Array ( [0] => 14749715 [id] => 14749715 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Sekularismus [uri] => Sekularismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Sekularismus je filozofický a politický postoj, který zdůrazňuje oddělení státu od církve a náboženství. V české Wikipedii je věnována tato problematika samostatnému článku, který se zaměřuje na sekularismus v Česku. Článek začíná vysvětlením základních pojmů, jako je laicita, světský stát a sekularizace. Vysvětluje, jak se sekularismus vyvinul v různých zemích a jaký je jeho vliv na společnost. Dále článek představuje historický vývoj sekularismu v Česku, který započal začátkem 19. století během národního obrození. Věnuje se také problematice církevních restitucí, která je jedním z kontroverzních témat v souvislosti se sekularismem v Česku. Dalších úsekem se článek zabývá vztahem mezi církvemi a státem v současnosti a diskutuje o různých názorech na tuto problematiku. Poslední část článku se věnuje kritice sekularismu a prezentuje argumenty proti oddělení církve od státu. Zmiňuje se také o různých formách sekularismu, jako je angloamerický, francouzský nebo český model. Článek je doplněn odkazy na další informační zdroje a literaturu, které se zabývají problematikou sekularismu v Česku. Celkově poskytuje rozsáhlý přehled o sekularismu jako filozofickém a politickém postoji v Česku. [oai] => Sekularismus je filozofický a politický postoj, který zdůrazňuje oddělení státu od církve a náboženství. V české Wikipedii je věnována tato problematika samostatnému článku, který se zaměřuje na sekularismus v Česku. Článek začíná vysvětlením základních pojmů, jako je laicita, světský stát a sekularizace. Vysvětluje, jak se sekularismus vyvinul v různých zemích a jaký je jeho vliv na společnost. Dále článek představuje historický vývoj sekularismu v Česku, který započal začátkem 19. století během národního obrození. Věnuje se také problematice církevních restitucí, která je jedním z kontroverzních témat v souvislosti se sekularismem v Česku. Dalších úsekem se článek zabývá vztahem mezi církvemi a státem v současnosti a diskutuje o různých názorech na tuto problematiku. Poslední část článku se věnuje kritice sekularismu a prezentuje argumenty proti oddělení církve od státu. Zmiňuje se také o různých formách sekularismu, jako je angloamerický, francouzský nebo český model. Článek je doplněn odkazy na další informační zdroje a literaturu, které se zabývají problematikou sekularismu v Česku. Celkově poskytuje rozsáhlý přehled o sekularismu jako filozofickém a politickém postoji v Česku. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Secular Countries.svg|náhled|Mapa [[Sekulární stát|sekulárních států]].]] [1] => '''Sekularismus''' je zásada, že [[státní moc]], státní instituce a stát sám mají být nezávislé na [[náboženství]] a náboženském uvažování. Sekularismus se významně uplatnil především v mnoha zemích [[Západní svět|Západu]], kde v současnosti převládá, i když se jeho přesný obsah v jednotlivých zemích liší a stále se vyvíjí. Praktikuje se však i v mnoha státech Asie a Afriky. Prakticky politický sekularismus znamená oddělení vládních institucí a osob pověřených zastupováním státu od náboženských institucí a náboženských hodnostářů a souvisí zejména s rozvojem konceptu sekulárních, tj. nábožensky neutrálních států. [2] => [3] => == Původ termínu == [4] => Pojem „sekularismus“ se objevil v polovině 19. století, v době společenských proměn poznamenaných revolučním děním v Evropě spojeným se socialistickým hnutím, vrcholící [[Průmyslová revoluce|průmyslovou revolucí]] a snahou o sociální, politické a ekonomické reformy. Termíny sekulární, sekularista či sekularismus použil poprvé britský vydavatel novin [[George Holyoake]] ve svých textech v letech 1851 až 1852.HOLYOAKE, G.J. (1896). ''The Origin and Nature of Secularism'', London: Watts and Co. p.51 Holyoake byl socialista, volnomyšlenkář a ateista. Byl jednou z posledních osob odsouzených v Anglii za rouhání. Samotným termínem se snažil postihnout sociální řád oddělený od náboženství. Termínem „sekulární“ Holyoake neoznačuje absenci nebo popření náboženství, ale kategorii samu o sobě. To, co nazýval „sekularismem“, měla být koexistence světských a náboženských prvků, komplementární a společně konstituujících aspektů v pozitivním smyslu slova. Na rozdíl od jiných proponentů sekularistického hnutí, jako byl např. [[Charles Bradlaugh]] se svými tvrdými antiklerikálními postoji, cílem Holyoakeho myšlenky sekularismu nebylo v první řadě vytlačení náboženství z veřejné sféry. Holyoake nebral náboženství jako překážku nastupujícímu sekulárnímu řádu, ale trval na tom, že nový světský morální systém může být vystavěn nad starým náboženským systémem. Nešlo mu pouze o kritiku náboženství, ale o pozitivní budování nového morálního základu.{{Citace periodika [5] => | příjmení = Rectenwald [6] => | jméno = Michael [7] => | titul = Nineteenth-Century British Secularism [8] => | datum vydání = 2016 [9] => | doi = 10.1057/9781137463890 [10] => | url = http://dx.doi.org/10.1057/9781137463890 [11] => | datum přístupu = 2021-02-03 [12] => }} Sám Holyoake to popisuje v knize ''Anglický sekularismus'' (1896) takto: [13] => [14] => ''„Sekularismus je kodex povinnosti vztahující se k tomuto životu, založený na úvahách čistě lidských a určený hlavně těm, kterým připadá teologie neurčitá nebo nedostatečná, nespolehlivá nebo neuvěřitelná. Jeho základní principy jsou tři: 1) zlepšení tohoto života je možné hmotnými prostředky; (2) že věda je Prozřetelnost dostupná člověku; 3) že je dobré konat dobro. Ať už existuje jiné dobro, nebo ne, dobro současného života je dobré a je dobré ho hledat.“''{{Citace monografie [15] => | příjmení = Holyoake [16] => | jméno = G. J. [17] => | příjmení2 = [18] => | jméno2 = [19] => | titul = English Secularism: A Confession of Belief [20] => | vydání = [21] => | vydavatel = Kessinger Publishing, LLC [22] => | místo = [23] => | rok vydání = 2009 [24] => | počet stran = [25] => | strany = [26] => | isbn = [27] => }} [28] => [29] => Holyoake zastával názor, že sekularismus a sekulární etika by se neměly vůbec zajímat o náboženské otázky (protože jsou podle něj irelevantní), a měly by se proto odlišovat od [[Ateismus|ateismu]]. V tomto nesouhlasil právě s Charlesem Bradlaughem, který aktivně vystupoval proti náboženství, a jejich spor nakonec britské sekularistické hnutí rozdělil. [30] => [31] => == Historie == [32] => Vznik současných sekulárních států v [[Evropa|Evropě]], postavených na principu neutrality veřejné moci ve vztahu k náboženství, je výsledkem postupného [[Sekularizace|sekularizačního]] procesu. Ještě ve středověku byla vedoucí role církve v Evropě zásadní samozřejmostí. Za počáteční zlom, který se stal impulzem sekularizačního vývoje, lze považovat už [[boj o investituru]] mezi papežem a císařem a jeho urovnáním [[Wormský konkordát|Wormským konkordátem]] (1122), který oddělil církevní a světskou moc.{{Citace monografie [33] => | příjmení = Böckenförde [34] => | jméno = Ernst-­Wolfgang [35] => | příjmení2 = [36] => | jméno2 = [37] => | titul = Vznik státu jako proces sekularizace, in Hanuš, J. (ed.), Vznik státu jako proces sekularizace: Diskuse nad studií Ernsta-­Wolfganga Böckenfördeho [38] => | vydání = [39] => | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury [40] => | místo = Brno [41] => | rok vydání = 2006 [42] => | počet stran = [43] => | strany = [44] => | isbn = [45] => }} Dalším zlomovým obdobím byla situace konfesních občanských válek 16. a 17. století, kdy náboženský rozkol vedl k nadřazení státu a politiky nad náboženské otázky. [[Augšpurský mír|Augšpurským náboženským mírem]] v roce 1555 bylo ukončeno první období náboženských válek v Německu. V této dohodě byla uznána náboženská svoboda ve formě politické zásady „[[čí země, toho náboženství]]“. Zároveň bylo potvrzeno převedení církevního majetku protestantskými knížaty do světských rukou. V podobném duchu [[Vestfálský mír]] (1648) po [[Třicetiletá válka|třicetileté válce]] prosadil princip nadřazenosti státní moci nad církví. [[Osvícenství]] společně s [[Racionalismus|racionalismem]] a rozvojem vědy a techniky přinesly další posuny. Již v době [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] přechází značná část nemovitého majetku církve a jí řízené správy do rukou státu. Umírněnější formou vytěsňování církve z přímého vlivu na politickou moc lze zaznamenat za [[Josefínské reformy|josefínských reforem]] v Rakousku na konci 18. století. Sociální revoluce 19. a 20. století a vznik evropských národních států pak vedly k postupnému oddělení církevních institucí od právních a vzdělávacích systémů. Náboženství se svým kultem, symbolikou a formálními projevy religiozity bylo do značné míry vykázáno do soukromé sféry věřícího. [46] => [47] => == Státní sekularismus == [48] => Prvními [[Sekulární stát|sekulárními zeměmi]] se staly státy tradičně [[křesťanství|křesťanské]], ve století dvacátém však vyhlásily sekularismus i některé státy s [[islám]]em jako dominantním náboženstvím (například [[Turecko]], [[Persie]] v době před [[Islámská revoluce|islámskou revolucí]]), či jiným. [49] => [50] => Sekulární nábožensky a ideologicky neutrální stát se nemůže vázat ani na náboženské vyznání, ani na ateismus, přestože jedno nebo druhé může v konkrétní společnosti převažovat{{Citace monografie [51] => | příjmení = Pavlíček [52] => | jméno = Václav a kol. [53] => | příjmení2 = [54] => | jméno2 = [55] => | titul = Ústavní právo a státověda / 2. díl, Ústavní právo České republiky. [56] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/944072554 [57] => | vydání = 2. aktualizované vydání [58] => | vydavatel = Leges [59] => | místo = Praha [60] => | rok vydání = [61] => | počet stran = 1152 [62] => | strany = [63] => | isbn = 978-80-7502-084-0 [64] => | isbn2 = 80-7502-084-7 [65] => | oclc = 944072554 [66] => }}. Ideologickou neutralitu by měl stát uplatňovat uvnitř i navenek, tj. neutrální povahou samotné veřejné moci a neutrální orientací veřejné moci vůči ostatním subjektům (institucím, spolkům, občanům apod.). Vnitřní neutralitou je chápán zákaz přímého propojení veřejné moci s náboženstvím. Zároveň je nutné v tomto ohledu zvážit sociální či kulturně-historický kontext, kdy přítomnost náboženských symbolů nemusí vyjadřovat afilaci veřejné moci s konkrétním náboženstvím. Pro dodržení neutrality je zejména důležité, že takový obsah není přijímán jako obsah náboženský, ale jako kulturní. Vnější neutralita znamená, že a) veřejná moc – sekulární stát – je plně oddělena od projevů náboženské svobody; b) veřejná moc nerozšiřuje rozsah své neutrality mimo sebe sama. Nemá tak docházet k pronikání náboženství do sféry veřejné moci a zároveň náboženská neutralita se nemá rozšiřovat za hranici sféry veřejné moci.{{Citace monografie [67] => | příjmení = Řepa [68] => | jméno = Karel [69] => | příjmení2 = [70] => | jméno2 = [71] => | titul = Sekularismus v kontextu liberárně demokratického státu [72] => | vydání = [73] => | vydavatel = Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze [74] => | místo = Praha [75] => | rok vydání = 2016 [76] => | počet stran = 84 [77] => | strany = [78] => | isbn = [79] => }} Různé sekulární státy pak mají různé přístupy k sekularismu na uvedené škále. [80] => [81] => Z evropského průměru se do jisté míry vymyká [[Francie]] se svou ''laïcité'' (laicita, laicismus), která je ústavním principem [[Francouzská republika|francouzské republiky]] od roku 1905, kdy došlo k oddělení náboženství a státu. Běžně se laicita interpretuje jako zákaz náboženského vlivu a zapojení náboženství do vládních záležitostí a určování státní politiky. Na druhé straně princip laicity také zakazuje zapojení vlády do náboženských záležitostí a zejména zakazuje vládní vliv na samosprávu náboženských organizací. Státní sekularismus ve Francii tak obecně nevylučuje právo na svobodu náboženského vyznání. Nicméně francouzští politici se ve veřejném prostoru vždy důsledně zdržovali náboženských projevů a většinová společnost považuje diskrétnost v otázkách náboženství za nezbytnou součást národní identity. To dnes naráží na odpor zejména v přistěhovalecké komunitě, který se projevil řadou „šátkových afér“. Po poslední z nich v roce 2004 bylo zákonem zakázáno nošení jakýchkoli náboženských oděvů a symbolů (muslimský [[hidžáb]], sikhský [[turban]], [[Kříž|křesťanský kříž]], [[židovská hvězda]] apod.){{Citace elektronického periodika [82] => | příjmení = [83] => | jméno = [84] => | titul = Poslanci Francie podpořili zákaz šátků ve školách [85] => | periodikum = BBCCzech [86] => | vydavatel = [87] => | url = http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/02/040210_france_headscarf.shtml [88] => | datum vydání = 2004-02-10 [89] => | url archivu = [90] => | datum přístupu = 2021-02-06 [91] => }} ve veřejných školách jako specifické části francouzského veřejného prostoru. V roce 2011 pak byl přijat zákon zakazující zahalování obličeje na veřejných prostranstvích ([[nikáb]], [[burka]]){{Citace elektronického periodika [92] => | titul = Francie zakazuje jako první země nošení burek a nikábu na ulici [93] => | periodikum = iDNES.cz [94] => | url = https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/francie-zakazuje-jako-prvni-zeme-noseni-burek-a-nikabu-na-ulici.A100914_202008_zahranicni_cen [95] => | datum vydání = 2010-09-14 [96] => | datum přístupu = 2021-02-06 [97] => }}. [98] => [99] => Koncept francouzského laicismu byl inspirací pro zakladatele moderní turecké republiky [[Mustafa Kemal Atatürk|Mustafy Kemala Atatürka]]. Přeměna islámské země na sekulární stát byla radikální a proběhla ve velké šíři, od zrušení islámského práva [[šaría]] v plném rozsahu a jeho nahrazení evropským právním modelem přes zrušení mnohoženství po přikázané nošení klobouků místo [[fez]]ů u mužů a zákaz nošení tradičních oděvů a zahalených obličejů u žen.{{Citace periodika [100] => | příjmení = Mendel [101] => | jméno = Miloš [102] => | titul = Sekularismus v kontextu moderní islámské civilizace [103] => | periodikum = Religio: Revue pro religionistiku [104] => | rok vydání = 2001 [105] => | ročník = 9 [106] => | číslo = 1 [107] => | strany = 51–65 [108] => | url = [109] => | vydavatel = Česká společnost pro religionistiku [110] => }} Sekularizace v tehdejším [[Turecko|Turecku]] dosáhla v podstatě totalitních rysů. Nicméně již od 50. let dochází k postupné proměně pod tlakem široce nábožensky orientované, navíc relativně muslimsky homogenní [[Sunnitský islám|sunnitské]] společnosti. Přestože v Turecku i nadále existuje oddělení státních institucí a právního systému od přímého vlivu náboženství, opačně to neplatí. Stát není neutrální v konfesním smyslu a aktivně podporuje provoz mešit, organizuje povinnou náboženskou osvětu a zároveň reguluje působení jiných konfesí na svém území. Indikátorem postoje politických sil k podpoře islámu je podobně jako ve Francii otázka zákazu nošení šátku ve školách a veřejných institucích, které je na jedné straně prosazováno tureckým parlamentem, avšak podle tureckého Ústavního soudu neslučitelné se zásadou sekularismu.{{Citace periodika [111] => | příjmení = Siegl [112] => | jméno = Erik [113] => | titul = Proměny a kontinuita ve vývoji tureckého sekularismu [114] => | periodikum = Mezinárodní vztahy [115] => | rok vydání = 2010 [116] => | ročník = 45 [117] => | číslo = 2 [118] => | strany = 123–134 [119] => | url = https://mv.iir.cz/article/view/368/376 [120] => | vydavatel = Ústav mezinárodních vztahů [121] => }} {{Wayback|url=https://mv.iir.cz/article/view/368/376 |date=20210325061421 }} [122] => [123] => Řada států charakteristiku „sekulární“ ve své historii nechápala jako nábožensky neutrální, ale jako „protináboženský“. Týká se to zejména států východní Evropy za doby komunismu{{Citace periodika [124] => | příjmení = Paleček [125] => | jméno = Antonín [126] => | titul = Sekularizace v pohledu inter- a intragenerační transmise: ČR ve srovnání post-komunistických zemí střední Evropy [127] => | periodikum = Naše společnost [128] => | datum vydání = [129] => | rok vydání = 2015 [130] => | ročník = 13 [131] => | číslo = 2 [132] => | strany = 13–26 [133] => | url = https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a1963/f28/NS15-2_Sekularizace%20v%20pohledu%20inter%20a%20intrageneracni%20transmise.pdf [134] => | vydavatel = Sociologický ústav AV ČR [135] => }}, tehdejšího [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] nebo doposud [[Čína|Čínské lidové republiky]].{{Citace elektronického periodika [136] => | příjmení = Mucha [137] => | jméno = Petr [138] => | titul = K současné náboženské situaci v Číně [139] => | periodikum = Pastorace.cz [140] => | vydavatel = [141] => | url = https://www.pastorace.cz/clanky/k-soucasne-nabozenske-situaci-v-cine [142] => | datum vydání = 22.5.2013 [143] => | jazyk = cs [144] => | url archivu = [145] => | datum přístupu = 2021-02-06 [146] => }} Deklarovaný sekularismus jako součást hodnotového uspořádání veřejné moci byl a je v takových případech systematicky využíván právě k potlačování náboženské svobody. [147] => [148] => Česká republika je jako sekulární stát definována článkem 2, odst. 1 Listiny základních práv a svobod: ''„Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“'' Zároveň platí z druhé strany také článek 16 odst. 2: ''„Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“'' {{Citace elektronického periodika [149] => | titul = Listina základních práv a svobod [150] => | periodikum = www.psp.cz [151] => | url = https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html [152] => | datum přístupu = 2021-02-06 [153] => }} [154] => [155] => == Postsekularismus == [156] => Ve 20. století se zdálo, že veřejné projevy a vliv náboženství upadají jako průvodní jev modernizace a postupujících společenských změn. Sociologické údaje z průzkumů ukazovaly a stále ukazují měřitelný pokles příslušnosti k církvím, času věnovaného náboženským aktivitám nebo finančních prostředků věnovaných na náboženské účely{{Citace periodika [157] => | příjmení = Nešpor [158] => | jméno = Zdeněk R. [159] => | titul = Postsekularismus po česku? Ne/religiozita současné české společnosti mezi Východem a Západem [160] => | periodikum = Střed [161] => | datum vydání = [162] => | rok vydání = 2018 [163] => | ročník = 10 [164] => | číslo = 1 [165] => | strany = 101–118 [166] => | url = https://www.soc.cas.cz/publikace/postsekularismus-po-cesku-nereligiozita-soucasne-ceske-spolecnosti-mezi-vychodem-zapadem [167] => | vydavatel = Masarykův ústav a Archiv AV ČR [168] => }}. Předpokládalo se přinejmenším, že náboženství může být omezeno na soukromou víru, a veřejný diskurz tak může být vymezen zcela nenábožensky. [169] => [170] => Zkušenost posledních desetiletí však ukazuje, že státy plně sekulární být nemohou a že opozice mezi veřejným a soukromým náboženstvím i opozice mezi náboženským a sekulárním je v podstatě neudržitelná. Dnešní svět je ''„stejně výrazně náboženský, jako byl svět kdykoli dřív, a v některých oblastech dokonce ještě víc“.''{{Citace monografie [171] => | příjmení = Berger [172] => | jméno = Peter L. [173] => | příjmení2 = [174] => | jméno2 = [175] => | titul = The Desecularization of the World: A Global Overview, In: Berger, Peter L. (ed.): The Desecularization of the World. Resurgent Religion and World Politics [176] => | url = https://archive.org/details/desecularization0000unse [177] => | vydání = [178] => | vydavatel = Ethics and Public Policy Center [179] => | místo = Washington, D.C. [180] => | rok vydání = 1999 [181] => | počet stran = 143 [182] => | strany = [https://archive.org/details/desecularization0000unse/page/1 1]–18 [183] => | isbn = 978-0802846914 [184] => }} Výjimkou se dlouho zdála být pouze západní Evropa, která byla vzorem pro ideje sekularismu. Nicméně se ukazuje, že rostoucí globalizace světa a realita rostoucího přistěhovalectví v Evropě, ať už z důvodu ekonomického nebo humanitárního, problematizuje vlastní cíle sekularismu. Náboženství je v některých kulturách natolik spjaté s identitou člověka a společenských skupin, že je nelze jednoduše vymazat z veřejného života do soukromí. Navíc, v Evropě nelze omezit náboženství ve veřejném prostoru pouze na tradiční a ve společnosti etablované církve, neboť stále větší roli hraje i spiritualita různých nových duchovních proudů a náboženských hnutí. [185] => [186] => Jako reakci na vývoj společnosti v západní Evropě, kde je čím dál více jasné, že sekularizace není nijak úměrná modernizaci společnosti, formuloval [[Jürgen Habermas]] myšlenku postsekulární společnosti.{{Citace monografie [187] => | příjmení = Habermas [188] => | jméno = Jürgen [189] => | příjmení2 = [190] => | jméno2 = [191] => | titul = Between Naturalism and Religion: Philosophical Essays [192] => | vydání = [193] => | vydavatel = Polity Press [194] => | místo = Cambridge [195] => | rok vydání = 2008 [196] => | počet stran = 344 [197] => | strany = [198] => | isbn = 978-07456-3824-9 [199] => }} Habermas připouští možnou významnou roli náboženství ve veřejném diskurzu, aniž by byl ohrožen sekulární základ státu. Liberální stát, podle Habermase, nesmí odrazovat věřící a náboženské komunity od politických projevů, protože samotný stát nemůže vědět, zda by se tím neodstřihl od klíčových zdrojů svého smyslu a identity. Zdůrazňuje však nadále sekulární charakter státu a práva, náboženské pravdy nemohou pronikat do institucionální sféry jako čistě náboženské, ale musí být výsledkem demokratického racionálního diskurzu.{{Citace periodika [200] => | příjmení = Jäger [201] => | jméno = Petr [202] => | titul = Stát a náboženství: vývoj k postsekularismu? [203] => | periodikum = Časopis pro právní vědu a praxi [204] => | datum vydání = [205] => | ročník = 20 [206] => | číslo = 1 [207] => | strany = 34–38 [208] => | url = https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/6090/5349 [209] => }} [210] => [211] => Jakým způsobem náboženství vstupuje zpět do veřejného sekulárního prostoru a propojuje se s politikou a státními orgány, je patrné na vývoji v řadě východních postkomunistických států Evropy. Aniž by se výrazně zvýšila míra náboženské aktivity obyvatel, dochází k pronikání náboženských tezí nejen do veřejného prostoru, ale i do právních základů státu (např. protipotratový zákon v Polsku{{Citace elektronického periodika [212] => | titul = V Polsku začalo platit zpřísnění potratů, lidé znovu protestují v ulicích [213] => | periodikum = iDNES.cz [214] => | url = https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/polsko-zakaz-potratu-vstupuje-do-praxe-demonstrace-strajk-kobiet.A210128_122257_zahranicni_kha [215] => | datum vydání = 2021-01-28 [216] => | datum přístupu = 2021-02-06 [217] => }}). Motivací pro-náboženských projevů politiků je často snaha o posilování národní identity a kultury či deklarace obrany „křesťanských“ hodnot proti pronikání kulturně odlišných prvků jiných náboženství (nejčastěji islám). To se děje i v české společnosti, která je v tomto ohledu velmi specifická s výrazně negativním vztahem k církevní religiozitě. [218] => [219] => == Odkazy == [220] => [221] => === Reference === [222] => [223] => [224] => === Související články === [225] => * [[Antiklerikalismus]] [226] => * [[Sekularizace]] [227] => * [[Sekulární stát]] [228] => * [[Náboženská svoboda]] [229] => [230] => === Externí odkazy === [231] => * {{Commonscat}} [232] => * {{Wikicitáty|téma=Sekularismus}} [233] => {{Pahýl}} [234] => [235] => {{Autoritní data}} [236] => {{Portály|Sociologie}} [237] => [238] => [[Kategorie:Sekularismus| ]] [239] => [[Kategorie:Religionistika]] [240] => [[Kategorie:Sociologie náboženství]] [] => )
good wiki

Sekularismus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Sekulární stát','Sekularizace','Turecko','burka','boj o investituru','Racionalismus','Josefínské reformy','Vestfálský mír','čí země, toho náboženství','Augšpurský mír','Wormský konkordát','židovská hvězda'

Burka

Racionalismus

Sekularizace

Turecko