Array ( [0] => 15487808 [id] => 15487808 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Spravedlnost [uri] => Spravedlnost [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Spravedlnost Spravedlnost je hodnotový ideál, který usiluje o rovnost, férovost a etické zacházení ve společenském životě. Je to základní princip, který podporuje harmonii a důvěru v různých oblastech, jako je právo, etika a společenské interakce. Historicky se pojetí spravedlnosti vyvíjelo a přizpůsobovalo různým kulturám a časovým obdobím. V moderní společnosti je spravedlnost často spojována s dodržováním zákonů, důrazem na lidská práva a ochranou slabších. Spravedlivé společenství se snaží o rovné příležitosti pro všechny občany, a to nejen v oblasti ekonomické, ale také v oblasti vzdělání a zdravotní péče. Filozofové, jako jsou Platón, Aristoteles, Kant a Rawls, přispěli k hlubokému porozumění spravedlnosti. Každý z těchto myslitelů nabídl různý pohled na to, co znamená být spravedlivý, obohatili tak diskusi o možnostech, jak dosáhnout spravedlivější společnosti. Spravedlnost se neustále vyvíjí a adaptuje na nové výzvy, jakými jsou technologické změny, globální problémy a sociální dynamika. To, co je považováno za spravedlivé, se může lišit na základě kulturních, ekonomických a historických kontextů, což nás vyzývá k otevřenosti a dialogu. Snažení o spravedlnost ukazuje na pozitivní lidský potenciál pro empatii a solidaritu. Společnosti, které se aktivně snaží o spravedlnost, vytvářejí prostředí, kde se lidé mohou svobodně vyjadřovat, spolupracovat a tvořit hodnoty, což vede ke zdravějšímu a šťastnějšímu životu pro všechny. Spravedlnost tedy není jen cílem, ale také cestou, která nabízí naději a inspiraci pro budoucnost. [oai_cs_optimisticky] => Spravedlnost Spravedlnost je hodnotový ideál, který usiluje o rovnost, férovost a etické zacházení ve společenském životě. Je to základní princip, který podporuje harmonii a důvěru v různých oblastech, jako je právo, etika a společenské interakce. Historicky se pojetí spravedlnosti vyvíjelo a přizpůsobovalo různým kulturám a časovým obdobím. V moderní společnosti je spravedlnost často spojována s dodržováním zákonů, důrazem na lidská práva a ochranou slabších. Spravedlivé společenství se snaží o rovné příležitosti pro všechny občany, a to nejen v oblasti ekonomické, ale také v oblasti vzdělání a zdravotní péče. Filozofové, jako jsou Platón, Aristoteles, Kant a Rawls, přispěli k hlubokému porozumění spravedlnosti. Každý z těchto myslitelů nabídl různý pohled na to, co znamená být spravedlivý, obohatili tak diskusi o možnostech, jak dosáhnout spravedlivější společnosti. Spravedlnost se neustále vyvíjí a adaptuje na nové výzvy, jakými jsou technologické změny, globální problémy a sociální dynamika. To, co je považováno za spravedlivé, se může lišit na základě kulturních, ekonomických a historických kontextů, což nás vyzývá k otevřenosti a dialogu. Snažení o spravedlnost ukazuje na pozitivní lidský potenciál pro empatii a solidaritu. Společnosti, které se aktivně snaží o spravedlnost, vytvářejí prostředí, kde se lidé mohou svobodně vyjadřovat, spolupracovat a tvořit hodnoty, což vede ke zdravějšímu a šťastnějšímu životu pro všechny. Spravedlnost tedy není jen cílem, ale také cestou, která nabízí naději a inspiraci pro budoucnost. ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=etickém a právním pojmu}} [1] => [2] => [[Soubor:Picswiss BE-98-17 Biel- Gerechtigkeitsbrunnen (Burgplatz).jpg|náhled|upright=0.8|Alegorie spravedlnosti, [[Biel]], Švýcarsko]] [3] => [4] => '''Spravedlnost''' je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání [[společnost]]i a zejména pro [[právo]]. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.''Etika Nikomachova'', 1134b5 [5] => [6] => V oblastech různých vztahů (osobních vč. obchodních a pracovních (viz [[závazkové právo]])), kde by měla vládnout spravedlnost, ji lze charakterizovat několika principy: [7] => # rovné zacházení se všemi – '''spravedlnost jako rovnost''' před zákonem, [8] => # přiměřené tresty i odměny – '''retributivní spravedlnost''' (viz [[Zásluhová společnost|společnost zásluh]] versus nároků), [9] => # spravedlivé rozdělování požitků i břemen – '''distributivní spravedlnost,''' [10] => # rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně – '''procesní spravedlnost'''. [11] => [12] => == Původ a význam pojmu == [13] => [[Soubor:Droitmou.svg|náhled|Alegorie spravedlnosti (obecní znak)]] [14] => [15] => Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé [[Primáti|primáty]].Nature 425, 297-299 (18 September 2003), cit. podle Enwiki, heslo Justice. Již [[batole]] přejímá smysl pro spravedlnost od rodičů.http://medicalxpress.com/news/2015-09-parents-views-justice-affect-babies.html - Parents' views on justice affect babies' moral development Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu.U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985. Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti. [16] => :{{Citát v řádku|Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.|[[Platón]]}}Platón, ''Prótagoras'' 322d. [17] => :{{Citát v řádku|Bez spravedlnosti, pokud nesledují společný zájem, co jiného jsou království než velké loupeže?|[[Svatý Augustin]]}}Augustin, ''O obci Boží'', 4.4. [18] => Římský právník [[Ulpianus|Ulpian]] vymezuje spravedlnost trojím požadavkem: [19] => :{{Citát v řádku|Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří.}}''Digesta'' I.1.1. Cit. u Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Praha 2007, str. 233. [20] => Takto široký pojem spravedlnosti se od [[Aristotelés|Aristotela]] rozděluje do několika typů. [21] => [22] => === Retributivní spravedlnost === [23] => Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena. Retributivní spravedlnost vyžaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně aby poškozená strana dostala náhradu a [[satisfakce|satisfakci]]. Nejstarší indický ''[[Zákoník Manuův]]'' (1. tisíciletí př. n. l.) vysvětluje tento požadavek takto: [24] => :{{Citát v řádku|Kdyby král neúnavně netrestal ty, které trestat má, silnější by si pekli ty slabší jako ryby na rožni. … Nikomu by nic nepatřilo a svět by byl vzhůru nohama.}} [25] => Zatímco potrestaný [[zločin]] padá plně na pachatele, [26] => :{{Citát v řádku|čtvrtina (nepotrestané) nespravedlnosti padá na toho, kdo ji způsobil, čtvrtina na svědky, čtvrtina na soudce, čtvrtina na krále.}}''The laws of Manu'', 8.18. [27] => [28] => Retributivní spravedlnost tedy vyžaduje nápravu a přiměřený [[trest]]; otázka je, co to znamená. Nejstarší teorie trestu, ''ius talionis'', stanoví, že trest se má rovnat poškození: [29] => :{{Citát v řádku|Oko za oko, zub za zub.}}Bible, ''Exodus'' 21,24. [30] => [31] => Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody. [32] => [33] => [[Soubor:Frankfurt Am Main-Gerechtigkeitsbrunnen-Detail-Justitia von Westen-20110408.jpg|náhled|Alegorie spravedlnosti, [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurt n/M.]]]] [34] => [35] => Retributivní spravedlnost zobrazují všechny [[alegorie]] Spravedlnosti, římské ''Iustitia'': je to žena se zavázanýma očima, protože nemá brát ohled na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat. [36] => :{{Citát v řádku|Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.|[[Blaise Pascal]]}}B. Pascal, ''Myšlenky'', zl. 298. [37] => [38] => === Distributivní spravedlnost === [39] => Požadavek distributivní spravedlnosti nastupuje tam, kde se mezi několik subjektů rozdělují požitky nebo břemena: při dělení dědictví nebo kořisti, při rozdělování daní a podobně. Když se dvě děti tahají o tabulku čokolády, je spravedlivé jim ji rozdělit. Jednoduchá či mechanická spravedlnost říká, že každému stejně. Jenže stejný objem daně (jako byla raně středověká daň z hlavy) je pro bohatého maličkost, kdežto chudého by zruinoval. Jako by distributivní spravedlnost neměla být slepá, ale brát ohled na to, kdo před ní právě stojí. Proto druhá úvaha říká, že se má přihlížet k možnostem plátce. Ale ani stejná [[mzda]] pro všechny by nebyla spravedlivá: má se brát v úvahu jeho výkon či zásluha. [40] => [41] => Požadavek distributivní spravedlnosti tedy rozhodně není jednoduchý a německý právní teoretik Rüthers uvádí zamotaný příklad: dědictví po otci obnáší stádo ovcí a má se rozdělit mezi tři syny; každý by dostal deset ovcí. Jenže nejmladší je nezletilý, a tak si oba starší vezmou po patnácti se závazkem, že se s nejmladším až dospěje vyrovnají. Mezitím ale nejstarší hospodařil špatně a zbývají mu už jen tři ovce, kdežto prostřední jich má třicet. Kolik ovcí mají dát nejmladšímu, aby to bylo spravedlivé?B. Rüthers, ''Rechtstheorie''. München 1999, str. 203. [42] => [43] => O distributivní spravedlnost jde také v požadavku spravedlivé mzdy: má mít lékař větší plat než horník? Než učitel, poslanec, řidič? Na tuto obtížnou otázku odpovídají moderní společnosti tak, že spravedlivou mzdu každému určuje ten, kdo jeho výrobky či služby potřebuje. Ale kdo to má udělat pro ty, koho „potřebuje“ čili zaměstnává a platí stát? [44] => [45] => [[Soubor:Justice statue.jpg|vlevo|náhled|Spravedlnost s mečem a s knihou - socha na budově [[okresní soud v Olomouci|soudu v Olomouci]]]] [46] => [47] => === Procesní spravedlnost === [48] => Moderní právo rozhoduje na základě psaných [[zákon]]ů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. Jak k tomu říká Aristotelés: [49] => :{{Citát v řádku|Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.}}Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a. [50] => [51] => Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87. To je ovšem požadavek minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a 20. století zažilo politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě. Podle J. Přibáně se „zákon sám stal zločinem“.Přibáň - Holländer, ''Právo a dobro v ústavní demokracii''. Str. 29. [52] => [53] => [[Soubor:Justitia - Capella dei Scrovegni - Padua 2016.jpg|upright=0.8|náhled|Spravedlnost váží jednotlivé lidi. [[Giotto di Bondone]] ([[1267]]–[[1337]]), [[Padova]] ([[Itálie]])]] [54] => [55] => === Spravedlnost jako férovost === [56] => Aristotelés v ''[[Etika Nikomachova|Etice Nikomachově]]'' píše, že zákony se musí týkat jen těch nejčastějších případů a že tudíž někdy vedou k nespravedlnostem. Doporučuje proto soudcům jistou slušnost či férovost (řecky ''epieikeia'', latinsky ''aequitas'', anglicky ''equity'' nebo ''fairness''), a to jako „opravu zákonné spravedlnosti“. [57] => [58] => Na pojmu férovosti a na myšlence [[Společenská smlouva|společenské smlouvy]] vybudoval svou ''Teorii spravedlnosti'' významný americký politický filosof [[John Rawls]]. Rawls vychází z „původního stavu“, kdy žádné zákony nejsou, a navíc předpokládá „závoj nevědomosti“, kdy žádný z účastníků ještě neví, jaká role, postavení nebo majetek mu v budoucím uspořádání připadne. Za těchto předpokladů je spravedlivé to, co vyhovuje dvěma kritériím: [59] => # Každý má stejný nárok na stejnou soustavu politických práv a svobod, jakou lze zaručit pro všechny. [60] => # Společenské a ekonomické nerovnosti musí vyhovovat dvěma podmínkám: [61] => ## Musí se týkat postavení a úřadů, jež jsou otevřené každému za podmínek rovných příležitostí. [62] => ## Mají být nejvíce na prospěch těm nejméně zvýhodněným členům společnosti. [63] => Tato pravidla mají klesající váhu: první má přednost před druhým a 2.1. má přednost před 2.2. a jsou ještě doplněna dvěma pravidly přednosti.J. Rawls, ''Teorie spravedlnosti'', kap. 46. [64] => [65] => Rawlsova kniha se stala se předmětem mnoha diskusí a má na myšlení o společnosti stále velký vliv. Vychází totiž z široce přijímaných předpokladů politického [[Liberalismus|liberalismu]] a [[Immanuel Kant|Kantovy]] filosofie, a přitom se snaží opatrně omezit výstřelky extrémního [[individualismus|individualismu]]. [66] => [67] => == Nejen spravedlnost == [68] => [[Soubor:Gerechtigkeit-1537.jpg|náhled|upright=0.8|Alegorie spravedlnosti, [[Lucas Cranach starší]], 1537]] [69] => [70] => Jakkoli je spravedlnost pro každé společenství a každou společnost nesmírně důležitá, přece však sama nestačí. Předně se představa spravedlnosti opírá o jistou základní důvěru mezi lidmi, kterou římský právní teoretik [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] popisuje takto: [71] => :{{Citát v řádku|Základem spravedlnosti je ovšem důvěra (''fides''), tj. stálost a pravdivost řečeného a dohodnutého: … co se řekne, má se také stát.}}M. T. Cicero, ''De officiis'', 1.7.23. [72] => [73] => Aristotelés napsal, že spravedlnost je normou jednání ve velké společnosti, kdežto „mezi přáteli není spravedlnosti třeba“. [74] => [75] => Francouzský filosof [[Emmanuel Lévinas]], který spravedlnost vymezuje jako „právo promluvit“, říká nakonec toto: [76] => :{{Citát v řádku|Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přímku spravedlnosti a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za přímkou spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra, jež vyžaduje všechny schopnosti každé jednotlivé přítomnosti.}}E. Lévinas, ''Totalita a nekonečno''. Praha 1997, str. 220. [77] => [78] => == Reference == [79] => [80] => [81] => == Literatura == [82] => * Aristotelés, ''Etika Nikomachova''. Praha: Rezek 2013 [83] => * R. Dworkin, ''Když se práva berou vážně''. Praha: Oikúmené 2001 [84] => * H. L. A. Hart, ''Pojem práva''. Praha: Prostor 2010 [85] => * G. W. F. Hegel, ''Základy filosofie práva''. Praha: Academia 1992 [86] => * V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha: C. H. Beck 1995 [87] => * L. Pospíšil, ''Etnologie práva''. Praha: Set Out 1997 [88] => * J. Přibáň - P. Holländer (red.), ''Právo a dobro v ústavní demokracii''. Praha: SLON 2011 [89] => * J. Rawls, ''Teorie spravedlnosti''. Praha: Victoria Publishing 1995 [90] => * M. Sandel, ''Spravedlnost: co je správné dělat?'' Praha: Karolinum 2015 [91] => * J. Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Praha: Vyšehrad 2015 [92] => * U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985. [93] => [94] => == Související články == [95] => * [[Dobro]] [96] => * [[Zlo]] [97] => * [[Bezpráví]] [98] => [99] => == Externí odkazy == [100] => * {{Wikislovník|heslo=spravedlnost}} [101] => * {{Commonscat}} [102] => * {{Otto|heslo=Spravedlnost}} [103] => * {{Wikicitáty|téma=Spravedlnost}} [104] => * {{Citace elektronické monografie [105] => | příjmení = Studený [106] => | jméno = Václav [107] => | titul = O kvantitativní kvalifikaci spravedlnosti [108] => | url = http://is.muni.cz/elportal/?id=702647 [109] => | datum vydání = 2006-09-20 [110] => | datum přístupu = 2008-11-12 [111] => | vydavatel = Masarykova univerzita [112] => }} [113] => * {{en}} Lamont, Julian and Favor, Christi: [http://plato.stanford.edu/entries/justice-distributive/ Distributive Justice] (The Stanford Encyclopedia of Philosophy) [114] => * {{en}} Slote, Michael: [http://plato.stanford.edu/entries/justice-virtue/ Justice as a Virtue] (The Stanford Encyclopedia of Philosophy) [115] => * {{en}} Bedau, Hugo Adam and Kelly, Erin: [http://plato.stanford.edu/entries/punishment/ Punishment] (The Stanford Encyclopedia of Philosophy) [116] => * {{en}} Slater, Thomas: [http://www.newadvent.org/cathen/08571c.htm Justice] (The Catholic Encyclopedia) [117] => * {{en}} [http://www.sandel.cz Justice with Michael Sandel] – 12 přednášek profesora Harvardovy univerzity o tématech z dějin uvažování o spravedlnosti (české titulky) [118] => [119] => {{Autoritní data}} [120] => {{Portály|Filozofie|Právo}} [121] => [122] => [[Kategorie:Etika]] [] => )
good wiki

Spravedlnost

Alegorie spravedlnosti, Biel, Švýcarsko Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména pro právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.

More about us

About

Je to základní princip, který podporuje harmonii a důvěru v různých oblastech, jako je právo, etika a společenské interakce. Historicky se pojetí spravedlnosti vyvíjelo a přizpůsobovalo různým kulturám a časovým obdobím. V moderní společnosti je spravedlnost často spojována s dodržováním zákonů, důrazem na lidská práva a ochranou slabších. Spravedlivé společenství se snaží o rovné příležitosti pro všechny občany, a to nejen v oblasti ekonomické, ale také v oblasti vzdělání a zdravotní péče. Filozofové, jako jsou Platón, Aristoteles, Kant a Rawls, přispěli k hlubokému porozumění spravedlnosti. Každý z těchto myslitelů nabídl různý pohled na to, co znamená být spravedlivý, obohatili tak diskusi o možnostech, jak dosáhnout spravedlivější společnosti. Spravedlnost se neustále vyvíjí a adaptuje na nové výzvy, jakými jsou technologické změny, globální problémy a sociální dynamika. To, co je považováno za spravedlivé, se může lišit na základě kulturních, ekonomických a historických kontextů, což nás vyzývá k otevřenosti a dialogu. Snažení o spravedlnost ukazuje na pozitivní lidský potenciál pro empatii a solidaritu. Společnosti, které se aktivně snaží o spravedlnost, vytvářejí prostředí, kde se lidé mohou svobodně vyjadřovat, spolupracovat a tvořit hodnoty, což vede ke zdravějšímu a šťastnějšímu životu pro všechny. Spravedlnost tedy není jen cílem, ale také cestou, která nabízí naději a inspiraci pro budoucnost.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Soubor:Picswiss BE-98-17 Biel- Gerechtigkeitsbrunnen (Burgplatz).jpg','Aristotelés','Bezpráví','Dobro','Marcus Tullius Cicero','individualismus','Liberalismus','Společenská smlouva','Soubor:Justitia - Capella dei Scrovegni - Padua 2016.jpg','Soubor:Justice statue.jpg','alegorie','Soubor:Frankfurt Am Main-Gerechtigkeitsbrunnen-Detail-Justitia von Westen-20110408.jpg'