Array ( [0] => 15480389 [id] => 15480389 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Čeština [uri] => Čeština [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - jazyk [1] => | název = Čeština [2] => | rozšíření = {{vlajka a název|Česko}}
{{vlajka a název|Slovensko}}
{{vlajka a název|USA}}
{{vlajka a název|Kanada}}
{{vlajka a název|Německo}}
{{vlajka a název|Rakousko}}
{{vlajka a název|Rumunsko}}
{{vlajka a název|Austrálie}}
{{vlajka a název|Ukrajina}}
{{vlajka a název|Srbsko}}
{{vlajka a název|Chorvatsko}}
{{vlajka a název|Polsko}} [3] => | mluvčích = 12,6 milionu (2022) [4] => | mapa rozšíření = Map of Czech language.svg [5] => | popisek rozšíření = Mapa některých oblastí, v nichž je čeština většinovým či menšinovým jazykem [6] => | klasifikace = * [[Indoevropské jazyky]] [7] => ** [[Slovanské jazyky]] [8] => *** [[Západoslovanské jazyky]] [9] => | písmo = [[Latinka]] [10] => | úřední jazyk = {{Vlajka a název|Česko}}
{{Vlajka a název|Evropská unie}} [11] => | regulátor = [[Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky]] [12] => | ISO6391 = cs [13] => | ISO6392B = cze [14] => | ISO6392T = ces [15] => | ISO6393 = ces [16] => | SIL = CES [17] => | wikipedie = https://cs.wikipedia.org [18] => }} [19] => {{Různé významy|redirect=Čj|druhý=čísle jednacím|stránka=Číslo jednací}} [20] => '''Čeština''' neboli český jazyk je [[Západoslovanské jazyky|západoslovanský]] [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]], nejbližší [[Slovenština|slovenštině]], poté [[Lužická srbština|lužické srbštině]] a [[Polština|polštině]]. Patří mezi [[slovanské jazyky]], do rodiny jazyků [[Indoevropské jazyky|indoevropských]]. Čeština se vyvinula ze západních [[nářečí]] [[praslovanština|praslovanštiny]] na konci [[10. století]]. Je částečně ovlivněná [[Latina|latinou]] a [[Němčina|němčinou]]. Česky psaná literatura se objevuje od [[14. století]]. První písemné památky jsou však již z [[12. století]]. [21] => [22] => Češtinou jako [[Mateřský jazyk|mateřským jazykem]] mluví zhruba 9,9 milionu lidí – velká část populace [[Česko|České republiky]].{{Citace elektronického periodika [23] => | příjmení = GERMA [24] => | jméno = Překladatelská agentura [25] => | titul = Čeština - Překladatelská agentura GERMA [26] => | periodikum = www.germa.cz [27] => | url = https://www.germa.cz/jazyky/cestina [28] => | jazyk = cs [29] => | datum přístupu = 2023-07-06 [30] => }} Celkový počet českých mluvčích se odhaduje na 13,2 milionu, což zahrnuje 2,5 milionu uživatelů češtiny jako [[Druhý jazyk|druhého jazyka]].{{Citace elektronické monografie [31] => | příjmení = Simons [32] => | jméno = Gary F. [33] => | odkaz na autora = [34] => | příjmení2 = Fennig [35] => | jméno2 = Charles D. [36] => | titul = Ethnologue: Languages of the World. Twentieth edition. [37] => | url = https://www.ethnologue.com/language/CES [38] => | vydavatel = SIL International [39] => | místo = Dallas, Texas [40] => | datum vydání = 2017 [41] => | datum aktualizace = [42] => | datum přístupu = 2017-11-29 [43] => | jazyk = anglicky [44] => }} V důsledku několika vystěhovaleckých vln ve druhé polovině [[19. století|19.]] a ve [[20. století]] hovoří totiž česky i desetitisíce [[Emigrace|emigrantů]] a jejich potomků, zejména na [[Slovensko|Slovensku]], v [[Spojené státy americké|USA]] (55 tisíc mluvčích), [[Kanada|Kanadě]], [[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]], [[Austrálie|Austrálii]], na [[Ukrajina|Ukrajině]], v [[Srbsko|Srbsku]] (37 tisíc mluvčích), [[Chorvatsko|Chorvatsku]] (6 290 mluvčích), [[Rumunsko|Rumunsku]] (2 170 mluvčích), [[Polsko|Polsku]] (1 430 mluvčích) a v řadě dalších zemí. [45] => [46] => Čeština je [[flektivní jazyk]] vyznačující se komplikovaným systémem [[skloňování]] a [[časování]] a velmi volným slovosledem. K [[písmo|písemným]] záznamům používá [[latinka|latinku]] doplněnou o znaky s [[diakritické znaménko|diakritikou]]. Pro výslovnost je charakteristický pevný [[přízvuk]] na první slabice mluveného slova, opozice délky [[samohláska|samohlásek]] a 2 specifické [[souhláska|souhlásky]] zapisované jedním znakem „[[Alveolární vibranta#Zvýšená alveolární vibranta|ř]]“ (zvýšená alveolární vibranta = dásňová kmitavá souhláska znělá a neznělá). [47] => [48] => Dělí se na: [49] => * [[spisovná čeština|spisovnou češtinu]] určenou pro oficiální styk (je [[Kodifikace (lingvistika)|kodifikována]] v mluvnicích a slovnících), která má dvě podoby: [50] => ** čistě spisovnou a [51] => ** [[Hovorová čeština|hovorovou]], kterou je třeba odlišovat od češtiny obecné; [52] => * [[Obecná čeština|obecnou češtinu]] – substandardní, nespisovná, která zahrnuje dialekty ([[nářečí]]) a sociolekty ([[slang]]y) včetně [[Sprosté slovo|vulgarismů]] a [[argot]]u. [53] => Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako [[diglosie]]. [54] => [55] => Spisovný standard neupravuje žádný zákon, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi [[Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky]]{{Citace elektronické monografie [56] => | příjmení = Hána [57] => | jméno = Ondřej [58] => | odkaz na autora = [59] => | titul = Spisovný jazyk a jeho kodifikace (Úvodní informace) [60] => | url = http://spisovny-jazyk-a-jeho-kodifikace.vyplnto.cz [61] => | datum vydání = 2010 [62] => | datum aktualizace = [63] => | datum přístupu = 2010-10-24 [64] => | vydavatel = [65] => | místo = [66] => | jazyk = [67] => }} a formálně jejich schválením pro výuku i [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|Ministerstvo školství]]. [68] => [69] => Čeština (spisovná) je [[úřední jazyk|úředním jazykem]] České republiky a [[Evropská unie|Evropské unie]].{{Citace elektronické monografie [70] => | titul = Úřední jazyky EU [71] => | url = http://ec.europa.eu/languages/languages-of-europe/eu-languages_cs.htm [72] => | datum aktualizace = 2013-10-01 [73] => | datum přístupu = 2013-10-10 [74] => | vydavatel = Evropská komise [75] => | místo = [Brusel?] [76] => | jazyk = česky [77] => }} V úředním styku lze češtinu používat také na [[Slovensko|Slovensku]].{{Citace monografie [78] => | titul = Zákon 184/1999 Z.z. o používaní jazykov národnostných menšín, § 6 [79] => | url = http://jaspi.justice.gov.sk/jaspiw1/htm_zak/jaspiw_mini_zak_zobraz_clanok1.asp?kotva=k1&skupina=1 [80] => }} {{Wayback|url=http://jaspi.justice.gov.sk/jaspiw1/htm_zak/jaspiw_mini_zak_zobraz_clanok1.asp?kotva=k1&skupina=1 |date=20200410004821 }} [81] => Obdobně lze také v Česku používat [[slovenština|slovenštinu]]. [82] => [83] => == Klasifikace == [84] => Čeština je [[Slovanské jazyky|slovanský jazyk]], a patří tak do rodiny [[indoevropské jazyky|indoevropských jazyků]]. Spolu se [[slovenština|slovenštinou]] tvoří česko-slovenskou větev [[západoslovanské jazyky|západoslovanských jazyků]], mezi které patří dále [[polština]], [[kašubština]] a [[lužická srbština]] ([[hornolužická srbština|horní]] a [[dolnolužická srbština|dolní]]). Čeština je nejzápadnějším slovanským jazykem.Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 69. [85] => [86] => === Vztah češtiny a slovenštiny === [87] => {{Podrobně|Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou}}Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 69, 406–408. [88] => [89] => Čeština je blízká a vzájemně dobře srozumitelná se [[slovenština|slovenštinou]]. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. Například [[Dolnoněmčina|severoněmecké dialekty]] němčiny jsou jen obtížně srozumitelné s jižními a jsou více příbuzné [[Staroangličtina|staré angličtině]] nebo [[Nizozemština|nizozemštině]] než spisovné němčině. V Česku a na Slovensku naproti tomu panuje pasivní česko-slovenský [[bilingvismus]] (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, [[Československo|Československa]]), Češi zpravidla bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak. Vzájemná srozumitelnost obou jazyků se odhaduje na 95 %.{{Citace monografie [90] => | příjmení = Breton [91] => | jméno = R [92] => | strany = 19 [93] => | překladatelé = T. Duběda [94] => | rok = 2007 [95] => | titul = Atlas jazyků světa: Soužití v křehké rovnováze [96] => | vydavatel = Albatros [97] => | místo = Praha [98] => | isbn = 978-80-00-01883-6 [99] => }} Jejich dialekty vytvářejí jazykové kontinuum, tj. přechod mezi nimi je plynulý. V meziválečném Československu (1918–1938) byly v duchu tehdejší politiky čeština a slovenština považovány za [[Čechoslovakismus|dvě spisovné varianty jednoho jazyka]]. [100] => [101] => == Dějiny == [102] => {{Podrobně|Historický vývoj češtiny}}Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 69–94; Bělina (2003); Čornej (2003). [103] => [[Soubor:Kralice.jpg|náhled|upright|[[Bible kralická]] byla prvním úplným překladem [[Bible]] do českého jazyka. Poprvé byla vydána roku 1579.]] [104] => [[Soubor:Presl brambor.JPG|510 px|náhled|Ukázka z knihy ''Všeobecný rostlinopis. Díl 2'' vydané roku 1846 (o [[lilek brambor|bramborách]])]] [105] => Čeština se vyvinula na konci [[1. tisíciletí]] ze západního nářečí [[praslovanština|praslovanštiny]]. V pračeském období si zachovávala některé praslovanské prvky, jako byly [[jer]]y, [[nazalizace|nosovky]] (ę a ǫ), [[palatalizace]] či systém čtyř minulých časů ([[aorist]], [[imperfektum]], [[perfektum]], [[plusquamperfektum]]). Tyto prvky nejpozději do konce [[15. století]] postupně vymizely (v uvedeném pořadí). [106] => [107] => Písemné památky z nejstaršího období jsou jen sporadické. Číst a psát tehdy uměli většinou jen [[církev|duchovní]]. Funkci spisovného jazyka zpočátku plnila [[staroslověnština]] psaná [[Hlaholice|hlaholicí]], později [[latina]] psaná [[Latinka|latinkou]]. První česky psanou památkou jsou 2 věty ze [[Zakládací listina litoměřické kapituly|zakládací listiny litoměřické kapituly]] z roku [[1057]], které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z [[12. století]]. Zní: ''„Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema [[dušník]]oma Bogucos a Sedlatu.“'' Dále se dochovaly posměšné přípisky z chorální knihy svatojiřské ([[Svatojiřské přípisky]]) z konce 13. století. Věty byly psány tzv. primitivním pravopisem, který používal neupravenou [[latinka|latinku]] i pro zápis hlásek, které byly latině cizí (jedno písmeno mohlo označovat více hlásek). [108] => [109] => Ve [[14. století]] se česky začínají psát úřední listiny a objevuje se i první česky psaná literatura. [[Karel IV.]] nechává vyhotovit první překlad [[Bible]] do češtiny. Používá se [[spřežkový pravopis]], který chybějící fonetické znaky vytváří kombinací písmen latinky. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání [[diakritické znaménko|diakritických znamének]]. Propagátorem tohoto návrhu byl [[Jan Hus]], není však jasné, zda byl také jeho autorem. Každopádně byl rozhodným zastáncem názoru, že by se neměly používat výpůjčky z cizích jazyků, pokud pro danou věc již existuje vhodné domácí označení{{Citace elektronického periodika [110] => | titul = Mistr Jan Hus (Karafiát)/IV. Hus velikán co člověk – Wikizdroje [111] => | periodikum = cs.wikisource.org [112] => | url = https://cs.wikisource.org/wiki/Mistr_Jan_Hus_(Karafi%C3%A1t)/IV._Hus_velik%C3%A1n_co_%C4%8Dlov%C4%9Bk [113] => | jazyk = cs [114] => | datum přístupu = 2018-11-11 [115] => }}. Tyto puristické tendence v dalších staletích sílily a důležitým způsobem formovaly slovní zásobu. [116] => [117] => Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu [[knihtisk]]u v [[15. století]]. Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je [[Kronika trojánská]], která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468. K rozkvětu češtiny přispěla zejména [[Jednota bratrská]], která užívala češtinu jako [[liturgický jazyk]] a vytvořila nový překlad bible vynikající svou [[Typografie|typografickou]] úrovní. Tato tzv. [[Bible kralická]] (1579) byla po velmi dlouhou dobu považována za vzor spisovného jazyka nejen pro češtinu ale i [[Slovenština|slovenštinu]]. [118] => [119] => Po porážce [[české stavovské povstání|stavovského povstání]] v roce [[1620]] došlo k nucené emigraci české nekatolické inteligence ([[Jan Amos Komenský]], [[Pavel Stránský ze Záp|Pavel Stránský]] aj.), která spolu s [[Třicetiletá válka|Třicetiletou válkou]] zapříčinila postupný úpadek česky psané literatury. [[Obnovené zřízení zemské]] ([[1627]], [[1628]]) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě [[němčina|němčinu]], která byla zrovnoprávněna s češtinou. Čeština sice nadále zůstala dominantním jazykem na venkově (mimo [[Sudety|příhraničních oblastí]] a Slezska), ale ve městech a u vyšších vrstev obyvatelstva převládla němčina. I v této době vycházely česky psané knihy, které ovšem podléhaly přísné [[cenzura|cenzuře]] a nedosahovaly úrovně z dob Jednoty bratrské. Úpadek české literatury nebyl v této době zapříčiněn snahou o potlačení češtiny, ale spíše celkovou změnou kulturního prostředí, utužování nevolnictví a zavržením děl nekatolických autorů. Ostatně ani jazykově německé literatury v českých zemích nevycházelo o mnoho více a ani její úroveň nebyla vyšší. [120] => [121] => Pro češtinu v tomto období je typická chudší slovní zásoba a výrazná diferenciace nářečí v důsledku relativní izolovanosti venkovských oblastí, zejména moravských a slezských, které se vyvíjely odchylně od obecné češtiny. Ve městech, kde docházelo k intenzivnějšímu styku s němčinou, pronikaly do češtiny četné [[Germanismus|germanismy]]. Spisovná čeština je zasažena tzv. brusičstvím, radikální formou jazykového [[Purismus (lingvistika)|purismu]], které se snažilo očistit češtinu od veškerých cizorodých prvků i za cenu odtržení od živého jazyka. Tyto snahy zůstaly záležitostí úzké vrstvy inteligence a ve svém důsledku jen prohloubily úpadek češtiny jako literárního jazyka. [122] => [123] => V [[18. století]] se objevuje snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích [[Habsburkové|habsburského]] soustátí. Tato snaha byla vedena spíše pragmatickými důvody než nacionálními motivy. Čeština ztratila svůj (již spíše formální) statut úředního jazyka, ale reálné jazykové poměry se příliš nezměnily, neboť česky mluvící obyvatelstvo zůstávalo stále početné; po ztrátě většiny území převážně německojazyčného [[Slezsko|Slezska]] navíc získalo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení [[nevolnictví]] a příliv lidí z venkova do měst pak na konci 18. století odstartovaly proces označovaný jako [[České národní obrození|národní obrození]]. [124] => [125] => Pro novou kodifikaci spisovné češtiny se východiskem stal literární jazyk konce 16. století a díla Komenského. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijata gramatika [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]], která poprvé vyšla roku [[1809]]. Byly odstraněny některé pozůstatky zastaralého [[Český pravopis|bratrského pravopisu]] (např. slovo ''její'' bylo do té doby psáno jako ''gegj''). K obnově české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého ([[1830]]–[[1835]]) [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]]. Nová spisovná čeština nicméně příliš nereflektovala přirozený vývoj, jakým český jazyk prošel od dob [[Bible kralická|Bible kralické]]. Výsledkem se stala existence dvou variant jednoho jazyka (hovorové spisovné a spisovné češtiny) vedle sebe. [126] => [127] => Díky snahám národních buditelů byla v průběhu [[19. století]] obnovena úroveň česky psané literatury. Díky povinné [[škola|školní]] docházce a rostoucí [[gramotnost]]i obyvatelstva přestala být spisovná čeština záležitostí úzké vrstvy inteligence. Bylo vytvořeno odborné české názvosloví, začaly vycházet české odborné publikace a začalo se přednášet v češtině na universitách. V 2. polovině 19. století se pak rozvíjející se publicistika a umělecká tvorba postupně snažila přiblížit zejména v syntaxi živému jazyku. [128] => [129] => Během [[20. století]] do spisovného jazyka stále výrazněji pronikaly prvky mluveného jazyka, zejména [[Obecná čeština|obecné češtiny]]. Společenské změny po 2. světové válce pak vedly k postupnému stírání (nivelizaci) rozdílů mezi nářečími, vlivem médií se od 2. poloviny 20. století šíří prvky obecné češtiny i do oblastí, které jimi nebyly do té doby zasaženy. Jako důsledek globalizace se v 21. století objevují stále v hojnější míře [[Anglicismy v češtině|anglicismy]]. [130] => [131] => == Slovní zásoba == [132] => [[Slovní zásoba]]Karlík, Nekula, Rusínová (1995), s. 101–102. je převážně slovanského původu. Čeština a příbuzná slovenština uchovávají až 98 % praslovanské slovní zásoby, nejvíce ve srovnání s ostatními slovanskými jazyky.{{Citace monografie [133] => | příjmení = Kopečný [134] => | jméno = František [135] => | titul = Základní všeslovanská slovní zásoba [136] => | vydavatel = Academia [137] => | místo = Praha [138] => | rok = 1981 [139] => | poznámka = citováno dle Karlík, Nekula, Rusínová (1995) [140] => }} [141] => Příčina zřejmě tkví v tradičně silných [[Purismus (lingvistika)|puristických tendencích]] češtiny během 16.–20. století, které se z historicko-kulturních důvodů přenášely i do slovenštiny. [142] => [143] => === Přejatá slova === [144] => Jako u většiny evropských jazyků byla řada slov z oblasti kultury a vědy převzata z [[řečtina|řečtiny]] (''demokracie, parabola, typ'') a latiny (''škola, kříž, doktor, herbář, tabule, kapsa, skříň''). Vzhledem k těsným historickým kontaktům byla řada slov také přejata z [[němčina|němčiny]] (''knedlík, šunka, taška, brýle, rytíř''), případně jejím prostřednictvím byla přejata slova z jiných jazyků.{{Citace monografie | jméno = Stefan Michael | příjmení = Newerkla | odkaz na autora = Stefan Michael Newerkla | titul = Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch. Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwicklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen | edice = Schriften über Sprachen und Texte 7 | vydání = 2 | vydavatel = Peter Lang | místo = Frankfurt am Main | rok = 2011 | počet stran = 780 | isbn = 978-3-631-61026-8 | url = https://uscholar.univie.ac.at/detail/o:958647}} [145] => [146] => ==== Z němčiny ==== [147] => Z němčiny pochází řada slov z oblasti řemeslnického názvosloví i slangu (''hoblík, klempíř, ponk, šichta''), mnoho takových slov se řadí do nespisovných vrstev jazyka (''majznout, lajsnout/lajznout si, luftovat'') a poněkud nepřesně do nářečí, např. brněnské ''šalina'' (z něm. ''Elektrische Linie''), ''zoncna'' (''Sonne'') nebo ''koc'' (''Katze''). [148] => [149] => ==== Z ruštiny a jiných slovanských jazyků ==== [150] => V období národního obrození byla řada slov programově přejímána ze slovanských jazyků – [[polština|polštiny]] (''báje, věda, půvab, otvor''), [[ruština|ruštiny]] (''vzduch, příroda, chrabrý'') aj. Uměle bylo vytvořeno české odborné názvosloví, často doslovným překladem (tzv. [[kalk]]y). Mnohé tyto pojmy se ujaly a jsou běžně používány, například slovní druhy jako ''číslovky, spojky, příslovce'' (z lat. ''numeralia'', ''conjunctio, adverbium''). Ruština pak ovlivnila češtinu zejména v druhé polovině 20. století, zejména z politických důvodů (''sovět, kulak, chozrasčot, polárník, rozvědka, celiny''). [151] => [152] => ==== Z italštiny ==== [153] => Z [[italština|italštiny]] pochází řada pojmů z oblasti [[hudba|hudby]] (''duet, soprán, forte, piano'') a bankovnictví (''konto''). [154] => [155] => ==== Z francouzštiny ==== [156] => Z [[francouzština|francouzštiny]] slova týkající se např. [[móda|módy]] (''baret, blůza, manžeta'') nebo motorismu (volant, garáž, kupé). [157] => [158] => ==== Z angličtiny ==== [159] => [[Angličtina]] původně byla zdrojem sportovních výrazů (''fotbal, hokej, tenis''), v současnosti z ní pocházejí mnohá slova z oblasti [[výpočetní technika|výpočetní techniky]] (''software, hardware''), z ekonomie, podnikání nebo odborností. Je nyní hlavním zdrojem pro přejímání slov, často nejprve jako slangová slova. Písemná podoba někdy zůstává anglická, někdy počeštěná, jindy obě podoby zároveň. [160] => [161] => ==== Z romštiny ==== [162] => Mnoho výrazů se do češtiny dostává z [[Romština|romštiny]], například ''čórka, lóve, benga'' nebo ''kérka.'' [163] => [164] => ==== Z exotických jazyků ==== [165] => Čeština přejímá slova i z exotických jazyků, často prostřednictvím jiných jazyků. Z [[arabština|arabštiny]] pochází např. ''alkohol, káva, trafika'', z [[turečtina|turečtiny]] ''jogurt, klobouk, čapka, tasemnice'', z [[Čínština|čínštiny]] ''čaj,'' z [[hindština|hindštiny]] ''džungle'' či ''jóga,'' z [[Perština|perštiny]] ''špenát.'' [166] => [167] => ==== Pravopis přejatých slov ==== [168] => [[Pravopis]] přejatých slov závisí na míře zdomácnění: [169] => # zdomácnělá slova mají zpravidla standardní pravopis přizpůsobený českému, např. ''telefon, televize, rádio, muzeum, kriket, akvárium'' (ale lze psát i ''televise, radio, museum''); [170] => # novější a méně používaná slova obvykle zachovávají původní pravopis, např. ''hardware, image'', zvláštní skupinu představují [[citátová slova]] – výrazy, které si zachovávají původní pravopis a většinou i výslovnost a zpravidla nepřijímají české koncovky, jako je např. lat. ''[[ecce homo]], [[corpus delicti]], [[latinská rčení I#In|in statu nascendi]], [[s:Ottův slovník naučný/Ab incunabulis|ab incunabulis]], [[dies irae]]'', fr. ''aperçu, [[wikt:à propos|à propos]], [[enfant terrible]], tête à tête, [[vis-à-vis]], potpourri, [[s:Ottův slovník naučný/Parvenu|parvenu]]; [[Laissez faire|laissez-faire]], [[Laissez faire|laissez-passer]]''; ital. ''[[staccato]], [[adagio]], dolce far niente'' apod.). [171] => Někdy se používá souběžně původní i počeštěný pravopis, např. ''business'' i ''byznys'' (i když [[Pravidla českého pravopisu|PČP]] (1999, 2005) už uvádějí jen ''byznys''). [172] => [173] => === Počet slov === [174] => Přesný počet slov v češtině není možné určit, jelikož se čeština jakožto živý jazyk neustále vyvíjí. Nicméně má čeština na 300 000 slovních kořenů. Zatím nejrozsáhlejší [[Příruční slovník jazyka českého]], postupně vydaný v letech {{nowrap|[[1935]]–[[1957]],}} má zhruba 250 000 hesel. Obsahuje i slova, která zná málokdo, a neobsahuje naopak některá slova obecně známá (např. [[Sprosté slovo|vulgarismy]]). Zaměřuje se totiž na popis spisovné slovní zásoby na základě výtahů z beletrie, časopisů a částečně novin. [[Slovník spisovného jazyka českého]], jehož první vydání vyšlo v letech {{nowrap|[[1960]]–[[1971]],}} druhé v roce [[1989]], má přibližně 192 000 hesel. Rozsahem nejmenší [[Slovník spisovné češtiny|Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]] (první vydání [[1978]], druhé, upravené vydání [[1994]]) obsahuje zhruba 48 000 hesel představujících jádro spisovné slovní zásoby. [175] => {{Citace elektronické monografie [176] => | titul = Na co se nás často ptáte [177] => | url = http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm [178] => | datum přístupu = 2007-12-18 [179] => | vydavatel = Ústav pro jazyk český [180] => | místo = Praha [181] => | jazyk = česky [182] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20090227223603/http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm [183] => | datum archivace = 2009-02-27 [184] => | nedostupné = ano [185] => }} [186] => [187] => [188] => === Statistika češtiny === [189] => Pro češtinu jsou typická slova o délce přibližně 8 [[grafém]]ů (grafických nebo písemných znaků) – slova tvořená 6–10 grafémy pokrývají 75 % slovní zásoby. V psaném jazyce se nejvíce vyskytují grafémy ''o, e, a, n, t'', dvojice grafémů ''st, po, ní, ov, na'' a trojice grafémů ''pro, ost, ova, sta, pře''. [190] => [191] => {{Bar box [192] => | float = right [193] => | title = České slovní druhy v procentech{{Citace elektronické monografie [194] => | příjmení = Sochorek [195] => | jméno = Radim [196] => | titul = Jazykofil: Malá statistika češtiny [197] => | url = https://jazykofil.eu/2010/07/mala-statistika-cestiny/ [198] => | vydavatel = Radim Sochorek [199] => | datum přístupu = 2023-08-22 [200] => }} [201] => | titlebar = #DDD [202] => | width = 400px [203] => | bars = [204] => {{Bar percent|[[Podstatné jméno|Podstatná jména (substantiva)]]|purple|40}} [205] => {{Bar percent|[[Sloveso|Slovesa (verba)]]|red|27}} [206] => {{Bar percent|[[Přídavné jméno|Přídavná jména (adjektiva)]]|orange|21}} [207] => {{Bar percent|[[Slovní druh|Ostatní]]|grey|12}} [208] => }} [209] => [210] => Největší skupina slovních [[kořen (mluvnice)|kořenů]] je ze 3 grafémů, tvořených kombinací souhláska-samohláska-souhláska (''had, cop, jít'') – téměř 50 % všech kořenů. Užití konkrétních slov je v každém jazyce neproporční – kdy malá skupina slov tvoří jádro slovníku, zatímco zbytek slov se užívá jen okrajově. V češtině tak 10 nejběžnějších [[lemma (lingvistika)|lemmat]] pokrývá asi 20 % textu a 1 000 nejběžnějších lemmat pokrývá 65 % textu. To ovšem neznamená, že znalost 1 000 slov postačuje k porozumění textu, protože každý text (i běžný) operuje s malým množstvím specifických slov, která obvykle tvoří [[Aktuální větné členění|jádro výpovědi]].{{Citace monografie [211] => | příjmení = Čermák [212] => | jméno = František [213] => | titul = Lexikon a sémantika [214] => | vydavatel = NLN [215] => | místo = Praha [216] => | rok = 2010 [217] => | strany = 237–239 [218] => }} [219] => [220] => == Nářečí == [221] => [[Soubor:Czech dialects.PNG|náhled|350px|Nářečí češtiny: [222] => 1 – česká skupina (podskupiny: 1a – severovýchodočeská, 1b – středočeská, 1c – jihozápadočeská, 1d – českomoravská), [223] => 2 – středomoravská skupina, [224] => 3 – východomoravská skupina, [225] => 4 – slezská skupina (4a – slezskomoravská podskupina, 4b – slezskopolská podskupina), [226] => 5 – dříve většinově německojazyčné oblasti, dnes nářečně různorodé.]] [227] => {{Podrobně|Nářečí češtiny}} [228] => Čeština má mnoho [[nářečí]], která jsou si navzájem většinou srozumitelná. Vlivem médií a [[obecná čeština|obecné češtiny]] se rozdíly mezi nimi stírají. Česká nářečí se rozdělují do 4 skupin (kterým odpovídají i 4 české interdialekty):Karlík, Nekula, Pleskalová (2002), s. 393. [229] => * [[Česká nářeční skupina]] (s [[obecná čeština|obecnou češtinou]] jako [[interdialekt]]em) [230] => * [[Středomoravská nářeční skupina]] (hanácká) [231] => * [[Východomoravská nářeční skupina]] (moravskoslovenská) [232] => * [[Slezská nářečí]] (lašská) [233] => [234] => === České interdialekty === [235] => České [[interdialekt]]y jsou také čtyři: [236] => * [[obecná čeština]] [237] => * středomoravský interdialekt [238] => * východomoravský interdialekt [239] => * slezský interdialekt [240] => [241] => Pohraniční území osídlená před rokem [[1945]] [[Němci]] (tedy [[Sudety]]) jsou tradičně uváděna jako nářečně různorodá. Stav českých nářečí v 60.–70. letech 20. století zachycuje šestidílný ''[[Český jazykový atlas]]'', jehož poslední svazek je doplněn i audionahrávkami. [242] => [243] => == Písmo a výslovnost == [244] => {{Podrobně|Český pravopis}} [245] => [246] => [[Česká abeceda]] sestává ze '''42''' grafémů/písmen (včetně grafické spřežky ''ch''; nejčastějším z nich je ''o'' (1.) a ''e'' (2.), nejméně častým ''ó'' (41.) a ''q'' (42.)).CVRČEK, Václav a kol. ''Mluvnice současné češtiny'' 1. Jak se píše a jak se mluví. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010. {{ISBN|978-80-246-1743-5}}. S. 319. Používá [[latinka|latinku]] doplněnou o tyto znaky s [[diakritické znaménko|diakritikou]]: [247] => {| class=wikitable [248] => ! Velká [249] => | Á || Č || Ď || É || Ě || Í || Ň || Ó || Ř || Š || Ť || Ú || Ů || Ý || Ž [250] => |- [251] => ! Malá [252] => | á || č || ď || é || ě || í || ň || ó || ř || š || ť || ú || ů || ý || ž [253] => |} [254] => [255] => Čeština také používá [[spřežkový pravopis|spřežku]] ''ch'', která je považována za samostatné písmeno, stojící v abecedě mezi ''h'' a ''i''. Velká varianta je ''CH'', avšak pokud stojí tato spřežka na začátku slova psaného dále malými písmeny, potom se velké píše jen první písmeno spřežky: ''Ch'', např.: Chrudim, ulice Chobot. [256] => [257] => Kromě ''ch'' se hlavně v cizích slovech také používá spřežka ''dž'' (k zápisu znělého protějšku ''č'', např. původní české ''džbán'' a přejatá slova ''džus, džem, džíp''), zcela výjimečně pak ''dz'' (znělý protějšek ''c''). Tyto spřežky se nepovažují za samostatná písmena, nýbrž za písmena dvě. [258] => [259] => Český háček (''č, ž, š'' aj.) převzalo i několik dalších jazyků: kromě slovenštiny{{Citace periodika [260] => | titul = Zmatky s nabodeníčky [261] => | periodikum = Plus [262] => | datum = 2007-07-06 [263] => | jazyk = cs [264] => | url = https://plus.rozhlas.cz/zmatky-s-nabodenicky-6645671 [265] => | datum přístupu = 2018-09-04 [266] => }} například [[bosenština]], [[chorvatština]], [[lakotština]], [[litevština]], [[lotyština]], některé varianty [[Sámské jazyky|sámštiny]], [[slovinština]] aj.{{Doplňte zdroj}} [267] => [268] => Dominantní princip českého [[pravopis]]u je princip [[fonologie|fonologický]] s prvky pravopisu morfologického (''had/hadi'') a historicko-etymologického (''panna'' z ''pán'' + ''-na'')). V [[Koncovka (mluvnice)|koncovkách]] [[příčestí]] se uplatňuje pravopis syntaktický (''dělal'''i'''/dělal'''y'''/dělal'''a'''''). Jedno písmeno ([[grafém]]) se zpravidla používá pro zápis jednoho [[foném]]u (ne vždy i každého [[zvuk]]u, srov. [[alofon]]y jako např. ''ŋ'' a ''n'') s tím, že přihlíží k [[Tvarosloví|morfologii]] a [[etymologie|etymologii]] slov a zachovává některé prvky odpovídající staršímu stavu jazyka (psaní ''i/y, í/ý, ě, ú/ů''). [269] => [270] => Písmena ''ě'' a ''ů'' se nemohou vyskytnout na začátku slova, protože háček na ''ě'' vyznačuje změkčenost předcházející [[souhláska|souhlásky]] a použití ''ů'' je podmíněno historickým vývojem (původní [[hláska]] /u:/{{Doplňte zdroj}} se píše ''ú''; [[hláska]] /u:/ vyvinutá z původního /o:/ (později /uo/) se píše ''ů''). Na začátku českých slov se kromě grafémů ě, Ě a ů, Ů nevyskytuje ani ý, Ý. Změkčenost předchozí samohlásky vyznačuje kromě ''ě'' také psaní měkkého ''i, í'' po ''d, t, n''. [271] => [272] => === Řazení === [273] => Písmena s [[Háček (diakritika)|háčkem]] ''č'', ''ř'', ''š'', a ''ž'' (tj. kromě ''ě'', ''ď'', ''ť'' a ''ň'') se při abecedním řazení, např. ve [[slovník|slovnících]], kladou za své základní znaky bez háčku jako samostatná písmena. Ostatní písmena s diakritikou – samohlásky a také písmena měkkých souhlásek ''ď'', ''ť'' a ''ň'' – mají v abecedě stejnou prioritu jako znaky bez diakritiky, uplatňuje se řazení typu ''car – cár – carevič'' (''[[Pravidla českého pravopisu]]'', 2005)). [274] => [275] => {|class=wikitable [276] => |+Česká abeceda [277] => |- [278] => !Písmeno [279] => !Název [280] => !Výslovnost ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]) [281] => ![[Alofon]]y [282] => |- [283] => |'''A a''' [284] => |á [285] => |[[Otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[a]}}]] [286] => | [287] => |- [288] => |'''Á á''' [289] => |dlouhé á [290] => |{{IPA|[a:]}} [291] => | [292] => |- [293] => |'''B b''' [294] => |bé [295] => |[[znělá bilabiální ploziva|{{IPA|[b]}}]] [296] => |[[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|[p]}}]] [297] => |- [298] => |'''C c''' [299] => |cé [300] => |[[neznělá alveolární afrikáta|{{IPA|[ts]}}]] [301] => |[[znělá alveolární afrikáta|{{IPA|[dz]}}]] [302] => |- [303] => |'''Č č''' [304] => |čé [305] => |[[neznělá postalveolární afrikáta|{{IPA|[tʃ]}}]] [306] => |[[znělá postalveolární afrikáta|{{IPA|[dʒ]}}]] [307] => |- [308] => |'''D d''' [309] => |dé [310] => |[[znělá alveolární ploziva|{{IPA|[d]}}]] [311] => |[[neznělá alveolární ploziva|{{IPA|[t]}}]] [312] => |- [313] => |'''Ď ď''' [314] => |ďé [315] => |[[znělá palatální ploziva|{{IPA|[ɟ]}}]] [316] => |[[neznělá palatální ploziva|{{IPA|[c]}}]] [317] => |- [318] => |'''E e''' [319] => |é [320] => |[[Polootevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ɛ]}}]] [321] => | [322] => |- [323] => |'''É é''' [324] => |dlouhé é [325] => |{{IPA|[ɛ:]}} [326] => | [327] => |- [328] => |'''Ě ě''' [329] => |ije [330] => |{{IPA|[ɛ, jɛ]}} [331] => | [332] => |- [333] => |'''F f''' [334] => |ef [335] => |[[Neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|[f]}}]] [336] => | [337] => |- [338] => |'''G g''' [339] => |gé [340] => |[[znělá velární ploziva|{{IPA|[g]}}]] [341] => |[[neznělá velární ploziva|{{IPA|[k]}}]] [342] => |- [343] => |'''H h''' [344] => |há [345] => |[[znělá glotální frikativa|{{IPA|[ɦ]}}]] [346] => |[[Neznělá velární frikativa|{{IPA|[x]}}]], příp. [[neznělá glotální frikativa|{{IPA|[h]}}]] [347] => |- [348] => |'''Ch ch''' [349] => |chá [350] => |[[Neznělá velární frikativa|{{IPA|[x]}}]] [351] => |[[znělá velární frikativa|{{IPA|[ɣ]}}]] nebo [[znělá glotální frikativa|{{IPA|[ɦ]}}]] [352] => |- [353] => |'''I i''' [354] => |í [355] => |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ɪ]}}]] [356] => | [357] => |- [358] => |'''Í í''' [359] => |dlouhé í [360] => |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[i:]}}]] [361] => | [362] => |- [363] => |'''J j''' [364] => |jé [365] => |[[Palatální aproximanta|{{IPA|[j]}}]] [366] => | [367] => |- [368] => |'''K k''' [369] => |ká [370] => |[[Neznělá velární ploziva|{{IPA|[k]}}]] [371] => |[[znělá velární ploziva|{{IPA|[g]}}]] [372] => |- [373] => |'''L l''' [374] => |el [375] => |[[Alveolární laterální aproximanta|{{IPA|[l]}}]] [376] => | [377] => |- [378] => |'''M m''' [379] => |em [380] => |[[Bilabiální nazála|{{IPA|[m]}}]] [381] => |[[Labiodentální nazála|{{IPA|[ɱ]}}]] [382] => |- [383] => |'''N n''' [384] => |en [385] => |[[Alveolární nazála|{{IPA|[n]}}]] [386] => |[[Velární nazála|{{IPA|[ŋ]}}]] [387] => |- [388] => |'''Ň ň''' [389] => |eň [390] => |[[Palatální nazála|{{IPA|[ɲ]}}]] [391] => | [392] => |- [393] => |'''O o''' [394] => |ó [395] => |[[Polozavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[o]}}]] [396] => | [397] => |- [398] => |'''Ó ó''' [399] => |dlouhé ó [400] => |{{IPA|[o:]}} [401] => | [402] => |- [403] => |'''P p''' [404] => |pé [405] => |[[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|[p]}}]] [406] => |[[znělá bilabiální ploziva|{{IPA|[b]}}]] [407] => |- [408] => |'''Q q''' [409] => |kvé [410] => |{{IPA|[kv]}} [411] => | [412] => |- [413] => |'''R r''' [414] => |er [415] => |[[Alveolární vibranta|{{IPA|[r]}}]] [416] => | [417] => |- [418] => |'''Ř ř''' [419] => |eř (hovor. ''řet'') [420] => |[[Alveolární vibranta|{{IPA|[r̝]}}]] [421] => |[[Alveolární vibranta|{{IPA|[r̝°]}}]] [422] => |- [423] => |'''S s''' [424] => |es [425] => |[[Neznělá alveolární frikativa|{{IPA|[s]}}]] [426] => |[[znělá alveolární frikativa|{{IPA|[z]}}]] [427] => |- [428] => |'''Š š''' [429] => |eš [430] => |[[Neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʃ]}}]] [431] => |[[znělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʒ]}}]] [432] => |- [433] => |'''T t''' [434] => |té [435] => |[[Neznělá alveolární ploziva|{{IPA|[t]}}]] [436] => |[[znělá alveolární ploziva|{{IPA|[d]}}]] [437] => |- [438] => |'''Ť ť''' [439] => |ťé [440] => |[[Neznělá palatální ploziva|{{IPA|[c]}}]] [441] => |[[znělá palatální ploziva|{{IPA|[ɟ]}}]] [442] => |- [443] => |'''U u''' [444] => |ú [445] => |[[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ʊ]}}]] [446] => | [447] => |- [448] => |'''Ú ú''' [449] => |dlouhé ú [450] => |[[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|[u:]}}]] [451] => | [452] => |- [453] => |'''Ů ů''' [454] => |ů s kroužkem [455] => |{{IPA|[u:]}} [456] => | [457] => |- [458] => |'''V v''' [459] => |vé [460] => |[[znělá labiodentální frikativa|{{IPA|[v]}}]] [461] => |[[neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|[f]}}]] [462] => |- [463] => |'''W w''' [464] => |dvojité vé [465] => |{{IPA|[v]}} [466] => |{{IPA|[f]}} [467] => |- [468] => |'''X x''' [469] => |iks [470] => |{{IPA|[ks]}} [471] => |{{IPA|[gz]}} [472] => |- [473] => |'''Y y''' [474] => |ypsilon [475] => |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[ɪ]}}]] [476] => | [477] => |- [478] => |'''Ý ý''' [479] => |dlouhé ypsilon [480] => |[[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|[i:]}}]] [481] => | [482] => |- [483] => |'''Z z''' [484] => |zet [485] => |[[znělá alveolární frikativa|{{IPA|[z]}}]] [486] => |[[neznělá alveolární frikativa|{{IPA|[s]}}]] [487] => |- [488] => |'''Ž ž''' [489] => |žet [490] => |[[znělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʒ]}}]] [491] => |[[neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|[ʃ]}}]] [492] => |} [493] => [494] => === Fonetika a fonologie === [495] => {{Podrobně|Fonologie češtiny}}Duběda (2005), s. 106; Karlík, Nekula, Pleskalová (1995), s. 28–64. [496] => Čeština má 10 [[České samohlásky|samohlásek]] (5 krátkých a 5 dlouhých), 27 [[souhláska|souhlásek]] a 3 [[dvojhláska|dvojhlásky]]. [497] => [498] => [[Soubor:Czech vowel chart.png|náhled|300px|Výslovnost českých [[samohláska|samohlásek]] podle ''The Handbook of the International Phonetic Association'' ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]).]] [499] => [500] => {| class="wikitable" style="text-align: center" [501] => |+ Přehled českých souhlásek ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]) [502] => |- style="font-size: x-small;" [503] => | [504] => ! style="width: 4em;" | [[Bilabiální souhláska|Bilabiály]] obouretné [505] => ! style="width: 4em;" | [[Labiodentální souhláska|Labiodentály]] retozubné [506] => ! [[Alveolární souhláska|Alveoláry]] [507] => dásňové [508] => ! style="width: 4em;" | [[Postalveolární souhláska|Postalveoláry]] [509] => '''zadodásňové ''' [510] => ! style="width: 4em;" | [511] => [[Palatální souhláska|Palatály]] [512] => '''předopatrové ''' [513] => ! style="width: 4em;" | [[Velární souhláska|Veláry]] [514] => '''zadopatrové''' [515] => ! style="width: 4em;" | [[Glotální souhláska|Glotály]] [516] => '''hlasivkové ''' [517] => |- style="font-size: 120%;" [518] => ! style="font-size:small; text-align:left" | [[Nazální souhláska|Nazály]] – '''nosovky''' [519] => |    [[Bilabiální nazála|{{IPA|m}}]] [520] => | [521] => |    [[Alveolární nazála|{{IPA|n}}]] [522] => | [523] => |     [[Palatální nazála|{{IPA|ɲ}}]] [524] => | [525] => | [526] => |- style="font-size: 120%;" [527] => ! style="font-size: small; text-align:left" | [[Plozivní souhláska|Plozivy]] [528] => | [[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|p}}]] [[Znělá bilabiální ploziva|{{IPA|b}}]] [529] => | [530] => | [[Neznělá alveolární ploziva|{{IPA|t}}]] [[Znělá alveolární ploziva|{{IPA|d}}]] [531] => | [532] => | [[Neznělá palatální ploziva|{{IPA|c}}]] [[Znělá palatální ploziva|{{IPA|ɟ}}]] [533] => | [[Neznělá velární ploziva|{{IPA|k}}]] [[Znělá velární ploziva|{{IPA|g}}]] [534] => | [535] => |- style="font-size: 120%;" [536] => ! style="font-size: small; text-align:left" | [[Afrikátní souhláska|Afrikáty]] [537] => | [538] => | [539] => | [[Neznělá alveolární afrikáta|{{IPA|t͡s}}]] [[znělá alveolární afrikáta|{{IPA|d͡z}}]] [540] => | [[Neznělá postalveolární afrikáta|{{IPA|t͡ʃ}}]] [[znělá postalveolární afrikáta|{{IPA|d͡ʒ}}]] [541] => | [542] => | [543] => | [544] => |- style="font-size: 120%;" [545] => ! style="font-size: small; text-align:left" rowspan="2" | [[Frikativní souhláska|Frikativy]] [546] => | [547] => | [[Neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|f}}]] [[znělá labiodentální frikativa|{{IPA|v}}]] [548] => | [[Neznělá alveolární frikativa|{{IPA|s}}]] [[znělá alveolární frikativa|{{IPA|z}}]] [549] => | [[Neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|ʃ}}]] [[znělá postalveolární frikativa|{{IPA|ʒ}}]] [550] => | [551] => | [[Neznělá velární frikativa|{{IPA|x}}]]    [552] => |    [[znělá glotální frikativa|{{IPA|ɦ}}]] [553] => |- [554] => | [555] => | [556] => | rowspan="2" style="font-size: 120%;" |    [[Alveolární vibranta#Zvýšená alveolární vibranta|{{IPA|r̝}}]] [557] => | [558] => | [559] => | [560] => | [561] => |- [562] => ! rowspan=2 style="text-align:left" | [[Vibrantní souhláska|Vibranty]] [563] => | [564] => | [565] => | [566] => | [567] => | [568] => |- [569] => | [570] => | [571] => | style="font-size: 120%;" |    [[Alveolární vibranta|{{IPA|r}}]] [572] => | [573] => | [574] => | [575] => | [576] => |- [577] => ! style="text-align:left" | [[Aproximantní souhláska|Aproximanty]] [578] => | [579] => | [580] => | [581] => | [582] => | style="font-size: 120%;" |    [[Palatální aproximanta|{{IPA|j}}]] [583] => | [584] => | [585] => |- [586] => ! style="text-align:left" | [[Laterální souhláska|Laterální aproximanty]] [587] => | [588] => | [589] => | style="font-size: 120%;" |    [[Alveolární laterální aproximanta|{{IPA|l}}]] [590] => | [591] => | [592] => |} [593] => [594] => K charakteristickým rysům české výslovnosti patří zejména: [595] => [596] => * opozice kvantity (délky) samohlásek (dlouhá × krátká), která není závislá na přízvuku; [597] => * opozice [[znělost]]i u tzv. pravých souhlásek (s–z, t–d, p–b atd.), asimilace znělosti; [598] => * ztráta znělosti v koncových pozicích (např. le'''d''' [lɛ'''t''']); [599] => * pevný [[přízvuk]] na první [[slabika|slabice]] (× u spojení s jednoslabičnou předložkou na předložce: 'les × 'do lesa); [600] => * specificky český foném /[[ř]]/, který je dle svého hláskového okolí vyslovován buď zněle (''dři''), nebo nezněle (''tři''). [601] => [602] => == Mluvnice == [603] => {{Podrobně|Česká gramatika}}Karlík, Nekula, Pleskalová (1995), s. 228–367, 645–647. [604] => [605] => Čeština je [[flektivní jazyk]] (tj. ohebný), který vyjadřuje [[věta (lingvistika)|větnou]] [[syntax]] (skladbu) pomocí [[ohýbání|flexe]] ([[skloňování]] a [[časování]]). Jako taková se vyznačuje bohatstvím [[slovo|slovních]] tvarů ohebných slov. [606] => [607] => ;Slovní druhy [608] => [609] => Čeština rozlišuje tradičně 10 [[slovní druh|slovních druhů]], které se dělí na ohebné a neohebné: [610] => * ohebné [611] => ** [[skloňování|skloňují]] se – [[podstatné jméno|podstatná jména]], [[přídavné jméno|přídavná jména]], [[zájmeno|zájmena]], [[číslovka|číslovky]]; [612] => ** [[časování|časují]] se – [[sloveso|slovesa]]; [613] => * neohebné – [[příslovce]], [[předložka|předložky]], [[spojka (slovní druh)|spojky]], [[částice (slovní druh)|částice]], [[citoslovce]]. [614] => [615] => ;Jmenný rod [616] => [617] => Čeština rozlišuje 3 jmenné [[jmenný rod|rody]]: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). Mužský rod se dále člení na životný a neživotný. [618] => [619] => ;Číslo [620] => [621] => Rozlišuje se dvojí mluvnické [[číslo (mluvnice)|číslo]]: jednotné (singulár) a množné (plurál). Kromě toho se při skloňování vyskytují pozůstatky dvojného čísla ([[Dvojné číslo|duálu]]). [622] => [623] => ;Skloňování [624] => {{Podrobně|České skloňování}} [625] => Čeština má 7 [[mluvnický pád|pádů]] ([[nominativ]], [[genitiv]], [[dativ]], [[akuzativ]], [[vokativ]], [[lokál]], [[instrumentál]]), které se uplatňují při skloňování [[česká podstatná jména|podstatných]] a [[česká přídavná jména|přídavných jmen]], [[česká zájmena|zájmen]] a [[české číslovky|číslovek]]. [626] => [627] => Základním tvarem ([[lemma (lingvistika)|lemmatem]]) jmen je zpravidla [[nominativ]] [[jednotné číslo|singuláru]] (1. pád jednotného čísla). [628] => [629] => ;Časování [630] => {{Podrobně|Česká slovesa}} [631] => [[Česká slovesa]] vyjadřují 3 časy: minulý ([[préteritum]]), přítomný ([[přítomný čas|prézens]]) a budoucí ([[čas (mluvnice)|futurum]]). [632] => [633] => Mají též [[sémantika|sémantickou]] schopnost rozlišit vztah k plynutí času a ukončenosti děje pomocí [[slovesný vid|vidu]] (aspektu). Z tohoto hlediska se dělí na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Dokonavá slovesa nemají schopnost vyjádřit přítomnost, jejich přítomné tvary vyjadřují budoucnost. [634] => [635] => Rozlišují se 3 [[slovesný způsob|slovesné způsoby]]: oznamovací ([[indikativ]]), podmiňovací ([[kondicionál]]) a rozkazovací ([[imperativ]]). Vztah podmětu k ději se vyjadřuje činným ([[činný rod|aktivum]]) nebo trpným ([[trpný rod|pasivum]]) [[slovesný rod|rodem]]. [636] => [637] => Základním tvarem u sloves je [[infinitiv]]. [638] => [639] => ;Slovosled [640] => {{Podrobně|Český slovosled}} [641] => Díky tomu, že hlavní větné členy lze zpravidla rozlišit na základě jejich [[Tvarosloví|morfologie]], může se jejich [[slovosled]] řídit '''[[Aktuální větné členění|aktuálním větným členěním]]''' – na začátku věty jsou obvykle (je-li použit [[Aktuální větné členění|objektivní slovosled]]) členy vyjadřující informace známé obecně nebo uvedené v předchozím textu ([[Aktuální větné členění#Téma a réma|kulisa]] a [[Aktuální větné členění#Téma a réma|téma]]), za nimi následují informace nové (tzv. [[Aktuální větné členění#Téma a réma|réma]]). Aktuální větné členění tak často překrývá základní slovosled typu SVO ([[podmět]]–[[přísudek]]–[[předmět (mluvnice)|předmět]]), který se uplatňuje, pokud by mohlo dojít k záměně nebo u neobratných mluvčích. Slovosled v češtině významně ovlivňuje fakt, že [[podmět]] je často [[Podmět#Nevyjádřený podmět|nevyjádřený]], a že mnoho nezdůrazněných krátkých tvarů [[Zájmeno|zájmen]], [[Volný morfém|volných morfémů]] i některá [[příslovce]] a spojovací výrazy se sdružují do [[Příklonka|klitického trsu]] (příklonkové skupiny, příklonkového clusteru) umístěného za první hlavní větný člen (například ve větě ''Zítra bych se tam mohl stavit.'', která by bez těchto vlivů zněla nepřijatelně: ''Já mohl bych stavit se tam zítra.''). [642] => [643] => == Oficiální status == [644] => [[Soubor:Studeněves, tabule dětského hřiště.JPG|náhled|upright|Ukázka české cedule u vstupu na dětské hřiště]] [645] => {{Podrobně|Úřední jazyk}} [646] => Češtinu používá převážná většina obyvatel České republiky, její používání však není dáno speciálním jazykovým zákonem. Podle příslušných zákonů [[soud]]y, orgány činné v [[trestní řízení|trestním řízení]] a [[úřad]]y vedou jednání a vyhotovují rozhodnutí v českém jazyce{{Citace monografie [647] => | titul = Zákon ČNR č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách, § 46a [648] => | url = http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Loterie_UZ_pdf.pdf [649] => | datum přístupu = 2007-08-16 [650] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20070927013310/http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Loterie_UZ_pdf.pdf [651] => | datum archivace = 2007-09-27 [652] => | nedostupné = ano [653] => }} {{Wayback|url=http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Loterie_UZ_pdf.pdf |date=20070927013310 }}; {{Citace monografie [654] => | titul = Zákon ČNR 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, § 71 odst. 3 [655] => | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/ [656] => }}; {{Citace monografie [657] => | titul = Zákon ČNR 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, § 123d [658] => | url = http://i.iinfo.cz/urs-att/P_582-91-104998589628484.htm [659] => }}; {{Citace monografie [660] => | titul = Zákon 99/1963 Sb. občanský soudní řád, § 18 [661] => | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/osr/ [662] => }}; {{Citace monografie [663] => | titul = Zákon 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), § 2 odst. 14 a §§ 28 – 29 [664] => | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ [665] => }} ([[finanční úřad]]y též ve [[slovenština|slovenštině]]{{Citace monografie [666] => | titul = Zákon ČNR č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, § 3 [667] => | url = http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ [668] => }}). Kdo neovládá češtinu, má nárok na jednání v jazyce, který ovládá (de facto na [[tlumočení]]). Prodávané zboží musí být opatřeno návodem v češtině.{{Citace monografie [669] => | titul = Zákon 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, § 11 [670] => | url = http://www.spotrebitele.info/kartoteka/index.php?page=410 [671] => }} [672] => [673] => Podle [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]]{{Citace monografie [674] => | titul = Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod, č. 25 [675] => | odkaz na titul = s:Listina základních práv a svobod [676] => }} [677] => (součást ústavního pořádku ČR) mají národnostní a etnické menšiny právo na vlastní jazyk. [678] => [679] => Čeština je též (od května [[2004]]) jedním z 24 (stav k roku [[2013]]) oficiálních (úředních) jazyků Evropské unie. Formálně jsou si všechny oficiální jazyky EU rovné. [680] => [681] => == Regulační instituce == [682] => Za autoritu v záležitostech českého jazyka je tradičně pokládán (ovšem nemá to podporu v zákoně či úřadech) [[Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky|Ústav pro jazyk český]], který je jedním z vědeckých ústavů [[Akademie věd České republiky]]. Jeho úkolem je základní i aplikovaný výzkum současné češtiny i její historie. [683] => {{Citace elektronické monografie [684] => | titul = Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i. [685] => | url = http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page=index [686] => | datum vydání = [687] => | datum aktualizace = 2008-02-14 [688] => | datum přístupu = 2008-02-14 [689] => | vydavatel = ÚJČ AV ČR [690] => | místo = Praha [691] => | jazyk = česky [692] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20080220121131/http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page=index [693] => | datum archivace = 2008-02-20 [694] => | nedostupné = ano [695] => }} [696] => Vydává doporučující publikace (například [[Pravidla českého pravopisu]], [[Slovník spisovné češtiny]], [[Akademický slovník cizích slov]]) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy]] schvaluje užívání uvedených příruček ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách. [697] => {{Citace elektronické monografie [698] => | titul = Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu a stanoveným podmínkám pro udělování a odnímání schvalovacích doložek učebnicím a učebním textům a k zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic [699] => | url = http://www.msmt.cz/Files/PDF/VMSdeleni18519www15122005.pdf [700] => | datum vydání = 2005-10-12 [701] => | datum přístupu = 2008-01-29 [702] => | vydavatel = Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [703] => | místo = Praha [704] => | jazyk = česky [705] => }}; [706] => {{Citace elektronické monografie [707] => | titul = Katalog požadavků k maturitní zkoušce: Český jazyk a literatura: Zkouška zadávaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy [708] => | url = http://www.cermat.cz/novamaturita/katalogy/Katalog_CJL_09092005.pdf [709] => | datum vydání = 2005-10-04 [710] => | datum přístupu = 2008-01-29 [711] => | vydavatel = Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [712] => | místo = Praha [713] => | jazyk = česky [714] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20070315182804/http://www.cermat.cz/novamaturita/katalogy/Katalog_CJL_09092005.pdf [715] => | datum archivace = 2007-03-15 [716] => | nedostupné = ano [717] => }} [718] => [719] => [720] => == Výuka češtiny ve světě == [721] => Český jazyk se v současnosti (2020) vyučuje ve střediscích výuky češtiny, tzv. lektorátech na 35 univerzitách v 24 zemích světa. Lektoráty zřizují na základě zájmu zahraničních vysokých škol česká ministerstva ([[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|ministerstvo školství]] a [[Ministerstvo zahraničních věcí České republiky|zahraničních věcí]]) v rámci ''Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí''.{{Citace periodika [722] => | příjmení1 = Sotona [723] => | jméno1 = Jiří [724] => | titul = Čeština být těžká jazyk! [725] => | periodikum = Magazín - Právo [726] => | datum = 2020-04-11 [727] => | strany = 10–13 [728] => }} [729] => [730] => == Odkazy == [731] => [732] => === Reference === [733] => [734] => [735] => === Literatura === [736] => * {{Citace monografie [737] => | příjmení = Bělina [738] => | jméno = P. [739] => | spoluautoři = et al. [740] => | odkaz na autora = [741] => | rok = 2003 [742] => | titul = Dějiny zemí Koruny české II [743] => | vydavatel = Paseka [744] => | místo = Praha, Litomyšl [745] => | isbn = 80-7185-605-3 [746] => }} [747] => * {{Citace monografie [748] => | příjmení = Čornej [749] => | jméno = P. [750] => | spoluautoři = et al. [751] => | odkaz na autora = Petr Čornej [752] => | rok = 2003 [753] => | titul = Dějiny zemí Koruny české I [754] => | vydavatel = Paseka [755] => | místo = Praha, Litomyšl [756] => | isbn = 80-7185-605-3 [757] => }} [758] => * {{Citace monografie [759] => | příjmení = Duběda [760] => | jméno = T. [761] => | rok = 2005 [762] => | titul = Jazyky a jejich zvuky. Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii [763] => | vydavatel = Karolinum [764] => | místo = Praha [765] => | isbn = 80-246-1073-6 [766] => }} [767] => * {{Citace monografie [768] => | příjmení = Hlavsa [769] => | jméno = Z. [770] => | spoluautoři = et al. [771] => | rok = 1993 [772] => | titul = Akademická pravidla českého pravopisu [773] => | vydavatel = Academia [774] => | místo = Praha [775] => | isbn = 80-200-0475-0 [776] => }} [777] => * {{Citace monografie [778] => | příjmení = Karlík [779] => | jméno = P. [780] => | příjmení2 = Nekula [781] => | jméno2 = M. [782] => | příjmení3 = Pleskalová [783] => | jméno3 = J. (eds.) [784] => | rok = 2002 [785] => | titul = Encyklopedický slovník češtiny [786] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [787] => | místo = Praha [788] => | isbn = 80-7106-484-X [789] => | odkaz na autora = Petr Karlík [790] => }} [791] => * {{Citace monografie [792] => | příjmení = Karlík [793] => | jméno = P. [794] => | příjmení2 = Nekula [795] => | jméno2 = M. [796] => | příjmení3 = Rusínová [797] => | jméno3 = Z. (eds.) [798] => | rok = 1995 [799] => | titul = Příruční mluvnice češtiny [800] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [801] => | místo = Praha [802] => | isbn = 80-7106-134-4 [803] => }} [804] => * {{Citace monografie [805] => | příjmení = Krčmová [806] => | jméno = M. [807] => | rok = 2006 [808] => | titul = Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty [809] => | vydavatel = Filozofická fakulta OU [810] => | místo = Ostrava [811] => | isbn = 80-7368-213-3 [812] => | odkaz na autora = Marie Krčmová [813] => }} [814] => * {{Citace monografie | jméno = S. M. | příjmení = Newerkla | odkaz na autora = Stefan Michael Newerkla | titul = Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch. Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwicklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen | edice = Schriften über Sprachen und Texte 7 | vydání = 2 | vydavatel = Peter Lang | místo = Frankfurt am Main | rok = 2011 | počet stran = 780 | strany = 401 | isbn = 978-3-631-61026-8 | url = https://uscholar.univie.ac.at/detail/o:958647}} [815] => * {{Citace monografie [816] => | příjmení = Šaur [817] => | jméno = V. [818] => | odkaz na autora = [819] => | rok = 2004 [obsahuje další informace zejména k částem „Písmo a výslovnost“ a „Mluvnice“] [820] => | titul = Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice [821] => | vydavatel = Ottovo nakladatelství [822] => | místo = Praha [823] => | isbn = 80-7181-133-5 [824] => }} [825] => * {{Citace monografie [826] => | příjmení = Šiška [827] => | jméno = Z. [828] => | rok = 2005 [829] => | titul = Fonetika a fonologie [830] => | vydání = 2 [831] => | vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci [832] => | místo = Olomouc [833] => | isbn = 80-244-1044-3 [834] => }} [835] => * VOLÍN, J.; SKARNITZL, R. ''Segmentální plán češtiny''. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. {{ISBN|978-80-7308-885-9}} (print), {{ISBN|978-80-7308-886-6}} (online). [836] => [837] => === Související články === [838] => * [[Bibličtina (Slovensko)]] [839] => * [[Česká slova v jiných jazycích]] [840] => * [[Moravština]] a [[Slezská nářečí]] [841] => * [[Petr Sgall]] [842] => * [[Pravidla českého pravopisu]] [843] => * [[Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou]] [844] => * [[Slezština (lechický jazyk)|Slezština]] [845] => * [[Slovenština]] [846] => [847] => === Externí odkazy === [848] => {{Wiktionarylang|code=cs|Česká}} [849] => * {{Commonscat}} [850] => * {{Wikislovník|heslo=čeština}} [851] => * {{Wikislovník|kategorie=Čeština}} [852] => * {{Wikicitáty|téma=Čeština}} [853] => * {{Wikiknihy|kniha=Čeština}} [854] => * [http://prirucka.ujc.cas.cz/ Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR] [855] => * [http://vokabular.ujc.cas.cz Vokabulář webový – Webové hnízdo historických slovníků] na stránkách ÚJČ AV ČR [856] => * [https://web.archive.org/web/20170515053207/http://www.pteryx.net/sklonovani.html Skloňování] – funkční české skloňování v [[JavaScript]]u [857] => * [http://interval.cz/serialy/hrichy-pro-sileneho-korektora/ Hříchy pro šíleného korektora] – seriál o češtině na serveru Interval.cz [858] => * [https://web.archive.org/web/20120408232113/http://www.krcmic.cz/rubriky/clanky/cestinarsky-koutek/ O češtině] – sekce věnovaná češtině [859] => * {{Citace periodika | příjmení = Karlíková | jméno = Helena | titul = Německé výpůjčky v češtině a slovenštině | periodikum = Naše řeč | rok = 2005 | ročník = 88 | číslo = 4 | strany = 207–213 | url = http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7844 | issn = 0027-8203}} [860] => * {{Citace monografie | jméno = Stefan Michael | příjmení = Newerkla | odkaz na autora = Stefan Michael Newerkla | titul = Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch. Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwicklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen | edice = Schriften über Sprachen und Texte 7 | vydání = 2 | vydavatel = Peter Lang | místo = Frankfurt am Main | rok = 2011 | počet stran = 780 | strany = 401 | isbn = 978-3-631-61026-8 | url = https://uscholar.univie.ac.at/detail/o:958647}} [861] => * [http://mluvtecesky.net/ mluvtečesky.net – vícejazyčné stránky pro výuku češtiny]{{Wayback|url=http://mluvtecesky.net/ |date=20200410004817 }} [862] => * kniha o slovenštině a češtině z 18. století - DOLEŽAL, Pavel. [http://digitalna.kniznica.info/s/dWsq0kcj9j ''Grammatica slavico-bohemica, : in qua, praeter alia, ratio accuratae scriptionis et flexionis ...'']. Posonii : Typis Royerianis, An. 1746. 321 s. - dostupné v [[Digitální knihovna Univerzitní knihovny v Bratislavě|Digitální knihovně UKB]] [863] => [864] => {{Čeština}} [865] => {{Slovanské jazyky}} [866] => {{Oficiální jazyky EU}} [867] => [868] => {{Autoritní data}} [869] => {{Portály|Český jazyk|Jazyk}} [870] => [871] => [[Kategorie:Čeština| ]] [872] => [[Kategorie:Západoslovanské jazyky]] [873] => [[Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie]] [874] => [[Kategorie:Živé jazyky]] [875] => [[Kategorie:Jazyky Česka]] [876] => [[Kategorie:Jazyky Rumunska]] [877] => [[Kategorie:Jazyky Slovenska]] [] => )
good wiki

Čeština

Čeština neboli český jazyk je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté lužické srbštině a polštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Pravidla českého pravopisu','Alveolární vibranta','zavřená přední nezaokrouhlená samohláska','Slovenština','nářečí','diakritické znaménko','znělá postalveolární frikativa','Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky','Aktuální větné členění#Téma a réma','znělá alveolární frikativa','obecná čeština','Aktuální větné členění'

Nářečí

Slovenština