Array ( [0] => 15481555 [id] => 15481555 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Sopka [uri] => Sopka [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Sopka** Sopka je fascinující přírodní útvar, který vzniká, když magma z nitra Země vychází na povrch. Tento proces může vést k vytváření majestátních hor a ostrovů, které obohacují krajinu svou jedinečnou krásou. Sopky mohou mít různé formy a velikosti – od klidně se spícího stratovulkánu, jako je Fudži v Japonsku, po mohutné štítové sopky, které vytvářejí rozsáhlé plošiny, jako je Mauna Loa na Havaji. Sopky hrají významnou roli v ekosystémech. Po erupcích obvykle dochází k obohacení půdy o minerály, což vytváří úrodné oblasti vhodné pro zemědělství a rozvoj rostlinného života. Mnoho sopečných oblastí se stalo domovem rozmanitých ekosystémů, které hostí unikátní flóru a faunu, často endemické druhy, které nikde jinde nenalezneme. Ačkoli erupce sopky mohou přinášet výzvy, jako jsou sopečné popely a laviny, lidé se vždy dokázali adaptovat. Mnoho sopečných regionů se stalo turistickými cíli, kde mohou návštěvníci obdivovat krásu přírody a učit se o geologických procesech, které formovaly naši planetu. Tyto aktivity podporují místní ekonomiky a zvyšují povědomí o důležitosti ochrany životního prostředí. Ve vzdělávacím smyslu se výzkum sopek rozvíjí s cílem lépe porozumět jejich chování a potenciálním rizikům. To v nás vzbuzuje naději, že díky vědeckým pokrokům dokážeme předpovědět sopečné erupce a ochránit životy i majetek. Celkově můžeme říci, že sopky nejsou pouze symbolem síly přírody, ale i příležitostí k objevování a učení se o našem světě. Oslavují krásu a rozmanitost naší planety a obohacují naše životy v mnoha ohledech. [oai_cs_optimisticky] => **Sopka** Sopka je fascinující přírodní útvar, který vzniká, když magma z nitra Země vychází na povrch. Tento proces může vést k vytváření majestátních hor a ostrovů, které obohacují krajinu svou jedinečnou krásou. Sopky mohou mít různé formy a velikosti – od klidně se spícího stratovulkánu, jako je Fudži v Japonsku, po mohutné štítové sopky, které vytvářejí rozsáhlé plošiny, jako je Mauna Loa na Havaji. Sopky hrají významnou roli v ekosystémech. Po erupcích obvykle dochází k obohacení půdy o minerály, což vytváří úrodné oblasti vhodné pro zemědělství a rozvoj rostlinného života. Mnoho sopečných oblastí se stalo domovem rozmanitých ekosystémů, které hostí unikátní flóru a faunu, často endemické druhy, které nikde jinde nenalezneme. Ačkoli erupce sopky mohou přinášet výzvy, jako jsou sopečné popely a laviny, lidé se vždy dokázali adaptovat. Mnoho sopečných regionů se stalo turistickými cíli, kde mohou návštěvníci obdivovat krásu přírody a učit se o geologických procesech, které formovaly naši planetu. Tyto aktivity podporují místní ekonomiky a zvyšují povědomí o důležitosti ochrany životního prostředí. Ve vzdělávacím smyslu se výzkum sopek rozvíjí s cílem lépe porozumět jejich chování a potenciálním rizikům. To v nás vzbuzuje naději, že díky vědeckým pokrokům dokážeme předpovědět sopečné erupce a ochránit životy i majetek. Celkově můžeme říci, že sopky nejsou pouze symbolem síly přírody, ale i příležitostí k objevování a učení se o našem světě. Oslavují krásu a rozmanitost naší planety a obohacují naše životy v mnoha ohledech. ) Array ( [0] => {{Různé významy|redirect=Vulkán|stránka=Vulkán (rozcestník)}} [1] => [2] => [[Soubor:Kamchatka Volcano Koryaksky (24231533812).jpg|náhled|[[Korjacká sopka]] na [[Rusko|ruské]] [[Kamčatka|Kamčatce]]]] [3] => [[Soubor:Raikoke Volcano Erupts (48132762546).jpg|náhled|Erupce [[Kurilské ostrovy|kurilské]] [[Raikoke]] ([[2019]])]] [4] => [[Soubor:Andhika bayu nugraha-taman nasional bromo tengger semeru.jpg|náhled|Národní park [[Bromo Tengger Semeru]] na východě [[Indonésie|indonéského]] ostrova [[Jáva]] se sopkami [[Bromo]] (vlevo) a [[Semeru]] (v pozadí)]] [5] => [6] => '''Sopka''' či také '''vulkán''' je porucha povrchu [[planeta|planety]] či [[měsíc (satelit)|měsíce]], kudy se na povrch dostává směs roztavených hornin ([[magma]]) a [[sopečné plyny|sopečných plynů]] z hlouběji umístěného [[magmatický krb|magmatického rezervoáru]]. Samotný termín sopka je často používán pro označení tělesa ve tvaru kuželovité [[hora|hory]],{{Citace elektronické monografie| url = http://www.sopky.cz/vulkanologie/co-je-sopka.htm| titul = Co je sopka?| datum přístupu = 2007-10-09| url archivu = https://web.archive.org/web/20071018033504/http://www.sopky.cz/vulkanologie/co-je-sopka.htm| datum archivace = 2007-10-18| nedostupné = ano}} nicméně jsou známy i druhy sopek, které žádný kužel nevytváří. Tvar je především závislý na složení magmatu, charakteru a intenzitě [[sopečná erupce|sopečné erupce]]. Na [[Země|Zemi]] se sopky nejčastěji vyskytují podél okrajů [[tektonická deska|tektonických desek]] a nad tzv. [[horká skvrna|horkými skvrnami]], situovanými mimo tyto okraje, což vysvětluje teorie o [[desková tektonika|deskové tektonice]].{{Citace elektronického periodika |autor= Robert W. Decker |autor2= Barbara B. Decker |titul= volcano | periodikum= https://www.britannica.com/ |datum vydání= 2022-02-11 |url= https://www.britannica.com/science/volcano}} Jinými formami jsou například [[bahenní sopka|bahenní sopky]] (ty až na pár výjimek nesouvisí se [[vulkanismus|sopečnou činností]]) nebo [[kryovulkanismus|kryovulkány]], vyskytující se na některých měsíců [[sluneční soustava|sluneční soustavy]]: [[Europa (měsíc)|Europa]], [[Enceladus (měsíc)|Enceladus]], [[Triton (měsíc)|Triton]], [[Titan (měsíc)|Titan]].{{Citace monografie | autor= Haraldur Sigurðsson | titul= The Encyclopedia of Volcanoes |url= |vydavatel= Academic Press |rok vydání= 2015 |počet stran= 1456 |strany= |isbn= 978-0-12-385938-9 |jazyk= en}} [[Věda]], zkoumající sopečnou činnost, se nazývá [[vulkanologie]]. [7] => [8] => V okolí sopek žije dohromady více než miliarda lidí (15 % [[světová populace|světové populace]]).{{Citace elektronické monografie |autor= S. Freire |autor2= A. J. Florczyk |autor3= Martino Pesaresi |autor4= R. Sliuzas |titul = An Improved Global Analysis of Population Distribution in Proximity to Active Volcanoes, 1975–2015 | url = https://mdpi-res.com/d_attachment/ijgi/ijgi-08-00341/article_deploy/ijgi-08-00341.pdf |datum vydání= 2019-07 |vydavatel= International Journal of Geo-Information |jazyk= en }} Sopečné erupce, doprovázené nebezpečnými jevy, byly během [[dějiny lidstva|dějin]] zodpovědné za řadu nechvalně známých [[katastrofa#Geologické katastrofy|přírodních katastrof]]. Masivní vulkanismus v dávné historii Země způsobil intenzivní [[klimatické změny]], což následně vedlo k [[vymírání]] druhů.{{Citace elektronické monografie |autor= P. B. Wignall |titul = Large igneous provinces and mass extinctions | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012825200000374?via%3Dihub |datum vydání= 2001-03 |vydavatel= Earth-Science Reviews |jazyk= en}} Ovšem sopky nemají pouze destruktivní účinky, pro život a pro člověka jsou v mnoha ohledech také velmi přínosné. Podporují [[cestovní ruch]], umožňují využívat jejich [[geotermální energie|geotermální energii]] k výrobě [[elektřina|elektřiny]], vulkanické materiály se hojně používají ve [[stavebnictví]] a [[průmysl]]u. [[Zvětrávání|Zvětralá]] [[extruzivní hornina|vulkanická hornina]] včetně [[sopečný popel|sopečného popelu]] zúrodňuje [[půda|půdu]]{{Citace elektronického periodika |autor= British Geological Survey |titul= Living with volcanoes | periodikum= https://www.bgs.ac.uk |datum vydání= 2012 |url= https://www.bgs.ac.uk/discovering-geology/earth-hazards/volcanoes/living-with-volcanoes/ }} a čerstvě zformované ostrovy poskytují nedotčený životní prostor pro [[živočichové|živočichy]] a [[rostliny]].{{Citace elektronického periodika |autor= F. Cain |titul= What are the benefits of volcanoes? | periodikum= https://phys.org |datum vydání= 2016-03-21 |url= https://phys.org/news/2016-03-benefits-volcanoes.html }} [9] => [10] => == Etymologie == [11] => [[Soubor:Isola vulcano.jpg|náhled|[[Itálie|Italský]] ostrov [[Vulcano]]]] [12] => Český výraz ''sopka'' vznikl v 1. polovině [[19. století]], kdy ho [[Jan Svatopluk Presl]] převzal od ruského ''сопка'' (''sópka''). Rovněž etymologicky souvisí se slovem ''sypat''.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul=sopka | periodikum=https://cs.wiktionary.org/ |datum vydání= |url=https://cs.wiktionary.org/wiki/sopka}} [13] => [14] => V češtině velice často používané synonymum ''vulkán'' je odvozeno od [[Vulcano]], sopečného ostrova náležícího k [[Liparské ostrovy|Liparským ostrovům]] v [[Itálie|Itálii]]. Jeho název pochází od [[Vulcanus (mytologie)|Vulcana]], boha ohně a kovářství z [[římská mytologie|římské mytologie]].{{Citace monografie | autor=Davis A. Young | titul= Mind over Magma: The Story of Igneous Petrology |url=https://web.archive.org/web/20151112071530/http://press.princeton.edu/chapters/s7694.html |vydavatel= Princeton University Press |rok vydání= 2003 |počet stran= 712 |isbn=978-0691102795 |jazyk= en}} [15] => [16] => == Vznik sopek a jejich rozšíření == [17] => === Zdroj vulkanismu === [18] => [[Soubor:Oceanic spreading.svg|náhled|Znázornění plášťové konvekce]] [19] => [[Soubor:Convection-snapshot.png|náhled|Konvekční proudění v plášti]] [20] => Vnitřní teplo [[Země]] je nejdůležitějším prvkem pro existenci sopek. Jeho zdrojem je tzv. primordiální a radiogenní teplo.{{Citace elektronického periodika |autor= O. Šrámek |autor2= B. Roskovec |titul= Geoneutrina odhalí množství radioaktivity pohánějící dynamiku Země | periodikum= https://www.mff.cuni.cz/ |datum vydání= 2016-09-12 |url= https://www.mff.cuni.cz/cs/verejnost/aktuality/geoneutrina-odhali-mnozstvi-radioaktivity-pohanejici-dynamiku-zeme }} První z nich pochází z dob před 4,6 miliardami let, kdy se naše planeta zformovala pomocí [[Akrece (astronomie)|akrece]] [[protoplanetární disk|protoplanetárního disku]] a zároveň ze srážky s [[protoplaneta|protoplanetou]] [[Theia (protoplaneta)|Theiou]] před 4,5 miliardami let.{{Citace elektronického periodika |autor= C. Buongiorno |titul= The Moon may have formed just hours after giant impact | periodikum= https://astronomy.com |datum vydání= 2022-10-22 |url= https://astronomy.com/news/2022/10/new-simulations-show-moon-forming-directly-after-giant-impact }} Mladá Země byla již od svého vzniku [[Pozdní velké bombardování|silně bombardována]] [[planetka]]mi a [[kometa]]mi, což generovalo další energii.{{Citace monografie | autor= Donald Turcotte |autor2= Gerald Schubert | titul= Geodynamics |url= https://books.google.cz/books?id=-nCHlVuJ4FoC&q=primordial&pg=PA286&redir_esc=y#v=snippet&q=primordial&f=false |vydavatel= Cambridge University Press |rok vydání= 2002-03-25 |počet stran= 636 |strany= |isbn= 978-0521186230 |jazyk=en}} Radiogenní teplo pochází z rozpadu [[radioaktivita|radioaktivních]] [[izotop]]ů [[Chemický prvek|prvků]] s dlouhým [[Poločas přeměny|poločasem rozpadu]] (zejména [[uran (prvek)|uranu 238]], uranu 235, [[thorium|thoria 232]] a [[draslík|draslíku 40]]) a dodnes je tímto procesem stimulováno.{{Citace elektronické monografie |autor=Jun Korenaga |titul=Earth's heat budget: Clairvoyant geoneutrinos | url =https://www.researchgate.net/publication/241340261_Earth's_heat_budget_Clairvoyant_geoneutrinos |datum vydání=2011-08 |vydavatel=Nature Geoscience |jazyk=en}}{{Citace elektronického periodika |autor=Matt Estrada |titul=Radiogenic Heat |periodikum=http://large.stanford.edu/ |datum vydání=2015-03-22 |url=http://large.stanford.edu/courses/2014/ph241/estrada1/}}{{Citace elektronického periodika |titul= Terrestrial Heat Flow | periodikum= https://www.fossilhunters.xyz |url= https://www.fossilhunters.xyz/earthquake-seismology/terrestrial-heat-flow.html }} Teplota mezi [[Zemské jádro#Vnitřní jádro|vnitřním jádrem]] a vnějším jádrem Země dosahuje 5 430 °C,{{Citace monografie |autor= H. Terasaki |autor2= R. A. Fischer | titul= Deep Earth: Physics and Chemistry of the Lower Mantle and Core |url= https://www.wiley.com/en-us/Deep+Earth%3A+Physics+and+Chemistry+of+the+Lower+Mantle+and+Core-p-9781118992500 |vydavatel= American Geophysical Union |rok vydání= 2016-03 |počet stran= 312 |strany= |isbn= 978-1-118-99250-0 |jazyk= en}} zatímco teplota [[zemský plášť|zemského pláště]] se pohybuje od 1 300 °C do 3 500 °C.{{Citace elektronické monografie |autor= M. J. Gillan |autor2= G. D. Price |titul = Temperature and composition of the Earth's core | url = https://www.researchgate.net/publication/242102433_Temperature_and_composition_of_the_Earth's_core |datum vydání= 2007-03 |vydavatel= Contemporary Physics |jazyk= en}}{{Citace monografie | autor= S. Earle | titul= Physical Geology |url= https://opentextbc.ca/geology/ |vydavatel= BCcampus |rok vydání= 2015-09-01 |počet stran= |strany= |isbn= 978-1-989623-70-1 |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor= K. M. Fischer |autor2= H. A. Ford |autor3= D. L. Abt |autor4= C. A. Rychert |titul = The LithosphereAsthenosphere Boundary | url = |datum vydání= 2010-03-04 |vydavatel= Annual Review of Earth and Planetary Sciences |jazyk= en }} Žhavý vnitřek Země není v [[tepelná rovnováha|tepelné rovnováze]] vůči okolnímu [[vesmír]]u, tudíž naše planeta neustále ztrácí své vnitřní teplo, které putuje z jádra směrem na povrch a do kosmického prostoru. Průměrný [[vedení tepla#Ustálené vedení tepla|tepelný tok]] na zemském povrchu činí 87 mW/m² (65 mW/m² na [[kontinentální kůra|kontinentální]] a 101 mW/m² na [[oceánská kůra|oceánské kůře]]).{{Citace elektronické monografie |autor= H. N. Pollack |autor2= S. J. Hurter |autor3= J. R. Johnson |titul = Heat flow from the Earth's interior: Analysis of the global data set | url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/93RG01249 |datum vydání= 1993-08 |vydavatel= Reviews of Geophysics |jazyk= en}} [21] => [22] => Zdrojem [[vulkanismus|vulkanismu]] na Zemi je [[zemský plášť]], situovaný mezi [[zemská kůra|zemskou kůrou]] a [[Zemské jádro#Vnější jádro|vnějším jádrem]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= The Origin of Volcanoes | periodikum= https://unacademy.com |datum vydání= |url= https://unacademy.com/content/upsc/study-material/indian-geography/the-origin-of-volcanoes/ }} Ten je vlivem vysokého litostatického tlaku spíše pevný, přestože z dlouhodobého (geologického) hlediska se chová jako viskózní tekutina.{{Citace elektronického periodika |autor= M. Williams |titul= What are the Earth's layers? | periodikum= https://phys.org |datum vydání= 2015-12-07 |url= https://phys.org/news/2015-12-earth-layers.html }} Kvůli teplotnímu rozdílu mezi zemským povrchem a vnějším jádrem dochází v plášti k cirkulaci materiálu, prostřednictvím [[plášťová konvekce|plášťové konvekce]] – hnací síly vulkanismu. Jedná se o velmi pomalý pohyb [[křemičitany|křemičitanové]] hmoty pláště, způsobený [[Šíření tepla prouděním|konvekčními proudy]], přenášejícími teplo z nitra směrem ke kůře. Rychlost proudění dosahuje 5 cm/rok a dokončení jednoho oběhu trvá přibližně 240 milionů let.{{Citace elektronické monografie |autor= J. Zhong |autor2= J. Zhang |titul = Thermal convection with a freely moving top boundary | url = https://physics.nyu.edu/jz11/publications/ConvecA.pdf |datum vydání= 2005-11 |vydavatel= Physics of Fluids |jazyk= en}} Žhavější materiál díky své nižší hustotě stoupá vzhůru, zatímco relativně chladnější materiál klesá dolů. Pohyb směrem dolů nastává na [[Konvergentní rozhraní|konvergentním rozhraní]] [[tektonická deska|tektonických desek]] ([[subdukce|subdukční zóny]]), zatímco pohyb nahoru na [[Divergentní rozhraní|divergentním rozhraní]], výjimečně uprostřed desky ([[horká skvrna|horké skvrny]]), což má zásadní vliv na umístění a charakter vulkanismu na povrchu. Konvekce zemského pláště je z hlediska dynamiky kapalin chaotický proces, o kterém se předpokládá, že je nedílnou součástí pohybu desek. Pohyby [[litosféra|litosféry]] a spodního pláště jsou propojeny, protože sestupná litosféra je základní složkou konvekce v plášti.{{Citace elektronické monografie |autor= L. Moresi |autor2= V. Solomatov |titul = Mantle convection with a brittle lithosphere: thoughts on the global tectonic styles of the Earth and Venus| url = https://academic.oup.com/gji/article/133/3/669/600958 |datum vydání= 1998-06-01 |vydavatel= Geophysical Journal International |jazyk= angličtina }} Tyto procesy jsou zodpovědné za pohyb tektonických desek. Ten by nebyl možný bez [[astenosféra|astenosféry]], nejsvrchnější části [[zemský plášť|zemského pláště]], po níž tyto desky „plují“.{{Citace elektronické monografie |autor= Louis Moresi |autor2= Viatcheslav Solomatov |titul = Mantle convection with a brittle lithosphere: thoughts on the global tectonic styles of the Earth and Venus | url = https://academic.oup.com/gji/article/133/3/669/600958 |datum vydání= |vydavatel= Geophysical Journal International |jazyk= en}} [23] => [24] => [[Astenosféra]] je rovněž místem vzniku [[magma|magmatu]], kde probíhá tzv. dekompresní tání. Tím, jak směrem k povrchu stoupají [[hornina|horniny]] [[zemský plášť|zemského pláště]], nastává vlivem klesajícího tlaku jejich tavení. Tento proces je nejdůležitějším zdrojem magmatu na [[Země|Zemi]].{{Citace monografie |autor= G. Brown |autor2= Ch. Hawkesworth |autor3= Ch. Wilson | titul= Understanding the Earth |url= |vydavatel= Cambridge University Press |rok vydání= 1992-11-27 |počet stran= 564 |strany= |isbn= 978-0521427401 |jazyk= angličtina}} Vzniklá tavenina pak díky své menší hustotě vůči okolnímu prostředí stoupá k povrchu, zejména v okrajových oblastech [[Tektonická deska|litosférických desek]], kde dochází k porušení [[zemská kůra|kůry]]. Na zemský povrch se [[Výlevný vulkanismus|výlevnými erupcemi]] dostává jako málo viskózní [[čedič]]ová [[láva]], zpravidla na [[středooceánský hřbet|středooceánských hřbetech]].{{Citace elektronického periodika |autor=James A. D. Connolly |autor2= Max W. Schmidt |autor3= Giulio Solferino |autor4= Nikolai Bagdassarov |titul=Permeability of asthenospheric mantle and melt extraction rates at mid-ocean ridges | periodikum=https://www.nature.com/ |datum vydání=2009-11-12 |url=https://www.nature.com/articles/nature08517}}{{Citace elektronického periodika |autor=Jean-Arthur Olive |autor2= Pierre Dublanchet |titul=Controls on the magmatic fraction of extension at mid-ocean ridges | periodikum=https://www.sciencedirect.com/ |datum vydání= 2020-08-25 |url=https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X20304854?via%3Dihub}}{{Citace elektronického periodika |autor=Albrecht W. Hofmann |titul=Mantle geochemistry: The message from oceanic volcanism | periodikum= www.researchgate.net |datum vydání= 1997-01 |url=https://www.researchgate.net/publication/246759701_Mantle_geochemistry_The_message_from_oceanic_volcanism }} Magma také vzniká v místech [[Konvergentní rozhraní|konvergentního rozhraní]] v [[subdukce|subdukčních zónách]], kde se jedna deska podsouvá pod druhou. [25] => [26] => === Tektonika === [27] => [[Soubor:Okraje tektonickych platni.png|náhled|Znázornění [[desková tektonika|deskové tektoniky]]]] [28] => Sopky na Zemi nejsou rozmístěny náhodně. Drtivá většina z nich je soustředěna na rozhraních tektonických desek, zatímco vnitrodeskový vulkanismus je sporadický.{{Citace elektronického periodika |autor= L. Krmíček |titul= Vulkanismus : [29] => vnitřní energie Země | periodikum= https://www.academia.cz/ |datum vydání= 2022 |url= https://www.academia.cz/uploads/media/preview/0001/09/1201c5981fa65ce8e681963de83b964542f8c0d1.pdf |issn= 2464­-6245}} [30] => ==== Divergentní rozhraní desek ==== [31] => [[Soubor:Ridge render.jpg|náhled|[[Diskontinuita (geologie)|Divergentního rozhraní]] se [[středooceánský hřbet|středooceánským hřbetem]]]] [32] => 70 % vulkanismu se soustředí na [[Diskontinuita (geologie)|divergentním hranicích]] ([[rift]]ech) [[tektonická deska|tektonických desek]]. Jedná se o rozhraní, od něhož se obě desky postupně vzdalují. Podél této poruchy vystupuje plášťové [[magma]], čímž přirůstá nová hmota desek. Starší horniny jsou odtlačovány do stran a v obou směrech se vzdalují od riftové zóny.{{Citace elektronického periodika |autor=Daniel Nývlt |titul=Litosféra a desková tektonika | periodikum=is.muni.cz |datum vydání=2016 |url=https://is.muni.cz/el/1431/jaro2016/ZX511/um/Geologie_pro_geografy_01_Litosfera_deskovka.pdf}}Grove, T.L., 2000, ''Origin of Magmas.'' in Sigurdsson, H. (Editor), ''Encyclopedia of Volcanoes.'' Academic Press, San Diego, s. 133 – 147 [[Hornina|Horniny]], které vznikly tímto způsobem, tvoří asi 2/3 zemského povrchu.{{Citace monografie | autor= C. P. Marshall | autor2= R. W. Fairbridge | titul= Encyclopedia of Geochemistry |url= https://www.amazon.com/Encyclopedia-Geochemistry-Earth-Sciences/dp/0412755009 |vydavatel= Springer |rok vydání= 1999-07-31 |počet stran= 750 |strany= |isbn= 978-0412755002 |jazyk= angličtina }} [33] => [34] => * '''Oceánský rift''': leží v oceánské [[litosféra|litosféře]]. Na hranici oddalujících desek [[magma]] lehce narušuje a proniká přes oslabenou [[oceánská kůra|oceánskou kůru]] a na povrch se dostává systémem [[zlom]]ů. Tam tuhne a vytváří [[středooceánský hřbet|středooceánské hřbety]], přičemž vodorovně proudící materiál pláště od sebe [[tektonická deska|desky]] postupně oddaluje.{{Citace elektronického periodika |autor= University of Hawai at Manoa |titul= Continental Movement by Plate Tectonics | periodikum= https://manoa.hawaii.edu |datum vydání= |url= https://manoa.hawaii.edu/exploringourfluidearth/physical/ocean-floor/continental-movement-plate-tectonics }} Výstup roztavené horniny tu probíhá z velkých hloubek (až ze spodní hranice [[zemský plášť|zemského pláště]]). Jedná se o tzv. primitivní magma, neboť má poměrně jednotvárné [[čedič]]ové složení. Obsahuje nízké koncentrace neslučitelných prvků (prvky, které se při ochlazení magmatu nezakomponují do krystalizujících [[minerál]]ů, ale zůstávají v tavenině: [[rubidium]], [[baryum]], [[uran (prvek)|uran]], [[thorium]], [[tantal]], [[sodík]] či [[draslík]]).{{Citace monografie | autor= F. Albarède | titul= Geochemistry: An Introduction |url= https://books.google.cz/books?id=doVGzreGq14C&pg=PA17&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false |vydavatel= Cambridge University Press |rok vydání= 2003 |počet stran= 262 |strany= |isbn= 978-0521891486 |jazyk= en }} Sopky na divergentních rozhraní se nevyznačují silnými explozivními [[sopečná erupce|erupcemi]], neboť magma je málo [[viskozita|viskózní]] (dobře tekuté) a obsahuje málo rozpuštěných [[sopečné plyny|plynů]]. Sopečné erupce jsou [[efuzivní vulkanismus|výlevné]], tedy plynulejší a klidnější, přičemž na dně oceánů neprodukují velké množství páry. Doprovodná [[zemětřesení]] jsou slabší než v [[subdukce|subdukčních zónách]]. Teplota [[láva|lávy]] je obvykle vysoká (1 100 až 1 200 °C),{{Citace elektronické monografie |autor= P. T. Delaney |autor2= D. D. Pollard |titul= Solidification of basaltic magma during flow in a dike |url= https://www.ajsonline.org/content/282/6/856 |datum vydání= 1982-06 |vydavatel= American Journal of Science |jazyk= angličtina |datum přístupu= 2023-06-16 |url archivu= https://web.archive.org/web/20230616103938/https://www.ajsonline.org/content/282/6/856 |datum archivace= 2023-06-16 |nedostupné= ano }} protože tavenina obsahuje hodně [[hořčík]]u a [[kovy|kovů]] ([[železo]] a [[mangan]]). Běžným doprovodným projevem [[vulkanismus|sopeční aktivity]] je v tomto prostředí vysoká hydrotermální aktivita, jejímž typickým představitelem jsou [[Černý kuřák|černí kuřáci]]. Známým příkladem oceánské riftové zóny je [[středoatlantský hřbet|středoatlantský]] či jihovýchodní indický hřbet. Jelikož [[vulkanismus]] na divergentních rozhraních oceánských deskách je většinou podmořský a ve velkých hloubkách, tak nad hladinou ho lze pozorovat jen občas. Takovými lokalitami jsou ostrovy [[Island]] či [[Tristan da Cunha]].{{Citace elektronické monografie |autor= G.J.H. McCall |titul = Volcanoes | url = https://www.sciencedirect.com/topics/physics-and-astronomy/volcanoes |datum vydání= 2005 |vydavatel= Encyclopedia of Geology |jazyk= en}} [35] => [[Soubor:Ocean-birth.svg|náhled|Vývoj [[Diskontinuita (geologie)|divergentního rozhraní]] v kontinentální litosféře, vedoucí ke vzniku nového oceánu]] [36] => * '''kontinentální rift''': leží v kontinentální litosféře, což někdy může vést až k rozdělení kontinentu a otevření nového moře či oceánu mezi oddělenými bloky kontinentální litosféry. Typickým příkladem kontinentálních riftových zón je [[Velká příkopová propadlina]] ve východní části [[Afrika|Afriky]] či Rudé moře, jenž už je v pokročilejší fázi. Magma z pláště tu musí procházet přes tlustou [[kontinentální kůra|kontinentální kůru]], přičemž se mění jeho primitivní složení. Vulkanity riftových zón mají většinou [[mafity|mafický]] charakter. Nevyskytují se zde jen mafická [[čedič]]ová magmata, ale také [[Intermediální hornina|intermediální]] ([[andezit]]ová) či felsické ([[ryolit]]ová).Kearey, P., Klepeis, K.A., Vine, J.F., 2009, ''Global Tectonics.'' 3rd Edition, Wiley-Blackwell, Chichester, 496 s. Některé mají velmi netypické složení, například [[Karbonatit|karbonatitové]]. Vulkán [[Ol Doinyo Lengai]] v [[Tanzanie|Tanzanii]] je jediná aktivní sopka světa, která takový druh [[láva|lávy]] produkuje.{{Citace elektronické monografie |autor=Jörg Keller |autor2=Maurice Krafft |titul=Effusive natrocarbonatite activity of Oldoinyo Lengai, June 1988 |url=https://link.springer.com/article/10.1007/BF00301213 |datum vydání=1990-11 |vydavatel= Bulletin of Volcanology |jazyk=en}} [37] => [38] => ==== Konvergentní rozhraní desek ==== [39] => [[Soubor:Active Margin-fr.svg|náhled|[[Konvergentní rozhraní]] ([[subdukce]])]] [40] => Na [[Konvergentní rozhraní|konvergentním rozhraní]] se dvě [[tektonická deska|tektonické desky]] pohybují proti sobě. Pokud těmito deskami jsou dvě oceánské, anebo kontinentální a oceánská, nastává tzv. [[subdukce]] (naopak při střetu dvou kontinentálních desek k subdukci nedochází, ale nastane tzv. [[kolize (geologie)|kolize]]). Při ní se těžší deska (oceánská) podsouvá pod druhou. I zde je [[vulkanismus]] velmi častý. Do zemského nitra se kromě hmoty vlastní subdukující desky dostává také [[mořská voda]] či [[sediment]]y, jenž se předtím na dně usazovaly po miliony let. V hloubce přibližně 100 km dochází k jejímu tavení a následné [[dehydratace (geologie)|dehydrataci]]. Uniknuvší voda v podobě páry snižuje bod tavení okolní [[hornina|horniny]]. Zároveň prostupuje [[zemský plášť|pláštěm]], který má jiné složení než [[oceánská kůra|oceánská kůra]]. Vysoký tlak a teplota vodní páry zapříčiňuje [[parciální tavení]] okolních hornin. [[Magma]] tohoto typu se nazývá ''vápenato-alkalické''. Čerstvá tavenina díky své nižší hustotě směřuje k povrchu skrz pukliny v tektonické desce a cestou taví žulovou a sedimentární část [[zemská kůra|zemské kůry]]. Magma má nižší teplotu (800 až 900 °C), vysokou [[viskozita|viskozitu]] (málo tekuté) a složení může být různé, od [[čedič]]ového přes [[andezit]]ové, [[dacit]]ové až po [[ryolit]]ové. Obsahuje mnoho rozpuštěných [[sopečné plyny|plynů]], proto jsou jeho [[sopečná erupce|erupce]] často vysoce explozivní, někdy i velmi mohutné intenzity. Na povrchu vlivem vysoké viskozity vytváří kuželovité sopky se strmými svahy (tzv. [[stratovulkán]]y). Sopečná činnost je špatně předvídatelná (nejistá délka trvání období činnosti a období spánku) a provázejí ji četná a silná [[zemětřesení]]. U sopek se střídá explozivní a výlevný vulkanismus. Typickým příkladem oblasti s konvergentními rozhraními je [[Ohnivý kruh]].{{Citace elektronického periodika |autor= Stephen A. Nelson |titul= Volcanic Landforms, Volcanoes and Plate Tectonics | periodikum= Tulane University |datum vydání= 2017-08-26 |url= https://www2.tulane.edu/~sanelson/Natural_Disasters/volclandforms.htm }} Mezi známé subdukční vulkány patři [[Fudži]], [[Krakatoa]], [[Mount St. Helens]], [[Vesuv]] nebo [[Popocatépetl]].{{Citace monografie | autor= Hans Ulrich Schmincke| titul= Volcanism |url= https://link.springer.com/book/10.1007/978-3-642-18952-4#affiliations |vydavatel=Springer Berlin |rok vydání= 2003 |počet stran=324 |strany= |isbn=9783540436508 |jazyk=en}} [41] => [42] => ==== Horké skvrny ==== [43] => [[Soubor:Hot Spot.jpg|náhled|Stacionární [[horká skvrna]] s pohybující se [[litosféra|litosférou]]]] [44] => [[Horká skvrna|Horké skvrny]] představují vnitrodeskový [[vulkanismus]], odehrávající se daleko od okrajů [[tektonická deska|tektonických desek]] a jsou víceméně nezávislé vůči pochodům, které tam probíhají. [[Vedení tepla|Tepelný tok]] pod horkými skvrnami je výrazně větší než v jiných oblastech (odtud název). Jejich princip a příčinou je výstup horkých [[plášťový chochol|plášťových chocholů]] přes [[zemská kůra|zemskou kůru]].Sigurdsson, H., 2000, ''Introduction.'' in Sigurdsson, H. (Editor), ''Encyclopedia of Volcanoes.'' Academic Press, San Diego, s. 1–13 Ty jsou zdrojem taveniny, která vyplňuje místo pod [[litosféra|litosférou]], nelze si je však představovat jako jednoduché bodové zdroje tepla, někdy se jedná o oblast o průměru více než 100 km.{{Citace elektronické monografie |autor=Norman H. Sleep |titul = Mantle plumes from top to bottom |url=https://geosci.uchicago.edu/~archer/deep_earth_readings/sleep.2006.plumes_rev.pdf |datum vydání=2006-05-23 |vydavatel=https://geosci.uchicago.edu/ |jazyk=en}} Vzhledem k tomu, že poloha horké skvrny je víceméně konstantní, ale litosférická deska se nad ní pohybuje, vytváří se tak dlouhý řetězec sopek. Jak se každý jednotlivý vulkán během milionů let od horké skvrny vzdaluje, vede to k postupnému přerušení přívodu až nakonec definitivně vyhasne. Dobrými příklady jsou [[Havajské ostrovy]] nebo [[Galapágy]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]]. [[Magma]] horkých skvrn má obyčejně [[čedič]]ové složení, nízkou [[viskozita|viskozitu]] a od těch na [[Diskontinuita (geologie)|divergentních rozhraních]] se chemicky a izotopově liší. [[Parciální tavení]] má za následek vznik velkých objemů roztavené horniny. Dalšími příklady horkých skvrn jsou [[Piton de la Fournaise]] v [[Indický oceán|Indickém oceánu]], [[Laacher See]] v [[Německo|Německu]] nebo [[Yellowstonská kaldera]] v [[Spojené státy americké|USA]].{{Citace elektronické monografie |autor= Daniel Dzurisin |autor2= Robert L. Christiansen |autor3= Kenneth Lee Pierce |titul = Yellowstone; restless volcanic giant | url = https://pubs.er.usgs.gov/publication/ofr9559 |datum vydání= 1995 |vydavatel= USGS |jazyk= en}} [[Island]] jako výsledek takového vulkanismu je trochu složitější příklad, protože se tam nachází kombinace horké skvrny a [[Diskontinuita (geologie)|divergentního rozhraní]], čímž je minerální a chemické složení magmatu odlišné. Mezi vnitrodeskové vulkanity je možné řadit i rozsáhlé [[Výlevný vulkanismus|výlevné erupce]] [[platóbazalt]]ů (čediče), u kterých je způsob vzniku zřejmě příbuzný vulkanitům vázaných na horké skvrny. Známé jsou ze [[Sibiř]]e ([[Sibiřské trapy]]) anebo z [[Indie]] ([[Dekkánské trapy]]). Horké skvrny jsou zřejmě také důležitým činitelem při rozpadech [[superkontinent]]ů.{{Citace monografie | autor=K. C. Condie | titul=Plate Tectonics and Crustal Evolution |url=https://www.elsevier.com/books/plate-tectonics-and-crustal-evolution/condie/978-0-08-034874-2 |vydavatel= Pergamon |rok vydání=1984 |počet stran=504 |isbn=9781483286655 |jazyk= en}} [45] => [46] => === Počet sopek === [47] => Na celém světě je známo asi 1 350 až 1 450 potenciálně aktivních sopek (vyjma souvislých pásů sopek na [[Diskontinuita (geologie)|divergentních rozhraní]] na dně [[oceán]]ů), z nichž v historické době vybuchlo asi 500.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= How many active volcanoes are there on Earth? | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/faqs/how-many-active-volcanoes-are-there-earth }} Jelikož sledují hranice [[Tektonická deska|litosférických desek]], jsou situovány v linii podél nich. Zhruba 3/4 z nich leží na [[konvergentní rozhraní|konvergentních okrajů]] desek, většina podél pobřeží [[Tichý oceán|Tichého oceánu]], v pásu zvaném [[Ohnivý kruh|Ohnivý kruh]]. Jedná se o [[zlom]]ovou linii vícero tektonických desek, obklopující v délce 40 tisíc kilometrů téměř celý Tichý oceán. Vyskytuje se tam 75 % všech známých aktivních sopek a dochází tam k 90 % všech [[zemětřesení]] na světě.{{Citace elektronického periodika [48] => |autor= National Geographic Society |titul= Ring of Fire | periodikum= https://education.nationalgeographic.org/ |datum vydání= 2019-04-05 |url= https://education.nationalgeographic.org/resource/ring-fire }}{{Citace monografie |autor= W. J. Kious |autor2= R. I. Tilling | titul= This dynamic earth: the story of plate tectonics |url= https://pubs.er.usgs.gov/publication/7000097 |vydavatel= USGS |rok vydání= 1996 |počet stran= 76 |strany= |isbn= 978-0160482205 |jazyk= en}} [49] => [50] => Celkový počet sopek není znám, neboť dno oceánů není dostatečně probádané a detekce [[sopečná erupce|sopečných erupcí]] je špatně odhalitelná. Podle [[Island|islandského]] vulkanologa [[Haraldur Sigurðsson|Haraldura Sigurðssona]] mají suchozemské sopky zhruba 10–20% zastoupení. Jiné odhady jsou založené na analogii [[Island]]u, což je vystupující část [[Středoatlantský hřbet|Středoatlantského hřbetu]] nad hladinou oceánu a kde se nachází asi 70 sopek. Pokud by se stejný poměr vůči rozloze aplikoval na všechny [[středooceánský hřbet|středooceánské hřbety]], mohlo by pod mořskou hladinou existovat několik tisíc vulkánů (podle některých odhadů dokonce více než jeden milion).{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Submarine Volcanoes | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu/ |datum vydání= 2021-09-11 |url= https://volcano.oregonstate.edu/submarine}} [51] => [52] => == Základní struktura sopky == [53] => [[Soubor:Structure volcano numbered.svg|náhled|'''1.''' oblak popela a plynů, '''2.''' [[sopečná puma|lávová bomba]], '''3.''' sopouch, '''4.''' parazitický kráter, '''5.''' vrch, '''6.''' [[fumarola]], '''7.''' [[sopečný kráter]], '''8.''' svah, '''9.'''vrstva [[Pyroklastický sediment|pyroklastik]], '''10.''' vrstva ztuhlé [[láva|lávy]], '''11.''' [[lávový proud]]/příkrov, '''12.''' [[magmatický krb]]]] [54] => * '''[[Magmatický krb]]''' – je podzemní rezervoár, ležící v [[zemská kůra|zemské kůře]]. Shromažďuje se v něm roztavené [[magma]], které se tam dostává výstupem ze [[zemský plášť|zemského pláště]] z větších hloubek. Většina magmatických krbů se situuje v hloubce 5–30 km a jejich objem se pohybuje v desítkách, někdy i tisíců km³. Některé vulkány mají několik magmatických komor, ležící v různých hloubkách. Tavenina může být v krbu rozvrstvená na základě své hustoty. Jakmile je magma schopné najít si cestu vzhůru a dostane se na povrch, nastává [[sopečná erupce]]. Tu může vyvolat přísun roztavené horniny. Další možností je intruze nového magmatu jiného složení z větších hloubek. Po smíchání s tím stávajícím to může vést k nárůstu tlaku v magmatické komoře. Erupci může vyvolat i dlouhodobé setrvání taveniny v krbu. Během toho nastává pomalý proces tzv. [[magmatická diferenciace]], kdy se obsah rozvrství v důsledku rozdílných podmínek [[krystalizace]] různých [[minerál]]ů. Krystalizace části objemu jednak mění jeho vlastnosti, jednak zvyšuje množství [[sopečné plyny|plynů]] a tím vzrůstá tlak, což může opět vyvolat sopečnou erupcí.{{Citace elektronického periodika |autor= National Geographic |titul= Magma's Role in the Rock Cycle | periodikum= https://education.nationalgeographic.org |datum vydání= |url= https://education.nationalgeographic.org/resource/magma-role-rock-cycle }} [55] => * '''Sopouch''' – je kanál (přívodní dráha) spojující magmatický krb a sopečný kráter, kudy magma stoupá k povrchu. [56] => * '''[[Sopečný kráter]]''' – je kónická prohlubeň, kudy se ze sopouchu na povrch dostává [[vyvřelá hornina|vulkanický materiál]] a [[sopečné plyny|sopečné plyny]]. Jeho výsledný tvar, velikost a hloubka se liší podle chemismu [[magma]]tu, charakteru a síly [[sopečná erupce|erupce]]. [57] => * '''Sopečný kužel''' – je vulkanický útvar kónického tvaru na zemském povrchu. Na jeho tvar má výrazný vliv složení [[magma]]tu a charakter erupcí. Patří sem [[stratovulkán]]y, [[štítová sopka|štítové sopky]], [[sypaný kužel|sypané kužele]], [[spečený kužel|spečené kužele]], [[tufový kužel|tufové kužele]], [[tufový prstenec|tufové prstence]] a [[hornito|hornita]].{{Citace elektronického periodika |autor= National Geographic |titul= Types of Volcanic Cones | periodikum= https://education.nationalgeographic.org/ |datum vydání= |url= https://education.nationalgeographic.org/resource/types-volcanic-cones }} [58] => [59] => == Rozdělení sopek == [60] => === Podle geografické polohy === [61] => ==== Suchozemské vulkány ==== [62] => Suchozemské (subaeriální) sopky jsou všechny vulkány nad hladinou [[moře|moří]] a [[oceán]]ů.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Subaerial | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= |url= https://volcanoes.usgs.gov/vsc/glossary/subaerial.html }} [63] => [64] => ==== Subglaciální vulkány ==== [65] => [[Soubor:Line3873 - Flickr - NOAA Photo Library.jpg|náhled|Odplynění [[ledovec|ledovcem]] pokrytého [[stratovulkán]]u [[Makushin]] na [[Aljaška|Aljašce]]]] [66] => [[Subglaciální sopka]] je vulkán, který je z větší části nebo kompletně pokryty [[ledovec|ledovcem]] či [[ledový příkrov|ledovým příkrovem]]. Nejhojněji se nachází na [[Island]]u a na [[Antarktida|Antarktidě]]. Starší (již bez ledovce) lze nalézt také v [[Britská Kolumbie|Britské Kolumbii]] a [[Yukon]]u v [[Kanada|Kanadě]]. Mají charakteristický tvar [[stolová hora|stolové hory]] s plochým vrcholem a strmými postranními svahy. Subglaciální sopky tohoto netypického tvaru se nazývají tuya (pojmenované podle kanadské [[Tuya Butte]]) anebo mobergy (na Islandu).{{Citace monografie | autor= Anthony Philpotts |autor2= Jay Ague | titul= Principles of igneous and metamorphic petrology, 2nd edition |url= https://www.amazon.com/Principles-Igneous-Metamorphic-Petrology-Philpotts/dp/0521880068 |vydavatel= Cambridge University Press |rok vydání= 2009 |počet stran= 684 |strany= |isbn= 9780521880060 |jazyk= en}}{{Citace monografie | autor= Michael Allaby | titul= A Dictionary of Geology and Earth Sciences, 4th edition |url= https://www.oxfordreference.com/view/10.1093/acref/9780199653065.001.0001/acref-9780199653065 |vydavatel= Oxford University Press |rok vydání= 2013 |počet stran= 720 |strany= |isbn= 9780199653065 |jazyk= en}} Během [[sopečná erupce|erupce]] dochází vlivem tepla k roztavení nadložního ledu a voda [[láva|lávu]] rychle ochlazuje. Ta tuhne do tvarů, podobající se [[polštářová láva|polštářové lávě]], produkované [[podmořská sopka|podmořskými sopkami]]. Množství vody může být natolik velké, že může prorazit skrz ledovec a způsobit masivní povodně, zvané [[jökulhlaup]]y.{{Citace elektronického periodika |autor= National Park Service |titul= Jökulhlaups | periodikum= https://www.nps.gov |datum vydání= |url= https://www.nps.gov/articles/jokulhlaups.htm }}{{Citace elektronického periodika |autor= G. Wells |titul= Jökulhlaups: a Key to Glacier Dynamics, Hydrology, and Landscape Change by Greta Wells, 2021 Cryosphere WG Fellow | periodikum= https://iasc.info |datum vydání= 2021-09-28 |url= https://iasc.info/news/iasc-news/874-joekulhlaups-a-key-to-glacier-dynamics-hydrology-and-landscape-change-by-greta-wells-2021-cryosphere-wg-fellow }} Jejich průtok může být dosahovat tisíců někdy i sta tisíců m³/s, čímž se mohou vyrovnat průtoku řeky [[Amazonka|Amazonky]].{{Citace elektronické monografie |autor= P. M. Medeiros a spol. |titul = Fate of the Amazon River dissolved organic matter in the tropical Atlantic Ocean | url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/2015GB005115 |datum vydání= 2015-04-25 |vydavatel= Advancing Earth And Space Science |jazyk= en }} Pokud následně dojde k subaerilní erupce, může vulkán nabývat konvekčního kuželovitého tvaru. [67] => [68] => ==== Podmořské vulkány ==== [69] => [[Soubor:Orange glow of magma from West Mata submarine volcano.jpg|náhled|Erupce vulkánu [[West Mata]] poblíž [[Tonga|Tongy]], ležící v hloubce 1 170 m]] [70] => [[Podmořská sopka|Podmořské (submarinní) sopky]] jsou vulkány, které se nachází pod hladinou [[moře|moří]] a [[oceán]]ů. Kvůli špatné přístupnosti jsou mnohem méně prozkoumány než ty suchozemské. Dosud jich bylo objeveno asi 120, u nichž byla v [[holocén]]u potvrzena sopečná aktivita.{{Citace elektronického periodika |autor= Smithsonian Institution |titul= Holocene Volcano List | periodikum= https://volcano.si.edu/ |datum vydání= |url= https://volcano.si.edu/list_volcano_holocene.cfm }} Podle odborníků se možná více než 80 % veškerého [[vulkanismus|vulkanismu]] na [[Země|Zemi]] odehrává na mořském dně a mohlo by tam existovat několik tisíc (dle některých výzkumů více než milion) geologicky mladých sopek.{{Citace elektronického periodika [71] => |autor= Oregon State University |titul= Submarine Volcanoes | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu/ |datum vydání= |url= https://volcano.oregonstate.edu/submarine }} Ty, jež se nacházejí ve velkých hloubkách, je velmi obtížné objevit, neboť sopečná aktivita nezanechává na hladině žádné stopy. Explozivitu [[sopečná erupce|erupcí]], kdy se z [[magma]]tu snaží unikat [[sopečné plyny]] a pára, totiž utlumuje [[hydrostatický tlak]] vodního sloupce. Přesto je možné je detekovat pomocí [[hydrofon]]u. Nejhlouběji umístěná sopka byla objevena poblíž [[Mariánské ostrovy|Mariánských ostrovů]] v hloubkách od 4 050 do 4 450 m, jejíž erupce měla za následek [[lávový proud]] o délce 7,3 km a maximální tloušťce 138 m.{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Researchers discover deepest known underwater volcanic eruption | periodikum= https://today.oregonstate.edu/ |datum vydání= 2018-10-23 |url= https://today.oregonstate.edu/news/researchers-discover-deepest-known-underwater-volcanic-eruption }} Oproti tomu vulkány v mělkých vodách lze odhalit podstatně jednodušeji, kdy je mohou prozradit samotné erupce, oblaka par, [[pemza|pemzové]] vory nebo zbarvování mořské vody sopečnými plyny. [72] => [73] => [[Výlevný vulkanismus]] je spojen s produkcí [[polštářová láva|polštářové lávy]] a tvoří většinu mořského dna. V blízkosti podmořských sopek se často nacházejí hydrotermální průduchy ([[černý kuřák|černí kuřáci]]), vypouštějící přehřátou vodu bohatou na [[minerální voda|minerály]]. Těmi se živí [[Chemotrofní organismus|chemotrofní organismy]] a černí kuřáci tak kolem sebe umožňují fungování celého ekosystému. Postupem času se podmořské sopky mohou natolik zvětšit, že jejich vrchol pronikne nad hladinu, čímž vznikají vulkanické ostrovy či souostroví. Mezi ně patří například [[Havajské ostrovy]], [[Galapágy]], [[Kanárské ostrovy]], [[Azory|Azory]], [[Réunion]] či [[Bermudy]]. Pokud vulkán vyhasne, začne ostrov kvůli vodní [[eroze|erozi]] zvětrávat. S přibývajícím časem zcela zanikne a na místě zůstane torzo v podobě [[atol]]u, kam se řadí třeba [[Maledivy]], [[Bikini]] nebo [[Wake (ostrov)|Wake]]. Podobný osud čeká i Havajské ostrovy. Zároveň se očekává, že podmořský vulkán [[Loihi]], nacházející se 35 km jihovýchodně od [[Havaj (ostrov)|Havaje]], se za 10–100 tisíc let dostane nad hladinu a vytvoří nový Havajský ostrov. V současnosti jeho vrchol spočívá v hloubce 975 m.{{Citace elektronického periodika |autor= Smithsonian Institution |titul= Kama'ehuakanaloa | periodikum= https://volcano.si.edu |datum vydání= |url= https://volcano.si.edu/volcano.cfm?vn=332000 }} [74] => [75] => V důsledku činnosti [[platóbazalt]]ů (masivních výlevných erupcí) vznikají [[velká magmatická provincie|velké magmatické provincie]], tvořící masivní oceánské plošiny. [76] => [77] => === Podle aktivity === [78] => [[Soubor:Amenta Giuseppe-052586-Etna Eruption 15-2021.jpg|náhled|[[Etna]], ležící na [[Itálie|italské]] [[Sicílie|Sicílii]], patří mezi nejaktivnější sopky světa]] [79] => Mezi vulkanology neexistuje všeobecná shoda na definování toho, zda je sopka aktivní, spící nebo vyhaslá.{{Citace elektronického periodika |autor= Matt Wiliams |titul= What is the difference between active and dormant volcanoes? | periodikum= phys.org |datum vydání= 2016-09-16 |url= https://phys.org/news/2016-09-difference-dormant-volcanoes.html}} Problém je v tom, že interval mezi jednotlivými [[sopečná erupce|erupcemi]] není pravidelný. K těm může dojít několikrát do roka nebo jen jednou za 10 tisíc let.{{Citace elektronického periodika |autor=Oregon State University |titul=How is a volcano defined as being active, dormant, or extinct? | periodikum= https://oregonstate.edu/ |datum vydání=2010-05-13 |url= https://volcano.oregonstate.edu/faq/how-volcano-defined-being-active-dormant-or-extinct}} Navíc délka existence jednotlivého vulkánu se dokáže pohybovat od několika měsíců do několika milionů let.{{Citace monografie | autor= R. Cas |autor2= J. Wright | titul= Volcanic Successions Modern and Ancient: A geological approach to processes, products and successions |url= https://books.google.co.id/books?id=ddKUBwAAQBAJ&pg=PA294 |vydavatel= Springer Science & Business Media |rok vydání= 2012-12-06 |počet stran= 294 |strany= 528 |isbn= 978-94-009-3167-1 |jazyk= en}} U mnoha z nich došlo za posledních několik tisíc let k nemalému počtu erupcí, ale v současné době nevykazují žádné známky činnosti. Z geologického (dlouhodobého) pohledu jsou de facto velmi aktivní, ovšem podle délky lidského života nikoliv.{{Citace elektronického periodika |autor= Moh Habib Asyhad |titul= Prof. Dr. Katili: Tak Pernah Ada Gunung Api Mati | periodikum= https://intisari.grid.id/ |datum vydání= 2014-02-14 |url= https://intisari.grid.id/read/0365331/prof-dr-katili-tak-pernah-ada-gunung-api-mati?page=all |jazyk= indonéština}} [80] => [81] => ==== Aktivní ==== [82] => Vědci pokládají sopku za aktivní v případě, že během nedávné historie alespoň jednou eruptovala (což není jednoznačné, neboť různé vulkanologické instituty daný čas definují odlišně – od 200 do 10 000 let). Samozřejmě za aktivní se rovněž považuje vulkán, který je momentálně činný – s právě probíhající [[sopečná erupce|erupcí]] (respektive eruptivní fází), případně se zvýšeným únikem [[sopečné plyny|plynů]].{{Citace elektronického periodika |autor= Yellowstone Volcano Observatory |titul= Active dormant and extinct clarifying confusing classifications | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= 2022-10-10 |url= https://www.usgs.gov/observatories/yvo/news/active-dormant-and-extinct-clarifying-confusing-classifications }} [83] => [[Soubor:Mount Kilimanjaro Dec 2009 edit1.jpg|náhled|Letecký pohled na [[Kilimandžáro]], spící vulkán v [[Tanzanie|Tanzanii]]]] [84] => [[Soubor:Viluchinskiy.jpg|náhled|[[Rusko|Ruský]] [[Viljučinskij]] na [[Kamčatský poloostrov|Kamčatském poloostrově]] se považuje za již vyhaslý]] [85] => [86] => ==== Spící ==== [87] => Za spící se považuje ta, u níž poslední [[sopečná erupce]] nastala před dlouhou dobou, ale v budoucnu je pravděpodobné, že vybuchne znova. Spící vulkán je de facto aktivní sopka s dlouhým obdobím klidu. Ovšem rozeznat spící od vyhaslé bývá obtížné, neboť nečinné mohou zůstat stovky či tisíce let. Proto byly některé spící vulkány z důvodu absence písemných záznamů o jejich erupční aktivitě často považovány za vyhaslé.{{Citace elektronického periodika |autor=Stephen A. Nelson |titul=Volcanic Hazards & Prediction of Volcanic Eruptions | periodikum=http://www2.tulane.edu/ |datum vydání=2016-10-04 |url=http://www.tulane.edu/~sanelson/Natural_Disasters/volhaz&pred.htm}} Například až do osudného roku [[79]] byl [[Itálie|italský]] [[Vesuv]] podle [[Římané|starověkých Římanů]] vyhaslý, pokrývaly ho dokonce [[vinice]] a zahrady, dokud téhož roku nezničil přilehlá města [[Pompeje]] a [[Herculaneum]] svou nechvalně proslulou erupcí. Také nenápadná [[Filipíny|filipínská]] [[Pinatubo]] byla do roku [[1991]] pro okolní komunity takřka neznámá. Po více než 500 let dlouhém období spánku zarostl celý její povrch hustým [[deštný prales|deštným pralesem]]. V červnu 1991 zapříčinila [[Seznam sopečných erupcí 20. století|2. největší sopečnou erupci 20. století]], jež zdevastovala okolní oblast a ovlivnila globální [[Podnebí|klima]]. [[Sinabung]] v [[Indonésie|Indonésii]] zůstala zhruba 1 200 let nečinná a v roce [[2010]] se náhle probrala k životu.{{Citace elektronické monografie |autor=Supriyati Andrestuti |autor2= EkoTeguh Paripurno |autor3= Hendra Gunawan |autor4= Agus Budianto |autor5= Devy Syahbana |autor6= John Pallister |titul = Character of community response to volcanic crises at Sinabung and Kelud volcanoes | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0377027317300768 |datum vydání= 2019-09-15 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geothermal Research |jazyk= en}} Podobná situace nastala také v roce [[2006]] u [[Aljaška|aljašské]] [[Fourpeaked]], která měla poslední datovanou erupci někdy okolo [[8000 př. n. l.]] a do té doby se mělo za to, že nejspíš vyhasla. [88] => [89] => Poněkud extrémnějším případem jsou [[supervulkán]]y. [[Yellowstonská kaldera|Yellowstonský vulkán]] prodělal poslední erupci před 70 tisíci roky (poslední erupce s [[Index vulkanické aktivity|indexem VEI 8]] před 630 tisíci lety), nicméně ani zdaleka se nedá prohlásit za vyhaslý.{{Citace elektronické monografie |autor= Jacob B. Lowenstern |autor2= Robert B. Smith |autor3= David P. Hill |titul = Monitoring super-volcanoes: geophysical and geochemical signals at Yellowstone and other large caldera systems | url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsta.2006.1813 |datum vydání= |vydavatel= Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences |jazyk=en }}{{Citace elektronického periodika |autor= C. A. Chesner |autor2= W. I. Rose |autor3= A. Deino |autor4= R. Drake |autor5= J. A. Westgate |titul=Eruptive History of Earth's Largest Quaternary caldera (Toba, Indonesia) | periodikum= Geology |datum vydání=1991-03 |url=https://pages.mtu.edu/~raman/papers/ChesnerGeology.pdf}} [90] => [91] => ==== Vyhaslé ==== [92] => Vyhaslá sopka je ta, u které už nikdy nedojde k sopečné činnosti, neboť u ní zanikl přívod či zásoby [[magma]]tu. Dobrými příklady jsou vyhaslé vulkány v řetězci [[Havajské ostrovy|Havajských ostrovů]] mimo současnou pozici tamější horké skvrny. Dále pak [[Shiprock]] v [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]], [[Monte Vulture]] v [[Itálie|Itálii]], Castle Rock ve [[Skotsko|Skotsku]] s [[Edinburský hrad|Edinburským hradem]] na svém vrcholu anebo zaniklé české sopky jako [[Říp]] v [[Polabská nížina|Polabí]], [[Chmelník]] v [[Děčín]]ě či [[Komorní hůrka]] a [[Železná hůrka]] na [[Cheb]]sku.{{Citace elektronického periodika |autor= Pavla Gürtlerová |titul= Hora Říp | periodikum= http://lokality.geology.cz/ |datum vydání= 2015-05-04 |url= http://lokality.geology.cz/3850 }}{{Citace elektronického periodika |autor=Vladislav Rapprich |titul= Chmelník |periodikum= http://lokality.geology.cz/ |datum vydání= 2017-10-10 |url= http://lokality.geology.cz/4099}}{{Citace monografie|příjmení = Janoška|jméno = Martin| titul = Sopky a sopečné vrchy České republiky|vydání = 1|vydavatel = Academia|místo = Praha|rok = 2013|počet stran = 415|strany = 80–81|isbn = 978-80-200-2231-8}}{{Citace monografie|příjmení = Janoška|jméno = Martin| titul = Sopky a sopeční vrchy České republiky|vydání = 1|vydavatel = Academia|místo = Praha|rok = 2013|počet stran = 415|strany = 76–77|isbn = 9788020022318}}{{Citace monografie|příjmení = Bína|jméno = Jan|příjmení2 = Demek|jméno2 = Jaromír|titul = U nížin do hor: geomorfologické jednotky České republiky|vydání = 1|vydavatel = Academia|místo = Praha|rok = 2012|počet stran = 343|strany = 114|isbn = 978-80-200-2026-0}} [93] => [94] => Zda je sopka skutečně vyhaslá, je opět obtížné určit. Vzhledem k tomu, že [[supervulkán]]y dokáží existovat několik milionů let a jednotlivé erupce od sebe dělí desítky tisíc let, jsou proto považovány za spící, přestože běžná sopka by za takové situace byla pokládaná za již vyhaslou. [95] => [96] => === Podle typu sopky === [97] => ==== Stratovulkán ==== [98] => [[Soubor:Kodaki fuji frm shojinko refurb.jpg|náhled|[[Stratovulkán]] [[Fudži]], [[Japonsko]]]] [99] => [[Stratovulkán]]y (nebo také kompozitní sopky) jsou vysoké kuželovité hory s příkrými svahy a [[sopečný kráter|sopečným kráterem]] na vrcholu. Slovo „strato“ pochází z [[latina|latinského]] ''stratum'' (= vrstva). Formuje je střídavé ukládání [[lávový proud|lávových proudů]] (při [[efuzivní vulkanismus|efuzivní aktivitě]]) a [[Pyroklastický sediment|pyroklastik]] (při explozivní aktivitě). Jsou pro ně charakteristická značně [[viskozita|viskózní]] (dáno vysokým obsahem [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]] SiO2) a málo mobilní [[magma]]ta felsického ([[ryolit]]ová a [[dacit]]ová) či [[Intermediální horniny|intermediálního]] ([[andezit]]ová) složení. To má za následek vznik kuželovité struktury, jejíž svahy mohou mít sklon 30–35° (sopka [[Mayon]] na [[Filipíny|Filipínách]] dokonce 35–40°).{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Mayon| periodikum= volcano.oregonstate.edu |datum vydání= 2011-04-28 |url= https://volcano.oregonstate.edu/mayon }} Výsledný úhel svahů je dán tzv. úhlem vnitřního tření materiálu, které vulkanické těleso tvoří. Stratovulkány nutně nemusí produkovat pouze felsické nebo intermediální magma. Ve [[Národní park Lassen Volcanic|vulkanickém centru Lassen]] v [[Spojené státy americké|USA]] lze nalézt různorodé složení, od [[čedič]]e až po [[ryolit]]. [[Itálie|Italský]] [[Vesuv]] mezi roky [[1631]]–[[1944]] produkoval efuzivní aktivitou výhradně čedičové magma. Obecně bývají [[sopečná erupce|erupce]] stratovulkánů převážně explozivního typu, což je dáno vysokým obsahem [[sopečné plyny|sopečných plynů]], které z viskózního magmatu nemohou volně unikat. To zahrnuje erupce zejména [[strombolská erupce|strombolského]], [[vulkánská erupce|vulkánského]], [[peléjská erupce|peléjského]] či [[pliniovská erupce|pliniovského typu]]. Většina [[vulkanismus|sopečné aktivity]] se odehrává z centrálního kráteru, příležitostně z [[parazitický kužel|parazitických kuželů]] na úbočích. Přívod magmatu se během „života“ sopky může přesouvat a umožňuje tak vznik vícero, navzájem se překrývajících sopečných těles, odborně nazývanými vulkanickými komplexy. Typický stratovulkán dosahuje výšky zhruba 1–3 km a objemu 10–100 km³. Jsou však známy případy mnohem větších vulkanických těles. Třeba [[Seznam sopek Kamčatky a severní Asie|ruská]] [[Ključevskaja]] na [[Kamčatský poloostrov|poloostrově Kamčatka]] má objem 250 km³ a [[Mount Shasta]] v [[Kalifornie|Kalifornii]] až 300 km³.{{Citace elektronického periodika |autor= Forest Service |titul= Mt. Shasta Wilderness | periodikum= https://www.fs.usda.gov |datum vydání= |url= https://www.fs.usda.gov/recarea/stnf/recreation/recarea/?recid=6575 }} Největší stratovulkánem světa je [[Kilimandžáro|Kilimandžáro]] v [[Tanzanie|Tanzanii]], jenž tvoří 4 790 km³ hornin.{{Citace elektronické monografie |autor= R. Scoon |titul = Kilimanjaro: Volcanism and Ice | url = |datum vydání= 2016-03 |vydavatel= Rhodes University |jazyk= angličtina}} Kompozitní sopky jsou (společně se [[supervulkán|supervulkány]]) původci [[pliniovská erupce|pliniovských]] (respektive ultrapliniovských) erupcí – největších erupcí explozivního charakteru, které v minulosti způsobily mnoho tragických katastrof. Bezprostředně před koncem těchto masivních erupcí se nadloží částečně vyprázdněného [[magmatický krb|magmatického krbu]] zhroutí do uvolněného prostoru, což se na povrchu projeví kolapsem vulkanického tělesa a vzniku [[kaldera|kaldery]]. Některé sopky prodělávají opakující se cykly růstu a kolapsu. Mezi nejznámější stratovulkány patří [[Vesuv]] a [[Etna]] v [[Itálie|Itálii]], [[Fudži]] v [[Japonsko|Japonsku]], [[Mount St. Helens]] v [[Spojené státy americké|USA]], [[Popocatépetl]] v [[Mexiko|Mexiku]] nebo [[Krakatoa]] v [[Indonésie|Indonésii]]. [100] => [101] => ==== Štítová sopka ==== [102] => [[Soubor:Mauna Kea from Mauna Loa Observatory, Hawaii - 20100913.jpg|náhled|[[Štítová sopka]] [[Mauna Kea]], [[Havajské ostrovy|Havaj]]]] [103] => [104] => [[Štítová sopka|Štítové sopky]] mají tvar kužele, s plochým vrcholem, velmi širokou základnou a velmi nízkým sklonem svahů, pohybující se nejčastěji mezi 4° až 8°. Jsou budovány téměř výhradně z málo [[viskozita|viskózní]] [[láva|lávy]] [[mafity|mafického]] složení, obsahující málo [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]], která se na zemský povrch dostává prostřednictvím [[efuzivní vulkanismus|efuzivních]] (výlevných) [[sopečná erupce|erupcí]], přičemž příležitostné se mohou objevit [[lávová fontána|lávové fontány]]. [[Lávový proud|Lávové proudy]] štítových sopek jsou velmi mobilní a schopné od místa výlevu urazit velké vzdálenosti, díky čemuž sopka získává svůj nízkoprofilový tvar, připomínající [[štít]]. Erupce explozivního charakteru bývají velmi neobvyklé, naopak zde dominují poklidnější erupce [[havajská erupce|havajského]] nebo [[islandská erupce|islandského typu]]. Havajský kumulativně budují masiv sopky, kdežto islandský vykazuje podobnou aktivitu, ale pochází z dlouhých, paralelně situovaných trhlin a budované masivy jsou z topografického hlediska méně výrazné. Podobně jako [[stratovulkán]]y může být vrcholová část štítových sopek zakončena [[sopečný kráter|sopečným kráterem]] nebo [[kaldera|kalderou]] (mnohdy se strmými okraji). Na rozdíl od nich však některé dokáží nabýt mnohem větších rozměrů. [[Mauna Kea]] na [[Havaj]]i dosahuje nadmořské výšky 4 207 m. Jenomže okolní vody [[Tichý oceán|Tichého oceánu]] jsou hluboké 6 km, takže celková výška hory činí 10 203 metrů. V rámci měření výšky od základny po vrchol to z ní dělá nejvyšší horu světa, neboť [[Mount Everest]] přesahuje svou základnu jen o 3 650 až 4 650 m.{{Citace monografie | autor= Bradford Washburn | titul= Mount Everest Mapa 1:50 000 |url= |vydavatel= National Geographic Society |rok vydání= 1991 |počet stran= |strany= |isbn= 3-85515-105-9 |jazyk= en}} Sousední [[Mauna Loa]] má odhadovaný objem 75 tisíc km³.{{Citace elektronického periodika |autor= Grant Kaye |titul= USING GIS TO ESTIMATE THE TOTAL VOLUME OF MAUNA LOA VOLCANO, HAWAI`I | periodikum= https://web.archive.org/ |datum vydání= |url= http://gsa.confex.com/gsa/2002CD/finalprogram/abstract_34712.htm |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20090125194545/http://gsa.confex.com/gsa/2002CD/finalprogram/abstract_34712.htm |datum archivace= 2009-01-25 }} Obě hory svojí váhou lokálně stlačují [[oceánská kůra|oceánskou kůru]] až o 8 km.{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Discovery |titul= MAUNALOA VOLCANO | periodikum= https://www.volcanodiscovery.com |datum vydání= |url= https://www.volcanodiscovery.com/maunaloa.html }} [105] => [106] => ==== Kaldera ==== [107] => [[Soubor:Crater Lake in Summer 1, Crater Lake National Park.jpg|náhled|Asi 10 km široká [[kaldera]] s [[jezero|jezerem]] [[Kráterové jezero (Oregon)|Crater Lake]] v [[Spojené státy americké|americkém]] [[Oregon]]u, jež vznikla před 7 700 lety mohutnou [[sopečná erupce|erupcí]], jež vyvrhla 50 km³ materiálu]] [108] => [[Kaldera]] je útvar na zemském povrchu, který má půdorysný tvar kruhové nebo elipsovité prohlubně, ohraničenou vysokými skalními stěnami na okraji. Vzniká gravitačním zhroucením (tzv. kalderizací) nadložních vrstev do uvolněného prostoru částečně vyprázdněného [[magmatický krb|magmatického krbu]] v závěru silné [[sopečná erupce|sopečné erupce]]. Rozměry závisí na množství vyvržené hmoty a povaze erupce. Šířka se pohybuje od několik kilometrů do desítek kilometrů, přičemž hloubka dosahuje několik set metrů.{{Citace elektronické monografie |autor= V. R. Troll |autor2= T. R. Walter |autor3= H. U. Schmincke |titul = Cyclic caldera collapse: Piston or piecemeal subsidence? Field and experimental evidence | url = https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geology/article-abstract/30/2/135/192320/Cyclic-caldera-collapse-Piston-or-piecemeal |datum vydání= 2002-02-01 |vydavatel= Geology |jazyk= en}} Ačkoliv je podobná [[sopečný kráter|sopečnému kráteru]], jedná se o zcela jiný útvar.{{Citace elektronického periodika |autor= B. E. Sawe |titul= What Are The Differences Between A Volcanic Caldera And A Volcanic Crater? | periodikum= https://www.worldatlas.com/ |datum vydání= 2017-10-24 |url= https://www.worldatlas.com/articles/what-are-the-differences-between-a-volcanic-caldera-and-a-volcanic-crater.html }} Kalderizace je nejčastěji spojována s katastrofálními explozivními erupcemi [[pliniovská erupce|pliniovského typu]], dosahující minimálně [[VEI|indexu VEI 5]], kdy objem vyvrženin překračuje 1 km³.{{Citace elektronické monografie |autor= Giuseppe Mastrolorenzo |autor2= Danilo M. Palladino |autor4= Lucia Pappalardová |autor5= Sergio Rossano |titul = Probabilistic-Numerical assessment of pyroclastic current hazard at Campi Flegrei and Naples city: Multi-VEI scenarios as a tool for full-scale risk management | url = https://www.researchgate.net/publication/301836430_Probabilistic-Numerical_assessment_of_pyroclastic_current_hazard_at_Campi_Flegrei_and_Naples_city_Multi-VEI_scenarios_as_a_tool_for_full-scale_risk_management |datum vydání= 2017-10-11 |vydavatel= PLOS One |jazyk= en }} Během toho obyčejně dochází k částečnému nebo úplnému zániku původního sopečného tělesa ([[Kráterové jezero (Oregon)|Mount Mazama]] před 7 700 lety, [[Tambora]] [[1815]], [[Pinatubo]] [[1991]]). Proces neprovází pouze explozivní erupce, ale taktéž i některé [[Výlevný vulkanismus|efuzivní]] na [[štítová sopka|štítových vulkánech]]. Zvláštností je, že kalderizace u nich probíhá postupně, relativně déle a již u nízkoobjemových událostí. Sopka [[Fernandina]] na [[Galapágy|Galapágách]] iniciovala v roce [[1968]] výlev 0,2 km³ [[čedič]]ové [[láva|lávy]], což následně zapříčinil kolaps její vrcholové části do prohlubně o průměru 5 km a hloubce 300 m. Přestože každý rok dojde na [[Země|Zemi]] zhruba k 60–80 sopečným výbuchům u 50–70 sopek,{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= HOW MANY VOLCANIC ERUPTIONS OCCUR EVERY YEAR? | periodikum= https://www.volcanodiscovery.com/ |datum vydání= |url= https://www.volcanodiscovery.com/volcanology/faq/how-many-eruptions-per-year.html }} patří zformování kaldery k relativně vzácným jevům, k nimž dochází pouze párkrát za století. Mezi lety [[1911]] a [[2018]] se odehrály pouze 8krát.{{Citace elektronické monografie |autor= M. T. Gudmundsson a spol. |titul = Gradual caldera collapse at Bárdarbunga volcano, Iceland, regulated by lateral magma outflow | url = https://www.science.org/doi/10.1126/science.aaf8988 |datum vydání= 2016-07-15 |vydavatel= Science |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor= D. R. Shelly |autor2= W. A. Thelen |titul = Anatomy of a Caldera Collapse: Kīlauea 2018 Summit Seismicity Sequence in High Resolution | url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2019GL085636 |datum vydání= 2019-12-04 |vydavatel= Geophysical Research Letters |jazyk= en}} Po skončení erupce bývají působením [[srážky|srážek]] a [[podzemní voda|podzemních vod]] často vyplněny kalderovým [[jezero|jezerem]]. S pokračující vulkanickou aktivitou se na jejich dně mohou objevit [[lávový dóm|lávové dómy]] či může započít růst zcela nového kuželu (tzv. somma),{{Citace elektronického periodika |autor= John Seach |titul= Somma Volcano - John Seach | periodikum= http://volcanolive.com |datum vydání= |url= http://volcanolive.com/somma.html }} přičemž přísun nového materiálu je schopný v určitém časovém horizontu kalderu částečně nebo zcela zaplnit. V případě další silné erupce se může nová kaldera zformovat uvnitř stávající anebo se mohou navzájem překrývat.{{Citace elektronické monografie |autor= A. Geyer |autor2= J. Martí |titul = Stress fields controlling the formation of nested and overlapping calderas: Implications for the understanding of caldera unrest | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0377027309000341 |datum vydání= 2009-04-10 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geothermal Research |jazyk= en}} Kaldery se rovněž utváří během mimořádně silných erupcí [[supervulkán]]ů o síle VEI 8, kdy dojde vyvrhnutí více než 1 000 km³ [[extruzivní hornina|sopečného materiálu]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Questions About Supervolcanoes | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/volcanoes/yellowstone/questions-about-supervolcanoes }} K takovým událostem však dochází pouze jednou za několik desítek tisíc let{{Citace elektronické monografie |autor= J. Rougier |autor2= S. Sparks |autor3= K. Cashman |autor4= S. Brown |titul = The global magnitude-frequency relationship for large explosive volcanic eruptions | url = https://research-information.bris.ac.uk/en/publications/the-global-magnitude-frequency-relationship-for-large-explosive-v |datum vydání= 2017-11-29 |vydavatel= Earth and Planetary Science Letters |jazyk= en}} (naposledy před 25 600 lety). Velikost těchto kalder výrazně překračuje velikost kalder u běžných sopek. Například [[Yellowstonská kaldera]] má rozměry 70 × 45 km, zatímco kaldera [[Toba (jezero)|Toby]] dokonce 100 × 30 km.{{Citace elektronické monografie |autor= R. L. Christiansen |autor2= H. R. Blank |titul = Volcanic Stratigraphy of the Quaternary Rhyolite Plateau in Yellowstone National Park | url = https://pubs.usgs.gov/pp/0729b/report.pdf |datum vydání= 1972 |vydavatel= USGS |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor= C. Oppenheimer |titul = Limited global change due to the largest known Quaternary eruption, Toba ≈74 kyr BP? | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0277379101001548?via%3Dihub |datum vydání= 2002-08 |vydavatel= Quaternary Science Reviews |jazyk= en}} [109] => [110] => ==== Supervulkán ==== [111] => [[Soubor:Yellowstone magma chamber.jpg|náhled|Umělá představa ohromného [[magmatický krb|magmatického krbu]] pod [[Yellowstonský národní park|Yellowstonským národním parkem]]]] [112] => [[Soubor:Toba Landsat satellite image.jpg|náhled|[[Kaldera]] [[Toba (jezero)|Toby]] v [[Indonésie|Indonésii]], s rozměry 100×30 km, vznikla před 74 tisíci roky]] [113] => [[Supervulkán]] je sopka, která alespoň jednou v historii způsobila [[sopečná erupce|erupci]], při níž bylo vyvrženo více než 1 000 km³ (index [[Index vulkanické aktivity|VEI 8]]) sopečných produktů. Nutno však dodat, že většina erupcí supervulkánů takové intenzity nedosahuje a neobvyklá není ani poklidná produkce [[lávový proud|lávových proudů]]. Například od poslední VEI 8 erupce [[Yellowstonská kaldera|Yellowstonské kaldery]] před 630 tisíci lety došlo na jejím místě k několika událostem s indexem VEI 6 a rovněž se objevilo několik desítek [[lávový proud|proudů lávy]]. Navíc z odborného hlediska není mezi některými vulkanology termín „supervulkán“ příliš oblíbený.{{Citace elektronického periodika |autor= Yellowstone Volcano Observatory |titul= A personal commentary: Why I dislike the term "supervolcano" (and what we should be saying instead) | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= 2019-10-07 |url= https://www.usgs.gov/news/personal-commentary-why-i-dislike-term-supervolcano-and-what-we-should-be-saying-instead }} V současnosti mezi aktivní supervulkány patří zmíněná Yellowstonská kaldera, [[Toba (jezero)|Toba]], [[Taupo (sopka)|Taupo]] či [[Long Valley]] v [[Kalifornie|Kalifornii]]. S termínem se dá setkat také u [[Itálie|italského]] [[Campi Flegrei]], ležící u města [[Neapol]] a sopky [[Vesuv]]. Jenomže u něj je doložena erupce maximálně s indexem VEI 7. Supervulkány vznikají, když stoupající [[magma]] ze [[zemský plášť|zemského pláště]] není schopné prorazit skrz celou [[zemská kůra|kůru]] na povrch. To se hromadí a utvoří velmi rozměrný [[magmatický krb]]. Tyto struktury se sice mohou vyskytovat uprostřed [[tektonická deska|tektonické desky]] (nad tzv. [[horká skvrna|horkými skvrnami]] – [[Yellowstonská kaldera]]), ale zpravidla se soustředí na jejich okrajích, zejména u [[konvergentní rozhraní|konvergentních rozhraní]] ([[subdukce|subdukcí]]), kam patří například [[Toba (jezero)|Toba]] na [[Indonésie|indonéském]] ostrově [[Sumatra]]. Poněkud netypicky je umístěná kaldera Long Valley, ležící u [[transformní zlom|transformního zlomu]] [[Zlom San Andreas|San Andreas]]. Tektonické příčiny tamějšího [[vulkanismus|vulkanismu]] jsou dosud z velké části nevysvětleny a podléhají řadě probíhajících výzkumů. Naprostou výjimkou je kaldera [[Gakkel]], poblíž souostroví [[Severní země]], v [[Severní ledový oceán|Severním ledovým oceánu]]. Jedná se o jediný známý supervulkán na [[Diskontinuita (geologie)|divergentním rozhraní]].{{Citace elektronické monografie |autor= Alexey Piskareva |autor2= Daria Elkina |titul = Giant caldera in the Arctic Ocean: Evidence of the catastrophic eruptive event | url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5385544/ |datum vydání= 2017-04-10 |vydavatel= Scientific Reports |jazyk= en}} [114] => [115] => Sopečná erupce, která vyvrhne více než 1 000 km³, má na [[Index vulkanické aktivity|indexu vulkanické aktivity]] stupeň VEI 8 a je vždy zakončená rozsáhlou kalderizací. Vyvržení tolik hmoty má za následek zhroucení nadloží částečně vyprázdněného [[magmatický krb|magmatického krbu]] do uvolněného prostoru, což se na povrchu projeví vznikem [[kaldera|kaldery]], jejíž rozměry výrazně přesahují rozměry kalder u [[stratovulkán]]ů nebo [[štítová sopka|štítových sopek]]. Depozita supervulkánů (v podobě [[tuf]]ů – zpevněný [[sopečný popel]]) jsou jediným vulkanický produktem, který může objemově konkurovat masivním výlevům [[čedič|čediče]] (tzv. [[platóbazalt|platóbazalty]], nebo nepřesně „povodňové čediče“), tvořící na zemském povrchu tzv. velké magmatické provincie. Časově k nim dochází nepravidelně a vzácně, průměrný interval činí zhruba 50 tisíc let.{{Citace elektronické monografie |autor= Mm R. Rampino |titul = Supereruptions as a Threat to Civilizations on Earth-like Planets | url = https://www.researchgate.net/publication/222827939_Supereruptions_as_a_Threat_to_Civilizations_on_Earth-like_Planets |datum vydání= 2002-04 |vydavatel= Icarus |jazyk= angličtina}} K posledním čtyřem takto masivním erupcím došlo před: [116] => * 25,6 tisíci lety – Taupo, [[Vulkanická zóna Taupo]], [[Nový Zéland]]{{Citace elektronické monografie |autor= S. Barker |autor2= C. Wilson |autor3= F. Illsley‐Kemp |autor4= G. Leonard |autor5= E. Mestel |autor6= K. Mauriohooho |autor7= B. Charlier |titul = Taupō: an overview of New Zealand's youngest supervolcano | url = https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00288306.2020.1792515?src=getftr&journalCode=tnzg20 |datum vydání= 2020-07-29 |vydavatel= New Zealand Journal of Geology and Geophysics |jazyk= angličtina}} [117] => * 74 tisíci lety – Toba, [[Indonésie]]{{Citace elektronické monografie |autor= Y. Ge |autor2= X. Gao |titul = Understanding the overestimated impact of the Toba volcanic super-eruption on global environments and ancient hominins | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1040618220303335 |datum vydání= 2020-09-10 |vydavatel= Quaternary International |jazyk= angličtina }} [118] => * 340 tisíci lety – [[Maroa]], Vulkanická zóna Taupo, Nový Zéland{{Citace elektronické monografie |autor= S. J. A. Brown |autor2= C. J. N. Wilson |autor3= J. W Cole |autor4= J. Wooden |titul = The Whakamaru group ignimbrites, Taupo Volcanic Zone, New Zealand: evidence for reverse tapping of a zoned silicic magmatic system | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0377027398000201 |datum vydání= 1998-08-30 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geothermal Research |jazyk= angličtina }} [119] => * 631,3 tisíci lety – Yellowstonská kaldera, [[Spojené státy americké|USA]]{{Citace elektronické monografie |autor= N. E. Matthews |autor2= J. A. Vazquez, Andrew T. Calvert |titul = Age of the Lava Creek supereruption and magma chamber assembly at Yellowstone based on 40Ar/39Ar and U-Pb dating of sanidine and zircon crystals | url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/2015GC005881 |datum vydání= 2005-07-02 |vydavatel= Geochemistry, Geophysics, Geosystems |jazyk= angličtina }} [120] => [121] => Supervulkány jsou původci erupcí [[pliniovská erupce|ultrapliniovského typu]] o síle [[Index vulkanické aktivity|VEI 8]], s potenciálem způsobit [[sopečná zima|sopečnou zimu]] a tím dlouhotrvající [[klimatické změny|změny klimatu]] globálního rozsahu a ohrozit některé živočišné a rostlinné druhy jejich vyhynutím. Během nich je do [[stratosféra|stratosféry]] transportováno velké množství [[sopečný popel|popela]], [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] a [[oxid siřičitý|oxidu siřičitého]]. Ten se v těchto výškách mění na [[aerosol]] [[kyselina sírová|kyseliny sírové]], jehož drobné kapičky mají díky svému lesklému povrchu výbornou schopnost odrážet [[Sluneční energie|sluneční paprsky]] zpět do [[vesmír]]u. Tím, jak na zemský povrch dopadá méně slunečního záření, dochází k ochlazení. Aerosol kyseliny sírové na rozdíl od popelu zůstává v [[atmosféra Země|atmosféře]] mnohem déle, čímž má mnohem větší efekt.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Volcanoes Can Affect Climate | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/volcanoes-can-affect-climate }} [122] => [123] => ==== Trhlinová sopka ==== [124] => [[Soubor:Row of Craters on Laki Fissure in Iceland.jpg|náhled|Puklinový systém [[Laki]], [[Island]]]] [125] => [126] => Trhlinové sopky (nebo také puklinové sopky) jsou přímé [[zlom]]y na zemském povrchu, jimiž vystupuje málo [[viskozita|viskózní]] [[magma]], zejména [[čedič]]ového složení.{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Boháč | jméno = Roman | instituce = ČVUT v Praze Fakulta stavební | odkaz na instituci = | titul = Sopky | url = https://adoc.pub/vut-v-praze-fakulta-stavebni-thakurova-7-studijni-obor-geode.html | typ práce = Semestrální práce | vedoucí = | odkaz na vedoucího = | místo = Praha | rok vydání = 2012}} Většina trhlin měří několik kilometrů, ale některé mohou být dlouhé až několik desítek kilometrů. Vyskytují se převážně na dně oceánů na [[Diskontinuita (geologie)|divergentním rozhraní]] [[tektonická deska|tektonických desek]]. Na pevnině je lze nalézt jen na několika místech. Například na [[Island]]u, což je de facto nad oceán vystupující [[středoatlantický hřbet|středoatlantický hřbet]] (divergentní rozhraní). Trhliny se orientují rovnoběžné s hlavní zlomovou linií. Je pro ně charakteristický neexplozivní [[Výlevný vulkanismus|efuzivní]] (výlevný) vulkanismus, někdy v podobě vysoké [[lávová fontána|lávové fontány]]. Typické jsou tak [[láva|lávové]] příkrovy, vyplňující nízko položená místa, čímž vznikají lávová pole. Nová trhlina se zpravidla otevírá na jiném místě než ta předchozí, často jen o několik set metrů vedle. Tento druh sopky nevytváří žádnou vyšší horskou strukturu. Nejznámější je trhlinový systém [[Laki]] na Islandu, zodpovědný za silnou a na [[sopečné plyny|plyny]] výjimečně bohatou [[sopečná erupce|erupci]] z let [[1783]]–[[1784]]. Na povrch se za 8 měsíců dostalo 27 km dlouhou trhlinou 14,7 km³ roztavené horniny, která zaplavila 565 km².{{Citace elektronické monografie |autor= Thorvaldur Thordarson |autor2= S. Self |autor3= Niels Oskarsson |autor4= T. Hulsebosch |titul = Sulfur, chlorine, and fluorine degassing and atmospheric loading by the 1783-1784 AD Laki (Skaft??r Fires) eruption in Iceland | url = https://www.researchgate.net/publication/227193682_Sulfur_chlorine_and_fluorine_degassing_and_atmospheric_loading_by_the_1783-1784_AD_Laki_Skaftr_Fires_eruption_in_Iceland |datum vydání= 1996-09 |vydavatel= Bulletin of Volcanology |jazyk= en}} Trhlinové erupce menších rozměrů mohou doprovázet vulkanickou činnost stratovulkánů nebo štítových sopek.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Islandské erupce |periodikum= https://sites.google.com/site |datum vydání= |url= https://sites.google.com/site/vulkanizmus/sopecne_erupce/islandske_erupce |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220915112245/https://sites.google.com/site/vulkanizmus/sopecne_erupce/islandske_erupce |datum archivace= 2022-09-15 }} [127] => [128] => Trhlinové sopky v minulosti stály za tzv. [[platóbazalt]]y. Na zemský povrch se v průběhu několik set tisíc nebo několik milionů let dostalo masivními výlevy několik set tisíc až milionů km³ lávy.https://www.gli.cas.cz/cs/system/files/users/public/ackerman_15/Prednaska_Geo.end.proc/12_Geochemie_kura2.pdf Tímto způsobem se zformovaly velké magmatické provincie, kde tloušťka [[čedič]]ového příkrovu dosahuje až 3,5 km.{{Citace elektronického periodika |autor= G. K. Czamanske |autor2= V. A. Fedorenko |titul= The Demise of the Siberian Plume | periodikum= http://www.mantleplumes.org |datum vydání= 1998 |url= http://www.mantleplumes.org/Siberia.html }} Řadí se sem [[Sibiřské trapy]] v centrálním [[Rusko|Rusku]], [[Dekkánské trapy]] v [[Indie|Indii]] nebo [[Columbijské plató]] na západě [[Spojené státy americké|USA]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Sopečné tvary |periodikum= https://sites.google.com/site |datum vydání= |url= https://sites.google.com/site/vulkanizmus/sopecne_tvary |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220915112250/https://sites.google.com/site/vulkanizmus/sopecne_tvary |datum archivace= 2022-09-15 }}{{Citace elektronického periodika |autor= National Park Service |titul= Fissure Volcanoes | periodikum= https://www.nps.gov/ |datum vydání= |url= https://www.nps.gov/articles/000/fissure-volcanoes.htm }} [129] => [130] => ==== Lávový dóm ==== [131] => [[Soubor:Volcan de Colima Sept 2009.JPG|náhled|vlevo|Lávový dóm na vrcholu mexické sopky [[Colima (sopka)|Colima]]]] [132] => [[Soubor:Llullaillaco Volcano, Argentina-Chile Border 2009-12-09.jpg|náhled|Coulée, [[Llullaillaco]], [[Chile]]]] [133] => [[Soubor:MSH06 new spine from NE 05-04-06.jpg|náhled|[[Lávová jehla]] v [[sopečný kráter|kráteru]] [[Mount St. Helens|St. Helens]]]] [134] => [[Soubor:MSH80 bulge on north side 04-27-80.jpg|náhled|Kryptodóm, St. Helens, [[1980]]]] [135] => [[Lávový dóm]] (nebo také sopečný dóm) je extruze [[láva|lávy]], která na zemském povrchu utváří různě velká tělesa ve tvaru kupy, dómu či [[kopule]]. Formují se jak v [[sopečný kráter|sopečných kráterech]] či dně kalder, tak na svazích sopek. Mohou růst rychlostí až několik desítek metrů za den. Zhruba 6 % [[vulkanismus|vulkanismu]] na [[Země|Zemi]] tvoří právě aktivita sopečných dómu. Technicky vzato se jedná o [[lávový proud|lávové proudy]], ale jejich [[viskozita]] je natolik vysoká, že nemohou proudit pryč od místa [[sopečná erupce|erupce]], proto se vytlačovaný materiál hromadí na místě. Na šířku mohou měřit více než 1 km a dosahovat výšky několik set metrů. Dómy jsou závislé na magmata chudá na [[sopečné plyny|plyn]], jelikož v opačném případě by nastala explozivní erupce a takový útvar by nemohl vzniknout. Mají nejčastěji [[andezit]]ové nebo [[dacit]]ové ([[Santa María (sopka)|Santa María]]), dále také [[ryolit]]ové ([[Chaitén]], [[2010]]) nebo dokonce [[čedič]]ové ([[Semeru]], [[1946]]). Jejich vývoj je nepředvídatelný v důsledku nestejnorodých vulkanických pochodů v přívodní dráze sopky. Procházejí různými procesy, jako je růst, kolaps, tuhnutí a [[eroze]]. Vnitřek aktivních dómů si udržuje vysoké teploty, což v případě jejich gravitačního zhroucení má za následek vznik žhavých a nebezpečných [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]].{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Pyroclastic flows move fast and destroy everything in their path | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/pyroclastic-flows-move-fast-and-destroy-everything-their-path }} Právě kolapsy stojí za mnoho tragických událostí v minulosti. Tou nejhorší byla v roce [[1902]] erupce [[Karibik|karibského]] vulkánu [[Mont Pelée]] na ostrově [[Martinik]], kdy kvůli pyroklastickým proudům za jediný den zahynulo 30 tisíc lidí, kteří se vzhledem ke zhoršené se situaci ukrývali v pobřežním městě Saint-Pierre.{{Citace elektronického periodika |autor= Photovolcanica |titul= Detailed view of Extrusion Lobe collapse, Sinabung Volcano | periodikum= https://www.youtube.com/ |datum vydání= 2014-01-22 |url= https://www.youtube.com/watch?v=3WF0os9xCtI }} Kromě vlastního sebezničení může zánik sopečných dómů způsobit i pokračující aktivita explozivního charakteru.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= About Volcanoes | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/vhp/about-volcanoes }}{{Citace elektronického periodika |autor= Jan Jelínek |titul= Geologie, Primární geologická tělesa | periodikum= https://www.fsv.cvut.cz/ |datum vydání= |url= http://departments.fsv.cvut.cz/k135/data/wp-upload/2020/10/prednaskafsv_3-97-2003-v2.pdf }} [136] => [137] => * '''Coulée''' – jsou podlouhlé [[lávový dóm|sopečné dómy]], které stekly do níže položených míst.{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Hrudková | jméno = Kristýna | instituce = Univerita Karlova v Praze | odkaz na instituci = | titul = Kvantifikace staveb a magmatických textur ryolitových extruzivních dómů | url = https://docplayer.cz/104725244-Kvantifikace-staveb-a-magmatickych-textur-ryolitovych-extruzivnich-domu.html | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Ondřej Lexa | odkaz na vedoucího = | místo = Praha | rok vydání = 2012 | počet stran = 47 | strany = 7 | datum přístupu = | poznámka = | jazyk = čeština }} V podstatě jedná o jakýsi přechodný typ mezi běžným dómem a [[lávový proud|lávovým proudem]]. Mohou nabývat velmi velkých objemů a tloušťky několik set metrů. Jejich dosah obvykle nebývá větší než několik kilometrů, ale existují případy, kdy urazily vzdálenost více než 10 km. Největší známý coulée leží v [[Chile]] mezi stratovulkány [[Cerro del León]] a [[Paniri]]. Dosahuje nebývalého objemu 15 km³, tloušťky 400 m, přičemž na čelu je vysoký až 700 m. Díky strmému svahu se dokázal dostat až 14 km od zdroje extruze. Další příklady lze také nalézt u [[Llullaillaco]] a na jiných místech [[Jižní Amerika|jihoamerických]] [[Andy|And]].{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Types of lava domes | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu/ |datum vydání= |url= https://volcano.oregonstate.edu/types-lava-domes }} [138] => * '''[[Lávová jehla]]''' – je vertikální obdoba dómu z koherentního magmatu, ve tvaru jakési věže s hladkými stranami, která je tlakem spodní roztavené horniny vytlačovaná ze sopečného jícnu. Může být tvořena horninou, jež utuhla těsně předtím, než byla vytlačena na zemský povrch. Lávové jehly jsou vzácné, jelikož procesy vedoucí k jejich tvorbě vyžadují zvláštní podmínky. Tyto struktury jsou velmi nestabilní a vždy jsou odsouzené ke kolapsu, což může zahrnovat produkci [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]]. [139] => * '''Kryptodóm''' – je velmi mělká [[intruze]] [[magma]]tu. Vzniká v momentě, když se tavenina dostane blízko povrchu, ale nepronikne na něj. Magma se tak hromadí těsně pod ním. Tento mělký průnik svým rostoucím objemem zvedá nadložní vrstvy a tím tvoří na povrchu vybouleninu, která nápadně připomíná [[lávový dóm]]. Jako ukázkový příklad lze uvést [[kryptodóm]] na [[Spojené státy americké|americkém]] [[stratovulkán]]u [[Mount St. Helens]] během jara roku [[1980]].{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= 1980 Cataclysmic Eruption | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/volcanoes/mount-st.-helens/1980-cataclysmic-eruption }} [140] => [141] => ==== Sypaný kužel ==== [142] => [[Soubor:Lavabutte3.jpg|náhled|Lava Butte v [[Spojené státy americké|USA]], více než 7 tisíc let starý [[sypaný kužel]]]] [143] => [144] => [[Sypaný kužel|Sypané kužele]] (nebo také pyroklastické, struskové či škvárové kužele) jsou malá vulkanická tělesa s centrálním [[sopečný kráter|kráterem]] a příkrými svahy se sklonem 30 až 40°.{{Citace elektronického periodika |autor= Freie Universität Berlin |titul= Types of Volcanoes: Cinder Cones | periodikum= https://www.geo.fu-berlin.de/ |datum vydání= |url= https://www.geo.fu-berlin.de/en/v/geolearning/mountain_building/magmatism/volcanoes/cinder_cone/index.html }}{{Citace monografie | autor= Scott Elias |autor2= David Alderton | titul= Encyclopedia of Geology |url= https://www.sciencedirect.com/referencework/9780081029091/encyclopedia-of-geology |vydavatel= Academic Press |rok vydání= 2020 |počet stran= 5622 |isbn= 978-0081029084 |jazyk=en }} Vznikají krátkodobými (v 50 % skončí po 30 dnech) a nízkoobjemovými [[sopečná erupce|erupcemi]], proto dosahují malých rozměrů.{{Citace elektronického periodika |autor= H. M. King |titul= Cinder Cones | periodikum= https://geology.com |datum vydání= |url= https://geology.com/volcanoes/cinder-cones/ }} Výška kuželů se nejčastěji pohybuje od 30 do 400 m a většinou nepřesahuje 500 m. Tvoří-li se za silného převládajícího větru, nabývají asymetrického tvaru, přičemž na závětrné straně dosahuje okraj [[sopečný kráter|kráteru]] větší výšky než na návětrné.{{Citace elektronického periodika |autor= National Park Service |titul= Cinder Cones | periodikum= https://www.nps.gov |datum vydání= |url= https://www.nps.gov/articles/000/cinder-cones.htm }} Obecně se jedná se o monogenní sopky, takže po skončení erupce se stávají definitivně vyhaslými. Mohou se vyskytovat zcela samostatně, někdy ve velkých počtech na tzv. sopečných polí, nebo se objevovat na svazích jiných polygenních sopek ([[stratovulkán]]ech, [[štítová sopka|štítových sopkách]] a [[kaldera|kalder]]){{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Cinder Cone | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= |url= https://volcanoes.usgs.gov/vsc/glossary/cinder_cone.html }} jako tzv. [[parazitický kužel|parazitické kužele]]. Formují se během sopečné aktivity, kdy se vymrštěné kusy [[láva|lávy]] stačí ve vzduchu během svého pádu dostatečně ochladit na to, aby se při dopadu vzájemně nespojovaly. Tato [[lapilli|struska]] se tak ukládá v blízkosti sopečného jícnu. Erupce jsou explozivní, nižší intenzity a převážně [[strombolská erupce|strombolského typu]]. Mohou se objevovat jak [[lávová fontána|lávové fontány]], tak [[lávový proud|proudy lávy]]. Ta má nejčastěji [[čedič]]ové nebo [[Intermediální horniny|intermediální]] (např. [[andezit]]ové) složení. Sypané kužele vznikají pouze v suchém prostředí. Dostane-li se stoupající magma, které by za normální situace vytvořilo na povrchu sypaný kužel, do kontaktu s [[podzemní voda|podzemní]] nebo povrchovou vodou, vznikají zcela jiné vulkanické útvary: tufový kužel, [[tufový prstenec]] nebo [[maar]]. [145] => [146] => Mezi sypané kužele se řadí [[Paricutín]] v [[Mexiko|Mexiku]], [[Sunset Crater]] v [[Arizona|Arizoně]]. Vícero struskových kuželů, jakožto parazitických kuželů, lze nalézt na svazích [[Itálie|italského]] [[stratovulkán]]u [[Etna]]. V [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]] se nachází sopečné pole [[Caja del Rio]] s více než šedesáti kužely. Na základě satelitních snímků bylo navrženo, že tyto struktury se mohou vyskytovat i mimo [[Země|Zemi]]; na povrchu [[Mars (planeta)|Marsu]] a [[Měsíc]]e.{{Citace elektronického periodika |autor= C. A. Wood |titul= Cindercones on Earth, Moon and Mars| periodikum= LUNAR AND PLANETARY SCIENCE |datum vydání= 1979 |url= https://adsabs.harvard.edu/full/1979LPI....10.1370W }} [147] => [148] => ==== Tufový kužel ==== [149] => [[Soubor:Diamond Head Tuff Cone in Oahu Hawaii USA.jpg|náhled|Tufový kužel [[Diamond Head]] na [[Havajské ostrovy|havajském ostrově]] [[Oahu]]]] [150] => Tufový kužel je konický útvar se strmými svahy, širokým a mělkým [[sopečný kráter|kráterem]]. Vzniká [[freatomagmatická erupce|freatomagmatickými erupcemi]], když se stoupající [[magma]] dostane s mělkou povrchovou vodou. Tím se liší od [[sypaný kužel|sypaných kuželů]], formující se výhradně bez účasti vody. Freatomagmatickými erupcemi rovněž vznikají [[tufový prstenec|tufové prstence]] a [[maar]]y, s nimiž může mít shodné půdorysné rozměry (průměr). Výškově se však liší, okraje tufových kuželů mohou čnít do výšky až 300 m.{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Hydrovolcanic Landforms | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu/ |datum vydání= |url= https://volcano.oregonstate.edu/hydrovolcanism/hydrovolcanic-landforms }} [151] => [152] => ==== Tufový prstenec ==== [153] => [[Tufový prstenec]] je kuželovitý útvar s rozměrným a mělkým [[sopečný kráter|kráterem]], který obvykle není vyplněn [[Kráterové jezero (typ jezera)|kráterovým jezerem]]. Okraje prstenců nepřesahují výšku 50 m. Předpokládá se, že vznikají podobně jako [[maar]]y [[freatomagmatická erupce|freatomagmatickými erupcemi]], ale interakce stoupajícího [[magma]]tu a [[podzemní voda|podzemní vody]] se odehrává v mělčích hloubkách blíže k povrchu.{{Citace elektronického periodika |autor= National Park Service |titul= Maars and Tuff Rings | periodikum= https://www.nps.gov/ |datum vydání= 2022-05-16 |url= https://www.nps.gov/articles/000/maars-and-tuff-rings.htm }} [154] => [155] => ==== Maar ==== [156] => [[Soubor:Maare.jpg|náhled|Tři maary v pohoří [[Eifel]], ležící u města Daun na západě [[Německo|Německa]]]] [157] => [[Maar]] je vulkán bez sopečného kužele, ležící pod úrovní okolního terénu. Má podobu prohlubně kruhového, někdy oválného tvaru. Dno je ploché a výškově leží pod úrovní terénu z přederupční doby. Vznikají, když se stoupající [[magma]] dostane do kontaktu s [[podzemní voda|podzemní vodou]], čímž nastane bouřlivá interakce v podobě explozivní erupce [[freatomagmatická erupce|freatomagmatického typu]]. Tím se vyhloubí kotlovitá prohlubeň, jejíž okraje může lemovat [[tuf|tufový]] val, tvořeným ukládáním [[Pyroklastický sediment|pyroklastik]] a nepřesahující výšku 30 m.{{Citace elektronického periodika |autor= Jan Petránek |titul= maar | periodikum= http://www.geology.cz/ |datum vydání= |url= http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?maar }} Maary se mnohdy vyskytují ve skupinkách. Podzemní část se nazývá [[diatréma]] a sahá do hloubky až 2 km. Na základě stratifikace [[brekcie|brekcií]], pyroklastik a sedimentů, kterými je vyplněna, ji dělíme na dvě části. Ve spodní je materiál chaoticky rozdistribuován, kdežto v té horní je vrstven s patrným úklonem směrem do středu. Když maary vyhasnou, velmi často se naplní vodou, jelikož jejich dno leží pod úrovní okolního terénu. Taková jezera se mohou jevit obyčejně, přičemž jejich sopečný původ nemusí být běžnému člověku ihned patrný.{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Pokorná | jméno = Věra | instituce = Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta | odkaz na instituci = | titul = Porovnání morfologie vulkanických tvarů v ČR a ve vulkanicky aktivních oblastech | url = https://theses.cz/id/xzm1m0/30457268 | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Mgr. Jan Flašar | odkaz na vedoucího = | místo = České Budějovice | rok vydání = 2019 | počet stran = 82 | strany = 14 }}{{Citace elektronického periodika |autor= Otakar Brandos |titul= Vulkanologický slovník, sopky a erupce | periodikum= https://www.treking.cz/ |datum vydání= 2016-03-18 |url= https://www.treking.cz/priroda/vulkanologicky-slovnik.htm }} [158] => [159] => Zhruba 75 maarů lze nalézt na západě [[Německo|Německa]] v pohoří [[Eifel]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Eichholzmaar Steffeln | periodikum= https://www.eifel.info |datum vydání= |url= https://www.eifel.info/a-eichholzmaar }} Více než polovina z nich není vyplněna jezerem. Poslední erupce se zde odehrály krátce po konci [[Würm|poslední doby ledové]] před 10,9 až 10,6 tisíci lety. Ta nejnovější je dokonce mladší než poslední erupce tamějšího, dosud aktivního vulkánu [[Laacher See]].{{Citace monografie |autor= L. Siebert |autor2= T. Simkin |autor3= P. Kimberly | titul= Volcanoes of the World |url= https://books.google.cz/books/about/Volcanoes_of_the_World.html?id=xBzt3XNBlakC&redir_esc=y |vydavatel= University of California Press |rok vydání= 2001 |počet stran= 551 |strany= |isbn= 9780520268777 |jazyk= en }} Některé jsou však výrazně starší, kvůli čemuž se na nich podepsala [[eroze]]. V průběhu tisíců let byly zaneseny [[sediment]]y a jejich rysy proto nejsou tak dobře patrné. Největší známé maary se nacházejí na severozápadě [[Aljaška|Aljašky]]. Mají průměr od 4 do 8 km, hloubka činí až 300 m a datují se do svrchního [[pleistocén|pleistocénu]].{{Citace elektronické monografie |autor= J. E. Begét |autor2= D. M. Hopkins |autor3= S. D. Charron |titul = The Largest Known Maars on Earth, Seward Peninsula, Northwest Alaska | url = https://pubs.aina.ucalgary.ca//arctic/Arctic49-1-62.pdf |datum vydání= 1995-10-05 |vydavatel= ARCTIC |jazyk= en }} [160] => [161] => ==== Vulkanický komplex ==== [162] => Vulkanický komplex (nebo také komplexní sopka nebo složená sopka) je uskupení vícero příbuzných sopek, které se mohou navzájem překrývat.{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Dieng Volcanic Complex | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu |datum vydání= 2010-09-29 |url= https://volcano.oregonstate.edu/dieng-volcanic-complex }} Formují se v důsledku změn v erupčním stylu nebo přemístění erupčních center. Takovou sopkou je [[Banahaw]] na [[Filipíny|Filipínách]], skládající se ze tří [[stratovulkán]]ů, včetně několika [[maar]]ů v nejbližším okolí. Sopečný komplex může nahradit stávající těleso stratovulkánu, které silnou [[sopečná erupce|erupcí]] [[pliniovská erupce|pliniovského typu]] zaniklo vytvořením [[kaldera|kaldery]]. Uvnitř ní, případně na jejích okrajích, může pozdější sopečnou aktivitou započít růst [[lávový dóm|lávových dómů]] a [[sypaný kužel|sypaných kuželů]].{{Citace monografie | autor= J. P. Rafferty | titul= Plate Tectonics, Volcanoes, and Earthquakes (Dynamic Earth) |url= https://www.amazon.com/Plate-Tectonics-Volcanoes-Earthquakes-Dynamic/dp/1615301062 |vydavatel= Britannica Educational Pub |rok vydání= 2010-08-30 |počet stran= 312 |strany= |isbn= 978-1615301065 |jazyk= en }}{{Citace monografie |autor= R. Decker |autor2= B. Decker | titul= Volcanoes |url= |vydavatel= W. H. Freeman |rok vydání= 2005-10-07 |počet stran= 320 |isbn= 978-0716789291 |jazyk= en}} Současná [[Yellowstonská kaldera]] v [[Spojené státy americké|USA]] překrývá dvě starší, což je dáno pohybem [[severoamerická deska|severoamerické tektonické desky]] přes [[horká skvrna|horkou skvrnu]]. Mezi komplexní sopky dále patří: [[Vesuv]], [[Pacaya]], [[Puyehue]] aj.{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Vesuvius | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu |datum vydání= 2011-08-28 |url= https://volcano.oregonstate.edu/vesuvius }}{{Citace elektronické monografie |autor= L. N. Schaeferer a spol. |titul = Monitoring volcano slope instability with Synthetic Aperture Radar: A review and new data from Pacaya (Guatemala) and Stromboli (Italy) volcanoes | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S001282521830607X |datum vydání= 2019-05 |vydavatel= Earth-Science Reviews |jazyk= angličtina}}{{Citace elektronické monografie |autor= B. Singer a spol. |titul = Eruptive history, geochronology, and magmatic evolution of the Puyehue-Cordón Caulle volcanic complex, Chile | url = https://www.researchgate.net/publication/249527452_Eruptive_history_geochronology_and_magmatic_evolution_of_the_Puyehue-Cordon_Caulle_volcanic_complex_Chile |datum vydání= 2008-04 |vydavatel= Geological Society of America Bulletin |jazyk= angličtina }} [163] => [164] => == Produkty == [165] => Materiál, který je vyvrhován při [[sopečná erupce|sopečných erupcí]] lze rozdělit do tří typů:{{Citace elektronického periodika |autor= University of Saskatchewan |titul= Materials Produced by Volcanic Eruptions | periodikum= https://openpress.usask.ca/ |datum vydání= 2017 |url= https://openpress.usask.ca/physicalgeology/chapter/11-2-materials-produced-by-volcanic-eruptions/ }} [166] => [167] => * '''[[Láva]]''': název pro [[magma]], když se dostane na zemský povrch. [168] => * '''[[Vulkanoklast]]y''': různě velké úlomky lávy, vyvržené při sopečné erupci. [169] => * '''[[Sopečné plyny]]''': směs plynů tvořená většinou vodní párou, [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]] a sloučenin [[síra|síry]] ([[oxid siřičitý]] nebo [[Sulfan|sirovodík]]). [170] => [171] => === Láva === [172] => ==== Složení ==== [173] => [[Soubor:Ryolit-teskov.jpg|náhled|[[Ryolit]], [[Česko]]]] [174] => [[Soubor:Andesite (1997 lava from Soufriere Hills Volcano, Montserrat, Lesser Antilles Volcanic Arc, eastern Caribbean Sea) 1.jpg|náhled|[[Andezit]], [[Soufrière Hills]] ([[1997]])]] [175] => Pozemská [[magma]]ta vznikají ve spodní části [[zemská kůra|zemské kůry]] a v [[zemský plášť#Svrchní plášť|svrchní části pláště]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Magmatismus | periodikum= http://geologie.vsb.cz |datum vydání= |url= http://geologie.vsb.cz/geologie/kapitoly/7_MAGMATISMUS/7_MAGMATISMUS.htm }} Většina z nich jsou bohatá na [[oxid křemičitý]] (SiO2) a označují se jako [[křemičitany|silikátová]] magmata. Převažují v nich dva [[chemický prvek|chemické prvky]], [[křemík]] s [[kyslík]]em – nejhojnější prvky v [[zemská kůra|zemské kůře]]. Dále obsahují i [[hliník]], [[vápník]], [[hořčík]], [[železo]], [[sodík]], [[draslík]] a mnoha dalších v menším množství. Tyto prvky jsou vázány v [[minerál]]ech, mezi něž patří: [[Živce|živce]], [[foidy]], [[olivín]], [[pyroxen|pyroxeny]], [[amfibol|amfiboly]], [[slída|slídy]] a [[křemen]]. Protože je známo, že řada mechanických vlastností (např. [[viskozita]] a teplota) koreluje s obsahem oxidu křemičitého, jsou silikátová magmata rozděleny do čtyř chemických typů, založených na obsahu této sloučeniny. Patří sem: [[felsická hornina|felsické]] (kyselá), [[Intermediální hornina|intermediální]], [[mafity|mafické]] (bazické) a [[Ultramafická hornina|ultramafické]] (ultrabazické).{{Citace elektronického periodika |autor= J. Petránek |titul= magmatické horniny | periodikum= http://www.geology.cz |datum vydání= |url= http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?magmaticke_horniny }}{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= 4 Igneous Processes and Volcanoes | periodikum= https://opengeology.org |datum vydání= |url= https://opengeology.org/textbook/4-igneous-processes-and-volcanoes/ }}{{Citace elektronického periodika |autor= A. Helmenstine |titul= Types of Lava – Pahoehoe and A’a | periodikum= https://sciencenotes.org |datum vydání= 2022-10-26 |url= https://sciencenotes.org/types-of-lava-pahoehoe-and-aa/ }} [176] => [177] => * '''Felsická''': mají obsah [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]] vyšší než 63 %. Mezi ně se řadí [[ryolit]]ová a [[dacit]]ová magmata. S takto vysokým obsahem jsou extrémně viskózní (hůře tekutá), kvůli čemuž (za předpokladu silného nasycení sopečnými plyny) způsobují silně explozivní [[sopečná erupce|erupce]], [[Fragmentace magmatu|fragmentaci magmatu]] a produkci [[Pyroklastický sediment|pyroklastik]]. Při nízkém nasycení naopak dochází k jejich nevýbušnému vytlačování v podobě [[lávová jehla|lávové jehly]] či [[lávový dóm|lávového dómu]]. Felsické [[lávový proud|lávové proudy]] mají typicky blokovou strukturu a vytvářejí blokové lávové proudy malého dosahu. Často obsahují také [[obsidián]]. Teplota těchto láv je relativně nízká, v momentě dosažení zemského povrchu mají zpravidla 650 až 800 °C. Neobvykle žhavé ryolitové lávy (950 až 1200 °C) mohou proudit až na vzdálenosti mnoha desítek kilometrů. [178] => [179] => * '''Intermediální''': obsahují 52 % až 63 % oxidu křemičitého. Oproti felsickým jsou chudá na [[hliník]] a poněkud bohatší na [[hořčík]] a [[železo]]. Taktéž dosahují vyšších teplot, v rozmezí 850 až 1 100 °C. Vzhledem k jejich nižšímu obsahu oxidu křemičitého a vyšším teplotám mají tendenci být mnohem méně [[viskozita|viskózní]]. Intermediální magmata vykazují větší tendenci k tvorbě [[vyrostlice|fenokrystalů]]{{Citace elektronické monografie [180] => |autor=Shingo Takeuchi |titul=Preeruptive magma viscosity: An important measure of magma eruptibility |url=https://www.researchgate.net/publication/251434132_Preeruptive_magma_viscosity_An_important_measure_of_magma_eruptibility |datum vydání=2011-10 |vydavatel=Journal of Geophysical Research Atmospheres |jazyk=en}} a vyšší obsah železa s hořčíkem má sklony se projevovat na tmavším odstínu utuhnuté horniny, včetně [[amfibol]]ových nebo [[pyroxen]]ových fenokrystalů. Nejhojněji rozšířeným intermediálním vulkanitem je [[andezit]], vyskytující se u [[stratovulkán]]ů (např. [[Jižní Amerika|jihoamerické]] [[Andy]] – podle nich pojmenován). Hojně tvoří [[lávový dóm|lávové dómy]] a blokové [[lávový proud|lávové proudy]]. [181] => [[Soubor:Radobyl CZ basalt debris 268.jpg|náhled|[[Čedič]], Česko]] [182] => * '''Mafická''': mají obsah oxidu křemičitého 52 % až 45 %. Jsou typicky bohatá na [[hořčík]] a [[železo]]. Jejich teplota se při dosažení zemského povrchu pohybuje okolo 1 100 až 1 200 °C. [[Viskozita]] je relativně nízká (dobře tekutá), připodobnit by se dala k viskozitě kečupu. Typickým příkladem mafitů je [[čedič]]. Tato magmata díky výše zmíněným vlastnostem mají tendenci vytvářet masivy s velmi mírným sklonem svahů ([[štítová sopka|štítové sopky]]) nebo [[platóbazalt]]y (rozsáhlé lávové příkrovy, v češtině nesprávně označované jako povodňové čediče), jelikož mají výbornou tekutost a mohou dosáhnout velkých vzdáleností od jícnu, respektive trhliny vulkánu. Většina čedičových láv kvůli nízkému obsahu oxidu křemičitého netvoří [[lávový proud|lávové proudy]] blokového typu, nýbrž typu ''aa'' nebo ''pāhoehoe''. Pod vodou mohou tvořit tzv. polštářové lávy, které se nejvíce podobají suchozemským ''pāhoehoe''. [183] => [184] => * '''Ultramafická''': neobsahují víc než 45 % oxidu křemičitého. Nejrozšířenějšími zástupci těchto hornin jsou [[pikrit]], [[boninit]] či extrémně hořečnatý [[komatiit]]. Komatiity obsahují přes 18 % [[oxid hořečnatý|oxidu hořečnatého]] a předpokládá se, že jejich teplota dosahuje až 1 600 °C. Při takto vysoké teplotě prakticky nedochází k polymeraci minerálních sloučenin, čímž vzniká vysoce pohyblivá tavenina. Proto se usuzuje, že [[viskozita]] komatiitových magmat je podobná viskozitě lehkého motorového oleje. Většina ultramafických hornin pochází [[proterozoikum|proterozoika]] (před 2,5 miliardami až 542 milióny let), výjimkou jsou horniny z pozdějšího [[fanerozoikum|fanerozoika]], nalezené ve [[Střední Amerika|Střední Americe]], jejichž původcem byl [[plášťový chochol]]. Z mladšího období nejsou známy žádné komatiitové lávy, neboť [[zemský plášť]] se od té doby příliš ochladil na to, aby produkoval takto žhavé vysokohořečnaté magma. [185] => [186] => * Alkalická magmata: Některá [[křemičitany|křemičitá]] magmata mají zvýšený obsah [[oxidy]]ů [[Alkalické kovy|alkalických kovů]] ([[sodík]]u a [[draslík]]u), zejména v oblastech [[Diskontinuita (geologie)|kontinentálních riftů]], [[Kolize (geologie)|kolize]] dvou [[kontinentální deska|kontinentálních desek]] či [[horká skvrna|horkých skvrn]]. Jejich obsah [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]] se může pohybovat od ultramafických ([[nefelinit]]y, [[bazanit]]y a [[tefrit]]y) až po felsické ([[trachyt|trachyty]]) u subalkalických magmat. Je pravděpodobnější, že budou pocházet z větších hloubek v [[zemský plášť|zemském plášti]]. [[Olivín]]ová nefelinitová magmata jsou ultramafická a vysoce alkalická a předpokládá se, že pocházejí z mnohem hlubších oblastí pláště než jiná.{{Citace elektronického periodika |autor=Geological Survey of Canada |titul=Stikine Volcanic Belt: Volcano Mountain | periodikum=https://web.archive.org/ |datum vydání=2007-11-23 |url=http://gsc.nrcan.gc.ca/volcanoes/cat/feature_volcano_e.php |datum přístupu=2022-09-15 |url archivu=https://web.archive.org/web/20090307140121/http://gsc.nrcan.gc.ca/volcanoes/cat/feature_volcano_e.php |datum archivace=2009-03-07 }} [187] => Dále ještě existují vzácná nesilikátová (nekřemičitá) magmata velmi neobvyklého složení. Zahrnují: [188] => [[Soubor:Lava lengai.jpg|náhled|Utuhlá [[Karbonatit|karbonatitová]] láva, [[Ol Doinyo Lengai]]]] [189] => * '''Karbonatitové''': se ze 75 % skládají z [[uhličitany|uhličitanových]] [[minerál]]ů s menším množstvím [[slída|slíd]], [[olivín]]u, [[apatit]]u, [[magnetit]]u a [[pyrochlor]]ů. V současnosti takovou lávu produkuje [[Ol Doinyo Lengai]] v [[Tanzanie|Tanzanii]], která je jediným příkladem aktivní [[karbonatit]]ové sopky na světě. Skládá se převážně z [[uhličitan sodný|uhličitanu sodného]], [[uhličitan vápenatý|uhličitanu vápenatého]], [[uhličitan draselný|uhličitanu draselného]], včetně menšího množství [[Halogenidy|halogenid]]ů, [[fluorid]]ů a [[sírany|síranů]]. Je extrémně tekutá (její [[viskozita]] je o něco větší než je viskozita [[voda|vody]]) a velmi chladná. Teplota, dosahující pouhých 491 až 544 °C, je natolik nízká, že roztavená hornina nevydává dostatek světla, aby ve dne svítila, a proto se jeví jako černá kapalina. Po vychladnutí dostává hornina šedou barvu. Přítomné uhličitany draselné a sodík jsou na povrchu nestabilní, a tak je hornina náchylná k rychlému [[zvětrávání]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Ol doinyo lengai Volcano,Tanzania | periodikum= https://www.geologypage.com |datum vydání= 2012-12-17 |url= https://www.geologypage.com/2012/12/ol-doinyo-lengai-volcanotanzania.html }} [190] => [191] => * '''Sirné proudy''' o délce až 350 metrů se vyskytly u sopky [[Lastarria]] v [[Chile]]. Tvořila je [[síra]] v tekutém skupenství, s [[teplota tání|teplotou tání]] 115 °C. Zdejší [[fumarola|fumaroly]] totiž vytvořily rozsáhlá ložiska, které posléze roztavil [[andezit]]ový [[lávový proud]]. Tekoucí síru lze velmi snadno pozorovat také v [[sopečný kráter|kráteru]] [[Indonésie|indonéské]] sopky [[Ijen]]. Zaznamená však byla i u sopek [[Širetoko-Iwo-zan]] v [[Japonsko|Japonsku]], [[Mauna Loa]] na [[Havajské ostrovy|Havaji]], [[Momotombo]] v [[Nikaragua|Nikaragui]] nebo [[Sierra Negra (sopka)|Sierra Negra]] na [[Galapágy|Galapágách]].{{Citace elektronické monografie |autor= J. A. Naranjo |titul = Sulphur flows at Lastarria volcano in the North Chilean Andes | url = https://www.nature.com/articles/313778a0 |datum vydání= 1985-02-28 |vydavatel= Nature |jazyk= en }} [192] => [193] => * '''Magmata oxidu železa''' jsou považována za zdroj [[železná ruda|železné rudy]] v [[Kiruna|Kiruně]] ve [[Švédsko|Švédsku]], která se vytvořila během [[proterozoikum|proterozoika]].{{Citace elektronické monografie |autor= D. E. Harlov |autor2= U. B. Andersson |autor3= H. J. Förster |autor4= P. Dulski |autor5= C. Broman |autor6= J. O. Nyström |titul = Apatite-monazite relations in the Kiirunavaara magnetite-apatite ore, Northern Sweden | url = https://www.researchgate.net/publication/235632335_Apatite-monazite_relations_in_the_Kiirunavaara_magnetite-apatite_ore_Northern_Sweden |datum vydání= 2002-02 |vydavatel= Chemical Geology |jazyk= en}} Lávy z oxidů železa [[pliocén]]ního stáří se také vyskytují ve vulkanickém komplexu [[El Laco]] na hranici [[Chile]] a [[Argentina|Argentiny]]. Má se za to, že tyto lávy se kvůli vzájemné nesmísitelnosti separovaly od primárního vápenato-alkalického nebo alkalického magmatu.{{Citace elektronické monografie |autor= H. Naslund |autor2= J. E. Mungall |autor3= F. Henríquez |autor4= J. O. Nyström |autor5= H. Lledó |autor6= [194] => G. Lester |titul = elt inclusions in silicate lavas and iron-oxide tephra of the El Laco volcano, Chile | url = https://www.researchgate.net/publication/273427839_elt_inclusions_in_silicate_lavas_and_iron-oxide_tephra_of_the_El_Laco_volcano_Chile |datum vydání= 2009-11 |vydavatel= XII Congreso Geológico Chileno |jazyk= en }} [195] => [196] => ==== Typy lávových proudů ==== [197] => [[Soubor:Lava del Volcan Pacaya 2009-11-28.jpg|náhled|Láva typu aa, [[Guatemala|guatemalská]] [[Pacaya]]]] [198] => [[Soubor:Pahoehoe lava forming ropy lava.jpg|náhled|Láva typu pahoehoe, [[Havajské ostrovy|havajská]] [[Kilauea]]]] [199] => [[Soubor:Block lava in Lassen Volcanic National Park.jpg|náhled|Již utuhlá bloková láva, [[Národní park Lassen Volcanic]] v [[Spojené státy americké|USA]]]] [200] => [[Soubor:Pillow Lava at Galapagos Rift 01.jpg|náhled|[[Polštářová láva]] u [[Galapágy|Galapág]]]] [201] => [202] => Morfologie [[láva|láv]], podle níž se rozeznávají různé typy [[lávový proud|lávových proudů]], je ovlivněná složením, obsahem ([[oxid křemičitý|SiO2]]), rychlostí výstupu, teplotou, obsahem [[sopečné plyny|plynů]], pohybem [[krystal]]ů atd.{{Citace elektronického periodika |autor= Wacława Michalik |titul= Reologie láv | periodikum= https://slideplayer.cz/ |datum vydání= |url= https://slideplayer.cz/slide/17175436/ }} Samotná rychlost lávové proudu závisí na typu lávy, její [[viskozita|viskozitě]], sklonu terénu, velikosti výronu a zda se tavenina pohybuje volně po terénu nebo v [[lávový tunel|lávovém tunelu]] či kanálu.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Lava flows destroy everything in their path | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/lava-flows-destroy-everything-their-path }} [203] => [204] => * '''Aa''': (psáno také jako ''ʻaʻā'', ''aʻa'', ''ʻaʻa'' nebo ''a-aa'') je [[viskozita|viskózní]] [[láva]], jež má charakteristický drsný, brekciovitý a štěrkovitý povrch, složený z rozbitých kousků horniny, tzv. autoklastiky (též nazývanými slínky). Slínkovitý povrch ve skutečnosti pokrývá a izoluje masivní hustý vnitřek, který je aktivnější částí [[lávový proud|proudu]]. Ten tak chladne pomaleji, zůstává déle tekutý a mobilní. Díky rozdílné tekutosti dojde k rozlámání horní části proudu do zmíněných autoklastik. Tím, jak se láva pohybuje, jsou tyto ochlazené úlomky protisměrně unášeny po jeho povrchu směrem k čelu proudu, kde se sypou dolů a padají před něj, načež jsou ním pohlceny. V geologickém profilu (kolmý řez), je poté patrná vrstva slínků jak nad [[lávový proud|lávovým proudem]], tak i pod ním.{{Citace elektronického periodika |autor=USGS |titul=Glossary - AA | periodikum=https://volcanoes.usgs.gov/ |datum vydání= |url=https://volcanoes.usgs.gov/vsc/glossary/aa.html}} Neobvyklá není ani produkce balvanů s průměrem 3 m.{{Citace monografie | autor=Gordon A. MacDonald |autor2=Agatin T. Abbott |autor3=Frank L. Peterson | titul=Volcanoes in the sea : the geology of Hawaii |url=https://uhpress.hawaii.edu/title/volcanoes-in-the-sea-the-geology-of-hawaii-second-edition/ |vydavatel= University of Hawaii Press |rok vydání=1983 |počet stran= |strany=23 |isbn=0824808320 |jazyk=en }} Aa láva se od pahoehoe nápadně liší vzhledem, ale jejich složení může být totožné nebo velmi podobné. V některých případech, kdy má [[čedič|čedičo]]-[[andezit|andezitové]] složení, může proud přecházet z aa na blokovou lávu. [205] => [206] => : Oproti pahoehoe má aa větší obsah oxidu křemičitého (SiO2), vyšší viskozitu a její teplota dosahuje od 1 050 do 1 150 °C, ojedinělé i víc.{{Citace elektronické monografie |autor=Harry Pinkerton |autor2= Mike James |autor3= Alun Jones |titul=Surface temperature measurements of active lava flows on Kilauea volcano, Hawai′i |url=https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0377027301002578 |datum vydání=2002-03-15 |strany= 159–176 |vydavatel=Journal of Volcanology and Geotermal Research |jazyk=en}}{{Citace elektronické monografie |autor=Corrado Cigolini |autor2=Andrea Borgia |autor3=Lorenzo Casertano |titul=Intra-crater activity, aa-block lava, viscosity and flow dynamics: Arenal Volcano, Costa Rica |url=https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0377027384900726 |datum vydání=1984-03 |strany= 155–176 |vydavatel=Journal of Volcanology and Geotermal Research |jazyk=en}} Rychlost proudění je mnohdy menší než rychlost chůze. Ostrý povrch ztuhlých proudů dosti ztěžuje a zpomaluje pěší turistiku, proto je nutná kvalitní obuv. Samotný povrch lávy výborně odráží [[radar]]ové signály a tak mohou být snadno detekovatelné [[umělá družice|družicemi]] na [[oběžná dráha|oběžné dráze]].{{Citace elektronického periodika |autor=Peter McGounis-Mark |titul=Radar Studies of Lava Flows | periodikum=https://www.lpi.usra.edu/ |datum vydání= |url=http://www.lpi.usra.edu/publications/slidesets/hawaii/}} Slovo aa v [[havajština|havajštině]] znamená ''kamenná drsná láva'', ale také ''hořet'' nebo ''planout''. Jako odborný termín jej poprvé představil [[Spojené státy americké|americký]] geolog Clarence Dutton.{{Citace monografie | autor=James Furman Kemp | titul=A handbook of rocks for use without the microscope : with a glossary of the names of rocks and other lithological terms |url=https://books.google.com/books?id=tHQNAAAAYAAJ&pg=PA180 |vydavatel=D. Van Nostrand |rok vydání=1918 |počet stran= |strany=180, 240 |isbn= |jazyk=en}}{{Citace monografie |autor=C. E. Dutton |autor2= William R. Halliday | titul=Hawaiian volcanoes |url= |vydavatel=Annual Report U.S. Geological Survey |rok vydání=1883 |strany=240 |isbn=978-0824829605 |jazyk=en}} [207] => [208] => * '''Pahoehoe''': je [[láva]] s hladkým, vlnitým nebo provazcovitým povrchem. Tento rys je zapříčiněn pohybem velmi tekuté lávy pod tuhnoucí povrchovou krustou. Obsahuje velmi málo [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]], jenž se projevuje nízkou [[viskozita|viskozitou]] a špatnou přilnavostí. Dosahuje teploty 1 100 až 1 200 °C. Je velmi dobře pohyblivá. Na rovinném terénu se obvykle pohybuje rychlostí 1 km/h, ovšem na prudkých svazích 10 km/h a v [[lávový tunel|lávových tunelech]] či kanálech dokonce více než 30 km/h. Díky tomu je schopná urazit několik kilometrů, než se ochladí a ztuhne. Pohyb pahoehoe se odehrává prostřednictvím sérií malých a neustále se větvících laloků, kdy se každý z nich provalí skrz ochlazenou krustu toho předešlého. Má tendence vytvářet [[lávový tunel|lávové tunely]], kde ji minimální tepelné ztráty napomáhají udržovat nízkou [[viskozita|viskozitu]]. Lávové proudy pahoehoe si obecně zachovávají svojí morfologii, ale za určitých podmínek se mohou změnit na typ aa. Tento proces nastává, když se dostatečně turbulentně promíchají (např. kolizí s překážkami či rychlým prouděním ze svahu), anebo s rostoucí vzdáleností od zdroje dojde v reakci na ztrátu tepla ke zvýšení viskozity. Přechod z typu aa na pahoehoe však možný není. [209] => [210] => :Dosah většiny proudů typu pahoehoe je kratší než 10 km. Některé ale dokáží urazit až 50 km, ve výjimečné situaci dokonce více než 100 km. [[Výlevný vulkanismus|Výlevem]] vznikají [[štítová sopka|štítové sopky]] či rozsáhlé výlevné platformy. Povrch lávy špatně odráží [[radar]]ové signály, kvůli čemuž je hůře detekovatelný [[umělá družice|družicemi]] na [[oběžná dráha|oběžné draze]]. Slovo pahoehoe v [[havajština|havajštině]] znamená ''hladká, nepřerušená láva''. Jako odborný vulkanologický termín jej zavedl opět Clarence Dutton.{{Citace elektronického periodika |autor= P. McGounis-Mark |titul= Radar Studies of Lava Flows | periodikum= https://www.lpi.usra.edu |datum vydání= |url= https://www.lpi.usra.edu/publications/slidesets/hawaii/index.shtml }} [211] => [212] => * '''Bloková láva''': je typická pro [[ryolit]]ové nebo [[andezit]]ové [[láva|lávy]] ze [[stratovulkán]]ů. Chová se podobně jako láva typu aa, ale její vyšší [[viskozita]] způsobuje, že její povrch není pokryt slínky, nýbrž ostrohrannými bloky. Ty taktéž tepelně izolují postupující roztavený vnitřek, přičemž jsou protisměrně unášeny směrem k čelu proudu, kde padají dolů před něj, načež jsou ním pohlceny. Oproti lávám aa se ze svahu pohybují mnohem pomaleji a mají větší mocnost. Také se objevují v závěrečné fázi [[sopečná erupce|erupce]] stratovulkánů, kdy předcházející explozivní aktivita způsobí celkové [[odplynění magmatu]], které posléze neexplozivně vystupuje na povrch v podobě [[efuzivní vulkanismus|lávových výlevů]].{{Citace elektronického periodika |autor= National Park Service |titul= Block Flows | periodikum= https://www.nps.gov |datum vydání= |url= https://www.nps.gov/articles/000/block-flows.htm }} [213] => [214] => * '''[[Polštářová láva]]''': je zvláštním druhem, vznikající prostřednictvím kontaktu s chladným vodním prostředím na dně [[oceán]]ů či [[jezero|jezer]]. Voda lávu na jejím povrchu okamžitě ochlazuje, což má za následek vytvoření „polštáře“ s typicky sklovitou povrchovou strukturou. Tlak vylévající se lávy uprostřed polštáře dále narůstá, až se na nějakém místě opětovně provalí a vznikne další polštář. V konečném výsledku tak vznikají celá pole těchto polštářů. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti oceánského [[rift]]u na [[Diskontinuita (geologie)|divergentním rozhraní]] [[tektonická deska|tektonických desek]]. V současnosti je na většině míst [[oceánská kůra|oceánské kůry]] vrstva, tvořená právě polštářovou lávou.{{Citace monografie | autor= J. V. Lewis | titul=Origin of pillow lavas |url=https://books.google.com/books?id=ItaPAAAAMAAJ&pg=PA639 |vydavatel= Bulletin of the Geological Society of America |rok vydání= 1914 |počet stran=696 |strany=639 |isbn= |jazyk=en}} [215] => [216] => === Vulkanoklasty === [217] => [[Soubor:Grímsvötn 2011 eruption 2.jpg|náhled|Vrstva [[sopečný popel|popela]] na [[Island]]u po erupci [[Grímsvötn]] ([[2011]])]] [218] => [[Soubor:Detail to cinder particles forming flanks of cone Caldera de los Cuervos on Lanzarote, June 2013(3).jpg|náhled|[[Lapilli]] (sopečná struska) na [[Kanárské ostrovy|kanárském ostrově]] [[Lanzarote]]]] [219] => [[Soubor:Starr-171002-0388-Tetramolopium humile subsp haleakalae-large lava bomb with Kim-Near Kalua o ka Oo Haleakala National Park-Maui (38761571112).jpg|náhled|[[Sopečná puma|Lávová bomba]] na [[Havajské ostrovy|havajském ostrově]] [[Maui]]]] [220] => [221] => [[Vulkanoklast]]y označuje širokou škálu různě velkých úlomků [[Extruzivní hornina|extruzivních hornin]]. Charakteristickým znakem je přítomnost [[sopečné sklo|vulkanického skla]]. [222] => [223] => ==== Podle velikosti zrn ==== [224] => * '''[[sopečná puma|sopečná bomba]]''' – nad 64 mm [225] => * '''[[lapilli]] (sopečná struska)''' – 2 až 64 mm [226] => * '''hrubý [[sopečný popel]]''' – 0,063 až 2 mm [227] => * '''jemný sopečný popel''' – pod 0,063 mm{{Citace elektronické monografie |autor= G. Wilson |autor2= Tom Wilson |autor3= N.I. Deligne |autor4= Jim Cole |titul = Volcanic hazard impacts to critical infrastructure: A review | url = https://www.researchgate.net/publication/265513376_Volcanic_hazard_impacts_to_critical_infrastructure_A_review |datum vydání= 2014-09 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geothermal Research |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie [228] => |autor=Aleš Bajer |autor2=Jiří Matyášek |autor3=Klement Rejšek |autor4=Miloš Suk |titul = Petrologie | url =https://ugp.ldf.mendelu.cz/wcd/w-ldf-ugp/soubory/geologie/petrolog.pdf |datum vydání=2004 |vydavatel=Masarykova univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně }} [229] => [230] => ==== Podle mechanismu vzniku ==== [231] => Vulkanoklastické horniny se rozdělují podle mechanismu, jakým došlo k jejich vzniku, na: [232] => [233] => * '''pyroklastika''' – k fragmentaci dochází přímo během explozivní [[sopečná erupce|erupce]]. Důležitou úlohu sehrává velikost fragmentů. Zatímco jemnozrnný materiál ([[sopečný popel]]) je vyvrhován vysoko do [[Atmosféra Země|atmosféry]], kde ho [[tryskové proudění|vzdušné proudy]] mohou globálně rozdistribuovat, tak větší úlomky ([[lapilli|sopečná struska]]) se v lokálním okruhu snášejí k zemskému povrchu v podobě [[sopečný spad|sopečného spadu]]. Největší fragmenty ([[sopečná puma|lávové bomby]]) jsou omezeny pouze na nejbližší okolí kolem sopky, z níž jsou jednotlivými explozemi vystřelovány ven, přičemž jejich let kopíruje [[balistická křivka|balistickou křivku]]. Tato skutečnost má za následek dobré vytřídění materiálu na základě velikosti zrn. Platí tedy, že čím dále od [[Sopečný kráter|kráteru]] (respektive centra erupce) jsou pyroklasty uloženy, tím menší frakci mají.{{Citace elektronického periodika |autor=Jan Petránek |titul=pyroklastické horniny | periodikum=http://www.geology.cz/ |datum vydání= |url=http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?pyroklasticke_horniny}} [234] => ** [[Tefra]] – je akumulace pyroklastického materiálu, který ještě nebyl zpevněn. Projde-li konsolidací (postupné zmenšování objemu pomocí tlaku – zpevňování), vzniká pyroklastická hornina. Těmi mohou být například [[tuf]] a [[tufit]]. Na rozdíl od tufitů, které vznikají uložením a zpevněním ve vodě, jsou tufy zpevňovány na souši.{{Citace monografie | autor=Richard V. Fischer |autor2= Hans Ulrich Schmincke | titul=Pyroclastic Rocks |url= |vydavatel=Springer |rok vydání=2012 |počet stran=845 |strany= |isbn= |jazyk=en }}{{Citace elektronické monografie |autor=R. Schmidt |titul =Descriptive nomenclature and classification of pyroclastic deposits and fragments | url =https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geology/article-abstract/9/1/41/195733/Descriptive-nomenclature-and-classification-of |datum vydání=1981-06 |vydavatel=Geologische Rundschau |jazyk=en}} [235] => **[[Pemza]] – je silně pórovité (zpěněné) sopečné sklo s hrubou texturou. Vzniká spíše z felsických či intermediálních [[magma]]t, ale jsou známy případy mafického ([[Čedič|čedičového]]) složení. Pemza vzniká současným prudkým poklesem okolní teploty a tlaku v okamžiku, kdy je hornina ze sopky vyvržena do vzduchu nebo do vody. Bubliny [[sopečné plyny|vulkanických plynů]] tak zůstanou uvězněny v hornině v podobě pórů, tvořící až 64–85 % jejího objemu.{{Citace monografie | autor=J. P. Lockwood |autor2=R. W. Hazlett | titul=Volcanoes: Global Perspectives |url= https://www.amazon.com/Volcanoes-Perspectives-John-P-Lockwood/dp/1405162503 |vydavatel=Wiley-Blackwell |rok vydání=2010 |počet stran=552 |strany=184–185 |isbn=978-1-4051-6249-4 |jazyk=en}}{{Citace elektronické monografie |autor= Kristen E. Fauri |autor2= Michael Manga |autor3= Zihan Wei |titul = Trapped bubbles keep pumice afloat and gas diffusion makes pumice sink | url= https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X16306896 |datum vydání= 2017-02-15|vydavatel=Earth and Planetary Science Letters |jazyk=en}}{{Citace elektronického periodika |autor= Geology Science |titul= Pumice | periodikum= https://geologyscience.com |datum vydání= |url= https://geologyscience.com/rocks/igneous-rocks/extrusive-igneous-rocks/pumice/ }} Díky tomu je natolik lehká, že umí plavat na vodě. Při mimořádně silných [[sopečná erupce|erupcích]] mohou rozměry jednotlivých kusů dosahovat až 15 cm.{{Citace elektronického periodika |autor=Jan Petránek |titul=Pemza | periodikum=geology.cz |datum vydání= |url=http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?pemza}} [236] => [237] => * '''epiklastika''' – jsou klasty fragmentované v důsledku [[zvětrávání]] již utuhnutých [[láva|láv]] a zpevněných pyroklastik. V případě pozdějšího transportu (redeponizace) bývají zaoblené a většinou polymiktní (tvořená fragmenty vulkanických hornin různého složení). Mezi epiklasty řadíme i depozita [[lahar|laharů]].{{Citace elektronického periodika |autor=David Buriánek |titul= Vulkanizmus a jeho důsledky | periodikum= https://is.muni.cz/ |datum vydání= |url= https://is.muni.cz/el/sci/jaro2013/G8731/um/vulk1.pdf }}{{Citace elektronického periodika |autor= Richard V. Fisher |titul=LANGUAGE APPLIED TO VOLCANIC PARTICLES | periodikum=volcanology.geol.ucsb.edu |datum vydání=1997 |url= https://volcanology.geol.ucsb.edu/frags.htm }}{{Citace kvalifikační práce | autor= Soňa Krejčová | instituce = Univerzita Karlova v Praze | titul =Procesy fragmentace bazického magmatu a rozlišení jejich produktů | url = https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/2173/BPTX_2007_1_11310_MDIPL001_171103_0_51585.pdf?sequence=1&isAllowed=y | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Vladislav Rapprich | místo = Praha | rok vydání = 2008 | počet stran = 29 }} [238] => [239] => * '''hyaloklastika (vitroklastika)''' – vznikají při přímém kontaktu [[láva|lávy]] s vodním prostředí. Mohou také vznikat i vlivem rychlého ochlazení [[magma|magmatu]]. Nejčastěji ale pod vodou, pod ledem, vodou nasyceném podloží nebo tam, kde [[lávový proud|proudy lávy]] vstupují do moře či jiných vodních ploch. V ten moment dojde k jejímu rychlému ochlazení a rozpadu. Tento kontakt může být neexplozivní (hyaloklasty) nebo explozivní (hyalotufy). [240] => [241] => * '''autoklastika''' – jsou ostrohranné úlomky, tvořící se [[brekcie|brekciací]] pohybujícího se [[lávový proud|lávového proudu]]. Jeho povrch chladne rychleji než aktivní vnitřek, který autoklastika tepelně izolují. Ten tak chladne pomaleji, zůstává déle tekutý a mobilní. Díky rozdílné tekutosti dochází k rozlámání horní části proudu do zmíněných autoklastik. [242] => [243] => ==== Podle složení ==== [244] => * '''Litoklastické''' – úlomky hornin, představující fragmenty utuhnuté [[Láva|lávy]]{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Kapusta | jméno = Jaroslav | instituce = Univerzita Palackého v Olomouci | odkaz na instituci = | titul = MINERALOGICKÁ CHARAKTERISTIKA ŽELEZNÝCH RUD V OKOLÍ CHABIČOVA | url = https://theses.cz/id/alyh0j/00120646-525852483.pdf | typ práce = bakalářská práce [245] => | vedoucí = Jiří Zimák | odkaz na vedoucího = | místo = Olomouc | rok vydání = 2011-05 | počet stran = | strany = | datum přístupu = | poznámka = | jazyk = čeština }} [246] => * '''Krystaloklastické''' – úlomky krystalů [247] => * '''Vitroklastické''' ('''Hyaloklastické''') – úlomky [[sopečné sklo|sopečného skla]] [248] => [249] => === Sopečné plyny === [250] => [[Soubor:RincónFumarole Apr2003.jpg|náhled|[[Fumarola]] poblíž [[Kostarika|kostarické]] [[Rincón de la Vieja]]]] [251] => [[Vulkanismus|Sopečná činnost]] nezahrnuje pouze [[sopečná erupce|sopečné erupce]], ale i ostatní doprovodné vulkanické projevy, které souvisejí s přítomností magmatu v blízkosti zemského povrchu a zvýšeným tepelným tokem. Jedním z těchto projevů jsou [[exhalace]] [[plyn]]ných látek, objevující se jak u aktivních či spících sopek, tak v oblastech s postvulkanickou aktivitou. Základem všech [[sopečné plyny|sopečných plynů]] je [[vodní pára]] (50–90 %), která je doplněna [[oxid siřičitý|oxidem siřičitým]] (5–25 %) a [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]] (3–25 %).{{citace monografie | autor= M. Rosi | autor2= P. Papale | autor3 = L. Lupi | titul = Guide des volcans | vydavatel = delachaux et niestlé | rok = 2000 | strany = 335 |isbn = 978-2-603-01204-8}} Dále mohou také obsahovat [[Sulfan|sirovodík]], [[fluorovodík]], [[oxid uhelnatý]], případně [[vodík]], [[helium]] či [[rtuť]]. Průduchy, kterými volně unikají do [[Atmosféra Země|atmosféry]] se dělí na tři druhy. [[Fumarola|Fumaroly]] emitují plyny o teplotě 200–800 °C, s hlavním podílem vodní páry. Převažují-li [[síra|sirné]] plyny s teplotou 100–250 °C, jedná se o [[solfatara|solfatary]]. Průduchy, vypouštějící převážně [[oxid uhličitý]] s teplotou menší než 100 °C, se nazývají [[mofeta|mofety]] a nejčastěji se nacházejí v oblastech s postvulkanickou aktivitou.{{Citace elektronického periodika |autor= M. McMahon |titul= What is a Fumarole? | periodikum= https://www.allthescience.org |datum vydání= 2023-06-21 |url= https://www.allthescience.org/what-is-a-fumarole.htm }}{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Sopečná činnost | periodikum= https://www.sci.muni.cz |datum vydání= |url= https://www.sci.muni.cz/~herber/volcano.htm }}{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Pitková | jméno = Iva | instituce = UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI | odkaz na instituci = | titul = Vliv vulkanické činnosti na chemii atmosféry [252] => Země na příkladu vybraných recentních erupcí | url = https://theses.cz/id/ngw7ra/Pitkov_Bakalsk_prce.pdf | typ práce = Bakalářská práce | vedoucí = Martin Jurek | odkaz na vedoucího = | místo = Olomouc | rok vydání = 2012 | počet stran = 45 | strany = | datum přístupu = | poznámka = | jazyk = čeština }} Jednou takovou je i [[Národní přírodní rezervace v Česku|národní přírodní rezervace]] [[Soos]], poblíž [[Cheb|Chebu]] na západě [[Čechy|Čech]], kde se vyskytují stovky mofet.{{Citace elektronického periodika |autor=Petr Nejedlý |titul=SOOS – bublající mofety v přírodní rezervaci nedaleko Františkových Lázní | periodikum=www.cestomila.cz |datum vydání=2011-06-19 |url=https://www.cestomila.cz/clanek/392-soos-bublajici-mofety-v-prirodni-rezervaci-nedaleko-frantiskovych-lazni}} Plyny nemusí vždy přímo unikat do atmosféry, ale také se uvolňovat do [[půda|půdy]] nebo [[podzemní voda|podzemních vod]].{{Citace elektronického periodika |autor= Karla Panchuk |titul=Materials Produced by Volcanic Eruptions | periodikum=https://openpress.usask.ca/ |datum vydání=2021-08-11 |url=https://openpress.usask.ca/physicalgeology/chapter/11-2-materials-produced-by-volcanic-eruptions/}}{{Citace elektronického periodika |titul= Reading: Volcanic Gases, Pyroclastic Flow, and Tephra | periodikum= https://courses.lumenlearning.com |datum vydání= |url= https://courses.lumenlearning.com/geo/chapter/reading-volcanic-gases-pyroclastic-flow-and-tephra/ }} [253] => [254] => Chemické složení plynů, vystupujících na povrch, závisí především na složení, tlaku a teplotě [[láva|lávy]]. Zvláště velký vliv má na to také množství plynného [[kyslík]]u, neboť některé prvky a sloučeniny jsou stabilnější než jiné. Nesmísí-li se atmosférický kyslík s vystupujícími sopečnými plyny, panuje zvýšená exhalace [[Methan|metan]]u, vodíku a sirovodíku. Za přítomnosti kyslíku naopak převládá vodní pára, oxid uhličitý a oxid siřičitý. [255] => [256] => == Sopečné erupce == [257] => Styl [[vulkanismus|sopečné činnosti]] je zásadně ovlivňován chemickým složením [[magma|magmatu]] (procentuálním podílem [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]]), [[viskozita|viskozitou]] magmatu, mírou nasycenosti [[sopečné plyny|sopečnými plyny]] a přítomností vody. [258] => [259] => === Podle charakteru === [260] => [[Soubor:Clevelandexp13.jpeg|náhled|Explozivní erupce]] [261] => [[Soubor:Kīlauea lava flow 2017(2).jpg|náhled|Výlevná erupce]] [262] => * '''Výbušná (explozivní)''' – je bouřlivá [[sopečná erupce]], která do okolí prudce vyvrhuje sopečný materiál. Její výbušnost je způsobena velkým množství rozpuštěných [[sopečné plyny|plynů]] a [[viskozita|viskózním]] (špatně tekutým) magmatem, zejména felsického či [[intermediální hornina|intermediálního]] složení ([[ryolit]], [[dacit]], [[andezit]]). Rozpuštěné plyny vlivem této vlastnosti nemohou volně uniknout a v tavenině je tak mimořádný tlak. Značný rozdíl vůči mnohem menšímu [[atmosférický tlak|atmosférickému tlaku]], během výstupu na povrch, má za následek výbušné uvolnění těchto plynů. Při uvolnění energie je do okolí vyvrhován sopečný materiál v podobě kusů [[láva|lávy]] a [[Pyroklastický sediment|pyroklastik]]. Za tyto erupce jsou zodpovědné hlavně vulkány na [[konvergentní rozhraní|konvergentním rozhraní]] ([[subdukce|subdukční zóny]]) [[tektonická deska|tektonických desek]] a oproti [[efuzivní vulkanismus|výlevným]] mají na svědomí 95 % všech obětí [[vulkanismus|sopečné činnosti]].{{Citace elektronického periodika |autor= British Geological Survey |titul= Eruption styles | periodikum= https://www.bgs.ac.uk |datum vydání= |url= https://www.bgs.ac.uk/discovering-geology/earth-hazards/volcanoes/eruption-styles/ }}{{Citace elektronické monografie |autor= R. Popa |autor2= O. Bachmann |autor3= Ch. Huber |titul = Explosive or effusive style of volcanic eruption determined by magma storage conditions | url = https://www.researchgate.net/publication/355008297_Explosive_or_effusive_style_of_volcanic_eruption_determined_by_magma_storage_conditions |datum vydání= 2021-10 |vydavatel= Nature Geoscience |jazyk= angličtina }} [263] => [264] => * '''[[Efuzivní vulkanismus|Výlevná]] (efuzivní)''' – je klidná erupce, při které [[láva|láva]] pouze volně vytéká na povrch. Je-li roztavená hornina díky malému obsahu [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]] (SiO2) málo [[viskozita|viskózní]] a tudíž si udržuje výbornou tekutost, mohou [[sopečné plyny]] volně unikat do [[atmosféra Země|atmosféry]] a proto tyto erupce postrádají jakoukoliv výbušnost. Při větším nasycení sopečnými plyny se mohou objevovat [[lávová fontána|lávové fontány]]. Vzniklé [[lávový proud|lávové proudy]] mohou urazit vzdálenost několik desítek kilometrů než se ochladí a ztuhnou. Lávové příkrovy mohou mít mocnost i 100 m ([[platóbazalt]]y dokonce i několik kilometrů). [[Výlevný vulkanismus]] je charakteristický hlavně pro [[podmořská sopka|podmořské]] a [[štítová sopka|štítové vulkány]] na [[horká skvrna|horkých skvrnách]] či na [[diskontinuita (geologie)|divergentním rozhraní]] [[tektonická deska|tektonických desek]]. V případě viskóznější lávy s vysokým obsahem oxidu křemičitého naopak dochází k produkci méně mobilních lávových proudů (typ aa nebo bloková láva) nebo [[lávový dóm|sopečných dómů]]. [265] => [266] => === Podle mechanismu === [267] => [[Soubor:Ukinrek eruption 1977.jpg|náhled|[[Freatomagmatická erupce]] [[maar]]u]] [268] => [[Soubor:Eyjafjallajökull plumes-2010-05-01.jpg|náhled|[[Freatická erupce]] (v popředí)]] [269] => * '''magmatické''' – jsou [[sopečná erupce|erupce]] bez účasti vody, které pohání především expanze [[sopečné plyny|plynné složky]] v [[magma]]tu, v důsledku klesajícího okolního litostatického tlaku. Nízko [[viskozita|viskózní]] magmata s malým množstvím rozpuštěných plynů produkují relativně klidné [[výlevný vulkanismus|efuzivní erupce]] (např. [[havajská erupce|havajské]] a [[islandská erupce|islandské]]). Vysoce viskózní magmata s vysokým obsahem rozpuštěného plynu naopak produkují prudké explozivní erupce ([[vulkánská erupce|vulkánské]], [[peléjská erupce|peléjské]], [[pliniovská erupce|pliniovské]] atd.).{{Citace monografie | autor= Grant Heiken | autor2= Grant H. Heiken | autor3= Kenneth Wohletz | titul= Volcanic Ash |url= https://books.google.cz/books/about/Volcanic_Ash.html?id=x3OFQgAACAAJ&redir_esc=y |vydavatel= University of California Press |rok vydání= 1985 |počet stran= |strany= 246 |isbn= 0520052412 | isbn2=9780520052413 |jazyk= en}} [270] => * '''hydrovulkanické''' – hydrovulkanické erupce jsou erupce, kdy se magma dostává do přímého nebo nepřímého kontaktu s vodou. Dělí se na dva typy: [271] => ** [[Freatomagmatická erupce|Freatomagmatické]] – vznikají přímým kontaktem magmatu s vodou. Velký teplotní rozdíl mezi těmito dvěma látkami vede k přemění vody v [[vodní pára|páru]], jejíž expanze (pára má 1 700× větší objem než voda){{Citace elektronického periodika |autor= Staff Writer |titul= What Is the Ratio of Water to Steam? | periodikum= https://www.reference.com/ |datum vydání= 2020-03-27 |url= https://www.reference.com/science/ratio-water-steam-e8765e4e16144993}} rapidně zvyšuje tlak a tím explozivitu a sílu [[sopečná erupce|erupce]]. To má za následek vyšší míru [[fragmentace magmatu]]. Tím vznikají oblaka [[sopečný popel|popela]], jehož zrna mají menší frakci než u magmatických erupcí. Ke freatomagmatickým erupcím patří i několik typů erupcí: [[surtseyská erupce|surtseyské]], [[podmořská erupce|podmořské]] a [[subglaciální erupce|subglaciální]].{{Citace elektronické monografie |autor= A. B. Starostin |autor2= A. A. Barmin |autor3= Oleg Melnik |titul = A transient model for explosive and phreatomagmatic eruptions | url = https://www.researchgate.net/publication/223785099_A_transient_model_for_explosive_and_phreatomagmatic_eruptions |datum vydání= 2005-05 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geotermal Research |jazyk= en}} [272] => ** [[Freatická erupce|Freatické]] – jsou výbuchy horké páry. Oproti magmatickým a [[freatomagmatická erupce|freatomagmatickým]] mají mnohem nižší intenzitu. Nastávají tehdy, když teplo z nedaleko umístěného magmatu zahřeje [[podzemní voda|podzemní]] nebo [[povrchová voda|povrchovou vodu]]. Vzniklá expandující [[vodní pára|pára]] rapidně zvýší tlak, což vede k explozivní erupci. Ta kromě páry může také vyvrhovat [[sopečný popel|sopečný popel]] a vystřelovat [[sopečná puma|sopečné bomby]]. Ty ovšem tvoří nejuvenilní materiál, který nemá původ v magmatu, jenž erupci vyvolalo, nýbrž se jedná o kusy nadložní vrstvy či dna [[sopečný kráter|sopečného kráteru]]. Freatické erupce se vyznačují svou nepředvídatelností, což bylo například příčinou tragédie na [[Nový Zéland|novozélandském]] ostrově [[Whakaari]] roku [[2019]], kde zemřelo 22 turistů.{{Citace elektronické monografie |autor= C. Montanaro a spol. |titul = Phreatic and Hydrothermal Eruptions: From Overlooked to Looking Over | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s00445-022-01571-7 |datum vydání= 2022-06-02 |vydavatel= Bulletin of Volcanology |jazyk= angličtina }}{{Citace elektronické monografie |autor= K. Mayer a spol. |titul = Experimental constraints on phreatic eruption processes at Whakaari (White Island volcano) | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0377027315001900 |datum vydání= 2015-09-01 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geotermal Research |jazyk= angličtina }}{{Citace elektronického periodika |autor= 1news |titul= German man dies following Whakaari/White Island eruption, bringing death toll to 22 | periodikum= https://www.1news.co.nz |datum vydání= 2020-11-26 |url= https://www.1news.co.nz/2020/11/26/german-man-dies-following-whakaariwhite-island-eruption-bringing-death-toll-to-22/ }} Další neštěstí se odehrálo [[27. září]] [[2014]] v [[Japonsko|Japonsku]]. Aniž by [[stratovulkán]] [[Ontake]] poskytl předčasné varování v podobě otřesů, došlo k jeho náhlé freatické erupci. Bylo zabito 63 turistů, kteří v tu dobu horu zdolávali.{{Citace elektronického periodika |autor= John Pickrell |titul= Why deadly New Zealand volcano eruption was hard to predict | periodikum= https://www.nature.com/ |datum vydání= 2019-12-11 |url= https://www.nature.com/articles/d41586-019-03819-3 }}{{Citace elektronického periodika |autor= Elaine Lies |titul= Japanese troops head for volcano after eruption to search for missing climbers | periodikum= https://www.chathamdailynews.ca/ |datum vydání= 2014-09-27 |url= https://www.chathamdailynews.ca/2014/09/27/japanese-troops-head-for-volcano-after-eruption-to-search-for-missing-climbers }} [273] => [274] => === Podle umístění === [275] => * '''centrální''' – jsou [[sopečná erupce|erupce]], při nichž je magma přiváděno k povrchu hlavním sopouchem.{{Citace elektronického periodika |autor= Aleš Vaněk |titul= Vulkanická činnost, produkty vulkanismu | periodikum= https://docplayer.cz |datum vydání= |url= https://docplayer.cz/2585112-Vulkanickacinnost-produkty-vulkanismu.html }}{{Citace elektronického periodika |autor= Pavel Bokr |titul= Sopečná činnost a sopky | periodikum= http://www.gweb.cz/ |datum vydání= 2004-10-11 |url= http://www.gweb.cz/clanky/clanek-60/ }} [276] => * '''lineární''' – magma proniká na povrch prostřednictvím trhlin podél [[zlom]]ů. Tento typ erupcí se předpokládá jak u [[kontinentální kůra|kontinentální]], tak u [[oceánská kůra|oceánské kůry]]. Soustředí se převážně na [[horká skvrna|horké skvrny]] a [[diskontinuita (geologie)|divergentní rozhraní]] [[tektonická deska|tektonických desek]].{{Citace elektronického periodika |autor= V. Cataldo |autor2= J. Taylor |autor3= H. Hargitai |autor4= A. Kereszturi |titul= Fissure Vent | periodikum= https://link.springer.com |datum vydání= 2014-01-01 |url= https://link.springer.com/referenceworkentry/10.1007/978-1-4614-9213-9_444-2 }} [277] => * '''areální''' – vznikají, když se nějaké magmatické těleso dostane do blízkosti povrchu a dojde k protavení nadložních hornin tak, že se magma v tekutém stavu dostane až na zemský povrch. Když taková tělesa posléze utuhnou mají na povrchu charakter výlevných hornin, ale do hloubky se mění v horniny hlubinného charakteru.{{Citace monografie | autor= Dušan Hovorka | titul= Sopky - Vznik, produkty, dôsledky |url= https://www.databazeknih.cz/knihy/sopky-vznik-produkty-d-sledky-390550 |vydavatel= Veda |rok vydání= 1990 |počet stran= 156 |strany= |isbn= 80-224-0014-9 |jazyk= sk }} [278] => [279] => === Podle intenzity === [280] => K měření intenzity [[sopečná erupce|sopečné erupce]] je možné použít několik různých klasifikačních metod. Vhodným parametrem je množství vyvrženého [[extruzivní hornina|sopečného materiálu]]. Dále přichází do úvahy i doba trvání erupce, výška erupčního oblaku/[[erupční sloupec|sloupce]] či vztah mezi velikostí emitovaných úlomků a jejich dosaženou vzdáleností od zdroje. Určit množství vyvržené hmoty na základě depozitů není jednoduché. Vrstvy mohou mít na malé ploše proměnou tloušťku, složitý vzor distribuce (daný tehdejší meteorologickou situací) a mohou se usazovat v různých prostředí (na souši nebo na dně vodních ploch). Postupem času degradují působením [[eroze]]. Obzvlášť citlivá jsou například špatně konsolidovaná ložiska [[tefra|tefry]], což má posléze negativní vliv na stanovení objemu erupce. Další překážkou je i hustota různých sopečných materiálu a odlišný obsah pórů. Hustota u [[láva|lávy]] se pohybuje v rozmezí 1 800 až 2 700 kg/m³. U čerstvě napadané [[tefra|tefry]] zhruba 400 až 600 kg/m³, zatímco po zkonsolidování 1 600 až 2 000 kg/m³. Z těchto důvodů byl zaveden DRE ''(Dense-rock equivalent)'', kdy se hustota všech materiálů převádí na jednotnou hustotu mateřského magmatu bez vzduchových bublinek. Erupce [[Pinatubo|Pinatuba]] v roce [[1991]] vyvrhla 8,4 až 10,4 km³ lávy, [[sopečný popel|popela]] a [[Pyroklastický sediment|pyroklastického materiálu]], ale po přepočítání vyšlo DRE na 3,7 až 5,3 km³.{{Citace elektronické monografie |autor= S. Guo |autor2= W. I. Rose |autor3= G. J. S. Bluth |autor4= I. M. Watson |titul = Particles in the great Pinatubo volcanic cloud of June 1991: The role of ice | url = https://www.researchgate.net/publication/228751253_Particles_in_the_great_Pinatubo_volcanic_cloud_of_June_1991_The_role_of_ice |datum vydání= 2004-07 |vydavatel= Geochemistry Geophysics Geosystems}} [281] => [282] => [[Index vulkanické aktivity]] VEI ''('''V'''olcanic '''E'''xplosivity '''I'''ndex)'', vyvinut roku [[1982]], je široce užívanou škálou pro klasifikaci sopečných erupcí na základě jejich velikosti a intenzity. Číselná stupnice (od VEI 0 do VEI 8) je [[logaritmická stupnice|logaritmická]], což znamená, že s každým stupněm množství vyvržené množství hmoty vzrůstá 10×. S nejnižším a nejslabším indexem VEI 0 jsou spojeny [[Výlevný vulkanismus|neexplozivní erupce]] s nízkoobjemovými lávovými proudy. Indexem VEI 5 je ohodnocena například slavná erupce [[Vesuv]]u v roce [[79]], kdy [[pyroklastický příval|pyroklastické přívaly]] a [[pyroklastický proud|proudy]] zničily veškeré osídlení v okruhu 15 km.{{Citace elektronické monografie |autor= L. Giacomelli |autor2= A. Perrotta |autor3= R. Scandone |autor4= C. Scarpati |titul = The eruption of Vesuvius of 79 AD and its impact on human environment in Pompei | url = https://www.researchgate.net/publication/257758316_The_eruption_of_Vesuvius_of_79_AD_and_its_impact_on_human_environment_in_Pompei |datum vydání= 2003-10 |vydavatel= Episodes |jazyk= en }} Naopak výbuch [[Krakatoa|Krakatoi]] roku [[1883]] měl již VEI 6. Poněkud netypická byla erupce [[island]]ské [[Laki]] v letech [[1783]]–[[1784]]. Ačkoliv se jednalo taktéž stupeň VEI 6, tak nešlo o explozivní, nýbrž o masivní [[efuzivní vulkanismus|výlevnou erupci]]. Za posledních tisíc let nastaly pouze dvě erupce s indexem VEI 7. Sopečný výbuch [[Tambora|Tambory]] v roce [[1815]] vyvrhnul 150 km³ pyroklastik a byl tak nejsilnější erupcí v [[moderní dějiny|moderních dějinách]]. Kvůli jejím silným účinkům na globální [[Podnebí|klima]] ([[sopečná zima]]) se následující rok [[1816]] označuje jako tzv. ''rok bez léta''.{{Citace elektronické monografie |autor= J. Luterbacher |autor2= C. Pfister |titul = The year without a summer | url = https://www.researchgate.net/publication/274378659_The_year_without_a_summer |datum vydání= 2015-04 |vydavatel= Nature geoscience |jazyk= en}} Za druhou událostí byla v roce [[1257]] zodpovědná sopka Samalas (dnes [[Rinjani]]) v [[Indonésie|Indonésii]], která z roku [[1258]] taktéž učinila ''rok bez léta''.{{Citace elektronické monografie |autor= C. M. Vidal a spol. |titul = The 1257 Samalas eruption (Lombok, Indonesia): The single greatest stratospheric gas release of the Common Era | url = https://www.researchgate.net/publication/308969537_The_1257_Samalas_eruption_Lombok_Indonesia_The_single_greatest_stratospheric_gas_release_of_the_Common_Era |datum vydání= 2016-10 |vydavatel= Scientific Reports |jazyk= en }} [[Civilizace]] zatím nezažila žádnou erupci o síle VEI 8, za níž jsou zodpovědné [[supervulkán|supervulkány]]. [[Taupo (sopka)|Poslední]] se odehrála před 25 600 lety na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]],{{Citace elektronické monografie |autor= N. W. Dunbar |autor2= N. A. Iverson |autor3= A. R. V. Eaton |autor4= M. Sigl |autor5= B. V. Alloway |autor6= A. V. Kurbatov |autor7= L. G. Mastin |autor8= J. R. McConnell |autor9= C. J. N. Wilson |titul = New Zealand supereruption provides time marker for the Last Glacial Maximum in Antarctica | url = https://www.nature.com/articles/s41598-017-11758-0 |datum vydání= 2017-09-25 |vydavatel= Nature |jazyk= en}} přičemž se průměrně opakují každých 50 tisíc let. Mezi další takto silné erupce patří výbuch [[Yellowstonská kaldera|Yellowstonské kaldery]] před 630 tisíci roky nebo [[Tobská katastrofa|výbuch Toby]] před 74 tisíci roky.{{Citace elektronického periodika |autor= J. Alean |autor2= R. Carniel |autor3= M. Fulle |titul= Yellowstone Hotspot and Volcanic Activity | periodikum= https://www.swisseduc.ch |datum vydání= |url= https://www.swisseduc.ch/stromboli/perm/yellowstone/geol-en.html }}{{Citace elektronické monografie |autor= L. Crick a spol. |titul = New insights into the ∼ 74 ka Toba eruption from sulfur isotopes of polar ice cores | url = https://www.researchgate.net/publication/355402089_New_insights_into_the_74_ka_Toba_eruption_from_sulfur_isotopes_of_polar_ice_cores |datum vydání= 2021-10 |vydavatel= Climate of the Past |jazyk= en}} Nutno dodat, že s přibývající sílou klesá četnost těchto událostí. Bylo prostudováno téměř 8 tisíc sopečných erupcí, k nimž došlo v [[holocén|holocénu]] (posledních 11 700 let), přičemž 90 % z nich mělo index VEI 3 a méně.{{Citace monografie |autor= L. Siebert |autor2= T. Simkin |autor3= P. Kimberly | titul= Volcanoes of the World: Third Edition |url= https://www.jstor.org/stable/10.1525/j.ctt1pnqdx |vydavatel= University of California Press |rok vydání= 2010 |počet stran= 568 |strany= |isbn= 978-0-520-94793-1 |jazyk= en }} [283] => [284] => {| class="wikitable" style="text-align:center" width="100%" [285] => |+ Index vulkanické aktivity (VEI){{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Volcanic Explosivity Index (VEI) | periodikum= https://www.nps.gov |datum vydání= |url= https://www.nps.gov/subjects/volcanoes/volcanic-explosivity-index.htm }}{{Citace elektronické monografie |autor= C. G. Newhall |autor2= S. Self |titul= The Volcanic Explosivity Index (VEl): An Estimate of Explosive Magnitude for Historical Volcanism |url= http://www.agu.org/books/hg/v002/HG002p0143/HG002p0143.pdf |datum vydání= 1982-02-20 |vydavatel= Journal of Geophysical Research |jazyk= en |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20131213194307/http://www.agu.org/books/hg/v002/HG002p0143/HG002p0143.pdf |datum archivace= 2013-12-13 |nedostupné= ano}} [286] => |- [287] => !width="2% |VEI [288] => !width="13% |Množství vyvrženého materiálu [289] => !width="22% |Typ erupce [290] => !width="10% |Výška sopečného mraku/sloupce [291] => !width="13% |Průměrná četnost každý(ch) [292] => !width="40% |Příklady některých erupcí [293] => |- [294] => | style="background-color: white;" | '''0''' [295] => | do 10 000 m³ [296] => | [[havajská erupce]] [297] => | do 0,1 km [298] => | nepřetržitě [299] => | [[Kilauea]] ([[1977]]), [[Piton de la Fournaise]] ([[2017]]) [300] => |- [301] => | style="background-color: #FFC;" | '''1''' [302] => | 0,01 – 1 mil. m³ [303] => | [[havajská erupce|havajská]] a [[strombolská erupce]] [304] => | 0,1 – 1 km [305] => | den [306] => | [[Stromboli]] (od dob [[Římská říše|Římské říše]]), [[Nyiragongo]] ([[2002]]) [307] => |- [308] => | style="background-color: #FF3;" | '''2''' [309] => | 1 – 10 mil. m³ [310] => | [[strombolská erupce|strombolská]], [[vulkánská erupce]] [311] => | 1 – 5 km [312] => | 2 týdny [313] => | [[Cumbre Vieja]] ([[1949]]), [[Sinabung]] ([[2010]]), [[Whakaari]] ([[2019]]) [314] => |- [315] => | style="background-color: #FC0;" | '''3''' [316] => | 10 – 100 mil. m³ [317] => | [[vulkánská erupce|vulkánská]], [[peléjská erupce|peléjská]] a [[pliniovská erupce|subpliniovská erupce]] [318] => | 3 – 15 km [319] => | 3 měsíce [320] => | [[Nevado del Ruiz]] ([[1985]]), [[Soufrière Hills]] ([[1995]]), [[Semeru]] ([[2021]]) [321] => |- [322] => | style="background-color: #F90;" | '''4''' [323] => | 0,1 – 1 km³ [324] => | [[peléjská erupce|peléjská]], [[pliniovská erupce|subpliniovská]] a [[pliniovská erupce]] [325] => | nad 10 km [326] => | 18 měsíců [327] => | [[Mont Pelée]] ([[1902]]), [[Eyjafjallajökull]] ([[2010]]), [[Taal (sopka)|Taal]] ([[2020]]) [328] => |- [329] => | style="background-color: #F60;" | '''5''' [330] => | 1 – 10 km³ [331] => | [[peléjská erupce|peléjská]] a [[pliniovská erupce]] [332] => | nad 10 km [333] => | 12 let [334] => | [[Vesuv]] ([[79]]), [[Agung]] ([[1963]]), [[Mount St. Helens]] ([[1980]]), [[Puyehue]] ([[2011]]) [335] => |- [336] => |style="background-color: #F00;" | '''6''' [337] => | 10 – 100 km³ [338] => | [[pliniovská erupce|pliniovská]] a [[pliniovská erupce|ultrapliniovská erupce]] [339] => | nad 20 km [340] => | 50 – 100 let [341] => | [[Ilopango (jezero)|Ilopango]] (~[[431]]), [[Krakatoa]] ([[1883]]), Pinatubo ([[1991]]) [342] => |- [343] => | style="background-color: #900;" | '''7''' [344] => | 100 – 1 000 km³ [345] => | [[pliniovská erupce|ultrapliniovská erupce]] [346] => | nad 20 km [347] => | 500 – 1 000 let [348] => | [[Campi Flegrei]] (před ~39 280 lety),{{Citace elektronické monografie |autor= F. G. Fedele |autor2= B. Giaccio |autor3= R. Isaia |autor4= G. Orsi |titul = The Campanian Ignimbrite Eruption, Heinrich Event 4, and Palaeolithic Change in Europe: A High‐Resolution Investigation | url = https://www.researchgate.net/publication/239939045_The_Campanian_Ignimbrite_Eruption_Heinrich_Event_4_and_Palaeolithic_Change_in_Europe_A_High-Resolution_Investigation |datum vydání= 2003-01 |vydavatel= |jazyk= angličtina }} [[Théra]] (~1600 př. n. l.), [[Tambora]] ([[1815]]) [349] => |- [350] => |style="background-color: black;" | '''8''' [351] => | více než 1 000 km³ [352] => | [[pliniovská erupce|ultrapliniovská erupce]] [353] => | nad 20 km [354] => | 50 000 let [355] => | [[Yellowstonská kaldera|Yellowstone]] (před ~631 300 lety), [[Tobská katastrofa|Toba]] (před ~74 000 lety) [356] => |} [357] => [358] => === Typy erupcí === [359] => ==== Havajská ==== [360] => [[Soubor:Hawaiian_Eruption-numbers.svg|náhled|[[Havajská erupce]]: '''1.''' oblak plynů, '''2.''' [[lávová fontána]], '''3.''' [[Sopečný kráter|kráter]], '''4.''' [[lávové jezero]], '''5.''' [[Fumarola|fumaroly]], '''6.''' [[lávový proud]], '''7.''' vrstvy lávy a popela, '''8.''' [[Vrstva (geologie)|stratum]], '''9.''' sill, '''10.''' přívod [[magma]]tu, '''11.''' [[magmatický krb]], '''12.''' [[dajka]]]] [361] => [362] => [[Havajská erupce|Havajský typ erupce]] je nejklidnější a nejběžnějším typem [[sopečná erupce|sopečné erupce]]. Jedná se o [[výlevný vulkanismus]] málo [[viskozita|viskózních]] (dobře tekoucích) [[láva|láv]], většinou [[čedič]]ové složení, s nízkým obsahem rozpuštěných [[sopečné plyny|plynů]] a vysokou teplotou překračující 1 000 °C. Byl pojmenován podle sopek na ostrově [[Havaj (ostrov)|Havaj]]. Tyto erupce nejsou explozivní, nedochází při nich k emitování oblak [[sopečný popel|sopečného popela]] a jsou typické pro [[štítový vulkán|štítové vulkány]]. Sopečná aktivita nemusí být soustředěna pouze na centrální [[sopečný kráter]], roztavená hornina může naopak proudit z radiálně umístěných trhlin na svazích.{{Citace elektronického periodika |autor= J. Ball |titul= Types of Volcanic Eruptions | periodikum= https://geology.com |datum vydání= |url= https://geology.com/volcanoes/types-of-volcanic-eruptions/ }} Občas se mohou objevit i [[lávová fontána|lávové fontány]]. Ačkoliv havajský typ patří mezi nejméně nebezpečné erupce, vzniklé [[lávový proud|lávové proudy]] jsou schopné urazit velké vzdálenosti, ohrozit zastavené oblasti a někdy si i vyžádat ztráty na lidských životech.{{Citace elektronického periodika |autor= Jessica Ball |titul= Types of Vocanic Eruptions| periodikum= https://geology.com/ |datum vydání= |url= https://geology.com/volcanoes/types-of-volcanic-eruptions/ }}{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Discovery |titul= Hawaiian eruption| periodikum= https://www.volcanodiscovery.com/ |datum vydání= |url= https://www.volcanodiscovery.com/photoglossary/hawaiianeruption.html }} [363] => [364] => [365] => Soubor:Lava flow at hawaii.JPG|
Lávový proud, Kilauea
[366] => Soubor:Lava flow near Kamokuna, 2017 (7629586c-646b-4c08-8eea-f9990cbd5a5d).jpg|
Lávový proud, Kilauea
[367] => Soubor:Lava flow to ocean from Kilauea.jpg|
Průnik lávy do oceánu, Kilauea
[368] => Soubor:Lava fountain USGS page 30424305-068 large.JPG|
Lávová fontána Kilauei
[369] =>
[370] => [371] => ==== Islandská ==== [372] => [[Islandská erupce|Islandský typ]] je výlev málo [[viskozita|viskózní]] [[láva|lávy]] z trhliny. Nápadně se podobá tomu [[havajská erupce|havajskému]], ale pocházejí z trhlin rovnoběžně orientované okolo [[Diskontinuita (geologie)|divergentního rozhraní]] [[tektonická deska|tektonických desek]]. Délka pukliny, z níž proudí roztavená hornina na povrch, může být dlouhá od několika set metrů po několik desítek kilometrů. Není neobvyklé, že se podél ní mohou zformovat tzv. [[spečený kužel|spečené kužely]]. [[lávový proud|Lávové proudy]] nebo lávové příkrovy vyplňují níže položená místa a vytváří tak lávová pole. K obnovení [[vulkanismus|sopečné činnosti]] nedochází na tomtéž místě, ale nová trhlina se otevře několik set metrů až kilometrů vedle. Islandské erupce většinou kumulativně nebudují žádný horský masiv. Pokud ano, jedná se o [[štítová sopka|štítový vulkán]] podstatně menších rozměrů než protějšky vystavěné pomocí havajského typu. Nejznámější erupcí byla patrně ta, která nastala u sopky [[Laki]] v letech [[1783]]–[[1784]]. Po dobu osmi měsíců prýštila láva z trhliny dlouhé 27 km. Na zemský povrch se ji vylilo zhruba 14,7 km³. [373] => [374] => [375] => Soubor:2023 Grindavik eruption.jpg|
3,5 kilometrů dlouhá erupční trhlina při [[sopečná erupce|erupci]] [[Svartsengi]] na [[Island|Islandu]] ([[2023]])
[376] => Soubor:Neue Eruptionsspalten, Island, 5. April 2021.jpg|
Erupce [[Fagradalsfjall]] ([[2021]])
[377] => Soubor:Bárðarbunga Volcano, September 4 2014 - 15145866372.jpg|
Erupce [[Bárðarbunga|Bárðarbungy]] ([[2014]])
[378] => Soubor:Laki fissure (2).jpg|
Pohled do trhliny [[Laki]]
[379] =>
[380] => [381] => ==== Strombolská ==== [382] => [[Soubor:Strombolian_Eruption-numbers.svg|náhled|[[Strombolská erupce]]: '''1.''' oblak [[sopečný popel|popela]], '''2.''' [[lapilli|struska]], '''3.''' spad popela, '''4.''' [[lávová fontána]] , '''5.''' [[sopečná bomba]], '''6.''' [[lávový proud]], '''7.''' vrstvy [[láva|lávy]] a popela, '''8.''' [[Vrstva (geologie)|stratum]], '''9.''' [[dajka]], '''10.''' přívod [[magma]]tu, '''11.''' [[magmatický krb]], '''12.''' sill]] [383] => [384] => [[Strombolská erupce|Strombolský typ]] jsou slabé explozivní [[sopečná erupce|erupce]] a představují jeden z nejlépe zdokumentovaných typů. Jsou charakteristické krátkodobými, rytmicky se opakujícími výbuchy expandujících [[sopečné plyny|plynů]], chrlící do svého nejbližšího okolí [[lapilli|sopečnou strusku]]. Interval mezi samotnými pulzy může být v řádu vteřin nebo minut. Každý takový výbuch, doprovázený hlasitým zvukem, je způsobený prasknutím kapsy sopečných plynů, která k povrchu stoupá sopouchem a zároveň s sebou vytlačuje [[magma]]. Síla expandujících plynů magma [[fragmentace magmatu|fragmentuje]] na menší kusy, které jsou výtrysky chrleny maximálně do výšky několik set metrů. Během svého letu částečně utuhnou a jako [[lapilli|sopečná struska]] se hromadí v okolí [[sopečný kráter|sopečného kráteru]]. Jednotlivý výbuch může na zemský povrch dopravit 1–10 tun materiálu. Kromě strusky jsou schopné taktéž produkovat malá oblaka [[sopečný popel|sopečného popela]] (nepřekračující výšku 1 km) a vystřelovat [[sopečná puma|sopečné bomby]]. Pro strombolské erupce jsou běžná málo [[viskozita|viskózní]] magmata [[čedič|čedičového]] a čedičoandezitového složení. Typicky se vyskytují u [[sypaný kužel|sypaných kuželů]] a [[stratovulkán]]ů na [[konvergentní rozhraní|konvergentním rozhraní]] [[tektonická deska|tektonických desek]] ([[subdukce|subdukční zóny]]). Eruptivní epizoda může bez přestávky trvat hodiny nebo i dny. Může ji rovněž doprovázet [[lávová fontána|lávová fontána]]. Konec epizody bývá někdy zakončován produkcí [[lávový proud|lávových proudů]]. Typ erupce byl pojmenován podle známého [[Itálie|italského]] vulkánu [[Stromboli]], který je nepřetržitě činný již 2 400 let a proto ho [[starověký Řím|starověcí Římané]] přezdívali „maják [[Středozemní moře|Středozemního moře]]“. Strombolské erupce jsou turisticky vyhledávané, zejména pro noční pozorování.{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Discovery |titul= strombolian eruption | periodikum= https://www.volcanodiscovery.com/ |datum vydání= |url= https://www.volcanodiscovery.com/photoglossary/strombolian-eruption.html }} [385] => [386] => [387] => Soubor:Fuego Eruption.jpg|
Erupce [[Fuego|Fuega]]
[388] => Soubor:Stromboli animiert 800x600.gif|
Erupce [[Stromboli]]
[389] => Soubor:Stromboli en erupción, Islas Eolias, Sicilia, Italia, 2015.gif|
Erupce Stromboli
[390] =>
[391] => [392] => ==== Vulkánská ==== [393] => [[Soubor:Vulcanian_Eruption-numbers.svg|náhled|[[Vulkánská erupce]]: '''1.''' oblak [[sopečný popel|popela]], '''2.''' [[lapilli|struska]], '''3.''' [[lávová fontána]], '''4.''' spad vulkanického popela, '''5.''' [[Sopečná puma|lávová bomba]], '''6.''' [[lávový proud]], '''7.''' vrstvy lávy a popela, '''8.''' [[Vrstva (geologie)|stratum]], '''9.''' sill, '''10.''' přívod [[magma]]tu, '''11.''' [[magmatický krb]], '''12.''' [[dajka]]]] [394] => [395] => [[Vulkánská erupce|Vulkánské erupce]] jsou středně prudké explozivní [[sopečná erupce|erupce]], produkující oblaka [[sopečný popel|popela]] a zároveň do okolí vystřelují velké kusy hornin (tzv. [[sopečná puma|lávové bomby]]). Souvisejí s přítomností velice [[viskozita|viskózního]] [[magma]]tu, zejména [[čedič]]o-[[andezit]]ového, andezitového, [[dacit]]ového a [[ryolit]]ového složení. To obsahuje velké množství [[sopečné plyny|plynů]], které vlivem viskozity nemohou z magmatu volně unikat. V jícnu sopky tak postupně narůstá tlak, až nakonec dojde k jeho náhlému uvolnění prostřednictvím prudkých explozí, které mohou být velmi hlasité.(Video [https://www.youtube.com/watch?v=IAcO1cpwlEs&list=PLuCtJMmdsv13RjzLzdxE327KYDFO16DwU&index=320]) Síla takového výbuchu je přímo úměrná množství nahromaděných plynů. Jednotlivé výbuchy vulkánských erupcí se rytmicky opakují, byť nepravidelně, přičemž délka intervalu se pohybuje od méně než jedné minuty až po jeden den. Oblaka sopečného popela obvykle dosahují výšek 1 až 2 km. Jenom výjimečně vyvržený materiál vystoupá do výšky přes 10 km (takové události mohou být mylně zaměňovány za subpliniovské). Lávové bomby, jejichž dráha je reprezentovaná [[balistická křivka|balistickou křivkou]], mohou dopadat na zemský povrch dokonce 5 km od [[sopečný kráter|sopečného kráteru]]. Explozivní charakter vulkánské aktivity je dále podporován předčasným tuhnutím viskózního magmatu přímo v jícnu sopky, čímž vzniká dočasná zátka, která je posléze zničena další explozí, jakmile tlak plynů překročí její pevnost. Výbuchy mohou být tak prudké, že vyvržené kusy hornin mohou překonat rychlost zvuku, což vede k vytvoření [[sonický třesk|sonického třesku]].(Video [https://www.youtube.com/watch?v=oMxIlXW56cQ&t=79s]) Vulkánské erupce byly pojmenované podle [[Itálie|italské]] sopky [[Vulcano]]. Lze se s nimi setkat po celém světě, typické jsou například pro [[Indonésie|indonéskou]] [[Krakatoa|Krakatoiu]], [[Japonsko|japonskou]] [[Sakuradžima|Sakuradžimu]] nebo [[Kostarika|kostarickou]] [[Irazú]]. Vzhledem k produkci velkého množství lávových bomb s velkým dopadovým poloměrem je tento typ erupce poměrně nebezpečný. V některých případech je schopný vytvořit i malé [[pyroklastický proud|pyroklastické proudy]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Vulkánské erupce |periodikum= https://sites.google.com/ |datum vydání= |url= https://sites.google.com/site/vulkanizmus/sopecne_erupce/vulkanske_erupce |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220920171734/https://sites.google.com/site/vulkanizmus/sopecne_erupce/vulkanske_erupce |datum archivace= 2022-09-20 }} [396] => [397] => [398] => Soubor:Sakurajima eruptions 8 Dec. 2014, JST 13-44-18.JPG|
Erupce [[Sakuradžima|Sakuradžimy]]
[399] => Soubor:Sakurajima eruptions 8 Dec. 2014, JST 13-45-06.JPG|
Stejná erupce po 48 vteřinách
[400] => Soubor:Indonesia, Sunda Straits.jpg|
Erupce [[Krakatoa|Krakatoi]]
[401] =>
[402] => [403] => ==== Peléjská ==== [404] => [[Soubor:Pelean_Eruption-numbers.svg|náhled|[[Peléjská erupce]]: '''1.''' oblak popela '''2.''' sopečný spad, '''3.''' [[lávový dóm]], '''4.''' [[sopečná puma|lávová bomba]], '''5.''' [[pyroklastický proud]], '''6.''' vrstvy [[láva|lávy]] a [[popel]]a, '''7.''' [[Vrstva (geologie)|stratum]], '''8.''' přívod [[magma]]tu, '''9.''' [[magmatický krb]], '''10.''' [[dajka]]]] [405] => [406] => Jsou explozivní [[sopečná erupce|erupce]], jejichž hlavním rysem je produkce [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]], kvůli čemuž mohou být pro své okolí velmi destruktivní. Proudy nejčastěji vznikají kolapsem [[lávový dóm|lávového dómu]] nebo [[lávová jehla|lávové jehly]]. Zhroucení je způsobeno buď jejich strukturální nestabilitou nebo tlakem přísunu nového magmatu. Opakování tvorby a kolapsu může přetrvávat několik let nebo i desetiletí ([[Santa María (sopka)#Santiaguito|Santiaguito]]). Erupce jsou úzce vázány na vysoce [[viskozita|viskózní]] felsické magma [[ryolit]]ového, případně [[andezit]]ového složení. Neprobíhají zcela samostatně, ale často doprovázejí erupce [[vulkánská erupce|vulkánského]] nebo [[pliniovská erupce|pliniovského]] typu. Poprvé byly popsány při erupci [[Karibik|karibského]] vulkánu [[Mont Pelée]], který svými pyroklastickými proudy zahubil 28 tisíc obyvatel. [[Peléjská erupce|Peléjské erupce]] se rovněž objevily u [[Hibok-Hibok]] ([[1948]]–[[1951]]), [[Mayon]] ([[1984]]) či [[Soufrière (Svatý Vincenc)|Soufrière]] ([[2021]]).{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Pélejské erupce |periodikum= https://sites.google.com/ |datum vydání= |url= https://sites.google.com/site/terminologickyglosar/pelejske_erupce |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220920171544/https://sites.google.com/site/terminologickyglosar/pelejske_erupce |datum archivace= 2022-09-20 }}{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= KINDS OF VOLCANIC ERUPTIONS |periodikum= https://web.archive.org/ |datum vydání= |url= http://volcano.und.nodak.edu/vwdocs/vwlessons/kinds/kinds.html |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20060110183352/http://volcano.und.nodak.edu/vwdocs/vwlessons/kinds/kinds.html |datum archivace= 2006-01-10}} [407] => [408] => [409] => Soubor:Pyroclastic flows at Mayon Volcano-2010-20-08.jpg|
Erupce [[Mayon]]
[410] =>
[411] => [412] => ==== Pliniovská ==== [413] => [[Soubor:Plinian_Eruption-numbers.svg|thumb|[[Pliniovská erupce]]: '''1.''' [[erupční sloupec]], '''2.''' přívod [[magma]]tu, '''3.''' sopečný spad, '''4.''' vrstvy lávy a popela, '''5.''' podložní nevulkanické [[Vrstva (geologie)|vrstvy]] původních hornin, '''6.''' [[magmatický krb]]]] [414] => {{Podrobně|Pliniovská erupce}} [415] => [416] => [[Pliniovská erupce|Pliniovské erupce]] jsou extrémně explozivní [[sopečná erupce|erupce]]. V podstatě se jedná o nejničivější a energeticky nejmohutnější typ erupce. Délka jejich trvání se pohybuje v řádu hodin nebo několika dnů. Jsou velmi bohaté na [[sopečné plyny|plyny]] a na značně [[viskozita|viskózní]] [[intermediální hornina|intermediální]] či felsická magmata [[dacit]]ového až [[ryolit]]ového složení ([[čedič]]ové je poměrně neobvyklé). Prvním charakteristickým znakem pliniovských erupcí je vysoký [[erupční sloupec]], skládající se z velmi horké směsi plynů, [[sopečný popel|popela]] a [[pemza|pemzy]]. Jeho výška mnohdy překračuje 30 km, výjimečně může penetrovat [[stratopauza|stratopauzu]], proniknout až do [[mezosféra|mezosféry]] a dosáhnout výšky 55 km. V těchto výškách se jeho stoupání zastavuje a nastává horizontální šíření v závislosti na rychlosti a směru větru, čímž nabývá tvaru připomínající deštník. Zemský povrch pod tímto větrem hnaným sopečným mrakem je zasypáván [[Pyroklastický sediment|pyroklastiky]] (sopečným popelem, [[lapilli|struskou]] a kusy pemzy). Tento jev se označuje jako sopečný spad, přičemž tloušťka naakumulované vrstvy se zvyšuje se zmenšující se vzdáleností ke zdroji erupce. Stabilitu sloupce udržuje jeho vlastní silné [[Šíření tepla prouděním|konvekční proudění]] a rychlost stoupání činí 150–600 m/s. Během hlavní fáze je vulkán schopný chrlit milion až 100 milionů tun materiálu za vteřinu. Jakmile dojde k oslabení konvekčního proudění ve sloupci, nastává jeho částečný nebo úplný gravitační kolaps.{{Citace elektronického periodika |autor= National Park Service |titul= Pyroclastic Flows and Ignimbrites, and Pyroclastic Surges | periodikum= https://www.nps.gov |datum vydání= |url= https://www.nps.gov/articles/000/pyroclastic-flows-and-ignimbrites-and-pyroclastic-surges.htm }} Materiál, který ho tvořil má totiž vyšší hustotu než okolní vzduch, takže se velkou rychlosti de facto „rozleje“ po svazích dolů v podobě extrémně nebezpečných [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]] nebo [[pyroklastický příval|pyroklastických přívalů]], společně označované zkratkou PDC (''Pyroclastic density current'').{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Volcanics in outcrop: Pyroclastic density currents | periodikum= https://www.geological-digressions.com |datum vydání= |url= https://www.geological-digressions.com/volcanics-in-outcrop-pyroclastic-density-currents/ }} Cyklus zformování sloupce a jeho zhroucení se může několikrát opakovat. Druhým charakteristickým znakem tohoto typu erupcí je velké množství vyvrženého materiálu. Nízkoenergetický druh, zvaný subplinovský, produkuje 0,1–1 km³ sopečného materiálu. Erupční sloupec obecně neproniká do stratosféry. Zároveň je vlivem slabé konvekce nestabilní a podstupuje opakované kolapsy a dochází tak k tvorbě nízkoobjemových PDC. Klasická pliniovská erupce zpravidla vyvrhne 1–10 km³. Oproti tomu ultrapliniovská erupce je schopná vyvrhnout více než 10 km³. Lze se rovněž setkat se speciálním termínem freatopliniovská erupce, pro kterou je typický velmi vysoký erupční sloupec.{{Citace elektronické monografie |autor= Timothy M. Kusky |titul = Déjà vu: Might Future Eruptions of Hunga Tonga-Hunga Ha’apai Volcano be a Repeat of the Devastating Eruption of Santorini, Greece (1650 BC)? | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s12583-022-1624-2 |datum vydání= 2022-01-29 |vydavatel= Journal of Earth Science |jazyk= en}} Například při erupci tichomořské sopky [[Hunga Tonga – Hunga Haʻapai|Hunga Tongy]] [[15. leden|15. ledna]] [[2022]] dosáhl erupční sloupec výšky 58 km.{{Citace elektronického periodika |autor= earth observatory |titul= Tonga Volcano Plume Reached the Mesosphere | periodikum= https://earthobservatory.nasa.gov/ |datum vydání= 2022-01-15 |url= https://earthobservatory.nasa.gov/images/149474/tonga-volcano-plume-reached-the-mesosphere }}{{Citace elektronické monografie |autor= David A. Yuen a spol. |titul = Under the surface: Pressure-induced planetary-scale waves, volcanic lightning, and gaseous clouds caused by the submarine eruption of Hunga Tonga-Hunga Ha'apai volcano | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2772467022000227 |datum vydání= 2022-07 |vydavatel= Earthquake Research Advances |jazyk= en}} Třetí charakteristický znak pro pliniovské erupce je vznik [[kaldera|kaldery]]. Při vyvržení více než několik km³ vulkanického materiálu dochází velmi často k propadu nadložních vrstev do částečně vyprázdněného [[magmatický krb|magmatického krbu]], což se na povrch projeví kolapsem a úplným zánikem původního sopečného tělesa a tudíž vzniku několik kilometrů široké kaldery. Obecně jsou pliniovské erupce oproti jiným typům erupcí poměrně vzácné. Mají značný potenciál ovlivnit [[klimatické změny|globální klima]]. [417] => [418] => Typ erupce nese jméno po [[Plinius mladší|Pliniu mladším]]. Ten byl svědkem slavné erupce [[Vesuv]]u roku [[79]], jež zničila [[Římská říše|římská]] města [[Pompeje]] a [[Herculaneum]]. Následně ve svém dopise pro [[Tacitus|Tacita]] popsal celý její průběh, díky čemuž nejenom pomohl současným vulkanologům ji pochopit a ověřit jejich [[stratigrafie|stratigrafický]] průzkum sopečných uloženin kolem Vesuvu, ale rovněž položil první základy [[vulkanologie]].{{Citace monografie | autor= Plinius mladší | titul= Dopisy |url= https://www.databazeknih.cz/knihy/dopisy-70140 |vydavatel= Svoboda |rok vydání= 1988 |počet stran= 392 |strany= |jazyk= čeština }}{{Citace elektronického periodika |autor= Robert Peckyno |titul= Who was the first volcanologist? | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu |datum vydání= 2010-05-06 |url= https://volcano.oregonstate.edu/faq/who-was-first-volcanologist }} [419] => [420] => [421] => Soubor:Erupción Volcán Calbuco (17062565578).jpg|
Subpliniovská erupce [[Calbuco|Calbuca]] ([[2015]])
(Video [https://www.youtube.com/watch?v=QXRLi12SEDg&t=55s])
[422] => Soubor:Calbuco22-4-15.jpg|
Erupce Calbuca
[423] => Soubor:Pinatubo91eruption clark air base.jpg|
[[Erupční sloupec]] [[Pinatubo|Pinatuba]]
[424] => Soubor:MSH80 eruption mount st helens 05-18-80-dramatic-edit.jpg|
Erupční sloupec [[Mount St. Helens]]
[425] => Soubor:MtStHelens Mushroom Cloud.jpg|
Erupční sloupec Mount St. Helens
[426] => Soubor:Vesuvius1822scrope.jpg|
Erupce [[Vesuv|Vesuvu]] roku [[1822]] s patrným [[sopečný spad|sopečným spadem]]
[427] =>
[428] => [429] => ==== Surtseyská ==== [430] => [[Soubor:Surtseyan Eruption-numbers.svg|náhled|[[Surtseyská erupce]]: '''1.''' oblak páry, '''2.''' vyvrhovaný materiál, '''3.''' [[sopečný kráter]], '''4.''' vodní plocha, '''5.''' vrstvy lávy a popela, '''6.''' dno vodní plochy, '''7.''' sopouch, '''8.''' [[magmatický krb]], '''9.''' [[dajka]]]] [431] => [432] => [[Surtseyská erupce|Erupce surtseyského typu]] jsou druhem [[freatomagmatická erupce|freatomagmatické erupce]], kdy větší množství vody má volný přístup do sopečného jícnu. Bouřlivá interakce se žhavým magmatem má za následek zvýšení explozivity a jeho vysokou [[fragmentace magmatu|fragmentaci]]. Dochází tak k prudké explozi v podobě černě zbarveného výtrysku, tvořeného [[sopečný popel|popelem]], kusy [[láva|lávy]], vody, [[vodní pára|páry]] a [[sopečné plyny|plyny]], schopného dosáhnout výšky i 800 m, přičemž [[sopečná puma|lávové bomby]] mohou být vystřeleny ještě výš a do větší vzdálenosti.https://www.researchgate.net/publication/223685847_The_25_September_2007_eruption_of_Mount_Ruapehu_New_Zealand_Directed_ballistics_surtseyan_jets_and_ice-slurry_lahars Ihned na to začne vypuzený materiál opět padat zpět dolů. U základny výtrysku se na všechny strany vyvalí rozpínající se [[pyroklastický příval]] typu ''base surge'', turbulentní směs přehřátých plynů a popela. Poprvé byly surtseyské erupce zdokumentovány v roce [[1963]], kdy [[vulkanismus|sopečná činnost]] vytvořila nový ostrov poblíž jihozápadního pobřeží [[Island]]u, posléze pojmenovaný jako [[Surtsey]].{{Citace elektronického periodika |autor= D. Byrd |autor2= S. Gonzaga |titul= Surtsey, volcanic island, emerged in 1963 | periodikum= https://earthsky.org |datum vydání= 2021-11-14 |url= https://earthsky.org/earth/surtsey-and-the-birth-of-new-islands/ }} [433] => [434] => [435] => Soubor:Taal volcano 2021.gif|
Erupce [[Taal (sopka)|Taal]] s patrným [[pyroklastický příval|pyroklastickým přívalem]]
[436] => Soubor:Hunga Tonga–Hunga Ha'apai volcanic eruption captured at December 30, 2021.webm|
Erupce [[Hunga Tonga – Hunga Haʻapai|Hunga Tongy]]
[437] => Soubor:Surtsey eruption 2.jpg|
Erupce na ostrově [[Surtsey]]
[438] => Soubor:The eruption of Fukutoku-Oka-no-Ba 02.jpg|
Erupce [[Fukutoku-Okanoba]]
[439] => Soubor:The eruption of Fukutoku-Oka-no-Ba 01.jpg||
Erupce Fukutoku-Okanoba
[440] =>
[441] => [442] => ==== Subglaciální ==== [443] => [[Soubor:Subglacial Eruption-numbers.svg|náhled|[[Subglaciální erupce]]: '''1.'''oblak [[vodní pára|vodní páry]], '''2.''' [[kráterové jezero]], '''3.''' okolní led, '''4.''' vrstvy [[láva|lávy]] a [[sopečný popel|sopečného popela]], '''5.''' podloží, '''6.''' [[polštářová láva]], '''7.''' sopouch, '''8.''' [[magmatický krb]], '''9.''' [[dajka]]]] [444] => [445] => [[Subglaciální erupce|Subglaciální erupce]] probíhají u sopek, jež jsou z většiny nebo celé pokryté [[ledovec|ledovcem]] či [[ledový příkrov|ledovým příkrovem]]. Během [[sopečná erupce|erupce]] dochází vlivem tepla k roztavení nadložního ledu. Pokud dojde ke kontaktu vody s magmatem, nastává bouřlivá reakce a erupce se stává [[freatomagmatická erupce|freatomagmatickou]]. Zvýšená explozivita podporuje [[fragmentace magmatu|fragmetaci magmatu]], čímž dochází k tvorbě hustých mračen [[sopečný popel|sopečného popela]]. Množství roztáté vody může být natolik velké, že její masa může prorazit skrz ledovec a následně způsobit masivní povodně, na [[Island]]u zvané jako [[jökulhlaup]]y. Jejich průtok může být dosahovat tisíců někdy i sta tisíců m³/s, čímž se mohou dokonce vyrovnat průtoku řeky [[Amazonka|Amazonky]]. Mezi známou subglaciální erupci patří erupce islandské [[Eyjafjallajökull]] v dubnu [[2010]]. Kvůli mračnu popela se nad velkou částí [[Evropa|Evropy]] musela na několik dní přerušit letecká doprava.{{Citace elektronického periodika |autor= T. Karlík |titul= Před 10 lety paralyzovala erupce islandské sopky Evropu. Teď se tam probouzí jiná oblast | periodikum= https://ct24.ceskatelevize.cz |datum vydání= 2020-04-14 |url= https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3076151-pred-10-lety-paralyzovala-erupce-islandske-sopky-evropu-ted-se-tam-probouzi-jina-oblast }} [446] => [447] => [448] => Soubor:Eyjafjallajökul, 17 april 2010.jpg|
Erupce [[Eyjafjallajökull]]
[449] =>
[450] => [451] => ==== Podmořská ==== [452] => [[Soubor:Submarine Eruption-numbers.svg|náhled|[[Podmořská erupce]]: '''1.''' oblak vodní páry, '''2.''' okolní voda, '''3.''' podloží dna, '''4.''' [[lávový proud]], '''5.''' [[diatréma|sopouch]], '''6.''' [[magmatický krb]], '''7.''' [[dajka]], '''8.''' [[polštářová láva]]]] [453] => [454] => Zhruba 70–80 % veškeré [[vulkanismus|vulkanické činnosti]] na Zemi probíhá na dně oceánů a moří. Většina [[podmořská erupce|podmořských erupcí]] je soustředěna na [[středooceánský hřbet|středooceánských hřbetech]] podél [[diskontinuita (geologie)|divergentních rozhraní]]. Zde se dvě [[tektonická deska|tektonické desky]] od sebe oddalují, což podporuje výstup magmatu, který převážně [[Výlevný vulkanismus|efuzivní (výlevnou) činností]] formuje novou [[oceánská kůra|oceánskou kůru]]. Málo [[viskozita|viskózní]] [[láva]], převážně [[čedič]]ového složení, zde vytváří tzv. [[polštářová láva|polštářovou lávu]]. Majoritní část oceánské kůry je složená právě těmito „polštáři“. [[Podmořská sopka|Podmořské vulkány]] mohou rovněž způsobovat erupce explozivního charakteru. Takové sopky se hojně nalézají na [[konvergentní rozhraní|konvergentním rozhraní]] ([[subdukce]]) tektonických desek. Explozivita erupcí je však značně tlumena [[hydrostatický tlak|hydrostatickým tlakem]] vodního sloupce, kdy s každými 100 m hloubky naroste o 1 MPa. Čím vyšší je tlak, tím více je omezována expanze sopečných plynů, neboli výbušnost. Ačkoliv většina vulkanické činnosti na planetě probíhá pod hladinou moří a oceánů, tak je kvůli velmi špatné přístupnosti málo prozkoumaná. Navíc mnohé podmořské vulkány zůstávají z velké části dosud neobjeveny. [455] => [456] => [457] => Soubor:Explosion near summit of West Mata submarine volcano.png|
Erupce sopky West Mata
[458] => Soubor:Bands of glowing magma from submarine volcano.jpg|
Erupce sopky West Mata
[459] => Soubor:Expl2304 - Flickr - NOAA Photo Library.jpg|
Erupce poblíž [[Fidži]]
[460] => Soubor:Kaitoku Seamount 19840329-2.jpg|
Mělká podmořská erupce
[461] =>
[462] => [463] => == Nebezpečné sopečné jevy == [464] => Sopečnou činnost, v závislosti na její intenzitě a charakteru, mohou doprovázet nebezpečné sopečné jevy. Některé z nich stály v minulosti za řadu [[Seznam živelních katastrof podle počtu obětí#Sopečné erupce|tragických přírodních katastrof]]. Podle studie z roku [[2013]], zjišťující počet obětí a příčinu jejich smrti, měla [[vulkanismus|vulkanická činnost]] mezi roky [[1600]]–[[2010]] na svědomí zhruba 274 501 obětí.{{Citace elektronické monografie |autor= Melanie Rose Auker |autor2= Robert Stephen |autor3= John Sparks |autor4= Lee Siebert |autor5= Helen Sian Crosweller |autor6= John Ewert |titul = A statistical analysis of the global historical volcanic fatalities record | url = https://www.researchgate.net/publication/257885229_A_stastical_analysis_of_the_global_historical_volcanic_fatalities_record |datum vydání= 2013-02-14 |vydavatel= Journal of Applied Volcanology |jazyk= en}} Na základě počtu mrtvých nejvíce dominovaly: [465] => [466] => * [[Pyroklastický proud|Pyroklastické proudy]] a [[pyroklastický příval|pyroklastické přívaly]] – 91 484 (33 %) [467] => * Nepřímé následky (hlad a choroby) – 65 024 (24 %) [468] => * [[Tsunami]] – 55 277 (20 %) [469] => * [[Lahar]]y – 44 252 (17 %) [470] => * [[Sopečný spad]] – 8 126 (3 %) [471] => * [[Sesuv]]y – 5 230 (2 %) [472] => * [[Sopečné plyny]] – 2 151 (0,78 %) [473] => * [[Jökulhlaup]]y – 1 163 (0,42 %) [474] => * [[Lávový proud|Lávové proudy]] – 887 (0,32 %) [475] => * Vulkanická [[zemětřesení]] – 765 (0,28 %) [476] => * [[Vulkanický blesk|Vulkanické blesky]] – 142 (0,05 %) [477] => [478] => === Pyroklastický proud a pyroklastický příval === [479] => [[Soubor:Mayon Volcano eruption at Daraga Church.jpg|náhled|[[Pyroklastický proud]] na svahu [[Filipíny|filipínské]] [[Mayon]] s délkou dráhy 4 km]] [480] => {{Podrobně|Pyroklastický proud}} [481] => [[Pyroklastický proud|Pyroklastické proudy]] a [[pyroklastický příval|pyroklastické přívaly]] (společně označované pod zkratkou PDC – ''Pyroclastic density current'') jsou rychle se pohybující (100 až 700 km/h, výjimečně 1 000 km/h) fluidizované směsi žhavých (100 až 1 100 °C) [[sopečné plyny|plynů]], [[sopečný popel|popela]] a [[Magmatická hornina|hornin]], vyskytující se při explozivních [[sopečná erupce|erupcí]]. Mají potenciál zničit rozsáhlá území, přičemž i malá žhavá mračna umí urazit několika kilometrové vzdálenosti. Při silných erupcích může délka jejich dráhy činit až 25 km{{Citace elektronické monografie |autor= R. Sulpizio |autor2= R. Bonasia |autor3= P. Dellino |autor4= D. Mele |autor5= M. A. Di Vito |autor6= L. La Volpe |titul = The Pomici di Avellino eruption of Somma–Vesuvius (3.9 ka BP). Part II: sedimentology and physical volcanology of pyroclastic density current deposits | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s00445-009-0340-4 |datum vydání= 2010-02-23 |vydavatel= Bulletin of Volcanology |jazyk= en}} (u [[supervulkán]]ů dokonce přes 150 km).{{Citace elektronické monografie |autor= Shinji Takarada |autor2= Hideo Hoshizumi |titul= Distribution and Eruptive Volume of Aso-4 Pyroclastic Density Current and Tephra Fall Deposits, Japan: A M8 Super-Eruption |url= https://internal-journal.frontiersin.org/articles/10.3389/feart.2020.00170/full |datum vydání= 2020-06-23 |vydavatel= Frontiers in Earth Science |jazyk= en |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220915112245/https://internal-journal.frontiersin.org/articles/10.3389/feart.2020.00170/full |datum archivace= 2022-09-15 |nedostupné= ano }} Díky své hybnosti mají schopnost do určité míry stoupat do kopce a rovněž se dokáží pohybovat po vodní hladině. Při styku s vodou se těžší materiál potopí, zatímco lehčí pokračuje v pohybu po tenké vrstvě páry, snižující [[tření]]. Paradoxně se po vodní hladině mnohem snadněji šíří než na souši. Po průchodu po sobě žhavé mračno zanechává depozita, vrstvu pyroklastik o tloušťce méně než 1 m nebo více než 200 m.{{Citace elektronické monografie |autor= A. S. Daag |autor2= C. J. Van Westen |titul = Cartographic modelling of erosion in pyroclastic flow deposits of Mount Pinatubo, Philippines | url = https://www.researchgate.net/publication/233815059_Cartographic_modelling_of_erosion_in_pyroclastic_flow_deposits_of_Mount_Pinatubo_Philippines |datum vydání= 1996-01 |vydavatel= ITC journal |jazyk= en}} Rozdíl mezi oběma PDC spočívá v jejich [[hustota|hustotě]]. Častěji vyskytující pyroklastický proud obsahuje více pevných složek a tudíž má vyšší hustotu. Skládá ze dvou částí: hrubých úlomků, včetně velkých balvanů pohybující se po povrchu a turbulentního oblaka popela. Trasa jeho pohybu je více předvídatelná, neboť ho více ovlivňuje tvar terénu. Naopak pyroklastické přívaly obsahují mnohem více [[sopečné plyny|plynné složky]], zaručující výbornou mobilitu a nízkou nezávislost na topografii terénu. Od zdroje erupce mohou urazit velmi velké vzdálenosti. Oba typy žhavých mračen jsou extrémně destruktivní. Kromě intenzivního žáru, schopného způsobit požáry vegetace a jiných hořlavých materiálů, je hlavním ničivým elementem velmi silné vnitřní turbulentní proudění. Jeho intenzita je vyjádřena dynamickým tlakem, dosahující podle průzkumu škod 10 až 100 kPa (těžké poškození cihelných a betonových budov nastává u 15–30 kPa). Tento faktor znemožňuje jakákoliv přímá měření podmínek, které uvnitř živlu panují. Proto dosud existují mezery v chápání přesného fungování jeho vnitřních mechanismů.{{Citace elektronické monografie |autor= Nicole K. Guinn |autor2= James E. Gardner |autor3= Mark A. Helper |titul = Dynamic pressure evolution within the 18 May 1980 Mount St. Helens pyroclastic density current: evidence from tree damage | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s00445-022-01548-6 |datum vydání= 2022-03-18 |vydavatel= Bulletin of Volcanology |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor= Ermanno Brosch a spol. |titul = Destructiveness of pyroclastic surges controlled by turbulent fluctuations | url = https://www.nature.com/articles/s41467-021-27517-9#Sec8 |datum vydání= 2021-12-15 |vydavatel= Nature Communications |jazyk= en}} [482] => [483] => Pyroklastické proudy a přívaly vznikají následujícími čtyřmi způsoby: [484] => * Gravitačním zřícením [[lávový dóm|lávového dómu]] – z důvodu jeho strukturální nestability (video [https://www.youtube.com/watch?v=cLN_qzD5Zj4&list=LL&t=7s]) [485] => * Gravitačním kolapsem [[erupční sloupec|erupčního sloupce]] – jehož konvekční proudění již nedokáže vynášet obrovské množství sopečného materiálu vysoko do [[atmosféra Země|atmosféry]]. [486] => * Zpěněním [[magma]]tu – do husté směsi [[láva|lávy]], [[pyroklastika|pyroklastik]] a [[sopečné plyny|plynů]]. Pro vytvoření [[erupční sloupec|sloupce]] popela není směs schopná do sebe strhnout dostatek okolního vzduchu, aby získala nižší hustotu a to vede k jejímu přetečení přes okraj [[sopečný kráter|kráteru]].{{Citace elektronického periodika |autor= Dennis J. Geist |titul= Collaborative Research: Boiling-Over Pyroclastic Flows | periodikum= https://vivo.nkn.uidaho.edu/ |datum vydání= 2013 |url= https://vivo.nkn.uidaho.edu/vivo/display/g838153 }} [487] => * Laterální (bočně směřovanou) erupcí – způsobenou [[sesuv]]em části sopečného tělesa. Pozorováno u [[Mount St. Helens]] roku [[1980]]. Jedná se o relativně vzácný úkaz. [488] => [489] => Pyroklastické proudy a přívaly jsou nejdestruktivnějšími a nejnebezpečnějším projevem [[vulkanismus|vulkanické činnosti]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= The Hazards of Pyroclastic Flows| periodikum= https://education.nationalgeographic.org/ |datum vydání= |url= https://education.nationalgeographic.org/resource/hazards-pyroclastic-flows }} Pokud se člověk vyskytuje v jeho trase, má téměř nulovou šanci na přežití. Zpravidla umírá během pár vteřin na tepelný šok a působení extrémního proudění. Dokonce i v případě, že ho zastihne pouze okraj nebo se nachází v místě, kde zrovna skončí jeho postup, mu hrozí silné [[popálenina|popáleniny]] a udušení [[sopečné plyny|sopečnými plyny]] a [[sopečný popel|popelem]].{{Citace elektronického periodika |autor= Robin Andrews |titul= This Is How A Volcano's Pyroclastic Flow Will Kill You | periodikum= https://www.forbes.com |datum vydání= 2017-01-08 |url= https://www.forbes.com/sites/robinandrews/2017/01/08/this-is-how-a-volcanos-pyroclastic-flow-will-kill-you/ }} Před pyroklastickými proudy a přívaly neexistuje žádný zaručený úkryt, ochranu neposkytují ani interiéry dobře postavených cihelných nebo [[železobeton|železobetonových]] budov.{{Citace monografie |autor= C. J. Fearnley |autor2= D. Bird |autor3= K. Haynes |autor4= B. McGuire |autor5= G. Jolly | titul= Observing the Volcano World: Volcano Crisis Communication |url= https://link.springer.com/book/10.1007/978-3-319-44097-2 |vydavatel= Springer |rok vydání= 2018 |počet stran= 786 |strany= |isbn= 978-3030095840 |jazyk= en }} V minulosti zapříčinily řadu známých katastrof: [[Vesuv#Erupce roku 79|Vesuv]] ([[79]]), [[Krakatoa#Výbuch v roce 1883|Krakatoa]] ([[1883]]) a [[Mont Pelée#Erupce v roce 1902|Mont Pelée]] ([[1902]]) aj.{{Citace elektronické monografie |autor= S. Carey |autor2= H. Sigurdsson |autor3= Ch. Mandeville |autor4= S. Bronto |titul = Volcanic hazards from pyroclastic flow discharge into the sea: Examples from the 1883 eruption of Krakatau, Indonesia | url = https://www.researchgate.net/publication/278405875_Volcanic_hazards_from_pyroclastic_flow_discharge_into_the_sea_Examples_from_the_1883_eruption_of_Krakatau_Indonesia |datum vydání= 2000-01 |vydavatel= Special Paper of the Geological Society of America |jazyk= en}}{{Citace elektronického periodika |autor= History editors |titul= Krakatoa explodes | periodikum= https://www.history.com |datum vydání= 2009-11-24 |url= https://www.history.com/this-day-in-history/krakatau-explodes }}{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Hazards |titul= Pyroclastic flows move fast and destroy everything in their path | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/pyroclastic-flows-move-fast-and-destroy-everything-their-path }}{{Citace elektronické monografie |autor= P. J. Baxter |autor2= A. Neri |autor3= Micol Todesco |titul = Physical Modelling and Human Survival in Pyroclastic Flows | url = https://www.researchgate.net/publication/226395675_Physical_Modelling_and_Human_Survival_in_Pyroclastic_Flows |datum vydání= 1998-01 |vydavatel= Natural Hazards |jazyk= en}} [490] => [491] => === Tsunami === [492] => [[Soubor:Sunda strait tsunami 2.jpg|náhled|Škody po 5 m vysokém [[tsunami]], vyvolaném sopkou [[Krakatoa]] ([[2018]])]] [493] => {{Podrobně|Tsunami}} [494] => Zhruba 90 % [[tsunami]] vzniká v důsledku silného podmořského [[zemětřesení]]. Mezi další možné příčiny patří také sopečná činnost, a to jak [[podmořská sopka|podmořských]], tak i suchozemských vulkánů. Výskyt není omezen jen na [[moře]] a [[oceán]]y, ale může se týkat i vnitrozemských [[vodní plocha|vodních ploch]]. Tsunami jsou z hlediska svých vlastností obecně poměrně rozmanité ([[amplituda|amplitudou]], [[vlnová délka|vlnovou délkou]], formou, rozptylem, dosahem atd.){{Citace elektronické monografie |autor= Raphaël Paris |titul = Source mechanisms of volcanic tsunamis | url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsta.2014.0380 |datum vydání= 2015-10-28 |vydavatel= Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences |jazyk= en}} Hlavním předpokladem pro vznik musí vždy být převod energie do vodní masy. Až na pár výjimek se tsunami sopečného původu, kvůli malým rozměrům svého zdroje (několik kilometrů nebo i méně), vyznačují krátkou vlnovou délkou, větším rozptylem a omezeným dosahem zasaženého území, čímž ve většině případů nepředstavují [[transoceánské tsunami|transoceánskou]] hrozbu. Oproti tomu během zemětřesení dochází k rozsáhlým pohybům mořského dna (o ploše až 100 × 1 200 km – [[Zemětřesení v Indickém oceánu 2004|tsunami v Indickém oceánu roku 2004]]) a takové vlny si na velké vzdálenosti (tisíce km) snadno uchovávají svou energii.{{Citace elektronické monografie |autor= Kuniaki Abe |titul = Dominant periods of the 2004 Sumatra tsunami and the estimated source size | url = https://earth-planets-space.springeropen.com/articles/10.1186/BF03353381 |datum vydání= 2006-02-17 |vydavatel= Earth, Planets and Space |jazyk= en}} [495] => [496] => Zformování [[tsunami]] [[vulkanismus|sopečnou činností]] může proběhnout několika způsoby: [497] => * '''Sesuv sopečného tělesa''' – vulkanická tělesa, tvořená vrstvami [[láva|lávy]] a [[pyroklastika|pyroklastik]], vykazují širokou škálu nestability (hydrotermálními změnami, magmatickou [[intruze|intruzí]] nebo celkovou strukturální nestabilitou).{{Citace elektronického periodika |autor= Hawaiian Volcano Observatory |titul= Lava ccean entry and bench collapse| periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= 1996-03-15 |url= https://www.usgs.gov/news/volcano-watch-lava-ccean-entry-and-bench-collapse }} [[Sesuv]]y nutně nemusí být spojeny s aktuální aktivitou sopky. Zásadní jsou jejich vlastnosti (objem, rychlost, umístění, dynamika), dále hloubka vody a topografie dna. Vzniklé tsunami se vyznačuje malým dosahem a vysokou počáteční výškou, jež s rostoucí vzdáleností rychle klesá. [498] => * '''Průnik pyroklastického proudu nebo laharu''' – [[lahar]]y (sopečné bahnotoky) patří mezi možné původce, stejně tak průnik [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]](video [https://www.youtube.com/watch?v=xxWgSoM16l0&t=284s]) do vodní plochy, jejichž objem může činit i několik km³.{{Citace elektronického periodika |autor= Dana Hunter |titul= The Underappreciated Threat of Volcanic Tsunamis | periodikum= https://blogs.scientificamerican.com/ |datum vydání= 2019-03-19 |url= https://blogs.scientificamerican.com/rosetta-stones/the-underappreciated-threat-of-volcanic-tsunamis/ }}{{Citace elektronické monografie |autor= Fukashi Maeno |autor2= Fumihiko Imamura |titul= Tsunami generation by a rapid entrance of pyroclastic flow into the sea during the 1883 Krakatau eruption, Indonesia |url= https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2011JB008253 |datum vydání= 2011-09-23 |vydavatel= Journal of Geophysical Research Atmospheres |jazyk= en |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20210709181206/https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2011JB008253 |datum archivace= 2021-07-09 |nedostupné= ano }} [499] => * '''Podvodní erupce''' – většina podvodních erupcí nejsou tsunamigenní, kam patří třeba [[surtseyská erupce|surtseyský typ]]. Spíše mají spojitost se vznikem [[maar]]ů nebo [[tufový prstenec|tufových prstenců]]. [500] => * '''Kalderizace''' – během silných explozivních erupcí [[pliniovská erupce|pliniovského typu]], dochází k částečnému vyprázdnění [[magmatický krb|magmatického krbu]], jehož nadloží se v jejím závěru propadne do uvolněného prostoru, což se na povrchu projeví vznikem několik kilometrů široké [[kaldera|kaldery]]. Doba kalderizace není pevně vymezena, trvat může v řádu minut nebo hodin.{{Citace elektronické monografie |autor= P. Nomikou a spol. |titul = Post-eruptive flooding of Santorini caldera and implications for tsunami generation | url = https://www.nature.com/articles/ncomms13332#Sec2 |datum vydání= 2016-11-08 |vydavatel= Nature Communications |jazyk= en}} [501] => * '''Tlakové vlny''' – atmosférické akustické gravitačními vlny, vyvolané prudkými explozemi v průběhu [[sopečná erupce|sopečných erupcí]], mohou do vodní masy přenést svojí energii jevem, známým jako nelineární rezonance.(Simulace [https://websites.pmc.ucsc.edu/~ward/Hunga-ag-n-s.mov]){{Citace elektronické monografie |autor= R. Omira |autor2= R. S. Ramalho |autor3= J. Kim |autor4= P. J. González |autor5= U. Kadri |autor6= J. M. Miranda |autor7= F. Carrilho |autor8= M. A. Baptista |titul = Global Tonga tsunami explained by a fast-moving atmospheric source | url = https://www.nature.com/articles/s41586-022-04926-4 |datum vydání= 2022-06-13 |vydavatel= Nature |jazyk= en}} [502] => [503] => === Lahar === [504] => [[Soubor:A lahar on the east side of Pinatubo volcano.jpg|náhled|[[Lahar]], vyvolaný intenzivním deštěm, čtyři měsíce po erupci [[Filipíny|filipínského]] [[Pinatubo|Pinatuba]]]] [505] => {{Podrobně|Lahar}} [506] => [[Lahar]] (název původem z [[indonéština|indonéštiny]]) je sopečný [[bahnotok]], tedy rychle tekoucí směs vody, [[sopečný popel|sopečného popela]] a úlomků [[hornina|hornin]]. Vzniká, když se masa vody smíchá s vulkanickým materiálem či sedimenty, a to jak během [[sopečná erupce|erupční aktivity]], tak prostřednictvím jiných procesů mimo ni. V závislosti na způsobu jejich vzniku mohou mít teplotu od 0 °C do 100 °C (tzv. studené a horké lahary). Rozdělují se na: primární (vznikají během erupční aktivity) a na sekundární (post-eruptivní).{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Hazards |titul= Lahars move rapidly down valleys like rivers of concrete | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/lahars-move-rapidly-down-valleys-rivers-concrete }} [507] => [508] => Vznik laharu iniciuje: [509] => * roztátí [[ledovec|ledovce]] nebo sněhové pokrývky – průchodem [[pyroklastický proud|pyroklastického proudu]] nebo [[pyroklastický příval|přívalu]]. [510] => * vylití [[Kráterové jezero (typ jezera)|kráterového jezera]] – explozivní erupcí nebo kolapsem nestabilní přírodní hráze. [511] => * silné srážky – deště či záplavové vody snadno erodují nezpevněný sopečný materiál. Takové lahary bývají sice malé, zato velmi hojné v [[období dešťů]]. [512] => * kolaps sopečného tělesa – zhroucení svahů sopky může s přítomností dostatečného objemu vody zkapalnět. [513] => [514] => Podle tvaru a sklonu dráhy se jejich rychlost pohybuje mezi 36 km/h a 200 km/h. Jsou schopné urazit vzdálenost více než 120 km.{{Citace elektronické monografie |autor= D. Sierra |autor2= F. Vasconez |autor3= S. D. Andrade |autor4= M. Almeida |autor5= P. Mothes |titul = Historical Distal Lahar Deposits on the Remote Eastern-Drainage of Cotopaxi Volcano, Ecuador | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0895981118300695 |datum vydání= 2019-11 |vydavatel= Journal of South American Earth Sciences |jazyk= angličtina }} Navzdory své vysoké hustotě (množství pevných složek zpravidla přesahuje množství vody) se chovají spíše jako kapaliny. Během svého postupu mohou postupně nabývat na objemu tím, jak erodují koryto a strhávají vše, co jim stojí v cestě. Proudy bahna unáší také větší předměty (balvany, kmeny stromů, trosky budov a mostů), což je činí značně destruktivními. Lidská osídlení kolem sopek se velmi často koncentrují právě kolem říčních toků. Bahnotoky pro ně představují velkou hrozbu, neboť se špatně předvídají, nemusejí se pro daný tok očekávat a mohou se objevit zcela náhle v podobě povodňové vlny. Předpokladem pro zformování laharu je dostatečný zdroj vody, hojné množství nezpevněného sopečného materiálu, strmé svahy a spouštěcí mechanismus. Sopečné [[sediment|sedimenty]], zanechané lahary, dlouhodobě snižují [[Průtok vodního toku|průtočné]] profily dolních toků řek natolik, že i běžné dešťové [[srážky]] mohou později způsobovat velké [[povodeň|záplavy]].{{Citace elektronické monografie |autor= Ch. Newhall |autor2= S. Self |autor3= A. Robock |titul = Anticipating future Volcanic Explosivity Index (VEI) 7 eruptions and their chilling impacts | url = https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geosphere/article/14/2/572/529016/Anticipating-future-Volcanic-Explosivity-Index-VEI |datum vydání= 2018-02-28 |vydavatel= Geosphere |jazyk= angličtina }} [515] => [516] => === Sopečný spad === [517] => [[Soubor:Ash Plume and Ash Fall of May 1994 Eruption of Mount Pagan volcano in Northern Mariana Islands.jpg|náhled|Sopečný spad, snášející se z oblaka popela na okolí sopky [[Pagan]]]] [518] => [[Soubor:Volcanic-ash-downfall map of Mt.Fuji Hoei-eruption01.jpg|náhled|Izoliniemi vyznačené tloušťky napadané vrstvy [[tefra|tefry]] při erupci [[Japonsko|japonské]] [[Fudži]] ([[1707]]). Uprostřed snímku leží město [[Edo]] (dnes [[Tokio]])]] [519] => {{Podrobně|Sopečný spad}} [520] => [521] => Explozivní [[sopečná erupce|sopečné erupce]] vždycky produkují [[pyroklastika]] různé velikosti: [[sopečný popel]] (<2 mm), [[lapilli|sopečná struska]] (2–64 mm), [[sopečná puma|lávové bomby]] (>64 mm). [[Sopečné plyny|Plyny]] silně nasycené [[magma]] produkuje taktéž [[pemza|pemzu]], [[extruzivní hornina|vulkanickou horninu]] s nízkou objemovou [[hustota|hustotou]], tvořenou ze 64–85 % [[pórovitost|póry]]. Vlivem působení gravitace se vyvržené materiály snášejí ze sopečného mraku a dopadají zpět na zemský povrch, čemuž se říká [[sopečný spad|vulkanický spad]]. Během silných erupcí je schopný postihnout rozsáhlá území. Oblast, která bude zasažena je zásadně určena aktuálním směrem větru. Během spadu se velké fragmenty hornin, kvůli své hmotnosti, kumulují poblíž zdroje erupce. S rostoucí vzdáleností se frakce úlomků zmenšuje. Malé částečky popela může vzdušné proudění v [[atmosféra Země|atmosféře]] snadno transportovat na velké vzdálenosti. Nezpevněná pyroklastika, které nebyla remobilizována z místa, kde se usadila, se nazývají [[tefra|tefrou]]. Je obecně známo, že nejvíc vyvrženin a tedy nejintenzivnější vulkanický spad zapříčiňují erupce [[pliniovská erupce|pliniovského typu]]. Například při erupci [[Vesuv]]u v roce [[79]] zasypalo [[Římská říše|římské město]] [[Pompeje]] (ležící 10 km od [[sopečný kráter|sopečného kráteru]]) zhruba 6 metrů sopečného materiálu.{{Citace elektronického periodika |autor= Wilhelmina Feemster Jashemski |titul= Pompeii | periodikum= https://www.britannica.com/ |datum vydání= 2022-05-27 |url= https://www.britannica.com/place/Pompeii }} Spad se může snášet i z větrem hnaného oblaku popela, který byl předtím součástí [[pyroklastický proud|pyroklastického proudu]] nebo [[pyroklastický příval|přívalu]]. [522] => [523] => Vulkanický spad je nejrozšířenější sopečnou hrozbu.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= What are the special hazards from volcanic ash? | periodikum= https://chis.nrcan.gc.ca/ |datum vydání= 2020-03-19 |url= https://chis.nrcan.gc.ca/volcano-volcan/haz-vol-en.php }} Vážné riziko představuje pro [[střecha|střechy]] budov. Hustota suchého sopečného popela dosahuje 500 až 1 500 kg/m³, zatímco v mokrém stavu může překračovat i 2 000 kg/m³.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Volcanic Ash | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= 2015-11-25 |url= https://volcanoes.usgs.gov/volcanic_ash/density_hardness.html }} Již 10 cm tlustá vrstva popela může kriticky zatížit střešní konstrukci. To vede k poškození konstrukčních prvků, v horším případně ke zřícení střechy a usmrcení osob uvnitř. Během [[sopečná erupce|erupce]] [[Filipíny|filipínského]] vulkánu [[Pinatubo]] v červnu [[1991]], mělo selhání střešních konstrukcí na svědomí smrt 300 osob navzdory tomu, že se nacházely více než 40 km od sopky mimo evakuovanou oblast.{{Citace elektronické monografie |autor= S. J. Hampton |autor2= J. W. Cole |autor3= G. Wilson |autor4= T. M. Wilson |autor5= S. Broom |titul = Volcanic ashfall accumulation and loading on gutters and pitched roofs from laboratory empirical experiments: Implications for risk assessment | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0377027315002681?via%3Dihub |datum vydání= 2015-10-01 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geotermal Research |jazyk= en}} Sopečný popel [[znečištění ovzduší|znečišťuje ovzduší]] a zvyšuje celkovou [[prašnost]] (resuspenze), což ale mohou výrazně eliminovat dešťové [[srážky]]. Velmi vysoké koncentrace polétavých částic mohou dokonce snížit viditelnost na pouhý 1–2 m.{{Citace elektronické monografie |autor= D. M. Blake |autor2= Thomas M. Wilson |autor3= C. Stewart |titul = Visibility in airborne volcanic ash: considerations for surface transportation using a laboratory-based method | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s11069-018-3205-3 |datum vydání= 2018-02-12 |vydavatel= Natural Hazards |jazyk= en }} Vdechování dráždí [[plíce]], vyvolává [[astma]]tické symptomy a u pacientů s chronickým [[respirační onemocnění|respiračním onemocněním]] často zhoršuje jejich zdravotní stav. Výjimečně může přivodit i [[silikóza|silikózu]].{{Citace elektronického periodika |autor= G. Williams |titul= Volcanic Ash: More Than Just A Science Project | periodikum= https://serc.carleton.edu |datum vydání= |url= https://serc.carleton.edu/NAGTWorkshops/health/case_studies/volcanic_ash.html }} Sopečný popel se skládá z částeček [[sopečné sklo|vulkanického skla]] a rozdrcené [[extruzivní hornina|horniny]], tudíž se velmi odlišuje od měkkého [[popel|popela]], vznikající spalováním [[dřevo|dřeva]]. Proto má relativně vysokou [[tvrdost]], [[abraze (geologie)|abrazivní]] účinky, mírně [[koroze|korozivní]] účinky, [[elektrická vodivost|elektrickou vodivost]] a není rozpustný ve vodě.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Volcanic Ash | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= 2016-01-25 |url= https://volcanoes.usgs.gov/volcanic_ash/ash.html }} Kvůli těmto vlastnostem je hrozbou pro infrastrukturu, jelikož dokáže zkratovat elektrickou síť, zanést [[kanalizace|kanalizaci]], ucpat filtry vozidel, kontaminovat [[úpravna vod|úpravny vody]] či ucpat ventilační systémy (např. nemocnic či výrobních hal).{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Buildings | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= |url= https://volcanoes.usgs.gov/volcanic_ash/buildings.html }}{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Transportation | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= |url= https://volcanoes.usgs.gov/volcanic_ash/transportation.html}} Odklízení vrstvy popela je značně náročné na čas a zdroje.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Ash Removal | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= |url= https://volcanoes.usgs.gov/volcanic_ash/ash_removal.html }}{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Clean up & Disposal | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= |url= https://volcanoes.usgs.gov/volcanic_ash/cleanup_disposal.html }}{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Cleaning a Building after Ashfall | periodikum= https://volcanoes.usgs.gov |datum vydání= |url= https://volcanoes.usgs.gov/volcanic_ash/building_cleanup.html }} Obzvlášť vysoké riziko představuje pro [[letectví|leteckou dopravu]]. Oblaka popela nemohou být detekována palubním radarem a ani piloti je nemusí být schopní rozeznat od běžných oblaků. Abrazivní efekt částic může poškodit motory a přední hranu křídel, přičemž okna kokpitu dokáže zcela zneprůhlednit. Největší nebezpečí představuje pro vnitřek proudových motorů. Vysoké teploty ve [[Spalovací prostor|spalovací komoře]] nasátý sopečný popel roztaví a výsledná hmota se následně usazuje na lopatkách turbín, což vede k narušení nebo úplnému zastavení chodu [[proudový motor|proudového motoru]]. Známý incident se odehrál [[24. červen|24. června]] [[1982]], když [[Let 9 British Airways|Let 9]] vletěl do oblaka popela ze sopky [[Galunggung]] a vysadily mu všechny čtyři motory. [[Boeing 747]] následně bezpečně přistál se třemi funkčními motory.{{Citace elektronického periodika |autor= M. Novák |titul= Aerolinky se bojí sopek a popela od dramatu v roce 1982 | periodikum= https://zpravy.aktualne.cz |datum vydání= 2010-04-16 |url= https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/aerolinky-se-boji-sopek-a-popela-od-dramatu-v-roce-1982/r~i:article:666014/ }} [524] => [525] => V rámci životního prostředí může sopečný spad poškodit zemědělskou úrodu, znečistit zvířatům zdroje potravy a vody nebo otrávit pastviny (například vysokým obsahem [[fluor]]u). [526] => [527] => === Sesuv === [528] => [[Soubor:Sthelens1-animation.gif|náhled|[[Mount St. Helens]] jeden den před erupcí a čtyři měsíce poté. Foceno zhruba ze stejného místa.]] [529] => {{Podrobně|Svahový pohyb}} [530] => [[Sesuv]] je relativně rychlý, krátkodobý klouzavý pohyb [[hornina|horninových]] hmot z vyšších poloh do nižších, k němuž dochází na svahu podél jedné nebo více průběžných smykových ploch. Nastane tehdy, když se poruší stabilita svahu, a to v důsledku přírodních procesů nebo v důsledku lidské činnosti. K nestabilitě svahů přispívá i zvýšení obsahu vody v půdě, suti nebo horninách. Voda vyplňuje spáry a mění pevnou vazbu mezi zrny a zároveň na plochách tvořících rozhraní vrstev může působit jako mazadlo a usnadňovat klouzání. Soudržnost hornin je mimo jiné porušována i [[zvětrávání]]m.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Sesuv | periodikum= http://www.geology.cz/ |datum vydání= |url= http://www.geology.cz/aplikace/geohazardy/katalog/geohazard-22/ }} Sesuvy jsou na sopečných tělesech běžné, neboť se mnohdy jedná o vysoké kuželovité hory s prudkým sklonem úbočí. Nezáleží na tom, zda je vulkán aktivní, spící, vyhaslý nebo se nachází na souši či pod vodní hladinou. Sesuv může iniciovat magmatická [[intruze]], [[sopečná erupce]], silné [[zemětřesení]] nebo intenzivní [[srážky]]. Je-li sesuv dostatečně masivní, obsahující velké množství vody a jemnozrnného materiálu, může se transformovat v [[lahar]] a pokračovat v pohybu říčním korytem.{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Hazards |titul= Landslides are common on tall, steep, and weak volcanic cones | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/landslides-are-common-tall-steep-and-weak-volcanic-cones }} Velikost sesuvu je různá. Objem těch malých se pohybuje v několika tisíc m³. Naopak u těch větších to může být více než 1 km³ (miliarda m³), výjimečně více než 100 km³.{{Citace monografie | autor= S. L. Harris | titul= Fire Mountains of the West: The Cascade and Mono Lake Volcanoes |url= https://www.amazon.co.uk/Fire-Mountains-West-Volcanoes-Roadside/dp/087842220X |vydavatel= Mountain Pr |rok vydání= 1988-04-01 |počet stran= 379 |strany= |isbn= 978-0878422203 |jazyk= en }}{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Mt St Helens | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu |datum vydání= |url= https://volcano.oregonstate.edu/mt-st-helens }} [531] => [532] => === Sopečné plyny === [533] => [[Soubor:Volcanic gas of Mount Ontake 2013-09-10.jpg|náhled|[[Sopečné plyny]], uvolňované [[fumarola|fumarolou]] na [[Japonsko|japonské]] [[Ontake]]]] [534] => {{Podrobně|Sopečné plyny}} [535] => [[Magma]] obsahuje rozpuštěné plyny – hnací síly většiny [[sopečná erupce|sopečných erupcí]]. Jak magma stoupá k povrchu a klesá okolní litostatický tlak, plyny se uvolňují z taveniny ([[odplynění magmatu]]) a pokračují v cestě nahoru. Průduchy, kterými na povrchu unikají do [[atmosféra Země|atmosféry]] se nazývají [[fumarola|fumaroly]] (uvolňují plyny o vysoké teplotě), [[solfatara|solfatary]] (vypouštějí relativně chladnější plyny bohaté na [[síra|síru]]) a [[mofeta|mofety]] (uvolňují [[oxid uhličitý]] s teplotou do 100 °C). Základem všech [[sopečné plyny|sopečných plynů]] je neškodná [[vodní pára]] (50–90 %), která je doplněna [[oxid siřičitý|oxidem siřičitým]] (5–25 %), [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]] (3–25 %) a dalšími sloučeninami v nižších koncentrací jako je [[sulfan]], [[halogenidy]] ([[fluorovodík]], [[chlorovodík]] či [[bromovodík]]). V závislosti na jejich koncentraci jsou takřka všechny tyto plyny potenciálně jedovaté pro [[člověk|člověka]], [[Zvíře|zvířata]] a [[rostliny]]. Nebezpečí obvykle představují pro oblasti v bezprostřední blízkosti vulkánu či aktivních fumarol. Vzdálenější místa jsou riziková výjimečně.{{Citace elektronického periodika |autor=Kenneth A. McGee |autor2=Michael P. Doukas |autor3=Richard Kessler |autor4= Terrence M. Gerlach |titul=Impacts of Volcanic Gases on Climate, the Environment, and People | periodikum=https://www.usgs.gov/ |datum vydání=1997-05 |url=https://pubs.usgs.gov/of/1997/of97-262/of97-262.html}} Sopečné plyny, které ze dna [[jezero|jezer]] pronikají do jejich vod, vedou k silnému [[acidifikace|okyselení]]. Některá [[Kráterové jezero (typ jezera)|kráterová jezera]] mohou mít [[pH]] 0,1 a člověku by byla schopná silně [[poleptání|poleptat]] kůži.{{Citace elektronického periodika |autor= USGS |titul= Can lakes near volcanoes become acidic enough to be dangerous to people and animals? | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/faqs/can-lakes-near-volcanoes-become-acidic-enough-be-dangerous-people-and-animals }} [536] => [537] => [[Oxid uhličitý]] (CO2) je bezbarvý plyn bez zápachu, který má vyšší hustotu než vzduch. Při velkém množství a za velmi stabilních atmosférických podmínkách se CO2 drží nízko nad zemí a proudí do níže položených oblastí. Proto je v oblastech se sopečnou aktivitou nutné se vyhýbat různým proláklinám. Tento jev je dobře znám v [[Afrika|Africe]], zejména v okolí [[Velká příkopová propadlina|Velké příkopové propadliny]], kde si vysloužil název „mazuku“ (v překladu ''zlý vítr''). V roce [[2006]] došlo v [[Kalifornie|kalifornském]] [[lyžařské středisko|lyžařském středisku]] [[Mammoth Mountain]] k úmrtí tří osob poté, co spadly do sněhové prohlubně obklopující [[fumarola|fumarolu]]. Největší tragédie spojené s oxidem uhličitým, se odehrály v rocích [[1984]] a [[1986]] v [[Afrika|africkém]] [[Kamerun]]u. Z ([[maar]]ových) jezer [[Monoun]] a [[Nyos]], tzv. [[limnická erupce|limnickými erupcemi]] došlo v jednu jedinou chvíli k masivnímu úniku tohoto plynu – v řádu stovek tisíc tun. Následně začal proudit do níže položených obydlených míst, kde zabil 37 a ~1 746 lidi, včetně tisíců hospodářských zvířat. Již 3% koncentrace CO2 vede k potížím s dýcháním, bolestem hlavy a závratím, zatímco více než 15% rychle způsobí bezvědomí a smrt. [[Oxid siřičitý]] (SO2) je bezbarvý plyn štiplavého zápachu, který dráždí kůži, tkáně, sliznice očí, nosu a krku. Větší množství v ovzduší může způsobit sopečný [[smog]] a [[kyselý déšť|kyselé deště]]. Mezi další nebezpečné plyny se řadí rovněž bezbarvý [[sulfan]] (H2S). Zajímavé je, že lidský čich je na něj extrémně citlivý, dokonce citlivější než měřící přístroje. Člověk dokáže přirozeně detekovat koncentraci s hodnotou až 0,000001 %, kterou vnímá jako pach zkažených vajec. Jakmile vystoupá nad 0,01 %, ztrácí zápach a stává se velmi jedovatým. Bezvědomí do 5 minut a smrt do hodiny nastává při koncentraci vyšší než 0,05 %.{{Citace elektronického periodika |autor=Volcano Hazards |titul=Volcanic gases can be harmful to health, vegetation and infrastructure | periodikum=https://www.usgs.gov/ |datum vydání=2020-12-15 |url=https://www.usgs.gov/programs/VHP/volcanic-gases-can-be-harmful-health-vegetation-and-infrastructure }} [538] => [539] => === Jökulhlaup === [540] => [[Soubor:Hubbard Glacier August 14.2002.jpg|náhled|Jökulhlaup nevulkanického původu na [[Aljaška|Aljašce]]]] [541] => [542] => [[Islandština|Islandský]] termín [[jökulhlaup]] označuje masivní ledovcové [[povodeň|povodně]]. Objevují se u [[subglaciální sopka|subglaciálních sopek]], které jsou částečně nebo úplně celé pokryté [[ledovec|ledovcem]] nebo [[ledový příkrov|ledovým příkrovem]]. Spouštěčem je [[sopečná erupce]], kdy její teplo roztaje obrovské množství ledu, jehož voda se často hromadí na místě v důsledku blokace samotným ledovcem nebo okolními skalními stěnami. Když tlak vodní masy překročí kritickou úroveň, dochází k prolomení. Jökulhlaupy mnohdy unáší bloky ledu s hmotností stovek tun a mají značné erozní účinky. Kulminační průtok činí tisíce či desetitisíce m³/s. Během erupce [[island]]ského vulkánu [[Katla]] v roce [[1755]] se průtok pohyboval mezi 200 až 400 tisíci m³ (kulminace [[Vltava|Vltavy]] v [[Praha|Praze]] při [[Povodeň v Česku (2002)|povodních v roce 2002]] nastala při hodnotě 5 300 m³/s).{{Citace elektronického periodika |autor= ÚMČ Praha 12 |titul= Povodeň 2002 | periodikum= https://www.praha12.cz/ |datum vydání= 2010-09-13 |url= https://www.praha12.cz/povoden-2002/d-3229 }}{{Citace elektronického periodika |autor= Petr Brož |titul= Když se krajinou prožene jökulhlaup. Život ve stínu sopky Katla | periodikum= https://www.idnes.cz/ |datum vydání= 2019-06-19 |url= https://www.idnes.cz/technet/veda/islandska-sopka-katla.A190617_122220_veda_mla }} To je víc než průměrný [[Průtok vodního toku|průtok]] řeky [[Amazonka|Amazonky]], dosahující zhruba 219 tisíc m³/s. [543] => [544] => Jökulhlaupy mají také nevulkanický původ. Například, když dojde k protržení [[ledovcové jezero|ledovcového jezera]].{{Citace monografie | autor= Peter T. Bobrowsky | titul= ENCYCLOPEDIA of NATURAL HAZARDS |url= https://www.researchgate.net/publication/275963927_Encyclopedia_of_Natural_Hazards |vydavatel= Springer |rok vydání= 2013-01 |počet stran= 1176 |strany= |isbn= 978-9048186990 |jazyk= en}} [545] => [546] => === Lávový proud === [547] => [[Soubor:USGS Kīlauea multimediaFile-2062.jpg|náhled|[[Lávový proud|Proud lávy]] [[Láva#Láva typu pahoehoe|typu pahoehoe]] na [[Havajské ostrovy|Havaji]] roku [[2018]]]] [548] => [[Lávový proud]] je výron roztavené horniny na zemském povrchu. Jedná se o povrchové [[magmatické těleso|magmatické těleso]], které díky skloněnému terénu nabývá protaženého tvaru, podle směru svého toku. Proud lávy gravitačně stéká z vyšších poloh do nižších, neboť se přirozeně chová jako kapalina. Naopak [[Magmatické těleso#Podpovrchová magmatická tělesa|lávový příkrov]] je výron roztavené horniny různými směry, k němuž dochází na rovinatém terénu.{{Citace elektronického periodika |autor= J. Jelínek |titul= Primární tělesa magmatických hornin | periodikum= http://geologie.vsb.cz |datum vydání= |url= http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-prim-telesa.htm }} [549] => [550] => Délka trasy lávových proudů je různá. Kromě sklonu a členitosti terénu úzce závisí také na objemu a vlastnostech taveniny, daných jejím chemickým složením. U málo [[viskozita|viskózních]] proudů typu [[Láva#Láva typu pahoehoe|pahoehoe]], obsahující málo [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]], se může pohybovat okolo několik kilometrů. Jelikož pahoehoe má tendence tvořit [[lávový tunel|lávové trubice]], kde láva může s minimálními tepelnými ztrátami proudit rychlostí více než 30 km/h, jsou známy případy, kdy zvládla urazit vzdálenost 30 km ([[Havaj (ostrov)|Havaj]]), 50 km ([[Island]]) nebo dokonce více než 100 km. Většina láv na [[Země|Zemi]] má téměř vždy [[křemičitany|silikátové]] (křemičité) složení a teplota při výronu dosahuje 800 až 1 200 °C. Objem výlevu se pohybuje od pár m³ do několik km³. Může pokrýt rozsáhlá území a místy dosáhnout tloušťky stovek metrů, ačkoli většina z nich má mnohem menší mocnost. Rychlost pohybu lávy zřídka přesahuje chůzi člověka a ten obvykle může snadno uniknout bezprostřednímu nebezpečí (výjimkou jsou některé erupce v minulosti). V blízkosti výronu, kdy láva dosahuje nejvyšších teplot a tudíž i nejmenší úrovně viskozity, se může proud pohybovat rychlostí několik desítek km/h (zejména typ pahoehoe).{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Hazards |titul= Lava flows destroy everything in their path | periodikum= https://www.usgs.gov/ |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/lava-flows-destroy-everything-their-path }} [551] => [552] => === Vulkanické zemětřesení === [553] => Sopky jsou přirozeným zdrojem velkého množství [[zemětřesení]], které se však liší od těch tektonických, způsobenými pohybem [[tektonická deska|litosférických desek]]. Probíhají v nižších hloubkách (1–9 km), mají nižší intenzitu a vznikají jinými procesy. Téměř každou zaznamenanou [[sopečná erupce|sopečnou erupci]] předchází a doprovází zvýšení seismické aktivity. Otřesy se mnohdy vyskytují v [[zemětřesný roj|rojích]]. Některá sopečná zemětřesení mohou způsobit poškození staveb či [[sesuv]]y půdy.{{Citace elektronického periodika |autor= C. M. Riley |titul= Volcanic Earthquakes | periodikum= http://www.geo.mtu.edu/ |datum vydání= |url= http://www.geo.mtu.edu/volcanoes/hazards/primer/eq.html }} [554] => [555] => === Vulkanický blesk === [556] => [[Soubor:Rinjani 1994.jpg|náhled|Vulkanický blesk při erupci [[Indonésie|indonéské]] [[Rinjani]]]] [557] => [[Vulkanický blesk]] je [[elektrický výboj]], doprovázející některé explozivní [[sopečná erupce|sopečné erupce]]. Představuje stejná rizika jako běžný [[bouřka|bouřkový]] [[blesk]]. Primárně vzniká [[tření]]m částic [[sopečný popel|popela]] ([[triboelektrický jev]]) v sopečných oblacích či [[erupční sloupec|erupčních sloupcích]], popřípadě třením ledových krystalků během [[freatomagmatická erupce|freatomagmatických erupcí]].{{Citace elektronické monografie |autor= Pordur Arason |autor2= Alec J. Bennett |autor3= Laura E. Burgin |titul = Charge mechanism of volcanic lightning revealed during the 2010 eruption of Eyjafjallajökull | url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1029/2011JB008651 |datum vydání= 2011-12-14 |vydavatel= Journal of Geophysical Research Atmospheres |jazyk= en }} Další možností je fraktoemise (rozpad horninových částic). Roku [[2019]] proběhl výzkum [[ionizace]], neboť [[radioizotop]]y (zejména [[radon]]) v [[sopečné plyny|sopečných plynech]] by mohly zvyšovat tvorbu výbojů.{{Citace elektronické monografie |autor= Keri Nicoll a spol. |titul = First In Situ Observations of Gaseous Volcanic [558] => Plume Electrification | url = https://research-information.bris.ac.uk/ws/portalfiles/portal/196236580/Full_text_PDF_final_published_version_.pdf |datum vydání= 2019-03-25 |vydavatel= Geophysical Research Letters |jazyk= en }} Vulkanické blesky se objevily jak u oblak popela s výškou pouhých 200 m, tak u erupčních sloupců dosahující výšky více než 30 km. Nejstarší známe pozorování se odehrálo v roce [[79]], kdy slavnou erupci [[Vesuv]]u z dálky sledoval [[Plinius mladší]]. Vulkanické blesky nejsou vzácný jev. Vyskytují se relativně běžně. Celkem se potvrdily u více než 400 zaznamenaných erupcí. Silnější blesková aktivita doprovázela například: [[Mount St. Helens]] ([[1980]]), [[Galunggung]] ([[1982]]), [[Pinatubo]] ([[1991]]), [[Rinjani]] ([[1994]]), [[Augustine]] ([[2006]]), [[Chaitén]] ([[2008]]), [[Eyjafjallajökull]] ([[2010]]), [[Calbuco]] ([[2015]]), [[Krakatoa]] ([[2018]]), [[Taal (sopka)|Taal]] ([[2020]]) nebo [[Hunga Tonga – Hunga Haʻapai|Hunga Tonga]] ([[2022]]). [559] => [560] => == Postvulkanická činnost == [561] => [[Soubor:Strokkur, Iceland.jpg|náhled|Více než 20 metrů vysoký výtrysk [[gejzír]]u [[Strokkur]] na [[Island]]u]] [562] => Postvulkanická činnost představuje řadu geotermálních jevů, které následují po definitivním ukončení [[vulkanismus|vulkanické činnosti]] na daném místě. Po vyhasnutí vulkánu totiž v [[magmatický krb|magmatickém krbu]] stále zůstává [[magma]], které postupně chladne a tuhne. Zbytkové teplo a [[sopečné plyny]] interagují s [[podzemní voda|podzemní vodou]], což se na povrchu projevuje výskytem:{{Citace elektronického periodika |autor= National Park Service |titul= Hot Springs/Geothermal Features | periodikum= https://www.nps.gov |datum vydání= |url= https://www.nps.gov/subjects/geology/hot-springs.htm }} [563] => * '''[[termální pramen|termálních pramenů]]''' – je pramen, z něhož vyvěrá horká voda, která byla v podzemí ohřátá teplem z relativně blízkého magmatu. Ovšem nedosahuje takových teplot, aby to umožnilo vznik [[gejzír]]u. Termální prameny kromě [[Island]]u, [[Spojené státy americké|USA]], [[Japonsko|Japonsku]] a dalších zemí lze nalézt i v [[Česko|České republice]] ([[Teplice]], [[Karlovy Vary]]).{{Citace elektronického periodika |autor= J. Misachi |titul= How Are Hot Springs Formed? | periodikum= https://www.worldatlas.com |datum vydání= 2019-05-13 |url= https://www.worldatlas.com/articles/how-are-hot-springs-formed.html }}{{Citace elektronického periodika |autor= V. Žižková |titul= Podzemní vody [564] => | periodikum= geology.cz |datum vydání= 2014 |url= http://www.geology.cz/svet-geologie/ucitele/miniprojekty/Podzemni_vody_Chomutov_Zizkova.pdf }} [565] => ** '''[[černý kuřák|černých kuřáků]]''' – termální prameny se taktéž vyskytují i pod mořskou hladinou, kde se nazývají černí kuřáci. Vlivem poklesu teploty přehřáté vody (>400 °C) dochází ke srážení minerálních složek, které postupným ukládáním tvoří komíny, terasy či valy. {{Citace elektronické monografie |autor= F. N. Spiess a spol. |titul = East Pacific Rise: Hot Springs and Geophysical Experiments | url = https://www.researchgate.net/publication/6060140_East_Pacific_Rise_Hot_Springs_and_Geophysical_Experiments |datum vydání= 1980-04 |vydavatel= Science |jazyk= en }} [566] => * '''[[gejzír]]ů''' – je pramen charakteristický nepravidelným únikem vroucí vody vyvrhované turbulentně do okolí a doprovázené oblakem vodní páry. Zasáknutá voda v podzemí přichází do kontaktu s horkými horninami, což vede k přehřátí a k explozivnímu vytlačení na povrch. Vodní erupce mohou dosahovat výšky několik desítek metrů. Voda je často nasycená [[minerální voda|minerálními látkami]], které se při výstupu srážejí, čímž vytváří sedimentární horninu [[sintr]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Weird Geology: Geysers | periodikum= http://www.unmuseum.org/ |datum vydání= |url= http://www.unmuseum.org/geysers.htm }} [567] => * '''[[bahenní sopka|bahenních sopek]]''' – není sopkou v pravém slova smyslu. Koncentrované plyny (především [[oxid uhličitý]] a [[Methan|metan]]) stoupají vzhůru a s sebou berou [[podzemní voda|podzemní vodu]], která při tom rozpouští [[Sediment|sedimenty]] [[jíl]]u. Vzniká husté a velmi jemné bahno vyvrhované na povrch.{{Citace elektronického periodika |autor= Hawaiian Volcano Observatory |titul= Volcano Watch — Here's the dirty truth about mud volcanoes | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= 2005-10-13 |url= https://www.usgs.gov/news/volcano-watch-heres-dirty-truth-about-mud-volcanoes }} Bahenní krátery tvarem připomínají drobné sopečné kužely, bahno z nich volně vytéká nebo vystřikuje jako [[gejzír]] spolu s unikajícím plynem a drobným štěrkem.{{Citace elektronické monografie |autor= Adriano Mazzini |autor2= Giuseppe Etiope |titul = Mud volcanism: An updated review | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012825216302197 |datum vydání= 2017-05 |vydavatel= Earth-Science Reviews |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor= Lyobomir I. Dimitrov |titul = Mud volcanoes—the most important pathway for degassing deeply buried sediments | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012825202000697?via%3Dihub |datum vydání= 2002-01-31 |vydavatel= Earth-Science Reviews |jazyk= en }} Neobvyklé nejsou ani větší erupce, způsobené nahromaděním [[uhlovodíky|uhlovodíkových]] plynů ([[Methan|metan]]u), které se mohou samovolně vznítit.{{Citace elektronického periodika |autor= bož |titul= Záhada masivní exploze v Kaspickém moři trvá. Podle Baku to byla bahenní sopka [568] => | periodikum = Novinky.cz [569] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [570] => | vydavatel = Borgis [571] => |datum vydání= 2021-07-05 |url= https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-zahada-masivni-exploze-v-kaspickem-mori-trva-podle-baku-to-byla-bahenni-sopka-40365378 }} [572] => * '''[[fumarola|fumarol]]''' – je průduch, kudy do [[atmosféra Země|atmosféry]] unikají [[sopečné plyny]] o teplotě 200–800 °C. [573] => * '''[[solfatara|solfatar]]''' – je průduch, kudy do atmosféry unikají sopečné plyny bohaté na [[síra|síru]], jejichž teplota se pohybuje od 100 do 250 °C. [574] => * '''[[mofeta|mofet]]''' – je průduch, kudy do atmosféry uniká především [[oxid uhličitý]] s teplotou do 100 °C. [575] => [576] => Nutno dodat, že zmíněné jevy doprovází i aktivní nebo spící sopky a rovněž mohou předcházet jejich erupční aktivitě. [577] => [[Soubor:Tml15-16 Nc.jpg|náhled|[[Maar]]ové [[meromiktické jezero|jezero]] [[Nyos]] 8 dní po limnické erupci, kdy se uvolnilo několik set tisíc tun [[oxid uhličitý|CO2]]. Břehy zároveň poškodila 25m vlna [[tsunami]], způsobená [[sesuv]]em nebo samotným výronem plynu]] [578] => Mezi postvulkanickou činnost lze zařadit také tzv. [[limnická erupce|limnické erupce]] – vzácný a velmi nebezpečný druh přírodní pohromy. Váže se na tzv. [[meromiktické jezero|meromiktická jezera]], charakteristické svou teplotní stratifikací (rozvrstvení) vodního sloupce. Teplota jednotlivých vrstev se nemůže vyrovnat a kvůli tomu se nikdy úplně nepromíchají. Představují tak protiklad dimiktickým jezerům, kde pravidelně nastává jarní a podzimní cirkulace. V případě, že meromiktické jezero leží ve vulkanické oblasti (zaplavený [[maar]] nebo [[kaldera]]), tak se do jeho vod přes dno může dostávat [[oxid uhličitý]], který se v nich vlivem tlaku vody rozpouští. Kvůli stratifikaci se plyn hromadí ve spodních partií, aniž by mu bylo umožněno dostat se do vyšších, kde by mohl volně uniknout do [[atmosféra Země|atmosféry]]. Čím je vodní plocha větší a hlubší, tím více CO2 může pojmout. Je-li vrstva tímto plynem již přesycená, stává se jezero velmi nestabilní. Tuto nestabilitu mohou snadno narušit vnější vlivy: [[sesuv]] do jezera, přísun nové vody nebo [[sopečná erupce]]. Jakmile se tak stane, dochází k okamžitému výronu obrovského množství [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]].{{Citace elektronické monografie |autor= F. Tassi |autor2= D. Rouwet |titul = An overview of the structure, hazards, and methods of investigation of Nyos-type lakes from the geochemical perspective | url = https://www.researchgate.net/publication/269652754_An_overview_of_the_structure_hazards_and_methods_of_investigation_of_Nyos-type_lakes_from_the_geochemical_perspective |datum vydání= 2014-01 |vydavatel= Journal of Limnology |jazyk= en}} Ten se ihned začne šířit do okolí a jelikož je těžší než vzduch, drží se nízko nad zemských povrchem a gravitačně stéká do nižších poloh podél vodních toků.{{Citace monografie | autor= D. Rouwet | autor2= B. Christenson | autor3= F. Tassi | autor4= J. Vandemeulebrouck | titul= Volcanic Lakes |url= https://www.amazon.com/Volcanic-Advances-Volcanology-Dmitri-Rouwet/dp/3642368328 |vydavatel= Springer |rok vydání= 2015-03-17 |počet stran= 542 |strany= |isbn= 978-3642368325 |jazyk= en }} Zároveň vytlačuje vzduch, včetně [[kyslík]]u. Jestliže lidé nebo zvířata nejsou schopní dostat se do výše položených míst nad úroveň nedýchatelné vrstvy, hrozí jim smrt udušením. Tento [[toxicita|jedovatý]] přízemní oblak CO2, jenž je bezbarvý a bez zápachu, je schopný urazit vzdálenost několik desítek kilometrů než se zcela rozplyne a jeho koncentrace klesne na bezpečnou hodnotu. Nejtragičtější limnická erupce se odehrála v roce [[1986]] v [[Afrika|africkém]] [[Kamerun]]u. Odplynění jezera [[Nyos]] generovalo 300 tisíc tun oxidu uhličitého, který až do vzdálenosti 27 kilometrů zabil ve spánku více než 1 700 osob a 3 tisíce kusů dobytka.{{Citace elektronické monografie |autor= G. W. Kling a spol. |titul = The 1986 Lake Nyos Gas Disaster in Cameroon, West Africa | url = https://www.researchgate.net/publication/6050331_The_1986_Lake_Nyos_Gas_Disaster_in_Cameroon_West_Africa |datum vydání= 1987-05 |vydavatel= Science |jazyk= en}} [579] => [580] => == Vulkanologie == [581] => {{Podrobně|Vulkanologie}} [582] => [[Vulkanologie]] je jedním z oborů [[geologie]]. Zabývá se vznikem a stavbou sopek, sopečnou činností, projevy [[vulkanismus|vulkanismu]], původem a vývojem [[magma|magmatu]], včetně [[geofyzika|geofyzikálních]], [[geochemie|geochemických]] a geologických jevů. Vědci, kteří se zabývají vulkanologií, se nazývají vulkanologové. Ti se musí často pohybovat v terénu, což zahrnuje i oblasti aktivních sopek, kde zkoumají [[lávový proud|lávové proudy]], sopečné kužele, [[vyvřelá hornina|vyvřelé horniny]], [[sopečné plyny]] atd.{{Citace elektronického periodika |autor= Editors of Encyclopaedia Britannica |titul= volcanology | periodikum= https://www.britannica.com |datum vydání= |url= https://www.britannica.com/science/volcanology }} [583] => [584] => === Výstražné úrovně === [585] => {| class="wikitable" width="35%" style="float: right; margin-left: 1em;" [586] => |+ Barevné kódy pro letectví (Aviation Color Code) [587] => |- [588] => !width="1%" align="center"| Barva [589] => !width="33%" align="center"| Stav aktivity vulkánu [590] => |- [591] => | align="center" | [[Soubor:Green Fire.svg|bezrámu|náhled|40px]] Zelená [592] => | • '''Beze změny:''' Sopka je v normálním stavu bez erupce.
• '''Snížení:''' Erupční fáze je považována za ukončenou a sopka se vrátila do svého normálního nečinného stavu. [593] => |- [594] => | align="center" | [[Soubor:Triangle Yellow.svg|bezrámu|náhled|40px]] Žlutá [595] => | • '''Zvýšení:''' Sopka vykazuje známky zvýšeného neklidu, nad rámec normální stavu.
• '''Snížení:''' Vulkanická aktivita se výrazně snížila, ale nadále je pečlivě sledována, z důvodu možného opětovného vzestupu. [596] => |- [597] => | align="center" | [[Soubor:Triangle Orange.svg|bezrámu|náhled|40px]] Oranžová [598] => | • '''Zvýšení:''' Sopka vykazuje zvýšený neklid se zvýšenou pravděpodobností erupce.
• '''Snížení:''' Probíhá erupce sopky, emise vulkanického popelu jsou zanedbatelné nebo žádné. [599] => |- [600] => | align="center" | [[Soubor:Red Fire.svg|bezrámu|náhled|40px]] Červená [601] => | • '''Zvýšení:''' Hrozí bezprostřední nebezpečí erupce s pravděpodobně významnými emisemi popelu do atmosféry.
• '''Beze změny:''' Probíhá erupce s významnými emisemi popelu do atmosféry. [602] => |} [603] => [604] => V současné době neexistuje komplexní systém [[výstraha|výstražných]] úrovní pro veřejnost, který by jednotně platil po celém světě. K tomu se nejvíce blíží tzv. Barevné kódy pro letectví (ACC – Aviation Color Code).{{Citace elektronického periodika |autor= ICAO |titul= Aeronautical Information Management | periodikum= |datum vydání= 2018 |url= https://ffac.ch/wp-content/uploads/2020/11/ICAO-Doc-10066-Aeronautical-Information-Management.pdf }}{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Discovery |titul= Interactive Map of Active Volcanoes and recent Earthquakes world-wide | periodikum= https://www.volcanoesandearthquakes.com |url= https://www.volcanoesandearthquakes.com/?hideQuakes=1 }} Ty byly v 90. letech vyvinuty [[Aljaška|aljašskou]] vulkanologickou observatoří, aby se rychle a efektivně sdělila příslušným osobám ([[pilot|piloti]], [[Dispečer letecké dopravy|dispečeři]] atd.) závažnost možných hrozeb (především poletujícího [[sopečný popel|sopečného popelu]] v [[Atmosféra Země|atmosféře]]). Na počátku [[21. století]] tento systém přijala [[Mezinárodní organizace pro civilní letectví]] (ICAO) a nyní je doporučenou praxí pro všechny geologické služby po celém světě.{{Citace elektronického periodika |autor= Hawaiian Volcano Observatory |titul= Volcano watch – What are Volcano Alert Level and Aviation Color Code? | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= 2022-11-23 |url= https://www.usgs.gov/observatories/hvo/news/volcano-watch-what-are-volcano-alert-level-and-aviation-color-code }} Některé z nich, kromě barevných kódů pro letectví, používají svoje vlastní systémy výstražných úrovní. Například [[United States Geological Survey|Americká geologická služba]] na území [[Spojené státy americké|USA]] používá čtyřbodový systém (NORMAL, ADVISORY, WATCH, WARNING) se shodnými barvami jako u ACC. Nicméně je koncipován na nebezpečí, která sopka představuje pro osoby a infrastrukturu na zemi. Na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]] se naopak využívá číselný výstražný systém se šesti úrovněmi.{{Citace elektronického periodika |autor= GeoNet |titul= Volcanic Alert Levels | periodikum= https://www.geonet.org |datum vydání= |url= https://www.geonet.org.nz/about/volcano/val }} [605] => [606] => === Monitorování sopek === [607] => [[Soubor:ReunionFournaise GPSMonitoringStation.JPG|náhled|Měřící stanice u [[Piton de la Fournaise]] na ostrově [[Réunion]]]] [608] => Monitoring sleduje různé [[geologie|geologické]], [[geochemie|geochemické]] a [[geofyzika|geofyzikální]] údaje, poskytující informace o fyzikálních procesech, které probíhají v nitru sopek a mohou souviset s pohybem [[magma]]tu nebo jinou přederupční aktivitou. Monitorování rovněž přináší důležitá vědecká data pro jejich výzkum. Zároveň představuje významný faktor pro vyhodnocení potenciálního nebezpečí, předpovězení [[sopečná erupce|erupcí]] a předběžného varování příslušných orgánů s cílem zmírnění možných ztrát na životech nebo majetku. Zejména správná interpretace naměřených údajů závisí na kvalitě znalostí složitých vulkanických procesů jak v obecné rovině, tak pro jednotlivý konkrétní případ, neboť každý vulkán je svým způsobem jedinečný. Moderní způsoby monitoringu používají řadu fyzikálních a chemických měření, z nichž některé vyžadují dlouhou laboratorní analýzu, jiné poskytují okamžité výsledky. [609] => [[Soubor:Seismogram on historical seismometer at Institute of Geophysis of the Czech Academy of Science (13).jpg|náhled|Historický [[seismograf]] ([[Akademie věd České republiky|Akademie věd ČR]])]] [610] => * '''Otřesy''' – [[zemětřesení]] sopečného původu téměř vždy předchází nebo doprovází [[vulkanismus|sopečnou činnost]] u všech druhů vulkánů. Jejich příčiny jsou velmi složité a zahrnují interakci plynných, kapalných a pevných látek. [[Seismologie|Seismický]] monitoring v reálném čase pomocí [[seismograf]]u je jedním z nejběžnějších sledovací nástrojů. Jeho výhodou je relativně nízká cena a snadná instalace seismometrů v terénu, ačkoliv sběr a přenos dat může být ve vzdálenějších oblastech obtížný. Pro dostatečnou kvalitu dat a následné správné vyhodnocení je kolem vulkánu nutné zřídit vícero měřících stanic. Dobře sledované sopky mají zhruba šest a více lokálních stanic v okruhu 15 km od sopky, plus několik regionálních v okruhu 30–200 km.{{Citace elektronické monografie |autor= Stephen R. McNutt|titul = Seismic Monitoring of Volcanoes: A Review of the State-of-the-Art and Case Histories | url = https://digitalcommons.usf.edu/geo_facpub/273/ |datum vydání= 1996 |vydavatel= Springer |jazyk= en }} Seismometry měří nejenom intenzitu zemětřesení, ale také určují jejich hloubku, [[frekvence|frekvenci]] a délku trvání. Zároveň jde o extrémně citlivá zařízení, neboť erupce mnohdy předchází i slabá sopečná zemětřesení o [[magnitudo|magnitudě]] menší než 1,0 [[Momentová škála|Mw]]. [611] => [612] => :Seismický monitoring je cenným zdrojem informací, pomocí něhož lze detekovat výstup [[magma]]tu (intruzi) a tím odhalit možnou erupci v nadcházející době. Magma při své cestě vzhůru totiž postupuje podél [[zlom]]ů a puklin. Tím, jak je roztavená hmota vyplňuje a tlakem láme okolní [[hornina|horninové]] bloky, dochází k vzniku charakteristických otřesů a vibrací. Pod sopkou často dochází k tzv. [[zemětřesný roj|zemětřesnému roji]], kdy během jediného dne může dojít k několika tisícům drobným záchvěvům, koncentrující se na relativně malém území.{{Citace elektronického periodika |autor= Li Cohen |titul= A "swarm" of over 20,000 earthquakes has rocked Iceland in the past 10 days — and it could spark a volcanic eruption | periodikum= https://www.cbsnews.com |datum vydání= 2021-03-05 |url= https://www.cbsnews.com/news/iceland-volcano-risk-earthquakes-20000/ }}{{Citace elektronické monografie |autor= Diana C. Roman |autor2= Katharine V. Cashman |titul = The origin of volcano-tectonic earthquake swarms | url = https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geology/article-abstract/34/6/457/129569/The-origin-of-volcano-tectonic-earthquake-swarms?redirectedFrom=fulltext |datum vydání= 2006-06-01 |vydavatel= Geology |jazyk= en}} Mezi další seismické jevy patři tzv. [[harmonický třes]] (rytmicky se opakující [[sinusoida|sinusoidní vlny]]), který navíc může i doprovázet sopečnou činnost.{{Citace elektronického periodika |autor= Robert Peckyno |titul= How are volcanoes and earthquakes related? | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu |datum vydání= 2010-05-24 |url= https://volcano.oregonstate.edu/faq/how-are-volcanoes-and-earthquakes-related }} Zdrojem seismické aktivity nemusí být nutně magma, ale například pohyb [[fluida|fluid]] (směs plynů a kapaliny). Ty jsou mimo jiné zodpovědné za zemětřesné roje v okolí [[Cheb]]ska na západě [[Čechy|Čech]].{{Citace elektronického periodika |autor= Lukáš Marek |titul= Záhadná zemětřesení. Západ Čech je rarita díky neznámé síle, říká vědec | periodikum= https://www.seznamzpravy.cz |datum vydání= 2021-04-24 |url= https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jine-nez-98-zemetreseni-chebsko-je-rarita-diky-nezname-sile-rika-vedec-150813 }} [613] => [614] => * '''Infrazvukové měření''' – sopečná aktivita produkuje [[infrazvuk]]ové vlny s frekvencí 0,1–20 Hz. Speciální senzory dokáží tyto signály detekovat, určit polohu zdroje a zjistit jejich fyzikální parametry. Z těchto údajů lze nejenom zaznamenat právě probíhající erupci, ale i její typ a intenzitu. Podle studie z roku [[2018]] nabízí sledování infrazvukového pásma poměrně spolehlivé včasné varování. Mezi roky [[2010]]–2018 se na [[Etna|Etně]] tímto způsobem podařilo s hodinovým předstihem předpovědět blížící se erupce s 96,6% úspěšností. Jedná se tak o první příklad funkčního systému včasného varování.{{Citace elektronické monografie |autor= M. Ripepe |autor2= E. Marchetti |autor3= D. Delle Donne |autor4= R. Genco |autor5= L. Innocenti |autor6= G. Lacanna |autor7= S. Valade |titul = Infrasonic Early Warning System for Explosive Eruptions | url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1029/2018JB015561 |datum vydání= 2018-10-31 |vydavatel= Journal of Geophysical Research: Solid Earth |jazyk= en }} [615] => [[Soubor:Ground Deformation from Chilean Volcanic Eruption Shown by Satellite Radar Image.png|náhled|[[Radar|Radarový]] satelitní snímek (interferogram) sopky [[Calbuco]], zachycují 12 cm pokles povrchu na západním úpatí po její [[sopečná erupce|erupci]] v roce [[2015]].{{Citace elektronického periodika |autor= Committee on Earth Observation Satellites |titul= Eruption of Calbuco, Chile | periodikum= https://ceos.org |datum vydání= |url= https://ceos.org/eruption-of-calbuco-chile/ }}]] [616] => * '''Deformace zemského povrchu''' – výstup [[magma]]tu může mít za následek [[deformace|deformaci]] [[Povrch Země|zemského povrchu]] v podobě výzdvihu (inflace) či poklesu (deflace) terénu, vyboulenin, hrbolů a trhlin. Tyto anomálie se obyčejně projevují hodiny nebo dny před zahájením [[sopečná erupce|erupce]]. Nutno dodat, že deformace povrchu nutně nezaručují erupci, magma totiž k povrchu dospět nemusí a utuhne v podzemí.{{Citace elektronického periodika |autor= Hawaiian Volcano Observatory |titul= Deformation Monitoring Tracks Moving Magma and Faults | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/observatories/hawaiian-volcano-observatory/deformation-monitoring-tracks-moving-magma-and-faults }} Přesné měření nepatrných změn v poloze jednotlivých terénních stanic, rozmístěných v klíčových místech, se provádí pomocí [[GPS]]. Tímto způsobem je možné detekovat i nepatrné pohyby, jenž by mohly naznačovat výstup nebo naopak stažení magmatu či vody v hydrotermálním systém. Další možností pro mapování změn reliéfu z vesmíru je [[radar]]ová interferometrie. Výstupem je interferogram, vycházející z porovnání dvou radarových snímků určitého území s vhodným časovým odstupem.{{Citace elektronického periodika |autor= Milan Lazecký |autor2= Pavel Bláha |titul= Družicová radarová interferometrie pro sledování deformací | periodikum= https://www.geotest.cz/ |datum vydání= |url= https://www.geotest.cz/wp-content/uploads/odborne-clanky/lazecky_blaha_liberec_2014_1.pdf }} [617] => [[Soubor:Sabbatical leave to White Island, New Zealand; January 2019 (07).jpg|náhled|Vzorkování [[sopečné plyny|sopečných plynů]] z [[fumarola|fumaroly]] na [[Nový Zéland|novozélandské]] [[Whakaari]]]] [618] => * '''Sopečné plyny''' – jak [[magma]] stoupá k povrchu, klesá i okolní litostatický tlak a nastává částečné [[odplynění magmatu]]. Segregované [[sopečné plyny]] při své cestě vzhůru využívají různé [[zlom]]y, pukliny a na povrchu pak volně unikají prostřednictvím [[fumarola|fumarol]], [[solfatara|solfatar]] nebo [[mofeta|mofet]]. Sopky (aktivní i spící) jsou přirozenými emitory těchto plynů. Jejich [[chemické složení|chemismus]] a změny [[Koncentrace (chemie)|koncentrace]] odráží podpovrchové i hlubinné vulkanické procesy a tudíž poskytují přímou informaci o magmaticko‒hydrotermálním systému pod danou sopkou.{{Citace elektronické monografie |autor= T. Obase |autor2= H. Sumino |autor3= K. Toyama |autor4= K. Kawana |autor5= K. Yamane |autor6= M. Yaguchi |autor7= A. Terada |autor8= T. Ohba |titul = Monitoring of magmatic–hydrothermal system by noble gas and carbon isotopic compositions of fumarolic gases | url = https://www.nature.com/articles/s41598-022-22280-3 |datum vydání= 2022-11-21 |vydavatel= Scientific Reports |jazyk= angličtina }} Důležité parametry lze měřit přímým vzorkováním plynů z průduchů, které jsou následně analyzovány v [[geochemie|geochemických]] laboratořích, ovšem tento způsob je poměrně rizikový. Detekce plynů z bezpečné vzdálenosti se provádí pomocí korelačního [[spektrometr]]u. K dispozici je rovněž monitoring z [[umělá družice|družic]], jež mohou sledovat koncentrace SO2 ve [[stratosféra|stratosféře]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= VOLCANIC GASES |periodikum= http://sci.sdsu.edu |datum vydání= |url= http://sci.sdsu.edu/how_volcanoes_work/Volcanic_gases.html |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220611183647/http://sci.sdsu.edu/how_volcanoes_work/Volcanic_gases.html |datum archivace= 2022-06-11 }} [619] => [620] => * '''Změny teplot''' – vzestup [[magma]]tu, jehož teplota se pohybuje mezi 800 a 1 200 °C, provází lokální zvýšení teploty v okolní [[hornina|hornině]]. Růst teploty se může objevit až na zemském povrchu, kde vznikají tepelné zdroje, kudy teplo uniká. Ty lze detekovat pomocí stacionárních stanic či ručními přístroji, které se ukázaly být cennými nástroji a to včetně sledování vývoje [[sopečný dóm|lávových dómů]].{{Citace elektronického periodika |autor= Mount St. Helens |titul= Monitoring of Thermal Features at Mount St. Helens | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/volcanoes/mount-st.-helens/monitoring-thermal-features-mount-st-helens }} [621] => [622] => * '''Podzemní voda''' – systémy [[podzemní voda|podzemních vod]] jsou mnohdy narušeny stoupajícím magmatem. Zahřátí vody ve vodonosných vrstvách může iniciovat vzrůst tlaku, vedoucí k jejímu vypuzení na povrch.{{Citace elektronické monografie |autor= P. J. Johnson |autor2= G. A. Valentine |autor3= P. H. Stauffer |autor4= C. S. Lowry |autor5= I. Sonder |autor6= B. A. Pulgarín |autor7= C. C. Santacoloma |autor8= A. Agudelo |titul = Groundwater drainage from fissures as a source for lahars | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s00445-018-1214-4 |datum vydání= 2018-03-22 |vydavatel= Bulletin of Volcanology |jazyk= en }} V jiných případech naopak dochází k poklesu hladiny podzemních vod, což se projevuje vyschnutím [[pramen|pramenů]], včetně snížení úrovně vody ve [[studna|studních]] a vrtech. Tato metoda se uplatňuje u [[Vesuv|Vesuvu]] a [[Usu]].{{Citace elektronické monografie |autor= C. Federico |autor= P. Madonia |autor= P. Cusano |autor= S. Petrosino |titul = Groundwater geochemistry of the Mt. Vesuvius area: Implications for volcano surveillance and relationship with hydrological and seismic signals | url = https://www.researchgate.net/publication/278188342_Groundwater_geochemistry_of_the_Mt_Vesuvius_area_Implications_for_volcano_surveillance_and_relationship_with_hydrological_and_seismic_signals |datum vydání= 2013-11 |vydavatel= Annals of geophysics = Annali di geofisica |jazyk= en}} Výhodou jsou nízké provozní náklady. Podzemní voda je rovněž často kontaminována sopečnými plyny, jejichž koncentrace mohou být pro odborníky dalším zdrojem informací. [623] => [624] => * '''Gravimetrické a magnetometrické změny''' – průnik žhavé taveniny do nízkých hloubek se lokálně projevuje změnami v [[gravitační pole|gravitačním poli]]. Kromě toho se dají registrovat změny také v [[magnetické pole|magnetickém poli]]. Nicméně, správná interpretace magnetických anomálií je oproti těm gravitačním výrazně složitější, proto je metoda méně využívanou.{{Citace elektronické monografie |autor= J. Zlotnicki |autor2=M. Bof |autor3= L. Perdereau |autor4= P. Yvetot |autor5= W. Tjetjep |autor6= R. Sukhyar |autor7= M. A. Purbawinata |autor8= Suharno |titul = Magnetic monitoring at Merapi volcano, Indonesia | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0377027300001426 |datum vydání= 2000-07 |vydavatel= Journal of Volcanology and Geothermal Research |jazyk= en}} [625] => [626] => == Významné sopky ve světě == [627] => {{Podrobně|Kategorie:Seznamy sopek}} [628] => [629] => * '''[[Evropa]]''': [[Bárðarbunga]], [[Campi Flegrei]], [[Cumbre Vieja]], [[Elbrus]], [[Etna]], [[Eyjafjallajökull]], [[Grímsvötn]], [[Hekla]], [[Katla]], [[Laacher See]], [[Santorin (sopka)|Santorin]], [[Stromboli]], [[Surtsey]], [[Vesuv]], [[Vulcano]] [630] => * '''[[Asie]]''': [[Agung]], [[Ararat]], [[Aso (sopka)|Aso]], [[Bezymjannyj]], [[Bromo]], [[Damávand]], [[Fudži]], [[Galunggung]], [[Gamalama]], [[Gamkonora]], [[Ijen]], [[Karymská sopka]], [[Kelut]], [[Kikai]], [[Ključevskaja]], [[Krakatoa]], [[Ksudač]], [[Lewotolo]], [[Mayon]], [[Merapi]], [[Nišinošima]], [[Ontake]], [[Pektusan]], [[Pinatubo]], [[Rinjani]], [[Sakura-džima]], [[Sangeang Api]], [[Semeru]], [[Sinabung]], [[Šiveluč]], [[Taal (sopka)|Taal]], [[Tambora]], [[Toba (jezero)|Toba]], [[Unzen]] [631] => * '''[[Severní Amerika]]''': [[Arenal]], [[Augustine]], [[Cleveland (sopka)|Cleveland]], [[Colima (sopka)|Colima]], [[El Chichón]], [[Fuego]], [[Ilopango (jezero)|Ilopango]], [[Kráterové jezero (Oregon)|Kráterové jezero]], [[Mont Pelée]], [[Mount Adams]], [[Mount Baker]], [[Mount Hood]], [[Mount Jefferson (Oregon)|Mount Jefferson]], [[Mount Rainier]], [[Mount Redoubt (Aljaška)|Mount Redoubt]], [[Mount Shasta]], [[Mount St. Helens]], [[Novarupta]], [[Pacaya]], [[Paricutín]], [[Pavlof]], [[Poás]], [[Popocatépetl]], [[Santa María (sopka)|Santa María]], [[Soufrière (Svatý Vincenc)|Soufrière]], [[Soufrière Hills]], [[Yellowstonská kaldera]] [632] => * '''[[Jižní Amerika]]''': [[Calbuco]], [[Cerro Azul (Chile)|Cerro Azul]], [[Cerro Hudson]], [[Cotopaxi]], [[El Misti]], [[Galeras]], [[Chaitén]], [[Chimborazo]], [[La Cumbre]], [[Lanín]], [[Nevado del Ruiz]], [[Puyehue]], [[Ojos del Salado]], [[Osorno (sopka)|Osorno]], [[Reventador]], [[Sabancaya]], [[Sangay]], [[Villarrica (sopka)|Villarrica]], [[Wolf (sopka)|Wolf]] [633] => * '''[[Afrika]]''': [[Erta Ale]], [[Kilimandžáro]], [[Nyiragongo]], [[Ol Doinyo Lengai]], [[Pico de Teide]], [[Pico do Fogo]], [[Piton de la Fournaise]] [634] => * '''[[Oceánie]]''': [[Ambrym (sopka)|Ambrym]], [[Hunga Tonga – Hunga Haʻapai|Hunga Tonga]], [[Kilauea]], [[Mauna Kea]], [[Mauna Loa]], [[Mount Taranaki]], [[Rabaul (sopka)|Rabaul]], [[Ruapehu]], [[Taupo (sopka)|Taupo]], [[Tongariro]], [[White Island]], [[Yasur (sopka)|Yasur]] [635] => * '''[[Antarktida]]''': [[Mount Erebus]] [636] => [637] => === Decade Volcanoes === [638] => [[Decade Volcanoes]] je seznam 16 sopek světa, kterým by se podle Mezinárodní asociace vulkanologie a chemismu zemského nitra (IAVCEI) měla být věnovaná zvýšená pozornost vědecké obce. Výběr byl založen na základě jejich eruptivní historie a hustoty zalidnění přilehlých oblastí.{{Citace elektronického periodika |autor= J. Seach |titul= Decade Volcanoes - John Seach | periodikum= http://volcanolive.com |datum vydání= |url= http://volcanolive.com/decade.html }} [639] => [640] => {| class="wikitable sortable" width="41% [641] => |+ Decade Volcanoes [642] => |- [643] => !width="10% | Název sopky [644] => !width="11% | Stát [645] => !width="14% | Počet obyvatel do 30 km [646] => !width="6% | Poslední erupce [647] => |- [648] => | [[Mauna Loa]] [649] => | {{flagicon|Spojené státy americké}} [[Spojené státy americké|USA]] [650] => |style="text-align:right" |1 906 [651] => | [[2022]] [652] => |- [653] => | [[Mount Rainier]] [654] => | {{flagicon|Spojené státy americké}} [[Spojené státy americké|USA]] [655] => |style="text-align:right" |3 187 [656] => | [[1894]] [657] => |- [658] => | [[Colima (sopka)|Colima]] [659] => | {{Vlajka a název|Mexiko}} [660] => |style="text-align:right" |303 490 [661] => | [[2019]] [662] => |- [663] => | [[Santa María (sopka)|Santa María]] [664] => | {{Vlajka a název|Guatemala}} [665] => |style="text-align:right" |1 259 600 [666] => | Činná [667] => |- [668] => | [[Galeras]] [669] => | {{Vlajka a název|Kolumbie}} [670] => |style="text-align:right" |630 777 [671] => | [[2014]] [672] => |- [673] => | [[Pico de Teide]] [674] => | {{Vlajka a název|Španělsko}} [675] => |style="text-align:right" |337 660 [676] => | [[1909]] [677] => |- [678] => | [[Vesuv]] [679] => | {{Vlajka a název|Itálie}} [680] => |style="text-align:right" |3 907 941 [681] => | [[1944]] [682] => |- [683] => | [[Etna]] [684] => | {{Vlajka a název|Itálie}} [685] => |style="text-align:right" |1 016 540 [686] => | Činná [687] => |- [688] => | [[Santorin (sopka)|Santorin]] [689] => | {{Vlajka a název|Řecko}} [690] => |style="text-align:right" |12 336 [691] => | [[1950]] [692] => |- [693] => | [[Nyiragongo]] [694] => | {{Vlajka|Konžská demokratická republika}} [[Konžská demokratická republika|Kongo]] [695] => |style="text-align:right" |1 006 436 [696] => | Činná [697] => |- [698] => | [[Merapi]] [699] => | {{Vlajka a název|Indonésie}} [700] => |style="text-align:right" |4 348 473 [701] => | Činná [702] => |- [703] => | [[Ulawun]] [704] => | {{Vlajka a název|Papua Nová Guinea}} [705] => |style="text-align:right" |10 577 [706] => | [[2023]] [707] => |- [708] => | [[Taal (sopka)|Taal]] [709] => | {{Vlajka a název|Filipíny}} [710] => |style="text-align:right" |2 380 326 [711] => | [[2022]] [712] => |- [713] => | [[Sakura-džima]] [714] => | {{Vlajka a název|Japonsko}} [715] => |style="text-align:right" |905 254 [716] => | Činná [717] => |- [718] => | [[Unzen]] [719] => | {{Vlajka a název|Japonsko}} [720] => |style="text-align:right" |444 737 [721] => | [[1996]] [722] => |- [723] => | [[Avačinská sopka]] [724] => | {{Vlajka a název|Rusko}} [725] => |style="text-align:right" |180 016 [726] => | [[2008]] [727] => |- [728] => | [[Korjacká sopka]] [729] => | {{Vlajka a název|Rusko}} [730] => |style="text-align:right" |142 050 [731] => | [[2009]] [732] => |- [733] => | colspan="8" |''Poznámka: údaje pocházejí z katalogu [https://volcano.si.edu/ Global Volcanism Program],
vedeným [[Smithsonův institut|Smithsonovým institutem]] ve [[Washington, D.C.|Washingtonu, D.C.]]'' [734] => |} [735] => [736] => == Vulkanismus na území ČR == [737] => [[Soubor:NS Prokopské údolí - butovickým hradištěm, zastavka 04, Hemrovy skaly+Nove Butovice (01).jpg|náhled|[[Hemrovy skály]] v [[Praha|Praze]], pozůstatek [[Paleozoikum|prvohorního]] [[podmořská sopka|podmořského vulkánu]]]] [738] => [[Soubor:Sutomsky vrch CZ from Kostal 0524.jpg|náhled|[[České středohoří]] na severu [[Čechy|Čech]], [[sopečné pohoří]] z období [[třetihory|třetihor]]]] [739] => [[Soubor:Železná hůrka červenec 2015 (4).jpg|náhled|[[Čtvrtohory|Čtvrtohorní]] [[Železná hůrka]] u [[Cheb|Chebu]] je nejmladší sopkou na území [[Česko|ČR]]]] [740] => Ačkoliv se v posledních několik set tisíc let na území [[Česko|Česka]] nevyskytoval žádný aktivní vulkán, v dávné minulosti na něm naopak probíhala intenzivní [[vulkanismus|sopečná činnost]]. Odehrávala se ve [[starohory|starohorách]], [[Paleozoikum|prvohorách]], [[třetihory|třetihorách]] a ve [[čtvrtohory|čtvrtohorách]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Kenozoický vulkanismus Českého masivu | periodikum= https://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz |datum vydání= |url= https://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/neovulkanity.htm }} [741] => [742] => * '''[[Starohory]]''' – v barrandiensko-tepelské oblasti, zvané [[bohemikum (geologie)|bohemikum]], táhnoucí se od [[Praha|Prahy]] k [[Domažlice|Domažlicím]], docházelo v rámci [[kadomské vrásnění|kadomského vrásnění]] k [[vulkanismus|vulkanismu]] již před 600–700 miliony let. Jednalo se [[podmořská erupce|podmořské]] [[Výlevný vulkanismus|výlevy]] [[čedič]]ové [[láva|lávy]], což dosvědčuje přítomnost [[polštářová láva|polštářové lávy]].{{Citace elektronického periodika |autor= Jan Klika |titul= Vulkanická činnost v Česku. Nehrozí u nás výbuch sopky? | periodikum= https://www.avcr.cz |datum vydání= 2020-12-21 |url= https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/vedy-o-zemi/Vulkanicka-cinnost-v-Cesku.-Nehrozi-u-nas-vybuch-sopky/ }}{{Citace monografie |autor= Ivo Chlupáč |autor2= Rostislav Brzobohatý |autor3= Jiří Kovanda |autor4= Zdeněk Straník | titul= Geologická minulost České republiky |url= |vydavatel= Academia Praha |rok vydání= 2002 |počet stran= 436 |strany= |isbn= 80-200-0914-0 |jazyk= čeština }} [743] => * '''[[Paleozoikum|Prvohory]]''' – na počátku prvohor během [[kambrium|kambria]] nastala v bohemiku mezi [[Křivoklát|Křivoklátem]] a [[Rokycany|Rokycany]] suchozemská sopečná činnost, která byla místy extrémně intenzivní. Nejhojněji zastoupené [[láva|lávy]] měly [[ryolit]]ové a [[andezit]]ové složení. Mezi [[ordovik]]em a [[Devon (geologie)|devonem]] se většina zdejší aktivity stává [[podmořská erupce|podmořskou]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= 3. Barrandiensko-tepelská oblast - bohemikum | periodikum= http://geologie.vsb.cz |datum vydání= |url= http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/3_kapitola.htm }} Zapříčinilo to rozpínání [[zemská kůra|zemské kůry]] v pražské pánvi (protáhlé [[sníženina|depresi]] mezi [[Praha|Prahou]] a [[Plzeň|Plzní]], kde se usazovaly [[sediment|sedimenty]] a zároveň docházelo k [[sopečná erupce|sopečným erupcím]]). Během [[silur]]u docházelo mezi Prahou a [[Beroun]]em k intenzivnímu podmořskému vulkanismu, přičemž jedna sopka pravděpodobně pronikla nad hladinu a u [[Loděnice (okres Beroun)|Loděnic]] zanechala své sopečné produkty.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Barrandien | periodikum= http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz |datum vydání= |url= http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/barrandien.htm }} Vulkanity pre-[[karbon]]ského stáří lze nalézt také v [[Krušné hory|Krušných horách]], [[Orlické hory|Orlických horách]], [[Jesenická oblast|Jeseníkách]] atd. Poté na přelomu devonu a karbonu před 390–310 miliony let dochází k tzv. [[Hercynské vrásnění|Hercynskému vrásnění]]. Tento pro [[Evropa|Evropu]] významný horotvorný proces stojí za vznikem [[Český masiv|Českého masivu]], jenž se zformoval prostřednictvím srážky několika menších kontinentálních bloků.{{Citace elektronického periodika |autor= M. Suk |titul= Přehled geologických jednotek Českého masivu | periodikum= https://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz |datum vydání= |url= https://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/regionalni_geol/geologie_CM.htm }} Bohemikum bylo vrásněním nejméně postiženo, tudíž se v něm lépe zachovaly starší [[vyvřelá hornina|sopečné horniny]], a to včetně těch [[starohory|starohorních]] z dob [[kadomské vrásnění|kadomského vrásnění]]. Díky tomu lze přímo v Praze pozorovat jejich výchozy. V závěru [[hercynské vrásnění|hercynské orogeneze]] se v zemské kůře utvořila masivní magmatická tělesa. Stopy sopečné aktivity z této doby byly objeveny například v devonských sedimentech [[Drahanská vrchovina|Drahanské vrchoviny]] či [[Nízký Jeseník|Nízkého Jeseníku]]. [744] => * '''[[Mezozoikum|Druhohory]]''' – v jejich průběhu, kdy trvala 186 milionů let dlouhá éra [[dinosauři|dinosaurů]], byl [[Český masiv]] z tektonického hlediska stabilní a bez [[vulkanismus|vulkanické aktivity]]. Na konci [[křída|křídy]] v závěru druhohor se však začíná opět obnovovat. [745] => * '''[[Třetihory]]''' – během třetihor zažilo území dnešní České republiky kvůli [[alpinské vrásnění|alpinskému vrásnění]] silnou [[vulkanismus|sopečnou činnost]], jejíž stopy lze v české krajině dodnes pozorovat. Započala již na konci [[křída|křídy]]. V [[Český masiv|Českém masivu]] se utvořila [[zlom]]ová pásma, kudy [[magma]] mohlo pronikat na povrch. Tím nejvýznamnějším byl [[oherský rift]] (také známý jako podkrušnohorský), kde se soustředil nejintenzivnější vulkanismus. Rift probíhá podél jižního úpatí [[Krušné hory|Krušných hor]] a protíná území [[Čechy|Čech]] od [[Cheb|Chebu]] až po [[Žitava|Žitavu]] v délce 190 km.{{Citace elektronické monografie |autor= H. J. Behr a spol. |titul = Crustal structure of the Saxothuringian zone: Results of the deep seismic profile MVE-90(East). | url = https://www.researchgate.net/publication/268631454_Crustal_structure_of_the_Saxothuringian_zone_Results_of_the_deep_seismic_profile_MVE-90East_Chapter_3_Geological_and_tectonic_interpretation_31 |datum vydání= 1994-01 |vydavatel= Zeitschrift für Geologische Wissenschaften |jazyk= němčina }} Zasahuje až do [[Bavorsko|Bavorska]] a [[Polsko|Polska]], přičemž celková délka činí 300 km. Zformování zlomu bylo odezvou hercynského předpolí na pozdější fázi alpinského vrásnění, anebo ztenčením [[zemská kůra|kůry]] vyvolaném v souvislosti s místní [[horká skvrna|horkou skvrnou]], popřípadě oběma dvěma procesy.{{Citace elektronické monografie |autor= M. Wilson |autor2= H. Downes |titul = Tertiary—Quaternary Extension-Related Alkaline Magmatism in Western and Central Europe | url = https://academic.oup.com/petrology/article-abstract/32/4/811/1571061 |datum vydání= 1991-08 |vydavatel= Journal of Petrology |jazyk= en}} Vrcholnou sopečnou činností od svrchního [[eocén]]u až do spodního [[miocén]]u (před 42–16 miliony let) vznikly [[Doupovské hory]] a [[České středohoří]].{{Citace elektronické monografie |autor= J. Ulrych |autor2= E. Pives |autor3= M. Lang |autor4= K. Balogh |autor5= V. Kropáček |titul= Cenozoic intraplate volcanic rock series of the Bohemian Massif: a review |url= http://geolines.gli.cas.cz/fileadmin/volumes/volume09/G9-123.pdf |datum vydání= 1999-09 |vydavatel= Geolines |jazyk= en |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220915112248/http://geolines.gli.cas.cz/fileadmin/volumes/volume09/G9-123.pdf |datum archivace= 2022-09-15 |nedostupné= ano }} Doprovázely ji explozivní erupce, budování [[stratovulkán]]ů a produkce [[pyroklastický sediment|pyroklastického materiálu]]. Nesoustředila se však jen na severozápad Čech v okolí oherského riftu, třetihorní sopky se nacházely také v okolí [[Ostrava|Ostravy]], jihovýchodní Moravy (v [[Bílé Karpaty|Bílých Karpatech]]) a roztroušeně v Čechách ([[Říp]], [[Vinařická hora]] u [[Kladno|Kladna]] atd.). Před 13–5 miliony let se vulkanismus vázal na mladší poruchy (krušnohorský a [[lužický zlom]]).{{Citace kvalifikační práce | příjmení = Markes | jméno = Jan | instituce = Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta | odkaz na instituci = | titul = Jiří Zachariáš | url = https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/51758/DPTX_2010_1_11310_0_326934_0_100487.pdf?sequence=1&isAllowed=y | typ práce = Diplomová práce | vedoucí = Jiří Zachariáš | odkaz na vedoucího = | místo = Praha | rok vydání = 2013 | počet stran = 81 | strany = | datum přístupu = | poznámka = | jazyk = čeština }} [746] => * '''[[Čtvrtohory]]''' – na přelomu [[třetihory|třetihor]] a v průběhu čtvrtohor se české sopky vyskytovaly jen lokálně ve dvou oblastí: v [[Nízký Jeseník|Nízkém Jeseníku]] a v okolí [[Bruntál]]u zanikly před 2 miliony let, zatímco na západě Čech přetrvaly až do středního [[pleistocén]]u.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= 11. Kvartérní vývoj na území České republiky | periodikum= http://geologie.vsb.cz |datum vydání= |url= http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/11_kapitola.htm }} Stáří [[Komorní hůrka|Komorní hůrky]] se odhaduje na více než 450 tisíc let, zatímco [[Železná hůrka|Železné hůrky]] na 150–400 tisíc let, čímž se jedná o nejmladší českou sopku.{{Citace elektronického periodika |autor= Jan Buriánek |titul= Geolog uměl posluchače překvapit | periodikum= https://chebsky.denik.cz |datum vydání= 2010-03-08 |url= https://chebsky.denik.cz/zpravy_region/geolog-umel-posluchace-prekvapit-20100308.html }} Od té doby veškerá [[vulkanismus|sopečná aktivita]] na území ČR zanikla. Ovšem její dozvuky prostřednictvím postvulkanickým jevů lze dodnes pozorovat v [[oherský rift|oherském riftu]]. Patří sem [[mofeta|mofety]] v [[Soos]], [[termální pramen|termální prameny]] v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]] nebo příležitostné [[zemětřesný roj|zemětřesné roje]] v okolí [[Cheb]]ska.{{Citace elektronického periodika |autor= Prirodovedci.cz |titul= Zeptali jsme se vědců: Kde vznikají geologické zlomy a jak souvisejí s teplými prameny? | periodikum= https://www.lidovky.cz |datum vydání= 2016-11-19 |url= https://www.lidovky.cz/orientace/veda/zeptali-jsme-se-vedcu-kde-vznikaji-geologicke-zlomy-a-jak-souviseji-s-teplymi-prameny.A161114_162923_ln_veda_ape?galerie }} [747] => [748] => [749] => { [750] => "type": "ExternalData", [751] => "service": "geopoint", [752] => "query":"SELECT DISTINCT ?id ?title ?geo ('small' AS ?marker_size) WHERE {?id wdt:P31/wdt:P279* wd:Q8072 . ?id wdt:P17 wd:Q213 . ?id wdt:P625 ?geo . ?id rdfs:label ?name filter(lang(?name)='cs') . optional {?sitelink schema:about ?id . ?sitelink schema:isPartOf .?sitelink schema:name ?article .} optional {?id wdt:P3018 ?chu . minus {?chu wdt:P31 wd:Q46169 .} minus {?chu wdt:P31 wd:Q20290500 .} ?sitelink2 schema:about ?chu . ?sitelink2 schema:isPartOf .?sitelink2 schema:name ?article2 .} BIND(coalesce(?article,?article2) as ?article_best) . BIND( if(bound(?article_best),CONCAT('[[w:cs:',?article_best,'{{!}}',?name,']]'),?name ) as ?title) . }" [753] => } [754] => [755] =>
[756] => [757] => == Vulkanismus ve sluneční soustavě == [758] => === Měsíc === [759] => [[Přivrácená strana Měsíce]] je pokrytá tmavě zbarvenými pláněmi, neboli [[měsíční moře|měsíčními moři]]. V podstatě se jedná o mohutná lávová pole čedičového složení, ovšem jejich vznik se pojí s předcházejícími [[Impakt astronomického tělesa|impakty velkých těles]]. Na povrchu se rovněž vyskytuje lunární [[lávový dóm]] [[Mons Rümker]], podobný pozemskému [[štítová sopka|štítovému vulkánu]]. Patrně na něm probíhala krátká, zato intenzivní [[vulkanismus|sopečná aktivita]]. V současnosti jsou lunární vulkány s největší pravděpodobností vyhaslé, ačkoliv [[Planetární jádro|jádro]] Měsíce je zřejmě částečně roztavené.{{Citace elektronické monografie |autor= Mark A. Wieczorek a spol. |titul = The Constitution and Structure of the Lunar Interior | url = https://www.researchgate.net/publication/228374784_The_Constitution_and_Structure_of_the_Lunar_Interior |datum vydání= 2006-01 |vydavatel= Reviews in Mineralogy and Geochemistry |jazyk= en}} [760] => [761] => === Mars === [762] => [[Soubor:Olympus Mons.jpg|náhled|[[Štítová sopka]] [[Olympus Mons]]]] [763] => Na rozdíl od [[Země]] se sopky na [[Mars (planeta)|Marsu]] nemohou vyskytovat v dlouhých liniích podél hranic [[tektonická deska|tektonických desek]], protože [[desková tektonika|deskovou tektoniku]] zcela postrádá. Nejnápadnější stopy [[vulkanismus|vulkanismu]] se nacházejí na západní polokouli v okolí rovníku, konkrétně v oblastech [[Tharsis]] a [[Elysium Planitia]]. Leží zde i obří [[štítová sopka|štítové sopky]], jejichž rozměry přesahují kterýkoliv [[Země|pozemský]] vulkán. [[Olympus Mons]] má průměr základny 624 km a sahá do výšky 27 km. Jedná se tak o nejvyšší horu [[Sluneční soustava|Sluneční soustavy]]. Výšku [[Mount Everest]]u přesahuje více než trojnásobně. Mezi další vulkány patří [[Arsia Mons]], [[Ascraeus Mons]], [[Hecates Tholus]] a [[Pavonis Mons]]. Důvodem jejich velikosti je ten, že tamější [[litosféra]] se nepohybuje na svrchním plášti ([[astenosféra|astenosféře]]) jako na Zemi, takže se [[láva]] ze stacionární [[horká skvrna|horké skvrny]] mohla více než miliardu let hromadit na jednom místě na povrchu. Předpokládá se, že [[magmatický krb|magmatické komory]] na Marsu leží v mnohem hlouběji a většina produkované lávy má výhradně [[čedič]]ové složení.{{Citace monografie | autor= M. H. Carr| titul= The Surface of Mars |url= https://www.amazon.com/Surface-Mars-Cambridge-Planetary-Science/dp/0521872014 |vydavatel= Cambridge University Press |rok vydání= 2007 |počet stran= 322 |strany= |isbn= 978-0521872010 |jazyk= en}} [[Sopečná erupce|Erupce]] jsou méně časté, zato dokáží být velmi objemné a rozsáhlé. V západní části Elysium Planitia byl popsán obrovský [[efuzivní vulkanismus|výlev]] z trhliny. Událost zřejmě trvala jen několik týdnů až měsíců a na povrch se dostalo 5 000 km³ roztavené horniny. [[Lávový proud]] díky nízké [[gravitace|gravitaci]] dotekl až do vzdálenosti 1 400 km.{{Citace elektronické monografie |autor= C. M. Dundas |autor2= G. E. Cushing |autor3= L. P. Keszthelyia |titul = The Flood Lavas of Kasei Valles, Mars | url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8312693/ |datum vydání= 2018-11-22 |vydavatel= Icarus |jazyk= en }} Evropská sonda [[Mars Express]] našla známky toho, že k [[vulkanismus|sopečné činnosti]] na Marsu mohlo docházet i v nedávné minulosti.{{Citace elektronického periodika |autor= ESA |titul= Glacial, volcanic and fluvial activity on Mars: latest images | periodikum= https://www.esa.int/ |datum vydání= 2005-02-25 |url= https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Mars_Express/Glacial_volcanic_and_fluvial_activity_on_Mars_latest_images }} Nejmladší lávový proud v oblasti Elysium Planitia se datuje do doby před 2,5 miliony let. V listopadu [[2020]] [[astronomie|astronomové]] oznámili nově nalezené důkazy o sopečné aktivitě na Marsu. V okolí puklinového systému [[Cerberus Fossae]] bylo identifikováno zřejmě pyroklastické ložisko po explozivní erupci, staré 53–210 tisíc let. Pokud by bylo skutečně sopečného původu, tak by to znamenalo, že Mars by teoreticky mohl být stále vulkanicky aktivní.{{Citace elektronické monografie |autor= David G. Horvath |autor2= Pranabendu Moitra |autor3= Christopher W. Hamilton |autor4= Robert A. Craddock |autor5= Jeffrey C. Andrews-Hannaa |titul = Evidence for geologically recent explosive volcanism in Elysium Planitia, Mars | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0019103521001779 |datum vydání= 2021-09-01 |vydavatel= Icarus|jazyk= en }} [764] => [765] => === Venuše === [766] => Asi 90 % povrchu [[Venuše (planeta)|Venuše]] je pokryto [[čedič]]em, což naznačuje, že povrch intenzivní formovaly vulkanické procesy. Podle nízké hustoty [[impaktní kráter|impaktních kráterů]] se zdá, že planeta zažila významnou [[vulkanismus|sopečnou činnost]] před méně než 500 miliony let.{{Citace elektronické monografie |autor= D. L. Bindschadler |titul= Magellan: A new view of Venus' geology and geophysics |url= https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1029/95RG00281 |datum vydání= 1995-07 |vydavatel= Dynamics of the Solid Earth and Other Planets |jazyk= en |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20220915112251/https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1029/95RG00281 |datum archivace= 2022-09-15 |nedostupné= ano }} Stejně jako na [[Mars (planeta)|Marsu]], ani na Venuši neexistuje [[desková tektonika]]. Předpokládá se, že se povrch „recykluje“ uvolňováním tepla z nitra planety, čímž cyklicky dochází k masivní vulkanické činnosti, která stávající povrch překryje novým materiálem. Na povrchu byly nalezeny četné malé sopky, které jsou docela rovnoměrně rozmístěny po celé planetě. Podle studie z roku [[2020]] by se na Venuši mohlo nacházet 37 aktivních sopek, tzv. korón. Jsou to struktury prstencového tvaru, které nejspíš vznikly [[plášťová pluma|výstupem roztavené horniny]] z [[Planetární plášť|pláště]], poháněné [[Šíření tepla prouděním|plášťovou konvekcí]].{{Citace elektronické monografie |autor= Anna J. P. Gülcher |autor2= Taras V. Gerya |autor3= Laurent G. J. Montési |autor4= Jessica Munch |titul = Corona structures driven by plume–lithosphere interactions and evidence for ongoing plume activity on Venus | url = https://www.nature.com/articles/s41561-020-0606-1 |datum vydání= 2020-07-20 |vydavatel= Nature Geoscience |jazyk= en}} Sopečná činnost na planetě patrně vykazuje malou pestrost v typech erupcí než na [[Země|Zemi]]. Zdá se, že téměř veškerý vulkanismus zahrnuje [[výlevný vulkanismus|efuzivní činnost]] (výlevy láv) nízké [[viskozita|viskozity]], kdežto stopy explozivních erupcí a viskózních láv, produkující oblaka [[sopečný popel|popela]], nebyly objeveny vůbec. Příčina dosud nebyla zodpovězena, ale vysvětluje se následujícími způsoby:{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Venus | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu |datum vydání= |url= https://volcano.oregonstate.edu/venus }} [767] => # [[atmosférický tlak]] je natolik velký, že samovolně tlumí výbušné erupce. Pro jeho překonání by [[magma]] muselo být mnohem více nasyceno [[sopečné plyny|sopečnými plyny]]. [768] => # absence vodní páry v magmatu. [769] => # absence [[konvergentní rozhraní|konvergentních rozhraní]] ([[subdukce|subdukcí]]), produkující vysoce viskózní magmata. [770] => Současné změny v [[atmosféra Venuše|atmosféře]] by mohly rovněž souviset s aktuálním vulkanismem, ale zatím nejsou k dispozici žádné přímé důkazy toho, zdali je Venuše stále vulkanicky aktivní, či nikoli.{{Citace elektronického periodika |autor= Oregon State University |titul= Venus | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu/ |datum vydání= |url= https://volcano.oregonstate.edu/venus }} [771] => [772] => === Jupiterův měsíc Io === [773] => [[Soubor:Tvashtarvideo.gif|náhled|Erupce sopky [[Tvashtar Paterae|Tvashtar]] na [[Io (měsíc)|Io]], jak ji zachytila sonda [[New Horizons]]. Materiál byl vyvržen až do výšky 290 km nad povrch měsíce]] [774] => Vulkanicky nejaktivnějším objektem ve [[Sluneční soustava|sluneční soustavě]] je [[Jupiter (planeta)|jupiterův]] [[Io (měsíc)|Io]], nejvnitřněji obíhající z [[Galileovy měsíce|Galileových měsíců]]. Je pokryt četnými aktivními sopkami, které chrlí materiál o teplotě až 1 500 °C, tvořeným [[síra|sírou]], [[oxid siřičitý|oxidem siřičitým]] a [[křemičitany|silikátovými horninami]]. To dává měsíci jeho jedinečné zbarvení. Velmi intenzivní [[vulkanismus]] je zapříčiněn [[slapová síla|slapovými silami]] Jupiteru, kdy amplituda deformace povrchu Io činí až 100 m.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Io | periodikum= http://www.astronoo.com/ |datum vydání= |url= http://www.astronoo.com/en/io.html }} Kvůli nim je na podpovrchové vrstvy tělesa aplikováno silné [[tření|třecí]] teplo, které udržuje většinu vnitřku a povrchu měsíce trvale roztavenou. Rychlost vyvrženého materiálu dosahuje až 1 km/s (3 600 km/h).{{Citace monografie | autor= M. L. Komarytskyy | titul= INTERNATIONAL [775] => SCIENTIFIC INNOVATIONS IN HUMAN LIFE |url= https://www.researchgate.net/publication/359352660_Activity_of_volcanic_processes_on_Jupiter's_Moon_Io |vydavatel= Cognum Publishing House |rok vydání= 2002-03 |počet stran= 481 |strany= |isbn= 978-92-9472-195-2 |jazyk= angličtina }} Vlivem slabé [[gravitace]] se dostává až do výšky 300 km, přičemž občas může z [[gravitační pole|gravitačního pole]] zcela uniknout do meziplanetárního prostoru. Sopečná aktivita Io je natolik intenzivní, že stále probíhající geologické změny na jeho povrchu lze pozorovat v horizontu roků až desetiletích. Stopy vulkanismu, včetně devět struktur, byly na měsíci poprvé objeveny na snímcích [[Kosmická sonda|sondy]] [[Voyager 1]].{{Citace elektronické monografie |autor= Robert G. Strom |autor2= Richard J. Terrile |autor3= Harold Masursky |autor4= Candice Hansen |titul = Volcanic eruption plumes on Io | url = https://www.nature.com/articles/280733a0 |datum vydání= 1979-08-30 |vydavatel= Nature |jazyk= en}} Když kolem Io proletěla sesterská sonda [[Voyager 2]], osm z nich byly stále aktivní. V únoru [[2001]] byla zaznamenána [[sopečná erupce|erupce]] sopky [[Tvashtar]], dosud nejsilnější erupce ve sluneční soustavě, kdy pokryla oblast o rozloze 1 900 km². Erupci stejné sopky pozorovala také v únoru [[2007]] sonda [[New Horizons]], kdy materiál chrlila do výšky 290 km. Dále zaznamenala erupci vulkánu Prometheus, u něhož vyvrženiny dosahovaly výšky 60 km.{{Citace monografie | autor= H. Hargitai | autor2= Á. Kereszturi | titul= Encyclopedia of Planetary Landforms |url= https://www.amazon.com/Encyclopedia-Planetary-Landforms-Henrik-Hargitai/dp/1461431336 |vydavatel= Springe |rok vydání= 2015-11-06 |počet stran= 2497 |strany= |isbn= |jazyangličtinak= }} [776] => [777] => === Kryovulkanismus na ledovových měsíců === [778] => [[Kryovulkanismus]] je zvláštní druh [[vulkanismus|sopečné činnosti]], při němž dochází k výronům chladné hmoty (kryomagma) na povrch objektu a je jedním z charakteristických rysů vnějších těles [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]]. Potřebná energie k roztavení [[led]]u či jiných prvků a sloučenin pochází z gravitačních [[slapová síla|slapových sil]]. Ty vytvářejí dostatečné vnitřní [[tření]], aby vytvořily teplo potřebné k jejich roztavení. Kryovulkanismus byl detekován byl například na [[Měsíce Jupiteru|Jupiterově měsíci]] [[Europa (měsíc)|Europě]]. Zde však eruptujícím materiálem je kapalná [[voda]], která zamrzne ihned po dosažení povrchu. V roce [[1989]] pozorovala sonda [[Voyager 2]] několik kryovulkánů na povrchu [[Triton (měsíc)|Tritonu]] ([[Měsíce Neptunu|měsíci Neptunu]]), chrlící kapalný [[dusík]] a [[Methan|metan]]. Roku [[2005]] sonda [[Cassini (sonda)|Cassini]] vyfotografovala [[Saturn (planeta)|Saturnův]] měsíc [[Enceladus (měsíc)|Enceladus]] s patrnými výtrysky částic zmrzlé vody, rovněž obsahující kapalný dusík, [[Amoniak|čpavek]], prach a metan.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Cassini Finds an Atmosphere on Saturn's Moon Enceladus |periodikum= http://www.pparc.ac.uk |datum vydání= 2006-01-15 |url= http://www.pparc.ac.uk/Nw/enceladus.asp |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20070310211512/http://www.pparc.ac.uk/Nw/enceladus.asp |datum archivace= 2007-03-10 }} Sonda také našla důkazy uhlovodíkového kryovulkanismu na [[Titan (měsíc)|Titanu]], který by mohl být zodpovědný za vysoké koncentrace metanu v jeho husté [[Atmosféra Titanu|atmosféře]].{{Citace elektronického periodika |autor= David L. Chandler |titul= Hydrocarbon volcano discovered on Titan |periodikum= http://www.newscientist.com |datum vydání= 2005-06-08 |url= http://www.newscientist.com/article.ns?id=dn7489 |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20111017161814/http://www.newscientist.com/article/dn7489 |datum archivace= 2011-10-17 }} Předpokládá se, že kryovulkanismus se může projevovat i na tělesech v [[Kuiperův pás|Kuiperově pásu]].{{Citace elektronické monografie |autor= M. Neveu |autor2= S. J. Desch |autor3= E. L. Shock |autor4= C. R. Glein |titul = Prerequisites for explosive cryovolcanism on dwarf planet-class Kuiper belt objects | url = https://kiss.caltech.edu/papers/primitive_bodies/papers/Prerequisites.pdf |datum vydání= 2014-03-25 |vydavatel= Icarus |jazyk= angličtina }} [779] => [780] => == Význam sopek == [781] => [782] => === Klima === [783] => [[Soubor:Volcanoes Can Affect Climate.png|náhled|Schéma vlivu [[sopečné plyny|sopečných plynů]] a [[sopečný popel|popela]] na [[atmosféra Země|atmosféru]]]] [784] => [[Soubor:ISS-66 Atmospheric plume from 2022 Hunga Tonga eruption - edited.jpg|náhled|[[Sopečný popel]] nad [[Tichý oceán|Pacifikem]] poblíž [[Nový Zéland|Nového Zélandu]] po erupci [[Hunga Tonga – Hunga Haʻapai|Hunga Tonga Ha'apai]] v lednu [[2022]]]] [785] => [[Soubor:Pinatubo dust layer.jpg|náhled|Fotka vrstvy [[sopečný popel|popela]] v atmosféře, dva měsíce po erupci [[Pinatubo|Pinatuba]]]] [786] => [787] => Vulkány mají potenciál výrazně ovlivnit klima na Zemi. To zahrnuje jak [[globální oteplování|oteplení]], tak [[globální ochlazování|ochlazení]]. Tento na první pohled poměrně jednoduchý koncept je ve skutečnosti nesmírně složitý a komplikovaný.{{Citace elektronické monografie |autor= Lauren R. Marshall |autor2= Elena C. Maters |autor3= Anja Schmidt |autor4= Claudia Timmreck |autor5= Alan Robock |autor6= Matthew Toohey |titul = Volcanic effects on climate: recent advances and future avenues | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s00445-022-01559-3 |datum vydání= 2022-05 |vydavatel= Bulletin of Volcanology |jazyk= en}} Sopky do [[atmosféra Země|atmosféry]] emitují [[sopečné plyny|sopečné plyny]], kam dominantně patří [[vodní pára]], [[oxid uhličitý]] a [[oxid siřičitý]]. Během explozivních [[sopečná erupce|erupcí]], kdy nastává [[fragmentace magmatu]], dochází rovněž k produkci [[sopečný popel|sopečného popela]]. V závislosti na jejich množství, složení, [[VEI|síle erupce]] a její [[zeměpisná šířka|zeměpisné šířce]] ([[tropický pás|tropická]] či extratropická) se odvíjí míra dopadu na [[podnebí|klima]].{{Citace elektronického periodika |autor= Volcano Hazards |titul= Volcanoes Can Affect Climate | periodikum= https://www.usgs.gov |datum vydání= |url= https://www.usgs.gov/programs/VHP/volcanoes-can-affect-climate}} Dalším důležitým aspektem je výška, do jaké byly vyneseny. Není-li sopečná erupce dost silná na to, aby je transportovala přes [[tropopauza|tropopauzu]] (hranici mezi [[troposféra|troposférou]] a [[stratosféra|stratosférou]]), zůstanou jen v troposféře – nejspodnější části atmosféry. Zde probíhá většina [[Globální cirkulace atmosféry|atmosférických procesů]] ([[počasí]]), které z ní tyto produkty přirozenými pochody postupně odstraní. Průměrná doba jejich setrvání je krátká (několik dní), proto je vliv slabých erupcí na globální klima malý až zanedbatelný, ačkoliv může v daném regionu způsobit změny počasí.{{Citace elektronického periodika |autor= Mang Hin Kok |autor2= Tsz-cheung Lee |titul= Volcanoes, weather and climate | periodikum= https://www.hko.gov.hk |datum vydání= 2011-08 |url= https://www.hko.gov.hk/en/education/climate/general-climatology/00246-volcanoes-weather-and-climate.html }} Přesto některé nebývale silné troposférické erupce mohou mít určitý dopad, v důsledku přítomnosti dostatečně velkého množství vyvrženin.{{Citace elektronické monografie |autor= Jihong Cole-Dai |titul = Volcanoes and climate | url = https://www.researchgate.net/publication/227780364_Volcanoes_and_climate |datum vydání= 2010-11 |vydavatel= Wiley interdisciplinary reviews: Climate Change |jazyk= en }} Nicméně skutečné významné účinky na globální klima mají silné explozivní erupce, kdy sopečný popel a plyny penetrují tropopauzu (ve výšce 10–20 km; na pólech 7 km){{Citace elektronického periodika |autor= UCAR |titul= The Troposphere | periodikum= https://scied.ucar.edu |datum vydání= |url= https://scied.ucar.edu/learning-zone/atmosphere/troposphere }} a dostanou se do vyšších vrstev až do stratosféry. Tamější silné vzdušné proudění je rozdistribuuje po celé planetě a jejich setrvání v ní může trvat v řádu měsíců a let. Díky postupně se snižující výšce tropopauzy směrem k [[zeměpisný pól|pólům]] mají erupce situované dále od [[rovník]]u obecně vyšší šanci ovlivnit klima. Naproti tomu účinky u erupcí s nižší zeměpisnou šířkou se projevují rychleji.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Climate Cooling | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu |datum vydání= |url= https://volcano.oregonstate.edu/climate-cooling }} [788] => [789] => Mimořádně silné sopečné události jsou schopné způsobit tzv. [[sopečná zima|sopečnou zimu]]. Za prozatím poslední erupci s indexem [[VEI|VEI 7]] byla v roce [[1815]] zodpovědná [[Indonésie|indonéská]] sopka [[Tambora]]. Následující rok [[1816]] byl kvůli globálnímu poklesu teploty o 0,4 až 0,7 °C nazýván jako ''rok bez léta''.{{Citace elektronické monografie |autor= Richard B. Stothers |titul = The Great Tambora Eruption in 1815 and Its Aftermath | url = https://www.science.org/doi/10.1126/science.224.4654.1191 |datum vydání= 1984-06-15 |vydavatel= Science |jazyk= en}} Zejména [[severní polokoule|severní polokouli]] postihovaly extrémní výkyvy počasí, rapidní změny teploty, tuhé zimy a neúroda. V červnu na [[Severovýchod Spojených států amerických|Severovýchodě USA]], včetně jižní části [[Kanada|kanadského]] [[Québec (provincie)|Québecu]], dokonce napadlo až 46 cm sněhu a objevily se mrazy.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= 1816: The Year Without a Summer | periodikum= https://www.newenglandhistoricalsociety.com |datum vydání= |url= https://www.newenglandhistoricalsociety.com/1816-year-without-a-summer/ }} Předpokládá se, že erupce supervulkánů s indexem VEI 8 v minulosti způsobily vážná globální [[kataklyzma]]ta a [[vymírání]] druhů. Například celosvětová teplota po [[Tobská katastrofa|erupci supervulkánu Toba]] před 74 tisíci roky klesla o 3–15 °C na dobu deset nebo více let.{{Citace elektronické monografie |autor= Alan Robock |autor2= Caspar M. Ammann |autor3= Luke Oman |autor4= Drew Shindell |autor5=Samuel Levis |autor6= Georgiy Stenchikov |titul = Did the Toba volcanic eruption of ∼74 ka B.P. produce widespread glaciation? | url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1029/2008JD011652 |datum vydání= 2009-05-27 |vydavatel= Journal of Geophysical Research Atmospheres |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor= Michael R. Rampino |autor2= Stephen Self |titul= Climate–Volcanism Feedback and the Toba eruption of ~74,000 Years Ago |url= http://pubs.giss.nasa.gov/docs/1993/1993_Rampino_Self.pdf |datum vydání= 1992-05-05 |vydavatel= Quaternary Research |jazyk= en |datum přístupu= 2022-09-15 |url archivu= https://web.archive.org/web/20111021020727/http://pubs.giss.nasa.gov/docs/1993/1993_Rampino_Self.pdf |datum archivace= 2011-10-21 |nedostupné= ano }} [790] => [791] => [[Sopečný popel]] funguje jako překážka [[sluneční záření|slunečnímu záření]], které nedosáhne k povrchu a tím ho ochlazuje. Kvůli vyšší [[hustota|hustotě]] setrvává v [[atmosféra Země|atmosféře]] kratší dobu než [[sopečné plyny]]. Dříve se myslelo, že krátkodobá přítomnost popelu platí také ve [[stratosféra|stratosféře]], ovšem podle nových výzkumů tam některé částice mohou vydržet i několik měsíců.{{Citace elektronické monografie |autor= Yunqian Zhu |autor2= Owen B. Toon |autor3= Eric J. Jensen |autor4= Charles G. Bardeen |autor5= Michael J. Mills |autor6= Margaret A. Tolbert |autor7= Pengfei Yu |autor8= Sarah Woods |titul = Persisting volcanic ash particles impact stratospheric SO2 lifetime and aerosol optical properties [792] => | url = https://www.nature.com/articles/s41467-020-18352-5 |datum vydání= 2020-09-10 |vydavatel= Nature Communications |jazyk= en}}{{Citace elektronického periodika |autor= A. Branscombe |titul= Volcanic Ash Contributes to Climate Cooling | periodikum= https://eos.org |datum vydání= 2016-10-25 |url= https://eos.org/research-spotlights/volcanic-ash-contributes-to-climate-cooling }} Během [[pliniovská erupce|pliniovských erupcí]], doprovázené [[erupční sloupec|erupčních sloupcem]] vysokým až 10–20 km, dochází k injekci sopečného popela a plynů do stratosféry. Zdejší přítomnost částic popela po velmi mohutných erupcích může mít za následek dokonce neobyčejně barevné [[západ slunce|západy]] a [[východ slunce|východy slunce]], jako tomu bylo po erupci [[Krakatoa|Krakatoi]] roku [[1883]]. [[Oxid siřičitý]] (SO2) se v atmosféře chemickou reakcí mění na [[kyselina sírová|kyselinu sírovou]], jež rychle [[Kapalnění|kondenzuje]] na [[aerosol]]. Jeho drobné kapičky mají vysokou [[albedo|odrazivost]] a část slunečního záření odrážejí zpět do [[vesmír]]u, čímž dochází k ochlazování spodní části atmosféry. Kromě toho mohou poškozovat i [[ozonová vrstva|ozonovou vrstvu]]. Aerosoly kyseliny sírové ochlazují klima efektivněji než sopečný popel{{Citace elektronického periodika |autor= UCAR |titul= How Volcanoes Influence Climate | periodikum= https://scied.ucar.edu |datum vydání= |url= https://scied.ucar.edu/learning-zone/how-climate-works/how-volcanoes-influence-climate }} a zároveň dokáží ve stratosféře setrvat dlouhé měsíce až roky. Ochlazující účinky byly například pozorovány v roce [[1991]], kdy na [[Filipíny|Filipínách]] došlo k erupci [[stratovulkán]]u [[Pinatubo]]. [[Seznam sopečných erupcí 20. století|Druhý nejsilnější sopečný výbuch]] [[20. století]] vyvrhnul kromě 10 km³ sopečného popela také 20 milionů tun SO2.{{Citace elektronické monografie |autor= |titul = Global tracking of the SO2 clouds from the June, 1991 Mount Pinatubo eruptions | url = https://www.researchgate.net/publication/23927989_Global_tracking_of_the_SO2_clouds_from_the_June_1991_Mount_Pinatubo_eruptions |datum vydání= 1992-02 |vydavatel= Geophysical Research Letters |jazyk= en }} Aerosol v atmosféře přetrval zhruba 3 roky. Dalším významným plynem je [[oxid uhličitý]] (CO2). Jakožto [[Skleníkové plyny|skleníkový plyn]] má úplně jiný účinek, kdy naopak podporuje [[Globální oteplování|oteplování]]. [[Viditelné světlo|Viditelné]] a [[ultrafialové záření|ultrafialové záření]] ze [[Slunce]] ohřívá zemský povrch, přičemž ten se ochlazuje [[infračervené záření|infračerveným vyzařováním]] této energie zpět do [[vesmír]]u. Oxid uhličitý však unikající teplo pohlcuje. Všechny sopky světa uvolní každý rok do atmosféry ~0,3 miliardy tun CO2, zatímco veškerá lidská činnost ~36,8 miliardy tun ([[2023]]), tedy více než 100 krát větší množství.{{Citace elektronického periodika |autor1= M. Scott |autor2= R. Lindsey |titul= Which emits more carbon dioxide: volcanoes or human activities? | periodikum= https://www.climate.gov |datum vydání= 2016-06-15 |url= https://www.climate.gov/news-features/climate-qa/which-emits-more-carbon-dioxide-volcanoes-or-human-activities }}{{Citace elektronické monografie |autor= P. Friedlingstein a spol. |titul = Global Carbon Budget 2023 | url = https://essd.copernicus.org/articles/15/5301/2023/ |datum vydání= 2023-12-05 |vydavatel= Earth System Science Data |jazyk= en }} Mezi skleníkové plyny patří rovněž i vodní pára, která sluneční záření pohlcuje a tím zahřívá okolní atmosféru. Ve stratosféře dokáže setrvat 5–10 let.{{Citace elektronického periodika |autor= Bill Chappell |titul= Tonga's volcano sent tons of water into the stratosphere. That could warm the Earth | periodikum= https://www.npr.org |datum vydání= 2022-08-03 |url= https://www.npr.org/2022/08/03/1115378385/tonga-volcano-stratosphere-water-warming }} [793] => [794] => === Vymírání === [795] => Podle [[Paleontologie|paleontologických]] výzkumů silný [[vulkanismus]] v historii Země způsobil řadu větších či menší [[masové vymírání|masových vymírání]] tehdejších [[živočichové|živočišných]] a [[rostliny|rostlinných]] druhů. Největší z nich se označují jako tzv. [[Masové vymírání#Velká pětka vymírání|Velká pětka]].{{Citace elektronického periodika |autor= S. Dutfield |titul= The 5 mass extinction events that shaped the history of Earth — and the 6th that's happening now | periodikum= https://www.livescience.com |datum vydání= 2021-05-17 |url= https://www.livescience.com/mass-extinction-events-that-shaped-Earth.html}} O příčinách prvních dvou (před [[Vymírání ordovik–silur|450–440]] a [[Vymírání v pozdním devonu|372]] miliony let){{Citace elektronické monografie |autor= David P. G. Bond |autor2= S. E. Grasby |titul = Late Ordovician mass extinction caused by volcanism, warming, and anoxia, not cooling and glaciation | url = https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geology/article/48/8/777/586486/Late-Ordovician-mass-extinction-caused-by |datum vydání= 2020-05-18 |vydavatel= Geology |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor= G. Racki |autor2= M. Rakociński |autor3= L. Marynowski |autor4= P. B. Wignall |titul = Mercury enrichments and the Frasnian-Famennian biotic crisis: A volcanic trigger proved? | url = https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geology/article-abstract/46/6/543/530692/Mercury-enrichments-and-the-Frasnian-Famennian?redirectedFrom=fulltext |datum vydání= 2018-04-26 |vydavatel= Geology |jazyk= en}} se ví málo, přesto se u nich stále počítá s masivní vulkanickou činností jako potenciální příčinou. Naopak vymírání [[Permské vymírání|perm–trias]] (před 250 miliony lety), největší známé [[vymírání|extinkce]] v historii Země, bylo prokazatelně způsobeno enormním [[výlevný vulkanismus|výlevným vulkanismem]].{{Citace elektronického periodika |autor= B. Oskin |titul= Earth's Greatest Killer Finally Caught | periodikum= https://www.livescience.com |datum vydání= 2013-12-12 |url= https://www.livescience.com/41909-new-clues-permian-mass-extinction.html }} Ze [[zemský plášť|zemského pláště]] vystoupal tzv. [[plášťový chochol]], masa teplejšího [[magma]]tu, které se podařilo natavit [[zemská kůra|zemskou kůru]] sibiřského [[kratón]]u a tím si vytvořit cesty k povrchu. V průběhu milionu let došlo k masivnímu výlevu 1–4 milionů km³ roztaveného horniny, převážně [[čedič]]e. Ta pokryla oblast o rozloze 7 milionů km² a vytvořila velkou magmatickou provincii, známou pod názvem [[Sibiřské trapy]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= The Siberian Traps - Area and Volume | periodikum= https://www.le.ac.uk |datum vydání= |url= https://www.le.ac.uk/gl/ads/SiberianTraps/AreaVolume.html }}{{Citace elektronické monografie |autor= A. Saunders |autor2= M. Reichow |titul = The Siberian Traps and the End-Permian mass [796] => extinction: a critical review | url = https://www.le.ac.uk/gl/ads/SiberianTraps/PDF%20Files/The%20Siberian%20Traps%20and%20the%20End-Permian%20mass.pdf |datum vydání= 2009 |vydavatel= Chinese Science Bulletin |jazyk= en }}{{Citace elektronické monografie |autor= M. K. Reichow a spol. |titul = The timing and extent of the eruption of the Siberian Traps large igneous province: Implications for the end-Permian environmental crisis | url = https://www.le.ac.uk/gl/ads/SiberianTraps/PDF%20Files/Reichow%20et%20al.%202009.pdf |datum vydání= 2008-11-18 |vydavatel= Earth and Planetary Science Letters |jazyk= en}} Tloušťka čedičové vrstvy dosahuje místy 3–3,5 km (v maximu až 6,5 km). Rapidní pokles koncentrace [[kyslík]]u a vzrůst [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v [[atmosféra Země|atmosféře]],{{Citace elektronické monografie |autor= B. Cascales-Miňana |autor2= C. J. Cleal |titul = The plant fossil record reflects just two great extinction events | url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1111/ter.12086 |datum vydání= 2014 |vydavatel= |jazyk= en}} včetně [[klimatické změny|klimatických změn]] a [[Acidifikace|okyselení]] [[oceán]]ů, iniciované [[sopečné plyny|sopečnými emisemi]], vedly k zániku 81 % mořských a 70 % suchozemských druhů.{{Citace elektronické monografie |autor= S. M. Stanley |titul = Estimates of the magnitudes of major marine mass extinctions in earth history | url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5081622/ |datum vydání= 2016-10-03 |vydavatel= Proceedings of the National Academy of Sciences |jazyk= en }} Díky této události se u živočichů nastartoval vývoj [[teplokrevnost]]i a zefektivnila se [[dýchací soustava]].{{Citace elektronického periodika |autor= University of Bristol |titul= World's greatest mass extinction triggered switch to warm-bloodedness | periodikum= https://phys.org |datum vydání= 2020-10-16 |url= https://phys.org/news/2020-10-world-greatest-mass-extinction-triggered.html# }} O sopečné činnosti jako hlavní příčině se uvažuje rovněž i u čtvrtého masového vymírání, které nastalo na přelomu [[Vymírání trias–jura|triasu a jury]] před 201 miliony let. [[Desková tektonika|Tektonický]] rozpad [[superkontinent]]u [[Pangea|Pangei]] a začátek formování dnešního [[Atlantský oceán|Atlantského oceánu]] byl spjat s Centrální atlantickou magmatickou provincií. Silný vulkanismus emitoval velké množství oxidu uhličitého, vedoucí ke [[globální oteplování|globálnímu oteplování]] a okyselení oceánů.{{Citace elektronického periodika |autor= J. Chu |titul= Huge and widespread volcanic eruptions triggered the end-Triassic extinction | periodikum= https://news.mit.edu |datum vydání= 2013-03-21 |url= https://news.mit.edu/2013/volcanic-eruptions-triggered-end-triassic-extinction-0321 }} Před 66 miliony lety nastalo [[Impakt astronomického tělesa|dopadem]] [[planetka|planetky]] [[Asteroid Chicxulub|Chicxulub]] do mělkých vod [[Mexický záliv|Mexického zálivu]] páté masové vymírání [[Vymírání na konci křídy|křída–paleogén]]. Ve stejnou dobu zároveň probíhala masivní vulkanická aktivita na území dnešní [[Indie|Indie]], kdy na ploše 1,5 milionu km² došlo k výlevu více než 1 milionu km³ čedičové horniny.{{Citace elektronické monografie |autor= C. Dessert |autor2 = B. Dupré |autor3= L. M. François |autor4= J. Schott |autor5= J. Gaillardet |autor6= G. Chakrapani |autor7= S. Bajpai |titul = Erosion of Deccan Traps determined by river geochemistry: impact on the global climate and the 87Sr/86Sr ratio of seawater | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X0100317X?via%3Dihub |datum vydání= 2001-06 |vydavatel= Earth and Planetary Science Letters |jazyk= en }} Událost dala vzniknout [[Dekkánské trapy|Dekkánským trapům]], přičemž čedičová vrstva je místy tlustá přes 2 000 m. Přestože sama o sobě nemohla způsobit pátou masovou extinkci, tak patrně na ni měla svůj dílčí podíl.{{Citace monografie | autor= J. A. Talent | titul= Earth and Life: Global Biodiversity, Extinction Intervals and Biogeographic Perturbations Through Time |url= https://www.amazon.com/Earth-Life-Biogeographic-Perturbations-International/dp/9048134277 |vydavatel= Springer |rok vydání= 2012-01 |počet stran= 1000 |strany= |isbn= 978-90-481-3427-4 |jazyk= en}}{{Citace elektronického periodika |autor= B. Bosker |titul= THE NASTIEST FEUD IN SCIENCE | periodikum= https://www.theatlantic.com |datum vydání= 2018-09 |url= https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2018/09/dinosaur-extinction-debate/565769/ }} Impakt 10km planetky u poloostrova [[Yucatánský poloostrov|Yucatán]] se nadále považuje jako hlavní důvod vyhynutí 75 % veškerých druhů.{{Citace elektronické monografie |autor= D. Jablonski |titul = Extinctions in the fossil record | url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rstb.1994.0045 |datum vydání= 1994-04-29 |vydavatel= Royal Society |jazyk= en}} Díky zániku neptačích [[dinosauři|dinosaurů]] mohlo dojít k vývoji a expanzi [[savci|savců]], kteří jim do té doby nemohli konkurovat.{{Citace elektronického periodika |autor= P. Sobotka |autor2= L. Matušková |titul= V | periodikum= https://dvojka.rozhlas.cz |datum vydání= 2018-07-17 |url= https://dvojka.rozhlas.cz/savci-za-dinosauru-zili-nocnim-zivotem-7572824 }} [797] => [798] => === Pozitivní účinky === [799] => [[Soubor:NesjavellirPowerPlant edit2.jpg|náhled|Geotermální elektrárna Nesjavellir na [[Island]]u]] [800] => [[Soubor:Petrie Bight Retaining Wall, Queen Street, Brisbane 03.jpg|náhled|[[Tuf]]ová nábřežní zeď v [[Brisbane]]]] [801] => Projevy [[vulkanismus|vulkanismu]] obecně nemají pouze negativní a destruktivní účinky. Například [[magma]], situované v mělkých hloubkách, je dobrým zdrojem [[geotermální energie|geotermálního tepla]]. To ohřívá [[podzemní voda|podzemní vodu]], která stoupá k povrchu, kde z [[termální pramen|termálních pramenů]] vyvěrá. Při výstupu dokáže na sebe navázat minerální látky. Termální prameny se využívají k léčivým účelům. [[minerální voda|Minerální vody]] obsahují celou řadu pro organismus důležitých [[Minerální látky ve výživě člověka|minerálů]]. Díky tomu kolem termálních pramenů vznikaly [[lázně|lázeňské]] domy či lázeňská města ([[Teplice|Teplice v Čechách]], [[Karlovy Vary]] atd.).{{Citace elektronického periodika |autor= J. Jahodová |titul= Minerální prameny: Jak vznikají a jaký je rozdíl mezi minerální a stolní vodou? | periodikum= https://veda.instory.cz |datum vydání= 2018-04-11 |url= https://veda.instory.cz/305-mineralni-prameny-jak-vznikaji-a-jaky-je-rozdil-mezi-mineralni-a-stolni-vodou.html }}{{Citace elektronického periodika |autor= J. Plechatá |titul= Karlovarské prameny jsou výjimečné, musíme je chránit, říká geolog | periodikum= https://www.idnes.cz |datum vydání= 2016-11-21 |url= https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/rozhovor-geolog-tomas-vylita-lazenstvi.A161121_2287245_vary-zpravy_ba }} Termální prameny se nachází také na dně oceánů, kde se nazývají [[černý kuřák|černí kuřáci]]. Komínovité hydrotermální průduchy, kolem kterých se mimo jiné soustředí bohatý [[ekosystém]], neustále chrlí velmi horkou vodu bohatou na minerální složky a [[sulfidy]]. Černí kuřáci jsou jedním z uvažovaných míst, kde před 4,1 až 3,8 miliardami let mohl [[vznik života|vzniknout život]].{{Citace elektronické monografie |autor= M. Russell |titul = First Life | url = https://www.researchgate.net/publication/250968607_First_Life |datum vydání= 2006-01 |vydavatel= American Scientist |jazyk= en}} [802] => [803] => [[Geotermální energie]] se využívá k výrobě [[elektřina|elektřiny]], přičemž patří k [[ekologie|ekologickým]] a [[Obnovitelná energie|obnovitelným zdrojům]]. S produkcí 3 714 MW ([[2020]]) jsou [[Spojené státy americké|USA]] největším výrobcem elektřiny na světě. [[Island]] jimi dokonce pokrývá téměř třetinu své spotřeby.{{Citace elektronického periodika |autor= Kacey Deamer |titul= Magma Power: Scientists Drill into Volcano to Harness its Energy | periodikum= https://www.livescience.com |datum vydání= 2017-02-09 |url= https://www.livescience.com/57833-scientists-drill-volcano-core-geothermal-energy.html }} V České republice se geotermální energie částečně využívá například v severočeském [[Děčín]]ě. Z hloubky 545 m se tam z podzemního jezera čerpá [[geotermální vrt|vrtem]] voda o teplotě 30 °C, která se posléze konvekčně zahřeje na 90 °C a používá se k vytápění domácností. Dále se geotermální energie využívá v [[Ústí nad Labem]], [[Liberec|Liberci]] a [[Litoměřice|Litoměřicích]].{{Citace elektronického periodika |autor= EkoList |titul= Geotermální energie v ČR - Zapomenuté teplo z hlubin | periodikum= https://ekolist.cz |datum vydání= 2005-03-21 |url= https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/geotermalni-energie-v-cr-zapomenute-teplo-z-hlubin}} [804] => [805] => Předchozí sopečná činnost umí vytvářet ekonomické zdroje. [[Půda|Půdy]] kolem sopek díky vysokému obsahu živin ([[železo]], [[hořčík]], [[draslík]], [[fosfor]] a [[vápník]]) patří mezi ty nejúrodnější na světě a poskytují skvělé podmínky pro rozvoj [[zemědělství]].{{Citace elektronického periodika |autor= Joseph Kiprop |titul= Why Is Volcanic Soil Fertile? | periodikum= https://www.worldatlas.com |datum vydání= 2019-01-18 |url= https://www.worldatlas.com/articles/why-is-volcanic-soil-fertile.html }}{{Citace elektronické monografie |autor= Dian Fiantis |autor2= Frisa Irawan Ginting |autor3= Gusnidar |autor4= M. Nelson |autor5= Budiman Minasny |titul = Volcanic Ash, Insecurity for the People but Securing Fertile Soil for the Future | url = https://www.mdpi.com/2071-1050/11/11/3072 |datum vydání= 2019-05-31 |vydavatel= Sustainability |jazyk= en}} Tato skutečnost je důvod, proč se lidé usazují na úpatích a svazích vulkánů. [[Tuf]] a [[tufit]] byly již od [[starověk]]u využívány jako stavební materiál, zejména [[Starověký Řím|Římany]].{{Citace elektronické monografie |autor= G. Marcari |autor2= G. Fabbrocino |autor3= G. Manfredi |titul = Shear Seismic Capacity Of Tuff Masonry Panels In Heritage Constructions | url = https://www.witpress.com/elibrary/wit-transactions-on-the-built-environment/95/18058 |datum vydání= 2007 |vydavatel= WIT Press |jazyk= en}}{{Citace elektronické monografie |autor=M arie Jackson |autor2= Fabrizio Marra |autor3= R. L. Hay |autor4= C. Cawood |autor5= E. M. Winkler |titul = The judicious selection and preservation of tuff and travertine building stone in ancient Rome | url = https://www.researchgate.net/publication/229648507_The_judicious_selection_and_preservation_of_tuff_and_travertine_building_stone_in_ancient_Rome |datum vydání= 2005-09 |vydavatel= Journal of Archaeometry |jazyk= en}} Tuf využili také domorodci na [[Velikonoční ostrov|Velikonočním ostrově]] k výrobě většiny známých soch [[Moai]].{{Citace monografie | autor= Ian Conrich |autor2= Hermann Mückler |autor3= Colin Richards | titul= Rapa Nui - Easter Island : cultural and historical perspectives |url= https://books.google.cz/books?hl=en&lr=&id=FPQhDAAAQBAJ&oi=fnd&pg=PA149&dq=moai+construction&ots=j1xHNuEeze&sig=G8ncDnByQt0qat7itwXSXpSPY4M&redir_esc=y#v=onepage&q=moai%20construction&f=false |vydavatel= Frank & Timme GmbH |rok vydání= 2016-05-09 |počet stran= 250 |strany= |isbn= 978-3-7329-0265-1 |jazyk= en}} V současnosti nachází sopečné horniny ještě širší uplatnění: [[kamenivo]] pro [[kolejové lože]] v [[železnice|železničních tratí]], [[stavební kámen]], plnivo a pojivo do [[beton]]ů, [[bentonit]] pro provádění hlubinných [[Základ (stavebnictví)|základů]], [[náhrobní deska|náhrobní desky]] či tavený čedič pro výrobu chemicky odolných dlaždic a otěruvzdorných [[kanalizace|kanalizačních]] trub. [[vulkanismus|Sopečná činnost]] je rovněž zodpovědná za vytvoření [[ložisko (geologie)|ložisek]] cenných [[nerostné suroviny|nerostných surovin]], jako jsou třeba [[ruda|rudy]] ([[zinek|zinku]], [[stříbro|stříbra]], [[měď|mědi]], [[zlato|zlata]] a [[uran (prvek)|uranu]]). Kolem vulkánů se také vyskytují [[drahé kameny]] a [[minerál]]y, kam patří [[opál]]y, [[obsidián]]y, [[achát]]y, [[sádrovec]], [[onyx]], [[hematit]] aj. Ve [[šperk]]ařství známý [[český granát]], vyskytující se kolem [[Podsedice|Podsedic]] v [[České středohoří|Českém středohoří]], se na zemský povrch dostal díky erupci [[maar]]u před 10 miliony let.{{Citace elektronického periodika |autor= J. Mucha |titul= České granáty - Linhorka v Českém středohoří | periodikum= https://www.geologie-astronomie.cz |datum vydání= |url= https://www.geologie-astronomie.cz/Geologicke-lokality/Ceske-Stredohori-a-Doupovske-hory/_fotogalerie/Ceske-granaty-Linhorka-v-Ceskem-stredohori }} [[Solfatara|Solfatary]], kudy unikají na síru bohaté plyny, lze chladicí soustavou trubek využít k získávání čisté [[síra|síry]]. Známým místem je třeba [[sopečný kráter]] [[Indonésie|indonéské]] sopky [[Ijen]].{{Citace elektronického periodika |autor= K. Krejčová |titul= Češi nafotili život v pekle. Takhle dřou horníci v sirném kráteru | periodikum= https://www.idnes.cz |datum vydání= 2015-05-07 |url= https://www.idnes.cz/cestovani/rady-na-cestu/pekelna-drina-v-sirnem-krateru.A150506_132113_rady-na-cestu_tom }} [806] => [807] => Další výhodou vulkanismu je vytváření nové pevniny. Velmi aktivní [[Podmořská sopka|podmořské vulkány]] dokáží s přibývajícím novým materiálem proniknout nad hladinu moře či oceánu. Tak vznikly například [[Havajské ostrovy]], [[Galapágy]], [[Kanárské ostrovy]] a [[Island]]. Nově zformované ostrovy poskytují nedotčený životní prostor pro živočichy a rostliny. [808] => [809] => === Turismus === [810] => [[Soubor:Pacaya Volcano - Guatemala (4250766011).jpg|náhled|Turisté, zdolávající sopku [[Pacaya]], prochází vedle [[lávový proud|lávového proudu]]]] [811] => [[Soubor:Pompeii Forum and Vesuvius (23782360649).jpg|náhled|[[Pompeje]] s [[Vesuv|Vesuvem]] v pozadí]] [812] => [[Soubor:Mountain climbers.jpg|náhled|[[Horolezectví|Horolezci]] na [[Elbrus|Elbrusu]]]] [813] => [814] => Sopky a geotermální oblasti si v posledních desetiletích získaly pozornost a velkou popularitu mezi [[turista|turisty]], kteří chtějí vidět přírodní krásu, poznávat či zažít nevšední zážitky. Mnoho z nich se nachází v [[chráněné území|chráněných územích]], jako jsou [[národní park|národní parky]], [[geopark|geoparky]] a přírodní oblasti [[Světové dědictví|světového dědictví]]. Tzv. geoturismus je rychle rostoucí odvětví [[cestovní ruch|cestovního ruchu]], spojeného s aktivním poznáváním geologických zajímavostí a destinací. Jedná se o relativně nový koncept, jehož počátky ovšem sahají až do poloviny [[18. století]].{{Citace elektronického periodika |autor= R. Ng |titul= Volcano tourism is booming, but is it too risky? | periodikum= https://www.nationalgeographic.com |datum vydání= 2021-04-02 |url= https://www.nationalgeographic.com/travel/article/is-volcano-tourism-safe }} Podobně jako ekoturismus, i geoturismus zahrnuje koncept udržitelného cestovního ruchu v tom smyslu, že destinace by měly zůstat zachované v původním stavu pro budoucí generace. To znamená, že příjmy z turismu by měly podporovat ochranu destinace a jejího přírodního bohatství. Kvůli snadnějšímu přístupu i ke vzdálenějším a odlehlejším místům ([[Kamčatský poloostrov|Kamčatka]],{{Citace elektronického periodika |autor= L. Brain |titul= TOURISM IN KAMCHATKA EXPECTS TO WELCOME 800 THOUSAND VISITORS | periodikum= https://www.tourism-review.com |datum vydání= 2016-10-17 |url= https://www.tourism-review.com/tourism-in-kamchatka-has-a-positive-outlook-news5156 }} [[Antarktida]]) a dostupnější [[letectví|leteckou dopravu]], počet návštěvníků po celém světě neustále přibývá. Mezi nejnavštěvovanějšími místy vévodí [[Yellowstonský národní park]] (3 miliony návštěvníků za rok) nebo [[Národní park Havajské vulkány]] (1,2 milionu návštěvníků).{{Citace elektronické monografie |autor= T. W. Heggie |titul = Geotourism and volcanoes: Health hazards facing tourists at volcanic and geothermal destinations | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1477893909000945 |datum vydání= 2009-09 |vydavatel= ELSEVIER |jazyk= angličtina }}{{Citace elektronické monografie |autor= P. Erfurt-Cooper |titul = Geotourism in Volcanic and Geothermal Environments: Playing with Fire? | url = https://link.springer.com/article/10.1007/s12371-010-0025-6 |datum vydání= 2010-11-05 |vydavatel= Geoheritage |jazyk= angličtina }} Díky tomu tvoří tak významný zdroj příjmů do rozpočtu daného regionu či státu.{{Citace elektronického periodika |autor= NPS |titul= Tourism to Hawai‘i Volcanoes National Park Creates $124,937,400 in Economic Benefit | periodikum= https://www.nps.gov |datum vydání= 2014-07-18 |url= https://www.nps.gov/havo/learn/news/economy.htm }} Zážitková turistika zahrnuje přímé pozorování [[sopečná erupce|sopečných erupcí]], poznávání vulkanických útvarů, pěší túry, [[horolezectví]], [[cyklistika|cyklistiku]] na [[horské kolo|horských kolech]], koupání v [[termální pramen|horkých pramenech]] a další aktivity.{{Citace elektronického periodika |autor= Helen |titul= Best hot springs: 45 of the world’s best thermal baths and natural spas | periodikum= https://www.helenonherholidays.com |datum vydání= 2022-11-19 |url= https://www.helenonherholidays.com/best-hot-springs/ }} Explozivní vulkanismus lze přímo sledovat na [[Stromboli]], [[Etna|Etně]], [[Krakatoa|Krakatoe]] či [[Fuego|Fuegu]]. [[Lávový proud|Lávové proudy]] se nejčastěji vyskytují na [[Kilauea|Kilauei]], [[Pacaya|Pacaye]] a Etně. Mezi oblíbené aktivní vulkány, u kterých ale neprobíhá erupce, patří [[Ijen]], [[Vesuv]], [[Fudži]] nebo [[Kilimandžáro]]. Právě [[sopečný kráter|kráter]] [[Indonésie|indonéské]] Ijen je jedním z nejpůsobivějších míst na [[Země|Zemi]], neboť v noci v něm modře září hořící [[síra|síra]], jejíž plameny dosahují výšky až 5 m.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= PEKLO NA ZEMI V KRÁTERU KAWAH IJEN | periodikum= https://indonesiesbatohem.cz |datum vydání= |url= https://indonesiesbatohem.cz/peklo-na-zemi-v-krateru-kawah-ijen/ }} K horolezecky zdolávaným horám patří [[Rinjani]], [[Santa María (sopka)|Santa María]], [[Batur (sopka)|Batur]] profesionálně pak [[Mount Rainier]], [[Cotopaxi]] nebo [[Elbrus]]. Poněkud neobvyklou adrenalinovou aktivitou je sjíždění svahu aktivní sopky [[Cerro Negro (sopka)|Cerro Negro]] v [[Nikaragua|Nikaragui]]. Dřevěné sáňky jsou schopné se po [[lapilli|sopečné strusce]] pohybovat rychlostí až 80 km/h.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Volcano Boarding na Cerro Negro v Nikaragui | periodikum= https://twistedsifter.com |datum vydání= 2012-08-06 |url= https://twistedsifter.com/2012/08/volcano-boarding-cerro-negro-nicaragua/ }} Katastrofická turistika se soustředí na místa, která byla v minulosti postižena katastrofickou erupcí (Vesuv, [[Unzen]], [[Chaitén]] nebo [[Mount St. Helens]]). Ta může novými příjmy opětovně oživit místní ekonomiku. K edukaci návštěvníků pak slouží různá informační centra, [[muzeum|muzea]], [[památník|památníky]] či [[vyhlídka|vyhlídky]].{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= | periodikum= https://www.japan-guide.com |datum vydání= |url= https://www.japan-guide.com/e/e4455.html }} [815] => [816] => Před návštěvou aktivní sopky je důležité si zjistit informace o [[vulkanismus|erupční aktivitě]] (stupeň výstrahy), současném stavu v oblasti, přístupnosti a aktuálním počasí. Zejména návštěva činného vulkánu (tj. s probíhající erupční fází) může být nebezpečná. Proto je nutné dodržovat doporučení místních úřadů a geologických služeb. Ty dané sopce přidělují průběžné aktualizované stupně výstrahy. Zpravidla největší riziko představuje explozivní sopečná činnost ([[sopečná puma|sopečné pumy]], [[pyroklastický proud|pyroklastické proudy]], [[sesuv|sesuvy]], [[lavina|laviny]], [[sopečné plyny]]). [[Efuzivní vulkanismus|Výlevná aktivita]] je nebezpečná zřídka (sopečné plyny, rychle tekoucí [[lávový proud|proudy]] málo [[viskozita|viskózní]] lávy). Právě výlevné erupce ([[havajská erupce|havajského]] a islandského typu) patří k poměrně bezpečným typům a zároveň je u nich možné se bezprostředně přiblížit k lávovému proudu. Dalším relativně bezpečným typem jsou explozivní erupce [[strombolská erupce|strombolského typu]]. Naopak [[vulkánská erupce|vulkánský typ]] je pro své blízké okolí nebezpečný vystřelováním sopečných pum. Před návštěvou je nutné dbát na místní a klimatické podmínky: výšková aklimatizace těla, náročnost terénu, délka trasy, možné zhoršení povětrnostních podmínek. Pozornost se musí rovněž věnovat dostatečnému vybavení: jídlo a voda, adekvátní oblečení, pevná obuv, případně ochranné pomůcky (helmy, dýchací masky), lezecké vybavení atd. V oblasti může být vyžadováno dodržovat etická pravidla. Například nemusí být povoleno [[kemp|kempovat]], brát s sebou psy, sbírat horniny, [[minerál|minerály]], rostliny nebo zvířata. Turisté by měli také respektovat místní kulturu a tradice. Navíc cestování se na některých lokalitách neobejde bez zkušeného místního průvodce. Horolezecké zdolání vrcholů některých sopek si vyžaduje u příslušných správních úřadů povolení o výstup.{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= CLIMBING PERMITS | periodikum= https://www.mshinstitute.org |datum vydání= |url= https://www.mshinstitute.org/explore/climbing-permits/climbing-permits.html }}{{Citace elektronického periodika |autor= J. Seach |titul= Volcano Safety | periodikum= http://volcanolive.com |datum vydání= |url= http://volcanolive.com/safety.html }} [817] => [818] => Poznávat pozůstatky dávného [[vulkanismus|vulkanismu]] v [[Česko|Česku]] lze: na západě [[Čechy|Čech]] ([[Soos]], [[Komorní hůrka]], [[Železná hůrka]], [[Rotavské varhany]]) na severu Čech ([[Říp]], [[Chmelník]], [[Panská skála]], [[Trosky (hora)|Trosky]], [[Prackovský vulkán]], [[Bořeň]], [[Růžovský vrch]], [[Lovoš]]), na severu [[Morava|Moravy]] ([[lávový proud u Meziny]], [[Velký Roudný]], [[Malý Roudný]], [[Venušina sopka]], [[Uhlířský vrch (Bruntálská vrchovina)|Uhlířský vrch]], [[Otická sopka]]) i ve středních Čechách ([[Vinařická hora]]).{{Citace elektronického periodika |autor= O. Brandos |titul= Sopky ČR, dávno vyhaslé (aktivní) sopky Česka | periodikum= https://www.treking.cz |datum vydání= 2016-02-23 |url= https://www.treking.cz/regiony/sopky.htm }}{{Citace elektronického periodika |autor= |titul= Výlety plné popela a lávy: jak dobře znáte naše sopky? | periodikum= https://www.kudyznudy.cz |datum vydání= 2021-08-01 |url= https://www.kudyznudy.cz/aktuality/vylety-plne-popela-a-lavy-jak-dobre-znate-nase-so }} [819] => [820] => === Kultura === [821] => ==== Mytologie ==== [822] => Sopky a [[sopečná erupce|sopečné erupce]] jsou spojeny s mnoha [[mýtus|mýty]] a [[folklór]]em po celém světě. Lidé je považovali za dílo bohů, neboť jak tehdejší věda, tak ani [[alchymie]] nedokázaly rozumně vysvětlit jejich fungování. Některé mýty se pokoušejí vysvětlit obecnou existenci sopek a příčiny sopečných erupcí, jiné zodpovědět proč jsou některé vulkány neaktivní a co způsobuje pozdější návrat [[vulkanismus|sopečné činnosti]]. Už v mnoha prehistorických příbězích jsou sopečné výbuchy spojovány s bohy nebo jinými nadpřirozenými bytostmi. [823] => [824] => [[Starověké Řecko|Řekové]] věřili, že zemí otřásající sopečná činnost, je způsobena bojem [[Olympané|olympských bohů]] s [[titáni|titány]]. Dále věřili, že pod [[Etna|Etnou]] leží dílna boha [[Héfaistos|Héfaista]], kde pro [[Zeus|Dia]] ková zbraně. Řecký filozof [[Platón]] se ve dvou svých dílech zmiňuje o [[Atlantida|Atlantidě]], legendárním ostrově, jehož potopení zničilo bájnou atlantskou civilizaci. Existence a geografická poloha Atlantidy je dodnes stále kontroverzním tématem. Inspirací pro tento příběh byla vědecky doložená událost ze [[16. století př. n. l.]] Tehdy došlo k mohutné sopečné erupci sopky [[Santorin (sopka)|Théra]] v [[Egejské moře|Egejském moři]], při níž byl ostrov [[Santorini]] zničen. Vzniklé [[tsunami]] vysoké 35–150 m zdevastovalo severní pobřeží [[Kréta|Kréty]] a přispělo k úpadku tamější vyspělé [[mínojská civilizace|mínojské civilizace]]. [825] => [826] => Slovo ''vulkán'' bylo odvozeno z názvu [[Itálie|italského]] ostrova [[Vulcano]] u severního pobřeží [[Sicílie]], kde se podle [[římská mytologie|římské mytologie]] nacházela kovárna [[Vulcanus (mytologie)|Vulcana]], boha ohně. Vulcanus (řecky [[Héfaistos]]), vyráběl brnění pro bohy a vycházející kouř z [[sopečný kráter|kráteru]] naznačoval, že Vulcanus zrovna pracuje. [[Zemětřesení]] spojená se sopečnou činností se dávala za vinu jeho velkému kladivu během kování. [827] => [828] => [[Fudži]], nejznámější sopka [[Japonsko|Japonska]], je domovem bohyně Konohanasakuje-hime. Tato hora, považovaná za posvátnou, prominentně figuruje v japonské kultuře, tradicích a [[japonská mytologie|mytologii]].{{Citace elektronického periodika |autor= Kurt Jones |titul= Japan | periodikum= https://volcano.oregonstate.edu/ |datum vydání= |url= https://www.worldhistory.org/Mount_Fuji/}} Již v [[7. století|7.]] a [[12. století]] byly na jejích svazích postaveny [[šintoismus|šintoistické]] svatyně a staly se [[poutní místo|poutním místem]] pro [[Synkretismus|synkretickou]] [[sekta|sektu]] [[Šugendó]]. Fudži je také považována za místo, kde se shromažďují duchové zesnulých předků. V celém Japonsku je této významné sopce zasvěceno více než 13 tisíc svatyní.{{Citace elektronického periodika |autor= Mark Cartwright |titul= Mount Fuji | periodikum= https://www.worldhistory.org |datum vydání= 2017-04-12 |url= https://www.worldhistory.org/Mount_Fuji/}} [829] => [830] => V [[křesťanství|křesťanském]] světě byl vulkanismus vysvětlován řadou pseudovědeckých teorií a byl připisován především práci [[Satan]]a. Věřilo se, že takovým katastrofám lze zabránit pouze zázraky ze strany [[světec|svatých]]. [831] => [832] => Některé kultury sopky uctívaly. Aby se usmířily s „duchy ohnivých hor“, poskytovaly jim oběti a dary. Ačkoliv se již opustilo od [[lidská oběť|lidských obětí]], tak tyto [[rituál|rituály]] přetrvaly a stále se dodržují v [[Indonésie|Indonésii]], [[Japonsko|Japonsku]], na [[Havajské ostrovy|Havaji]] a v několika dalších zemí. Obřady v Indonésii zahrnují [[kněz|knězem]] vedené průvody ke kráterům aktivních vulkánů. Mezi dary patří například květiny, peníze, živá zvířata a potraviny. [833] => [834] => ==== Kinematografie ==== [835] => * [[Rozpoutané peklo|''Rozpoutané peklo'']] – americký katastrofický film z roku [[1997]] [836] => * ''Sopka'' – americký katastrofický film z roku 1997 [837] => * ''Poslední dny Pompejí'' – dokumentární drama z roku [[2003]] [838] => * ''Supervulkán'' – dokumentární drama z roku [[2005]] [839] => * [[Vteřiny před katastrofou|''Vteřiny před katastrofou'']] – dokumentární pořad, konkrétně epizody ''Erupce Mount St. Helens'' (S02E04) a ''Erupce na Monserratu'' (S03E13) [840] => * ''Poslední dny sopky Krakatoa'' – dokumentární drama z roku [[2006]] [841] => * [[Letecké katastrofy|''Letecké katastrofy'']] – dokumentární pořad, konkrétně epizoda ''Smrtící mrak'' (S04E02) [842] => * ''Erupce lásky'' – životopisný dokument na streamovací službě [[Disney+]] z roku [[2022]] [843] => * ''Rozbouřená Země'' – dokumentární pořad na streamovací službě [[Netflix]] z roku 2022, konkrétně epizoda ''Sopka'' (S01E02) [844] => [845] => ==== Literatura ==== [846] => * [[Poslední dny Pompejí (román)|''Poslední dny Pompejí'']] ([[1834]]) – román anglického spisovatele [[Edward Bulwer-Lytton|Edwarda Bulwer-Lyttona]] [847] => * [[Cesta do středu Země|''Cesta do středu Země'']] ([[1864]]) – dobrodružný sci-fi román [[Jules Verne|Julese Verna]] [848] => [849] => ==== Výtvarné umění ==== [850] => Pravděpodobně nejstarší známé zobrazení [[vulkanismus|vulkanismu]] je [[nástěnná malba]], zachycují erupci [[Turecko|tureckého]] [[stratovulkán]]u [[Hasan Dağı]]. Nalezena byla v [[Çatal Hüyük]] a pochází z doby před více než 7 700 lety. Ohledně interpretace však mezi odborníky nepanuje shoda a někteří namítají, že místo sopky je zachycena [[levhart]]í kůže.{{Citace elektronického periodika |autor= Nell Greenfieldboyce |titul= There She Blew! Volcanic Evidence Of The World's First Map | periodikum= https://www.npr.org/ |datum vydání= 2014-01-09 |url= https://www.npr.org/2014/01/09/260918293/there-she-blew-volcanic-evidence-of-the-worlds-first-map}} V západním umění se [[Vesuv]] stal zvláště známým v polovině [[18. století]], kdy byl poměrně aktivní. Mezi svědky erupcí patřil [[Angličané|Angličan]] jménem [[Joseph Wright of Derby|Joseph Wright]], který během svého života namaloval více než 30 tematických obrazů. Svým stylem reprezentoval [[klasicismus#Malířství|klasicismus]], ale v jeho obrazech lze nalézt jasné [[preromantismus|preromantické]] rysy.{{Citace elektronického periodika |autor= Maia Heguiaphal |titul= When Romanticism Meets Eruptions: Volcanoes in Paintings | periodikum= https://www.dailyartmagazine.com |datum vydání= 2020-04-13 |url= https://www.dailyartmagazine.com/volcanoes-in-paintings/ }} Nejznámějším [[malíř]]em sopečných erupcí byl dozajista Angličan [[William Turner]]. Jeho první obraz znázorňoval [[Soufrière (Svatý Vincenc)|La Soufrière]] v [[Karibik]]u, kterou vytvořil podle náčrtu od místního majitele plantáže. Turner v roce [[1819]] navštívil [[Neapol]], avšak v té době byl Vesuv nečinný. Všechny své obrazy proto nakonec namaloval podle poskytnutých popisů. Turnerovým vrstevník z [[Dálný východ|Dálného východu]] byl [[Japonsko|japonský]] umělec [[Kacušika Hokusai]], jenž mezi lety [[1823]] a [[1829]] vytvořil sérii [[36 pohledů na horu Fudži]]. Kromě něj horu malovali i [[Hirošige]] nebo Minsetsu. [851] => [852] => Renomovaný japonský fotograf [[Kójó Okada]] ([[1895]]–[[1972]]) fotografoval horu více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době.{{Citace periodika [853] => | příjmení = Orbis [854] => | jméno = [855] => | autor = [856] => | odkaz na autora = [857] => | spoluautoři = [858] => | titul = Bude Vás zajímat [859] => | periodikum = Československá FOTOGRAFIE [860] => | odkaz na periodikum = [861] => | rok = 1960 [862] => | měsíc = 5 [863] => | ročník = 1960 [864] => | číslo = 5 [865] => | strany = 73 [866] => | url = [867] => | issn = [868] => }} [869] => [870] => {{Citát v rámečku|Celkem jsem fotografoval tuto horu více než 150 000krát, ale obávám se, že jsem dosud nevyužil všechny možnosti.|Kójó Okada}} [871] => [872] => Některá umělecká vyobrazení sopečných erupcí z minulosti mohou mít v moderní době širší uplatnění. V roce [[2014]] zjistili umělci studující Turnerovy obrazy, že barvy [[Západ slunce|západů]] [[Slunce]] se na každém z jeho obrazů, namalovaných v různých dnech, liší. Ke stejnému závěru o deset let dříve došel astronom Donald Olson, kdy poukázal na barvy obrazu [[Výkřik]] od [[Norové|norského]] výtvarníka [[Edvard Munch|Edvarda Muncha]]. Barvy oblohy v pozadí jsou výsledkem známé erupce [[Krakatoa]], ke které došlo v roce [[1883]] na druhé straně světa v [[Indonésie|Indonésii]]. Větry vyvržený [[sopečný popel]] rozdistribuovaly po celé planetě, čímž následujících měsíců docházelo k nebývale barevným západům Slunce.{{Citace elektronického periodika |autor= Eva Amsen |titul= From Eruptions To Sunsets, Volcanoes Have Left Their Mark On Paintings | periodikum= https://www.forbes.com |datum vydání= 2021-03-26 |url= https://www.forbes.com/sites/evaamsen/2021/03/26/from-eruptions-to-sunsets-volcanoes-have-left-their-mark-on-paintings/?sh=221a8818fa54 }} [873] => [874] =>
[875] => [876] => Soubor:Edvard-Munch-The-Scream.jpg|Obraz [[Výkřik]] od [[Edvard Munch|Edvarda Muncha]]. [877] => Soubor:Mount St. Helens, Columbia River, Oregon by Albert Bierstadt.jpg|[[Olejomalba]] [[Mount St. Helens]] od [[Albert Bierstadt|Alberta Bierstadta]]. [878] => Soubor:Joseph Wright of Derby - Vesuvius from Portici.jpg|Erupce [[Vesuv]]u z [[Portici]] od [[Joseph Wright of Derby|Josepha Wrighta]]. [879] => Soubor:Joseph Mallord William Turner - Vesuvius in Eruption - Google Art Project.jpg|Erupce Vesuvu od [[William Turner|Williama Turnera]]. [880] => Soubor:Pele by David Howard Hitchcock, c. 1929.jpg|Malba bohyně [[Pelé (bohyně)|Pelé]] z roku [[1929]] od Davida H. Hitchcocka. [881] => Soubor:Fuji.jpg|[[Kimbei Kusakabe]]: ''Pohled na horu [[Fudži]]'', [[Kolorování|ručně kolorovaná]] [[Albuminový papír|albuminová fotografie]], [[1880]] [882] => Soubor:Series D 5K Yen bank of japan note - back.jpg|Japonská bankovka 5000 [[Japonský jen|jenů]] s motivem Okadovy fotografie [883] => [884] =>
[885] => [886] => == Odkazy == [887] => === Reference === [888] => [889] => [890] => === Literatura === [891] => * {{Citace monografie | autor= [[Haraldur Sigurðsson]] | titul= The Encyclopedia of Volcanoes |vydavatel= Academic Press |rok vydání= 2015 |počet stran= 1456 |isbn= 978-0-12-385938-9 |jazyk= en}} [892] => * {{Citace monografie | autor= Joan Marti | autor2= Gerald G. J. Ernst | titul= Volcanoes and the Environment | url= https://archive.org/details/volcanoesenviron0000joan |vydavatel= Academic Press |rok vydání= 2008 |počet stran= 488 |isbn= 978-0521597258 |jazyk= en}} [893] => * [[Petr Jakeš|JAKEŠ, Petr]]. ''Vlny hrůzy: zemětřesení, sopky a tsunami''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. {{ISBN|80-7106-772-5}} [894] => * {{Citace monografie | příjmení = Rapprich | jméno = Vladislav | titul = Za sopkami po Čechách | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | rok = 2012 | vydání = 1 | počet stran = 240 | isbn = 978-80-247-3796-6}} [895] => [896] => === Související články === [897] => * [[Seznam velkých sopečných erupcí]] [898] => * [[Seznam sopečných erupcí 20. století]] [899] => * [[Seznam sopečných erupcí 21. století]] [900] => * [[Seznam sopečných erupcí podle počtu obětí]] [901] => [902] => === Externí odkazy === [903] => * {{Commonscat}} [904] => * {{wikislovník|heslo=sopka}} [905] => * {{commons|Volcano}} [906] => * Volcano Discovery – [https://www.volcanoesandearthquakes.com/?hideQuakes=1 interaktivní mapa vulkánu a jejich aktuální barvy výstrahy pro letectví (Aviation Color Code – ACC)] [907] => * Volcano Discovery – [https://www.volcanodiscovery.com/volcano/news.html aktuální zprávy o sopečné činnosti ve světě] [908] => * Global Volcanism Program – [https://volcano.si.edu/ databáze sopek vedená Smithsonovým institutem ve Washingtonu] [909] => [910] => {{Autoritní data}} [911] => [[Kategorie:Geologická terminologie]] [912] => [[Kategorie:Sopky]] [913] => [[Kategorie:Vulkanologie]] [914] => [[Kategorie:Země]] [] => )
good wiki

Sopka

Kamčatce kurilské Raikoke (2019) indonéského ostrova Jáva se sopkami Bromo (vlevo) a Semeru (v pozadí) Sopka či také vulkán je porucha povrchu planety či měsíce, kudy se na povrch dostává směs roztavených hornin (magma) a sopečných plynů z hlouběji umístěného magmatického rezervoáru. Samotný termín sopka je často používán pro označení tělesa ve tvaru kuželovité hory, nicméně jsou známy i druhy sopek, které žádný kužel nevytváří.

More about us

About

Tento proces může vést k vytváření majestátních hor a ostrovů, které obohacují krajinu svou jedinečnou krásou. Sopky mohou mít různé formy a velikosti – od klidně se spícího stratovulkánu, jako je Fudži v Japonsku, po mohutné štítové sopky, které vytvářejí rozsáhlé plošiny, jako je Mauna Loa na Havaji. Sopky hrají významnou roli v ekosystémech. Po erupcích obvykle dochází k obohacení půdy o minerály, což vytváří úrodné oblasti vhodné pro zemědělství a rozvoj rostlinného života. Mnoho sopečných oblastí se stalo domovem rozmanitých ekosystémů, které hostí unikátní flóru a faunu, často endemické druhy, které nikde jinde nenalezneme. Ačkoli erupce sopky mohou přinášet výzvy, jako jsou sopečné popely a laviny, lidé se vždy dokázali adaptovat. Mnoho sopečných regionů se stalo turistickými cíli, kde mohou návštěvníci obdivovat krásu přírody a učit se o geologických procesech, které formovaly naši planetu. Tyto aktivity podporují místní ekonomiky a zvyšují povědomí o důležitosti ochrany životního prostředí. Ve vzdělávacím smyslu se výzkum sopek rozvíjí s cílem lépe porozumět jejich chování a potenciálním rizikům. To v nás vzbuzuje naději, že díky vědeckým pokrokům dokážeme předpovědět sopečné erupce a ochránit životy i majetek. Celkově můžeme říci, že sopky nejsou pouze symbolem síly přírody, ale i příležitostí k objevování a učení se o našem světě. Oslavují krásu a rozmanitost naší planety a obohacují naše životy v mnoha ohledech.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'sopečná erupce','vulkanismus','magma','sopečné plyny','viskozita','láva','čedič','sopečný popel','lávový proud','pliniovská erupce','sopečný kráter','Vesuv'