Array ( [0] => 15482004 [id] => 15482004 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Sinice [uri] => Sinice [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{dobrý článek}} [1] => {{Taxobox [2] => | jméno = Sinice [3] => | obrázek = Anabaenaflosaquae EPA.jpg [4] => | popisek = ''[[Anabaena flos-aquae]]'' [5] => | velikost obrázku = 250px [6] => | doména = [[bakterie]] (Bacteria) [7] => | kmen = '''sinice''' (Cyanobacteria) [8] => | kmen popsal = [[Roger Stanier|Stanier]] ex [[Thomas Cavalier-Smith|Cavalier-Smith]], 2002 [9] => | třída = '''Cyanophyceae''' [10] => | třídu popsal = Schaffner, 1909 [11] => | druhotné dělení = Řády [12] => | podřazené taxony = [13] => * [[Gloeobacter]]iales [14] => * [[Chroococcales]] [15] => * [[Pleurocapsales]] [16] => * [[Oscillatoriales]] [17] => * [[Nostocales]] [18] => * [[Stigonematales]] [19] => }} [20] => [[Soubor:DSC 0061 Der Fluß Rabnitz ( Rábca ) bei Györsövényház.jpg|náhled|Sinice na řece [[Rábca]] v Maďarsku]] [21] => '''Sinice''' (''Cyanobacteria'', ale také ''Cyanophyta'' či ''Cyanoprokaryota''{{citace elektronické monografie | url = http://www.biolib.cz/cz/taxon/id128433/ | titul = Biolib – Cyanobacteria (sinice)}}, podle nového názvosloví '''''Cyanobacteriota'''''{{Citace elektronického periodika [22] => | příjmení1 = Oren [23] => | jméno1 = Aharon [24] => | příjmení2 = Garrity [25] => | jméno2 = George M. [26] => | titul = Valid publication of the names of forty-two phyla of prokaryotes [27] => | periodikum = International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [28] => | ročník = 71 [29] => | číslo = 10 [30] => | datum_vydání = 2021-10-20 [31] => | datum_přístupu = 2024-03-25 [32] => | jazyk = anglicky [33] => | doi = 10.1099/ijsem.0.005056 [34] => | pmid = 34694987 [35] => }}LPSN. Domain ''Bacteria''. [https://lpsn.dsmz.de/domain Dostupné online] (anglicky)) je [[kmen (biologie)|kmen]] nebo [[oddělení (biologie)|oddělení]] (záleží, zda se jedná o [[International Code of Nomenclature of Bacteria|bakteriologické]] či [[Mezinárodní kód botanické nomenklatury|botanické]] pojetí) [[gramnegativní bakterie|gramnegativních]] [[bakterie|bakterií]]. Vyznačují se schopností [[fotosyntéza|fotosyntézy]], při níž vzniká [[kyslík]] (tzv. oxygenní typ). Český název této skupiny pochází ze slova siný, tedy tmavě modrý. [36] => [37] => Sinice jsou jednobuněčné, zpravidla však žijí v koloniích tvaru [[koky|kokálních]] shluků či vláknitých stélek ([[hormogonium|hormogonií]]). Nejčastěji jsou modrozeleně zbarvené. Jejich buňky jsou v mnohých ohledech typicky [[prokaryotická buňka|prokaryotické]]: obsahují kruhovou molekulu [[DNA]], bakteriální typ [[ribozom]]ů a chybí u nich složitější [[endomembránový systém|membránové struktury]]. [[Fotosyntetický pigment|Fotosyntetická barviva]] se nachází ve speciálních útvarech, [[fykobilizom]]ech nebo [[thylakoid]]ech. K hlavním pigmentům účastnícím se fotosyntézy patří [[chlorofyl]] (zpravidla typu ''a'', někdy též ''b'', ''c'' nebo ''d'') a dále [[allofykocyanin]], [[fykocyanin]], [[fykoerythrin]] a další. Sinice se [[rozmnožování|rozmnožují]] [[nepohlavní rozmnožování|nepohlavně]], a to [[buněčné dělení|buněčným dělením]] či [[Fragmentace (biologie)|fragmentací]] vláken (vegetativně). [38] => [39] => Vyskytují se velmi hojně ve [[voda|vodním]] prostředí, ale i v [[Půda|půdě]] a mnohdy také v [[extrémofil|extrémních]] podmínkách, jako jsou [[poušť|pouště]] či [[polární oblast]]i. Velmi často také vstupují do [[symbióza|symbiotických vztahů]]. Vyjma [[endosymbióza|endosymbioticky]] vzniklých [[plastid]]ů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat [[dusík]] či [[uhlík]]. [40] => [41] => == Vznik a vývoj == [42] => [[Soubor:Stromatolites.jpg|náhled|vlevo|[[Stromatolit]]y, jako například tento z amerického [[Národní park Glacier (USA)|Národního parku Glacier]], představují důkaz o rané existenci sinic]] [43] => Sinice se pravděpodobně vyvinuly z [[anaerobní]]ch [[fotosyntéza|fotosyntetizujících]] [[bakterie|bakterií]], jako jsou dnešní [[purpurové bakterie]] či [[Chloroflexi|chlorobakterie]] (Chloroflexi). [44] => [45] => Nejstarší známé důkazy o existenci sinic na [[Země|Zemi]] v podobě [[Fosilie|fosílií]] jsou staré 3,5 miliardy let a pochází především z formace [[Apex Chert]] v [[Austrálie|Austrálii]].{{citace monografie | příjmení = Kalina | jméno = Tomáš | příjmení2 = Váňa | jméno2 = Jiří | titul = Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii | rok = 2005 | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | strany = 606 | isbn = 80-246-1036-1}} Tyto [[Prekambrium|prekambrijské]] nálezy tzv. [[stromatolit]]ů možná představují vůbec nejstarší nálezy buněčných organismů.{{Citace periodika | autor=Schopf JW, Kudryavtsev AB, Agresti DG, Wdowiak TJ, Czaja AD | titul=Laser-Raman imagery of Earth's earliest fossils | periodikum=Nature | ročník=416 | číslo=6876 | strany=73–6 | rok=2002 | měsíc=March | pmid=11882894 | doi=10.1038/416073a | url=}} Některé studie však tvrdí, že tyto nálezy jsou abiotického původu a představují jen složité struktury vzniklé [[devitrifikace|devitrifikací]] horniny na bázi [[uhlík]]u.{{Citace periodika| doi = 14979661| issn = 0169-6149| ročník = 34| číslo = 1–2| strany = 257–69| příjmení = Brasier| jméno = Martin| odkaz na autora = Martin Brasier| spoluautoři = Owen Green, John Lindsay, Andrew Steele| titul = Earth's oldest (approximately 3.5 Ga) fossils and the 'Early Eden hypothesis': questioning the evidence| periodikum = Origins of Life and Evolution of the Biosphere: The Journal of the International Society for the Study of the Origin of Life| datum přístupu = 2008-10-21| datum vydání = 2004-02| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14979661}} Přibližně před 2,5 miliardami let se zintenzivnil vulkanismus a uvolněný oxid uhličitý způsobil rozmach sinic.https://phys.org/news/2019-12-mysteries-linked-breathable-oxygen.html - New study points to one cause for several mysteries linked to breathable oxygen Lépe zachované fosilní nálezy sinic pochází z období mezi 2–0,9 miliardami let. Vzhledem jsou identické s dnešními sinicemi a pokud je nějaká fosílie zařazena do určitého současného rodu, před daný rodový název se často dává předpona „paleo“. Udává se, že tyto sinice patří do řádů [[Chroococcales]] a [[Oscillatoriales]]. Až do počátku [[kambrium|kambria]] (před cca 600 miliony lety) byly sinice dominantními organismy na Zemi, a tento dlouhý úsek geologické historie Země je proto označován jako „věk sinic“. V tomto období se také díky sinicím postupně zvyšoval obsah kyslíku v atmosféře. Přes dlouhou evoluční historii sinic se zdá, že se vzhled jejich buněk téměř nezměnil, i když ke genetickým změnám dochází. Tato teorie může být označena jako [[stagnující evoluce]]. [46] => [47] => [[Plastid]]y, organely mnohých [[eukaryota|eukaryotických]] organismů (především různé [[řasy]] a [[rostliny]]), v mnohých ohledech připomínají sinice. Podle tzv. [[endosymbiotická teorie|endosymbiotické teorie]], která je podpořena různými strukturálními a genetickými podobnostmi, se plastidy vyvinuly z sinic pohlcených eukaryotními buňkami{{citace periodika |autor=McFadden G |titul=Endosymbiosis and evolution of the plant cell |periodikum=Curr Opin Plant Biol |ročník=2 |číslo=6 |strany=513–9 |jazyk = anglicky |rok=1999}} asi před 1,5 miliardami lety.{{Citace periodika| doi = PMC341452| issn = 1471-2148| ročník = 4| strany = 2| příjmení = Hedges| jméno = S Blair| spoluautoři = Jaime E Blair, Maria L Venturi, Jason L Shoe| titul = A molecular timescale of eukaryote evolution and the rise of complex multicellular life| periodikum = BMC Evolutionary Biology| datum přístupu = 2008-10-21| datum vydání = 2004-01-28| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15005799}}{{Citace periodika| doi = 14963099| issn = 0737-4038| ročník = 21| číslo = 5| strany = 809–18| příjmení = Yoon| jméno = Hwan Su| spoluautoři = Jeremiah D Hackett, Claudia Ciniglia, Gabriele Pinto, Debashish Bhattacharya| titul = A molecular timeline for the origin of photosynthetic eukaryotes| periodikum = Molecular Biology and Evolution| datum přístupu = 2008-10-21| datum vydání = 2004-05| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14963099}} [48] => [49] => == Stavba buněk == [50] => [[Soubor:Gram negative cell wall-cs.svg|upright=3|náhled|Schéma stavby buněk [[gramnegativní bakterie|gramnegativních bakterií]]]] [51] => Sinice se vyskytují jako jednotlivé [[buňka|buňky]], shluky buněk v [[kolonie (biologie)|koloniích]] nebo jako vlákna. Jejich stélka se proto obvykle označuje buď jako [[koky|kokální]] či trichální. Některé vláknité formy mívají specializované buňky [[heterocyt]]y (či též heterocysty), ve kterých probíhá [[biologická fixace dusíku|fixace vzdušného dusíku]], případně [[akineta|akinety]], což jsou klidové buňky určené k přetrvání nepříznivých období. Buňka sinic je [[prokaryotická buňka|prokaryotického typu]] a obvykle dosahuje velikosti 1–10 mikrometrů, jen vzácně více (např. buňka ''[[Chroococcus giganteus]]'' má až 60 mikrometrů). Pouhým okem je možné spatřit kolonie sinic. Sinice a jejich kolonie jsou zbarveny nejčastěji modrozeleně, ale dosahují barev od blankytně modré přes [[malachit]]ově zelenou, žlutou, červenou až po černou. [52] => [53] => === Struktury na povrchu buňky === [54] => Sinice jsou do jisté míry [[gramnegativní bakterie]] a jako takové [[Gramovo barvení|Gramovou metodou]] získávají růžové zabarvení, protože tyto bakterie mají specifický typ [[buněčná stěna|buněčné stěny]]. Sinice jako gramnegativní bakterie mají totiž na povrchu dvě [[Cytoplazmatická membrána|plazmatické membrány]] (vnitřní a vnější) a mezi nimi poměrně tenkou vrstvu [[peptidoglykan]]u (murein), jenž tvoří pevnou složku celé buněčné stěny. Na druhou stranu některé specifické vlastnosti buněčné stěny sinic sinice odlišují od ostatních gramnegativních bakterií, a sinice se tak zdají být směsí vlastností gramnegativní a [[grampozitivní bakterie|grampozitivní]] buňky. Zatímco běžné gramnegativní bakterie mají buněčnou stěnu o šířce jen asi 2–6 [[Metr|nanometrů]], u jednobuněčných sinic je to asi 10 nanometrů, u vláknitých sinic 15–35 nanometrů a vzácně až 700 nanometrů (u sinice ''[[Oscillatoria princeps]]''). Po chemické stránce jsou ale [[peptid]]y vytvářející zmíněná příčná spojení spíše charakteristická pro gramnegativní bakterie. Rovněž [[kyselina teichoová]], typická složka stěn grampozitivních bakterií, u sinic chybí.{{Citace periodika| ročník = 182| číslo = 5| strany = 1191–1199| příjmení = Hoiczyk| jméno = Egbert| spoluautoři = Alfred Hansel| titul = Cyanobacterial Cell Walls: News from an Unusual Prokaryotic Envelope| periodikum = Journal of Bacteriology| datum přístupu = 2008-10-24| datum vydání = 2000-03| url = http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=94402}} Membrána obsahuje mnohé [[Kanál (biologie)|transportní kanály]] umožňující pasivní či aktivní transport látek přes stěnu. Příkladem jsou pasivní kanály z proteinu [[porin]]u či různé specifické kanály určené pro pomalu difundující látky. U některých vláknitých sinic byly nalezeny v příčných přehrádkách mezi jednotlivými buňkami zvláštní kanály připomínající [[plazmodezma|plazmodezmy]] rostlin. [55] => [56] => Směrem ven od vnější plazmatické membrány navíc mají sinice zpravidla [[slizová vrstva|slizovou vrstvu]] ([[glykokalyx]]) složenou z [[lipopolysacharid]]ů. Obecně mívá fibrilární (vláknitou) strukturu. Někdy bývá vyvinuta více a jindy méně a v určitých případech může tvořit silnou homogenní či vrstevnatě uspořádanou pochvu kolem celé buňky (a tento obal je někdy ještě navíc zbarvený). [57] => [58] => U sinic nikdy nebyly nalezeny [[bičík]]y, přesto se ale mnohé z nich (zejména zástupci řádu [[Oscillatoriales]]) dokáží po povrchu aktivně pohybovat. Při pohybu je produkováno velké množství [[sliz]]u, skutečný hnací motor však představují svazky stažitelných bílkovinných vláken umístěných na povrchu buněk. Obvykle se klouzají, někdy však projevují i zvláštní typ rotačního pohybu (který dal jméno například českému rodu ''[[Drkalka|Oscillatoria]]'', drkalka). [59] => [60] => === Protoplast === [61] => V [[protoplast]]u (vnitřním prostoru) sinic není v porovnání s [[eukaryotická buňka|eukaryotickými buňkami]] takové množství [[organela|organel]]. Obvykle se rozlišují dva typy [[cytoplazma|cytoplazmy]]: na povrchu buněk bývá výrazně barevná chromatoplazma, obsahující velké množství [[Fotosyntetický pigment|fotosyntetických barviv]], zatímco uvnitř je centroplazma neboli centroplazmatická oblast, kde převládá sinicová [[DNA]], [[ribozom]]y a podobně. Ribozomy sinic jsou prokaryotního typu: jejich malá podjednotka obsahuje 16[[Svedberg|S]] [[RNA]], zatímco velká podjednotka 23S RNA. [62] => [63] => DNA vytváří jedinou kruhovitou molekulu DNA, nazývanou [[nukleoid]], která neobsahuje [[histon]]y.{{#tag:ref|Jako unikátní výjimku lze uvést sinici ''[[Cyanothece]]'', u které byl objeven genom složený z jednoho lineárního chromozomu a jednoho kruhového chromozomu (a 4 [[plazmid]]ů){{Citace periodika| doi = 10.1073/PNAS.0805418105| ročník = 105| číslo = 34| strany = 15094–15099| příjmení = Welsh| jméno = Eric A.| spoluautoři = Michelle Liberton, Jana Stöckel, Thomas Loh, Thanura Elvitigala, Chunyan Wang, Aye Wollam, Robert S. Fulton, Sandra W. Clifton, Jon M. Jacobs, Rajeev Aurora, Bijoy K. Ghosh, Louis A. Sherman, Richard D. Smith, Richard K. Wilson, Himadri B. Pakrasi| titul = The genome of ''Cyanothece'' 51142, a unicellular diazotrophic cyanobacterium important in the marine nitrogen cycle | periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America| datum vydání = 2008-09-30| url = http://www.pnas.org/content/early/2008/09/22/0805418105.abstract}}. Jedná se o první objevený lineární chromozom u fotosyntetizující bakterie.|group="pozn"}} Velikost genomu se pohybuje od asi 1,7 milionu párů [[nukleová báze|bází]] (''[[Prochlorococcus]]''{{Citace periodika| autor=G. Rocap, ''et al.''| rok=2003| titul=Genome divergence in two ''Prochlorococcus'' ecotypes reflects oceanic niche differentiation| periodikum=[[Nature]]| ročník=424| strany=1042–1047| doi=10.1038/nature01947 [64] => }}{{Citace periodika| autor=A. Dufresne, ''et al.''| rok=2003| titul=Genome sequence of the cyanobacterium ''Prochlorococcus marinus'' SS120, a nearly minimal oxyphototrophic genome.| periodikum=Proc. Natl Acad. Sci. USA | ročník=100| strany=10020–10025| doi=10.1073/pnas.1733211100| pmid=12917486}}) až po asi 8,9 milionu párů bází (''[[Nostoc punctiforme]]''{{Citace periodika| autor=J.C. Meeks, ''et al.''| rok=2001| titul=An overview of the genome of ''Nostoc punctiforme'', a multicellular, symbiotic cyanobacterium| periodikum=Photosynth. Res.| ročník=70| strany=85–106}}). Zajímavá je skutečnost, že sinice mohou mít více kopií své genetické informace, tzn. nemusí být [[ploidie|haploidní]]. Dodatečný genetický materiál mohou také představovat [[plazmid]]y, malé kruhové molekuly DNA. Sinice jsou schopné předávání částí své genetické informace z jedné buňky do druhé (tzv. [[Horizontální přenos genetické informace|horizontální genový transfer]]). [65] => [66] => Další buněčné struktury se vyvinuly u sinic v souvislosti s jejich fotosyntetickým způsobem výživy. Významné jsou zejména [[thylakoid]]y, [[buněčná membrána|membránou]] obalené měchýřky uložené podél cytoplazmatické membrány či prorůstající skrz naskrz celou buňkou. Fotosyntéze mimoto pomáhají i tzv. [[fykobilizom]]y. Některé vodní sinice tvoří i válcovité měchýřky o délce až 1000 nanometrů a naplněné vzduchem, které umožňují vznášení buněk ve vodním sloupci. [67] => [68] => == Klasifikace == [69] => [[Soubor:Anabaenaspiroides EPA.jpg|náhled|vpravo|Sinice ''[[Anabaena spiroides]]'']] [70] => [[Soubor:Nostoc.jpg|náhled|[[Jednořadka]] (''Nostoc'')]] [71] => Je známo velké množství taxonů sinic, ale přesný počet nelze zjistit. Kalina a Váňa například uvádí 150 rodů s 2000 druhy s tím, že je tento počet pravděpodobně silně podhodnocený. Někdy se díky značné proměnlivosti (fenoplasticitě) sinic vůbec nepřistupuje k popisování druhů, ale užívají se jen rody. Pro jednotlivé morfologické odchylky v rámci rodu se pak používá termín [[morfotyp]]. V historii byly sinice považovány za [[nižší rostliny]]. V angličtině na to dosud upomíná termín blue-green algae, český historický název sinné řasy{{citace periodika |příjmení = Maršálek| jméno = Blahoslav| titul = Sinice jako producenti biologicky aktivních látek | periodikum = Živa | číslo = 5 | rok = 2002}} a rovněž latinský název ''Cyanophyceae''. Na druhou stranu dnešní název „sinice“ je neutrální, pochází ze slova sinný, tedy modrý.{{citace elektronické monografie | titul = Sinice. Toxicita sinic vodního květu| http://toxicology.emtrading.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=17}} [72] => [73] => Při určování sinic se nejprve hledí na typ [[stélka|stélky]], tvar a velikost buněk, případně navíc uspořádání buněk v koloniích a přítomnost slizu. U vláknitých kolonií se navíc zjišťuje přítomnost [[Slizová vrstva|slizové pochvy]], způsob propojení buněk, tvar vlákna a případně typ jeho větvení. Důležitá je také přítomnost [[heterocyt]]ů a [[akineta|akinet]]. [74] => [75] => Když se díky mikroskopickým a biochemických studiím ukázalo, že jsou sinice jednou z podskupin bakterií, získaly nejen [[botanika|botanické]], ale i druhé, [[bakteriologie|bakteriologické]] názvosloví. Botanické názvosloví ustanovuje tzv. [[Mezinárodní kód botanické nomenklatury]] (ICBN), zatímco klasifikaci bakterií se zabývá [[International Code of Nomenclature of Bacteria|Mezinárodní bakteriologický kód]] (ICNB).{{citace elektronické monografie | url = http://www.cyanodb.cz/files/CyanoGuide.pdf | titul = Guide to the nomenclature and formal taxonomic treatment of oxyphototroph prokaryotes (Cyanoprokaryotes) (PROPOSAL) | příjmení = Komárek | jméno = Jiří | příjmení2 = Golubić | jméno2 = Stjepko | rok = 2004 | datum přístupu = 2008-10-26 | url archivu = https://web.archive.org/web/20100821055705/http://www.cyanodb.cz/files/CyanoGuide.pdf | datum archivace = 2010-08-21 | nedostupné = ano }} Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století se přešlo z botanického na bakteriologické názvosloví, ale dosud bylo pod platným bakteriologickým názvoslovím publikováno jen velmi málo druhů sinic.{{Citace periodika| doi = 10.1099/ijs.0.03008-0| ročník = 54| číslo = 5| strany = 1895–1902| příjmení = Oren| jméno = Aharon| titul = A proposal for further integration of the cyanobacteria under the Bacteriological Code| periodikum = Int J Syst Evol Microbiol| datum přístupu = 2008-10-26| datum vydání = 2004-09-01| url = http://ijs.sgmjournals.org/cgi/content/abstract/54/5/1895}} Další významnou změnou je skutečnost, že jsou dřívější [[prochlorofyty]] považovány za sinice, přestože mají některé specifické vlastnosti.{{Citace periodika| doi = 10.1023/A:1020400327040| issn = 0166-8595| ročník = 73| číslo = 1–3| strany = 59–61| příjmení = Lewin| jméno = Ralph A| titul = Prochlorophyta – a matter of class distinctions| periodikum = Photosynthesis Research| datum přístupu = 2008-10-20| datum vydání = 2002| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16245104}} [76] => [77] => Klasifikace sinic je stále v pohybu. [[Thomas Cavalier-Smith]] zařadil v roce 2002 oddělení sinic do velké skupiny [[Glycobacteria]] a naznačil jejich příbuznost zejména s kmeny [[Firmicutes]] a [[Aktinobakterie|Actinobacteria]]. Dále dělí sinice na skupiny [[Gloeobacter]]ia (pro rod ''[[Gloeobacter]]'', neobsahující [[thylakoid]]y) a [[Phycobacteria]] (ostatní sinice včetně prochlorofytů). Druhou jmenovanou skupinu Cavalier-Smith rozdělil na pět obvyklých řádů, jež jsou uznávány i botaniky:{{Citace periodika| doi = 11837318| issn = 1466-5026| ročník = 52| číslo = Pt 1| strany = 7–76| příjmení = Cavalier-Smith| jméno = T| titul = The neomuran origin of archaebacteria, the negibacterial root of the universal tree and bacterial megaclassification| periodikum = International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology| datum přístupu = 2008-10-27| datum vydání = 2002-01| url = http://ijs.sgmjournals.org/cgi/reprint/52/1/7| url archivu = https://web.archive.org/web/20080724044414/http://ijs.sgmjournals.org/cgi/reprint/52/1/7| datum archivace = 2008-07-24| nedostupné = ano}} {{Wayback|url=http://ijs.sgmjournals.org/cgi/reprint/52/1/7 |date=20080724044414 }} [78] => [79] => * Chroobacteria [80] => ** [[Chroococcales]] (včetně [[prochlorofyty|prochlorofytů]]) [81] => ** [[Pleurocapsales]] (někdy řazena do Chroococcales) [82] => ** [[Oscillatoriales]] [83] => * Hormogoneae [84] => ** [[Nostocales]] [85] => ** [[Stigonematales]] [86] => [87] => Některé systémy přejaly Cavalier-Smithovo uspořádání, ale začaly do sinic začleňovat [[prochlorofyty]] jako samostatný řád Prochlorales. Naopak velmi odlišné je pojetí systému sinic v publikaci [[Bergey's Manual of Systematic Bacteriology]]. V této knize je rozdělen kmen sinice na pět sekcí (I–V) bez taxonomického označení,{{citace monografie | příjmení = Castenholz | jméno = R. W. | kapitola = Phylum BX. Cyanobacteria. Oxygenic Photosynthetic Bacteria: The Archaea and the Deeply Branching and Phototropic Bacteria | titul = Bergey's Manual of Systematic Bacteriology | rok = 2001 | vydání = 2 | korporace = G. Garrity, D. R. Boone, and R. W. Castenholz | nakladatel = Springer-Verlag | místo = New York}}{{citace elektronické monografie | url = http://tolweb.org/Cyanobacteria/2290 | titul = Cyanobacteria – Tree of Life Web Project | datum přístupu = 2008-10-27 | url archivu = https://web.archive.org/web/20210908225425/http://tolweb.org/Cyanobacteria/2290 | datum archivace = 2021-09-08 | nedostupné = ano }} které v určitých ohledech korespondují se systémem Cavalier-Smithe.{{citace monografie | titul=The Cyanobacteria: Molecular Biology, Genomics and Evolution | url=http://books.google.com/books?id=xgMahO1BXrQC&printsec=frontcover&dq=The+Cyanobacteria&hl=cs| příjmení=Flores | jméno = Enrique | příjmení2 = Herrero| jméno2 = Antonia|rok=2008| vydavatel=Horizon| isbn=1904455158 | jazyk=anglicky}} Zmíněný systém pěti sekcí vyjmenovává jen [[rod (biologie)|rody]] sinic, [[druh]]y podle autora u sinic nelze rozlišit. V literatuře se přikláněli k tomuto typu klasifikace i další autoři.{{citace elektronické monografie | url = http://www-cyanosite.bio.purdue.edu/taxon79.html | titul = The Cyanobacteria and Their Taxonomy}} Tak či onak, molekulárně biologické studie některé navrhované taxony nepotvrdily a označují je za nepřirozené z hlediska vývoje života na Zemi. [88] => [89] => Další vývoj v klasifikaci sinic a ve zrychlujícím popisování nových taxonů dobře ukazuje průběžně aktualizovaný systém [[National Center for Biotechnology Information|NCBI]], ve kterém se k začátku roku 2023 počet uvedených řádů rozrostl na jedenáct a [[prochlorofyty]] jsou již organicky včleněné jako čeledi [[Prochloraceae]] a [[Prochlorotrichaceae]].''National Center for Biotechnology Information – The Taxonomy Database''. [https://www.ncbi.nlm.nih.gov/Taxonomy/Browser/wwwtax.cgi Dostupné online] [cit. 2023-02-28] (anglicky) [90] => [91] => Validitu jmen jednotlivých taxonů zajišťují pravidla Mezinárodního kódu pro názvosloví prokaryot ([[International Code of Nomenclature of Prokaryotes]]). Průběžně aktualizovaný klasifikační systém založený na validních taxonech poskytuje databáze LPSN – [[List of Prokaryotic names with Standing in Nomenclature]]{{Citace elektronického periodika [92] => | příjmení1 = Parte [93] => | jméno1 = A. C. [94] => | příjmení2 = Sardà Carbasse [95] => | jméno2 = J. [96] => | příjmení3 = Meier-Kolthoff [97] => | jméno3 = J. P. [98] => | příjmení4 = Reimer [99] => | jméno4 = L. C. [100] => | příjmení5 = Göker [101] => | jméno5 = M. [102] => | titul = List of Prokaryotic names with Standing in Nomenclature (LPSN) moves to the DSMZ [103] => | periodikum = International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [104] => | vydavatel = Microbiology Society [105] => | ročník = 70 [106] => | strany = 5607–5612 [107] => | rok_vydání = 2020 [108] => | issn = 1466-5034 [109] => | jazyk = anglicky [110] => | doi = 10.1099/ijsem.0.004332 [111] => }}, uznávající jako platné názvy taxonů publikované v časopisech ''International Journal of Systematic Bacteriology'' (IJSB) nebo ''International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology'' (IJSEM), a od roku 2021 akceptující jako validní i názvy splňující pravidla [[Mezinárodní kód botanické nomenklatury|International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants]].{{Citace elektronického periodika [112] => | příjmení1 = Oren [113] => | jméno1 = Aharon [114] => | příjmení2 = Arahal [115] => | jméno2 = David R. [116] => | příjmení3 = Rosselló-Móra [117] => | jméno3 = Ramon [118] => | příjmení4 = Sutcliffe [119] => | jméno4 = Iain C. [120] => | příjmení5 = Moore [121] => | jméno5 = Edward R. B. [122] => | titul = Emendation of General Consideration 5 and Rules 18a, 24a and 30 of the International Code of Nomenclature of Prokaryotes to resolve the status of the Cyanobacteria in the prokaryotic nomenclature [123] => | periodikum = International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [124] => | vydavatel = Microbiology Society [125] => | ročník = 71 [126] => | číslo = 8 [127] => | datum_vydání = 2021-08-03 [128] => | url = https://www.microbiologyresearch.org/content/journal/ijsem/10.1099/ijsem.0.004939 [129] => | issn = 1466-5034 [130] => | datum_přístupu = 2023-03-02 [131] => | jazyk = anglicky [132] => | doi = 10.1099/ijsem.0.004939 [133] => | pmid = 34342563 [134] => }} Navíc dochází k postupnému přejmenovávání bakteriálních kmenů podle revize názvoslovného kódu (pro nové názvy je doporučena přípona -ota, což se dotklo i sinic s novým jménem '''Cyanobacteriota''').{{Citace elektronického periodika [135] => | příjmení1 = Oren [136] => | jméno1 = Aharon [137] => | příjmení2 = Arahal [138] => | jméno2 = David R. [139] => | příjmení3 = Rosselló-Móra [140] => | jméno3 = Ramon [141] => | příjmení4 = Sutcliffe [142] => | jméno4 = Iain C. [143] => | příjmení5 = Moore [144] => | jméno5 = Edward R. B. [145] => | titul = Preparing a revision of the International Code of Nomenclature of Prokaryotes [146] => | periodikum = International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology [147] => | vydavatel = Microbiology Society [148] => | ročník = 71 [149] => | číslo = 1 [150] => | datum_vydání = 2021-01-01 [151] => | issn = 1466-5034 [152] => | jazyk = anglicky [153] => | doi = 10.1099/ijsem.0.004598 [154] => | pmid = 33300858 [155] => }} LPSN ke konci února 2023 uvádí 2 podřazené třídy a 13 řádů (z nichž jen některé mají publikovaný validní popis). ''[[List of Prokaryotic names with Standing in Nomenclature]]'' (LPSN). Phylum ''Cyanobacteriota''. [https://lpsn.dsmz.de/phylum/cyanobacteriota Dostupné online] [cit. 2023-02-28] (anglicky) [156] => [157] => Druhou současnou snahou je vedle formální validity taxonů zajistit jejich fylogenetickou přirozenost. Stávající validní vyšší taxony LPSN jsou mnohdy [[parafyletismus|parafyletické]] a dokonce i [[polyfyletismus|polyfyletické]]. V roce 2023 byla publikována nová fylogenetická analýza založená na genomických datech doplněných o sekvence genů pro 16S rRNA, která poprvé poskytla robustní systém až do úrovně rodů, důsledně aplikující kritérium [[monofyletismus|monofylie]] a přitom nadále využívá [[fenotyp]]ické [[apomorfie]] tam, kde je to možné a není v rozporu s prvním kritériem.{{Citace elektronického periodika [158] => | příjmení1 = Strunecký [159] => | jméno1 = Otakar [160] => | příjmení2 = Ivanova [161] => | jméno2 = Anna Pavlovna [162] => | příjmení3 = Mareš [163] => | jméno3 = Jan [164] => | titul = An updated classification of cyanobacterial orders and families based on phylogenomic and polyphasic analysis [165] => | periodikum = Journal of Phycology [166] => | issn = 1529-8817 [167] => | vydavatel = Phycological Society of America [168] => | ročník = 59 [169] => | číslo = 1 [170] => | datum_vydání = 2023-02 [171] => | strany = 12–51 [172] => | url = 366788861_An_updated_classification_of_cyanobacterial_orders_and_families_based_on_phylogenomic_and_polyphasic_analysis [173] => | datum_přístupu = 2023-02-28 [174] => | doi = 10.1111/jpy.13304 [175] => | pmid = 36443823 [176] => | jazyk = anglicky [177] => }} Polyfyletické taxony byly rozděleny, tedy (pokud bylo zachováno jejich jméno) redukovány a doplněny novými a do kmene byla (podle dřívějších návrhů{{Citace elektronického periodika [178] => | příjmení1 = Di Rienzi [179] => | jméno1 = Sara C [180] => | příjmení2 = Sharon [181] => | jméno2 = Itai [182] => | příjmení3 = Wrighton [183] => | jméno3 = Kelly C [184] => | příjmení4 = Koren [185] => | jméno4 = Omry [186] => | příjmení5 = Hug [187] => | jméno5 = Laura A [188] => | příjmení6 = Thomas [189] => | jméno6 = Brian C [190] => | příjmení7 = Goodrich [191] => | jméno7 = Julia K [192] => | příjmení8 = Bell [193] => | jméno8 = Jordana T [194] => | příjmení9 = Spector [195] => | jméno9 = Timothy D [196] => | příjmení10 = Banfield [197] => | jméno10 = Jillian F [198] => | příjmení11 = Ley [199] => | jméno11 = Ruth E [200] => | titul = The human gut and groundwater harbor non-photosynthetic bacteria belonging to a new candidate phylum sibling to Cyanobacteria [201] => | periodikum = eLife [202] => | vydavatel = eLife Sciences Publications, Ltd. [203] => | ročník = 2: e01102 [204] => | datum_vydání = 2013-10-01 [205] => | url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3787301/ [206] => | issn = 2050-084X [207] => | jazyk = anglicky [208] => | doi = 10.7554/eLife.01102 [209] => | pmid = 24137540 [210] => }}{{Citace elektronického periodika [211] => | příjmení1 = Soo [212] => | jméno1 = Rochelle M. [213] => | příjmení2 = Hemp [214] => | jméno2 = James [215] => | příjmení3 = Hugenholtz [216] => | jméno3 = Philip [217] => | titul = Evolution of photosynthesis and aerobic respiration in the cyanobacteria [218] => | periodikum = Free Radical Biology and Medicine [219] => | vydavatel = Elsevier Science [220] => | ročník = 140 [221] => | datum_vydání = 2019-08 [222] => | strany = 200–205 [223] => | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0891584918323001 [224] => | issn = 0891-5849 [225] => | datum_přístupu = 2023-02-28 [226] => | jazyk = anglicky [227] => | doi = 10.1016/j.freeradbiomed.2019.03.029 [228] => | pmid = 30930297 [229] => }}) doplněna nová třída '''Vampirovibriophyceae''' odpovídající fylogenetické větvi, která se sice oddělila ještě před akvizicí oxygenní fotosyntézy (nebo schopnost fotosyntézy druhotně ztratila{{Citace elektronického periodika [230] => | příjmení1 = Oliver [231] => | jméno1 = Thomas [232] => | příjmení2 = Sánchez-Baracaldo [233] => | jméno2 = Patricia [234] => | příjmení3 = Larkum [235] => | jméno3 = Anthony W. [236] => | příjmení4 = Rutherford [237] => | jméno4 = A. William [238] => | příjmení5 = Cardona [239] => | jméno5 = Tanai [240] => | titul = Time-resolved comparative molecular evolution of oxygenic photosynthesis [241] => | periodikum = Biochimica et Biophysica Acta (BBA) - Bioenergetics [242] => | vydavatel = Elsevier B.V. [243] => | ročník = 1862 [244] => | číslo = 6: 148400 [245] => | datum_vydání = 2021-06-01 [246] => | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0005272821000335 [247] => | url2 = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8047818/ [248] => | issn = 1879-2650 [249] => | datum_přístupu = 2023-03-02 [250] => | jazyk = anglicky [251] => | doi = 10.1016/j.bbabio.2021.148400 [252] => | pmid = 33617856 [253] => }}), ale s pravými sinicemi sdílí mnoho společných znaků (komponenty buněčné stěny, regulátory reakce na světlo a cirkadiánních rytmů). (LPSN tuto třídu označuje jako "''Candidatus'' Melainabacteria") Třídu pravých sinic '''Cyanophyceae''' nový systém člení na 20 řádů a celkem 54 čeledí a k nim uvádí i zařazené rody (popsané do října 2021) a specifikaci typového druhu. [254] => O nový systém se zasloužili vědci [[Biologické centrum Akademie věd České republiky|Biologického centra AV ČR]] a [[Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích|Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích]]. [255] => [256] => {{Podrobně|Klasifikace sinic}} [257] => [258] => == Metabolismus == [259] => === Fotosyntéza === [260] => Z [[metabolismus|metabolického]] hlediska jsou sinice [[fototrofie|fototrofní]] a [[autotrofie|autotrofní]] (podobně jako většina [[rostliny|rostlin]]), tedy zkráceně fotoautotrofové. Vyznačují se především [[fotosyntéza|fotosyntézou]] oxygenního typu, při níž je voda [[donor elektronů|donorem elektronů]], [[oxid uhličitý]] je fixován na organické sloučeniny a jako vedlejší produkt se uvolňuje [[kyslík]]. Tato reakce se dá zjednodušeně vyjádřit rovnicí: [261] => [262] => : '''6 CO2 + 12 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O''' [263] => [264] => Centrem fotosyntetických reakcí jsou u sinic tzv. [[thylakoid]]y (vyjma primitivní sinice ''[[Gloeobacter]]'', která je nemá), tyto struktury totiž obsahují vlastní [[Fotosyntetický pigment|fotosyntetická barviva]], která jsou nutná pro přeměnu [[světelná energie|světelné]] energie na [[chemická energie|chemickou]]. Přehled fotosyntetických barviv u sinic je skutečně pestrý. U sinic se vyskytují všechny čtyři známé druhy [[chlorofyl]]u, tedy nejen a (který má zpravidla roli hlavního fotosyntetického pigmentu), ale u některých zástupců navíc i b, c, nebo d. Chlorofyl b byl nalezen u [[prochlorofyty|prochlorofytů]] (''[[Prochloron]]'', ''[[Prochlorococcus]]'', ''[[Prochlorothrix]]''), chlorofyl c u některých zástupců rodu ''Prochlorococcus'' a chlorofyl d se zdá být hlavním fotosyntetickým pigmentem u sinice ''[[Acaryochloris marina]]''. Ve fykobilizomech bývají obsaženy tři [[Fykobiliny|fykobiliproteiny]]: modrý [[allofykocyanin]] a [[fykocyanin]] a červený [[Fykoerythrin|fykoerytrin]]. V některých případech byla nalezena i barviva [[Beta-karoten|β-karoten]], [[zeaxantin]], [[echinenon]], [[kantaxantin]] či [[myxoxantofyl]] (typ [[Xanthofyly|xanthofylu]]), mnohé z nich nemusí zastávat roli v procesu fotosyntézy. [265] => [[Soubor:Phycobilisome structure.jpg|náhled|vpravo|[[Fykobilizom]] obsahuje přídatné fotosyntetické pigmenty: na obrázku světle modře [[allofykocyanin]], tmavě modře [[fykocyanin]] a červeně [[Fykoerythrin|fykoerytrin]]. Tyto pigmenty se uplatňují mimo jiné při jevu zvaném [[chromatická adaptace]]]] [266] => Dále jsou v tylakoidech přítomna reakční centra – tzv. [[fotosystém]]y I a II. Ve fotosystému II probíhá [[fotolýza]] vody za vzniku [[kyslík]]u a [[vodíkový kationt|vodíkového kationtu]], který spolu s uvolněnými [[elektron]]y vstupuje do dalších reakcí. Elektrony jsou transportovány řetězcem proteinových komplexů a nakonec vedou k vytvoření [[protonový gradient|protonového gradientu]] napříč [[buněčná membrána|membránou]], který je podstatou vzniku [[adenosintrifosfát]]u (ATP). Mimo tylakoidy se uplatňují při fotosyntéze ještě další struktury, jako například [[fykobilizom]]y, které umožňují využít co nejširší [[Elektromagnetické spektrum|spektrum světla]]. [[Karboxyzom]]y jsou tělíska obsahující enzym [[Rubisco]], který umožňuje syntézu cukrů v [[Calvinův cyklus|Calvinově cyklu]]. Zásobní látkou je u sinic především tzv. [[sinicový škrob]], ale [[dusík]] se obvykle skladuje ve formě [[cyanofycin]]u a [[fosfor]] ve formě zrn [[volutin]]u. [267] => [268] => Fotosyntetická schopnost sinic je v mnoha ohledech poměrně flexibilní. Konkrétním příkladem je [[chromatická adaptace]] probíhající ve ztížených světelných podmínkách. Jedná se o jev, při němž se na fykobilizomech upravuje počet fykocyaninových a fykoerytrinových jednotek a tím se posouvá spektrum využitelného světla. Pokusy bylo dokázáno, že buňka je schopna změnit svou barvu od ocelově šedé přes různé stupně zelené po červenavou. Druhým příkladem přizpůsobivosti je schopnost přejít v [[anaerobní]]m prostředí s množstvím [[Sulfan|sirovodíku]] na anaerobní fotosyntézu, při níž je jako donor elektronů užíván místo vody právě sirovodík. [269] => [270] => Evoluční původ oxygenní fotosyntézy je nadále předmětem zkoumání. Nové teorie ukazují, že společný předek sinic jí nebyl schopen; geny pro ni se pravděpodobně vyvinuly až poměrně pozdě v evoluční historii sinic (přibližně před 2,3 miliardami let) v linii vedoucí k [[recentní organismus|recentní]] třídě ''[[Oxyphotobacteria]]'' a odtud se dále šířily [[Horizontální přenos genetické informace|horizontálním genovým přenosem]] a fúzemi fotosystémů.{{Citace elektronického periodika [271] => | příjmení = Soo [272] => | jméno = Rochelle M. [273] => | příjmení2 = Hemp [274] => | jméno2 = James [275] => | příjmení3 = Parks [276] => | jméno3 = Donovan H. [277] => | příjmení4 = Fischer [278] => | jméno4 = Woodward W. [279] => | příjmení5 = Hugenholtz [280] => | jméno5 = Philip [281] => | titul = On the origins of oxygenic photosynthesis and aerobic respiration in Cyanobacteria [282] => | periodikum = Science [283] => | odkaz na periodikum = Science [284] => | vydavatel = American Association for the Advancement of Science [285] => | rok vydání = 2017 [286] => | měsíc vydání = březen [287] => | den vydání = 31 [288] => | ročník = 355 [289] => | typ ročníku = svazek [290] => | číslo = 6332 [291] => | strany = 1436–1440 [292] => | url = http://science.sciencemag.org/content/355/6332/1436 [293] => | dostupnost2 = [294] => | url2 = [295] => | issn = 1095-9203 [296] => | doi = 10.1126/science.aal3794 [297] => | pmid = [298] => | jazyk = anglicky [299] => }}[https://phys.org/news/2017-03-oxygen-cyanobacteria.html How do plants make oxygen? Ask cyanobacteria] [300] => [301] => === Úloha v koloběhu dusíku === [302] => Sinice jsou také významnými [[biologická fixace dusíku|fixátory vzdušného dusíku]] v celosvětovém měřítku a významně tak ovlivňují [[koloběh dusíku]] v přírodě. Zpravidla se reakce odehrává ve speciálních buňkách bez fotosyntetické funkce, zvaných [[heterocyt]]y či heterocysty. V striktně [[anaerobní]]ch podmínkách uvnitř heterocytů se pomocí enzymu [[nitrogenáza|nitrogenázy]] ze vzdušného dusíku (N2) vytváří za spotřeby [[adenosintrifosfát]]u (ATP) [[amoniak|amonné]] sloučeniny. Některé sinice ani nemají heterocyty (např. rod ''[[Lyngbya]]''), ty pak fixují dusík v noci, kdy v buňkách neprobíhá fotosyntéza a množství kyslíku uvnitř buňky je tedy minimální. [303] => [304] => === Sekundární metabolismus === [305] => Sinice produkují množství dalších [[sekundární metabolit|sekundárních metabolitů]] a podpůrných látek, například různé [[oligosacharidy]], [[karboxylové kyseliny]], [[vitamín]]y, [[peptid]]y, [[Feromon|atraktanty]], [[hormon]]y, [[enzym]]y, [[antibiotikum|antibiotika]], [[polysacharidy]] a [[toxin]]y. Na ochranu proti [[Ultrafialové záření|UV záření]] např. produkují pigment [[scytonemin]], případně i [[gloeocapsin]], [[Beta-karoten|β-karoten]], [[kantaxantin]] či [[myxoxantofyl]]. Všechny tyto látky odfiltrovávají záření o velmi nízké vlnové délce. Sinice rovněž produkují široké spektrum jedů, souhrnně tzv. [[cyanotoxin]]ů. Způsobují kožní [[alergie]], [[zánět spojivek]], [[bronchitida|bronchitidu]], u dobytka napájeného znečištěnou vodou i otravu. Nebezpečné koncentrace dosahují sinicové jedy především v době, kdy je ve vodě rozvinutý tzv. „[[vodní květ]]“. [306] => [307] => == Rozmnožování == [308] => U sinic může být pozorováno pouze [[nepohlavní rozmnožování]], žádné [[pohlavní buňka|rozmnožovací buňky]] u sinic neexistují. Buňky jednobuněčných (kokálních) sinic se množí pouze [[buněčné dělení|prostým dělením]]. Toto dělení začíná tvorbou příčné přehrádky, která vzniká od krajů buňky a postupně se uzavírá (podobně jako [[clona]] fotoaparátu). Pokud dělení probíhá ve více rovinách, vznikají kolonie s různou vzájemnou orientací buněk. Některé sinice se však tomuto klasickému scénáři vyhýbají: ''[[Chamaesiphon]]'' se rozmnožuje pomocí [[exocyt]]ů, tedy spor vznikajících na volném konci buňky, a ''[[Chroococcidiopsis]]'' se rozmnožuje mnohonásobným dělením tzv. [[baeocyt]]u. Vláknité sinice se mohou štěpit na dílčí pohyblivá vlákna, tzv. [[Hormogonium|hormogonie]]. K dlouhodobému přežívání slouží u některých sinic [[akineta|akinety]], zvláštní druh tlustostěnných spor. [309] => [310] => == Ekologie == [311] => Sinice za svůj [[evoluce|evoluční]] úspěch a velmi dlouhou geologickou historii vděčí kombinací několika pro ně charakteristických vlastností. V [[prekambrium|prekambrickém]] období pravděpodobně byly schopny sinice tolerovat nízký obsah [[kyslík]]u, vysokou míru [[Ultrafialové záření|UV záření]] a zvýšené koncentrace [[Sulfan|sirovodíku]].{{citace monografie | titul=The Ecology of Cyanobacteria. Their Diversity in Time and Space| url=http://books.google.cz/books?printsec=frontcover&dq=ecology+cyanobacteria&id=WpaygQBk_sEC| příjmení=Whitton| jméno =Brian A. | příjmení2 =Potts | jméno2 =Malcolm |rok=2000| vydavatel=Kluwer Academic Publ.| isbn=0792347358 9780792347354| jazyk=anglicky}} I dnes jsou sinice téměř všudypřítomné a mnohdy také vstupují do významných [[symbióza|symbiotických]] svazků. Pokud se přemnoží ve vodním prostředí, jsou nazývány „[[vodní květ]]“. [312] => [313] => === Výskyt === [314] => [[Soubor:D nerestce.jpg|náhled|vlevo|Za tmavé povlaky na této [[vápenec|vápencové]] skále jsou zodpovědné sinice]] [315] => Sinice se vyskytují v širokém spektru různých prostředí: v sladkých i slaných vodách ([[plankton]]), na povrchu [[Půda|půdy]] a v tenké vrstvě pod ní, na skalách (například [[vápenec|vápencových]]) i uvnitř [[jeskyně|jeskyní]], ale nápadná je schopnost sinic osídlovat různá extrémní prostředí, která jsou pro jiné skupiny organismů nehostinná, a z tohoto důvodu v nich sinice také často zcela dominují. Sinice jsou například velmi často primárními [[sukcese (ekologie)|kolonizátory]] dosud neosídlených skal či nově vzniklých půd.{{Citace periodika| doi = PMC202072| issn = 1098-5336| ročník = 59| číslo = 1| strany = 163–169| příjmení = Garcia-Pichel| jméno = Ferran| spoluautoři = Richard W Castenholz| titul = Occurrence of UV-Absorbing, Mycosporine-Like Compounds among Cyanobacterial Isolates and an Estimate of Their Screening Capacity| periodikum = Applied and Environmental Microbiology| datum vydání = 1993-01| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16348839}} Byly zaznamenány [[termofil]]ní sinice rodu ''[[Synechococcus]]'', žijící v [[termální pramen|termálních pramenech]] v teplotě až 73 °C. Ve špatných světelných a [[výživa|nutričních]] podmínkách je schopna žít řada sinic podílejících se na tvorbě mořského [[pikoplankton]]u. Tzv. [[halofil]]ní druhy jsou schopné odolávat vysokým koncentracím [[chlorid sodný|soli]] v okolní vodě, například v [[Mrtvé moře|Mrtvém moři]]. [[Alkalofil]]ní zástupci dokáží žít i ve velmi [[Zásady (chemie)|zásaditém]] prostředí, při [[pH]] 13,5 žije sinice rodu ''[[Leptolyngbya]]'' (zřejmě nejvyšší zjištěná hodnota pH, v níž byl objeven život). V suchozemském prostředí úspěšně vzdorují vyschnutí tzv. [[xerofil]]ní sinice: v poušti [[Negevská poušť|Negev]] se vyskytují sinice v drobných dutinkách v půdě, kde se nachází stopové množství vody. V polárních oblastech jsou sinice velmi důležitou složkou zdejšího [[biogeochemický cyklus|koloběhu živin]], kolonizují například dna [[Antarktida|antarktických]] jezer a ledovou krustu v [[Grónsko|Grónsku]]. Některé další sinice osídlují póry uvnitř kamenů.{{citace periodika | příjmení = Šejnohová | jméno = Lenka | příjmení2 = Maršálek| jméno2 = Blahoslav| titul = Pohled do mikroskopického světa sinic | periodikum = Živa | číslo = 3 | rok = 2005}} [316] => [317] => Sinice se podílí na vzniku povlaků [[Inkrustace (geologie)|inkrustovaných]] [[uhličitan vápenatý|uhličitanem vápenatým]], z nichž mohou vznikat různé [[travertin]]y, [[onkolit]]y a [[stromatolit]]y.{{citace elektronické monografie | url = http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?rasy| titul =Řasy – geologická encyklopedie| příjmení=Petránek |jméno=Jan}} [318] => [319] => === Vodní květ === [320] => {{podrobně|vodní květ}} [321] => Sinice jsou častým původcem jevu známého jako vodní květ, při němž dochází k přemnožení některých vodních [[fotosyntéza|fotosyntetizujících]] organismů nad určitou míru. Problém představuje především vodní květ v sladkovodních nádržích, které jsou využívány jako zdroj pitné vody a k rekreaci. Při rozvoji vodního květu jsou ve větším množství do vody uvolňovány [[cyanotoxin]]y. Rizikové pro rozvoj sinicového vodního květu jsou zejména vodní plochy s vyšší hodnotou [[pH]], vyšší teplotou vody a vysokým obsahem živin (především [[fosfor]]u). Mnohdy vodní květ způsobuje nadměrné vypouštění živin do vody, tedy tzv. [[eutrofizace]] vod.{{citace elektronické monografie | titul = Encyklopedie hydrobiologie: Vodní květ | příjmení = Říhová Ambrožová| jméno=Jana | url = http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=V009}} Existují různé způsoby boje proti vodnímu květu. [322] => [323] => === Symbiotické interakce === [324] => [[Soubor:Azolla caroliniana0.jpg|náhled|Kapradinky rodu ''[[Azola]]'' tvoří symbiotický svazek se sinicemi]] [325] => Sinice vstupují velmi často do [[symbióza|symbiotických svazků]] s jinými organismy, a to zejména do [[mutualismus|mutualistických]] (oboustranně prospěšných) vztahů, kde sinice zpravidla hraje roli [[fotobiont]]a. V některých případech vstupují sinice přímo do cizích eukaryotních buněk. Pozůstatkem minimálně jedné takové události jsou [[plastid]]y – organely mnoha eukaryot připomínající v mnohém své prapředky, sinice. Jinou, ale podobnou, událostí vznikly primitivní plastidy u prvoků rodu ''[[Paulinella chromatophora|Paulinella]]'', které mají dodnes patrnou [[peptidoglykan]]ovou stěnu. Tyto mezičlánky na cestě mezi endosymbiontem a organelou se často nazývají [[cyanela|cyanely]]. Poněkud známějším příkladem symbiózy sinic jsou [[lišejník]]y (konkrétně cyanolišejníky), které asi v 8–15 % obsahují sinice, například rodu ''[[Jednořadka|Nostoc]]'' či ''[[Calothrix]]''. ''Nostoc'' žije v symbiotickém svazku také s houbou ''[[Geosiphon pyriformis|Geosiphon pyriforme]]'', sinice ''[[Richelia]]'' uvnitř některých [[rozsivky|rozsivek]] (Diatomeae) a jiný rod zase uvnitř buněk [[obrněnky|obrněnek]] (Dinoflagellata). Také rostliny mohou hostit sinice: ''Nostoc'' žije v [[krytosemenné|krytosemenných]] rostlinách rodu ''[[Barota|Gunnera]]'', ale i v kořenech mnohých [[cykasy|cykasů]]. Jiné sinice žijí uvnitř těl kapradinek rodu ''[[Azola]]''.{{Citace periodika| doi = 14659541 [326] => | issn = 0378-1097| ročník = 229| číslo = 1| strany = 43–7| příjmení = Baker| jméno = Judith A| spoluautoři = Barrie Entsch, David B McKay [327] => | titul = The cyanobiont in an Azolla fern is neither Anabaena nor Nostoc| periodikum = FEMS Microbiology Letters| datum přístupu = 2008-11-30| datum vydání = 2003-12-05| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14659541}} I uvnitř těl [[Houbovci|mořských hub]] (Porifera) a u [[pláštěnci|pláštěnců]] (Tunicata) mohou být přítomny fotosyntetizující sinice, ty pak jsou nazývány [[zoocyanela|zoocyanely]].{{Citace monografie | příjmení = Čepička | jméno = Ivan | příjmení2 = Kolář | jméno2 = Filip | příjmení3 = Synek | jméno3 = Petr | titul = Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza; Přípravný text – biologická olympiáda 2007–2008 | vydavatel = NIDM ČR | místo = Praha | rok = 2007 | isbn = | strany = 87}} [328] => [329] => === Viry sinic === [330] => U sinic jsou známy i jejich [[virus|virové]] patogeny, tzv. [[cyanofág]]y, jejichž genetickým materiálem je zásadně dvouvláknová [[DNA]]. Známými viry jsou např. sladkovodní [[as-1]] a [[lpp-1]]. Viry významně ovlivňují početnost sinic, některé průzkumy například objevily viry v téměř všech studovaných populací sinic. Ekologické výzkumy v oceánu také ukazují, že u pobřeží mají sinice rodu ''[[Synechococcus]]'' daleko vyšší [[Rezistence (epidemiologie)|rezistenci]] vůči svým virům, protože se s nimi na mělčině častěji setkávají a [[Přirozený výběr|přírodní výběr]] zde tedy působí daleko silněji. [331] => [332] => == Význam pro člověka == [333] => Sinice mají do jisté míry nezanedbatelný hospodářský význam. Nepočítaje negativní vliv [[vodní květ|vodního květu]] na ekonomiku a lidské zdraví, mají sinice mnoho kladných stránek. Sinice především obsahují v sušině vysoké koncentrace [[Bílkovina|proteinů]] (až 70 %), mnohem více než například [[zelené řasy]]. Sinice rodu ''Arthrospira'' (známá pod komerčním názvem ''[[Spirulina]]'') se pěstuje v mnoha zemích na výrobu [[vitamín]]ových tablet. Obsahuje mimo jiné ve velké míře vitamíny ([[vitamín B12|vitamín B12]]) a [[karoteny]]. Především v nezápadních civilizacích byly sinice dříve nedílnou součástí jídelníčku{{Citace periodika| doi = 10.1111/j.1529-8817.2008.00469.x| ročník = 44| číslo = 2| strany = 260–268| příjmení = Gantar| jméno = Miroslav | spoluautoři = Zorica Svirčev| titul = MICROALGAE AND CYANOBACTERIA: FOOD FOR THOUGHT| periodikum = Journal of Phycology| rok = 2008| url = http://dx.doi.org/10.1111 j.1529-8817.2008.00469.x | jazyk=anglicky}} a v některých případech ([[Čad]]) se k přípravě pokrmů užívají dosud.{{Citace periodika| doi = 10.1023/A:1008177925799| ročník = 12| číslo = 3| strany = 493–498| příjmení = Abdulqader| jméno = Gatugel| spoluautoři = Laura Barsanti, Mario R. Tredici| titul = Harvest of Arthrospira platensis from Lake Kossorom (Chad) and its household usage among the Kanembu| periodikum = Journal of Applied Phycology| datum vydání = 2000-10-01| url = http://dx.doi.org/10.1023/A:1008177925799 | jazyk=anglicky}} [334] => [335] => Některé pigmenty sinic (fykobiliny), zejména [[fykocyanin]], se používají jako netoxická barviva, díky nimž se pozorují metabolické procesy probíhající v buňkách různých organismů. Jiné látky obsažené v sinicích by se mohly do budoucna stát výchozí surovinou pro výrobu [[rakovina|protirakovinných]] a proti[[zánět]]livých léků, [[antibiotikum|antibiotik]] a [[antivirotikum|antivirotik]]. Kosmické agentury [[NASA]] a [[Evropská kosmická agentura|ESA]] uvažují o zapojení sinic do stravy kosmonautů na budoucích vesmírných misích na velkou vzdálenost,{{citace monografie | titul = Characterization of Spirulina biomass for CELSS diet potential | autor = Normal, Al. | vydavatel = Alabama A&M University | rok=1998}}{{citace monografie | autor = Cornet J.F., Dubertret G. | titul = The cyanobacterium Spirulina in the photosynthetic compartment of the MELISSA artificial ecosystem | vydavatel = Workshop on artificial ecological systems, DARA-CNES| místo = Marseille, France|rok=1990}} některé sinice jsou schopné růst i na měsíční půdě.{{citace elektronické monografie | příjmení = Hromadová| jméno = Miroslava | titul = Pozemské sinice mohou růst v měsíční půdě | url = http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=3415}} Uvažuje se o užití sinic pro výrobu [[biopalivo|biopaliv]].{{citace elektronické monografie | příjmení = Pazdera| jméno = Jozef| titul = Mikrob stvořený pro produkci biopaliv | url = http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=3516}} [336] => [337] => == Odkazy == [338] => === Poznámky === [339] => [340] => [341] => === Reference === [342] => [343] => [344] => === Literatura === [345] => česky: [346] => * {{citace monografie | příjmení = Kalina | jméno = Tomáš | příjmení2 = Váňa | jméno2 = Jiří | titul = Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii | rok = 2005 | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | počet stran = 606 | isbn = 80-246-1036-1}} [347] => * {{citace monografie | příjmení = Hindák | jméno = František | titul = Fotografický atlas mikroskopických siníc | rok = 2001 | vydavatel = Veda | místo = Bratislava | strany = 127 | isbn = 80-224-0658-9| vydání = 1}} [348] => * {{citace monografie | příjmení = Maršálek| jméno = Blahoslav| příjmení2 = Keršner| jméno2 = V| příjmení3 = Marvan | jméno3 = V| titul = Vodní květy sinic | rok = 1996| vydavatel = Nadatio flos-aquae| místo = Brno| strany =142}} [349] => * {{citace periodika | příjmení = Znachor | jméno = Petr | titul = Vodní květy řas a sinic | url = http://www.fytoplankton.cz/doc/Vodni_kvety.pdf | periodikum = Scientific American české vydání | měsíc = červenec | rok = 2005 | strany= 42–51}} [350] => * {{citace periodika | příjmení = Šejnohová | jméno = Lenka | příjmení2 = Maršálek| jméno2 = Blahoslav| titul = Pohled do mikroskopického světa sinic | periodikum = Živa | číslo = 3 | rok = 2005}} [351] => * {{citace periodika |příjmení2 = Maršálek| jméno2 = Blahoslav| příjmení =Babica|jméno=Pavel|spoluautoři = Bláha, L.,Drábková,M.| titul = Toxiny sinic – zbraň proti konkurenci? | periodikum = Živa | číslo = 4 | rok = 2004}} [352] => * {{citace periodika |příjmení = Maršálek| jméno = Blahoslav| titul = Sinice jako producenti biologicky aktivních látek | periodikum = Živa | číslo = 5 | rok = 2002}} [353] => [354] => anglicky: [355] => * {{citace monografie | titul=The Cyanobacteria: Molecular Biology, Genomics and Evolution | url=http://books.google.com/books?id=xgMahO1BXrQC&printsec=frontcover&dq=The+Cyanobacteria&hl=cs| příjmení=Flores | jméno = Enrique | příjmení2 = Herrero| jméno2 = Antonia|rok=2008| vydavatel=Horizon| isbn=1904455158 | jazyk=anglicky}} [356] => * {{citace monografie | titul=The Ecology of Cyanobacteria. Their Diversity in Time and Space| url=http://books.google.cz/books?id=WpaygQBk_sEC&printsec=frontcover&dq=ecology+cyanobacteria| příjmení=Whitton| jméno =Brian A. | příjmení2 =Potts | jméno2 =Malcolm |rok=2000| vydavatel=Kluwer Academic Publ.| isbn=0792347358 | jazyk=anglicky}} [357] => [358] => === Externí odkazy === [359] => * {{Commonscat}} [360] => * {{Wikislovník|heslo=sinice}} [361] => * {{Wikidruhy|taxon=Cyanobacteria}} [362] => * {{NK ČR|ph116147|věc=ano|množné=ano|sinice}} [363] => * {{cs}} [https://web.archive.org/web/20081230105504/http://botany.natur.cuni.cz/algo/soubory/pdf/02-Cyanobacteria.pdf Studijní materiály o sinicích na katedře botaniky PřF UK] [364] => * {{cs}} [http://www.sinicearasy.cz/134/Cyanobacteria Stránky věnované studiu řas a sinic – Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích; podrobné informace o sinicích, určovací klíče, návody, galerie] {{Wayback|url=http://www.sinicearasy.cz/134/Cyanobacteria |date=20090409034908 }} [365] => * {{cs}} [http://www.sinice.cz/index.php?pg=aktivity--popularizacni-cinnost Centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny – studijní a popularizační materiály o sinicích] [366] => * {{cs}} [http://www.sinice.cz Centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny – sinice a koupání v české přírodě] [367] => * {{cs}} [http://www.fytoplankton.cz/fytoatlas.php?find=sinice Laboratoř ekologie fykoplanktonu AV ČR: Galerie mikrofotografií mnoha druhů sinic] {{Wayback|url=http://www.fytoplankton.cz/fytoatlas.php?find=sinice |date=20120111154929 }} [368] => * {{cs}} [http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=S006 Encyklopedie hydrobiologie – sinice; přehled základních informací o sinicích] [369] => * {{sk}} [http://www.sinice.sk/?q=node/10 Informácie o siniciach – rodové rozdelenie, obrázky] [370] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20190916232500/http://www-cyanosite.bio.purdue.edu/ Cyanosite – rozsáhlá galerie fotografií, rozcestník stránek o sinicích na internetu] [371] => * {{en}} [http://www.cyanodb.cz The on-line database of cyanobacterial genera; stránky věnované klasifikaci sinic] [372] => [373] => {{Taxonbar|from=Q93315}} [374] => {{Autoritní data}} [375] => {{Portály|Biologie|Rostliny}} [376] => [377] => [[Kategorie:Sinice| ]] [378] => [[Kategorie:Bakterie]] [] => )
good wiki

Sinice

Sinice na řece Rábca v Maďarsku Sinice (Cyanobacteria, ale také Cyanophyta či Cyanoprokaryota, podle nového názvosloví Cyanobacteriota) je kmen nebo oddělení (záleží, zda se jedná o bakteriologické či botanické pojetí) gramnegativních bakterií. Vyznačují se schopností fotosyntézy, při níž vzniká kyslík (tzv.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'prochlorofyty','Oscillatoriales','Gloeobacter','fotosyntéza','kyslík','thylakoid','vodní květ','akineta','fykobilizom','symbióza','bakterie','fykocyanin'

Akineta

Bakterie

Fotosyntéza

Fotosyntéza je biochemický proces, který se odehrává ve světelných organismech, především v rostlinách, v řasách a v některých bakteriích.

Fykobilizom

Fykocyanin

Gloeobacter

Kyslík

Oscillatoriales

Prochlorofyty

Symbióza

Symbióza je biologický fenomén, který popisuje interakci dvou různých organismů, kdy oba zúčastnění partneři si navzájem poskytují určité výhody a vzájemně spolupracují.

Thylakoid