Array ( [0] => 14768369 [id] => 14768369 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Sebepojetí [uri] => Sebepojetí [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Sebepojetím''' v [[Psychologie|psychologii]] rozumíme vztah lidského jedince k sobě samému i subjektivně důležitým skutečnostem jeho života, tedy to, co si člověk o sobě a subjektivně významných danostech myslí, jak je vnímá, prožívá a nakonec i hodnotí. Tvoří centrum osobnosti, jsme to „my sami“ se vším, co k nám subjektivně patří a je současně prožíváno a hodnoceno jako významné (např. tělesné schéma, hodnotový systém, sebeúcta).{{Citace monografie [1] => | příjmení = Vymětal, Jan, 1945- [2] => | titul = Obecná psychoterapie [3] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/85117053 [4] => | vydání = 2., rozš. a přeprac. vyd [5] => | vydavatel = Grada [6] => | místo = Praha [7] => | počet stran = 339 [8] => | isbn = 80-247-0723-3 [9] => | isbn2 = 978-80-247-0723-5 [10] => | oclc = 85117053 [11] => }} [12] => [13] => Sebepojetí lze definovat jako postoj jedince k sobě samému. Jako každý postoj má i sebepojetí tři složky: sebepoznání, sebehodnocení (složky [[Kognitivní psychologie|kognitivní]])  [[sebepřijetí]], [[sebeúcta|sebeúctu]] (složky [[Emoce|emocionální]]) a úsilí po [[Seberealizace|seberealizaci]] (složka konativní). [14] => [15] => == Další definice sebepojetí == [16] => Podle Smékala: „Sebepojetí je základem jáství člověka, je souhrn názorů na sebe sama, na své místo ve světě, a v tomto smyslu je souhrnem pocitů, jimiž prožíváme spokojenost nebo nespokojenost se sebou, větší nebo menší sebedůvěru, sebeúctu a vliv na druhé. Sebepojetí je také uvědomováním si svých osobnostních charakteristik, často zkresleně nebo stylizovaně se záměrem vyvolat o sobě v druhých určitý dojem. Do struktury sebepojetí patří i úroveň sebemonitorování a sebeprezentace a místo ovládání. Ze sebepojetí vyrůstá charakter člověka“. {{Citace monografie [17] => | příjmení = Smékal, Vladimír, 1935- [18] => | titul = Pozvání do psychologie osobnosti : člověk v zrcadle vědomí a jednání [19] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/51186288 [20] => | vydání = 1 [21] => | vydavatel = Barrister & Principal [22] => | místo = Brno [23] => | počet stran = 517 [24] => | isbn = 80-85947-81-1 [25] => | isbn2 = 978-80-85947-81-6 [26] => | oclc = 51186288 [27] => }} [28] => [29] => [[Carl Rogers]] potom definuje sebepojetí následujícím způsobem: „sebepojetí se skládá ze všech [[Myšlenka|myšlenek]], vjemů a hodnot, které charakterizují „já“; zahrnuje vědomí „co jsem“ a „co dokážu“. To pak ovlivňuje, jak člověk vnímá svět i své chování“.{{Citace monografie [30] => | titul = Psychologie [31] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/53273624 [32] => | vydání = 2., aktualiz. vyd., V Portálu 1 [33] => | vydavatel = Portál [34] => | místo = Praha [35] => | počet stran = xxii, 751 [36] => | isbn = 80-7178-640-3 [37] => | isbn2 = 978-80-7178-640-5 [38] => | oclc = 53273624 [39] => }} [40] => [41] => == Historie pojmu == [42] => [[Soubor:William James b1842c.jpg|náhled|Psycholog [[William James]], který se první systematicky zabýval sebepojetím]] [43] => Pojem se objevuje v západních [[Filosofie|filozofických]] školách až v [[17. století]]. Zabývali se jím ve svých pracích [[René Descartes]], [[John Locke]] a [[David Hume]], kteří považovali koncept „já“ za základní součást vědomí. [44] => [45] => === Počátky vědeckého zkoumání sebepojetí === [46] => První psycholog, který rozvíjel psychologii sebepojetí byl [[William James]] (1890), který jako první artikuloval rozlišení dvou aspektů Já. Já jako subjekt duševní činnosti, agens duševního života, poznávajícího Já ( self-as-knower) a Já jako objekt duševní činnosti, obrazu tohoto činného Já, poznávaného a poznaného Já ( self-as-known). Ve 20. století na jeho práci navázali jeho žáci [[Charles Horton Cooley]], [[George Herbert Mead]], kteří především považovali „Já“ za sociální konstrukci formovanou prostřednictvím lingvistických výměn s druhými. Charles Horton Cooley je znám zejména pro svůj postulát „ zrcadlového Já“. Významní druzí tvoří sociální zrcadlo, v němž se odráží jejich mínění o jedincově Já. V tomto případě se Já stává tím, co si představujeme, že si druzí myslí o našem vzhledu, motivech, činech, charakteru apod. [47] => [48] => [[Erving Goffman]] pojímá „já“ jako sérii rolí, které lidem umožňují vstupovat do sociálních interakcí.Hayesová, N.: „Základy sociální psychologie.“, strana 20-22, Portál, 2000 [49] => [50] => === Současný pohled na sebepojetí === [51] => Během let se pohledy na sebepojetí měnili. V 60. letech [[20. století]] bylo sebepojetí chápáno jako celková představa sebe sama, neměnící se v čase a situaci. V dnešní době se na sebepojetí díváme  z hlediska multifacetovosti, postupně uspořádané struktury dynamiky fungování a provázanosti procesuální a strukturální stránky Já. Tím pádem není vyloučena existence mezi uvedenými celkovými a obecnými vztahy, jedná se především o přesunutí důrazu na některé jiné aspekty sebepojetí. {{Citace monografie [52] => | příjmení = Blatný, Marek, 1965- [53] => | titul = Temperament, inteligence, sebepojetí : nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu [54] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/53265996 [55] => | vydání = 1 [56] => | vydavatel = Psychologický ústav Akademie věd ČR [57] => | místo = Brno [58] => | počet stran = 150 [59] => | isbn = 80-86620-05-0 [60] => | isbn2 = 978-80-86620-05-3 [61] => | oclc = 53265996 [62] => }} [63] => [64] => == Vývoj sebepojetí == [65] => Je jednoznačné, že sebepojetí a jeho obsah vznikají v průběhu procesu socializace. Podstatou je postupné rozšiřování a narůstání jeho obsahu a informací o sobě v průběhu času- jednak na základě zpětné vazby v okolí a jednak na základě vlastního úsudku. Jako významné se také ukazuje především srovnávání s ostatními. [66] => [67] => Hlavním měřítkem sebehodnocení a pohnutek chování jsou [[osobní standardy]]- normy, cíle a osobní aspirace jedince. Jsou nedílnou součástí sebepojetí a vztahují se zejména k ideálnímu a požadovanému Já. [68] => [69] => Sebepojetí se mění v závislosti na biologickém věku: [70] => [71] => === Prenatální období === [72] => Podle psychologa [[T. Verny]]ho se sebepojetí formuje už v prenatálním období. Nenarozené dítě cítí a vnímá signály, které k němu přicházejí už v době, kdy je ještě v děloze. Tyto signály ovlivňují, jak se dítě bude v budoucnu vnímat. Přicházejí převážně od matky, psychické zdraví dítěte je silně ovlivněno jejím vnímáním těhotenství a duševním rozpoložením, ale role otce a toho, co k ženě a nenarozenému dítěti cítí je také nezanedbatelná.Kohoute, R. a kol.: „Základy sociální psychologie.“, strana 126, CERM, 1998 [73] => [74] => === Vývoj sebepojetí novorozence a kojence === [75] => V počátečním období je podstatný symbiotický vztah s matkou, který je základem budoucího pocitu jistoty a pomáhá v adaptaci ve světě. Od novorozeneckého do batolecího věku hovoříme o vynořujícím se Já (emergent self). Ve věku 2-6 měsíců dítě vnímá svoje tělo a také jednání a cítění. Postupně pozná svoji schopnost vyvolávat reakce druhých. [76] => [77] => === Vývoj sebepojetí batolete === [78] => Hlavním úkolem při sebepojetí batolete je [[autonomie]]. Ve věku asi do 15 měsíců se objevuje základ porozumění psychice sebe sama i druhých lidí. Rozhodující je také dosažení obecné důvěry ve svět a důvěry v sebe sama. Důležitá je také schopnost separace od matky a uvědomování si vlastní osobnosti a jejich možností. Rozvoj sebepojetí batolete jednoznačně směřuje k potvrzení vlastní individuality a jedinečnosti. Podstatné také jsou a dále budou vztahy a vazby s jinými lidmi. Důležitým mezníkem je také fáze vzdoru, kdy si dítě již uvědomuje sebe sama jako autonomního jedince. Obrovský a nenahraditelný význam má zpětná vazba a reakce dospělých, zejména ve smyslu pozitivního hodnocení, přijetí a ocenění. [79] => [80] => === Vývoj sebepojetí předškoláků === [81] => Sebepojetí v tomto věku je významně spjato s tělovým schématem. Dále je také významná vlastní aktivita a potřeba něco zvládnout. Podstatnou součástí identity je také vše, k čemu má dítě vztah- lidé, zvířata i věci. Majetnické sklony jsou součástí tohoto období. Vzhledem k rozumové nezralosti je sebepojetí přímo závislé na hodnocení druhých. Vlastní sebehodnocení tedy v tomto věku vychází z hodnocení, které dítě zprvu jednoznačně přijímá ze svého okolí. Je spojeno s pozitivním či negativním emočním prožitkem, ale zároveň také vychází z vlastní zkušenosti jedince. Dále také lze říci, že sebepojetí vzniká v průběhu socializace, která je dána především mezilidskou interakcí a vrůstáním do společnosti. [82] => [83] => === Vývoj sebepojetí ve školním věku === [84] => Dětské sebepojetí vyplývá z rozvíjející zkušenosti se sebou samým. Mnohem výrazněji se začíná uplatňovat srovnání s vrstevníky, kdy si dítě všímá rozdílů a shod. Pro kladné sebepojetí je významný také atribuční styl- tedy pojetí příčin vlastních úspěchů a neúspěchů. Podstatný je také stále postoj rodičů ke svým dětem. Nachází se zde již rozdíly mezi dívkami a chlapci. Dívky v tomto věku projevují větší sebekritičnost než chlapci, z čehož vyplývá, že větší sebevědomí se projevuje u chlapců. Podle teorie modelu jsou rodiče vzorem, podle kterého si následně vytváří své vlastní sebepojetí. Nedílnou součástí dětského sebepojetí je i příslušnost k sociálním skupinám- vědomí rodinné identity, příslušnost ke skupině vrstevníků. [85] => [86] => === Vývoj sebepojetí v dospívání === [87] => S počátkem dospívání (kolem 11.-12. roku) můžeme sledovat výrazný a dočasný pokles úrovně sebehodnocení. Kladné sebehodnocení je velmi důležité pro duševní zdraví a také motivaci a výkon ve škole. S dospíváním je také úzce spjato úsilí o prohloubení sebepoznání a zaměření na vlastní osobnost v tomto období. Významným úkolem dospívání je dosažení pocitu vlastní identity, což obnáší poznání vlastních mezí a přijetí své jedinečnosti se všemi omezeními a nedostatky. Podstatným je také pochopení a přijetí své psychické diferenciace (tj. schopnost vnímat sama sebe jako něco jedinečného) a dále psychické nezávislosti. V tomto období jsou především dívky vystaveny tlaku okolí na přijetí představ o roli ženy. Hledání osobní identity, sebepoznání a sebeuvědomování přináší překvapení i ztráty iluzí. Je spojeno s experimentováním v různých oblastech, včetně studia, zájmů, sexu apod. [88] => [89] => == Sociální interakce == [90] => Jak [[zpětná vazba]] ovlivňuje sebepojetí, rozvíjí roku 1902 Charles Horton Cooley. Tvrdí, že to, co si myslíme o sobě, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí. Sebepojetí popisuje jako „zrcadlové já“ a na jeho tvorbě se podílí tři složky: [91] => * jak si myslíme, že se druhým jevíme [92] => * jak si myslíme, že nás druzí posuzují [93] => * pocit, který v nás vyvolá zhodnocení předchozích dvou představ. [94] => [95] => Podle [[George Herbert Mead|Georga Herberta Meada]] (1934) vzniká „já“ v sociálních interakcích a vnímáním reakcí lidí na naše chování. [96] => [97] => [[Carl Rogers]] (1961) vysvětluje sebepojetí jako výsledek zvnitřnění podmínek hodnoty, které se vytvářejí v sociálních interakcích. Lidé podle něj mají dvě základní potřeby: [98] => * potřebu dostávat pozitivní zpětnou vazbu od ostatních lidí [99] => * potřebu [[sebeaktualizace]], rozvíjení svého potenciálu a schopností. [100] => [101] => == "Já" jako série rolí == [102] => [[Erving Goffman]] (1959) považuje „já“ za sérii rolí, které mu umožňují [[sociální interakce]] a jejichž repertoár se postupně rozšiřuje. [103] => [104] => „Já“ má různé aspekty, které člověk uplatňuje při svém kontaktu s ostatními a tím se tyto aspekty kultivují a rozvíjejí. [105] => [106] => == Odkazy == [107] => [108] => === Reference === [109] => [110] => [111] => === Související články === [112] => * [[Efekt velká ryba v malém rybníku]] [113] => * [[Egodystonie]] [114] => * [[Egosyntonie]] [115] => * [[Sebereflexe]] [116] => * [[Sebevztažné emoce]] [117] => * [[Sebepercepce|Teorie sebepercepce]] [118] => [119] => === Literatura === [120] => * VYMĚTAL, Jan. ''Obecná psychoterapie. 2.'', rozš. a přeprac. Praha: Grada, 2004. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0723-3. [121] => * SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal, 2002, s. 341 – 368. ISBN 80-85947-80-3. [122] => * ATKINSON, RITA, L. et al. Psychologie. Přel. Erik Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2003, s. 454 – 483, 637 – 672. ISBN 80-7178-640-3. [123] => * BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, A. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR, 2003, s. 87 – 141. ISBN 80-86620-05-0. [124] => * {{Citace monografie [125] => | příjmení = Hayesová [126] => | jméno = Nicky [127] => | odkaz na autora = [128] => | rok = 2000 [129] => | titul = Základy sociální psychologie [130] => | vydavatel = Portál [131] => | místo = Praha [132] => | isbn = 80-7178-415-X [133] => }} [134] => * {{Citace monografie [135] => | příjmení = Kohoutek [136] => | jméno = Rudolf a kolektiv [137] => | odkaz na autora = [138] => | rok = 1998 [139] => | titul = Základy sociální psychologie [140] => | vydavatel = CERM [141] => | místo = Brno [142] => | isbn = 80-7204-064-2 [143] => }} [144] => * BLATNÝ, Marek. ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada, 2010. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3434-7. [145] => * KONEČNÁ, Věra. ''Sebepojetí a sebehodnocení rozumově nadaných dětí''. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5325-0. [146] => * OREL, Miroslav- OBEREIGNERŮ, Radko- MENTEL, Andrej (2016): ''Vybrané aspekty sebepojetí dětí a adolescentů''. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-4991-3. [147] => * KOHOUTEK, R. - ''Poznávání a utváření osobnosti.'' Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. ISBN 80-7204-200-9. [148] => [149] => === Externí odkazy === [150] => * {{commonscat}} [151] => {{Autoritní data}} [152] => [153] => [[Kategorie:Sociální psychologie]] [154] => [[Kategorie:Osobnost]] [] => )
good wiki

Sebepojetí

Sebepojetím v psychologii rozumíme vztah lidského jedince k sobě samému i subjektivně důležitým skutečnostem jeho života, tedy to, co si člověk o sobě a subjektivně významných danostech myslí, jak je vnímá, prožívá a nakonec i hodnotí. Tvoří centrum osobnosti, jsme to „my sami“ se vším, co k nám subjektivně patří a je současně prožíváno a hodnoceno jako významné (např.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'George Herbert Mead','Carl Rogers','Erving Goffman','Kategorie:Sociální psychologie','sebeúcta','Sebevztažné emoce','Emoce','Egosyntonie','sebepřijetí','Efekt velká ryba v malém rybníku','Kognitivní psychologie','sebeaktualizace'

Egosyntonie

Emoce

Emoce jsou psychické stavy, které se projevují pocity jako radost, smutek, hněv, strach, láska a další.

Sebepřijetí