Array ( [0] => 15524346 [id] => 15524346 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Tintoretto [uri] => Tintoretto [3] => Tintoretto-selfport.jpg [img] => Tintoretto-selfport.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|stránka=Tintoretto (rozcestník)}}{{Infobox - umělec [1] => | jméno = Tintoretto [2] => | obrázek = Tintoretto-selfport.jpg [3] => | popisek = Tintorettův [[Autoportrét|Autoportrét]] (cca 1587/88; Louvre, Paříž, Francie) [4] => | datum narození = koncem září nebo začátkem října 1518; někdy uváděn i rok 1519 [5] => | místo narození = [[Benátky]] [6] => | datum úmrtí = 31. květen 1594 [7] => | místo úmrtí = [[Benátky]] [8] => | národnost = Ital [9] => | vzdělání = školení v Tizianově dílně není potvrzeno; možní školitelé: [[Bonifazio de´ Pitati]], [[Paris Bordone]] nebo [[Andrea Schiavone]] [10] => | povolání = malíř náboženských a mytologických obrazů; malíř [[Freska|fresek]], [[portrétista]] a [[kreslíř]] [11] => | reprezentativní díla = ''[[Sv. Marek]] osvobozuje otroka'' ([[1548]], [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell´Accademia]], [[Benátky]]); výzdoba ''[[Scuola Grande di San Rocco]]'' ([[1564]]-1588, [[Benátky]]); ''[[Ráj]]'' ( [[1588/92]], [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecí palác]], [[Benátky]]); ''Poslední večeře Páně'' (1[[592]]/94, kostel San Giorgio Maggiore, Benátky) [12] => | mecenáš = [[Tommaso Gianotti]], zv. Rangone; Benátská republika [13] => | ovlivněný = [[Tizian|Tizianem]] a [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelem Buonarrotim]] [14] => | vliv na = vrchol benátské [[renesance]] v období [[Cinquecento|cinquecenta]] a přechod k barokní malbě [15] => | ocenění = [[Benátská republika|Benátskou republikou]] [16] => | rodné jméno = Jacopo Comin, zv. Tintoretto či Jacopo Robusti [17] => | znám jako = malíř náboženských a mytologických obrazů a fresek, portrétista a kreslíř [18] => }} [19] => '''Tintoretto''', vlastním jménem '''Jacopo Comin''', zvaný též '''Jacopo Robusti''' ([[1518]]/19 [[Benátky]] – 31. květen [[1594]] [[Benátky]]) byl nejvýznamnější benátský manýristický malíř italského [[Cinquecento|cinquecenta]]. Na rozdíl od [[Tizian]]a nebyl malířem [[Kníže|knížat]] či [[císař]]e nebo [[papež]]e, ale mezi jeho objednavatele patřilo duchovenstvo a benátský [[patriciát]], laická [[Bratrstvo|bratrstva]] (výzdoba ''[[Scuola Grande di San Rocco]]'') a později i [[Benátská republika]] (výzdoba [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecího paláce]]). V jeho dílech převládala náboženská témata, v nichž dramatičnosti i mystičnosti vyobrazené události dosahoval manýristickým využitím barvy a kontrastem světla a stínu. Tintorettova tvorba měla vliv nejen na jeho současníky, ale byla i předzvěstí [[Baroko|barokního stylu malby]].''Kolektiv autorů''. Tintoretto. In: ''Encyklopedie světového malířství'' (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 344/T-346/T. [20] => [21] => == Životopisná data == [22] => Tintoretto byl nejstarší z 21 dětí, které se narodily v rodině benátského [[barvíř]]e [[hedvábí]]. Podle otcova povolání (tintore = barvíř) dostal i své jméno ''Tintoretto'', což v překladu znamená „barvířův synek“. Byl také nazýván Jacopo Robusti a to podle otcova [[Přídomek|přídomku]] ''Robusti'', jehož význam značí „mohutný“ či „podsaditý“. Tento přídomek získal Tintorettův otec Giovanni Battista při obraně [[Padova|Padovy]] ve válce „Cambriské ligy“ proti [[Benátky|Benátkám]] v letech [[1509]]/[[1510]]. Otcovo i Tintorettovo skutečné jméno však znělo ''Comin'' (italský výraz pro „kmín“). Tintorettův malířský talent se projevil již v dětství, ale o jeho dalším školení nevíme nic jistého. Předpokládané školení v Tizianově dílně nebylo potvrzeno a tak je možné, že poučení v malířských technikách získal u [[Bonifazio de´ Pitati|Bonifazia de’ Pitatiho]] ([[1487]]–[[1553]]) nebo u [[Andrea Schiavone|Andrey Schiavoneho]] (1510/15–[[1563]]), který se později stal jeho spolupracovníkem. Určité zkušenosti mohl získat také spoluprací s řemeslníky zdobícími nábytkové truhly zvané ''cassoni'', pro což svědčí tzv. veronské a vídeňské výplňové desky s biblickými náměty.''Bernari C., de Vicchi B.'' Katalog díla. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 87–88. Tintoretto se osamostatnil mezi roky [[1536]] a [[1539]]. V té době bydlel na benátském náměstí San Cassian.''Bernari C., de Vicchi B.'' Údaje o člověku a umělci. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 83–84. [23] => [[Soubor:Tintoretto - The Contest between Apollo and Marsyas, c. 1545.jpg|náhled|vlevo|''[[Apollón a Marsyas]]'' ([[1544]]/45, Wadsworth Aheneum, [[Hartford]], [[Velká Británie|V. Británie]])]] [24] => Z února [[1545]] existuje dopis [[Pietro Aretino|Pietra Aretina]], florentského spisovatele a básníka žijícího v Benátkách od roku [[1527]]. Aretino v něm děkuje za dva nástropní deskové obrazy s příběhy ''[[Apollón a Marsyas]]'' a ''[[Merkur (mytologie)|Merkur]] a [[Argus]]''.''Bernari C., de Vicchi B.'' Nástropní obrazy pro Aretina. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 89. Osud Marsya inspiroval již před Tintorettem [[Michelangelo Buonarroti|Michelangela Buonarrotiho]] a Andreu Schiavoneho, ale především [[Tizian]]a v jeho kroměřížském obraze z konce mistrovy tvorby. V roce [[1548]] Tintoretto přesídlil do farnosti San Marziale, kde pro kostel ''Santi Ermagora e Fortunato (San Marcuola)'' namaloval obraz ''[[Poslední večeře Páně]]'', první z několika verzí tohoto námětu. Z této doby pochází i první ze známých malířových [[autoportrét]]ů (dnes ve [[Victoria and Albert Museum]], [[Londýn]]), stejně jako několik portrétů významných Benátčanů, včetně sochaře a architekta [[Jacopo Sansovino|Jacopa Sansovina]] ([[1486]]–[[1570]]). Do roku [[1548]] je pak datován obraz ''[[Svatý Marek]] osvobozuje [[Otroctví|otroka]]'' určený pro ''[[Scuola Grande di San Marco]]''. Obraz je možné považovat za vrchol počátků Tintorettovy malířské tvorby.''Rickets M.'' Tintoretto. In: ''Renesance''. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 441. [25] => [[Soubor:Accademia - Miracle of the Slave by Tintoretto.jpg|náhled|''Svatý Marek osvobozuje otroka'' (1548, Gallerie dell’Accademia, Benátky)]] [26] => V roce [[1550]] se Tintoretto oženil s Faustinou Episcopi, dcerou [[Marco Episcopi|Marca Episcopiho]], který se v roce [[1539]] stal [[děkan]]em a v roce [[1547]] představeným ''[[Scuola Grande di San Marco]]''. Tintoretto měl s Faustinou osm dětí: syny Domenica a Marca (oba se stali malíři), a šest dcer, z nichž nejstarší byla [[Marietta Robusti|Marietta]], zvaná La Tintoretta (později se také stala malířkou). Mezi roky [[1551]] a [[1555]] namaloval dva obrazy pro [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecí palác]], které však byly zničeny při požáru paláce v 70. letech 16. století. Mezi Tintorettova nejvýznamnější díla tohoto období lze zařadit sérii šesti obrazů s biblickými náměty z [[Madrid]]u, původně určenými pro španělského krále [[Filip II. Španělský|Filipa II.]] Přibližně ve stejné době malíř vyzdobil třemi novozákonními příběhy dveře varhan v benátském kostele ''Santa Maria dell’Orto'' (dnes v tomto kostele vystaveny jako samostatné obrazy). Obraz ''Mariina cesta do chrámu'' z přední strany varhanních křídel zaujal i [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]] (1511–1574) pro velkolepě pojatou kompozici. O jak originální malířskou inovaci se jednalo odhalí srovnání tohoto obrazu s rozměrným plátnem namalovaným [[Tizian]]em pro benátskou ''[[Scuola della Carita]]'' ([[1534]]/38). Tinroretto však dostal za tento obraz poslední část [[honorář]]e až v roce [[1556]], tj. v době, kdy teprve bylo dílo zcela dokončeno.''Bernari C., de Vicchi B.'' Dveře varhan pro kostel Madonna dell´Orto. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 96. V letech [[1562]]/64 Tintoretto pro chór tohoto kostela namaloval ještě dvě velká plátna (''[[Klanění zlatému teleti]]'' a ''[[Poslední soud]]'') společně s pěticí menších obrazů s alegorickými postavami. [27] => [[Soubor:Madonna dell'Orto (Venice) - Presentation at the temple of the Virgin (1552-1553) by Tintoretto.jpg|náhled|upright|vlevo|''Mariina cesta do chrámu'' (1552/53, kostel Madonna dell’Orto, Benátky)]] [28] => Současně pracoval pro laická [[Bratrstvo|bratrstva]] a to pro ''[[Scuola della Trinità]]'' ([[1550]]/53) a později i pro ''[[Scuola Grande di San Marco]]'' ([[1562]]/66). Od roku [[1564]] začal pracovat také na výzdobě sálů ''[[Scuola Grande di San Rocco]]'' (1564 až 1588). Nepřekvapí proto, že v roce [[1565]] byl jmenován členem této ''Scuoly''.''Bernari C., de Vicchi B.'' Údaje o člověku a umělci. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 83. Již o rok dříve se stal, spolu s malířem [[Paolo Veronese]]m (1528–1588), členem komise, která měla vybrat nejvhodnější návrh pro mozaikovou výzdobu [[Bazilika svatého Marka|baziliky San Marco]].''Rickets M.'' Tintoretto. In: ''Renesance''. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 439. Za to, že byl schopen realizovat řadu prací v mimořádně krátké době Tintoretto vděčil malířské technice zvané ''prestezza'', která mu dovolovala malovat více obrazů současně. Práce dílenských malířů na některých objednávkách mu umožňovala se věnovat velkým projektům pro ''Scuoly'' a pro ''Palazzo Ducale''. Současně tak mohl uspokojovat rostoucí požadavky objednavatelů. Na konci 70. let 16. století mezi významné Tintorettovy projekty patřila i série osmi obrazů oslavující činy rodu [[Gonzagové|Gonzagů]]. První čtyři velká plátna malíř dokončil již v roce [[1579]] a další čtyři obrazy byly předány v květnu následujícího roku. V září [[1580]] pak Tintoretto přijal pozvání vévody [[Vilém I. Gonzaga|Viléma I. Gonzagy]] a i s rodinou odjel do [[Mantova|Mantovy]], aby zde instaloval zhotovené obrazy, na kterých se podílela i malířova dílna.''Bernari C., de Vicchi B.'' Kronika rodu Gonzagů. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 122–123. [29] => [[Soubor:Jacopo Tintoretto 014.jpg|náhled|''[[Gonzagové|Jan Francesco II.]] v bitvě u Tara'' ([[1578]]/80, [[Alte Pinakothek]], [[Mnichov]])]] [30] => Mezi roky [[1581]] a [[1584]] se Tintoretto s dílnou podílel na zhotovení několika obrazů pro ''Sala del Senato'' v Dóžecím paláci po jeho předchozích dvou požárech ([[1574]] a [[1577]]). V téže době pro tento palác Tintoretto, spolu s [[Paolo Veronese]]m, [[Palma il Giovane|Palmou il Giovane]] a [[Francesco Bassano|Francesco Bassanem]], pracoval na obrazové výzdobě stropu ''Sala del Maggior Consiglio''. Na počátku 80. let 16. století se Tintoretto spolu se spolupracovníky podílel i na výzdobě ''Sala del Collegio''. Tintorettův malířský úspěch přerušila nečekaná smrt malířovy nejoblíbenější dcery [[Marietta Robusti|Marietty]], která mu pomáhala v jeho práci. Za převážně dílenskou práci z let [[1590]] až [[1592]], na které se podílel i [[Domenico Tintoretto]], lze považovat cyklus obrazů ze života [[Sv. Kateřina|sv. Kateřiny]] pro benátský kostel ''Santa Catarina''. V prosinci 1592 byl Tintoretto jmenován členem ''[[Scuola dei Mercanti]]'' a i když ještě na počátku roku 1594 pracoval na objednávce pro [[presbyterium]] kostela ''San Giorgio Maggiore'', v březnu téhož roku onemocněl a 31. května [[1594]] zemřel. Byl pohřben v kostele ''Santa Maria dell´Orto'', kde již dříve měla hrob jeho dcera Marietta.''Bernari C., de Vicchi B.'' Údaje o člověku a umělci. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 84. Po Jacopově smrti převzal vedení dílny jeho syn Domenico a pracoval v ní i Domenicův bratr Marco. Jacopovým skutečným žákem a pokračovatelem byl Palma il Giovane, ale především krétsko-španělský malíř Domenikos Theotokópoulos, zvaný [[El Greco]] (1541–1614). [31] => [32] => == Umělecká tvorba == [33] => Tintoretta lze z velké části považovat za malíře [[samouk]]a. Traduje se však, že nade dveřmi svého [[Výtvarný ateliér|ateliéru]] měl nápis „Kresba Michelangelova a barva Tizianova“. Tím je možné vysvětlit kresebné pojetí jeho vyobrazených postav, což bylo v benátské malbě té doby něco neobvyklého. Rovněž pracoval s figurkami z [[vosk]]u nebo z hlíny, jejichž rozmístění mu umožňovalo lépe pochopit jejich prostorové vztahy a světelné efekty v dané obrazové kompozici.''Kolektiv autorů.'' Tintoretto, Jacopo. In: ''Slovník světového malířství''. Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 621–622. Jeho rázné, rychlé tahy štětcem mohly u některých objednavatelů vyvolávat dojem nedokončenosti obrazu (např. obraz ''Sv. Marek osvobozuje otroka'' ve Scuola Grande di San Marco), což mohlo v roce [[1569]] u [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]] vzbuzovat přesvědčení o Tintorettově malířské bezkoncepčnosti.''Nichols T.'' Coming of age: Jacopo Tintoretto. In: The Burlington Magazine, 160: 1024-1030, 2018. Dovolovalo mu to však malovat velmi rychle a tím uspokojovat více objednavatelů, pro což byl označován jako ''Il Furioso'', tj. „zběsilý“.''Kolektiv autorů''. Tintoretto. In: ''Encyklopedie světového malířství'' (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 346/T. [34] => [35] => === Nástěnné malby === [36] => Tintoretto se o [[Freska|freskovou malbu]] zajímal jen okrajově. Uvádí se, že bezplatně pomáhal malíři [[Andrea Schiavone|Schiavonemu]] s jeho freskovými pracemi. Malíř je však považován za autora [[Freska|fresek]] na [[průčelí]] paláce Ca´Soranzo v Benátkách datovaných do roku [[1556]]. V dolní části fresky byla zachycena bitevní scéna, v horní pak několik ženských postav''Bernari C., de Vicchi B.'' Katalog díla. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 67.. [37] => [38] => === Obrazy === [39] => [[Soubor:Tintorettocroceffisione.jpg|náhled|vlevo|''[[Ukřižování Krista]]'' ([[1542]]/45, Museo Civico, [[Padova]])]] [40] => Do Tintorettova raného období patří jeho spolupráce s malíři nábytkových [[Truhlář|truhel]] (cassone), což dokládají tzv. veronské a vídeňské desky. Obraz ''[[Ukřižování Krista]]'' patří mezi čtyři veronské deskové výplně, kde je vliv těchto malířů na Tinrorettovu pozdější tvorbu nejvíce patrný. Někteří [[Historik umění|historici umění]] v této desce nacházejí i účast Andrey Schiavoneho.''Bernari C., de Vicchi B.'' Katalog díla. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 90. [41] => [[Soubor:6 La Última Cena (Iglesia de San Marcuola, Venecia, 1547), I.jpg|náhled|''[[Poslední večeře Páně]]'' ([[1547]], kostel San Marcuola, Benátky)]] [42] => [[Soubor:Tintoretto, ultima cena, 1594, 03.jpg|náhled|''Poslední večeře Páně'' (1592/94, San Giorgio Maggiore, Benátky)]] [43] => K nejlepším Tintorettovým dílům z počátku jeho tvorby patří dva obrazy namalované pro [[Kněžiště|presbytář]] benátského kostela San Marcuola. Malíř pro tento kostel namaloval dvě rozměrná plátna známá jako ''Poslední večeře'' a ''Mytí nohou''. Zatímco obraz ''Poslední večeře'' malíř dokončil 27. srpna [[1547]] a v kostele se nachází na levé straně [[Apsida (architektura)|apsidy]], obraz ''Mytí nohou'', pocházející ze stejného období, je dnes v madridském [[Prado|Pradu]].''Bernari C., de Vicchi B.'' Katalog díla. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 91. Plátno s vyobrazením ''Poslední večeře'', které bylo poškozeno pozdějšími úpravami, patří mezi první Tintorettovy obrazy s tímto námětem. Poslední verzí tohoto obrazu je stejnojmenné monumentální plátno určené pro presbytář benátského kostela San Giorgio Maggiore z let [[1592]]/94. V tomto obraze Tintoretto dlouhý stůl umístil úhlopříčně, čímž dodal obrazu prostorovou hloubku. Obraz má také dva zdroje světla – od lampy na stěně a od svatozáře kolem hlavy [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Přítomnost několika sloužících dává obrazu lidský rozměr, zatímco [[Silueta|siluety]] [[Anděl v křesťanství|andělů]] dodávají malbě nadpozemskost. Zářivé barvy a šerosvit dokládají malířův dobový příklon k [[Manýrismus|manýrismu]].''Rickets M.'' Tintoretto. In: ''Renesance''. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 444. V době mezi datací obou uvedených pláten s tímto námětem malíř dokončil více než 500 dalších obrazů, ať již sám nebo za účasti dílny. V té době pracoval především pro benátské školy, jmenovitě pro ''[[Scuola Grande di San Rocco]]'' a to mezi roky [[1564]] a [[1588]]. V tomto období pracoval i na zadání od španělského dvora pro krále [[Filip II. Španělský|Filipa II.]] Jednalo se o šest pláten s biblickými náměty, která Tintoretto vytvořil kolem roku [[1555]]. Obrazy pocházejí z období malířova sblížení se s [[Paolo Veronese]]m. Cyklus obrazů zahrnuje následující témata: ''Zuzana a starci'', ''[[Ester]] před Asuerem'', ''[[Judita]] a Holofernes'', ''[[Královna ze Sáby]] u [[Šalomoun|Šalamouna]]'', ''Josef a žena Putifarova'' a ''Nalezení [[Mojžíš]]e''. Dramatičnost vyobrazeného děje nepostrádá obraz ''Judita a Holofernes'', zatímco obrazy ''Ester před Asuerem'' a ''Královna ze Sáby u Šalamouna'', ale i ''Nalezení Mojžíše'' vykazují monumentálnost okamžiku, které je dosaženo díky benátské zálibě v zářivých barvách.''Bernari C., de Vicchi B.'' Biblické výjevy z Madridu (katalog díla). In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 99. Již na těchto obrazech, především na vyobrazeních ''Zuzana a starci'' a ''Josef a žena Putifarova'' je již dobře patrné manýristické držení těla, jeho až spirálovité stočení, v němž postavě pomyslně hrozí pád, stejně jako prudká pohybová gesta rukou, kterými mnohé postavy vyjadřují své duševní rozpoložení. [44] => [[Soubor:Susana y los viejos, por Tintoretto.jpg|náhled|vlevo|''Zuzana a starci'' ([[1552]]/55, [[Museo del Prado]], [[Madrid]])]] [45] => Asi o 25 let později Tintoretto namaloval čtyři rozměrná plátna i pro císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Jejich objednávku sjednal jeho [[archivář]] [[Ottavio Strada]] (1550–1606). Uvádí se, že to byl právě on, kdo navrhl pro tyto obrazy náměty z Herkulova života. Náměty Ottavio Strada převzal z knihy ''Ercole'' od [[Gregorio Giraldi|Gregoria Giraldiho]] vydané v [[Mantova|Mantově]] v roce [[1557]]. Vybrané náměty těchto obrazů jsou: ''Vznik [[Galaxie Mléčná dráha|Mléčné dráhy]]'', ''[[Héraklés|Herkules]] a [[Omfalé]]'', ''Herkules a [[Iola]] (Omfalé)'' a ''Koncert [[Múzy|Múz]]''. Tintoretto tyto obrazy namaloval mezi roky [[1581]] a [[1584]]. Na obraze ''Vznik Mléčné dráhy'' není přikládán k [[prs]]u spící bohyně [[Juno (mytologie)|Juno]] malý [[Dionýsos|Bacchus]], syn boha [[Zeus|Dia]], ale malý [[Herkules]], syn pozemšťanky [[Alkména|Alkmény]]. Touto lstí Zeus zajistil Herkulovi nesmrtelnost. Když se Juno probudila, mléko vytrysknuvší z jejího prsu dalo na nebi základ Mléčné dráze a na Zemi bílým květům [[Lilie|lilií]].''Bernari C., de Vicchi B.'' Příběhy ze života Herkulova (katalog díla). In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 125–126. [46] => [[Soubor:Jacopo Tintoretto - The Origin of the Milky Way - Google Art Project.jpg|náhled|upright|vlevo|''Vznik [[Galaxie Mléčná dráha|Mléčné dráhy]]'' ([[1582]], [[Národní galerie v Londýně]])]] [47] => [[Soubor:Jacopo Tintoretto 025.jpg|náhled|''Koncert [[Múzy|Múz]]'' ([[1581]]/84, [[Galerie starých mistrů]], [[Drážďany]])]] [48] => Plátno označované jako ''Dámský koncert'' či ''Koncert [[Múzy|Múz]]'' zapadá jen volně do cyklu obrazů z [[Herkules|Herkulova života]]. Je také označován za ''[[Apoteóza|Apoteózu]] vítězství'', ve které končí Herkulovy osudy.''Bernari C., de Vicchi B.'' Příběhy ze života Herkulova (katalog díla). In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 126. Po rozchvácení [[Sbírky Rudolfa II.|sbírek Rudolfa II.]] žádný z uvedených obrazů však nezůstal v Praze. V českých sbírkách však nalezneme několik obrazů Jacopa Tintoretta a to ''[[Svatý Jeroným]]'' ([[Národní galerie Praha|Národní galerie]], [[Praha]]).''Kotrbová M., Preiss P., Šíp J. et al.,'' Sbírka starého umění (katalog). Vydala Národní galerie, Praha, 1971. Str. 34. a tři obrazy v [[Obrazárna Pražského hradu|Obrazárně Pražského hradu]] (''Kristus a [[cizoložnice]]'', ''Klanění pastýřů'' a ''Bičování Krista''.''Fučíková E., Chotěbor P., Lukeš Z.'' Obrazárna Pražského hradu (průvodce expozicí). Vydala Správa Pražského hradu, Praha, 1998. Zatímco první dva obrazy z hradní obrazárny pocházejí z konce 40. let, obraz ''Bičování Krista'' vykazuje manýristické charakteristiky Tintorettovy malby, a byl proto zařazen do 70. nebo 80. let [[16. století]]. Olomoucký obraz ''Umučení [[Svatý Vavřinec|svatého Vavřince]]'' je považován za dílo blíže nejmenovaného Tintorettova žáka.''Machytka L., Neumann J., Šafařík E. A.'' Mistrovská díla starého umění v Olomouci (katalog výstavy). Vydal Vlastivědný ústav - Oblastní galerie v Olomouci, 1967. Str. 130–133. Tintoretto byl také velmi vyhledávaným [[Portrétista|portrétistou]], což dokládají jeho četné [[Podobizna|podobizny]] osob z řad [[Šlechta|šlechty]], a později i portréty benátských [[Dóže|dóžat]], a to navzdory tomu, že nebyl oficiální malířem ''[[Serenissima|Serenissimy]]''. [49] => [[Soubor:Jacopo Tintoretto - Doge Pietro Loredano - Google Art Project.jpg|náhled|upright|''[[Portrét]] dóžete [[Seznam benátských dóžat|Pietra Loredana]]'' ([[1567]]/70, [[National Gallery of Victoria]], [[Melbourne]], [[Austrálie]])]] [50] => Melbournský portrét dóžete [[Pietro Loredan|Pietra Loredana]] z let [[1568]]/70 je asi nejlepší ze tří jeho existujících variant.''Bernari C., de Vicchi B.'' Katalog díla. In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 112. V době vzniku tohoto portrétu se Tintoretto začal podílet i na výzdobě [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecího paláce]]. Některé z obrazů však poškodily nebo zničily požáry paláce v letech [[1574]] a [[1577]]. Předpokládaným vyvrcholením Tintorettova podílu na výzdobě paláce bylo [[Benátčané|Benátčany]] obdivované a snad do současnosti nejrozměrnější plátno zobrazující ''[[Ráj]]'' a možná i ''[[Poslední soud]]'' (700×2200 cm). Toto rozměrné plátno zdobí čelní stěnu sálu Velké rady (''Sala del Maggior Consiglio''). [51] => [[Soubor:(Venice) Jacopo Tintoretto - Gloria del Paradiso - Sala del Maggior Consiglio.jpg|náhled|vlevo|''[[Ráj]]'' či ''[[Poslední soud]]'' ([[1588]]/90, Sala del Maggior Consiglio, Dóžecí palác, Benátky)]] [52] => Po požáru Dóžecího paláce v roce 1577 se senát Benátské republiky rozhodl vypsat soutěž na malbu rozměrného obrazu na téma ''[[Korunovace Panny Marie]] v Ráji'', který by pokryl celou přední stěnu ''Sala del Maggior Consiglio''. Na tomto místě se původně nacházela poškozená freska z poloviny [[14. století]] namalovaná [[Guariento di Arpo|Guarientou]]. Původně měl být přijat návrh Paola Veroneseho a Francesca Bassana, ale pro neshody a následnou Veroneseho smrt byl úkol zadán Jacopo Tintorettovi. Ten úkol splnil za pomoci syna Domenica a za účasti dílny. Kompoziční rozdíly mezi kresebným záměrem a konečnou podobou obrazu jsou dokladem toho, jak se malíř snažil vyhovět přáním senátorů.''Bernari C., de Vicchi B.'' Ráj (katalog díla). In: ''Tintoretto''. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 131–132. Obraz ''Ráj'' či ''Poslední soud'' zobrazuje v nebeském [[Panoráma|panoramatu]] korunování [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] za Královnu nebes jejím synem Ježíšem Kristem.''Jacopo a Domenico Tintorettové: Paradise:'' https://www.savevenice.org/project/jacopo-tintoretto-paradise Je to obdivuhodné dílo se stovkami postav a nepřekvapí proto, že ho Benátčané obdivovali od okamžiku jeho dokončení. Do té doby se po Michelangelovi nikdo neodvážil namalovat náboženský výjev na tak velké ploše. Tintoretto však Michelangela překonal, když ne procítěností zobrazeného výjevu, tak přinejmenším vzrušenou atmosférou děje a množstvím vyobrazených postav. Jeho [[vize]] lidstva nemá v Michelangeově tvorbě obdoby.''Pijoan J.'' Benátské malířství. In: ''Dějiny umění/6. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 136–137.'' [53] => [54] => === Kresby a grafické listy === [55] => [[Soubor:Study after Michelangelo's Giorno (recto and verso) MET 021.2r2 54J.jpg|náhled|Studie Michelangelovy [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] ''Noc'' ([[1550]]/55; černá a bílá křída, [[Metropolitní muzeum umění]], [[New York]])]] [56] => [[Soubor:Paradise MET DP330307.jpg|náhled|vlevo|''[[Ráj]]'' či ''[[Poslední soud]]'' (kresba perem a rozmývaným hnědým [[inkoust]]em o rozměrech 39,4×99,0 cm, Metropolitní muzeum umění, New York)]] [57] => Tintoretto již jako začínající malíř vynikal kreslířskou dovedností, což bylo pravděpodobným důvodem toho, proč nebyl přijat do Tizianovy dílny. [[Benátská škola|Benátské malířství]] té doby, na rozdíl od [[Florentská škola|florentské malířské školy]], upřednostňovalo barvu před kresbou. Malíř však obdivoval Michelagelovy siluety robustních postav. Studoval především kopie jeho soch s námětem ''Svítání'', ''Dne'', ''Soumraku'' a ''Noci''. A kresbě se Tintoretto nevyhýbal ani v pozdním období své tvorby, jak to dokládá [[perokresba]] jeho pozdějšího rozměrného plátna pro Dóžecí palác nazvaného ''[[Ráj]]'', a někdy také ''[[Poslední soud]].'' Jak v [[Kresba|kresbě]], tak i na vlastním obraze jsou patrné těsně přiléhající skupiny postav, uspořádané do široce pojatých oblouků symbolizujících harmonii [[Nebeská sféra|nebeských sfér]]. [58] => [59] => == Umělecko-historický význam malířského díla Jacopa Tintoretta == [60] => Ohromující malířské dílo Jacopa Tintoretta představuje vrchol [[Benátská škola|benátské manýristické malby]] 16. století. Inspiroval ho Michelangelův malířský [[monumentalizmus]], ale nakonec vše podřídil [[Mysticismus|náboženskému mysticismu]] [[protireformace]], jak to umožňoval manýristický [[spiritualismus]]. Jeho pokračovatelé, především jeho synové, však již nedosáhli mistrovy úrovně. Výjimku činí malíř [[El Greco]], který pobýval v Benátkách v roce [[1567]]. Ten manýristické pojetí malby dále rozvíjel během svého pozdějšího života ve [[Španělsko|Španělsku]]. [61] => [62] => == Odkazy == [63] => [64] => === Reference === [65] => [66] => [67] => === Literatura === [68] => * ''BERNARI P., DE VECCHI P.'' Tintoretto. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Stran 144. [69] => * ''DANHELMAIER R.'' Tintoretto. Vydalo nakladatelství Könemann, Německo, 2019. Stran 216. [70] => * ''HUYGHE R.'' Umění renesance a baroku (encyklopedie). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Stran 481. [71] => * ''KOLEKTIV AUTORŮ.'' Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Stran 374. [72] => * ''KOLEKTIV AUTORŮ.'' Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Stran 798. ISBN 80-207-0023-4 [73] => * ''PIJOAN J.'' Dějiny umění/6. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Stran 349. [74] => * ''RICKETTS M.'' Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Stran 480. ISBN 80-7234-429-3 [75] => * ''STEER J.'' A Concise History of Venetian Painting (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Stran 216. ISBN 0-500-20101-3 [76] => [77] => === Externí odkazy === [78] => * {{Commonscat}} [79] => * https://www.pubhist.com/person/2551/tintoretto [80] => * https://leporelo.info/tintoretto-jacopo {{Wayback|url=https://leporelo.info/tintoretto-jacopo |date=20210418105152 }} [81] => * http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=412 {{Wayback|url=http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=412 |date=20070808174505 }} [82] => * https://www.rodon.cz/zivotopisy-umelcu/tintoretto-98 [83] => * https://www.encyclopedia.com/people/literature-and-arts/european-art-1599-biographies/tintoretto [84] => * https://www.jstor.org/stable/23509749?seq=1 [85] => * http://eprints.gla.ac.uk/166621/7/166621.pdf [86] => * https://www.jacopotintoretto.org/biography.html [87] => * https://www.lavocedinewyork.com/en/arts/2018/10/12/jacopo-comin-probably-the-last-great-painter-of-the-italian-renaissance/ [88] => * https://www.savevenice.org/project/jacopo-tintoretto-paradise [89] => * https://insidethevatican.com/magazine/culture/the-last-great-painter-of-the-italian-renaissance/ [90] => * https://www.britannica.com/biography/Tintoretto [91] => [92] => {{Autoritní data}} [93] => {{Portály|Itálie|Lidé|Umění}} [94] => [95] => {{DEFAULTSORT:Tintoretto, Jacopo}} [96] => [[Kategorie:Italští malíři]] [97] => [[Kategorie:Benátští malíři]] [98] => [[Kategorie:Renesanční malíři]] [99] => [[Kategorie:Manýrismus]] [100] => [[Kategorie:Osoby s nejistým datem narození]] [101] => [[Kategorie:Narození v Benátkách]] [102] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1594]] [103] => [[Kategorie:Úmrtí v Benátkách]] [104] => [[Kategorie:Italští římští katolíci]] [105] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Tintoretto

Tintoretto, vlastním jménem Jacopo Comin, zvaný též Jacopo Robusti (1518/19 Benátky - 31. květen 1594 Benátky) byl nejvýznamnější benátský manýristický malíř italského cinquecenta.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Benátky','Dóžecí palác (Benátky)','Tizian','Scuola Grande di San Rocco','Ráj','1564','Poslední soud','Scuola Grande di San Marco','1548','Paolo Veronese','Freska','Andrea Schiavone'

1548

1564

Benátky

Freska

Ráj

Tizian