Array ( [0] => 14846642 [id] => 14846642 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Süan-te [uri] => Süan-te [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = [2] => #ff0000 [3] => | jméno = Süan-te [4] => | titul = [[Čínský císař|císař]] [[říše Ming]] [5] => | obrázek = Portrait_assis_de_l'empereur_Ming_Xuanzong.jpg [6] => | popisek = [7] => | vláda = [[27. červen]] [[1425]] – [[31. leden]] [[1435]] [8] => | éra = Süan-te ({{Cizojazyčně|zh|宣德}}, [[8. únor]] [[1426]] – [[17. leden]] [[1436]]) [9] => | datum korunovace = [10] => | tituly = [11] => | celé jméno = Ču Čan-ťi ({{Cizojazyčně|zh|朱瞻基}}) [12] => | chrámové jméno = Süan-cung ({{Cizojazyčně|zh|宣宗}}) [13] => | posmrtné jméno = zkrácené: Čang-ti ({{Cizojazyčně|zh|章帝}}),
plné: Sien-tchien čchung-tao jing-ming šen-šeng čchin-wen čao-wu kchuan-žen čchun-siao čang chuang-ti ({{Cizojazyčně|zh|憲天崇道英明神聖欽文昭武寬仁純孝章皇帝}}) [14] => | předchůdce = [[Chung-si]] [15] => | následník = [[Jing-cung]] [16] => | typ dědice = [17] => | dědic = [18] => | choť = [[Císařovna Chu (Süan-te)|císařovna Chu]] [19] => | choť2 = [[císařovna Sun]] [20] => | choť3 = a vedlejší manželky [21] => | choť4 = [22] => | choť5 = [23] => | potomstvo = Ču Čchi-čen (císař [[Jing-cung]])
Ču Čchi-jü (císař [[Ťing-tchaj]])
a tři dcery [24] => | rod = Ču [25] => | dynastie = [[Dynastie Ming|Ming]] [26] => | hymna = [27] => | motto = [28] => | otec = [[Chung-si]] [29] => | matka = [[Císařovna Čang (Chung-si)|císařovna Čang]] [30] => | datum narození = [[16. březen]] [[1399]] [31] => | místo narození = [32] => | datum úmrtí = [[31. leden]] [[1435]] [33] => | místo úmrtí = [[Zakázané město]], [[Peking]] [34] => | datum pohřbení = [35] => | místo pohřbení = [[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|Císařské hrobky dynastie Ming]], mauzoleum Ťing-ling, u [[Peking]]u [36] => }} [37] => Císař '''Süan-te''' ({{Čínsky|znaky= 宣德|pchin-jin= Xuāndé}}; [[16. březen|16. března]] [[1399]] – [[31. leden|31. ledna]] [[1435]]) vlastním jménem '''Ču Čan-ťi''' ({{Čínsky|znaky= 朱瞻基|pchin-jin= Zhū Zhānjī}}) z [[dynastie Ming]] vládl jako [[Čínský císař|císař]] v letech [[1425]]–1435 [[Říše Ming|říši Ming]]. Byl synem a nástupcem císaře [[Chung-si]]ho. Po převzetí vlády od [[Čínský Nový rok|nového roku]] vyhlásil [[Éra vlády|éru]] „Šíření ctnosti“, Süan-te. Název éry je používán i jako jméno císaře. [38] => [39] => Ču Čan-ťi se narodil Ču Kao-čch’ovi, budoucímu císaři [[Chung-si]]mu. Miloval poezii a literaturu, byl uznávaným malířem, ale i zdatným válečníkem. Roku 1425 se po krátké vládě otce stal císařem říše Ming. Po nástupu na trůn zrušil otcovo rozhodnutí o přesunu hlavního města z [[Peking]]u do [[Nanking]]u. Proti mladému císaři se postavil jeho strýc [[Ču Kao-sü]], ale neuspěl. Süan-te veden schopnými poradci osobně vytáhl proti strýci a snadno a rychle ho porazil. [40] => [41] => Druhým problémem počátku Süan-teho vlády byla už téměř dvacet let se táhnoucí [[Čínsko-vietnamská válka (1406–1428)|válka ve Vietnamu]]. Názory císařových rádců a ministrů na řešení konfliktu byly rozporné. Císař jmenoval nového velitele okupačních vojsk a poslal mu velké posily, které však Vietnamci ihned rozdrtili. Mingská armáda poté ustoupila do Číny a Vietnam získal nezávislost. Vztahy s ostatními státy jihovýchodní Asie byly klidné. Ve východní Asii pokračovala pravidelná výměna poselstev s [[Dynastie Čoson|Koreou]], s [[Japonsko|Japonskem]] byly navázány oficiální styky roku 1432, po změně jeho vlády. Na severu rozdělení [[Mongolové]] nepředstavovali velké nebezpečí, východní Mongolové se chovali přátelsky a občasné nájezdy [[Urianchajci|Urianchajců]] Süan-te osobně odrazil. Poté, co západní [[Ojrati]] roku 1434 porazili východní Mongoly, mingská Čína navázala korektní styky i s nimi. Po desetileté přestávce Süan-te povolil eunuchovi a mořeplavci [[Čeng Che]]ovi uskutečnit ještě [[Plavby Čeng Chea|jednu dálkovou plavbu]] do Indického oceánu; proběhla v letech 1431–1433, ale byla poslední. [42] => [43] => Za vlády Süan-teho vzrostl vliv [[Eunuchové v Číně|eunuchů císařského paláce]]. V neposlední řadě i proto, že řídili tajnou policii. Císař se snažil vnést řád a disciplínu do státní správy. Roku 1428 provedl čistku na [[Cenzorát|kontrolním úřadu]], která stála místo i nejvyššího kontrolora. Kvalita práce úřadu se pak zvedla. Téhož roku císař reformoval pravidla vojenské služby. Neefektivnost a špatná morálka [[Wej-suo|dědičných vojáků]] se však nezlepšila. [44] => [45] => Süan-teho vláda se snažila podpořit oběh papírových peněz, proto potlačovala užívání mincí a zakazovala užívání drahých kovů. Neměla úspěch a papírové peníze prakticky vymizely z užívání. Vysoké daně vedly za předešlých vlád v nejvíce zatížených prefekturách říše (především v [[Ťiang-nan]]u) rolníky k opouštění hospodářství. Süan-te snížil daně a vyslal do provincií „cestující usmiřovatele“ zlepšit práci provinčních úřadů. Měli za úkol odstraňování nespravedlností a [[korupce]] výběrčích daní a kontrolu stavu vojenských jednotek. [46] => [47] => Císař zemřel po krátké nemoci po desetiletém panování. Vládl v pozoruhodně mírových časech bez větších vnitřních nebo zahraničních problémů. Pozdější historici považovali jeho vládu za zlatý věk dynastie. [48] => [49] => == Mládí == [50] => [[Soubor:Xuande-Hunting.jpg|náhled|vlevo|alt=Stojící kůň, muž k němu nese antilopu držíce ji za nohy, u pasu má zavěšeny luk a toulec se šípy.|''Süan-te na lovu'', neznámý autor éry Süan-te (1426–1435)]] [51] => [52] => Císař Süan-te byl pátý panovník čínské [[říše Ming]]. Jeho vlastní jméno bylo Ču Čan-ťi, Süan-te (doslova „Šíření ctnosti“) je název [[Éra vlády|éry jeho vlády]] a je používáno jako jeho jméno.{{#tag:ref|V Číně je znám především pod svým chrámovým jménem Süan-cung ({{Cizojazyčně|zh|宣宗}}), resp. Ming Süan-cung ({{Cizojazyčně|zh|明宣宗}})|group=pozn.}} Byl nejstarším synem císaře [[Chung-si]]ho (1378–1425; vládl od 1424, vlastním jménem Ču Kao-čch’) a [[Císařovna Čang (Chung-si)|císařovny Čang]] (1379–1442). Narodil se [[16. březen|16. března]] [[1399]]. [53] => [54] => Ču Čan-ťiho rodiče v té době žili v [[Peking]]u na severovýchodě [[Čína|Číny]] v paláci jeho děda, pozdějšího císaře [[Jung-le]]ho, tehdy pouze Ču Tiho, knížete z Jen. Jung-le v létě 1399 povstal proti císaři [[Ťien-wen]]ovi, porazil ho v [[Kampaň ťing-nan|tříleté občanské válce]] a od roku 1402 vládl Číně jako třetí mingský císař. [55] => [56] => V dětství se Ču Čan-ťi cvičil ve vojenských dovednostech i studoval [[Konfucianismus|konfuciánskou]] literaturu pod vedením [[Akademie Chan-lin|chanlinských]] akademiků. Byl talentovaný literát, ale díky fyzické zdatnosti (kontrastující s chabým zdravím otce) vynikal ve vojenských disciplínách, což mu přineslo přízeň Jung-leho, se kterým sdílel oblibu lovu a jízdy. Jung-le se jím nechal doprovázet na lovu a vojenských inspekcích a roku 1414 vzal mladého prince s sebou na [[Jung-leho mongolská tažení|tažení proti Mongolům]]. Později, už jako císař, se osobně zapojoval do srážek s Mongoly na severní hranici, při jedné z bitev zastřelil lukem několik mongolských bojovníků. [57] => [58] => Roku 1411 byl Ču Čan-ťi jmenován [[Korunní princ|korunním princem-vnukem císaře]] – obdržel titul ''chuang-tchaj-sun'' ({{Cizojazyčně|zh|皇太孫}}, doslova „císařský velký vnuk“) – zatímco jeho otec byl od roku 1404 korunním princem s titulem ''chuang-tchaj-c’'' ({{Cizojazyčně|zh|皇太子}}, doslova „císařský velký syn“). Poté jeho výuku v konfuciánském učení a způsobech vládnutí vedl velký sekretář [[Chu Kuang]], studiu se věnoval i na vojenských výpravách. Ve dvorských intrikách Ču Čan-ťi vždy bránil svého otce proti strýcům [[Ču Kao-sü]]ovi a [[Ču Kao-suej]]ovi, mladším synům Jung-leho, čímž si vysloužil jejich zášť. Se znepokojením hleděli i na jeho rozhodnost, oblíbenost u Jung-leho a úzkou spolupráci s [[Velký sekretariát|velkými sekretáři]]. Obávali se o své postavení, pokud princ převezme vládu. [59] => [60] => == Počátky vlády == [61] => [62] => === Nástup === [63] => [[Soubor:Zhu-Zhanji-Gibbons-at-Play.jpg|náhled|alt=Obraz gibbonů, uprostřed na kameni matka držící v náručí mládě, vpravo další gibbon sedí na větvi.|''Hrající si gibboni'', malba císaře Süan-te z roku 1427, tuš a barvy na papíře, [[Národní palácové muzeum]] v Tchaj-peji]] [64] => Koncem srpna 1424 Jung-le při návratu z pátého mongolského tažení zemřel v mongolské [[step]]i na [[Cévní mozková příhoda|mozkovou mrtvici]]. Novým císařem říše Ming se začátkem září stal Ču Čan-ťiho otec Chung-si.{{sfn|Mote|s=622}} Dne 1. listopadu 1424 Chung-si jmenoval Ču Čan-ťiho korunním princem (''chuang-tchaj-c’''). V dubnu 1425 ho vyslal do [[Nanking]]u, aby tam připravil přesun hlavního města z Pekingu. Chung-si záhy onemocněl a povolal prince zpět, ale zemřel dříve, než se syn stihl vrátit. [65] => [66] => Ču Čan-ťi přijel do Pekingu, [[27. červen|27. června]] [[1425]] oficiálně usedl na císařský trůn a stal se pátým císařem říše Ming. S platností od [[Čínský Nový rok|nového roku]] (čínského, tedy od 8. února 1426) vyhlásil novou [[Éra vlády|éru vlády]], za její jméno zvolil „Süan-te“ – „Šíření ctnosti“. Jméno éry bylo heslem vyjadřujícím směr vládní politiky a je používáno i jako jméno císaře. Zrušil přesun hlavního města do Nankingu, patrně proto, že se v Pekingu, kde vyrůstal, cítil doma a také protože sdílel Jung-leho zaujetí bezpečností severní hranice.{{sfn|Chan|s=286}} [67] => [68] => Jeho nástup přijali úředníci ve vládě klidně, nový císař sdílel otcovu idealistickou konzervativní politiku. Byl literát a příznivec umění, jeho vláda je významná kulturními a politickými úspěchy.{{sfn|Chan|s=284}} Přes svou prchlivost byl otevřený radám.{{sfn|Mote|s=626}} Jako císař byl svědomitý, pokusil se vyvážit vliv různých složek mingské elity – civilních úředníků, [[Eunuchové v Číně|eunuchů]] a generálů. Byl schopen rázně rozhodovat, pokud to situace vyžadovala, ale většinou potvrzoval návrhy [[Velký sekretariát|velkých sekretářů]] (kteří připravovali císařské výnosy) a ministrů. Oproti předešlým císařům žil v luxusu a prostopášnostech, po jeho smrti bylo z paláce propuštěno několik tisíc žen.{{sfn|Mote|s=625}} [69] => [70] => Velké problémy prvních dvou let – vzpouru strýce a [[Čínsko-vietnamská válka (1406–1428)|válku ve Vietnamu]] – úspěšně vyřešil. Po dobu jeho vlády byla severní hranice bez větších problémů a styky se státy střední, východní a jihovýchodní Asie klidné,{{sfn|Chan|s=284}} což poskytlo prostor a čas pro vnitřní reformy. [71] => [72] => === Vzpoura === [73] => Nástup mladého císaře zpochybnil jeho strýc [[Ču Kao-sü]], na rozdíl od Jung-leho [[Uzurpátor|uzurpace]] ale neuspěl. Ču Kao-sü byl Jung-leho oblíbenec kvůli svým vojenským schopnostem.{{sfn|Chan|s=288}} Za občanské války v letech 1399–1402 se projevil jako schopný a energický velitel, ale byl i arogantní a pohrdal svým obtloustlým starším bratrem Chung-sim, otcem Süan-teho. Zahořkl, když nebyl roku 1404 jmenován následníkem. Jeho neposlušnost mu nakonec vynesla vypovězení do zapadlého města Le-an v prefektuře [[Čching-čou]] v [[Šan-tung]]u.{{sfn|Chan|s=288}} [74] => [75] => V přesvědčení, že se roku 1424 měl stát císařem místo nemocného staršího bratra, začal po jeho smrti připravovat převrat. Nedlouho po Süan-teho nástupu na trůn, 2. září 1425, se pokusil zopakovat Jung-leho cestu k císařské hodnosti, když zahájil vzpouru.{{sfn|Chan|s=288}} Obvinil Süan-teho ze zneužití moci, konkrétně z porušení zákonů jmenováním osob se šlechtickými tituly do civilních úřadů a jmenováním nehodných osob.{{sfn|Chan|s=289}} Svého sotva dospělého synovce nepovažoval za nebezpečného soupeře. Podcenil však sílu vlády, schopné fungovat i v dlouhých obdobích Jung-leho nepřítomnosti (když byl na [[Jung-leho mongolská tažení|taženích do Mongolska]]) a nevzal v úvahu značné omezení vlivu knížat, kterého dosáhl Jung-le. Měl proto znatelně slabší pozici než Jung-le roku 1399. [76] => [77] => Císař zprvu váhal, ale pod tlakem velkého sekretáře [[Jang Žung]]a a dalších rádců 9. září osobně převzal velení nad trestnou expedicí. Předvoj dvaceti tisíc vojáků, který vedl zkušený veterán [[Süe Lu]] (1358–1430) 21. září oblehl Le-an. Obránci se odmítli vzdát a na druhý den císařští dobyli město. Ču Kao-sü byl odvezen do Pekingu, degradován na obyčejného poddaného a umučen k smrti. Přes 600 jeho stoupenců bylo popraveno, dalších 2200 vypovězeno na hranice. Vyšetřování zjistilo, že se do vzpoury zapletli i dalších císařovi příbuzní, včetně vzbouřencova bratra [[Ču Kao-suej]]e. Potrestáni nebyli, kvůli zachování prestiže císařského rodu.{{sfn|Chan|s=289}} [78] => [79] => == Správa říše == [80] => [81] => === Velcí sekretáři, ministři, eunuchové === [82] => {{Citát - rámeček | [[Velký sekretariát|Velcí sekretáři]] za panování císaře Süan-te, v letech 1425–1435: [83] => * [[Jang Žung]], v úřadu 1402–1440; [84] => * [[Jang Š’-čchi]], 1402–1414 a 1414–1444; [85] => * [[Ťin Jou-c’]], 1402–1431; [86] => * [[Chuang Chuaj]], 1402–1414 a 1424–1427; [87] => * [[Jang Pchu]], 1424–1446; [88] => * [[Čchüan Ťin]], 1425; [89] => * [[Čang Jing (velký sekretář)|Čang Jing]], 1426–1429; [90] => * [[Čchen Šan]], 1427–1429. [91] => V čele sboru sekretářů stál v letech 1424–1444 Jang Š’-čchi. [92] => }} [93] => Süan-te si ponechal otcovy rádce a ministry, funkce některých úřadů se však změnily. Reformy se týkaly především [[Velký sekretariát|velkých sekretářů]], kteří za Jung-leho měli pouze poradní roli, když četli císařovu korespondenci a navrhovali odpovědi. Za Chung-siho získali více vlivu a nyní se dostali k reálné [[Výkonná moc|výkonné moci]]. Formální právo na ni získali udělením [[Tři kanceláře a šest ministerstev|ministerských titulů]] ([[Jang Š’-čchi]] se stal ministrem vojenství, [[Chuang Chuaj]] ministrem daní a [[Ťin Jou-c’]] ministrem obřadů). Kvůli své dlouholeté službě státu se těšili respektu a důvěře císaře.{{sfn|Chan|s=286}} Mezi nejbližší císařovy rádce patřili ještě [[Ťien I]] ([[Ministerstvo státní správy (Čína)|ministr státní správy]] v letech 1402–1422 a 1423–1435) a [[Sia Jüan-ťi]] ([[Ministerstvo daní (Čína)|ministr daní]] v letech 1402–1421 a 1424–1430).{{sfn|Chan|s=286}} Sestava nejvlivnějších úředníků a velkých sekretářů se nezměnila ani po Süan-teho smrti. Ve výsledku špičkám vlády dominovala jedna a táž skupina osob od roku 1424 do začátku 40. let 15. století.{{sfn|Dreyer|s=234}} [94] => [95] => Pro rutinní nařízení a výnosy císař zavedl postup, v němž návrhy ministerstev a jiných úřadů četli a hodnotili velcí sekretáři, kteří pak k dokumentům připojovali své návrhy řešení problémů; císař zpravidla jejich návrhy povrdil a zaslal ministerstvům k vykonání. Důležitá vládní rozhodnutí vznikala na setkáních velkých sekretářů s císařem,{{sfn|Chan|s=286}} na kterých císař po diskuzi obvykle schvaloval a podepisoval návrhy svých dekretů připravených sekretáři. Ministři je poté dostávali k provedení. Sekretáři v tomto uspořádání už nemuseli předem konzultovat ministry, což přineslo zrychlení a zpružnění rozhodování.{{sfn|Chan|s=287}} [96] => [97] => [[Soubor:Ming Emperor Xuande playing Golf.jpg|vlevo|náhled|alt=Vlevo altán, vpravo několik mužů v obdélném hřišti hraje míčovou hru podobnou golfu, v rukou mají „golfové hole“, na hřišti je pět (v rozích a uprostřed) jamek vyznačených praporky.|''Hra císaře Süan-te'', obraz [[Šang Si]]ho, barva na hedvábí, éra Süan-te (1426–1435). Na obraze Süan-te s eunuchy hraje [[čchuej-wan]], čínskou hru podobnou golfu.]] [98] => Současně vzrostla moc [[eunuch]]ů sloužících v [[Zakázané město|císařském paláci]] a naprosto závislých na císaři. Eunuchové měli za [[Chung-wu]]a, prvního mingského císaře, zakázáno komunikovat s vládními úřady a i císař Jung-le je pevně ovládal. Süan-te jim poskytl vzdělání a více je využíval při důvěrné korespondenci.{{sfn|Chan|s=287}} Přes odpor úředníků pokračovalo a rostlo podnikání eunuchů k užitku císařových osobních projektů – těžby dřeva, stavby lodí a dalších.{{sfn|Dreyer|s=234}} V případech, kdy císař nesouhlasil s řešením záležitostí podle představ velkých sekretářů, používal eunuchy k předávání svých příkazů nižším složkám státní správy. A protože ministři si takto předané příkazy ucísaře znovu neověřovali,{{sfn|Chan|s=287}} mohli eunuchové rozkazovat ministrům jménem panovníka i bez jeho vědomí. Takové zneužívání pravomoci bylo potenciálně značně nebezpečné a Chung-wu se ho velmi obával.{{sfn|Chan|s=288}} Süan-te v zásadě udržel eunuchy pod kontrolou a pokud překročili meze, neváhal s jejich popravou. Dlouhodobě však tento postup eunuchům otevřel cestu ke zneužívání moci, pokud by vládl méně energický císař.{{sfn|Chan|s=288}} [99] => [100] => === Kontrolní úřad, správa provincií, armáda === [101] => [[Soubor:Provincie říše Ming.svg|náhled|alt=Mapa Číny (říše Ming) v 15.–16. století, vyznačeny hranice a hlavní města provincií|Provincie říše Ming]] [102] => Ve vnitřní politice se císař soustředil na reformy [[Cenzorát|kontrolního úřadu]], místní správy a armády. Snažil se o zavedení disciplíny a řádu do státní správy. Zajímal se o význačné trestní případy a často přikazoval revidovat rozsudky. Tisíce nevinných lidí se pak domohlo spravedlnosti.{{sfn|Chan|s=304}} V srpnu 1428 odvolal dlouholetého (od roku 1415) vedoucího kontrolního úřadu [[Liou Kuan]]a a jmenoval na jeho místo čestného [[Ku Cuo]]a. Nový vedoucí během několika měsíců odvolal 43 kontrolorů z pekingského a nankingského úřadu a i sám Liou Kuan byl potrestán za mnohá zneužití pravomocí. Kontrolní úřad byl reorganizován, postupy změněny, pravomoci kontrolorů zvýšeny. Byli jmenováni komisaři pro dohled nad [[wej-suo|vojenskými rolníky]], velkými stavebními akcemi, vojenskými výcvikovými tábory u Pekingu, daněmi v [[Č’-li|Nan č’-li]] (daně byly vybírány v produktech, především rýži; na rýži vybrané v Nan č’-li závisela výživa obyvatel Pekingu).{{sfn|Chan|s=291}} [103] => [104] => Kontroloři byli po čistce z roku 1428 efektivnější a otevřenější. Kontroly se týkaly všech větví státní správy, civilních i vojenské. V desetiletí 1424–1434 vyústily v odvolání více než 240 úředníků, trojnásobek byl kritizován.{{sfn|Chan|s=291}} Úředníci a kontroloři zneužívající své pravomoci byli trestáni, ne však popravováni.{{sfn|Chan|s=291}}{{sfn|Chan|s=304}} [105] => [106] => V regionální správě za Süan-teho získalo na pravidelnosti vysílání úředníků ''[[sün-fu]]'' (doslova „cestující usmiřovatel“), kteří koordinovali práci tří [[Historie provincií v Číně|provinčních]] úřadů – civilního, vojenského a kontrolního. Koordinátoři existovali i za předešlých císařů. Chung-wu takto vyslal „cestovat a usmiřovat“ následníka trůnu [[Ču Piao|Ču Piaa]], Jung-le posílal do provincií Chung-siho i Süan-teho a roku 1421 vyslal do provincií 26 vysoce postavených vládních úředníků. Süan-te je však vysílal „cestovat a usmiřovat“ nikoliv jednorázově, jako předešlí císaři, ale na dlouhá období.{{sfn|Chan|s=291–292}} V září 1425 poslal dva pověřence do [[Č’-li|Nan Č’-li]] a [[Če-ťiang]]u,{{sfn|Dreyer|s=230}} roku 1430 byli posláni do [[Chu-nan]]u, [[Šan-si]] a [[S’-čchuan]]u.{{sfn|Chan|s=291}} Kolem roku 1426 byli posláni také do [[Ťiang-si]] a [[Šen-si]].{{sfn|Dreyer|s=231}} [107] => [108] => Koordinátor ''sün-fu'' nebyla samostatná funkce, ale pověření uložené vysoce postaveným hodnostářům ústředních úřadů, obvykle měli postavení zástupce ministra (zvláště vojenství), později i vysoké funkce v kontrolním úřadu, a hodnost (spolu)správce vojenských záležitostí (''cchan-can ťi-wu'').{{sfn|Chan|s=292}} To jim dávalo právo řídit úřady civilní, vojenské i kontrolní. Bezprostředním důsledkem zavedení koordinátorů ''sün-fu'' byl přesun velení nad vojsky v provinciích do civilních rukou.{{sfn|Dreyer|s=231}} Definitivní podobu získal systém koordinátorů v éře [[Jing-cung|Čeng-tchung]] (1436–1449),{{sfn|Chan|s=292}} kdy byli vysláni do všech provincií kromě [[Fu-ťien]]u a šesti z devíti pohraničních velitelství na severní hranici.{{sfn|Dreyer|s=231}} [109] => [110] => Nemalé problémy přetrvávaly v armádě. Zkorumpovaní důstojníci k tažením přiváděli chudé odvedence, zatímco bohaté za úplatu nechávali na pokoji. Zpronevěřovali platy vojáků a zaměstnávali je jako své služebníky.{{sfn|Chan|s=293}} Zásobování armády fungovalo problematicky, když klesly dodávky [[Wej-suo|vojenských rolníků]].{{sfn|Chan|s=294}} Schopní důstojníci se v letech míru neměli jak se prodrat vpřed, v čele armády proto stáli muži, kteří bez vlastních zásluh zaujali pozice svých otců. Velitelé, kteří své postavení zdědili a válku nezažili, měli silnou tendenci vojáky necvičit pro boj, ale využívat je, spolu s vojenskými rolníky, jako pracovní sílu pro své osobní potřeby.{{sfn|Dreyer|s=230}} Vojáci proto odmítali službu, upadala kázeň, rozšířilo se dezertérství, síla armády klesala.{{sfn|Chan|s=293}} [111] => [112] => Od roku 1427 kontrolní úředníci ověřovali skutečný stav a početnost oddílů a snažili se obnovit disciplínu. Postupně se místní vojenská velitelství dostala pod dohled kontrolních úřadů, ale bez většího efektu.{{sfn|Dreyer|s=230}} Roku 1429, aby pozvedl morálku, provedl císař velkou vojenskou přehlídku pluků pekingské posádky a [[Tři velké tábory|tří výcvikových táborů]] ležících v okolí Pekingu. Morálka armády se však příliš nezvýšila. Léta míru přinesla úpadek kvality výcviku a navíc císař vůči provinivším se důstojníkům postupoval shovívavě. Nicméně slabost mingských armád se v důsledku dlouhého míru plně projevila až jedenapůl desetiletí po Sün-teho úmrtí, roku 1449, v [[Tchumuská krize|tchumuské bitvě]]{{sfn|Chan|s=294}} v níž Mongolové rozdrtili mingskou armádu v čele s císařem [[Jing-cung]]em, přičemž císař padl do zajetí. [113] => [114] => == Hospodářská politika == [115] => [116] => === Finance a peníze === [117] => [[Soubor:Ming Dynasty porcelain ding vessel, Xuande Reign Period.JPG|náhled|alt=Fotografie modrobílé porcelánové trojnožky s uchy stojící na stole. |Porcelánová trojnožka éry Süan-te (1426–1435), [[Nankingské muzeum]]]] [118] => Koncem dvacátých let 15. století Süan-teho vláda čelila vážným finančním problémům. Válka ve Vietnamu spolykala značné prostředky a následná prohra přinesla ztrátu příjmů z jeho nerostného bohatství. Vysoké [[Daň|daně]] a odvody neúnosně zatížily hospodářství některých bohatých regionů Číny, což vedlo k poklesu státních příjmů. [[Su-čou]], hospodářské centrum Číny, mělo koncem 20. let 15. století daňové nedoplatky ve výši tříletého odvodu. Začátkem 30. let navíc poklesla výnosnost mnohých dolů na stříbro a měď. Vláda se potížím snažila čelit prosazováním papírových peněz, snížením a reformou daní a omezením státních výdajů. [119] => [120] => Za základ měny určil zakladatel říše Ming Chung-wu papírové peníze – [[Státovka|státovky]] ''pao-čchao''. Pro malé platby byly používány [[měď|měděné]] mince, které v éře Jung-le obíhaly na vnitřním trhu společně se státovkami. Mincí i mědi, ze které byly odlévány, byl nedostatek. Naopak státovky vláda tiskla ve velkém množství, takže jejich hodnota rychle klesala. Roku 1425 ''pao-čchao'' měly jen 2 % [[Nominální hodnota|nominální hodnoty]]. Süan-teho předchůdce Chung-si v neúspěšné snaze podpořit papírovou měnu uzavřel doly na drahé kovy. Süan-teho vláda umožnila částečnou obnovu těžby.{{sfn|Atwell|s=86}} [121] => [122] => Süan-te a jeho rádci vyzkoušeli řadu opatření na podporu státovek. Pod tlakem úřadů takřka zmizely z oběhu měďáky, považované vládou za konkurenci papírových peněz. Ministr daní Sia Jüan-ťi navrhl řešit pokles hodnoty státovek zpětinásobením obchodních daní a jejich výběrem pouze ve státovkách. Vláda se přiklonila k opatrnější politice, a sice prodeji oprávnění k obchodu se solí za státovky. Opatření však nemělo očekávaný výsledek, hodnota státovek se nezvedla.{{sfn|Glahn|s=75}} Süan-teho vláda také zavedla nové obchodní poplatky a zřídila [[clo|cla]] na [[Velký kanál|Velkém kanálu]], obojí splatné pouze ve státovkách. Nové poplatky měly záporný vliv na obchod. Zvedl se proti nim silný odpor a po několika letech byly zrušeny. Jako podpora hodnoty státovek zcela selhaly.{{sfn|Glahn|s=74–75}} Přes všechny pokusy vlády, papírové peníze stále ztrácely hodnotu. Od 30. let 15. století státovky prakticky vymizely z užívání, stát jimi v omezené míře vyplácel zaměstnance, a stahoval je zpět jako povinné platidlo obchodních poplatků. Na hospodářství země větší vliv neměly.{{sfn|Glahn|s=83}} [123] => [124] => Přetrvávající nedůvěra k papírové měně a nedostatek mincí vedly k rozšíření obchodu ve stříbře. K nahrazování měďáků a papírové měny stříbrem se vláda stavěla odmítavě, nicméně pokusy zakazovat užití stříbra v obchodních transakcích se nesetkaly s úspěchem.{{sfn|Atwell|s=86–87}} Stříbro však nepostačovalo potřebám trhu. Používalo se pouze ve velkých platbách a placení daní, pro drobné transakce měly ve městech neochvějnou pozici měďáky.{{sfn|Glahn|s=83}} [125] => [126] => Roku 1433 Süan-teho vláda uzavřela [[mincovna|mincovny]], což vyvolalo problémy od Japonska po Jávu. Zastavení výroby mincí vyvolalo masové rozšíření padělků mincí a hromadění drahých kovů.{{sfn|Atwell|s=97}} Nespokojení úředníci v Pekingu nebyli schopni oběh mincí odlévaných soukromými podnikateli potlačit, obnovit státní výrobu mincí se však neodhodlali.{{sfn|Glahn|s=83}} Koncem éry Süan-te vláda rezignovala a začala tolerovat stříbro, roku 1433 guvernér Nan č’-li [[Čou Čchen]] začal v nejvíce zatížených prefekturách [[Ťiang-nan]]u vybírat [[pozemková daň|pozemkovou daň]] ve stříbru.{{sfn|Glahn|s=75}} [127] => [128] => === Daně v Ťiang-nanu a říši === [129] => Další oblastí císařova reformního úsilí byla [[fiskální politika]], zejména v Ťiang-nanu.{{sfn|Chan|s=294}} Tamní prefektury Su-čou, [[Chang-čou]], [[Sung-ťiang]], [[Ťia-sing]] a [[Čen-ťiang]] dodávaly čtvrtinu pozemkové daně říše{{sfn|Glahn|s=73}} (ačkoliv říše Ming měla skoro 160 prefektur). V samotné prefektuře Su-čou, i po snížení z původní velmi vysoké úrovně daně, které proběhlo roku 1393, dosahovala pozemková daň téměř desetiny (2,81 miliónů ''[[Čínské míry#Váha|tanů]]'' rýže; 1 ''tan'' měl 107,4  litru) celkové daňové [[daňová kvóta|kvóty]] říše. Prefektura Sung-ťiang dodávala dalších 4,14 %.{{sfn|Chan|s=295}} [130] => [131] => Za Jung-leho se příjmy z pozemkové daně zvýšily o deset procent za celou zemi, pravděpodobně všude rovnoměrně. Vysoké daně nebyli rolníci Su-čou a Sung-ťiangu schopni odvádět a daňové nedoplatky rostly. Když se koncem Jung-leho vlády přidaly přírodní kalamity, rolníci opouštěli půdu. V letech 1422–28 daňové nedoplatky každoročně dosáhly několika miliónů ''tanů'' rýže.{{sfn|Chan|s=295}} Problémy s výběrem daní v rýži ohrožovaly zásobování Pekingu, závislého na daňové rýži dodávané z Ťiang-nanu po Velkém kanálu. Vláda se snažila zachovat pravidelné dodávky rýže prostřednictvím snížení daní a odpuštěním části nedoplatků. Císařský komisař Čou Kan, pověřený prozkoumáním situace na místě, v srpnu 1426 navrhl snížení daní, vykořenění [[korupce]] při jejich výběru a zkvalitnění místní správy s pomocí expertů vyslaných z ústředí v čele se speciálním komisařem.{{sfn|Chan|s=295}} Snížení daní podpořili i velcí sekretáři, ale ministerstvo daní je dokázalo oddalovat celé čtyři roky, takže příslušný císařský [[dekret]] vyšel až v květnu 1430.{{sfn|Chan|s=296}} [132] => [133] => V říjnu 1430 císař vyslal několik vysokých úředníků dozírat (''[[cung-tu]]'') na výběr daně. Do Nan č’-li byl poslán Čou Čchen (asistent tajemníka [[Ministerstvo prací (Čína)|ministerstva prací]]). On a Kchuang Čung (od června 1430 prefekt v Su-čou) poté hráli významnou roli v reformách daní v Ťiang-nanu. Na místě se setkali s důsledky masívních útěků z půdy – místy odešlo devět desetin původního počtu rolníků, přičemž zbylé domácnosti musely odvést stejnou celkovou sumu daní. Čou Čchen zavedl pět hlavních opatření: [134] => * sjednotil míry a váhy, aby zabránil výběrčím podvádět; [135] => * v každém okresu postavil sklady, kde se daňová rýže shromažďovala; dosud ji totiž skladovali ve svých stodolách daňoví kapitáni (statkáři zodpovědní za dopravu rýže z vesnic na místa určená úřady, například do hlavního města);{{sfn|Chan|s=296}} [136] => * zavedl příplatek k dani určený na hrazení nákladů na dopravu po Velkém kanálu do Pekingu, ulehčil tím poplatníkům, kteří pak rýži dopravovali ne až do Pekingu, ale jen ke kanálu; [137] => * v každém okrese obnovil podpůrné sýpky, v nichž se v úrodných létech ukládaly přebytky pro případ [[hladomor]]u; [138] => * zavedl výběr části daně ne v rýži, ale ve stříbru{{#tag:ref|Takzvané „zlaté květinové stříbro“.{{sfn|Chan|s=297}}|group=pozn.}} a látkách, což bylo výhodné pro poplatníky i vládu a v jižních regionech říše podpořilo [[monetizace|monetizaci]] ekonomiky a textilní průmysl.{{sfn|Chan|s=297}} [139] => [140] => Císař s návrhy Čou Čchena a Kchuang Čunga vesměs souhlasil, ale ministerstvo daní je blokovalo, takže například souhlas ke snížení daní v Su-čou na čtvrtinu dostal až roku 1433. Další reformy ve stejném směru pokračovaly po roce 1436.{{sfn|Chan|s=297}} [141] => [142] => Při živelních pohromách a epidemiích Süan-teho vláda neváhala s pomocí obyvatelstvu. Pod dozorem zvlášť vyslaných pověřenců úřady rozdávaly obilí ze zásob, snižovaly pozemkovou daň o 20–40 % a ostatní daně na jeden nebo dva roky odpouštěly. Císař byl za tyto akce v oficiálních dějinách dynastie chválen.{{sfn|Chan|s=298}} [143] => [144] => Celkově v Číně za Süan-teho klesl výnos pozemkové daně na 30 milionů ''tanů'' rýže. Což bylo o 8 % méně než za Chung-siho a o 5 % méně než za Jung-leho. V éře [[Jing-cung|Čcheng-tchung]] (1436–1449) došlo k dalšímu snížení o 10–15 %. Do konce říše Ming zůstala pozemková daň na 25–28 miliónech ''tanů''.{{sfn|Chan|s=298}} V důsledku redukce výdajů byl v éře Süan-te stát schopen udržet vyrovnaný [[rozpočet]], v pozdějších érách už tomu bylo jinak.{{sfn|Chan|s=298}} [145] => [146] => == Zahraniční politika == [147] => [148] => === Vietnam === [149] => Vážným problémem počátečního období Süan-teho vlády byla [[Čínsko-vietnamská válka (1406–1428)|válka ve Vietnamu]], z mingského hlediska povstání v provincii [[Ťiao-č’]], trvající od roku 1408. Když roku 1425 mingské jednotky v čele s nově jmenovanými veliteli [[Li An]]em a [[Čchien Č’]]em utrpěly od [[Vietnam]]ců vedených [[Le Loi]]m několik porážek, císař reagoval jmenováním (v květnu 1426) nového velitele – [[Wang Tchung]]a, nového šéfa civilní správy – ministra [[Čchen Čchia]]a{{sfn|Dreyer|s=227}} a požádal své okolí o radu,{{sfn|Chan|s=289}} přičemž připomenul [[Chung-wu]]ův zákaz invaze do Vietnamu (a dalších zemí) a Jung-leho původní cíl: restauraci [[Dynastie Trần|dynastie Tran]]. Ministři [[Ťien I]] a [[Sia Jüan-ťi]] chtěli potlačit odpor Vietnamců vojenskou silou, velcí sekretáři [[Jang Š’-čchi]] a [[Jang Žung]] souhlasili s odchodem z Vietnamu. Pro rozpornost názorů porada skončila bez výsledku.{{sfn|Chan|s=290}} [150] => [151] => [[Soubor:Sino-Vietnamese War - Campaign 1427 cz.svg|upright=1.5|náhled|alt=Schematická mapa severního Vietnamu s vyznačeno tažení Le Loie z jihu do delty Rudé řeky, podél řeky k Hanoji a na severovýchod k hranici kde se střetla v bitvě u Lang Son s přicházející mingskou armádou. Vyznačem i postup další mingské armády ze severozápadu k čínsko-vietnamským hranicím a její návrat po zmíněné bitvě a ústup mingské posádky z Hanoje.|[[Čínsko-vietnamská válka (1406–1428)]], tažení roku 1427 a mingský ústup 1427–1428.]] [152] => V zimě 1426 mingská armáda při útocích Vietnamců ztratila 20–30 tisíc mužů.{{sfn|Chan|s=290}} Císař v lednu 1427 přikázal [[Mu Šeng]]ovi, veliteli vojsk provincie [[Jün-nan]], sestavit v Jün-nanu armádu a přivést ji do Ťiao-č’ a generálu [[Liou Šeng]]ovi přivést druhou armádu z [[Kuang-si]]. Současně jmenoval zkušeného [[Chuang Fu]]a do čela civilní správy provincie (Chuang Fu spravoval Ťiao-č’ už v letech 1407–1424). Le Loi zatím rozšířil své operace do údolí [[Rudá řeka|Rudé řeky]], ohrožujíce i Ťiao-čou, hlavní město provincie (dnešní [[Hanoj]]).{{sfn|Dreyer|s=227}} Útok na Ťiao-čou mingská posádka odrazila. Neschopný Wang Tchung úspěch nevyužil a umožnil Vietnamcům připravit se na příchod mingských posil.{{sfn|Dreyer|s=228}} [153] => [154] => Dne 30. září 1427, když armáda Liou Šenga dosáhla hranic, Le Loi neočekávaně navrhl, že předá moc nově nalezenému potomku dynastie Tran, [[Tran Cao]]vi, který bude vládnout pod čínskou svrchovaností. Vzápětí armádu Liou Šenga vlákal do pasti a rozdrtil. Čínské ztráty dosáhly 70 tisíc mužů. Pod dojmem katastrofy Wang Tchung bez vědomí císaře přijal návrh Le Loie a 12. listopadu začal vyvádět vojska z Vietnamu.{{sfn|Chan|s=290}} Mu Šeng zatím dosáhl horního toku Rudé řeky a začal stavět lodě, aby mohl postoupit níže. Když se dozvěděl o stažení Wang Tchunga, ustoupil zpět do Číny.{{sfn|Dreyer|s=228}} [155] => [156] => Süan-te se o nabídce Le Loie dozvěděl až 16. listopadu 1427. V diskuzi nad ní byli rádci rozděleni stejně jako dříve, císař však už neváhal a 20. listopadu rozhodl o přijetí návrhu. Vzápětí vyslal do Vietnamu delegaci, která měla dojednat podrobnosti.{{sfn|Chan|s=290}} Ve Vietnamu to vypadalo jako mingská kapitulace po vojenské porážce a prestiž Le Loie byla nyní neotřesitelná. Le Loi vyjednavačům oznámil, že Tran Cao zemřel, jiný člen rodu Tran nežije a ať králem uznají jeho. Navíc odmítl [[Repatriace|repatriaci]] čínských zajatců a úředníků.{{sfn|Dreyer|s=229}} Süan-te odmítl uznat Le Loie vládcem Vietnamu a požadoval návrat dynastie Tran. Až když roku 1431 obdržel od Le Loie pokorný dopis, jmenoval ho „správcem záležitostí státu Annam“ (Annam byl čínský název pro Vietnam). Oficiální uznání a královský titul přiznala pekingská vláda synovi Le Loie v listopadu 1436, po smrti Süan-teho.{{sfn|Chan|s=290}} [157] => [158] => Odchod z Vietnamu otřásl mingskou hrdostí a prestiží, pro státní finance však znamenal značné ulehčení.{{sfn|Chan|s=291}} Pro Vietnamce znamenal významné vítězství, které v jejich myslích zanechalo trvalou vzpomínku. Dvě desetiletí mingské správy a vzdělávání proměnily vietnamskou kulturu i stát. Z dlouholetého válčení vzešla mocná a efektivní vietnamská armáda, na jejíž sílu v následujících desetiletích těžce doplatila jižněji položená [[Čampa]]. [159] => [160] => === Jihovýchodní Asie a Indický oceán === [161] => [[Soubor:Zheng-He-7th-expedition-map-cs.svg|náhled|alt=Mapa Asie a Indického oceánu, tučnou čarou vyznačena námořní trasa Nanking–Liou-ťia-kang–Čchang-le–Čchüan-čou–Qui Nhon–Surabaya–Palembang–Malakka–Semudera–Beruvala–Kalikat–Hormuz (trasa hlavního loďstva Čeng Chea při 7. výpravě), tenčími liniemi trasy vedlejších eskader, jedna ze Semudery do Bengálska a zpět k jižnímu cípu Indie, druhá z Kalikatu do Lasy a Adenu, třetí z Kalikatu do Mogadišu, poslední z Kalikatu do Džiddy, Mekky a Medíny. Vyznačen je i Peking.|upright=1.5| [162] => Trasa sedmé [[plavby Čeng Chea]]: [163] => {{legenda čáry|black solid 2px|cesta hlavního loďstva z Číny do [[Hormuz]]u;}} [164] => {{legenda čáry|black dashed 1px|předpokládaná trasa eskadry [[Chung Pao|Chung Paa]] – do Bengálska, Arábie a Afriky;}} [165] => {{legenda čáry|black dotted 1px|pouť sedmi Číňanů (vč. [[Ma Chuan]]a) z [[Kóžikkót|Kalikatu]] do [[Mekka|Mekky]] a Medíny;}} [166] => {{legenda|red|místa navštívená Číňany při sedmi plavbách Čeng Chea;}} [167] => {{legenda|green|arabská města navštívená Ma Chuanem.}}]] [168] => Do Pekingu pravidelně přicházeli vyslanci ze zemí [[jihovýchodní Asie]] – Čampy, [[Jáva|Jávy]], [[Království Ajutthaja|Ajutthaje]], [[Sumatra|Sumatry]],{{sfn|Chan|s=302}} ne však už z pobřeží [[Indický oceán|Indického oceánu]].{{sfn|Dreyer|s=233}} I nadále trval zákaz nepovoleného obchodu a zámořských cest poddaných. V praxi však jeho vynucování selhalo.{{sfn|Chan|s=302}} [169] => [170] => Úředníci ve vládě{{#tag:ref|V čele oponentů dálkových plaveb stáli velký sekretář Jang Š’-čchi a ministr daní Sia Jüan-ťi.{{sfn|Chan|s=302}}|group=pozn.}} ostře odmítali dálkové plavby a pod jejich vlivem císař roku 1429 zrušil jeden z posledních programů stavby lodí (vedený císařovými [[eunuch]]y).{{sfn|Dreyer|s=233}} O několik měsíců později, krátce po smrti předního oponenta plaveb Sia Jüan-ťiho, změnil názor. V letech 1430–33 proběhla poslední z velkých [[Plavby Čeng Chea|výprav Čeng Chea]]. Snad měla i obnovit prestiž říše otřesenou po ústupu z Vietnamu.{{sfn|Chan|s=302}} Čeng Che přivezl do Číny vyslance ze [[Srí Lanka|Srí Lanky]], [[Kóčin]]u, [[Kóžikkót|Kalikatu]], [[Hormuz]]u, [[Aden]]u, pobřeží [[Východní Afrika|východní Afriky]] a dalších zemí. Císař byl potěšen.{{sfn|Dreyer|s=233}} [171] => [172] => Po Süan-teho smrti už nebyla vypravena žádná další dálková expedice. Podporovali je totiž pouze palácoví eunuchové, konfuciánští úředníci byli rozhodně proti. Po zprovoznění [[Velký kanál|Velkého kanálu]] odpadla nutnost dopravy rýže na sever po moři a tak úředníci viděli v námořních expedicích pouze nákladná císařská dobrodružství.{{sfn|Dreyer|s=233}} Jejich zastavení mělo dlouhodobě negativní dopady jak na morálku a sílu mingského loďstva, později neschopného se vypořádat s piráty [[wo-kchou]],{{sfn|Dreyer|s=233}} tak na vliv Číny v jihovýchodní Asii a Indickém oceánu.{{sfn|Chan|s=302}} Konec období rané Ming byl proto i koncem třistaleté dominance Číňanů ve východoasijských mořích.{{sfn|Dreyer|s=233}} [173] => [174] => === Mongolsko === [175] => Na severní hranici panoval v éře Süan-te poměrný klid. [[Džürčeni]] žijící v dnešním [[Mandžusko|Mandžusku]] uznávali mingskou svrchovanost a nekladli odpor expedicím eunucha [[Išicha|Išichy]], které dorazily až téměř k ústí [[Amur]]u. Východním [[Mongolové|Mongolům]] panoval chán [[Arughtaj]],{{sfn|Chan|s=298}} soupeřící se západomongolskými [[Ojrati|Ojraty]] vedenými [[Toghon]]em. Arughtaje neuznávali ani [[Urianchajci|urianchajští Mongolové]] na jihovýchodě Mongolska, udržoval proto přátelské vztahy s říší Ming a měnil s Číňany koně za [[hedvábí]] a čaj.{{sfn|Chan|s=299}} [176] => [177] => Urianchajci občas drancovali v pohraničí, v říjnu 1428 je císař, projíždějící poblíž na inspekci s třemi tisíci vojáky, zahnal. Do května 1430 Číňané opevnili města na hranici mezi Čínou a stepí (podél pozdější linie [[Velká čínská zeď|Velké čínské zdi]]) jižně od Kchaj-pchingu (bývalého jüanského hlavního města [[Šang-tu]] a poslední mingské posádky ve stepi) a pak se z něho stáhli. Zkrátili tím hranici, což přineslo úlevu namáhaným oddílům, ale pozdějšími historiky bylo rozhodnutí kritizováno. Posunutí hranice na jih a ztráta základny ve stepi totiž výrazně ztížily výpady proti Mongolům.{{sfn|Chan|s=299}} [178] => [179] => Mingská vláda doufala, že východní Mongolové zničí Ojraty, ale ti byli silnější a na východní Mongoly opakovaně útočili. Když v září 1434 Ojrati porazili a zabili Arughtaje, udržoval od té doby Toghon s Mingy dobré vztahy.{{sfn|Chan|s=299}} [180] => [181] => === Japonsko a Korea === [182] => Süan-te se opakovaně pokusil navázat styky s [[Japonsko|Japonskem]], ale šógun [[Jošimoči Ašikaga|Jošimoči]] (šógun 1394–1425, fakticky vládl v letech 1408–1428) jakoukoliv komunikaci neústupně odmítal.{{sfn|Chan|s=300}} Avšak jeho nástupce [[Jošinori Ašikaga|Jošinori]] (vládl 1429–1441) měl velký zájem o obchod s Čínou a tak, s využitím zprostředkování krále souostroví [[Rjúkjú]], roku 1432 přibyli mingští vyslanci k šógunovi.{{#tag:ref|Misi vedl eunuch Čchaj Šan.{{sfn|Dreyer|s=233}}|group=pozn.}} První japonská delegace připlula do Číny v červnu 1433 s koni, zbrojemi, meči atd.{{sfn|Chan|s=300}} a také 2,6 tunami [[Měď|mědi]].{{sfn|Glahn|s=90–91}} Zboží mingská vláda zaplatila [[státovka]]mi (''pao-čchao''), které Japonci ihned vyměnili za hedvábí (z jedné pětiny) a měděné mince (zbytek).{{sfn|Glahn|s=91}} [183] => [184] => Mingské úřady přijímaly Japonce pouze v přístavu [[Ning-po]].{{sfn|Dreyer|s=234}} Japonská poselstva připlouvající po roce 1433 do Číny se skládala převážně z agentů [[daimjó]]ů, klášterů a chrámů, kteří toužili po přístupu na čínský trh. Kromě luxusního zboží je lákaly zejména čínské měděné mince.{{sfn|Glahn|s=90}} Japonci měli z obchodu velké zisky a tak vzájemné styky trvaly až do roku 1529. Doprovázely je spory při oceňování japonského zboží a mingské stížnosti na neschopnost japonské vlády potlačit pirátství.{{sfn|Dreyer|s=234}} Šóguni ovšem postrádali prostředky, pomocí nichž by proti pirátům mohli zasáhnout.{{sfn|Chan|s=300}} [185] => [186] => S [[Dynastie Čoson|Koreou]] byly vztahy klidné, mezi metropolemi pravidelně cestovala poselstva.{{sfn|Chan|s=301}} Podle čínských záznamů císař požadoval od Korejců koně, a žádal je aby neposílali zlato a stříbro a neobvyklé dary, které jejich země neprodukuje. Žádost o přijetí korejských studentů na [[Kuo-c’-ťien|císařskou univerzitu]] v Pekingu Süan-te odmítl; náhradou Koreji daroval soubor konfuciánských klasických děl a historické literatury. V kontrastu s oficiálním čínským popisem vzájemných vztahů korejské zápisy zdůrazňují osobní motivy císařových žádostí – o ženy (po smrti císaře mingská vláda povolila návrat do vlasti třiapadesáti Korejkám),{{#tag:ref|Propuštěno ze služby v Zakázaném městě bylo i několik tisíc čínských žen.{{sfn|Mote|s=625}}|group=pozn.}} sokoly, lovecké psy, tygry, kuchaře a eunuchy.{{sfn|Chan|s=301}} [187] => [188] => == Umělec == [189] => Císař Süan-te ve své osobě ideálně kombinoval ctnosti čínského válečníka i vzdělance.{{sfn|Mote|s=625}} Jako talentovaného umělce a básníka ho občas více zaujalo umění a radovánky než vládní povinnosti.{{sfn|Dreyer|s=226}} Byl znám jako schopný [[Kaligrafie|kaligraf]], básník, spisovatel a výborný malíř. Maloval krajiny, postavy, „trávu a hmyz“, oblíbil si žánr „[[Květiny a ptáci|květin a ptáků]]“. Zvláště dovedný byl v zobrazování zvířat, zejména psů.{{sfn|Mote|s=625}} Za vzor si bral techniku a styl [[Literátské malířství|literátských malířů]] jeho doby, zejména [[Sia Čchang]]a. Maloval obvykle tuší bez použití barev, přičemž si vybíral náměty se symbolickými a alegorickými významy. Byl nejlepší malíř mezi čínskými císaři od sungského [[Chuej-cung (Sung)|Chuej-cunga]] (vládl 1100–1126).{{sfn|Mote|s=625}} [190] => [191] => Některé z jeho děl uchovávají [[Národní palácové muzeum]] v Tchaj-peji, [[Zakázané město|Muzeum Zakázaného města]] v Pekingu, jakož i zahraniční instituce, například [[Muzeum Arthura M. Sacklera]] v massachusettském Cambridge. Robert Mowry, kurátor sbírek čínského umění Muzea Arthura M. Sacklera, ho roku 2007 popsal jako „jediného mingského císaře, který projevil opravdový talent a zájem“. Nizozemský orientalista [[Robert van Gulik]] (1910–1967) prohlásil o jedné ze Süan–teho maleb, ''Hrajících si gibbonech'', že je „dovedně namalovaná“, i když „není nádherným dílem“. Živě vypadající obrazy dávají tušit, že císař maloval podle skutečných zvířat, patrně chovaných v palácových zahradách. [192] => [193] => Uměním se císař nejen zabýval, ale také je podporoval a formoval umělecké trendy své doby. Osobně hodnotil práce malířů ucházejících se o místo u dvora a snažil se o pozvednutí dvorského malířství na úroveň vrcholu [[Sungská kultura|kultury sungské éry]] z první čtvrtiny 12. století. Několik kaligrafů a malířů (například [[Šang Si]]ho) finančně zabezpečil jmenováním důstojníky císařské gardy. Jeho éra je také známá vysokou kvalitou řemeslné výroby, bronzů a porcelánu, především modrobílého z [[Ťing-te-čen]]u.{{sfn|Mote|s=625}} [194] => [195] => [196] => Xuande-salukis-092x0507 01lg.jpg|alt=Malba dvou za sebou stojících chrtů, po krajích vlevo, nahoře a vpravo červená razítka s čínskými znaky.|''Psi plemene [[saluki]]'', tuš a barvy na papíře, [[Muzeum Arthura M. Sacklera]], [[Cambridge (Massachusetts)|Cambridge]], Massachusetts [197] => Zhu Zhanji-Mouse and Stone.jpg|alt=Uprostřed dole kámen obrostlý travou, uprostřed myš vzhlížející k zleva rostoucím olistěným větvím bambusu nad ní se sklánějícím.|''Myš a kámen'', barvy na papíře, [[Zakázané město|Muzeum Zakázaného města]] v Pekingu [198] => Xuande Bamboo.jpg|alt=V bambusovém háji leží na boku starší muž s rozepnutou košilí a odhalenou hrudí, hlavu si opírá o loket.|''Odpočinek [[Ču-ke Liang|markýze z Wu]]'',{{#tag:ref|Markýz z Wu byl titul [[Ču-ke Liang]]a (181–234), vojevůdce období [[Období tří říší|tří říší]].|group=pozn.}} tuš na papíře, Muzeum Zakázaného města v Pekingu [199] => [200] => [201] => == Úmrtí a nástupce == [202] => Na podzim a v zimě 1434 císař v čele vojenského oddílu objížděl severní hranici. Po návratu do Pekingu onemocněl.{{sfn|Dreyer|s=236}} Churavěl necelé dva měsíce,{{sfn|Mote|s=626}} než [[31. leden|31. ledna]] [[1435]] náhle zemřel{{sfn|Chan|s=303}} v Paláci nebeské čistoty [[Zakázané město|Zakázaného města]]. Dostal posmrtné jméno Čang-ti ({{Cizojazyčně|zh|章帝}}, „Vynikající císař“; Čang-ti je zkrácené posmrtné jméno, plné má devatenáct znaků){{#tag:ref|Plné posmrtné jméno Süan-teho zní: Sien-tchien čchung-tao jing-ming šen-šeng čchin-wen čao-wu kchuan-žen čchun-siao čang chuang-ti, {{Cizojazyčně|zh|憲天崇道英明神聖欽文昭武寬仁純孝章皇帝}}, česky volně „Zákon Nebes, ctící Cestu, moudrý a svatý, vážený svou kulturností, význačný válečník, široce humánní, ryzí v synovské oddanosti, vynikající císař“.|group=pozn.}} a chrámové jméno Süan-cung ({{Cizojazyčně|zh|宣宗}}, „Vyhlášený předek“).{{sfn|Chan|s=303}} Pohřben je v [[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|mauzoleu Ťing-ling]] u Pekingu. Přežili ho dva synové a dvě dcery,{{sfn|Chan|s=303}} další dcera zemřela v dětství. [203] => [204] => Süan-teho nástupcem se stal jeho starší syn [[Jing-cung|Ču Čchi-čen]], který byl už v květnu 1428 jmenován korunním princem.{{sfn|Chan|s=303}} Císařem se stal v osmi letech. Pravidla stanovená císařem [[Chung-wu]]em, zakladatelem [[dynastie Ming]], nepředvídala nástup dětského císaře a proto nebylo možno jmenovat [[regent]]a, který by spravoval zemi místo nezletilého panovníka.{{sfn|Mote|s=626}} Z rozhodnutí Süan-teho vedoucí úředníci konzultovali vládní záležitosti s císařovou babičkou [[Císařovna Čang (Chung-si)|velkou císařovnou vdovou Čang]], která fakticky vládla říši.{{sfn|Chan|s=303}} Spolupráce císařovny vdovy Čang s velkými sekretáři zajistila kontinuitu státní politiky až do začátku 40. let 15. století.{{sfn|Dreyer|s=236}} [205] => [206] => == Význam a hodnocení == [207] => Süan-te byl schopným, aktivním a obratně jednajícím císařem. Nicméně některé jeho reformy, především rozšíření moci a vlivu palácových [[eunuch]]ů, přinesly v budoucnu problémy.{{sfn|Mote|s=626}} Považoval se za válečníka a podobně jako Jung-le osobně vedl vojenské akce. Jeho tažení však byla relativně malá (potlačení povstání strýce) nebo nevýznamná (srážky s Mongoly na severní hranici).{{sfn|Dreyer|s=231}} Süan-te byl poslední mingský císař, který se aktivně účastnil řízení státu a relativně nestranně stál nad skupinami, ze kterých se skládala vládnoucí elita. Spoléhal na civilní úředníky, ale pravidelně využíval i eunuchy a vojenské velitele. Pozdější mingští císaři přestali hrát roli stabilizujícího prvku státu, když se stáhli k palácovým rozkoším, přičemž předali otěže vlády do rukou úředníků, obvykle rozdělených na soupeřící strany, nebo častěji palácových eunuchů.{{sfn|Dreyer|s=236}} Není tedy překvapením, že následující generace úředníků vzhlížely k éře Süan-te jako ke zlatému věku ideální vlády kontrastující s [[Frakce (politika)|frakčními]] konflikty a rozkladem institucí v jejich době.{{sfn|Dreyer|s=236}} [208] => [209] => Vláda Süan-teho je proto historiky považována za nejvyšší bod mingské éry a období stability a pokoje, které obzvlášť kontrastovalo s brutálními čistkami státní správy v éře Chung-wu a občanskou válkou v éře [[Ťien-wen]].{{sfn|Mote|s=625}} Schopní a často dlouho sloužící ministři a úředníci pod vedením „tří Jangů“ ([[Jang Š’-čchi]]ho, [[Jang Žung]]a a [[Jang Pchu]]a) spravovali zemi s mírou kontinuity a spolehlivosti v mingské éře jedinečnou, v duchu [[Konfucianismus|konfuciánských]] ideálů moudré vlády ministrů vedené schopným vladařem.{{sfn|Mote|s=625}} Vláda dbala na zlepšení života lidí, vzdala se expanze ve Vietnamu a zdokonalovala správu země. I když císař byl občas krutý k úředníkům a benevolentní k vysokým důstojníkům, na charakter vlády to výrazný vliv nemělo.{{sfn|Mote|s=625}} [210] => [211] => Povstání císařova strýce v očích císaře a úředníků potvrdilo, že rozhodnutí zbavit členy císařského rodu jakéhokoliv vlivu na armádu bylo správné. Neúspěch vietnamské války i pozdější [[Tchumuská krize|tchumuská porážka]] byly stálými argumenty úředníků proti vojenským dobrodružstvím,{{sfn|Dreyer|s=230}} které by mohly vrátit moc do rukou generálů, při založení říše Ming dominujících vládě. Z původně různorodých elit mingské říše – generálů, členů císařského rodu, [[Džentry|konfuciánských úředníků]] a eunuchů – tak první dvě skupiny ztratily vliv na řízení země. V éře Süan-te získali převahu nad ostatními skupinami konfuciánští úředníci a udrželi si ji do konce říše Ming. Tím se ve 30. letech 15. století uzavřelo rané mingské období. Mingské vojenské i politické instituce zůstaly poté víceméně stejné do konce dynastie, i když se velikost populace a ekonomiky několikrát zvýšila.{{sfn|Dreyer|s=237}} [212] => [213] => {{Panorama [214] => |obrázek=Departure Herald-Ming Dynasty.jpg [215] => |šířka=5000 [216] => |popisek=''Odjezd poselství'' – panoramatické zobrazení odjezdu císaře Süan-te s doprovodem k [[Císařské hrobky dynastií Ming a Čching|císařským hrobkám dynastie Ming]] stojícím nedaleko Pekingu, barvy na hedvábí, neznámý autor éry [[Ťia-ťing]] (1522–1566) [217] => }} [218] => [219] => == Císařovny, potomci == [220] => Císař Süan-te měl celou řadu manželek, titul [[Čínský císař|císařovny]] nosily za jeho života dvě z nich, další byla povýšena na císařovnu vdovu posmrtně o dvě staletí později: [221] => * [[Císařovna Chu (Süan-te)|Císařovna Chu]] († 1443), vlastním jménem Chu Šan-siang ({{Cizojazyčně|zh|胡善祥}}), posmrtným jménem císařovna Kung-žang-čang ({{Cizojazyčně|zh|恭讓章皇后}}, ''Kung-žang-čang chuang-chou''), vdala se za Süan-tea roku 1417, roku 1428 byla zbavena hodnosti císařovny. Matka princezny Šun-te. [222] => * [[Císařovna Sun]] († 1462), příjmením Sun ({{Cizojazyčně|zh|孫}}), dcera Sun Cou-čunga ({{Cizojazyčně|zh|孫鄒忠}}), posmrtným jménem císařovna Siao-kung-čang ({{Cizojazyčně|zh|孝恭章皇后}}, ''Siao-kung-čang chuang-chou''), od 1417 císařská [[Konkubinát|konkubína]] ({{Cizojazyčně|zh|嬪}}, ''pchin''), roku 1425 povýšena na vznešenou manželku ({{Cizojazyčně|zh|貴妃}}, ''kuej-fej''), roku 1428 jmenována císařovnou. S nástupem Jing-cunga císařovna vdova ({{Cizojazyčně|zh|皇太后}}, ''chuang-tchaj-hou''), v prosinci 1449 jmenována císařovnou vdovou Šang-šeng ({{Cizojazyčně|zh|上聖皇太后}}, ''Šang-šeng chuang-tchaj-hou''), od roku 1457 císařovna vdova Šeng-lie-cch’-šou ({{Cizojazyčně|zh|圣聖烈慈壽皇太后}}, ''Šeng-lie-cch’-šou chuang-tchaj-hou''). Matka císaře [[Jing-cung]]a a princezny Čchang-te. [223] => * [[císařovna vdova Wu|Paní Wu]] († 1461), příjmením Wu ({{Cizojazyčně|zh|吳}}), dcera Wu Ana ({{Cizojazyčně|zh|吳安}}), vnučka Wu Jen-minga ({{Cizojazyčně|zh|吳彥名}}), jedna z císařových konkubín, roku 1428 povýšila na císařskou manželkou ''sien-fej'' ({{Cizojazyčně|zh|賢妃}}). Dostala posmrtné jméno Žung-s’-sien-fej ({{Cizojazyčně|zh|榮思賢妃}}). Roku 1645 obdržela posmrtné jméno císařovna vdova Siao-i ({{Cizojazyčně|zh|孝翼太后}}, ''Siao-i tchaj-chou''). Matka císaře [[Ťing-tchaj]]e. [224] => [225] => {| class=wikitable style="text-align:center" [226] => |+Synové císaře Süan-te [227] => !Süan-teho manželka [228] => !# [229] => !Jméno [230] => !Narození – úmrtí [231] => !Posmrtné jméno [232] => !Titul [233] => !Udělení titulu [234] => |- [235] => |rowspan="2"|[[císařovna Sun]] [236] => |rowspan="2"|1. [237] => |rowspan="2"|'''[[Jing-cung|Ču Čchi-čen]]'''
({{Cizojazyčně|zh|朱祁鎮}}) [238] => |1427–1464 [239] => |Žuej-ti [240] => |korunní princ [241] => |1428 [242] => |- [243] => |colspan="4"|Po smrti Süan-teho roku 1435 vládl jako císař [[Jing-cung]], 1449 zajat Ojraty, v únoru 1457 se opět zmocnil trůnu. [244] => |- [245] => |rowspan="2"|[[císařovna vdova Wu|paní Wu]] [246] => |rowspan="2"|2. [247] => |rowspan="2"|'''[[Ťing-tchaj|Ču Čchi-jü]]'''
({{Cizojazyčně|zh|朱祁鈺}}) [248] => |1428–1457 [249] => |Ťing-ti [250] => |kníže z Čcheng ({{Cizojazyčně|zh|郕王}}) [251] => |1435 [252] => |- [253] => |colspan="4"|Po zajetí Jing-cunga roku 1449 nastoupil jako císař [[Ťing-tchaj]], v únoru 1457 svržen, zemřel jako kníže z Čcheng o měsíc později. [254] => |} [255] => [256] => {| class=wikitable style="text-align:center" [257] => |+Dcery císaře Süan-te [258] => !Süan-teho manželka [259] => !# [260] => !Titul [261] => !Narození – úmrtí [262] => !Sňatek [263] => !Manžel [264] => |- [265] => |[[Císařovna Chu (Süan-te)|císařovna Chu]] ||1.|| princezna '''Šun-te''' ({{Cizojazyčně|zh|順德公主}}) || 1420–1443 || 1437 || Š' Ťing ({{Cizojazyčně|zh|石璟}}) [266] => |- [267] => | ||2.|| princezna '''Jung-čching''' ({{Cizojazyčně|zh|永清公主}}) || ?–1433 || colspan="2"| neprovdána [268] => |- [269] => |[[císařovna Sun]] ||3.|| princezna '''Čchang-te''' ({{Cizojazyčně|zh|常德公主}}) || 1424–1470 || 1440 || Süe Chuan ({{Cizojazyčně|zh|薛桓}}) [270] => |} [271] => [272] => == Odkazy == [273] => [274] => === Poznámky === [275] => [276] => [277] => === Reference === [278] => {{Překlad|jazyk=en |článek=Xuande Emperor |revize=526983929}} [279] => [280] => {{Citace periodika [281] => | příjmení = Atwell [282] => | jméno = William S. [283] => | titul = Time, Money, and the Weather: Ming China and the “Great Depression” of the Mid-Fifteenth Century [284] => | url = https://archive.org/details/sim_journal-of-asian-studies_2002-02_61_1/page/91 [285] => | periodikum = The Journal of Asian Studies [286] => | rok = 2002 [287] => | měsíc = [288] => | ročník = 61 [289] => | číslo = 1 [290] => | strany = 91 [291] => | poznámky = [Dále jen Atwell] [292] => | typ refu = normální [293] => | ref = Atwell [294] => | issn = 0021-9118 [295] => }} [296] => [297] => {{Citace elektronické monografie| příjmení = [298] => | jméno = [299] => | titul = [300] => Shang Xi| url = [301] => http://arts.cultural-china.com/en/77Arts6794.html| datum vydání = [302] => | datum aktualizace = [303] => | datum přístupu = [304] => 2012-1-3| vydavatel = [305] => cultural-china.com| místo = [306] => | jazyk = [307] => anglicky| url archivu = [308] => https://web.archive.org/web/20120522191909/http://arts.cultural-china.com/en/77Arts6794.html| datum archivace = [309] => 2012-05-22| nedostupné = [310] => ano}} [311] => [312] => [313] => {{Citace elektronické monografie [314] => | korporace = Cultural China [315] => | titul = Zhu Zhanji - Emperor Xuanzong of the Ming Dynasty [316] => | url = http://history.cultural-china.com/en/46History2420.html [317] => | datum vydání = 2007–2010 [318] => | datum aktualizace = [319] => | datum přístupu = 2013-2-14 [320] => | vydavatel = Cultural China [321] => | jazyk = anglicky [322] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20121015134419/http://history.cultural-china.com/en/46History2420.html [323] => | datum archivace = 2012-10-15 [324] => | nedostupné = ano [325] => }} [326] => [327] => {{Citace monografie [328] => | příjmení = Dreyer [329] => | jméno = Edward L [330] => | rok = 1982 [331] => | titul = Early Ming China: A Political History [332] => | url = https://archive.org/details/earlymingchinapo0000drey [333] => | vydavatel = Stanford University Press [334] => | místo = Stanford [335] => | počet stran = 315 [336] => | isbn = 0-8047-1105-4 [337] => | stránky = 226 [338] => | poznámky = [Dále jen Dreyer] [339] => | typ refu = normální [340] => | ref = Dreyer [341] => | jazyk = anglicky [342] => }} [343] => {{Citace monografie [344] => | příjmení = Fong [345] => | jméno = Wen [346] => | příjmení2 = Watt [347] => | jméno2 = James C. Y. [348] => | titul = Possessing the Past: Treasures from the National Palace Museum, Taipei [349] => | vydání = [350] => | vydavatel = Metropolitan Museum of Art [351] => | místo = New York [352] => | rok = 1996 [353] => | počet stran = 648 [354] => | stránky = 338–339 [355] => | jazyk = anglicky [356] => | isbn = 0810964945 [357] => | isbn2 = 9780810964945 [358] => }} [359] => {{Citace periodika [360] => | příjmení = Geissmann [361] => | jméno = Thomas [362] => | titul = Gibbon paintings in China, Japan, and Korea: Historical distribution, production rate and context [363] => | periodikum = Gibbon Journal [364] => | rok = 2008 [365] => | měsíc = květen [366] => | ročník = [367] => | číslo = 4 [368] => | strany = 1–39, na s. 3 [369] => | url = http://www.gibbonconservation.org//07_journal/gibbon_journal_4.pdf [370] => | issn = 1661-707X [371] => | datum přístupu = 17-12-2008 [372] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20081217022947/http://www.gibbonconservation.org//07_journal/gibbon_journal_4.pdf [373] => | datum archivace = 17-12-2008 [374] => | nedostupné = ano [375] => }} {{Wayback|url=http://www.gibbonconservation.org//07_journal/gibbon_journal_4.pdf |date=20081217022947 }} [376] => {{Citace monografie [377] => | příjmení = von Glahn [378] => | jméno = Richard [379] => | rok = 1996 [380] => | titul = Fountain of Fortune: money and monetary policy in China, 1000–1700 [381] => | url = https://archive.org/details/fountainoffortun0000vong [382] => | vydání = [383] => | vydavatel = University of California Press [384] => | místo = Berkeley, California [385] => | počet stran = 338 [386] => | stránky = 74 [387] => | poznámky = [Dále jen Glahn] [388] => | typ refu = normální [389] => | ref = Glahn [390] => | jazyk = anglicky [391] => | isbn = 0-520-20408-5 [392] => | isbn2 = 9780520204089 [393] => }} [394] => {{Citace monografie [395] => | příjmení = Goodrich [396] => | jméno = L. Carington [397] => | příjmení2 = Fang [398] => | jméno2 = Chaoying [399] => | spoluautoři = a kol. [400] => | rok = 1976 [401] => | titul = Dictionary of Ming Biography, 1368-1644 [402] => | vydavatel = Columbia University Press [403] => | místo = New York [404] => | kapitola = Isiha [405] => | typ kapitoly = heslo [406] => | počet stran = xxi + 1751 [407] => | stránky = 685–686 [408] => | jazyk = anglicky [409] => | isbn = 0-231-03801-1 [410] => | svazek = 1., A–L [411] => | poznámky = [Dále jen Goodrich] [412] => | typ refu = normální [413] => | ref = Goodrich [414] => }} [415] => {{Citace monografie [416] => | příjmení = Gulik [417] => | jméno = Robert van [418] => | odkaz na autora = Robert van Gulik [419] => | rok = 1967 [420] => | titul = The gibbon in China. An essay in Chinese animal lore [421] => | vydání = [422] => | vydavatel = E.J. Brill [423] => | místo = Leiden, Nizozemsko [424] => | počet stran = [425] => | stránky = 94–95 [426] => }} [427] => {{Citace monografie [428] => | příjmení = Huang [429] => | jméno = Ray [430] => | rok = 1997 [431] => | titul = China: a macro history [432] => | vydání = [433] => | vydavatel = M. E. Sharpe [434] => | místo = Armonk, NY [435] => | počet stran = 335 [436] => | stránky = 181 [437] => | isbn = 1-56324-730-5 [438] => }} [439] => {{Citace sborníku [440] => | příjmení = Chan [441] => | jméno = Hok-Lam [442] => | titul = The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns [443] => | příjmení sestavitele = Mote [444] => | jméno sestavitele = Frederick W. [445] => | příjmení sestavitele2 = Twitchett [446] => | jméno sestavitele2 = Denis C [447] => | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1 [448] => | vydání = [449] => | vydavatel = Cambridge University Press [450] => | místo = Cambridge [451] => | rok vydání = 1988 [452] => | isbn = 0521243327 [453] => | poznámky = [Dále jen Chan] [454] => | typ refu = normální [455] => | ref = Chan [456] => | jazyk = anglicky [457] => | strany = 182–304, na s. 285 [458] => }} [459] => {{Citace elektronické monografie [460] => | příjmení = Li [461] => | jméno = Yang [462] => | spoluautoři = et al. [463] => | titul = Timeline of the Ming & Qing Palace Events. The Yongle Emperor (r. 1403-1424) [464] => | url = https://en.dpm.org.cn/EXPLORE/ming-qing/2015-03-23/23.html [465] => | datum vydání = [466] => | datum aktualizace = [467] => | datum přístupu = 2020-12-23 [468] => | vydavatel = The Palace Museum [469] => | místo = Beijing [470] => | jazyk = anglicky [471] => }} [472] => {{Citace sborníku [473] => | příjmení = Li [474] => | jméno = Kangying [475] => | titul = A study on the Song, Yuan and Ming monetary policies within the context of worldwide hard currency flows during the 11th-16th centuries and their impact on Ming institutions [476] => | příjmení sestavitele = Schottenhammer [477] => | jméno sestavitele = Angela [478] => | sborník = The East Asian maritime world 1400-1800: its fabrics of power and dynamics of exchanges [479] => | vydavatel = Otto Harrassowitz Verlag [480] => | místo = Wiesbaden [481] => | rok vydání = 2007 [482] => | isbn = 3447054743 [483] => | isbn2 = 9783447054744 [484] => | strany = 99–136, na s. 121–122 [485] => }} [486] => {{Citace elektronické monografie [487] => | příjmení = 羅 [Lo] [488] => | jméno = 鳳珠 [Feng-ju] [489] => | titul = 歷代帝王譜系全文檢索 [Seznam čínských králů a císařů] [490] => | url = http://cls.lib.ntu.edu.tw/ReignTitle/all_index.aspx [491] => | datum vydání = [492] => | datum aktualizace = [493] => | datum přístupu = 2018-9-2 [494] => | vydavatel = Yuan Ze University [495] => | místo = Taoyuan [496] => | kapitola = 明：憲天崇道英明神聖欽文昭武寬仁純孝章皇帝 [Ming:Sien-tchien čchung-tao jing-ming šen-šeng čchin-wen čao-wu kchuan-žen čchun-siao čang chuang-ti] [497] => | url kapitoly = http://cls.lib.ntu.edu.tw/ReignTitle/emperor_detail.aspx?EID=395 [498] => | jazyk = čínsky [499] => }} [500] => {{Citace monografie [501] => | příjmení = Mote [502] => | jméno = Frederick W [503] => | rok = 2003 [504] => | titul = Imperial China 900-1800 [505] => | url = https://archive.org/details/imperialchina9000000mote [506] => | poznámky = [Dále jen Mote] [507] => | typ refu = normální [508] => | ref = Mote [509] => | vydavatel = Harvard University Press [510] => | místo = Cambridge, Massachusetts [511] => | počet stran = 1136 [512] => | stránky = 623 [513] => | jazyk = anglicky [514] => | isbn = 0-674-01212-7 [515] => }} [516] => {{Citace periodika [517] => | příjmení = Mowry [518] => | jméno = Robert [519] => | titul = Imperial Salukis. Speedy hounds, portrayed by a Chinese emperor [520] => | url = http://harvardmagazine.com/2007/05/imperial-salukis.html [521] => | periodikum = Harvard magazine [522] => | rok = 2007 [523] => | měsíc = květen–červenec [524] => | ročník = [525] => | číslo = [526] => | strany = [527] => | issn = [528] => }} [529] => {{Citace elektronické monografie [530] => | korporace = National Palace Museum [531] => | titul = From the Brush of Xuande: Painting and Calligraphy of the Ming Emperor Xuanzong : Introduction [532] => | url = http://www.npm.gov.tw/exh101/xuanzong/en/en_01.html [533] => | datum vydání = [534] => | datum aktualizace = [535] => | datum přístupu = 2013-1-6 [536] => | vydavatel = National Palace Museum [537] => | místo = Taipei [538] => | jazyk = anglicky [539] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120406054536/http://www.npm.gov.tw/exh101/xuanzong/en/en_01.html [540] => | datum archivace = 2012-04-06 [541] => | nedostupné = ano [542] => }} [543] => {{Citace elektronické monografie [544] => | příjmení = Theobald [545] => | jméno = Ulrich [546] => | titul = Chinaknowledge - a universal guide for China studies [547] => | url = http://www.chinaknowledge.de/index.html [548] => | datum vydání = [549] => | datum aktualizace = [550] => | datum přístupu = 2013-2-7 [551] => | kapitola = Persons in Chinese History - Zhuge Liang 諸葛亮 [552] => | url kapitoly = http://www.chinaknowledge.de/History/Division/personszhugeliang.html [553] => | jazyk = anglicky [554] => }} [555] => {{Citace monografie [556] => | příjmení = Tsai [557] => | jméno = Shih-Shan Henry [558] => | rok = 2002 [559] => | titul = Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle [560] => | url = https://archive.org/details/perpetualhappine0000tsai [561] => | vydání = [562] => | vydavatel = University of Washington Press; Combined Academic [563] => | místo = Seattle, Wash.; Chesham [564] => | počet stran = 286 [565] => | stránky = 93–94 [566] => | jazyk = anglicky [567] => | poznámky = [568] => | isbn = 0295981245 [569] => }} [570] => {{Citace elektronického periodika [571] => | příjmení = Wade [572] => | jméno = Geoffrey [573] => | titul = Ming China and Southeast Asia in the 15th Century: A Reappraisal [574] => | periodikum = Working Paper Series [575] => | datum vydání = 2004-07 [576] => | datum přístupu = 2011-8-19 [577] => | druh nosiče = PDF [578] => | číslo = 28 [579] => | strany = 35 [580] => | poznámky = [581] => | url = http://www.ari.nus.edu.sg/publication_details.asp?pubtypeid=WP&pubid=277 [582] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140109211912/http://www.ari.nus.edu.sg/publication_details.asp?pubtypeid=WP&pubid=277 [583] => | datum archivace = 2014-01-09 [584] => | nedostupné = ano [585] => }} [586] => [587] => [588] => === Literatura === [589] => * {{Citace monografie [590] => | příjmení = Dreyer [591] => | jméno = Edward L [592] => | rok = 1982 [593] => | titul = Early Ming China: A Political History [594] => | url = https://archive.org/details/earlymingchinapo0000drey [595] => | vydavatel = Stanford University Press [596] => | místo = Stanford [597] => | počet stran = 315 [598] => | isbn = 0-8047-1105-4 [599] => | stránky = [600] => | jazyk = anglicky [601] => }} [602] => * {{Citace monografie [603] => | příjmení = Dreyer [604] => | jméno = Edward L [605] => | rok = 2007 [606] => | titul = Zheng He : China and the Oceans in the Early Ming Dynasty, 1405-1433 [607] => | vydání = [608] => | vydavatel = Pearson Longman [609] => | místo = New York [610] => | počet stran = 238 [611] => | stránky = [612] => | edice = Library of World Biography Series [613] => | jazyk = anglicky [614] => | isbn = 0321084438 [615] => }} [616] => * {{Citace sborníku [617] => | příjmení = Chan [618] => | jméno = Hok-Lam [619] => | titul = The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns [620] => | příjmení sestavitele = Mote [621] => | jméno sestavitele = Frederick W. [622] => | příjmení sestavitele2 = Twitchett [623] => | jméno sestavitele2 = Denis C [624] => | sborník = The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1 [625] => | vydání = [626] => | vydavatel = Cambridge University Press [627] => | místo = Cambridge [628] => | rok vydání = 1988 [629] => | isbn = 0521243327 [630] => | jazyk = anglicky [631] => | strany = 182–304 [632] => }} [633] => * {{Citace monografie [634] => | příjmení = Levathes [635] => | jméno = Louise [636] => | rok = 1994 [637] => | titul = When China ruled the seas: the treasure fleet of the Dragon Throne, 1405-1433 [638] => | url = https://archive.org/details/whenchinaruledse0000leva [639] => | vydání = 1 [640] => | vydavatel = Simon & Schuster [641] => | místo = New York [642] => | počet stran = 252 [643] => | stránky = [644] => | jazyk = anglicky [645] => | isbn = 0671701584 [646] => }} [647] => [648] => === Externí odkazy === [649] => * {{Commonscat|Xuande Emperor}} [650] => * {{Citace elektronické monografie [651] => | korporace = National Palace Museum [652] => | titul = 明宣宗書畫展 / From the Brush of Xuande: Painting and Calligraphy of the Ming Emperor Xuanzong : Introduction [653] => | url = http://www.npm.gov.tw/exh101/xuanzong/index.html [654] => | datum vydání = [655] => | datum aktualizace = [656] => | datum přístupu = 2013-1-6 [657] => | vydavatel = National Palace Museum [658] => | místo = Taipei [659] => | jazyk = čínsky, anglicky [660] => | poznámka = Malby a kaligrafie císaře Süan-te ve sbírkách [[Národní palácové muzeum|Národního palácového muzea]] v Tchaj-peji [661] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120407032115/http://www.npm.gov.tw/exh101/xuanzong/index.html [662] => | datum archivace = 2012-04-07 [663] => | nedostupné = ano [664] => }} [665] => * {{Citace elektronické monografie [666] => | příjmení = Li [667] => | jméno = Yang [668] => | spoluautoři = et al. [669] => | titul = Timeline of the Ming & Qing Palace Events. The Reign of the Xuande Emperor (approx. 1426–1435) [670] => | url = https://en.dpm.org.cn/EXPLORE/ming-qing/2015-03-23/25.html [671] => | datum vydání = [672] => | datum aktualizace = [673] => | datum přístupu = 2018-12-5 [674] => | vydavatel = The Palace Museum [675] => | místo = Beijing [676] => | poznámky = Důležité události v Zakázaném městě v éře Süan-te, životopis císaře Süan-te a jeho císařovny na webu Národního palácového muzea v Pekingu [677] => | jazyk = anglicky [678] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20181206001614/https://en.dpm.org.cn/EXPLORE/ming-qing/2015-03-23/25.html [679] => | datum archivace = 2018-12-06 [680] => | nedostupné = ano [681] => }} [682] => [683] => {{Dobrý článek}} [684] => {{Říše Ming}} [685] => {{Autoritní data}} [686] => {{Portály|Čína|Historie|Lidé}} [687] => [688] => [[Kategorie:Mingští císaři]] [689] => [[Kategorie:Mingští umělci]] [690] => [[Kategorie:Čínští malíři]] [691] => [[Kategorie:Malíři 15. století]] [692] => [[Kategorie:Narození v roce 1399]] [693] => [[Kategorie:Narození 16. března]] [694] => [[Kategorie:Narození v Pekingu]] [695] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1435]] [696] => [[Kategorie:Úmrtí 31. ledna]] [697] => [[Kategorie:Úmrtí v Pekingu]] [698] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Süan-te

Císař Süan-te (16. března 1399 - 31.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Jing-cung','Ťing-tchaj','Zakázané město','Chung-si','31. leden','1435','Peking','1425','Jang Žung','16. březen','Čínsko-vietnamská válka (1406-1428)','Jang Š’-čchi'

1425

Rok 1425 byl rokem dle gregoriánského kalendáře, který započal úterým.

1435

Chung-si

Jing-cung

Jing-cung je třiadvacátým císařem čínské říše Ming.

Peking

Ťing-tchaj

Ťing-tchaj je jednou z provincií Čínské lidové republiky.