Array ( [0] => 15505503 [id] => 15505503 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Silur [uri] => Silur [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Silur Silur je geologické období, které se nachází mezi ordovikem a devonem, trvalo přibližně od před 443 do 419 miliony let. Toto období je známé nejen svými významnými biologickými událostmi, ale také pokrokem v ekologických systémech, které přinesly nové možnosti pro vývoj života na Zemi. V silurském období došlo k výraznému rozmachu mořských ekosystémů. V té době byly moře domovem pro rozmanité skupiny organizmů, jako byly korály, mořští červi a první zástupci ryb. Silurský oceán tedy nabízel ideální podmínky pro růst a diverzifikaci těchto životních forem. Vznikaly nové druhy ryb, které předznamenaly vývoj mnoha současných ekosystémů. Na pevnině se v tomto období začaly také objevovat první jednoduché rostliny, což byl zásadní krok k půdním ekosystémům, které budeme znát dnes. Tento přechod k životu na souši otevíral nové příležitosti pro evoluci a přispěl k dalším změnám v biodiverzitě. I když silurské období čelilo některým výzvám, jako byly změny klimatu a určité ekologické tlaky, přesto ukázalo, jakou odolnost a adaptabilitu život prokázal. Přírodní svět dokázal reagovat na tyto výzvy a učinit důležité kroky vpřed. Silur je fascinující kapitolou v historii Země, která nám ukazuje, jak život vždy hledal způsoby, jak růst a inovovat. Toto období nám připomíná, že každá doba, ať už skýtá náročnosti či příležitosti, přináší nové lekce a možnosti pro rozvoj života na naší planetě. [oai_cs_optimisticky] => Silur Silur je geologické období, které se nachází mezi ordovikem a devonem, trvalo přibližně od před 443 do 419 miliony let. Toto období je známé nejen svými významnými biologickými událostmi, ale také pokrokem v ekologických systémech, které přinesly nové možnosti pro vývoj života na Zemi. V silurském období došlo k výraznému rozmachu mořských ekosystémů. V té době byly moře domovem pro rozmanité skupiny organizmů, jako byly korály, mořští červi a první zástupci ryb. Silurský oceán tedy nabízel ideální podmínky pro růst a diverzifikaci těchto životních forem. Vznikaly nové druhy ryb, které předznamenaly vývoj mnoha současných ekosystémů. Na pevnině se v tomto období začaly také objevovat první jednoduché rostliny, což byl zásadní krok k půdním ekosystémům, které budeme znát dnes. Tento přechod k životu na souši otevíral nové příležitosti pro evoluci a přispěl k dalším změnám v biodiverzitě. I když silurské období čelilo některým výzvám, jako byly změny klimatu a určité ekologické tlaky, přesto ukázalo, jakou odolnost a adaptabilitu život prokázal. Přírodní svět dokázal reagovat na tyto výzvy a učinit důležité kroky vpřed. Silur je fascinující kapitolou v historii Země, která nám ukazuje, jak život vždy hledal způsoby, jak růst a inovovat. Toto období nám připomíná, že každá doba, ať už skýtá náročnosti či příležitosti, přináší nové lekce a možnosti pro rozvoj života na naší planetě. ) Array ( [0] => {{Geologická období}} [1] => '''Silur ''' je [[Paleozoikum|prvohorní]] útvar v nadloží [[ordovik]]u a v podloží [[devon (geologie)|devonu]]. Byl vymezen v roce [[1835]] [[Roderick Murchison|Roderickem Murchisonem]] jako sled mezi [[kambrium|kambriem]] a devonským [[old red]]em a nazván podle [[Silurové|Silurů]], starověkého kmene, který v dané oblasti jižního [[Wales]]u sídlil. Toto vymezení bylo časem redukováno vydělením ordoviku. Silur zaujímá časový úsek od 444 do 419 milionů let [[B. P.#b2k|b2k]]. Spodní hranice je provázena výraznými horotvornými pohyby (takonská fáze kaledonského vrásnění), přesto po většinu období trvala mořská [[transgrese]]. Hranice je vedena na bázi [[graptoliti|graptolitové]] zóny ''Glyptograptus persculptus'' nebo ''Akidograptus acuminatus'' (popř. ''A. ascensus''), dochází na ní k výraznému vyhynutí mořských druhů (až 60 %). Konec siluru je ve znamení mořské [[regrese]] v souvislosti s ardenskou fází kaledonského vrásnění, doprovázenou často vulkanickou činností. Tato hranice byla rozhodnutím 24. mezinárodního geologického kongresu v roce [[1972]] vymezena [[stratotyp]]em na [[Klonk|Klonku u Suchomast]] a je vedena pod bází graptolitové zóny ''Monograptus uniforms'', která patří již devonu. [2] => [3] => == Členění siluru == [4] => Dřívější oddělení spodní a svrchní silur byla nahrazena čtyřmi někdejšími pododděleními, která jsou (kromě přídolí) rozdělena na stupně. Podrobnější členění, založené na [[Graptoliti|graptolitech]] a jiných [[Fosilie|zkamenělinách]] je následující:{{Citace elektronické monografie [5] => | příjmení = [6] => | jméno = [7] => | titul = INTERNATIONAL CHRONOSTRATIGRAPHIC CHART [8] => | url = https://stratigraphy.org/timescale/ [9] => | vydavatel = International Commission on Stratigraphy [10] => | místo = [11] => | datum vydání = [12] => | datum přístupu = 20240225 [13] => }} [14] => [15] => {| class="wikitable sortable" style="font-size:95%;" border="3" [16] => !''dřívější'' [17] => ''oodělení'' [18] => ![[Geochronologická epocha|epocha]] / [19] => [[Chronostratigrafické oddělení|oddělení]] [20] => !délka trvání [21] => v Ma [22] => ![[Geochronologický věk|věk]] / [23] => [[Chronostratigrafický stupeň|stupeň]] [24] => ![[Vůdčí fosilie|vůdčí zkamenělina]] [25] => !počátek{{Citace elektronické monografie [26] => | příjmení = [27] => | jméno = [28] => | titul = Global Boundary Stratotype Section and Point (GSSP) Table - All Periods [29] => | url = http://www.stratigraphy.org/GSSP/index.html [30] => | vydavatel = [[Mezinárodní stratigrafická komise|International Commission on Stratigraphy]] [31] => | místo = [32] => | datum vydání = [33] => | datum přístupu = 2018-03-29 [34] => | jazyk = en [35] => }}
v [[Ma (čas)|Ma]] [[B2k]]Počátek jednotky, resp. stáří její báze (dolní hranice), se uvádí v miliónech let před dneškem (přesněji před rokem 2000). Data jsou nepřesná s odchylkou až několik procent. To je způsobeno převážně nejistotou použitého měření. [36] => !odchylka počátku [37] => v ±Ma [38] => !délka trvání [39] => v Ma [40] => |- [41] => | rowspan="3" style="background-color: #B3E1B6 |''svrchní silur'' [42] => | style="background-color: #E6F5E1 |[[Přídolí (geologie)|'''přídolí''']] [43] => | style="background-color: #E6F5E1 |3,8 [44] => | style="background-color: #E6F5E1 | - [45] => | style="background-color: #E6F5E1 |graptoliti - ''Monograptus parultimus'' [46] => | style="background-color: #E6F5E1 |423 [47] => | style="background-color: #E6F5E1 |2,3 [48] => | style="background-color: #E6F5E1 |3,8 [49] => |- [50] => | rowspan="2" style="background-color: #BFE6CF |'''[[ludlow (geologie)|ludlow]]''' [51] => | rowspan="2" style="background-color: #BFE6CF |4,4 [52] => | style="background-color: #D9F0DF |[[Ludford (stupeň)|'''ludford''']] [53] => | style="background-color: #D9F0DF |''Sactograptus leintwardinensis'' [54] => | style="background-color: #D9F0DF |425,6 [55] => | style="background-color: #D9F0DF |0,9 [56] => | style="background-color: #D9F0DF |2,6 [57] => |- [58] => | style="background-color: #CCECDD |'''[[gorst]]''' [59] => | style="background-color: #CCECDD |''Neodiversograptus nilssoni'' [60] => | style="background-color: #CCECDD |427,4 [61] => | style="background-color: #CCECDD |0,5 [62] => | style="background-color: #CCECDD |1,8 [63] => |- [64] => | rowspan="5" style="background-color: #B3E1B6 |''spodní silur'' [65] => | rowspan="2" style="background-color: #B3E1C2 |'''[[wenlock]]''' [66] => | rowspan="2" style="background-color: #B3E1C2 |6 [67] => | style="background-color: #CCEBD1 |[[Homer (stupeň)|'''homer''']] [68] => | style="background-color: #CCEBD1 |''Cyrtograptus lundgreni'' [69] => | style="background-color: #CCEBD1 |430,5 [70] => | style="background-color: #CCEBD1 |0,7 [71] => | style="background-color: #CCEBD1 |3,1 [72] => |- [73] => | style="background-color: #BFE6C3 |'''[[sheinwood]]''' [74] => | style="background-color: #BFE6C3 |[[Conodonta|konodonti]] - ''Pterospathodus amorphognathoides'' [75] => | style="background-color: #BFE6C3 |433,4 [76] => | style="background-color: #BFE6C3 |0,8 [77] => | style="background-color: #BFE6C3 |2,9 [78] => |- [79] => | rowspan="3" style="background-color: #99D7B3 |'''[[llandover]]y''' [80] => | rowspan="3" style="background-color: #99D7B3 |10,4 [81] => | style="background-color: #BFE6CF |'''[[telych]]''' [82] => | style="background-color: #BFE6CF |[[Ramenonožci|brachiopodi]] - ''Eocelia intermedia'', ''E. curtisi'' [83] => | style="background-color: #BFE6CF |438,5 [84] => | style="background-color: #BFE6CF |1,1 [85] => | style="background-color: #BFE6CF |5,1 [86] => |- [87] => | style="background-color: #B3E1C2 |'''[[aeron]]''' [88] => | style="background-color: #B3E1C2 |[[graptoliti]] - ''Monnograptus auserus''
počátek: graptolit ''Demirastrites triangulatus''{{Citace elektronického periodika [89] => |poznámka = [90] => |autor = Filip Šára [91] => |titul = Mezinárodní unie geologických věd schválila nový stratotyp na Berounsku [92] => |periodikum = [[novinky.cz]] [93] => |datum vydání = 2024-02-07 [94] => |datum přístupu = 2024-02-14 [95] => |url = https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-mezinarodni-unie-geologickych-ved-schvalila-novy-stratotyp-na-berounsku-40459892}}{{Citace periodika [96] => | příjmení = Štorch [97] => | jméno = P. [98] => | příjmení2 = Melchin [99] => | jméno2 = M.J. [100] => | titul = Lower Aeronian triangulate monograptids of the genus Demirastrites Eisel, 1912: biostratigraphy, palaeobiogeography, anagenetic changes and speciation [101] => | periodikum = Bulletin of Geosciences [102] => | datum vydání = 2018-12-20 [103] => | strany = 513–537 [104] => | issn = 1802-8225 [105] => | doi = 10.3140/bull.geosci.1731 [106] => | jazyk = en [107] => | url = http://www.geology.cz/bulletin/contents/art1731 [108] => | datum přístupu = 2024-02-14 [109] => }} [110] => | style="background-color: #B3E1C2 |440,8 [111] => | style="background-color: #B3E1C2 |1,2 [112] => | style="background-color: #B3E1C2 |2,3 [113] => |- [114] => | style="background-color: #A6DCB5 |'''[[rhuddan]]''' [115] => | style="background-color: #A6DCB5 |''Akidograptus ascensus'' [116] => | style="background-color: #A6DCB5 |443,8 [117] => | style="background-color: #A6DCB5 |1,5 [118] => | style="background-color: #A6DCB5 |3 [119] => |} [120] => V [[Severní Amerika|severní Americe]] se používají stupně [121] => [122] => * [[cayugan]] (odpovídá svrchnímu ludlovu) [123] => * [[lockportian]] [124] => * [[tonawandian]] (odpovídají wenlocku) [125] => * [[ontarian]] [126] => * [[alexandrian]] (odpovídají llandoveru) [127] => [128] => == Paleogeografie == [129] => Rozložení kontinentů se příliš nelišilo od ordovického. [[Gondwana]] pokračovala v pohybu směrem k severu, čímž se do oblasti [[jižní pól|jižního pólu]] dostala i jihozápadní [[Afrika]]. Dochází tak k tání [[ledovec|ledovců]] a vzestupu mořské hladiny (sedimentace silurských uloženin na erodované horniny ordoviku). Zmenšuje se vzdálenost mezi [[Grónsko|Grónskem]], sev. Amerikou a [[Eurasie|Eurasií]]. Během siluru ležela v rovníkové oblasti značná část severní Ameriky, Grónska, severní Evropy a [[Asie]]. Teplou klimatickou zónu indikují organogenní [[vápenec|vápence]], útesy, ložiska [[evaporit]]ů. Solná ložiska a [[pískovec|pískovcové]] facie svrchního siluru pak dokládají suché aridní [[Podnebí|klima]]. Světového rozšíření dosahuje facie graptolitových [[břidlice|břidlic]] (černé [[Jílovec (hornina)|jílovce]], [[prachovec|prachovce]]), pelagických [[sediment]]ů vznikajících ve stabilním prostředí a též ortocerové vápence, reprezentující často přechod mezi čistě [[karbon]]átickou facií a facií graptolitových břidlic. Tyto sedimenty pak umožňují celosvětovou korelaci silurských hornin. [130] => [131] => === Tektonika === [132] => Na hranici ordoviku a siluru se projevuje takonská fáze (starokaledonská) kaledonské [[orogeneze]], nastává rozsáhlá mořská transgrese s vrcholem ve [[wenlock]]u. Dochází ke srážce Evropy se sev. Amerikou a k vyvrásnění nahromaděných sedimentů kambricko-ordovického stáří v kaledonské [[geosynklinále]] za vzniku pohoří [[Kaledonidy]], které se táhne od státu [[New York]] přes [[Skotsko]], [[Norsko]] do Grónska. Tyto procesy začínají již v [[ludlov]]u, ale vrcholí erijskou fází v přídolu. Výsledkem je spojení ([[kratonizace]]) [[Erie]] ([[kanadský štít]], Grónsko) s baltickým štítem a východoevropskou tabulí do jediné pevniny - severoatlantického kontinentu. Ve svrchním siluru moře ustupuje, dochází k rychlé erozi nových pohoří. Severní polokouli pokrývá oceán [[Panthalassa]] a nově vzniklý oceán Uralský. [133] => [134] => == Život v siluru == [135] => [136] => === Fauna === [137] => * Vůdčími zkamenělinami jsou [[graptoliti]], maximálního rozvoje dosahují jednořadé kolonie řádu ''Monograptus'' (''Monograptus, Spirograptus, Rastrites, Cyrtograptus''), do spodního siluru zasahují i dvojřadé druhy ''(Climacograptus, Diplograptus, Petalograptus, Retiolites, Stromatograptus)''. Díky jejich světovému rozšíření je vyčleněno okolo 40 zón, umožňujících biostratigrafické členění. [138] => * Mezi [[členovci]] jsou méně než v [[kambrium|kambriu]] a [[ordovik]]u rozmanití [[trilobit]]i, některé čeledi ''(Illaenidae, Trinucleidae)'' dokonce vymírají. [[Soubor:SilurianTrilobite.jpg|náhled|Trilobit rodu Dalmanites limulurus, nález u New Yorku]] Dalšími vůdčími fosíliemi jsou [[ostrakod]]i, a to i v prostředí s anomální [[salinita|salinitou]] ''(Leperditia)''. Objevují se zástupci rodu ''Eurypteridae'' ([[různorep]]i), dosahující obrovských, až 3 m rozměrů. Byli to dravci s mohutnými klepety, obývající mělkovodní mořské ''(Pterygotus)'' i [[Laguna|lagunární]] ''(brakické)'' prostředí ''(Eurypterus)''. Jejich četné nálezy jsou známy z okolí New Yorku. Dle některých autorů [[morfologie]] pancířů a dýchací orgány různorepů naznačují možnou adaptaci na suchozemské prostředí. Za první suchozemské členovce jsou však považovány primitivní mnohonožky ''(Archidesmus)'', nalezené v [[Anglie|Anglii]]. Ojedinělé jsou nálezy [[Štíři|štírů]] ''(Scorpionidae)''. [139] => * Rozšiřují se [[láčkovci]], zejména [[korálnatci]] ''(Anthozoa)''. Jsou zastoupeni rugosními ''(Rugosa)'' i tabulátními ''(Tabulata)'' [[korál]]i. Hojné byly i [[stromatopor]]y, tvořené vápenitými kostrami válcovitého nebo bochníkovitého tvaru, dosahující v průměru i přes 2 metry. [140] => * Na dně mělkého moře, ovlivněného prouděním, žily přichyceny [[lilijice]] ''(Crinoidea)''. Ve svrchním siluru jsou celosvětově stratigraficky významné [[plankton]]ické formy ''(scyfokrinitový obzor)'', u nichž volný konec stopky nese plovoucí orgán ([[lobolit]]). [141] => * Velký rozvoj je patrný u [[Měkkýši|měkkýšů]], jejichž četní zástupci již připomínají současné formy. Na vrcholu jsou mezi [[hlavonožec|hlavonožci]] [[loděnky]] ''(Nautiloidea)'' se schránkami ve tvaru přímého či mírně prohnutého kužele. Tento tvar se postupně stále více ohýbal během vývoje, až vznikla typická zatočená schránka, plně způsobilá života v hlubinných podmínkách. Až do dneška přežívá [[loděnka hlubinná]] ''(Nautilus pompilius)''. Rovné schránky [[ortocer]]ů mají horninotvorný význam (tvoří ortocerové vápence). Zástupci [[gastropod]]ů obývají zejména mělkovodní facie ''(Platyceras)''. Mlže zastupují rozličné formy z různých životních prostředí. Krásné české názvy ''Mila, Panenka, Tetinka, Slava'' a další pocházejí od [[Joachim Barrande|Joachima Barrandeho]]. Pro poznání vývoje měkkýšů měl velký přínos výlov 13 zástupců třídy [[přílipkovec|přílipkovci]] ''(Monoplacophora)'', vylovených roku [[1952]] [[dánsko]]u expediční lodí ''Galathea'' pro muzeum v [[Kodaň|Kodani]] z hloubky 3570 metrů. Nazváni byli ''Neopilina galatheae''. [142] => * Ze siluru jsou známy i nálezy celých koster obratlovců – bezčelistnatých ryb [[Agnatha]] ''(Tremataspis cyathaspis)'' s chrupavčitou vnitřní kostrou a tělem chráněným kostěným krunýřem, trnoploutvé ''(Acanthodii)'' a pancéřnaté ''(Placodermi)'' ryby již mají vyvinutu spodní čelist. Tato vznikla pravděpodobně přeměnou předních žaberních oblouků. [143] => [144] => === Flóra === [145] => Vedle velkého vývoje [[Řasy|řas]] se stále častěji objevují vyšší rostliny. Rody ''[[Cooksonia]] a [[Baragwanathia]]'' reprezentují již rozšířené suchozemské [[cévnaté rostliny]]. Rostliny se při přechodu na souš musely bránit před vysycháním silnou pokožkou, opatřenou [[průduch]]y, umožňujícími [[transpirace|transpiraci]]. Vodivé pletivo dovoluje rozvádět živiny získané z půdy do horních částí. Zástupci rodu ''[[Psilophyton]]'' již mají primitivní xylém (dřevo) a floém (lýko), neměli však ještě vyvinut kořenový systém. Množily se výtrusy. Ve svrchním siluru se objevují ''[[Rhyniophyta]]'', primitivní [[plavuně]] a suchozemské [[houby]]. [146] => [147] => Z období siluru máme také k dispozici první doklady o rozsáhlých požárech, které zachvátily tehdejší nejstarší stabilní porosty na suché zemi. Tyto fosilní doklady pocházejí z území [[Wales]]u a [[Polsko|Polska]].Ian J. Glasspool & Robert A. Gastaldo (2022). [https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geology/article/doi/10.1130/G50193.1/614348/Silurian-wildfire-proxies-and-atmospheric-oxygen Silurian wildfire proxies and atmospheric oxygen]. ''Geology (advance online publication)''. doi: https://doi.org/10.1130/G50193.1 [148] => [149] => == Regionální rozšíření == [150] => [151] => === Asie === [152] => Zůstávají vynořeny staré štíty ([[angarský štít|angarský]], [[anabarský štít|anabarský]], [[kolymský štít|kolymský]], části [[čínský štít|čínského]] a [[indický štít|indického štítu]]). Na okrajích převládají mělkovodní karbonátické facie s hojnou bentickou faunou. V geosynklinálních oblastech se ukládají graptolitové břidlice, peliticko-karbonátické i klastické sedimenty. Ve východouralské a kazachstánské oblasti jsou doprovázeny výlevy [[láva|láv]] [[Čedič|bazaltového]] a [[andezit]]ového typu. Téměř celá severní část je postižena mezi ordovikem a silurem takonským vrásněním, zatímco střední Asie a jižní [[Čína]] až mladokaledonskou orogenezí. [153] => [154] => === Severní Amerika === [155] => Karbonátická facie s útesy společně s [[evaporit]]y dokládají umístění v tropické rovníkové oblasti s aridním klimatem. V [[appalačská geosynklinála|appalačské geosynklinále]] pokrývá mělké moře většinu kontinentu, sedimentují písčité a karbonátické uloženiny, bohaté na faunu ''(brachiopodi)''. V pacifické (západní okraj) a franklinské (sev. [[Kanada]], Grónsko) oblasti se ukládají graptolitové břidlice a vápence s pelagickou faunou, dobře korelovatelnou s Barrandienem. Silurské sedimenty s ložisky hematitových rud, solnými ložisky ([[Velké jezero|Velká jezera]], až 500 metrů mocnost), ale zejména roponosné struktury v Kanadě mají velký ekonomický význam. [156] => [157] => === Jižní Amerika === [158] => Z povodí [[Amazonka|Amazonky]] a z [[Bolívie]] jsou známy jílovito-písčité facie s graptolity, silurského stáří jsou glaciální uloženiny z [[Argentina|Argentiny]] a [[Bolívie]]. Mořská fauna má endemický ráz a patří malvinokaffrické provincii. Její charakter svědčí o chladné klimatické oblasti. [159] => [160] => === Austrálie === [161] => Sedimentace se koncentruje do tasmánské oblasti na východním okraji dnešního kontinentu. Ve spodním siluru byla postižena benambranskou orogenezí, která rozdělila oblast na řadu paralelních pánví. Vrásnění doprovázel kyselý [[vulkanismus]]. Svrchní silur zastupují karbonáty s bohatou brachiopodovou, korálovou a trilobitovou faunou, mající vztah k asijské a evropské fauně. [162] => [163] => === Afrika === [164] => Směrem na jih je zvýšený přínos písčitého materiálu z vynořeného afrického štítu. V severozápadní části, zatopené mořem, sedimentovaly graptolitové břidlice, ve svrchním siluru karbonátická facie s faunou velmi blízkou Barrandienu. Na plynulém přechodu do devonu je v [[Alžírsko|Alžírsku]] a [[Maroko|Maroku]] dobře vyvinut scyfokrinitový horizont. [165] => [166] => === Evropa === [167] => [168] => ==== Severozápadní Evropa ==== [169] => Sedimenty patří do pánve [[Protoatlantik]]u, klasickou oblastí je [[Wales]], odkud byl silur poprvé popsán a detailně prozkoumán. Sedimentační prostor SV–JZ směru byl rozčleněn [[elevace]]mi, na okraji s mělkovodními písčitými a karbonátickými uloženinami (mocnost až tisíce metrů), v centru s graptolitovými břidlicemi. Tyto jsou v ludlovu díky regresi moře nahrazeny vápenatými sedimenty, bohatými bentickou faunou. Na konci ludlovu sedimentují [[klastika]] old redu. Severní část britských ostrovů a severozápadní část [[Skandinávie]] byla na hranici silur-devon postižena kaledonským vrásněním v důsledku srážky baltického štítu s bloky [[Erie]]. Kaledonská metamorfóza vedla až ke vzniku [[migmatit]]ů a [[serpentinit]]ů, doprovázena byla výlevy [[ofiolit]]ů (bazické lávy) a výstupy [[granitoid]]ů. [170] => [171] => ==== Baltická oblast ==== [172] => * ostrov [[Gotland]] (Švédsko, hl. město Visby) – klasická oblast mělkovodního slínito-karbonátického vývoje siluru o mocnosti stovek metrů s velmi dobře zachovalými zbytky brachiopodů, korálů, stromatoporů, krinoidů, měkkýšů, trilobitů a ostrakodů. Odkryty byly útesy (biohermy) stromatoporů, korálů a vápenitých řas. [[Soubor:Gotland-reef hg.jpg|náhled|Silurský útesový komplex na ostrově Gotland]] [173] => * [[Polsko]] – silur je znám z vrtů v severovýchodní, střední a jihovýchodní části. Spodní silur má stabilní vývoj s převahou graptolitových břidlic, v ludlovu pokračuje sedimentace jen v severní části (slínité, karbonátické sedimenty mělkého moře) a jižní části ([[Svatokřížské hory]], droby, klastika). [174] => * [[Ukrajina]] – výskyty transgresívně uloženého siluru na svrchním ordoviku byly odkryty v zářezech řeky [[Dněstr]]. Převládá slínito-karbonátická facie s bentickou faunou, vzácnější jsou graptoliti. Sedimentace pokračuje plynule až do devonu. [175] => [176] => ==== Alpsko-karpatská oblast ==== [177] => V severní drobové zóně (východní [[Alpy]]) patří do siluru grafitické břidlice s ojedinělými graptolity v podloží vápenců, které sedimentovaly i v devonu. Významné jsou nálezy siluru v Karnských Alpách (hranice [[Rakousko]]-[[Itálie]]), faciálně pestré s faunou českého typu a graptolitovými břidlicemi (sedimentovaly do spodního devonu). V Západních [[Karpaty|Karpatech]] se nálezy opírají pouze o mikropaleontologické nálezy ve vlachovském souvrství ([[fylit]]y, [[lydit]]y) a klastikách nadložního souvrství Bystrého potoka gelnické skupiny ([[Čertova hoľa]], [[Betliar]], [[Čučma]]). [178] => [179] => ==== Český masív ==== [180] => * [[Barrandien]] [181] => Plynulá sedimentace během celého siluru, hojnost nálezů zkamenělin a úroveň prozkoumanosti z něho činí klasickou světovou oblast. Sedimenty siluru leží [[Konkordance#Konkordance_v_geologii|konkordantně]] na kosovském souvrství svrchního [[ordovik]]u, začátek je charakterizován náhlým nástupem [[facie]] [[graptoliti|graptolitových]] břidlic zóny ''[[Akidograptus ascensus]]''. Bližší členění: [182] => # liteňské souvrství [183] => #* želkovické vrstvy ([[břidlice]], [[silicit]]y, vápence, [[tufit]]y) – [[Llandover|llandovery]], mocnost 16–24 metrů [184] => #* litohlavské vrstvy ([[Llandover|llandovery]], černé břidlice, jílovce, 21–75 m) [185] => #* motolské vrstvy ([[wenlock]]) – mocnost 100–200 metrů, vápenaté břidlice, graptolitové břidlice (Cyrtograptus), tufitické břidlice, bazické vulkanity oceánického typu ([[dolerit]]y, [[pikrit]]y) v submarinních lávových příkrovech s mocnými [[pyroklastika]]mi o mocnosti až 400 metrů zapříčinily změlčení moře (místy i vynoření), doprovázené karbonátickou sedimentací s bohatou faunou ([[trilobit]]i, [[ramenonožci]] (''brachiopoda''), [[lilijice]], [[korál]]i) [186] => # kopanické souvrství ([[Ludlow (geologie)|ludlow]]) – faciálně velmi pestré, mocnost 50–250 metrů, vápenaté břidlice s graptolity, ostrakody, bituminózní ortocerové vápence, organodetritické vápence, vulkanity [187] => # přídolské souvrství ([[Přídolí (geologie)|přídol]]) – jednodušší faciální vývoj, mocnost 15–80 metrů, tmavé vápence hlubšího, méně prokysličeného moře s vložkami vápnitých břidlic (graptoliti, nautiloidi) a zbytky splavené terestické flóry ''(Cooksonia)'', organodetritické vápence mělkovodní facie s přisedlými bentickými živočichy (krinoidi, brachiopodi, trilobiti). Rod Scyphocrinites dosahuje maximálního rozvoje na hranici silur-devon [188] => * rožmitálská oblast – siluru patří starorožmitálské souvrství s graptolitovými břidlicemi (méně jak 50 metrů), vápence nejsou zastoupeny [189] => * metamorfované ostrovy – horniny siluru jsou zachovány na sedlčansko-krásnohorském, mírovickém a čerčanském ostrově, jsou silně kontaktně metamorfovány. Na bázi s tmavými grafitickými chiastolickými břidlicemi s graptolitovou faunou, v nadloží krystalické vápence [190] => * [[Železné hory]] – silur vystupuje v jádru vápenopodolské synklinály ve facii tmavých fylitových břidlic (s graptolity, stáří llandovery-wenlock) a tmavých grafitických vápenců s břidličnatými vložkami a pyritem (přídol, scyfokrinitová fauna) [191] => * hlinská zóna – k siluru se řadí mrákotínské vrstvy se slabě metamorfovanými graptolitovými břidlicemi (llandovery-wenlock), pravděpodobně silurské jsou grafitické břidlice a lydity u [[Polička|Poličky]] [192] => * [[Drahanská vrchovina]] – při těžbě [[železná ruda|železných rud]] byly objeveny u [[Stínava|Stínavy]] metamorfované graptolitové břidlice ([[Llandover|llandovery]]-[[wenlock]]) a šedé vápence s faunou [[Ludlow (geologie)|ludlow]]u-[[Přídolí (geologie)|přídol]]u. Kra silurských hornin je zaklesnuta mezi [[Devon (geologie)|devon]] a spodní [[karbon]] a její vztah k podloží i nadloží je nejasný [193] => * lužická oblast – grafitické břidlice s vápenci v nadloží v oblasti krkonošsko-jizerského [[Krystalinikum|krystalinika]] - ponikelská skupina – jsou regionálně metamorfovány, paleontologické doklady na území ČR jsou vzácné ([[Železný Brod]], [[Poniklá]] – [[graptoliti]], [[Ještěd]]) [194] => * sasko-durynská oblast – na ordoviku leží konkordantně spodní graptolitové břidlice ([[llandover]]y-[[Ludlow (geologie)|ludlow]]), přecházející do okrového vápence ([[Přídolí (geologie)|přídol]]), vývoj se označuje jako durynská facie (malá mocnost do 50 metrů, hlubokovodní), do ČR nezasahuje. [195] => [196] => == Odkazy == [197] => [198] => === Poznámky === [199] => [200] => [201] => === Reference === [202] => [203] => [204] => === Externí odkazy === [205] => * {{Commonscat}} [206] => {{posloupnost|co=[[Paleozoikum]]|kdy=[[444 Ma]]–[[419 Ma]]| předchůdce =[[Ordovik]]| nástupce =[[Devon (geologie)|Devon]]}} [207] => [208] => {{Autoritní data}} [209] => [210] => [[Kategorie:Geologické periody]] [211] => [[Kategorie:Paleozoikum]] [] => )
good wiki

Silur

Silur je prvohorní útvar v nadloží ordoviku a v podloží devonu. Byl vymezen v roce 1835 Roderickem Murchisonem jako sled mezi kambriem a devonským old redem a nazván podle Silurů, starověkého kmene, který v dané oblasti jižního Walesu sídlil.

More about us

About

Toto období je známé nejen svými významnými biologickými událostmi, ale také pokrokem v ekologických systémech, které přinesly nové možnosti pro vývoj života na Zemi. V silurském období došlo k výraznému rozmachu mořských ekosystémů. V té době byly moře domovem pro rozmanité skupiny organizmů, jako byly korály, mořští červi a první zástupci ryb. Silurský oceán tedy nabízel ideální podmínky pro růst a diverzifikaci těchto životních forem. Vznikaly nové druhy ryb, které předznamenaly vývoj mnoha současných ekosystémů. Na pevnině se v tomto období začaly také objevovat první jednoduché rostliny, což byl zásadní krok k půdním ekosystémům, které budeme znát dnes. Tento přechod k životu na souši otevíral nové příležitosti pro evoluci a přispěl k dalším změnám v biodiverzitě. I když silurské období čelilo některým výzvám, jako byly změny klimatu a určité ekologické tlaky, přesto ukázalo, jakou odolnost a adaptabilitu život prokázal. Přírodní svět dokázal reagovat na tyto výzvy a učinit důležité kroky vpřed. Silur je fascinující kapitolou v historii Země, která nám ukazuje, jak život vždy hledal způsoby, jak růst a inovovat. Toto období nám připomíná, že každá doba, ať už skýtá náročnosti či příležitosti, přináší nové lekce a možnosti pro rozvoj života na naší planetě.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Ludford (stupeň)','Přídolí (geologie)','graptoliti','Llandover','ordovik','Ludlow (geologie)','wenlock','Wales','Bolívie','Devon (geologie)','Paleozoikum','evaporit'

Bolívie

Bolívie je středojí a také vnitrozemská a hornatá země nacházející se ve střední Jižní Americe.

Evaporit

Graptoliti

Llandover

Ordovik

Paleozoikum

Paleozoikum je geologické období, které trvalo přibližně od před 541 miliony let do před 252 miliony let.

Wales

Wenlock