Array ( [0] => 15495484 [id] => 15495484 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Souhláska [uri] => Souhláska [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Souhlásky''' (konsonanty) jsou takové [[hláska|hlásky]], jejichž charakteristickým rysem (na rozdíl od [[samohláska|samohlásek]]) je '''šum''', který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel. [1] => Jazyky se různí také počtem souhlásek: zaniklý kavkazský ubychijský jazyk jich měl 84 a novoguinejský [[rotokas]] pouhých 6 (jeho abeceda má celkem 12 písmen). [2] => [3] => == Artikulace == [4] => [5] => === Rozdělení podle způsobu artikulace === [6] => Souhlásky jsou poměrně heterogenní skupinou zvuků, existuje mnoho způsobů jejich tvoření. Společná vlastnost, která odlišuje souhlásky od samohlásek, je jejich relativní zavřenost. To znamená, že při jejich artikulaci jsou ústa otevřena méně než u samohlásek, čímž vznikají překážky a turbulence při proudění vzduchu – příčina vzniku šumu. [7] => [8] => ==== Pulmonické souhlásky ==== [9] => [[Pulmonická hláska|Pulmonické hlásky]] vznikají prouděním vzduchu, který je uváděn do pohybu pomocí [[plíce|plic]]. Skupiny pulmonických souhlásek jsou následující: [10] => [11] => ===== Konstriktivy ===== [12] => Konstriktivy – úžinové souhlásky – se tvoří těsným přiblížením dvou artikulátorů, čímž vzniká úžina (konstrikce) a silný šum. Při artikulaci konstriktiv je nutné přesné postavení artikulátorů, i malá odchylka je dobře slyšitelná. Proto se v této skupině rozlišuje největší počet souhlásek. Podle sluchového (akustického) dojmu se též nazývají třené souhlásky ([[Frikativní souhláska|frikativy]]). [13] => [14] => ===== Okluzivy ===== [15] => Okluzivy – závěrové souhlásky – vznikají přechodným vytvořením překážky (okluze), která brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum (exploze). Podle sluchového dojmu se též nazývají ražené souhlásky ([[Plozivní souhláska|explozivy]], často jen plozivy). [16] => [17] => ===== Semiokluzivy ===== [18] => Semiokluzivy – polozávěrové souhlásky – vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně. Ve výslovnosti lze zřetelně rozlišit současnou artikulaci u semiokluzivy (např. české /c/ [[Neznělá alveolární afrikáta|[ts]]]) od dvou samostatně vyslovených souhlásek (např. [[Neznělá alveolární ploziva|[t]]] a [[Neznělá alveolární frikativa|[s]]]). Podle sluchového dojmu se též nazývají poloražené souhlásky ([[Afrikátní souhláska|afrikáty]]). [19] => [20] => ===== Nazály ===== [21] => [[Nazální souhláska|Nazály]], nosovky, vznikají vytvořením okluze (závěru) v dutině ústní a uvolněním cesty vzduchu nosní dutinou poklesem měkkého patra. Vyznačují se šumem i [[tón]]em ([[Sonora (lingvistika)|sonoritou]]), který je formován [[rezonance|rezonancí]] v ústní dutině (závislé na postavení artikulátorů a místě vytvoření okluze). Obvykle se jedná o souhlásky [[znělost|znělé]]. Na konci artikulace dochází k uvolnění okluze v ústní dutině, proto se též někdy přiřazují mezi okluzivy. [22] => [23] => ===== Aproximanty ===== [24] => [[Aproximantní souhláska|Aproximanty]] vznikají přiblížením (aproximací) artikulátorů, které není tak těsné jako u konstriktiv, ale těsnější než u [[samohláska|samohlásek]]. Nemají výrazný šum ani [[tón]]. Aproximanty jsou nejvíce otevřené souhlásky, a tvoří tedy jakýsi plynulý přechod k samohláskám. [25] => [26] => ===== Vibranty ===== [27] => [[Vibrantní souhláska|Vibranty]], kmitavé souhlásky, vznikají [[aerodynamika|aerodynamicky]] podmíněným, opakovaným dotykem artikulátorů (kmitáním). [28] => [29] => ===== Verberanty ===== [30] => [[Verberantní souhláska|Verberanty]], někdy též švihy (tento termín není příliš vžitý), se vyznačují rychlým dotykem dvou artikulátorů, který je na rozdíl od vibrant pouze jednorázový. V [[čeština|češtině]] se obvykle nedůrazné "r" artikuluje spíš jako verberant než jako vibrant. [31] => [32] => ===== Laterální vs. středové souhlásky ===== [33] => Většina souhlásek vzniká prouděním vzduchu podél středové linie jazyka. V případě konstriktiv a aproximant však může vzduch proudit také okolo boků jazyka, přičemž špička jazyka se může dotýkat v horní části ústní dutiny. Takové souhlásky se nazývají bokové ([[laterální souhláska|laterální]]). [34] => [35] => ==== Nepulmonické souhlásky ==== [36] => Nepulmonické souhlásky jsou tvořeny proudem vzduchu, který je dáván do pohybu jiným způsobem než plícemi. Tato skupina souhlásek, které se v [[čeština|češtině]] nevyskytují, zahrnuje mlaskavky, ejektivy a implozivy. [37] => [38] => === Rozdělení podle místa artikulace === [39] => [[Soubor:Mluvidla.png|náhled|400 px|vpravo|Schéma artikulačního ústrojí s vyznačením jeho částí:
[40] => A – ústní dutina (cavum oris), [41] => B – nosní dutina (cavum nasi), [42] => C – hltan (pharynx)

[43] => 1 – jazyk (lingua), 2 v rty (labia), 3 – zuby (dentes), 4 – dásňový oblouk se sklípky (alveoli), v nichž jsou usazeny zuby, 5 – tvrdé patro (palatum durum), 6 – měkké patro (palatum velum), 7 – čípek (uvula), 8 – hrtanová záklopka (epiglottis), 9 – hlasivková štěrbina (glottis)]] [44] => Následující rozdělení souhlásek používá názvosloví, které není zcela systematické, protože částečně pojmenovává oba artikulátory, částečně jen jeden z artikulátorů zapojených do tvoření hlásek. Nicméně toto rozdělení je vžité a všeobecně užívané. [45] => [46] => {|class=wikitable [47] => |- [48] => !Místo artikulace [49] => !Zúčastněné artikulátory [50] => |- [51] => |[[Bilabiální souhláska|bilabiální]] [52] => |oba rty [53] => |- [54] => |[[Labiodentální souhláska|labiodentální]] [55] => |dolní ret a horní zuby [56] => |- [57] => |lingvolabiální [58] => |horní ret a jazyk [59] => |- [60] => |interdentální [61] => |horní i dolní zuby a jazyk [62] => |- [63] => |[[Dentální souhláska|dentální]] [64] => |horní zuby a jazyk [65] => |- [66] => |[[Alveolární souhláska|(pre)alveolární]] [67] => |přední část horních dásňových výstupků a jazyk [68] => |- [69] => |[[Postalveolární souhláska|postalveolární]] [70] => |zadní část horních dásňových výstupků a jazyk [71] => |- [72] => |[[Retroflexní souhláska|retroflexní]] [73] => |zadní část horních dásňových výstupků nebo tvrdé patro a špička jazyka ohnutá vzhůru [74] => |- [75] => |[[Palatální souhláska|palatální]] [76] => |tvrdé patro a jazyk [77] => |- [78] => |[[Velární souhláska|velární]] [79] => |měkké patro a jazyk [80] => |- [81] => |[[Uvulární souhláska|uvulární]] [82] => |zadní konec měkkého patra a jazyk [83] => |- [84] => |[[Faryngální souhláska|faryngální]] [85] => |kořen jazyka a stěna hltanu [86] => |- [87] => |[[Epiglotální souhláska|epiglotální]] [88] => |hrtanová záklopka [89] => |- [90] => |[[Glotální souhláska|glotální]] [91] => |hlasivky [92] => |} [93] => [94] => === Sekundární modifikace výslovnosti === [95] => Kromě výše uvedených míst artikulace se do procesu tvoření souhlásek mohou zapojovat další orgány, které znění souhlásky modifikují. Sekundární artikulace se v přepisu výslovnosti označuje pomocí horních indexů a diakritiky, přidávaných k základnímu symbolu. [96] => [97] => {|class=wikitable [98] => |- [99] => !Příklad [100] => !Sekundární artikulace [101] => !Popis [102] => |- [103] => |align=center|{{IPA|kʷ}} [104] => |[[labializace]] [105] => |zaokrouhlení rtů [106] => |- [107] => |align=center|{{IPA|tʲ}} [108] => |[[palatalizace]] [109] => |zdvižení jazyka v oblasti tvrdého patra [110] => |- [111] => |align=center|{{IPA|lˠ}} [112] => |[[velarizace]] [113] => |zdvižení jazyka v oblasti měkkého patra [114] => |- [115] => |align=center|{{IPA|tˁ}} [116] => |[[faryngalizace]] [117] => |striktura (zúžení) v oblasti hltanu [118] => |- [119] => |align=center|{{IPA|z̃}} [120] => |[[nazalizace]] [121] => |spuštění měkkého patra (vzduch proudí současně ústní i nosní dutinou) [122] => |- [123] => |align=center|{{IPA|kʰ}} [124] => |[[Aspirace (fonetika)|aspirace]] [125] => |šum hlasivkového původu [126] => |} [127] => [128] => Ve spisovné [[čeština|české]] výslovnosti se takovéto modifikace nevyskytují. [129] => [130] => === Hlasnost === [131] => Hlasností se rozumí účast aktivní [[hlasivky|hlasivek]] (fonace) na tvorbě hlásek, která se akusticky projevuje [[znělost]]í. Souhlásky se obvykle dělí na hlasné (znělé) a nehlasné (neznělé), často tvoří páry lišící se pouze hlasností. V některých jazycích kromě normální (modální) fonace odlišuje také fonace dyšná a třepená. [132] => [133] => {|class=wikitable [134] => |- [135] => !Typ činnosti hlasivek [136] => !Popis [137] => |- [138] => |neznělá hláska – bez fonace [139] => |hlasivky jsou oddáleny a nevibrují [140] => |- [141] => |dyšná fonace [142] => |hlasivky vibrují s menší mírou kontaktu, průtok vzduchu štěrbinou je větší [143] => |- [144] => |normální (modální) fonace [145] => |hlasivky vibrují s mírou kontaktu obvyklou pro znělé hlásky [146] => |- [147] => |třepená (chraplavá) fonace [148] => |hlasivky vibrují s vyšší mírou kontaktu, průtok štěrbinou je menší, vyšší napětí hrtanového svalstva způsobuje nepravidelnosti ve fonaci [149] => |} [150] => [151] => === Iniciační mechanismus === [152] => Většina souhlásek (v češtině všechny) patří mezi tzv. [[pulmonická hláska|pulmonické]] [[egresivní hláska|egresivní]]. To znamená, že iniciační mechanismus, dodávající energii pro jejich tvoření, spočívá ve vytlačování vzduchu z plic. [153] => [154] => Souhlásky můžeme dělit na '''egresivní''' a '''ingresivní'''. Při jejich tvoření egresivních hlásek vzniká v dutinách mluvidel přetlak, vytlačující vzduch ven. Naopak u ingresivních hlásek vzniká podtlak, který nasává vzduch dovnitř. [155] => [156] => Podle orgánu, který vytváří přetlak nebo podtlak, dělíme souhlásky na '''pulmonické''' ([[plíce]] a [[bránice]]), '''glotalické''' ([[hlasivky]]) a '''velarické''' (měkké patro). [157] => [162] => [163] => == Akustické vlastnosti == [164] => Z [[akustika|akustického]] hlediska jsou souhlásky dosti heterogenní skupinou [[zvuk]]ů. Společnou vlastností je přítomnost [[šum]]u, tj. nepravidelných [[kmit]]ů. Tato vlastnost se nazývá '''konsonantnost'''. To je hlavní rozdíl od [[samohláska|samohlásek]]. [165] => [166] => === Obstruenty a sonory, znělost === [167] => Jako '''obstruenty''' se označují nevokální souhlásky s vysokou mírou šumu (podle překážky (obstrukce), která se staví do proudu vzduchu). V češtině i mnoha jiných jazycích vytvářejí korelační páry, jejichž členy se od sebe liší znělostí. Do této skupiny se řadí explozivy (okluzivy), afrikáty (semiokluzivy) a frikativy (konstriktivy). Znělé pravé souhlásky se vyznačují přítomností [[tón]]u, který je však jiné kvality než u samohlásek a sonor. V české terminologii se označují jako '''pravé souhlásky'''. [168] => [169] => Podskupinou frikativ jsou '''sibilanty''' ([[sykavka|sykavky]]), které se vyznačují vyšší [[amplituda|amplitudou]] a [[frekvence|frekvencí]], a jsou tedy hlasitější než non-sibilanty. Jedná se o frikativy ze skupiny [[alveolární souhláska|alveolárních]] a [[postalveolární souhláska|postalveolárních]]. Obdobně to platí i o asibilantách (polosykavkách), což jsou afrikáty tvořené na témže místě. [170] => [171] => Jako '''[[Sonora (lingvistika)|sonory]]''' (sonoranty) se označují souhlásky, které jsou vždy znělé (netvoří znělostní páry) a vyznačují se '''vokálností''' – přítomností vyšších [[frekvence|frekvencí]], tzv. [[formant]]ů (F1, F2 atd.), ve svém [[zvukové spektrum|spektru]]. V české terminologii se nazývají '''jedinečné souhlásky'''. [172] => [173] => K jedinečným souhláskám patří i '''klouzavé hlásky''' (tzv. glide, např. [w, j, ʊ̯]), které jsou svým charakterem polovokály (blízké samohláskám). Nemají příznak konsonantnosti ani vokálnosti. Rovněž jsou vždy znělé. [174] => [175] => '''[[Znělost]]''' je dána aktivní činností [[hlasivky|hlasivek]] (fonací), které vytvářejí základní frekvenci F0. Znělé souhlásky se vyznačují přítomností [[tón]]u. [176] => [177] => {|class=wikitable [178] => |- [179] => !rowspan="2" |Vlastnost [180] => !rowspan="2" |Samohláska [181] => !colspan="4" |Souhláska [182] => |- [183] => !klouzavá [184] => !jedinečná [185] => !pravá
znělá [186] => !pravá
neznělá [187] => |- [188] => |znělost (F0) ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |− [189] => |- [190] => |vokálnost (F1, F2 ...) ||align=center |+ ||align=center |− ||align=center |+ ||align=center |− ||align=center |− [191] => |- [192] => |konsonantnost (šum) ||align=center |− ||align=center |− ||align=center |+ ||align=center |+ ||align=center |+ [193] => |- [194] => !Zástupci v češtině [195] => |a, ɛ, ɪ, o, ʊ
aː, ɛː, iː, oː, uː [196] => |j, ʊ̯ [197] => |m, n, ɲ, r, l
ɱ, ŋ [198] => |b, d, g, v, z
ʒ, ɦ, r̝, dz, dʒ [199] => |p, t, k, f, s
ʃ, x, r̝°, ts, tʃ
ʔ [200] => |} [201] => :''Pro srovnání uvádí tabulka i samohlásky.'' [202] => [203] => === Kompaktnost – nekompaktnost === [204] => '''Kompaktní''' jsou hlásky, které mají zvukovou energii soustředěnou uprostřed [[zvukové spektrum|spektra]], nekompaktní mají toto maximum posunuto k hornímu nebo dolnímu okraji spektra. Kompaktní souhlásky se vyslovují v zadní části ústní dutiny (od postalveolár až po glotály), ostatní jsou nekompaktní. [205] => [206] => === Drsnost – matnost === [207] => '''Drsné''' souhlásky se vyznačují výraznými nepravidelnostmi složek zvuku, velkým třecím šumem způsobeným turbulencemi vzduchu. Drsné jsou frikativy a afrikáty. Ostatní souhlásky jsou '''matné'''. Vyznačují se sourodým zvukovým spektrem. [208] => [209] => === Kontinuálnost – nekontinuálnost === [210] => Tato vlastnost se týká časového trvání artikulace a výsledného zvuku. '''Kontinuální''' (nepřerušené) souhlásky lze vyslovovat relativně dlouhou dobu. '''Nekontinuální''' mají během své artikulace úplný závěr (okluzi) s následnou explozí, jedná se tedy o explozivy (okluzivy) orální i nazální a afrikáty (semiokluzivy). [211] => [212] => === Gravisovost – akutovost === [213] => '''Gravisové''' (tupé) souhlásky zahrnují nízké frekvence ve svém spektru. Jedná se přední (bilabiály, labiodentály a dentály) a zadní (veláry – glotály) souhlásky. [214] => [215] => '''Akutové''' (ostré) souhlásky jsou všechny ostatní. Mají ve svém spektru převážně vysoké frekvence. [216] => [217] => === Délka === [218] => Délkou souhlásek se rozumí jejich trvání. [[Fonologie|Fonologické]] rozlišování délky souhlásek není tak časté jako u [[samohláska|samohlásek]], což souvisí i s tím, že souhlásky nejsou artikulačně jednotnou třídou segmentů a jejich trvání se může projevovat různým způsobem. Např. u exploziv a afrikát se může prodloužit doba okluze (závěru), exploze je ze své podstaty jen krátkodobým jevem. Omezená možnost trvání je např. u verberant. [219] => [220] => Příkladem jazyků, kde délka souhlásek má fonologickou rozlišovací hodnotu je [[arabština]] nebo [[finština]]. Např. finské tu'''l'''i {{IPA|[ˈtʊli]}} (oheň) a tu'''ll'''i {{IPA|[ˈtʊlːi]}} (clo). V [[estonština|estonštině]] jsou dokonce popisovány 3 stupně délky hlásek. Dlouhé souhlásky se také vyskytují ve [[slovenština|slovenštině]]. [221] => [222] => Délka souhlásek je též často dávána do souvislosti s [[geminace|geminací]], zdvojováním souhlásek. [223] => [224] => == Souhlásky v češtině == [225] => [226] => {{Viz též|České souhlásky}} [227] => {{Souhlásky}} [228] => V češtině existují slova složená jen ze souhlásek, ze kterých se také skládají [[jazykolam|jazykolamy]], například [[Strč prst skrz krk|Strč prst skrz krk a další]]. Mezi nejdelší patří scvrnkls{{Wikislovník|heslo=scvrnkls}} nebo čtvrthrst, které je sice možným [[Okazionalismus_(lingvistika)|okazionalismem]],{{Citace monografie [229] => | titul = Jazyková poradna (archivováno 11. 10. 2012) [230] => | vydavatel = Ústav pro jazyk český AV ČR [231] => | místo = Praha [232] => | url = http://web.archive.org/web/20121011030800/http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/porfaq.html#nej [233] => }} ale i kodifikované cvrnkls{{Citace elektronické monografie [234] => | titul = Internetová jazyková příručka (2008–2023). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Cit. 11. 2. 2023. [235] => | url = https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=cvrnknout [236] => }} [237] => je mezi indoevropskými jazyky poměrně výjimečné. [238] => [239] => == Odkazy == [240] => === Reference === [241] => [242] => [243] => === Literatura === [244] => * Duběda T. Jazyky a jejich zvuky. Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii. Karolinum, Praha 2005. {{ISBN|80-246-1073-6}}. [245] => * Krčmová M. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. FF OU, Ostrava 2006. {{ISBN|80-7368-213-3}}. [246] => [247] => === Externí odkazy === [248] => * {{Commonscat}} [249] => * {{Wikislovník|heslo=souhláska}} [250] => {{Autoritní data}} [251] => {{Portály|Jazyk}} [252] => [253] => [[Kategorie:Fonetika]] [] => )
good wiki

Souhláska

Souhlásky (konsonanty) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem (na rozdíl od samohlásek) je šum, který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel. Jazyky se různí také počtem souhlásek: zaniklý kavkazský ubychijský jazyk jich měl 84 a novoguinejský rotokas pouhých 6 (jeho abeceda má celkem 12 písmen).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'tón','samohláska','čeština','hlasivky','Sonora (lingvistika)','frekvence','znělost','plíce','zvukové spektrum','pulmonická hláska','laterální souhláska','bránice'

Branice

Čeština

Frekvence

Hlasivky

Plíce

Samohláska

Tón

Znělost

Znělost je stav řeči, který závisí na hlasovém projevu mluvčího.