Array ( [0] => 15578407 [id] => 15578407 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Solothurn [uri] => Solothurn [3] => Picswiss SO-19-21.jpg [img] => Picswiss SO-19-21.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Solothurn** Solothurn je malebné město ve Švýcarsku, které se může pochlubit bohatou historií a fascinující architekturou. Leží na břehu malebné řeky Aare a nabízí nádherné výhledy na okolní horské scenérie. Město je často považováno za kulturní a historické srdce regionu Solothurn, jehož atmosféra vybízí k procházkám po romantických ulicích a náměstích. Historie Solothurnu sahá až do doby Římanů, kdy bylo známé jako „Salodurum“. V průběhu staletí se město vyvinulo v důležité obchodní a kulturní centrum. Dnes si návštěvníci mohou vychutnat širokou škálu dobře zachovalých historických budov, včetně barokní katedrály a impozantního starého města, které je zapsané na seznamu UNESCO. Městské akce a festivale, které se konají během celého roku, posilují komunitní ducha a oslavují místní tradice. Solothurn je také domovem živé umělecké scény, kde místní umělci pravidelně vystavují svá díla v galeriích a kulturních centrech. S bohatými možnostmi rekreace v okolní přírodě, jako je turistika a cyklistika, je Solothurn skvělým místem pro ty, kteří hledají rovnováhu mezi městským životem a přírodním prostředím. Kromě své kulturní hodnoty je Solothurn také centr zdokonalování a inovací, ať už v oblasti vzdělání, technologií nebo podnikání. Město klade důraz na udržitelnost a rozvoj, což odráží jeho optimistický pohled na budoucnost. S příjemnými lidmi a bohatou nabídkou aktivit tohle město představuje inspirativní příklad harmonického soužití historie, kultury a moderního života. [oai_cs_optimisticky] => **Solothurn** Solothurn je malebné město ve Švýcarsku, které se může pochlubit bohatou historií a fascinující architekturou. Leží na břehu malebné řeky Aare a nabízí nádherné výhledy na okolní horské scenérie. Město je často považováno za kulturní a historické srdce regionu Solothurn, jehož atmosféra vybízí k procházkám po romantických ulicích a náměstích. Historie Solothurnu sahá až do doby Římanů, kdy bylo známé jako „Salodurum“. V průběhu staletí se město vyvinulo v důležité obchodní a kulturní centrum. Dnes si návštěvníci mohou vychutnat širokou škálu dobře zachovalých historických budov, včetně barokní katedrály a impozantního starého města, které je zapsané na seznamu UNESCO. Městské akce a festivale, které se konají během celého roku, posilují komunitní ducha a oslavují místní tradice. Solothurn je také domovem živé umělecké scény, kde místní umělci pravidelně vystavují svá díla v galeriích a kulturních centrech. S bohatými možnostmi rekreace v okolní přírodě, jako je turistika a cyklistika, je Solothurn skvělým místem pro ty, kteří hledají rovnováhu mezi městským životem a přírodním prostředím. Kromě své kulturní hodnoty je Solothurn také centr zdokonalování a inovací, ať už v oblasti vzdělání, technologií nebo podnikání. Město klade důraz na udržitelnost a rozvoj, což odráží jeho optimistický pohled na budoucnost. S příjemnými lidmi a bohatou nabídkou aktivit tohle město představuje inspirativní příklad harmonického soužití historie, kultury a moderního života. ) Array ( [0] => {{Infobox - sídlo světa [1] => | originální jméno = [2] => | jméno = Solothurn [3] => | znak = Wappen Solothurn matt.svg [4] => | obrázek = Solothurn 2023.jpg [5] => | popisek = [6] => | zeměpisná šířka = 47.20808 [7] => | zeměpisná délka = 7.53858 [8] => | kontinent = Evropa [9] => | stát = Švýcarsko [10] => | pojem vyššího celku = [[Kanton (Švýcarsko)|Kanton]] [11] => | název vyššího celku = [[Solothurn (kanton)|Solothurn]] [12] => | pojem nižšího celku = [[Okresy ve Švýcarsku|Okres]] [13] => | název nižšího celku = [[Okres Solothurn|Solothurn]] [14] => | loc-map = {{LocMap |Švýcarsko |label=Solothurn |lat=47.20808 |long=7.53858 |float=center}} [15] => | rozloha = 6,28 [16] => | administrativní dělení = [17] => | etnické složení = [18] => | náboženské složení = [19] => | nadmořská výška = 435 [20] => | psč = 4500 [21] => | telefonní předvolba = [22] => | starosta = [23] => | web = http://www.stadt-solothurn.ch [24] => | mapa = [25] => }} [26] => '''Solothurn''' ({{vjazyce2|fr|''Soleure''}}, {{vjazyce2|it|''Soletta''}}, {{vjazyce2|rm|''Soloturn''}}, {{vjazyce2|la|''Salodurum''}}) je město ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a zároveň hlavní město [[Kanton (Švýcarsko)|kantonu]] [[Solothurn (kanton)|Solothurn]]. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel a tvoří [[Okres Solothurn|samostatný okres]]. Hlavní město kantonu Solothurn je zároveň centrem regionu s přibližně 79 000 obyvateli.{{Citace elektronické monografie [27] => | titul = Die Stadt Solothurn in Kürze [28] => | url = https://www.stadt-solothurn.ch/kurzportrait [29] => | vydavatel = Stadt Solothurn [30] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [31] => | jazyk = německy [32] => }} [33] => [34] => Protože v Solothurnu sídlil vyslanec Francie ve [[Stará švýcarská konfederace|Staré švýcarské konfederaci]] (mezi 16. a 18. stoletím), je město známé také jako „město vyslanců“ a kvůli svému patronovi je známé také jako „město svatého Ursa“ ({{cj|de|''Sankt-Ursen-Stadt''}}).{{Citace elektronické monografie [35] => | příjmení1 = Bartu [36] => | jméno1 = Friedemann [37] => | titul = Die Stadt der Ambassadoren [38] => | url = https://www.nzz.ch/die-stadt-der-ambassadoren-ld.816370 [39] => | vydavatel = [[Neue Zürcher Zeitung]] [40] => | datum_vydání = 2014-06-06 [41] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [42] => | jazyk = německy [43] => | issn = 0376-6829 [44] => }} Většina starého města v dnešní podobě byla postavena mezi lety 1520 a 1790, a proto se v něm mísí různé architektonické styly a formální jazyky, zejména barokní stavby. [45] => [46] => == Geografie == [47] => [[Soubor:ETH-BIB-Solothurn-LBS H1-009731.tif|náhled|vpravo|Letecký pohled (1947)]] [48] => Solothurn leží v nadmořské výšce 430 metrů na jižním úpatí [[Jura (pohoří)|Jury]]. Město je rozděleno řekou [[Aara|Aarou]] na severní a jižní část. Mezi menší toky patří (od západu k východu) Brunngraben, Brühlgraben, Obach, Dürrbach a St Katharinenbach. Na severovýchodě území obce se do řeky Aary u obce Emmenspitz vlévá řeka Emme. [49] => [50] => Z topografického hlediska leží staré město Solothurnu na koncové moréně [[Rhonegletscher|Rhonského ledovce]] z období [[würm]]ského zalednění, která údajně přehradila Solothurnské jezero poté, co ledovec roztál u [[Wangen an der Aare|Wangenu an der Aare]]. Směrem na sever a na druhé straně řeky Aary směrem na jih se území obce zvedá do nadmořské výšky 470, resp. 450 m. Solothurn měl v roce 2009 rozlohu 6,28 km², z toho 22,6 % zemědělské půdy a 2,7 % lesů. 69,6 % rozlohy tvořily zastavěné plochy (budovy a cesty) a zbylých 5,3 % byly řeky, ledovce a hory. Osídlení tvořily průmyslové budovy (4,1 %), obydlí (38,5 %) a dopravní infrastruktura (17,5 %). [51] => [52] => Místní hora Solothurnu, Weissenstein, leží asi pět kilometrů severně v nadmořské výšce 1284 m. Do roku 2009 jezdila z nádraží v Oberdorfu sedačková lanovka Oberdorf–Weissenstein, od prosince 2014 ji nahradila kabinová lanovka. [53] => [54] => Nejbližšími většími městy v zemi jsou [[Bern]] (41 km), [[Basilej]] (75 km) a [[Curych]] (93 km). [55] => [56] => Sousedními obcemi Solothurnu jsou [[Bellach]] na západě, [[Langendorf (Švýcarsko)|Langendorf]] a [[Rüttenen]] na severu, [[Feldbrunnen-St. Niklaus]] na východě a [[Zuchwil]] a [[Biberist]] na jihu. V 21. století sídelní oblast Solothurnu téměř plynule srostla se zastavěnými oblastmi Bellachu, Langendorfu, St. Niklause a Zuchwilu. [57] => [58] => == Historie == [59] => === Osídlení v období před římskou civilizací === [60] => Nejstarší nálezy se datují až do paleolitu. Pozůstatky mezolitického tábora byly objeveny v roce 1986 během renovace budovy Kino Elite. Z období neolitu a doby [[Doba bronzová|bronzové]] a [[Doba železná|železné]] bylo nalezeno jen několik roztříštěných nevýznamných objektů.{{Citace elektronické monografie [61] => | příjmení1 = Harb [62] => | jméno1 = Pierre [63] => | příjmení2 = Braun [64] => | jméno2 = Hans [65] => | příjmení3 = Meyer [66] => | jméno3 = Erich [67] => | příjmení4 = Weber [68] => | jméno4 = Erich [69] => | příjmení5 = Keller [70] => | jméno5 = Peter Michael [71] => | titul = Solothurn (Gemeinde) [72] => | url = https://hls-dhs-dss.ch/de/articles/001174/2012-12-20/ [73] => | vydavatel = [[Historický lexikon Švýcarska|Historisches Lexikon der Schweiz]] [74] => | datum_vydání = 2012-12-20 [75] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [76] => | jazyk = německy [77] => }} [78] => [79] => Z doby bronzové a předřímské doby železné nejsou téměř žádné nálezy. Zejména z [[Laténská kultura|období La Tène]] nejsou žádné nálezy, s výjimkou několika mincí Hädu.{{Citace monografie [80] => | příjmení1 = Affolter [81] => | jméno1 = Claudio [82] => | titul = Solothurn: Architektur und Städtebau 1850–1920 [83] => | vydavatel = Lehrmittelverlag Kanton Solothurn [84] => | místo = Solothurn [85] => | rok = 2003 [86] => | isbn = 3-905470-18-7 [87] => | jazyk = německy [88] => | strany = 12–13 [89] => | poznámka = [Dále pouze Solothurn] [90] => }} Ačkoli místní název Solothurn, který je poprvé zaznamenán na oltářním kameni bohyně Epony z roku 219 n. l. jako ''vicus Salodurum'', zjevně pochází z keltského jazyka, v dnešní městské oblasti nebylo dosud nalezeno žádné keltské sídliště. [91] => [92] => === Osídlení v období římské civilizace === [93] => [[Soubor:Picswiss SO-19-21.jpg|náhled|vpravo|Novodobý most Wengi, římský most se nacházel severně od něj]] [94] => První malá římská osada byla v Solothurnu vybudována pravděpodobně v letech 15–25 n. l. a nacházela se okolo římského vojenského tábora ([[Castrum]]). Dále byl vybudován přístav na řece [[Aara|Aaře]], most a cesta z [[Aventicum|Aventica]] do [[Augusta Raurica]], nebo [[Vindonisso|Vindonissa]]. [95] => [96] => Solothurn byl poprvé zmíněn v roce 219 n. l. jako ''vico salod[uro]'', nebo také ''Salodurum''. Název může poukazovat na původní přítomnost [[Keltové|Keltů]] (''Sal'' „voda“, ''Duro'' „dveře“), nebo může být pouze důkazem rozmanité římsko-galské kultury na severozápadě provincie [[Římská říše|římského impéria]]. Vicus Salodorum ve svém největším rozsahu ve 2.–3. století n. l. pokrýval zhruba území dnešního starého města, včetně části dnešního předměstí jižně od řeky Aary. Koryto řeky bylo 40–80 metrů severně od dnešní Aary. Most stál pravděpodobně o něco výše než dnešní most Wengibrücke. Hlavní ulice osady byla posazena níž, než hlavní ulice jako ji známe dnes. Mimo běžné vlády osady byli přítomni také dva starostové a šestičlenné kolegium, které bylo pověřeno císařským kultem. V Solothurnu se nacházelo také silniční a policejní stanoviště 22. legie, jejíž vrchní velení sídlilo v [[Mohuč]]i. V nápisech je doložen také Jupiterův chrám a chrám Apollóna-Augusta a oltář Epony, původně keltské bohyně koní a jezdců, která byla oblíbená u římského vojska, ale nelze je lokalizovat. Archeologicky je doložen komplex termálních lázní na hlavní ulici a hrnčířská čtvrť na severozápadě starého města. Pohřebiště s urnovými a kremačními pohřby na východním konci vikýře naznačují pozorování provedená v letech 1762–1763 při demolici starého kostela svatého Ursa. Ze stejné oblasti jsou doloženy také dva římské pohřby.Solothurn, s. 15–17 [97] => [98] => V letech 325–350 se obyvatelé neopevněné části osady přesunuli do opevněného vojenského tábora, který pokrýval pouze polovinu původní rozlohy. Obyvatele chránily 2–3 metry tlusté a 9 metrů vysoké zdi. Nové opevněné město bylo ve tvaru zvonu a je stále viditelné při pohledu na katastrální mapu. Na několika místech města jsou dosud rozpoznatelné kusy původní římské zdi. [99] => [100] => Jsou známy pozice brány na severu a věže v jihovýchodním rohu. Je velice pravděpodobné, že se zde nacházelo více bran a věží, ale jejich pozice není známa. Taktéž není známo skoro nic o původních budovách uvnitř opevnění. [101] => [102] => === Raný středověk, Karlovci a Zähringové === [103] => [[Soubor:Hl Victor von Solothurn.jpg|náhled|vlevo|Sv. Viktor ze Solothurnu]] [104] => V raném středověku se nacházela v osadě dvě centra. Světské centrum na místě bývalého vojenského tábora a náboženské centrum na pozemcích bývalých hřbitovů za osadními zdmi. Historické i archeologické nálezy nasvědčují tomu, že obě centra byla osídlena po celé období raného středověku. Bývalá kaple Sv. Štěpána uvnitř světského centra byla postavena na základech dřívější římské budovy. Památník na hřbitově nacházející se poblíž kaple Sv. Petra byl postaven v období zániku římského impéria. [105] => [106] => V polovině pátého století zmiňuje [[Sv. Eucherius z Lyonu]] umučení [[Sv. Ursus]]e, [[Sv. Viktor]]a a kult svatých v Solothurnu. Kostel věnovaný oběti Sv. Ursuse byl poprvé zmíněn roku 870. [107] => [108] => Během raného středověku byl Solothurn součástí [[Lotharingie|Království Lotharingie]] (''Lorraine''). Po pádu Lotharingie se stal součástí [[Burgundské království|druhého burgundského království]]. V 8. a 9. století patřil Solothurn ke správnímu regionu [[Vaud|Waldgau]] [[Franská říše|franské říše]] pod vládou [[Karlovci|Karlovců]]. První známé solothurnské mince byly raženy za východofranského panovníka [[Ludvík IV. Dítě|Ludvíka IV. Dítěte]] (900–911). [109] => [[Soubor:Naturmuseum Solothurn.JPG|náhled|vpravo|Muzeum přírodních věd v Solothurnu]] [110] => V roce 932 založila burgundská královna Berta na místě dnešní katedrály svatého Ursa opatství svatého Ursa. Předtím se klášter nacházel poblíž břehů řeky Aary, které byly ohrožovány povodněmi. V této době také mohlo dojít k prvnímu rozšíření města od ''castrum'' směrem na východ k ulicím Schaalgasse a Judengasse. Následovalo vybudování středověkého městského hradu na místě dnešní věže Zeitglockenturm, který byl na východě přirozeně chráněn příkopem potoka Goldbach. [111] => [112] => Burgundské království se roku 1033 stalo součástí [[Svatá říše římská|svaté říše římské]] a Solothurn získal částečnou nezávislost. V 11. století, za vlády posledních burgundských králů, se v Solothurnu konaly četné císařské sněmy a kaple svatého Štěpána sloužila jako korunovační místo. Panovník [[Konrád II.]] korunoval v Solothurnu roku 1038 svého syna [[Henry III.|Henryho III.]] burgundským králem. Královský dvůr se nacházel v Solothurnu při občasných příležitostech až do roku 1052, nicméně nikdy nebyla dokázána přítomnost trvalého královského paláce. Vedle Lausanne a Curychu byl Solothurn jediným větším městem v dnešním středním Švýcarsku. [113] => [114] => Smrt hraběte [[Rudolf Švábský|Rudolfa z Rheinfeldenu]] v roce 1080 přivedla do regionu nové šlechtické rody. Nejvýznamnější z nich byli [[Zähringové]]. Ti nejenže založili nová města, jako například sousední [[Bern]] a [[Fribourg]], ale také rozšířili řadu dalších, včetně Solothurnu. V roce 1127 získal vévoda Konrád Zähringský dědictví v západní části Švýcarské plošiny. Tím se rod Zähringů stal vedoucím rodem v západním Švýcarsku. Zdá se, že v Solothurnu diktoval rod Zähringů městskou ústavu, v níž měli rytířští ministeriálové vedoucí postavení. Pod vládu Zähringů však spadalo i venkovské okolí Solothurnu, například zemské gubernium ''Aarburgund'', kde byla jmenována hrabata. Na venkově jižně od města zastávali funkci zähringských ministeriálů páni z Halten, von Balmegg, von Lohn a von Stein bei Aeschi. [115] => [116] => Rod Zähringerů však zanechal v Solothurnu nejtrvalejší stopy, pokud jde o rozvoj města. Půdorys starého města (včetně předměstí), který je dosud poměrně dobře rozpoznatelný, je výsledkem expanze města, kterou tehdy Zähringové vyznačili výstavbou nové hradební zdi. Pozůstatky této zdi lze nalézt na dvoře vězeňského domu na Prisongasse a v podobě věží zapuštěných do poněkud novějších budov na Nordringstrasse (Ambassadorenhof a františkánský klášter, také u Burrisgraben) a Westringstrasse. Přibližně ze Zähringského období pochází také spodní část dnešní Zeitglockenturm (bývalá tržní věž). [117] => [118] => Církevní městečko kolem Svatého Ursa a opevněná osada castrum rostly společně. Gurzelngasse byla původně vytyčena jako široká hlavní tepna, později následovaly Barfüssergasse, Hintergasse a Eselsgasse a snad i předměstí. Tato zähringská městská hradba tvořila centrum života Solothurnu až do počátku 19. století. [119] => [120] => === Solothurn jako svobodné říšské město === [121] => Po smrti posledního bezdětného Zähringera byl Solothurn stejně jako Bern v roce 1218 prohlášen za svobodné město a od té doby měl status císařského města v rámci Svaté říše římské. Vlády se nyní ujal místodržící, který se nyní nazýval císařský {{cj|de|''Schultheiss''}}. Roku 1252 se městská rada a starosta se stali nezávislými a měli svou vlastní pečeť. Poprvé se objevuje šlechtický cech majíc moc nad celým městem, známý jako ''consuls et cives Soloderness''. Nicméně počínání cechu zapříčinilo ve čtrnáctém století omezení moci šlechty a omezení vlivu podobných cechů ve městě. Díky pokračujícímu úsilí města o získání autonomie přicházely do města nové finanční prostředky. Ty daly Solothurnu možnost opevnit a zvelebit město: předměstí (jižně od řeky Aary) je zmiňováno v roce 1230 a most přes řeku Aaru v roce 1296. Mezitím císař [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf I.]] nahradil staré, špatně definované zákony novými a udělil městu privilegium ''[[de non Evocando]]'', neboli právní ochranu občanů před cizími soudy. V roce 1280 se v Solothurnu usadili františkáni a v roce 1299 mohli dokončit svůj kostel. V této době byl také postaven předchůdce dnešní katedrály svatého Urse: gotický kostel svatého Urse byl vysvěcen v roce 1294, ale obě věže padly za oběť [[Zemětřesení v Basileji|basilejskému zemětřesení]] v roce 1356 a později byly nahrazeny Wendelsteinem. Na počátku 14. století jsou v pramenech poprvé zmiňovány Goldgasse a Schaalgasse, brány Eich- a Barfüssertor a věže Tinkelmanns- a Nideckturm. V roce 1378 byly některé uličky dokonce vydlážděny. [122] => [123] => V těžkých dobách 13. století pro svobodná města musel Solothurn také hledat spojence. Kromě několika smluv s jednotlivými kláštery byla uzavřena i tzv. ''bernská liga'', která se v budoucnu stala pro Solothurn důležitou. Konfederace středního Švýcarska, Solothurn a Bern nakonec odmítly uznat Habsburka [[Fridrich I. Habsburský|Fridricha I.]]. To vedlo k [[Bitva v průsmyku Morgarten|bitvě u Morgartenu]] v roce 1315 a k obléhání Solothurnu Fridrichovým bratrem vévodou [[Leopold I. Habsburský|Leopoldem I.]] v roce 1318, který byl za pomoci asi 400 Bernských poražen. Leopoldovi však pravděpodobně vděčíme za erb Solothurnu, který se nachází v pokladnici katedrály svatého Ursa. Město také uzavřelo významné spojenectví s [[Biel]]em (1334), [[Burgdorf]]em (1377) a dalšími městy a kláštery. [124] => [125] => Město získává roku 1344 od hraběte z Bucheggu právo jmenovat svého vlastního starostu. Právo bylo potvrzeno [[Karel IV.|Karlem IV.]] roku 1360. Roku 1348 město zasáhl mor. V jeho důsledku z města odešla místní malá židovská komunita. Roku 1382 na město zaútočili [[Habsburkové]] v rámci [[Bitva u Sempachu|bitvy u Sempachu]]. V důsledku své prohry se o dva roky později vzdali všech nároků na město a jeho území. [126] => [127] => === Vstup do Švýcarské konfederace === [128] => Rokem 1393 začíná období spojenectví Solothurnu s [[Stará švýcarská konfederace|konfederáty]]. V tomto roce se město stalo spolusignatářem Sempachské charty. Solothurn se účastnil i dalších bitev a výbojů konfederátů, ale kvůli odporu provincií a závisti Bernu se dvakrát (1411, 1459) nemohl ke konfederaci připojit. Teprve o několik desetiletí později se Solothurn spolu s Fribourgem připojil ke konfederaci v roce 1481, i když od té doby se stal druhořadým městem. Do roku 1513 se ke konfederaci připojila další města (konkrétně [[Basilej]] a [[Schaffhausen]]) a společně vytvořila tzv. třináct starých měst. V roce 1530 zde zřídil své sídlo také francouzský velvyslanec, který zde sídlil až do roku 1792. [129] => [130] => === Územní expanze === [131] => [[Soubor:Solothurn Baseltor.JPG|náhled|vpravo|Basilejská brána]] [132] => Středověký Solothurn původně ovládal území, které zahrnovalo dnešní obce Rüttenen, Feldbrunnen-St. Niklaus, západní Riedholz, Oberdorf, Langendorf, Bellach, Zuchwil, Luterbach, Biberist, Lohn, Derendingen a Messen. V roce 1362 přibyl Unterleberberg, v roce 1389 Grenchen a Bettlach a v roce 1391 Bucheggberg. Během druhé fáze rozšiřování mezi lety 1402 a 1427 byly připojeny Thal a Gäu spolu s basilejskou zástavou Olten. V roce 1458 bylo připojeno panství Gösgen. Koupí Wasseramtu (1466) a dobytím Dornecku a Thiersteinu na počátku 16. století získal kanton svou současnou podobu. Roku 1409 císař [[Ruprecht III. Falcký]] rozšířil ''privilegium de non Evocando'' na královský soud. O půlstoletí později vymírá poslední šlechtická rodina a místa v radě připadla bohatým farmářům, řezníkům a mlynářům. [133] => [134] => === Stavební činnost === [135] => [[Soubor:Solothurn Stumpf.jpg|náhled|vpravo|Vyobrazení Solothurnu ve Stumpfově kronice (1548)]] [136] => Před rokem 1200 stála severně od kláštera sv. Ursa zähringská opevněná věž. V první polovině třináctého století bylo město situováno okolo bývalého vojenského tábora (''castrum'') a na východě sousedilo s průmyslovou oblastí a kostely sv. Petra a sv. Ursa. Poblíž kláštera sv. Ursa byl vybudován františkánský klášter, který se po roce 1280 stal součástí nově vystavěné severní zdi na východě města. [137] => [138] => Kvůli novinkám ve válečnictví muselo být solothurnské opevnění rozšířeno. V roce 1453 byly zahájeny práce na kruhové hradbě severně od brány Eichtor (tzv. basilejská brána - Baseltor). V roce 1454 byla dostavěna věž Nydeckturm (Riedholzturm), zpočátku se čtvercovým půdorysem, a v roce 1462 věž Krummturm na předměstí. Na konci 80. let 14. století byly zesíleny Hürligova brána, Vnitřní bernská brána a Vnější vodní brána. Později byly přistavěny Baseltor (1504 až 1508), Burristurm (1534) a nová Riedholzturm (1548) na kruhovém půdorysu. Od roku 1467 se také začalo pracovat na nové radnici na Eselsgasse, která byla dokončena až v roce 1711 s novým dvouvěžovým průčelím na východě. Nejprve se nacházela podél hlavní ulice, ale roku 1476 byla přestěhována na jih od františkánského kláštera. Hodinová věž dostala v roce 1545 orloj od Laurentia Liechtiho z [[Winterthur]]u. [139] => [140] => V roce 1418 povolil papež [[Martin V.]] při svém průjezdu předměstím stavbu Bürgerspitalu a s ním spojené kaple Heiliggeistkapelle. Významným prvkem městské krajiny jsou různé kašny se sochami (sv. Urse, Spravedlnosti, sv. Jiřího, sv. Simeona a sv. Mořice), které vznikly v průběhu 16. století. [141] => [142] => Město od papeže obdrželo v roce 1512 právo jmenovat [[kanovník]]y a [[děkan]]y. Roku 1532 byla ve východní polovině města vybudována francouzská ambasáda obsahující kostel a majestátní dům. Podél hlavní ulice vyrostlo hlavní tržiště, v polovině sedmnáctého století se přesunulo na severní břeh řeky Aary. Radnice, tržiště a hodinová věž formovaly politické a ekonomické centrum městského života. [143] => [144] => === Raný novověk === [145] => [[Soubor:Herrliberger Solothurn.jpg|náhled|Solothurn roku 1757]] [146] => Středověké volby starosty a radních vedly v patnáctém století k vytvoření dědické oligarchie. [147] => [148] => V druhé polovině šestnáctého století byl hlas lidu skoro úplně potlačen. V druhé polovině století sedmnáctého vládla pouze malá skupina [[patricij]]ů. V letech 1718–1721 se podařilo městské radě znovu získat určitou moc, čímž dokázala [[Oligarchie|oligarchii]] oslabit. Nicméně občanské právo z roku 1682 zabraňovalo bohatým přistěhovalcům stát se členy rady. [149] => [150] => Uvedení tajných voleb roku 1764 a opatření proti kupování hlasů z roku 1774 dovolilo stále více a více nepatricijským měšťanům připojení k radě. [151] => [[Soubor:2005-Solothurn-Palais.jpg|náhled|vlevo|Palác Besenval]] [152] => Během rozmachu patricijů v sedmnáctém a osmnáctém století bylo vybudováno několik nádherných městských staveb (Reinertův dům 1682–1686 a palác Besenval 1703–1706), letních rezidencí za branami města (Letní dům Vigier 1648–1650, [[Waldegg|zámek Waldegg]] 1682–1686, [[hrad Steinbrugg]] 1665–1668 a [[zámek Blumenstein]]), veřejných budov (Zbrojnice 1610–1619, radnice se severní věží 1632–1634 a archivní věží 1624–1703, nebo 1714, jezuitský kostel 1680–1689, nová ambasáda 1717–1724, Nemocnice svatého ducha na předměstí 1735–1800 a nový klasicistní kostel Sv. Ursa 1763–1790). Městské zdi byly v šestnáctém století zpevněny [[basilejská brána|basilejskou branou]] a třemi kruhovými věžemi. [153] => [154] => Mezi lety 1667 až 1727 dle návrhů [[Francesco Polatta|Francesca Polatty]], [[Jacques Le Prestre Tarade|Jacquese Le Prestrea Taradeho]] a [[Sébastien de Vauban|Sébastiena de Vaubana]] bylo vybudováno opevnění s jedenácti baštami. Nové městské opevnění rozšířilo město o východní předměstí [[Kreuzacker]]. Až do osmnáctého století byli zločinci vězněni ve středověkých i raně moderních věžích. V letech 1753 až 1761 bylo za městem vybudováno nové vězení, které sloužilo svému účelu až do dvacátého století. Šibenice byly poprvé zmíněny v roce 1460 a byly situovány severovýchodně od města, poblíž [[Feldbrunnen]]u. Druhé šibenice byly na jihozápadě. [155] => [156] => Raný novověk v Solothurnu skončil stejně jako ve zbytku Švýcarska francouzskou invazí roku 1798. [157] => [158] => === Novověk === [159] => [[Soubor:Solothurn um 1900.jpg|náhled|vlevo|Solothurn roku 1900]] [160] => Po kapitulaci Solothurnu 2. března 1798 zřídil francouzský generál [[Balthasar Alexis Henri Antoine von Schauenburg]] provizorní vládu. [161] => [162] => V dubnu se vláda poprvé setkala, aby společně vytvořila novou ústavu. Jedenáct starých městských částí bylo přerozděleno na pět okresů: Solothurn, Biberist, Balstahl, Olten a Dornach. Obec vznesla nárok na pozemky a rozlehlé lesy okolo města. Roku 1801 bylo nároku vyhověno. [163] => [[Soubor:Solothurn - Altstadt Modell.jpg|náhled|vpravo|Model starého města Solothurnu, nacházející se nedaleko basilejské brány]] [164] => V roce 1831 odebral kantonální parlament veškerý vliv a moc všem jedenácti městským cechům. Během následujících let (1831–42) byly všechny cechy rozpuštěny. V závislosti na občanském právu z roku 1859, federální ústavy z roku 1874 a kantonální ústavy z roku 1875 bylo vytvořeno obyvatelské sdružení, zvané ''Einwohnergemeinde''. Sdružení bez výjimky sdružovalo všechny obyvatele města. [165] => [166] => 15. října 1817 v Solothurnu zemřel a byl následně pochován polský a americký národní hrdina [[Tadeusz Kościuszko]]. [167] => [168] => Roku 1828 se Solothurn stal sídlem basilejského biskupa ([[diecéze basilejská]]). Až do [[Kulturkampf]]u sídlil biskup v paláci Besenval ve starém městě. [169] => [[Soubor:Stadtplan Solothurn, Baedeker 1913.jpg|náhled|vpravo|Plán města (cca 1910)]] [170] => Kolem roku 1800 byly před kapucínským kostelem vysazeny dvě lípy, pravděpodobně nejstarší stromy, které se dnes ve městě nacházejí. Na počátku 19. století, s vítězstvím liberálně-demokratického hnutí nad městským patriciátem, došlo k rozdělení dříve sloučených institucí kantonu a obce Solothurn. Solothurn se tak stal obcí a hlavním městem kantonu. [171] => [172] => Roku 1819 byla založena spořitelna v podobě Regiobank Solothurn, nejstarší dodnes existující velké městské společnosti. V souvislosti s industrializací získal Solothurn v roce 1857 první železniční spojení parními vlaky společnosti [[Schweizerische Centralbahn]]. Z té doby pochází dnešní budova nádraží Solothurn West. Elektrifikace města byla zahájena v roce 1895. První rozvodna z té doby dosud stojí na adrese St. Niklausstrasse 53. [173] => [174] => Od roku 1897 byla volena obecní rada, která obsahovala 30 členů a 15 zástupců. Jako hlavní výkonnou moc si rada mezi sebou volila sedm členů. Starosta a místostarosta byli voleni občany. Struktura městské rady byla v letech 1917–1973 pozoruhodně stabilní. Liberálové drželi v průměru 60 % křesel, sociální demokraté, stejně jako konzervativní lidovci drželi každý v průměru 20 %. Roku 1970 obec povolilo hlasování také ženám. S příchodem nových stran ztratili Liberálové svou dominantní pozici. V roce 2009 bylo rozložení politických sil následující: [[Svobodná demokratická strana: Liberálové|FDP]] 30 %, [[Sociálně demokratická strana Švýcarska|SPS]] 23 %, [[Křesťansko-Demokratická Lidová Strana Švýcarska|CVP]] 23 %, [[Strana zelených (Švýcarsko)|Zelení]] 17 % a [[Švýcarská Lidová Strana|SVP]] 7 %. [175] => [176] => Nejznámější a největší společností, která v Solothurnu vznikla, je [[Ascom|Ascom AG]]. Začala v roce 1922 jako Autophon A.G. s přibližně 15 zaměstnanci. Po první světové válce se na solothurnském městském okruhu objevily první automobily a v roce 1930 zde začaly jezdit první autobusy městské hromadné dopravy. V roce 1969 byla v Solothurnu otevřena první pizzerie - znamení začínající integrace přistěhovaleckých rodin. Až do roku 1976 se odpadky z města ukládaly na skládky. V důsledku znečištění vody měly být postižené oblasti co nejdříve vyčištěny.{{Citace elektronické monografie [177] => | titul = Stadtmist-Deponien, Solothurn [178] => | url = https://www.bafu.admin.ch/bafu/de/home/themen/altlasten/fachinformationen/altlastenbearbeitung/grosse-sanierungen/stadtmist-deponie-solothurn.html [179] => | vydavatel = Bundesamt für Umwelt [180] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [181] => | jazyk = německy [182] => }} [183] => [184] => == Znak a vlajka == [185] => [[Soubor:OrbisSaloduripagorumI.jpg|náhled|vpravo|Solothurnská deska (kolem roku 1520): Dva lvi jako štítonoši, nad dvěma erby korunovaný císařský znak, ve vnějším kruhu třináct erbů úřadů]] [186] => Solothurn se v roce 1218 osamostatnil od říše a od té doby mohl mít vlastní prapor. Znak Solothurnu se však poprvé objevil až v roce 1394 v podobě děleného gotického štítu na městské pečeti. Oficiální barvy červená a bílá jsou poprvé doloženy od roku 1443 v podobě opakujícího se účtu za látku na úřední pláště. Obrazová vyobrazení praporu se poprvé objevují na vyobrazeních bitev v obrazových kronikách z pozdějšího 15. století. Na slavnostní pečeti z roku 1447 je poprvé zobrazen svatý Ursus jako držitel štítu, zatímco dva lvi jako držitelé štítu se poprvé objevují na standardním disku z roku 1514. Na Juliově praporu z roku 1512 je Kristus zobrazen jako Bolestný muž a před ním klečí svatý Ursus, zobrazený jako obrněný bojovník se spolkovým praporem. Znak města byl oficiálně zaveden v roce 1941 jako samostatný znak od státního znaku; koruna je zobrazena s pěti listovými zuby, dva lvi držící štít se objevují s odvrácenými hlavami.{{Citace periodika [187] => | příjmení1 = Sigrist [188] => | jméno1 = Hans [189] => | titul = Aus der solothurnischen Rechts- und Kulturgeschichte [190] => | periodikum = Jahrbuch für solothurnische Geschichte [191] => | číslo = 52 [192] => | datum = 1979 [193] => | strany = 197–207 [194] => | jazyk = německy [195] => | doi = 10.5169/seals-324709 [196] => }} [197] => [198] => == Obyvatelstvo == [199] => [[Soubor:Aarebrücke Westtangente Solothurn.jpg|náhled|vpravo|Most přes řeku Aaru a nová část Solothurnu]] [200] => [[Soubor:Solothurn west panorama.jpg|náhled|vpravo|Pohled na staré město]] [201] => {| class="wikitable" [202] => |- [203] => ! colspan="12"| Vývoj počtu obyvatel [204] => |- style="background:#FFEC9B" align="center" [205] => | align=left | '''Rok''' || 1850|| 1870|| 1888|| 1900|| 1910|| 1930|| 1950|| 1970|| 1990|| 2000 [206] => |- align=center1 [207] => | align=left | '''Počet obyvatel''' || 5370|| 7008|| 8317|| 10 025|| 11 688|| 13 734|| 16 743|| 17 708|| 15 748|| 15 489 [208] => |} [209] => Solothurn je s 16 633 obyvateli k 31. prosinci 2022 třetím největším městem kantonu Solothurn po [[Olten]]u a [[Grenchen]]u a patří k menším městům ve Švýcarsku.{{Citace elektronické monografie [210] => | titul = Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie, Geschlecht und Gemeinde, definitive Jahresergebnisse, 2022 [211] => | url = https://www.bfs.admin.ch/bfs/de/home/statistiken/bevoelkerung/stand-entwicklung.assetdetail.26565262.html [212] => | vydavatel = Bundesamt für Statistik BFS [213] => | datum_vydání = 2023-08-24 [214] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [215] => | jazyk = německy [216] => }} V roce 2009 měla aglomerace Solothurnu, která zahrnuje také obce z okresů Lebern a Wasseramt, 75 359 obyvatel. Do roku 2018 se město Solothurn chtělo sloučit se čtyřmi okolními obcemi Biberist, Derendingen, Luterbach a Zuchwil, čímž by se počet obyvatel města zvýšil na přibližně 42 000.{{Citace elektronické monografie [217] => | titul = Grossfusion - Fünf Gemeinden gehen in die zweite Runde [218] => | url = https://www.solothurnerzeitung.ch/solothurn/stadt-solothurn/funf-gemeinden-gehen-in-die-zweite-runde-ld.1963159 [219] => | vydavatel = Solothurner Zeitung [220] => | datum_vydání = 2013-02-01 [221] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [222] => | jazyk = německy [223] => }} Kvůli negativnímu výsledku referenda se sloučení neuskutečnilo. [224] => [225] => === Jazyky === [226] => Podle údajů z roku 2000 většina populace mluvila německy (85,7 %), druhým nejčastějším jazykem byla italština (3,0 %) a třetím albánština (1,7 %). Zbylých 193 obyvatel hovořilo francouzsky a 19 obyvatel rétorománsky. [227] => [228] => === Národnostní složení === [229] => Podíl cizinců činí 21,4 %, což je více než 20 % kantonálního průměru. Největší podíl tvoří občané Itálie, bývalé Jugoslávie, Turecka, Srí Lanky, Thajska, Německa a Španělska. [230] => [231] => Růst populace v letech 1999–2010 dosáhl hodnoty 4,4 %. Procentuální zastoupení jednotlivých pohlaví bylo následující: muži 48,1 % a ženy 51,9 %. [232] => [233] => === Náboženství === [234] => Solothurn má tradičně katolický charakter. Vnitřní migrace v posledních staletích však vedla k rozvoji velké reformované komunity v Solothurnu. Křesťanská katolická komunita má základnu ve františkánském kostele (Solothurn). V 70., 80. a 90. letech 20. století začali do města přicházet muslimové a buddhisté. [235] => [236] => V roce 2000 bylo v Solothurnu 5463 obyvatel (35,3 %) členy [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]] a 4358 (28,1 %) patřilo k [[Reformovaná církev|reformované církvi]]. [237] => Zbylí obyvatelé se dělí na: ortodoxní křesťany 278 (1,79 %), křesťanské katolíky 182 (1,18 %), náležející k jiné křesťanské církvi 248 (1,60 %), židy 27 (0,17 %), muslimy 915 (5,91 %), buddhisty 78, hinduisty 173 a obyvatele jiného vyznání 27. [238] => [239] => 3139 (20,27 %) obyvatel nepatřilo k žádné církvi a 601 (3,88 %) neodpovědělo na otázku. [240] => [241] => === Vzdělání === [242] => [[Soubor:Kanti solothurn feb2009.jpg|náhled|Kantonální škola]] [243] => V Solothurnu roku 2000 cca 8539 (53,2 %) obyvatelstva dokončilo buďto vyšší odbornou školu, nebo mělo vyšší vzdělání (univerzita nebo Fachhochschule). [244] => [245] => Z těch, kteří dokončili terciární vzdělání (2815 studentů) bylo 58,0 % mužů švýcarské národnosti a 28,0 % žen švýcarské národnosti. 8,1 % mužů a 5,9 % žen bylo jiné národnosti. [246] => [247] => 2517 studentů v Solothurnu pocházelo z jiného města, nebo obce a naopak 188 obyvatel Solothurnu dojíždělo za vzděláním mimo město. [248] => [249] => Solothurn má 2 knihovny (Zentralbibliothek Solothurn) a (Fachhochschule Nordwestschweiz). [250] => [251] => V roce 2008 bylo v knihovnách uchováno dohromady 1 195 394 knih, nebo jiných médií. [252] => [253] => == Hospodářství == [254] => [[Soubor:Radio 32 in Solothurn-2.JPG|náhled|vpravo|Budova Rádia 32]] [255] => Podíl nezaměstnanosti činil v roce 2010 4,6 %. V roce 2008 pak bylo na plný úvazek zaměstnáno 13 378 obyvatel. V primárním sektoru působilo 16 lidí, z nichž 7 bylo v zemědělství a 9 v lesnictví, nebo dřevozpracujícím průmyslu. V sekundárním sektoru působilo 2430 lidí, z nichž 1398 pracovalo ve výrobě a 813 zaměstnávaly konstrukční práce. V terciárním sektoru působilo 10 932. 1537 pracovalo ve velkoobchodě, maloobchodě, nebo v opravně motorových vozidel. 454 byli skladníci. 610 pracovalo v hotelu, nebo restauraci. 583 byli zpravodajové. 975 bylo ve finančnictví. 1095 byli technici, nebo vědci. 614 bylo učitelů a 2612 bylo ve zdravotnictví. [256] => [257] => == Doprava == [258] => [[Soubor:Bahnhof Solothurn Mai 2019 (cropped).jpg|náhled|vlevo|Železniční stanice Solothurn]] [259] => Vlakové spojení zajišťuje hlavní nádraží Solothurn, nádraží Westbahnhof a od prosince 2013 také nádraží Allmend, která jsou však využívána pouze pro regionální dopravu. [[Švýcarské spolkové dráhy]] (SBB) nabízejí spojení do [[Lausanne]]/[[Ženeva|Ženevy]] a [[St. Gallen]]u/[[Curych]]u a také do [[Bernský Jura|Bernského Jury]] přes [[Moutier]] do [[Sonceboz-Sombeval]]. Společnost [[BLS AG]] zajišťuje také spojení do údolí [[Emmental]] do Burgdorfu a Thunu, zatímco společnost Regionalverkehr Bern-Solothurn (RBS) provozuje trať s metrovým rozchodem do Bernu. Společnost Aare Seeland mobil (ASm) zajišťuje další vlakové spojení na metrové trati mezi Solothurnem a Niederbipp-Langenthalem. Provozuje také dvě další zastávky ve městě. Společnost Bielersee-Schifffahrts-Gesellschaft provozuje lodní dopravu ze Solothurnu přes Aaru do [[Nidau]] a [[Biel]]u. [260] => [261] => Do okolí se lze dostat autobusovou dopravou společnosti Busbetrieb Solothurn und Umgebung (BSU). K prvnímu jurskému masivu se lze dostat autobusovou linkou Solothurn–Balmberg společnosti [[Postauto]]. Po uzavření sedačkové lanovky Oberdorf–Weissenstein obsluhoval Kurhaus na hoře Weissenstein zpočátku ve středu, sobotu a neděli Postbus, od prosince 2014 pak gondolová lanovka. [262] => [263] => Po dokončení úseku [[Dálnice A5 (Švýcarsko)|dálnice A5]] mezi Solothurnem a Bielem existují tři sjezdy (dva plnohodnotné a jeden částečný) do města Solothurn. [264] => [265] => == Sport == [266] => Město Solothurn nabízí širokou škálu výletů a sportovních aktivit. Lze například prozkoumat planetární stezku na místní hoře Weissenstein nebo se projet po řece Aaře na lodi provozované společností Bielerseeschiffahrtsgesellschaft. V Solothurnu se každoročně koná několik významných sportovních akcí, například plavecké závody na Aaře a závody ve swisswalkingu. V Solothurnu sídlí také fotbalový klub [[FC Solothurn]] a ragbyový klub (Rugby Club Solothurn), který hraje národní ligu C Švýcarského ragbyového svazu. [267] => [268] => == Číslo 11 == [269] => [[Soubor:Soleure aar.JPG|náhled|Pohled na řeku Aaru z katedrály]] [270] => Solothurn má zvláštní vztah k číslu jedenáct, jehož původ pravděpodobně sahá až do středověku. Důvod této záliby je však nejasný. Obyvatelé města byli organizováni do jedenácti cechů a dokonce i první rada, kterou mohli obyvatelé Solothurnu jmenovat, měla jedenáct členů. Jak se objevovalo stále více těchto jedenáctičlenných vztahů, začali obyvatelé Solothurnu tento počet vědomě pěstovat. [271] => [272] => Dominanta města, katedrála svatého Ursa, má jedenáct oltářů a jedenáct zvonů. K němu vede schodiště s jedenácti stupni na každém úseku. A jedenáctá, černě natřená čtvercová podlahová deska v lodi, počítáno od hlavního vchodu, je jediným místem v kostele, odkud je vidět všech jedenáct oltářů nebo jejich částí najednou. Barokní městské opevnění mělo před svým částečným zbořením jedenáct bašt. Město má také „solothurnské hodiny“, které mají pouze jedenáct hodin. Foucaultovo kyvadlo zavěšené v Muzeu přírody, které znázorňuje otáčení Země, se vůči zemi otáčí také o jedenáct stupňů za hodinu. [273] => [274] => Místní pivovar se jmenuje [[Öufi Bier]], což znamená v místním dialektu [[Švýcarská němčina|švýcarské němčiny]] „jedenáct“, a vyrábí stejnojmenné pivo. Číslo 11 nese také „Solothurnský prapor“ švýcarské armády (pěší prapor 11), který vznikl v roce 2004 z pěšího pluku číslo 11, jenž byl rovněž přiřazen ke kantonu Solothurn. [275] => [276] => Ověřitelných 11 vztahů je doprovázeno mnoha mýty: [277] => [278] => * Solothurn není jedenáctým kantonem Staré švýcarské konfederace, ale desátým.{{Citace monografie [279] => | příjmení1 = Amiet [280] => | jméno1 = Bruno [281] => | titul = Solothurnische Geschichte. Band I. Stadt und Kanton Solothurn von der Urgeschichte bis zum Ausgang des Mittelalters [282] => | vydavatel = Vogt-Schild [283] => | místo = Solothurn [284] => | rok = 1952 [285] => | strany = 352–362 [286] => | jazyk = německy [287] => }} [288] => * Ve městě bylo a je daleko více než jedenáct kašen a jedenáct kostelů a kaplí. [289] => * Středověké městské opevnění mělo kdysi podstatně více než jedenáct věží, ale městských bran nebylo nikdy více než sedm.Solothurn, s. 265–286 [290] => [291] => == Pamětihodnosti == [292] => [[Soubor:Historisches museum blumenstein suedfassade.jpg|náhled|Historické solothurnské muzeum]] [293] => Staré město bylo vybudováno v letech 1530 až 1792 ve stylu architektonické kombinace italské velkoleposti, francouzského stylu a švýcarských nápadů. [294] => [295] => V roce 1980 byl Solothurn oceněn [[Wakkerova cena|Wakkerovou cenou]] za rozvoj a uchování architektonického dědictví. [296] => [297] => V Solothurnu se nachází 18 budov, které jsou považovány za švýcarské národní dědictví. [298] => Mezi ně patří náboženské budovy: [299] => * [[Klášter Solothurn]] [300] => * Jezuitský kostel s Kolegiem [301] => * Kostel švýcarské reformované církve na Westringstrasse [302] => * Katedrála sv. Ursa (Stavbu započal [[Gaetano Matteo Pisoni]], dokončil ji [[Paolo Antonio Pisoni]].{{Citace elektronické monografie [303] => | příjmení1 = Heyer [304] => | jméno1 = Hans-Rudolf [305] => | titul = Pisoni, Paolo [306] => | url = https://hls-dhs-dss.ch/de/articles/019911/2022-05-16/ [307] => | vydavatel = [[Historický lexikon Švýcarska|Historisches Lexikon der Schweiz]] [308] => | datum_vydání = 2022-05-16 [309] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [310] => | jazyk = německy [311] => }} Štukový ineriér má na svědomí [[Francesco Pozzi]] a plátna [[Domenico Corvi]]. [312] => [313] => městské budovy: [314] => * Kantonální muzeum (stará zbrojnice) [315] => * Rathaus (budova městské rady) [316] => * Státní archiv na Bielstrasse 41 [317] => * Centrální knihovna na Bielstrasse 39 [318] => * Výtvarné muzeum Solothurn [319] => * Přírodovědecké muzeum Solothurn [320] => [321] => domy: [322] => * Haller-Haus na Baselstrasse 61 (bývalý biskupský palác) [323] => * Letní dům Vigier na Untere Steingrubenstrasse 21 [324] => [325] => veřejné objekty: [326] => * Mauriciova fontána [327] => * Městské hodiny [328] => [329] => hrady a zámky: [330] => * [[Zámek Blumenstein]] [331] => * [[Hrad Steinbrugg]] [332] => [333] => Mezi památky národního dědictví se řadí také staré město ''Salodurum'' a raně moderní město s městskými zdmi. [334] => [335] => == Kultura == [336] => [[Solothurnská literární cena]] se uděluje za vynikající literární počiny německy píšících autorů. Je dotována částkou 15 000 švýcarských franků (od roku 2021) a uděluje se každoročně ''„za vynikající literární počiny v kompletním díle německojazyčného autora“''. Do roku 2021 věnovala finanční prostředky na cenu soukromá skupina sponzorů v rámci Solothurnského literárního sdružení; plánuje se, že cena bude převedena z dosavadního sponzorského sdružení do kompetence Solothurnského literárního festivalu.{{Citace elektronické monografie [337] => | titul = Der Solothurner Literaturpreis 2021 geht an Iris Wolff [338] => | url = https://buchmarkt.de/der-solothurner-literaturpreis-2021-geht-an-iris-wolff/ [339] => | vydavatel = BuchMarkt [340] => | datum_vydání = 2021-04-09 [341] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [342] => | jazyk = německy [343] => }} [344] => [345] => == Kulinářské speciality == [346] => Kulinářskou specialitou města je [[Solothurner Torte]]. Tento kruhový dort se skládá z piškotu, máslového krému, oříškových sněhových pusinek a jemně pražených lískových ořechů. Cukrárna Suter, ve které má dort svůj původ, vyrábí tuto tradiční specialitu od roku 1915. Původně byl používán název „Solothurner Kuchen“. Pod tímto názvem je k dostání v řadě jiných cukrářství a pekařství v kantonu Solothurn a také v supermarketu Coop.{{Citace elektronické monografie [347] => | titul = Erfinder der Original Solothurner Torte® [348] => | url = https://www.land-der-erfinder.ch/erfinder-der-original-solothurner-torte%c2%ae/ [349] => | vydavatel = Land der Erfinder, Das Schweizer Magazin für Innovationen [350] => | datum_vydání = 2010-11-12 [351] => | datum_přístupu = 2024-01-30 [352] => | jazyk = německy [353] => }} [354] => [355] => == Osobnosti == [356] => * [[Sv. Ursus|Ursus ze Solothurnu]] († cca 303), městský světec [357] => * [[Diebold Schilling starší]] (1445–1486), historik [358] => * [[Urs Graf der Ältere]] (1485/90–1529) [359] => * [[Johannes Aal]] (1500–1551), duchovní a teolog, hudební skladatel a dramatik [360] => * [[Gregorius Sickinger]] (1558–1631), umělec [361] => * [[Georg Gotthart]] († 1619), básník (Verfasser von drei Theaterstücken) [362] => * [[Jan Rudolf Bys]] (1660–1738), malíř [363] => * [[Georg Gsell]] (1673–1740), malíř [364] => * [[Tadeusz Kościuszko]] (1746–1817), polský a americký hrdina; žil v Solothurnu v exilu [365] => * [[Robert Glutz von Blotzheim]] (1786–1818), spisovatel [366] => * [[Konrad Josef Glutz von Blotzheim]] (1789–1857), kněz [367] => * [[Charles Sealsfield]] (1793–1864), spisovatel [368] => * [[Franz Krutter]] (1807–1873), spisovatel, politik [369] => * [[Otto Frölicher]] (1840–1890), malíř [370] => * [[Conradin Zschokke]] (1842–1918), inženýr [371] => * [[Cuno Amiet]] (1868–1961), malíř [372] => * [[Richard Flury]] (1896–1967), skladatel [373] => * [[Max Kohler]] (1919–1999), malíř [374] => * [[Herbert Meier]] (* 1928), spisovatel [375] => * [[Martin Oeggerli]] (* 1974), umělec [376] => * [[Otto F. Walter]] (1928–1994), spisovatel [377] => * [[Urs Jaeggi]] (* 1931), sociolog, malíř, umělec [378] => * [[Schang Hutter]] (* 1934), sochař [379] => * [[Peter Bichsel]] (* 1935), spisovatel [380] => * [[Walter Bloch]] (* 1943), filozof a spisovatel [381] => * [[Walter Schenker]] (* 1943), malíř [382] => * [[Anton Mosimann]] (* 1947), slavný kuchař [383] => * [[Chris von Rohr]] (* 1951), rockový hudebník [384] => * [[Alexandr Popov]] (* 1971), ruský plavec, od roku 2003 tu žije s rodinou [385] => [386] => == Partnerská města == [387] => * {{flagicon|GER}} [[Heilbronn]], [[Německo]], od roku 1981 [388] => * {{flagicon|POL}} [[Krakov]], [[Polsko]], od roku 1990 [389] => * {{flagicon|SWI}} [[Le Landeron]], [[Švýcarsko]], od roku 2003 [390] => [391] => == Odkazy == [392] => === Reference === [393] => {{Překlad|en|Solothurn|561284142|de|Solothurn|241587084}} [394] => [395] => [396] => === Externí odkazy === [397] => * {{Commonscat}} [398] => * {{de}} {{Oficiální stránky}} [399] => [400] => {{Švýcarsko}} [401] => {{Autoritní data}} [402] => {{Portály|Geografie|Švýcarsko}} [403] => [404] => [[Kategorie:Solothurn| ]] [405] => [[Kategorie:Města ve Švýcarsku]] [406] => [[Kategorie:Obce v kantonu Solothurn]] [] => )
good wiki

Solothurn

Solothurn je město ve Švýcarsku a zároveň hlavní město kantonu Solothurn. Žije zde obyvatel a tvoří samostatný okres.

More about us

About

Leží na břehu malebné řeky Aare a nabízí nádherné výhledy na okolní horské scenérie. Město je často považováno za kulturní a historické srdce regionu Solothurn, jehož atmosféra vybízí k procházkám po romantických ulicích a náměstích. Historie Solothurnu sahá až do doby Římanů, kdy bylo známé jako „Salodurum“. V průběhu staletí se město vyvinulo v důležité obchodní a kulturní centrum. Dnes si návštěvníci mohou vychutnat širokou škálu dobře zachovalých historických budov, včetně barokní katedrály a impozantního starého města, které je zapsané na seznamu UNESCO. Městské akce a festivale, které se konají během celého roku, posilují komunitní ducha a oslavují místní tradice. Solothurn je také domovem živé umělecké scény, kde místní umělci pravidelně vystavují svá díla v galeriích a kulturních centrech. S bohatými možnostmi rekreace v okolní přírodě, jako je turistika a cyklistika, je Solothurn skvělým místem pro ty, kteří hledají rovnováhu mezi městským životem a přírodním prostředím. Kromě své kulturní hodnoty je Solothurn také centr zdokonalování a inovací, ať už v oblasti vzdělání, technologií nebo podnikání. Město klade důraz na udržitelnost a rozvoj, což odráží jeho optimistický pohled na budoucnost. S příjemnými lidmi a bohatou nabídkou aktivit tohle město představuje inspirativní příklad harmonického soužití historie, kultury a moderního života.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Bern','Biel','Okres Solothurn','Kanton (Švýcarsko)','Aara','Solothurn (kanton)','Curych','Tadeusz Kościuszko','Švýcarsko','Stará švýcarská konfederace','Sv. Ursus','Basilej'

Aara

Basilej

Bern

Biel

Curych

Švýcarsko