Array ( [0] => 15483911 [id] => 15483911 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Sklo [uri] => Sklo [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Sklo je materiál, který vzniká tavením směsi oxidů křemičitého, vápenatého, sodného nebo draselného s přídavkem oxidů dalších kovů. Je to průhledný a tvrdý materiál, který může mít různé vlastnosti a použití. Sklo se vyrábí již tisíce let a bylo využíváno různými civilizacemi pro výrobu nádob, zbraní, ozdob nebo uměleckých předmětů. V moderní době se sklo využívá ve velkém množství oblastí, jako jsou stavebnictví, automobilový průmysl, výroba elektroniky nebo lékařství. V České republice je výroba skla tradičně silná a proslavila se zde například sklářská města jako jsou Harrachov, Nový Bor nebo Karlovy Vary. Sklo je také důležitou součástí českého kulturního dědictví a je hojně zastoupeno v mnoha uměleckých sbírkách a památkách. [oai] => Sklo je materiál, který vzniká tavením směsi oxidů křemičitého, vápenatého, sodného nebo draselného s přídavkem oxidů dalších kovů. Je to průhledný a tvrdý materiál, který může mít různé vlastnosti a použití. Sklo se vyrábí již tisíce let a bylo využíváno různými civilizacemi pro výrobu nádob, zbraní, ozdob nebo uměleckých předmětů. V moderní době se sklo využívá ve velkém množství oblastí, jako jsou stavebnictví, automobilový průmysl, výroba elektroniky nebo lékařství. V České republice je výroba skla tradičně silná a proslavila se zde například sklářská města jako jsou Harrachov, Nový Bor nebo Karlovy Vary. Sklo je také důležitou součástí českého kulturního dědictví a je hojně zastoupeno v mnoha uměleckých sbírkách a památkách. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Dülmen, Alte Brennerei Löhning -- 2015 -- 8677-81.jpg|náhled|Skleněné [[láhev|lahve]] a okenní [[Ploché sklo|tabulky]]]] [1] => {{Více obrázků [2] => | velikost obrázků = 120px [3] => | obrázek1 = SiO² Quartz.svg | popisek1 = SiO2 jako krystal [4] => | obrázek2 = Silica.svg | popisek2 = SiO2 jako sklo [5] => }} [6] => [[Soubor:Moldavite Besednice.jpg|náhled|upright=0.9|[[Vltavín]] z [[Besednické vltavíny|lokality Besednice]], sklo vzniklé po dopadu [[meteorit]]u]] [7] => [8] => '''Sklo''' je homogenní, [[Amorfní látka|amorfní]] (tj. nekrystalická) pevná látka, která se vyznačuje tvrdostí, křehkostí a průhledností. Hlavní složkou skla je [[oxid křemičitý]] (SiO2) a vyrábí se tavením křemičitého [[Sklářský písek|sklářského písku]] s přísadou [[Uhličitan draselný|uhličitanu draselného]] (potaše) a následným poměrně rychlým ochlazením taveniny, která tak nestačí vytvořit [[Krystalová mřížka|krystalovou mřížku]]. Pro snížení teploty tavení, zlepšení nebo úpravu vlastností skla se přidávají různé další látky, nejčastěji [[uhličitan sodný]] (soda) a [[oxid vápenatý]] (pálené vápno). Tak vzniká nejběžnější ''sodno-vápenaté sklo'', z něhož se vyrábí [[Ploché sklo|tabulové sklo]] a [[obalové sklo]]. Kromě toho se vyrábí mnoho dalších druhů s různými vlastnostmi, barvou atd. [9] => [10] => Přírodní křemičité sklo se dělí podle původu na [[sopečné sklo]] (např. [[obsidián]]) a meteorické [[tektit]]y (např. [[vltavín]]). Sklu se pouze podobá skrytě krystalický [[pazourek]]. [11] => [12] => V širším vědeckém významu se jako '''sklo''' označuje nekrystalická látka schopná ''skelného přechodu'', [[Reverzibilní děj|vratného]] procesů tavení a [[vitrifikace]] při [[Teplota skelného přechodu|určité teplotě]]. Může tak označovat řadu amorfních pevných látek, například kovových nebo polymerových. [13] => [14] => == Etymologie == [15] => V. Machek a J. Rejzek předpokládají původ českého slova ''sklo'', jakož i dalších slovanských pojmů ([[polština|polské]] {{cizojazyčně|pl|''szkło''}}, [[ruština|ruské]] {{cizojazyčně|ru|''stěkló''}}, [[srbochorvatština|srbochorvatské]] ''stàklo'', [[staroslověnština|staroslověnské]] ''stъklo'') odvozených z praslovanského základu ''*stъklo'', z [[gótština|gótského]] ''stikls'' nebo [[staroněmčina|staroněmeckého]] ''stehhal'', popř. [[zápoadogermánské jazyky|západogermánského]] ''*stikla-'', které znamenaly „pohár s hrotem na zapíchnutí do země“.{{Citace monografie [16] => | příjmení = Rejzek [17] => | jméno = Jiří [18] => | titul = Český etymologický slovník [19] => | vydavatel = LEDA [20] => | místo = [[Voznice]] [21] => | rok = 2001, 2012 [22] => | počet stran = 752 [23] => | kapitola = sklo [24] => | typ kapitoly = heslo [25] => | strany = 575 [26] => | isbn = 978-80-7335-296-7 [27] => | jazyk = čeština [28] => }} [[Angličtina|Anglické]] {{cizojazyčně|en|''glass''}} i [[němčina|německé]] {{cizojazyčně|de|''Glas''}} mohou pocházet z germánského i [[stará angličtina|staroanglického]] ''glaes'', které podle [[Tacitus|Tacita]] a [[Plinius starší|Plinia staršího]] u [[Germáni|Germánů]] znamenalo [[jantar]]. W. Pfeifer, ''Etymologisches Wörterbuch des Deutschen''. Berlín 1992, str. 453. Podle internetového etymologického slovníku angličtiny slovo ''glass'' pochází z protogermánského ''*glasam'' a protoindoevropského ''*ghel-'' (2) – zářit (v češtině jsou příbuzná například slova ''žlutý'' a ''zelený'').{{Citace elektronické monografie [29] => | titul = Online Etymology Dictionary [30] => | url = http://www.etymonline.com/index.php?term=glass&allowed_in_frame=0 [31] => | datum přístupu = 2015-01-07 [32] => | vydavatel = Douglas Harper [33] => | jazyk = angličtina [34] => }} [35] => [36] => == Historie == [37] => [[Soubor:Glaskelch Thutmosis III cropped.jpg |náhled|upright=0.7| Pohár egyptského faraona [[Thutmose III.]] (kolem 1450 př. n. l.)]] [38] => [[File:Glassmaking - Picture book of Sir John Mandeville's Travels (c.1410), f.16 - BL Add MS 24189.jpg|left|thumb|Česká sklárna v [[Iluminace|iluminovaném]] rukopisu [[John Mandeville|Johna Mandeville]], kolem roku 1410]] [39] => [[Soubor:Coppa diatreta Trivulzio.TIF |náhled|upright=0.7| Římský pohár (diatretní sklo, 4. stol.)]] [40] => [[Soubor: Rozeta Paryż notre-dame chalger.jpg |náhled|Rozeta v gotické [[Katedrála Notre-Dame (Paříž)|katedrálé Notre-Dame]] v [[Paříž|Paříži]], 13. století]] [41] => [[Soubor: Vitrail_Chartres_210209_12.jpg|náhled|Vitráž z [[Chartres]] (detail)]] [42] => [[File:Opočno castle in 2009 10.JPG|thumb|Benátské renesanční číše: čiré, bílé a nitkové sklo, zámek Opočno]] [43] => [[Soubor: Venetian_Goblet_QM_r.jpg |náhled|upright=0.8|Benátská emailem zdobená číše, 19. století]] [44] => Od doby kamenné se používal přírodní [[obsidián]] na výrobu ostrých nástrojů, a protože byl vzácný, bylo toto sklo častým předmětem obchodu. Podle archeologických nálezů lze předpokládat, že první skutečné sklo vyrobili na pobřeží severní [[Sýrie]], [[Mezopotámie]] nebo ve starověkém [[Egypt]]ě. Nejstarší známé skleněné objekty z poloviny třetího tisíciletí před n. l. byly korálky, vyrobené možná jako náhodný vedlejší produkt při zpracování kovové rudy nebo při [[Glazura|glazování]] egyptské keramiky ([[fajáns]]e). {{Citace monografie [45] => | příjmení = Kindersley [46] => | jméno = Dorling [47] => | odkaz na autora = Dorling Kindersley [48] => | titul = 1001 otázka a odpověď [49] => | vydání = 1 [50] => | vydavatel = TIMY spol. s.r.o. [51] => | místo = Bratislava [52] => | rok = 1996ne [53] => | strany = 32 a 60 [54] => | isbn = 80-88799-24-4 [55] => }} Zpočátku bylo velmi nečisté a užívalo se na výrobu [[Ozdoba|ozdob]], [[šperk]]ů, [[amulet]]ů a malých [[nádoba|nádobek]] na vonné oleje. Obsahovalo [[oxid křemičitý]], [[vápník]] a [[Uhličitan sodný|sodu]], jednalo se tedy o sodno-vápenaté sklo. Nejstarší datovaný skleněný předmět je patrně keramický pohár [[Thutmose III.]] s nanášenou skleněnou výzdobou z doby kolem 1450 př. n. l. jako zvětšovací sklo se dlouho používaly čiré minerály, nejčastěji [[beryl]] nebo křišťál. [56] => [57] => Velký pokrok ve výrobě udělali [[Římané]], kteří vyráběli sklo různobarevné průhledné, průsvitné i neprůsvitné (mj. [[millefiori]]) i čiré sklo. V helénské době dosáhla výroba skleněných číší a jiných nádob vysoké technické úrovně. K vrcholům patří skleněné dvouvrstvé poháry (''diatreton'') ze 3. a 4. století. Tvoří je vnitřní nádoba a svrchní dekorativní mřížka z barevného skla, s vnitřním pohárem spojená skleněnými můstky. Vznikla patrně odbroušením velké části svrchní vrstvy, způsob výroby však není plně objasněn. Kromě dutého picího skla zdobili ploché sklo plátkovým zlatem metodou eglomisé a zatavováním motivů mezi dvě skleněné čočky (například portréty zemřelých v římských katakombách). [58] => [59] => Od 12. století se začala okna chrámů a katedrál zasklívat i figurálními barevnými sklíčky v olověných páskách, tzv. [[vitráž]]emi. Nejznámější příklady jsou z francouzských katedrál ([[Katedrála Notre-Dame (Paříž)|Katedrála Notre-Dame v Paříži]], [[Katedrála Notre-Dame (Chartres)|katedrála v Chartres]], v [[Katedrála svatého Gervásia a Protásia (Soissons)|Soissons]] aj.) Od 15. století se zasklívala i okna paláců, radnic a bohatých domů, zprvu technikou vitráže, od 16. století i většími tabulkami. Významným střediskem výroby zrcadel, ozdobného a luxusního skla byly [[Benátky]], repektive ostrov [[Murano]]. Výroba foukaného skla se rozvinula ve 14. století také v Čechách, od konce 16. století proslul český křišťál. Postupně se rozvíjela výroba skla pro optické účely (čočky, zrcadla, hranoly), velkých zrcadel a tabulí a od 19. století masová tovární výroba tabulového i obalového skla. Ve 20. století se dále rozvíjejí výrobní technologie, vznikají nové druhy skla a nová použití ve vědě a technice (skleněná vata, vakuová technika, obrazovky, optická vlákna atd.) Sklo se stává důležitým stavebním materiálem (velkoplošná okna, obklady budov, [[drátosklo]], [[Luxfera|luxfery]], [[pěnové sklo]]). V technice se uplatňují i jiná než křemičitá skla. [60] => [61] => == Křemičité sklo == [62] => Čiré křemičité sklo je průhledný nebo průsvitný, tvrdý, relativně [[Pevnost materiálů|pevný]] materiál, odolný proti opotřebení, chemicky v podstatě inertní a [[Biologie|biologicky]] neaktivní. Dá se téměř libovolně tvarovat, brousit, barvit a zdobit. Tyto žádané vlastnosti je předurčují k velkému množství použití v mnoha oborech lidské činnosti. Sklo je velmi křehké a rozbíjí se na ostré [[střep]]y, což však lze přidáním dalších látek nebo tepelným zpracováním změnit. [63] => [64] => Vyrábí se z [[Viskozita|viskózní]] skloviny roztavené ve sklářské peci. Materiál se rychle zchladí, takže nemá dost času na zformování regulérní [[Krystalová mřížka|krystalové mřížky]], podobně jako když se [[Sacharóza|konzumní cukr]] roztaví a rychle zchladí vylitím na chladný povrch. Výsledná tuhá látka je [[Amorfní látka|amorfní]], s [[Konchoidální lom|konchoidální]] strukturou, ne krystalická, jako byl cukr před roztavením. [65] => [66] => Sklo obsahuje především [[oxid křemičitý]], který je obsažen v [[křemen]]i nebo křemičitém písku (též [[Sklářský písek|sklářském písku]]), ze kterého se vyrábí. Křemen má [[Teplota tání|teplotu tání]] kolem 2000 [[stupeň Celsia|°C]], proto se při výrobě přidávají alkalické látky, jako je [[Uhličitan sodný|soda]] a [[Uhličitan draselný|potaš]], které snižují teplotu tání na asi 1000 °C. Protože alkálie snižují odolnost skla vůči vodě, což je obvykle nežádoucí, přidává se také [[oxid vápenatý]], který tuto odolnost zlepšuje. [67] => [68] => Při měření na středověkých vitrážích byla jednotlivá sklíčka často na dolním okraji silnější a odtud vznikla mylná domněnka, že sklo je [[roztok]] nebo že se v dlouhém období chová jako [[kapalina]]. Rozdíly v tloušťce těchto skel vznikly zřejmě už při výrobě, protože se nalezly i případy, kde je sklíčko nahoře silnější, a starověké skleněné výrobky ani staré optické přístroje žádnou takovou deformaci nevykazují.[http://www.df.unipi.it/~leporini/DFWebSite/ReviewsTg/CathedralGlasses.pdf E. D. Zanotto: „Do cathedral glasses flow?“ American Journal of Physics, 1998] [69] => [70] => === Složení křemičitého skla === [71] => Nejdůležitější druhy křemičitého skla z hlediska složení jsou: [72] => * '''[[Křemenné sklo]]''' nebo '''tavený křemen''' vzniká tavením čistého SiO2 bez dalších přísad. Je velmi tvrdé, chemicky i tepelně odolné (až do 1500 °C), odolné vůči povětrnostním vlivům, má malou tepelnou roztažnost, je průhlednější a propouští i [[ultrafialové světlo]] (UVA, UVB, UVC). Kvůli vysoké teplotě tavení je jeho výroba energeticky náročnější a tím i dražší. Používá se v optice, vakuové technice, na výrobu nádobí a tepelně namáhaných součástí. [73] => * '''Sodno-vápenaté sklo''' je nejběžnější materiál pro výrobu plochého skla a na okenní tabule. Obsahuje 72% SiO2, 14. 2% [[oxid sodný|oxidu sodného]] (Na2O), 10% [[oxid vápenatý|oxidu vápenatého]] (CaO), 2,5% [[oxid hořečnatý|oxidu hořečnatého]] (MgO) a 0,6% [[oxid hlinitý|oxidu hlinitého]] (Al2O3). Je průhledné, snadno se tvaruje, má však vysokou teplotní roztažnost a odolává teplotě pouze do 500–600  °C). Propouští UVA záření (340-400 nm) ale nepropouští UVB a UVC (<315 nm), z toho důvodu sluneční záření pod sklem neopaluje. [74] => * '''[[Obalové sklo]]''' má podobné složení, ale obsahuje více [[vápník]]u a [[hliník]]u, aby se zvýšila chemická odolnost, a často se barví na hnědo nebo na zeleno, aby odfiltrovalo veškeré UV záření. Užívá se na běžné láhve a sklenice a při výrobě se přidává skleněná drť z recyklovaného skla, což výrazně šetří energii. [75] => * '''Borosilikátové sklo''' (Pyrex, SIMAX) má nízkou tepelnou roztažnost a odolává lépe teplotám včetně teplotních šoků, proto se používá jako chemické a [[varné sklo]], na světla motorových vozidel atd. Obsahuje 81% oxidu křemičitého, 12% oxidu boritého (B2O3), 4,5% oxidu sodného (Na2O) a 2% oxidu hlinitého (Al2O3). [76] => * '''Olovnaté sklo''' či '''[[Křišťálové sklo|olovnatý křišťál]]''' má vysokou specifickou hmotnost a tím i vysoký [[index lomu]]. Výrobky jsou tak zářivější a také pružnější. Užívá se k výrobě optických čoček ([[flintové sklo]]), broušeného skla a [[bižuterie]]. Obsahuje 59% křemene, 25% oxidu olova (PbO), 2% sody (Na2CO3), 1,5% oxidu zinku (ZnO) a 0,4% oxidu hliníku. [77] => * '''Hliníko-křemičité sklo''' má vysokou pevnost a používá se do [[sklolaminát]]ů a na baňky halogenových žárovek. [78] => [79] => === Sklo podle užití === [80] => [[Soubor: Distiller-glas hg.jpg|náhled|upright=1.0| Chemické sklo (chladič)]] [81] => * '''[[Ploché sklo]]''' slouží k zasklívání oken, skleníků, dveří a nábytku, k obkládání budov, rámování obrazů a k výrobě zrcadel. Ta se dříve musela brousit, kdežto technologie ''floating'' už žádné broušení nevyžaduje. Sklo do oken a na obklady se často opatřuje povrchovou vrstvou, která například pohlcuje infračervené paprsky (determální sklo). [82] => * '''[[Obalové sklo]]''' slouží k výrobě lahví, sklenic a skleněného nádobí, obalů na kosmetiku a léky. [83] => * '''Technické sklo''' zahrnuje skleněné výrobky a součásti pro chemický a potravinářský průmysl včetně potrubí, pro [[elektrotechnika|elektrotechniku]] ([[izolátor]]y), vakuovou techniku a mnoho dalších odvětví. [84] => * '''Optické sklo''' je velmi čiré sklo s různým složením, ale přesně definovanými optickými vlastnostmi. Podle indexu lomu se rozlišuje [[flintové sklo]] s vysokým a [[korunové sklo]] s nízkým indexem lomu. [85] => * '''Autosklo''' je obvykle vrstvené (laminované) sklo, které se při nárazu nevysype a netvoří velké střepy. Autoskla se také tepelně zpracovávají (kalené sklo, při nárazu se vnitřním pnutím rozpadne na malé kousky) a často opatřují povrchovou vrstvou. [86] => * '''[[Neprůstřelné sklo]]''' je vícevrstvý sendvič ze skla a plastických hmot, které tlumí energii střely. [87] => * '''[[Umělecké sklo]]''' se dělá ručně za použití velmi rozmanitých technik foukání, ohýbání, lití, broušení a povrchových úprav – leptání, rytí i malování. [88] => * '''[[Stavební sklo]]''' zahrnuje jak plochá skla do oken a na obklady, tak také stavební materiály jako [[drátosklo]], [[luxfera]], izolační [[pěnové sklo]], [[skelná vata]] a další. [89] => [90] => === Vývoj stavebního skla === [91] => [[Soubor: PalacEuro.jpg |náhled|upright=1.3|[[Palác Euro]] na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] ]] [92] => * 1226 – „Široká tabule“ – („Broad Sheet“) poprvé vyrobena v Sussexu, [[Anglie]] [93] => * 1330 – „Korunní sklo“ – („Crown Glass“) vyrobeno poprvé v [[Rouen]]u, [[Francie]]. [94] => * 1620 – foukané sklo – („Blown Plate“) vzniká roztočením vyfouknuté bubliny, používalo se na [[zrcadlo|zrcadla]] a okenní tabule. [95] => * 1843 – plovoucí sklo („Float Glass“) vynašel [[Henry Bessemer]] litím skla na hladinu roztaveného [[cín]]u; tabule mají dokonalý povrch, výroba však byla drahá [96] => * 1888 – válcované sklo („Machine Rolled“) umožnilo vzorkovaný povrch tabulí [97] => * 1898 – [[drátosklo]] vyztužené drátovou sítí pro stavební účely [98] => * 1969 – základní sklo (''float''), nejběžnější způsob kontinuální výroby plochého skla s dokonalým povrchem [99] => [100] => === Barvení skla === [101] => [[Soubor: MANA - Glas 5.jpg|náhled|left|Foukané antické baňky z barevného skla, [[Aquileia]]]] [102] => [[Kovy]] a [[oxidy]] kovů se přidávají do [[Sklovina|skloviny]] během výroby pro změnu [[Barva|barvy]] skla. [[Mangan]] může být přidán v malých množstvích na odstranění [[Zelená|zeleného]] odstínu od železa, nebo ve vyšších koncentracích na dodání [[ametyst]]ové barvy. Jak mangan, tak [[selen]] může být použit v malých koncentracích na odbarvení skla nebo ve vyšších koncentracích na dodání [[Červená|červené]] barvy. Malé koncentrace [[kobalt]]u (0,025–0,1 %) dávají [[modrá|modré]] sklo. Oxid [[cín]]u s oxidy [[antimon]]u a [[arsen|arzénu]] produkuje neprůhledné [[Bílá|bílé]] sklo, poprvé použité v [[Benátky|Benátkách]] k výrobě imitace [[porcelán]]u. [103] => [104] => Použití dvou až tří procent oxidů [[měď|mědi]] produkuje [[tyrkys]]ovou barvu. Čistá kovová měď dává velmi tmavé červené, neprůhledné sklo, které se někdy užívá jako náhrada za [[zlato|zlaté]] [[rubín]]ové sklo. [[Nikl]], podle koncentrace, produkuje modré, [[Fialová|fialové]] nebo i [[Černá|černé]] sklo. Přidáním [[Titan (prvek)|titanu]] vzniká [[žlutá|žluto]]-[[Hnědá|hnědé]] sklo. Zlato ve velmi malých koncentracích (kolem 0,001 %) tvoří silně rubínově zbarvené sklo, kdežto nižší koncentrace produkují méně intenzivní červenou, často [[marketing]]ově označovanou jako „brusinka“. [[Uran (prvek)|Uran]] (0,1–2 %) může být přidán na dodání [[Luminiscence|fluorescentní]] žluté nebo zelené barvy. Uranové sklo typicky není tak [[Radioaktivita|radioaktivní]], aby bylo nebezpečné, jeho prášek, např. při leštění, pokud je inhalován (vdechnut), může být [[karcinogen]]ní. [[Stříbro|Stříbrné]] sloučeniny (zejména [[dusičnan stříbrný]]) mohou produkovat rozsah barev od [[Oranžová|oranžově]] červené po žlutou. Metoda zahřátí a zchlazení může významně ovlivnit barvy produkované těmito sloučeninami. [105] => [106] => === Výroba === [107] => {{Podrobně|Výroba skla}} [108] => Roztavená sklovina se tvaruje: [109] => * ''Foukáním'', kdy sklář nabere sklovinu na sklářskou píšťalu a vyfukuje ji do dřevěné nebo kovové otvírací formy. Jeden z nejstarších způsobů tvarování dutého skla sloužil dříve i k výrobě okenních tabulek: vyfouknutá bublina se nůžkami rozstřihla a vyrovnala na kovové desce. V moderní době se foukání často dělá strojem (láhve, baňky) nebo nahrazuje lisováním (sklenice, nádobky). [110] => * ''Lisováním'', kdy se odměřené množství skloviny naleje do formy a dotváří pohyblivým trnem. Formy jsou obvykle dělené a při lisování se mažou olejem. [111] => * ''Litím'', kdy se sklovina naleje do formy a případně dotvoří. Zvláštní druh kontinuálního lití je ''floating'', kdy se sklovina průběžně nalévá na hladinu roztaveného cínu. Tím se dosáhne dokonale hladký povrch na obou stranách, takže se tímto způsobem vyrábí většina plochého skla i v zrcadlové kvalitě. [112] => * ''Tažením'' se vyrábějí skleněná vlákna. [113] => * ''Rozfoukáním taveniny'' se vyrábí [[skelná vata]], vháněním vzduchu do skloviny [[pěnové sklo]]. [114] => [115] => == Odkazy == [116] => === Reference === [117] => [118] => [119] => === Literatura === [120] => * O. Drahotová, ''České sklo''. Praha: Odeon 1970 [121] => * V. Klebsa, ''Technologie skla a keramiky. 1. [díl], Sklo''. Liberec: VŠST 1981 [122] => * S. Petrová, ''České sklo''. Praha: Gallery 2001 [123] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Sklo. Sv. 23, str. 274 [124] => * ''Ottův slovník naučný nové doby'', heslo Sklo. Sv. 10, str. 1283 [125] => * {{cite book|last=Svoboda|first=Luboš|title=Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha)|year=2013|isbn=978-80-260-4972-2|pages=950|url=http://people.fsv.cvut.cz/~svobodal/sh/|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2013-10-17|url archivu=https://web.archive.org/web/20131016132456/http://people.fsv.cvut.cz/~svobodal/sh/|datum archivace=2013-10-16|nedostupné=ano}} [126] => * M. B. Volf, ''Sklo: Podstata, krása, užití''. Praha: V. Poláček 1947 [127] => * V. Vondruška, ''Sklářství''. Praha: Grada 2002 [128] => [129] => === Související články === [130] => * [[Fotografie skla]] [131] => * [[Křemenné sklo]] [132] => * [[Křišťálové sklo]] [133] => * [[Mléčné sklo]] [134] => * [[Obalové sklo]] [135] => * [[Pěnové sklo]] [136] => * [[Ploché sklo]] [137] => * [[Pružné sklo]] [138] => * [[Skelná vata]] [139] => * [[Sklářský písek]] [140] => * [[Sklenář]] [141] => * [[Skleněná textilní vlákna]] [142] => * [[Sklobeton]] [143] => * [[Sklobeton (konstrukce)]] [144] => * [[Sklolaminát]] [145] => * [[Stavební sklo]] [146] => * [[Varné sklo]] [147] => * [[Výroba skla]] [148] => [149] => [150] => === Externí odkazy === [151] => * {{Commonscat}} [152] => * {{Wikicitáty|téma=Sklo}} [153] => * {{Wikislovník|heslo=sklo}} [154] => [155] => {{Autoritní data}} [156] => [157] => [[Kategorie:Sklo| ]] [158] => [[Kategorie:Optické materiály]] [159] => [[Kategorie:Stavební materiály]] [160] => [[Kategorie:Dielektrika]] [] => )
good wiki

Sklo

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'oxid vápenatý','oxid křemičitý','drátosklo','Sklářský písek','Ploché sklo','pěnové sklo','Křemenné sklo','Amorfní látka','Stavební sklo','flintové sklo','Krystalová mřížka','Uhličitan sodný'

Drátosklo