Array ( [0] => 15552255 [id] => 15552255 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Touha [uri] => Touha [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=nenaplněném vztahu}} [1] => '''Touha''' je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí. Žádost a buddhistická „žízeň“ ([[tanhá]]) je naproti tomu méně reflektovaná. Touha může člověka tížit jako '''stesk''', je však také důležitým motivem jednání. [2] => [3] => == Filosofie == [4] => V antické filosofii se touha chápe buď jako žádost a [[vášeň]], kterou je třeba potlačovat (například ve [[stoicismus|stoicismu]]), anebo jako důležitá síla, která člověka pohání. V [[Platón]]ově [[Faidros|Faidru]] se duše přirovnává k vozataji, jehož vůz táhnou dva koně: černý kůň touhy či vášně (''pothos'') a bílý kůň rozumu. Úlohou vozataje je řídit toto spřežení. Podobně [[Aristotelés]] považuje touhu (''orexis'' od ''oregomai'', původně „natahovat ruku po něčem“) za hlavní zdroj pohybu a rozlišuje mezi „přirozenými“ žádostmi, jako je hlad nebo sexuální přítažlivost a na druhé straně rozumnými touhami, kterým člověk vládne.Aristotelés, ''Rétorika'' 1370a18 nn. Podobně [[Tomáš Akvinský]] rozlišuje „chuť na to, co chybí“ a zaměření (intenci) citu, která ruší nudu a ošklivost.''Summa theologica'' II. 1.33.2. [5] => [6] => Určitější význam dostává touha u křesťanských myslitelů počínaje [[Svatý Augustin|Augustinem]]. Propast mezi postavením člověka, trvale poškozeného hříchem, a dokonalostí Boží, mezi přítomnou situací člověka (''conditio humana'') a nadějí na spásu se překlenuje touhou, která je pak u středověkých mystiků jedním z ústředních pojmů vůbec. Ritter - Gründer, heslo Sehnsucht. Sv. 9, sl. 165n. [7] => [8] => Pro [[René Descartes|René Descarta]] je touha pohyb duše, která promítá do budoucnosti, co považuje za žádoucí. Podle [[David Hume|Davida Huma]] podléhá i lidský rozum vášním a zdrojem pohybu jsou tedy touha, vášně a náklonnosti. Rozum je jen nástroj, který hledá prostředky k dosažení vytoužených cílů. Naopak podle [[Jakob Böhme|Jakoba Böhme]] je touha základem celé přírody, která „touží po Bohu“. [[Niccolò Machiavelli]] říká, že touha roste tím víc, čím méně ji můžeme ukojit, a [[Jean-Jacques Rousseau]] napsal: „Běda tomu, kdo už nemá po čem by toužil.“J.-J. Rousseau, ''Julie čili nová Heloisa'' VI., dopis 8. Neobyčejně vysoké hodnocení touhy lze nalézt už u [[Johann Wolfgang von Goethe|Goetha]] a touha je pak důležitým pojmem německého idealismu a hlavně [[romantismus|romantismu]] – ve filosofii, v umění a v poezii, v literatuře i v hudbě, například u [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]. Pro [[Friedrich Nietzsche|Nietzscheho]] je touha „mávání křídel duše“ a v Tak pravil Zarathustra je jí věnována kapitola O velké touze.F. Nietzsche, ''Tak pravil Zarathustra''. Olomouc: Votobia 1995, str. 203 nn. Téma touhy se pak znovu objevuje ve francouzské filosofii 20. století a například N. Grimaldi – v navázání na Bergsona – rozlišuje mezi potřebou, kterou lze ukojit, a touhou, která každým přiblížením jen roste.N. Grimaldi, ''Le désir et le temps''. Paris 1971. [9] => [10] => == Psychologie == [11] => Fenoménům žádostivosti a touhy se psychologie věnuje už od 19. století. Významný a vlivný výklad žádosti podal [[Sigmund Freud]]: člověk se pohybuje mezi principem slasti, který ho přitahuje, a principem reality, jemuž se snaží vyhnout. Žádostivost je výsledek působení principu slasti, který se však v kultuře obecně potlačuje a sublimuje. Z nedostatečně zpracovaných potlačení slasti vznikají neurózy. [12] => [13] => V současné psychologii se pod vlivem neurobiologických výsledků touha někdy odlišuje od žádostivosti. Žádostivost a potřeby totiž vznikají v limbických centrech, kdežto touhy a přání jsou patrně produkty kortexu (mozkové kůry).Kawabata - Zeki, ''Neural correlates of desire''. PLoS 2008. (Cit. podle anglické Wikipedie, heslo Desire (emotion)) [14] => [15] => == Umění a literatura == [16] => Touha je častým tématem literárních a básnických děl, ve starší české literatuře například u [[Julius Zeyer|Julia Zeyera]], ale i v populární literatuře. Protože hraje velkou roli zejména v mladším věku, objevuje se Desire v názvech hudebních kapel, alb a jednotlivých skladeb, například [[Touha (muzikál)]]. [17] => [18] => == Odkazy == [19] => [20] => === Reference === [21] => [22] => [23] => === Literatura === [24] => * Ritter - Gründer, ''Historisches Lexikon der Philosophie''. Basel 1981. Heslo Sehnsucht. Sv. 9, sl. 165n. [25] => [26] => === Související články === [27] => * [[Emoce]] [28] => * [[Libido]] [29] => * [[Romantismus]] [30] => * [[Vášeň]] [31] => [32] => === Externí odkazy === [33] => * {{Commonscat}} [34] => * {{Wikislovník|heslo=touha}} [35] => * {{Wikicitáty|téma=Touha}} [36] => {{Autoritní data}} [37] => [38] => [[Kategorie:Emoce]] [] => )
good wiki

Touha

Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'tanhá','David Hume','Vášeň','Libido','Touha (muzikál)','Sigmund Freud','Richard Wagner','romantismus','Johann Wolfgang von Goethe','Jean-Jacques Rousseau','Niccolò Machiavelli','Jakob Böhme'

Libido

Libido je psychická energie, která ovlivňuje sexuální touhu a motivaci jedince.

Romantismus

Tanhá

Vášeň