Array ( [0] => 15491706 [id] => 15491706 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Tacitus [uri] => Tacitus [3] => Wien- Parlament-Tacitus.jpg [img] => Wien- Parlament-Tacitus.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Tacitus** Publius Cornelius Tacitus (přibližně 56 – 120 n. l.) byl významným římským historikem a senátorem, jehož dílo přispělo k hlubšímu porozumění příběhu římské historie a kultury. Tacitus se proslavil především svými historickými a etnografickými pracemi, které nabízejí cenné poznatky o životě, zvycích a tradicích obyvatel římské říše. Jedním z jeho nejznámějších děl je "Historie", která se zaměřuje na období od smrti císaře Nerona až po vládu císaře Domiciána. Tacitus zde zachycuje složité vztahy v rámci římské politiky a ukazuje, jak lidé dokázali čelit různým výzvám doby. V jeho "Germania" popisuje život germánských kmenů, čímž přispívá k lepšímu pochopení rozmanitosti národů, které obývaly evropský kontinent. Tacitus byl mimořádně bystrým pozorovatelem, jehož analýzy nám umožňují vidět motivy a dynamiku lidského chování. Jeho styl psaní byl úsporný a výstižný, což pomáhá čtenářům zacílit na podstatné aspekty jeho komentářů. V jeho práci lze najít nejen kritiku a reflexi toho, co se dělo ve společnosti, ale také určité pozitivní prvky, které přetrvaly i přes těžké časy. Z jeho pohledu se odráží přirozená lidská touha po spravedlnosti a rovnosti, což je pozitivní aspekt římské kultury, který se rozvíjel i přes složité politické změny. Tacitus tedy nejen popisuje realitu své doby, ale také ukazuje, že i v nejednoduchých obdobích může vzniknout silná touha po lepším světě. Jeho odkazy a myšlenky zůstávají inspirativní i dnes, což dokazuje, že historie nás může učit nejen o chybách, ale také o naději a odolnosti lidského ducha. Tacitus je tak nedílnou součástí dědictví, které nám pomáhá hledat optimistické možnosti budoucnosti, i když si jsme vědomi výzev, které před námi stojí. [oai_cs_optimisticky] => **Tacitus** Publius Cornelius Tacitus (přibližně 56 – 120 n. l.) byl významným římským historikem a senátorem, jehož dílo přispělo k hlubšímu porozumění příběhu římské historie a kultury. Tacitus se proslavil především svými historickými a etnografickými pracemi, které nabízejí cenné poznatky o životě, zvycích a tradicích obyvatel římské říše. Jedním z jeho nejznámějších děl je "Historie", která se zaměřuje na období od smrti císaře Nerona až po vládu císaře Domiciána. Tacitus zde zachycuje složité vztahy v rámci římské politiky a ukazuje, jak lidé dokázali čelit různým výzvám doby. V jeho "Germania" popisuje život germánských kmenů, čímž přispívá k lepšímu pochopení rozmanitosti národů, které obývaly evropský kontinent. Tacitus byl mimořádně bystrým pozorovatelem, jehož analýzy nám umožňují vidět motivy a dynamiku lidského chování. Jeho styl psaní byl úsporný a výstižný, což pomáhá čtenářům zacílit na podstatné aspekty jeho komentářů. V jeho práci lze najít nejen kritiku a reflexi toho, co se dělo ve společnosti, ale také určité pozitivní prvky, které přetrvaly i přes těžké časy. Z jeho pohledu se odráží přirozená lidská touha po spravedlnosti a rovnosti, což je pozitivní aspekt římské kultury, který se rozvíjel i přes složité politické změny. Tacitus tedy nejen popisuje realitu své doby, ale také ukazuje, že i v nejednoduchých obdobích může vzniknout silná touha po lepším světě. Jeho odkazy a myšlenky zůstávají inspirativní i dnes, což dokazuje, že historie nás může učit nejen o chybách, ale také o naději a odolnosti lidského ducha. Tacitus je tak nedílnou součástí dědictví, které nám pomáhá hledat optimistické možnosti budoucnosti, i když si jsme vědomi výzev, které před námi stojí. ) Array ( [0] => {{Infobox - spisovatel}} [1] => '''Publius''' (též '''Gaius''') '''Cornelius Tacitus''' (kolem [[55]] n. l. – [[115]], pravděpodobně [[120]], nejpozději [[124]]) byl [[Římská říše|římský]] historik, právník a senátor, považovaný za jednoho z největších [[Starověk|antických]] dějepisců. [2] => [3] => == Život == [4] => O Tacitově životě existují jen sporadická svědectví (proto není známo jeho [[praenomen]]) od něj samého nebo jeho současníků, především od [[Plinius mladší|Plinia mladšího]]. Jeho rodina pocházela pravděpodobně z jedné z římských provincií, snad [[Galie]] Cisalpínské nebo Galie Narbonské, některé prameny mluví o [[Umbrie|umbrijské]] Interamně (dnes Terni). Rodina asi patřila k jezdeckému stavu (nižší šlechtě). Tacitus vystudoval v Římě, kde se roku [[78]] oženil s dcerou významné osoby veřejného života, [[Julius Agricola|Gnaea Iulia Agrikoly]]. Za císaře [[Vespasianus|Vespasiána]] zahájil typickou úřední kariéru římského senátora (''cursus honorum''), poté se v roce [[88]] se stal [[praetor]]em a po ukončení praetury spravoval nějakou provincii (pravděpodobně [[Belgie|Belgii]]). Roku [[97]] se stal [[consul suffectus]], což byl politický vrchol jeho kariéry. Za vlády císaře [[Traianus|Traiana]] spravoval jako konzul provincii [[Asie (římská provincie)|Asii]] (od [[112]]) (území dnešního západního [[Turecko|Turecka]]), kde působil do roku [[115]] nebo [[116]]. [5] => [6] => Zastával také kněžskou funkci ve sboru ''Patnácti mužů pro výkon svátostí''. [7] => [8] => == Dílo == [9] => [10] => === Charakteristika díla === [11] => Tacitus byl považován za jednoho z nejvýznamnějších řečníků své doby; řečnickému umění se věnoval stylisticky ovlivněn [[Marcus Tullius Cicero|Markem Tulliem Ciceronem]], nejvýznamnějším řečníkem zlaté latiny, ve spise ''Dialogus de oratoribus'', které pravděpodobně sepsal v mládí. Svou jazykovou povahou se tento spis liší od ostatních autorových děl. Po konzulátu ([[97]]) za císaře [[Nerva|Nervy]] začal s prací na svém největším dějepisném díle, ''Dějinách'', které sahalo snad až do počátku vlády císaře [[Hadrianus|Hadriána]]. Tacitus napsal své dějepisné dílo z pohledu senátora, který posuzoval dobu římských císařů od [[Tiberius|Tiberia]] po [[Domitianus|Domiciána]], nakolik ještě odpovídala ideálům římské republiky. Obě hlavní dějepisná díla jsou sepsána analistickou metodou, v níž jsou události vypisovány po jednotlivých rocích, pokud sahaly do více let, bývají obvykle přerušeny do několika výkladů. [12] => [13] => Tacitovy bystré a také jazykově brilantní analýzy vylíčily moderní obraz římské říše v [[1. století]] n. l. Kritizoval dobové poměry jako projevy úpadku a pokoušel se je doložit na základě vědomě vybraných úryvků z dějin. Jemnému prokreslení charakteru tak připadla úloha zprostředkovat čtenáři naprosto přesný obraz. Tacitus si pro své psaní stanovil zásadu ''bez hněvu a stranění'' (''sine ira et studio'') – tedy objektivního podávání zpráv – ale proti tomuto cíli se často provinil, například při charakteristice [[Tiberius|Tiberia]]. Přitom se Tacitovo myšlení projevuje ve stereotypních kategoriích. [14] => [15] => Tacitus ve svých stěžejních, tedy dějepisných dílech projevil velké dramatické nadání. Dokázal rozepsat psychologická dramata, v nichž líčil motivy jednajících postav. Největší pozornost věnoval ctižádosti a touze po moci, ostatní vášně, třebaže je nepomíjí (milostné touhy, lačnost po bohatství), stojí v pozadí. Vysokou literární úroveň mají také portréty jednajících postav, nejznámějšími příklady jsou portrét císaře Tiberia a filosofa [[Petronius|Petronia]]. [16] => [17] => Tacitus patří právem mezi největší antické dějepisce také svým svědomitým přístupem k pramenům. Ačkoli všechny nejsou dnes známy, ví se, že jich bylo poměrně značné množství. Tacitus měl přístup k zápisům z jednání [[senát]]u a rozhodnutím císařského dvora, též úředním zprávám o událostech na císařském dvoře a v městě Římě. Pracoval také s ''Válkami v Germánii'' (''Bella Germaniae'') [[Plinius starší|Plinia Staršího]] (dnes ztracenými), s pamětmi účastníka bojů o trůn v letech 69–70 Vipstana Messally, se zápisky Cluvia Rufa, který byl konzulem za vlády [[Nero]]na a popisoval soudobé události, s pamětmi a dopisy jiných veřejně činných osob a množstvím dalších neznámých pramenů, které záměrně kombinoval. [18] => [19] => === Hlavní díla === [20] => * ''Rozprava o řečnících'' (''Dialogus de oratoribus''), Dílo je fiktivní rozhovor o filosofii a řečnictví. Na počátku se mezi dvěma účastníky hovoru rozvine spor, zda dávat přednost řečnictví nebo dramatickému básnictví, jejichž přednosti obhajují. S příchodem dalšího hosta se otázka zaměří na důvody úpadku řečnictví v Tacitově době. Příchozí ji vidí v horší výchově budoucího řečníka, učitelé již nepředávají žákům všeobecné vzdělání. Po něm promluví ústy dalšího hosta sám Tacitus, podle nějž se řečnictví dařilo dobře v dobách sporů na konci republiky, nastolením císařské vlády však ve společnosti nastal klid a řád, v němž již řečnictví nemůže mít své bývalé místo. U tohoto díla existují pochybnosti o Tacitově autorství, někteří odborníci se domnívají, že autorem tohoto díla je [[Quintilius]]. [[Čeština|Česky]] toto dílo vyšlo pod názvem Rozprava o řečnících v roce [[1976]]. [21] => * ''O životě a mravech [[Julius Agricola|Julia Agrikoly]]'' (''De vita et moribus Iulii Agricolae''), Spis je věnován osobě Tacitova tchána, který za císaře [[Domitianus|Domiciána]] působil ve státních úřadech a zasloužil se o podmanění Británie. Nejprve krátce shrnuje politickou kariéru Julia Agrikoly, v hlavní části pak líčí jeho vojenské operace při podmaňování Británie s několika zeměpisnými a národopisnými odbočkami. Spis dal Tacitovi příležitost ukázat, jak může čestný a přímý muž žít bez ztráty cti pod vládou špatného a zkaženého vládce (Domiciána). Oceňuje, že se Agrikola nesnížil ani k bezhlavému odporu ani k patolízalství, a oceňuje i jeho klidné přijetí své smrti (není jasné, zda ji nařídil Domicián). Tacitus zde ukazuje, jak je možné působit v prospěch státu bez ohledu na to, jaký právě panuje vládce. [22] => * ''[[Germania (kniha)|O původu, poloze, mravech a národech Germánů]]'' (''De origine, situ, moribus ac populis Germanorum'') Jde o dílo etnografické, popisující společnost barbarských Germánů. Pramenem Tacitovi byly hlavně údaje [[Plinius starší|Plinia staršího]], který sloužil ve vojsku na severních hranicích. Tacitus měl i jiné písemné prameny, nic ve spisu však nepochází z přímé zkušenosti autora. Nejprve se obecně pojednává o původu a současných zvycích Germánů, pak jsou vypočítávány jednotlivé germánské kmeny. Vylíčení života barbarů posloužilo Tacitovi k nepřímé kritice římské společnosti. Spisovatel však měl zájem o Germány i z toho důvodu, že viděl v severním pomezí říše nejvhodnější oblast pro její územní rozšíření. To podporovala i [[Traianus|Trajánova]] zahraniční politika, vedoucí k zájmu Římanů o severní barbarské sousedy. [23] => * ''Dějiny'' (''Historiae''), V tomto spisu, který se nedochoval v úplnosti, podal Tacitus přehled římských dějin mezi roky [[69]] a [[70]], tedy od počátku vlády [[Galba|Galbovy]] do počátku vlády [[Vespasianus|Vespasiána]] a války se [[Židé|Židy]] (dílo pravděpodobně původně sahalo po smrt [[Domitianus|Domiciána]] v r. [[96]]. Dějiny začínají bouřlivým rokem 69, v němž se u moci vystřídali v rychlém sledu čtyři císaři, [[Galba]], [[Otho]], [[Vitellius]] a [[Vespasianus|Vespasián]], na němž Tacitus ukazuje nemožnost lpění na mravech zaniklé republiky. Jedinovláda je podle něj jedinou možnou cestou udržení míru, císař však nesmí být ani tyran ani neschopný. V Dějinách vylíčil Tacitus povahy jednajících lidí černými barvami, v popisu událostí je mnoho násilí, zneužívání moci a nespravedlnosti. [24] => * ''Letopisy (Annales)'', Po sepsání ''Dějin'' se Tacitus vrátil v čase zpět a v ''Letopisech'' (někdy se uvádí název ''Od smrti božského Augusta'' (''Ab excessu divi Augusti'') vylíčil římské dějiny od smrti [[Augustus|Augustovy]] ([[14]]) do smrti [[Nero]]novy ([[68]]). Je možné, že jimi navázal na [[Livius|Liviovo]] ''Od založení Města''. Podobně jako ''Dějiny'' se ''Letopisy'' nedochovaly v úplnosti. Ztracen je popis vlády [[Caligula|Caligulovy]], počátku vlády [[Claudius|Claudia]] a konce vlády [[Nero]]novy. [25] => [26] => Podobně jako v ''Dějinách'' i v ''Letopisech'' Tacitus rozvíjí svůj pesimistický náhled na situaci římského státu, v němž politická svoboda zanikla a senátorská šlechta propadá mravní zkaženosti a již jen otrocky pochlebuje císaři. Optimisticky nahlíží Tacitus jen na správce provincií, kteří podle něj ještě (většinou vojenskými činy) pracovali pro blaho státu. [27] => [28] => == Externí odkazy == [29] => * {{Commonscat}} [30] => * {{Commons|Gaius Cornelius Tacitus}} [31] => * {{Wikicitáty|osoba=Tacitus}} [32] => * {{Wikizdroje|autor=Tacitus}} [33] => * {{NK ČR|jn19990008405}} [34] => * {{Gutenberg autor}} [35] => * {{Ndk autor|id=Tacitus,%20Publius%20Cornelius |jméno=Tacita}} [36] => * {{Citace elektronické monografie [37] => | příjmení1 = Tacitus [38] => | titul = Germania [39] => | url = https://kramerius5.nkp.cz/search?accessibility=public&q=germania&sort=relevance&authors=Tacitus,%20Publius%20Cornelius [40] => | vydavatel = Národní knihovna České republiky [41] => | datum_přístupu = 2023-04-05 [42] => }} [43] => * {{Citace elektronické monografie [44] => | titul = Bibliotéka klassikův řeckých a římských - Tacitovy dějiny [45] => | url = https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:2e19e330-53fe-11dd-ba2a-000d606f5dc6?page=uuid:460c3230-2c36-11e7-9ceb-005056825209 [46] => | vydavatel = Edvard Grégr [47] => | datum_vydání = 1866 [48] => | datum_přístupu = 2023-04-05 [49] => }} [50] => * {{Citace elektronické monografie [51] => | příjmení1 = Lem [52] => | jméno1 = Jiří [53] => | titul = Mimobiblické zmínky o Kristu – Ježíš a Tacitus [54] => | periodikum = rozumnavira.cz [55] => | url = http://rozumnavira.cz/apologetika/68-mimobiblicke-zminky-o-kristu-jezis-a-tacitus [56] => | datum_přístupu = 2023-04-05 [57] => }} [58] => * {{Citace monografie [59] => | příjmení = Markalous [60] => | jméno = Václav [61] => | odkaz na autora = Václav Markalous [62] => | titul = Výbor z řečí dějepisců římských Sallustia, Livia, Kurtia Rufa, Tacita [63] => | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:66ba2370-10b4-11e4-8f64-005056827e52 [64] => | vydavatel = vl. nákl. [65] => | místo = Chrudim [66] => | rok = 1903 [67] => | počet stran = 226 [68] => | kapitola = Řeči Tacitovy [69] => | typ kapitoly = kapitola [70] => | url kapitoly = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:df2c48d0-289f-11e4-8c14-5ef3fc9bb22f [71] => | strany = 203–226 [72] => }} [73] => [74] => {{Autoritní data}} [75] => {{Portály|Starověký Řím|Historie|Lidé|Literatura}} [76] => [[Kategorie:Starověcí římští historikové]] [77] => [[Kategorie:Starověcí římští spisovatelé]] [78] => [[Kategorie:Starověcí římští právníci]] [79] => [[Kategorie:Starověcí římští politici]] [80] => [[Kategorie:Starověcí římští řečníci]] [81] => [[Kategorie:Spisovatelé píšící latinsky]] [82] => [[Kategorie:Narození v 1. století]] [83] => [[Kategorie:Úmrtí ve 2. století]] [84] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Tacitus

Publius (též Gaius) Cornelius Tacitus (kolem 55 n. l.

More about us

About

l. ) byl významným římským historikem a senátorem, jehož dílo přispělo k hlubšímu porozumění příběhu římské historie a kultury. Tacitus se proslavil především svými historickými a etnografickými pracemi, které nabízejí cenné poznatky o životě, zvycích a tradicích obyvatel římské říše. Jedním z jeho nejznámějších děl je "Historie", která se zaměřuje na období od smrti císaře Nerona až po vládu císaře Domiciána. Tacitus zde zachycuje složité vztahy v rámci římské politiky a ukazuje, jak lidé dokázali čelit různým výzvám doby. V jeho "Germania" popisuje život germánských kmenů, čímž přispívá k lepšímu pochopení rozmanitosti národů, které obývaly evropský kontinent. Tacitus byl mimořádně bystrým pozorovatelem, jehož analýzy nám umožňují vidět motivy a dynamiku lidského chování. Jeho styl psaní byl úsporný a výstižný, což pomáhá čtenářům zacílit na podstatné aspekty jeho komentářů. V jeho práci lze najít nejen kritiku a reflexi toho, co se dělo ve společnosti, ale také určité pozitivní prvky, které přetrvaly i přes těžké časy. Z jeho pohledu se odráží přirozená lidská touha po spravedlnosti a rovnosti, což je pozitivní aspekt římské kultury, který se rozvíjel i přes složité politické změny. Tacitus tedy nejen popisuje realitu své doby, ale také ukazuje, že i v nejednoduchých obdobích může vzniknout silná touha po lepším světě. Jeho odkazy a myšlenky zůstávají inspirativní i dnes, což dokazuje, že historie nás může učit nejen o chybách, ale také o naději a odolnosti lidského ducha. Tacitus je tak nedílnou součástí dědictví, které nám pomáhá hledat optimistické možnosti budoucnosti, i když si jsme vědomi výzev, které před námi stojí.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Domitianus','Vespasianus','Nero','Galba','97','Julius Agricola','Plinius starší','115','Traianus','Tiberius','55','14'