Array ( [0] => 14773982 [id] => 14773982 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Valdštejnové [uri] => Valdštejnové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Valdštejnové
(Waldsteinové/Wallenstein) [2] => | znak = POL_COA_Waldstein.svg [3] => | velikost znaku = 150px [4] => | popisek = Erb Valdštejnů [5] => | země = České království [6] => | mateřská dynastie = [[Markvartici]] [7] => | tituly = [8] => | zakladatel = Jaroslav z Hruštice [9] => | mýtický zakladatel = [10] => | rok založení = [[13. století]] [11] => | konec vlády = [12] => | meč = [13] => | přeslice = [14] => | poslední vládce = [15] => | současná hlava = [16] => | větve rodu = Dětenická, lomnická ([[Brtničtí z Valdštejna|brtničtí Valdštejnové)]], štěpanická, duchcovská [17] => }} [18] => [[Soubor:Waldstein-Wappen.png|náhled|Erb pánů z Valdštejna v 13. století]] [19] => [[Soubor:Wappen Waldstein Ende des 16. Jh.JPG|náhled|Erb pánů z Valdštejna v 16. století]] [20] => '''Valdštejnové''' ([[Němčina|německy]] ''Waldstein'' nebo též ''Wallenstein'') jsou starý [[Česko|český]] [[Šlechta|šlechtický]] rod, větev [[Markvartici|markvartického rozrodu]], jejíž jméno je odvozeno od [[Valdštejn (hrad)|hradu Valdštejn]]. Připomínají se od 13. století. Již v následujícím století se oddělila větev [[Brtničtí z Valdštejna|Brtnických z Valdštejna]], která pak až do [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] sídlila na [[Českomoravská vrchovina|Vysočině]] na hradě [[Rokštejn]] a v [[Brtnice|Brtnici]]. Nejznámějším členem rodu byl [[Albrecht z Valdštejna]] (1583–1634), který se jako úspěšný [[Generalissimus|vojevůdce]] [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] stal osobností celoevropského významu. Kromě vojenských úspěchů vynikl jako pragmaticky smýšlející velkostatkář, v [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskacích]] získal obrovský majetek v severních a východních Čechách. Jeho [[Frýdlantské vévodství]] bylo z ekonomického hlediska zcela samostatně fungujícím správním celkem, jemuž se navíc díky Albrechtově prestiži vyhýbaly nájezdy nepřátelských vojsk. Nevyzpytatelné politické postoje a vliv mimo kontrolu císařského dvora vedly nakonec k jeho pádu. V roce 1634 byl na popud císaře [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] [[Atentát na Albrechta z Valdštejna|zavražděn v Chebu]] a jeho majetek byl zkonfiskován. Jen menší část statků zůstala ve vlastnictví jeho příbuzných. [21] => [22] => Pád Albrechta z Valdštejna neohrozil stoupající vliv ostatních linií rodu, všichni katoličtí Valdštejnové byli v roce 1628 povýšeni do hraběcího stavu (hraběcí titul byl nicméně udělen právě Albrechtovou zásluhou). Významné majetkové zázemí a společenské postavení pro své potomky vybudoval především nejvyšší purkrabí [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1570–1638), který se taktéž obohatil po Bílé hoře. Několik generací jeho potomků zastávalo významné funkce v zemské správě [[České království|Českého království]], v diplomacii i u císařského dvora ve [[Vídeň|Vídni]]. V roce 1656 po vymřelém rodu [[Sezimové z Ústí|Sezimů z Ústí]] převzali Valdštejnové dědičnou hodnost [[Nejvyšší kráječ|nejvyššího kraječe]] Českého království (tento čestný post zastávali členové rodu při korunovacích a součástí titulatury zůstal do zániku monarchie v roce 1918). V roce 1758 jim byl přiznán nárok na jméno a erb spřízněného vymřelého rodu [[Vartenberkové|Vartenberků]], od roku 1861 jim patřilo dědičné místo v rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovně]]. Až do 20. století patřili Valdštejnové k nejbohatší šlechtě v Čechách, před vznikem Československa v severních a západních Čechách a na Vysočině vlastnili přes 50 000 hektarů půdy.Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891 s. 634-650 [https://archive.org/details/topographischst01procgoog/page/n648 dostupné online] V různých historických epochách se Valdštejnové podíleli na rozvoji průmyslu – v roce 1715 byla na jejich panství v [[Litvínov]]ě založena textilní manufaktura, v 19. století založili v [[Plzeň|Plzni]] slévárnu přebudovanou později na Škodovy závody. [23] => [24] => V roce 1945 byl majetek Valdštejnů zestátněn na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] a členové rodu dnes žijí převážně v Rakousku. Z jejich bývalých sídel jsou dnes veřejnosti přístupné zámky [[Mnichovo Hradiště (zámek)|Mnichovo Hradiště]] a [[Duchcov (zámek)|Duchcov]] ve správě [[Národní památkový ústav|Národního památkového ústavu]]. Mimoto jim krátce nebo delší dobu patřily bývalé královské hrady [[Křivoklát]], [[Bezděz (hrad)|Bezděz]] nebo [[Radyně]]. Až do 20. století byl majetkem rodu [[Valdštejnský palác]] v [[Praha|Praze]] vystavěný Albrechtem z Valdštejna. Palác je dnes sídlem [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu České republiky]]. [25] => [26] => == Historie == [27] => === Původ Valdštejnů === [28] => Hrad Valdštejn (Waldstein) založil v období let 1260–1280 (přesné datum známo není) šlechtic [[Jaroslav z Hruštice]] (Hruštice byla tvrz u Turnova), nebo jeho syn Zdeněk.{{Citace monografie [29] => | příjmení = Anděl [30] => | příjmení2 = Kabíček [31] => | jméno = Rudolf [32] => | jméno2 = Jan [33] => | titul = Hrady a zámky Libereckého kraje [34] => | vydavatel = Krajské nakladatelství Liberec [35] => | místo = Liberec [36] => | rok = 1957 [37] => | kapitola = Valdštejn [38] => | strany = 38 [39] => | isbn = [40] => }} Jaroslav se psával s predikátem z Hruštice v letech 1238–1239. Pocházel z bohaté a vlivné rodiny [[Markvartici|Markvarticů]], kteří získali za službu Přemyslovcům rozsáhlá panství v severních Čechách. Otcem Jaroslava byl [[Markvart z Března]], purkrabí v Děčíně, matkou byla Hostilka. Jaroslav, zakladatel rodu Valdštejnů, měl tři bratry, mladšího Markvarta z Března, Chvala a zakladatele rodu [[Lemberkové|Lemberků]] [[Havel z Lemberka|Havla z Lemberka]]. [41] => [42] => === Potomci zakladatele hradu === [43] => Jaroslav z Hruštice, později s predikátem z Valdštejna, měl tři dnes známé syny. Dětenická a rotštejnská větev brzy vymřely, ale linie, kterou založil syn Zdeněk, se velmi rozrostla. Na [[Mnichovo Hradiště (zámek)|zámku v Mnichově Hradišti]] je obraz, kde je vyobrazen bájný předek Valdštejnů, kterak přichází do vojenského ležení Přemysla Otakara II. se svými 24 syny. Je to zřejmě nadsázka, nicméně rodinu měl opravdu rozsáhlou.Hrady a zámky 1957, str.77 Jaroslavův syn Vok získal po dělení majetku kraj pod Kozákovem a postavil si zde svůj hrad [[Rotštejn]]. I tento Vok měl tři syny včetně dalšího Voka, který si hrad ponechal a kvůli němu se dostal do soudních pří se všemi okolními příbuznými.Hrady a zámky 1957, str.35 [44] => [45] => Na Valdštejnu zůstali Valdštejnové zhruba 100 let. Známí jsou Zdeněk z Valdštejna, ze svého působení u dvora krále Jana Lucemburského, či [[Hynek z Valdštejna]], který se roku 1336 zúčastnil výpravy Jana Lucemburského na [[Litevské velkoknížectví|Litvu]]. Dalším byl [[Jan z Valdštejna]], který půjčil markraběti Karlovi (pozdější král [[Karel IV.]]) 1500 kop grošů.Hrady a zámky 1957, str.38 [46] => [47] => Z lomnické větve vzešli [[Brtničtí z Valdštejna|Brtničtí Valdštejnové]], jejichž příslušník Hynek zastával vysoké funkce, jeho bratr Jindřich vlastnil [[Brtnice|Brtnici]] a [[Heraltice]]. Jeho syna Zdeňka zvolili v roce [[1619]] v [[Brno|Brně]] [[Direktorium (stavovské povstání)|stavovským direktorem]]. Hlavní štěpanická větev se v 15. století hojně rozvětvila do dalších rodových větví. [48] => [49] => == Valdštejnové v 17.–20. století == [50] => === Hostinská větev === [51] => [[Soubor:Valdštejnský_znak_vyšívaný.jpg|náhled|Erb Valdštejnů-Vartenberků (1758)|alt=]] [52] => [[Soubor:Albrecht-von-wallenstein-gemälde-anton-van-dyck.jpg|náhled|vlevo|Císařský [[generalissimus]] [[Albrecht z Valdštejna]] (1583-1634)]] [53] => Zakladatelem hostinské větve byl Zdeněk z Valdštejna († 1525), který po otci vlastnil [[Hořice]] a v roce 1521 od svého švagra Jana z Vartenberka koupil panství [[Hostinné]]. Jeho potomci za složitých majetkoprávních poměrů vlastnili různé statky ve východních Čechách, z této linie pocházel také [[Albrecht z Valdštejna]] (1583–1634). Narodil se na tvrzi v [[Heřmanice (okres Náchod)|Heřmanicích]] jako syn Viléma z Valdštejna, matka Markéta pocházela z rodu [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]]. Albrechtovu výjimečnou kariéru předurčilo několik faktorů – solidní vzdělání, vstup do císařské armády a na doporučení [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]] sňatek s bohatou dědičkou [[Nekšové z Landeka|Lukrécií Nekšovou z Landeka]]. Albrechtovy osobní vlastnosti a přestup na katolickou víru mu umožnily další vzestup, na počátku třicetileté války stál již na straně Habsburků a v jejich službách byl pak v letech 1625–1630 vrchním velitelem císařské armády. V jejím čele dosáhl vynikajicích úspěchů v celé Evropě a souběžně budoval své zázemí v Čechách. V rámci [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] uplatnil svůj dědický nárok na majetek vymřelého rodu Smiřických, kteří byli tehdy nejbohatším českým rodem. Albrecht z Valdštejna následně skoupil řadu dalších statků v severních a východních Čechách, z nichž vytvořil [[frýdlantské vévodství]] se sídelním městem [[Jičín]]. [54] => [55] => Na vzestupu Albrechta z Valdštejna profitovali i jeho příbuzní. Jeho bratranci Hanibal (1576–1637) a Jan Kryštof († 1655) byli v roce 1632 povýšeni do hraběcího stavu. Pokračovatelem této větve byl syn Jana Kryštofa Oktavián Ladislav (1646–1718), císařský tajný rada a místodržící Českého království, který sňatkem se svou vzdálenou příbuznou Marií Annou z Valdštejna získal jihomoravské [[Židlochovice]]. Židlochovické panství koupil v roce 1697 jeden z jeho zeťů, pozdější státní kancléř [[Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu]]. Oktaviánův mladší bratr Leopold Vilém (1650–1691) vlastnil [[Drahenice]] na Příbramsku a také [[Rožďalovice]] získané v roce 1650 od linie Adama mladšího z Valdštejna. V další generaci vynikl [[Leopold Vilém II. z Valdštejna|Leopold Vilém II.]] (1677–1748), který byl vyslancem v [[Polské království|Polsku]] (1728–1733) a poté dlouholetým hejtmanem v [[Kladské hrabství|Kladsku]]. V roce 1760 v této linii Valdštejnové ztratili panství Rožďalovice, posledním významným členem hostinské větve byl [[Emanuel Arnošt z Valdštejna|Emanuel z Valdštejna]] (1716–1789), biskup v [[Diecéze litoměřická|Litoměřicích]]. Jeho starší bratr Jan Antonín (1714–1781) dosáhl v armádě hodnosti polního zbrojmistra. Díky sňatkům tato linie nakonec přesídlila do [[Uhersko|Uher]], jejím posledním potomkem byl Albrecht z Valdštejna (1832–1886). [56] => [57] => == Hrádecká větev a potomstvo Adama mladšího z Valdštejna == [58] => [[Soubor:Arolsen_Klebeband_02_163_4.jpg|náhled|vlevo|Nejvyšší purkrabí [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1570-1638)]] [59] => Hrádecká větev má svůj název odvozen od středočeského panství [[Komorní Hrádek]], které v roce 1556 koupil [[Jan mladší z Valdštejna]] († 1576), nejvyšší zemský sudí a nejvyšší komorník. Mimoto vlastnil i další statky, například [[Lovosice]]. Dědicem jeho majetku se stal syn [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1570–1638), který v první polovině 17. století vedle Albrechta z Valdštejna patřil k nejvýznamnějším osobnostem rodu. Přestoupil na katolickou víru a zastával řadu vysokých funkcí ve správě Českého království ([[nejvyšší hofmistr]] 1620–1627, [[nejvyšší purkrabí]] 1627–1638), zároveň se také obohatil na [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskacích]], i když původně byl zastáncem mírného postupu vůči povstalcům. Byl dvakrát ženatý, prostřednictvím druhé manželky Johanky [[Žerotínové|ze Žerotína]] obohatil rodový majetek o moravská panství [[Židlochovice]] a [[Třebíč]]. V roce 1628 byl se svými syny i dalšími příbuznými povýšen do hraběcího stavu. Nejstarší syn [[Rudolf Maxmilián z Valdštejna|Rudolf Maxmilián]] (1592–1649), který byl v letech 1637–1640 [[Nejvyšší maršálek|nejvyšším maršálkem]] Českého království, zdědil Třebíč a Židlochovice. Jeho syn [[Jiří Adam z Valdštejna|Jiří Adam]] (1627–1666) byl císařským radou a komořím, po matce pocházel z vymřelého rodu [[Sezimové z Ústí|Sezimů z Ústí]] a po Sezimech obdržel dědičnou hodnost [[Nejvyšší kráječ|nejvyššího kraječe]] Českého království. Sňatkem jeho dcery Marie Anny získal Židlochovice vzdálený příbuzný [[Oktavián Ladislav z Valdštejna]] (1646–1718), zatímco Třebíč se stala seniorátním fideikomisem, který přecházel vždy na nejstaršího člena rodu Valdštejnů. Z dalších Adamových synů zdědil Komorní Hrádek Jan Viktorin (1616–1673), který však začal kvůli dluhům svůj majetek rozprodávat. Od jeho vnuka, olomouckého kanovníka Jana Václava z Valdštejna (1674–1722), koupil Komorní Hrádek v roce 1713 jeho vzdálený příbuzný František Josef. [60] => [61] => Z Adamových synů byl pokračovatelem rodu [[Maxmilián z Valdštejna|Maxmilián]] (1596–1655), který patřil k oblíbencům [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] a zastával vysoké funkce u císařského dvora, kde byl [[Nejvyšší štolba|nejvyšším štolbou]] (1637–1642) a [[Nejvyšší dvorský komorník|nejvyšším komorníkem]] (1652–1655). Byl předurčen jako univerzální dědic Albrechta z Valdštejna a po jeho smrti musel své nároky složitě obhajovat, v roce 1635 nicméně získal do dědičného vlastnictví panství [[Mnichovo Hradiště]], [[Svijany]], [[Dobrovice]] a [[Klášter Hradiště]]. Ze tří manželství měl početnou rodinu, dva synové měli další potomstvo. [62] => [[Soubor:Zámek_Duchcov_(1).jpg|náhled|Erb [[Jan Josef Valdštejn|Jana Josefa z Valdštejna]] na zámku [[Duchcov (zámek)|Duchcov]]|alt=]] [63] => Nejmladší Maxmiliánův syn [[Jan Bedřich z Valdštejna|Jan Bedřich]] (1642–1694) byl předurčen k církevní dráze, stal se postupně [[Diecéze královéhradecká|biskupem v Hradci Králové]] (1668–1675) a [[Arcibiskup pražský|arcibiskupem pražským]] (1675-1694), proslul především jako budovatel rodové rezidence v [[Duchcov]]ě. Jeho starší bratr [[František Augustin z Valdštejna|František Augustin]] (1628–1684) se prosadil u dvora, kde zastával funkci [[Dvorský maršálek|nejvyššího dvorského maršálka]], a jako majitel seniorátního fideikomisu Třebíč inicioval přestavbu kláštera na reprezentační zámek. Další dva bratři Ferdinand Arnošt a Karel Ferdinand měli další potomstvo. [[Karel Ferdinand z Valdštejna|Karel Ferdinand]] (1634–1702) se uplatnil jako vlivný diplomat, později zastával vysoké funkce u císařského dvora a získal Řád zlatého rouna. Po otci zdědil Svijany a [[Loučeň]] (1655), po nejstarším bratru Ferdinandu Arnoštovi převzal Mnichovo Hradiště (1657), na základě složitých majetkoprávních poměrů a příbuzenských vztahů vlastnil krátkodobě také další velká panství. Jako přední císařský diplomat a dvořan se ale v Čechách zdržoval jen výjimečně. Jeho jediný syn [[Karel Arnošt z Valdštejna|Karel Arnošt]] (1661–1713) byl též významným diplomatem, byl vyslancem ve Španělsku, Polsku, Francii a Portugalsku. Za [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]] padl do francouzského zajetí, po propuštění se stal ve Vídni nejvyšším komořím a státním ministrem, obdržel také Řád zlatého rouna. Byl majitelem panství Dobrovice, Svijany a Loučeň, od roku 1708 také uživatelem výnosu seniorního fideikomisu Třebíč. Nechal postavit [[Loučeň (zámek)|loučeňský zámek]], vzhledem ke svým aktivitám se stejně jako otec v Čechách vyskytoval jen výjimečně. Zemřel bez mužského potomstva, většinu majetku převzal synovec a zároveň zeť Jan Josef. [64] => [65] => Pokračování rodu zajistil Maxmiliánův nejstarší syn [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna|Ferdinand Arnošt]] (1622–1656), který se uplatnil jako diplomat na konci [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], poté byl v Čechách nejvyšším sudím (1651–1652) a nejvyšším komorníkem (1652–1656). Jeho syn [[Arnošt Josef z Valdštejna]] (1654–1708) byl krátce nejvyšším hofmistrem Českého království (1708), především se ale zaměřil na budování rodové domény v severních Čechách. Po otci zdědil [[Zvířetice]], Klášter Hradiště nad Jizerou a [[Hrubá Skála|Hrubou Skálu]], od strýce Karla Ferdinanda v roce 1674 koupil Mnichovo Hradiště, později koupil [[Bělá pod Bezdězem|Bělou pod Bezdězem]] (1678) a [[Doksy]] (1680), nejvýznamnějším přírůstkem bylo panství [[Křivoklát]], které získal od [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]] v roce 1685 za půl miliónu zlatých, a po Albrechtovi z Valdštejna byl nejbohatším členem rodu. I když inicioval stavební úpravy na různých zámcích, zásadní přestavbu renesančního sídla do podoby rodové rezidence podnikl na přelomu 17. a 18. století v Mnichově Hradišti. Ve stavebních úpravách svých sídel pokračoval i jeho syn [[František Josef z Valdštejna|František Josef]] (1680–1722), který byl [[Nejvyšší dvorský sudí|nejvyšším dvorským sudím]] (1714–1719) a [[Moravský zemský hejtman|zemským hejtmanem na Moravě]] (1719–1720). Jako majitel otcovského dědictví a poručník svých nezletilých švagrů z rodu [[Černínové z Chudenic|Černínů]] byl po roce 1710 správcem největšího majetku v Čechách. Pro svou reprezentaci využíval i černínské sídlo v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]], kde v roce 1712 hostil císaře [[Karel VI.|Karla VI.]] Jeho synové [[František Arnošt z Valdštejna|František Arnošt]] (1706–1748) a [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef]] (1709–1771) založili nové rodové linie, mnichovohradištskou a duchcovskou. [66] => [67] => [[Jan Josef Valdštejn|Jan Josef z Valdštejna]] (1684–1731), mladší syn Arnošta Josefa, se stal univerzálním dědicem pražského arcibiskupa [[Jan Bedřich z Valdštejna|Jana Bedřicha z Valdštejna]] a po jeho smrti získal Duchcov a Litvínov (1694). Po otci zdědil Křivoklát a [[Nižbor]] (1708), na svých statcích podporoval podnikání (textilní výroba v [[Litvínov]]ě) a jako zadavatel stavebních zakázek angažoval přední architekty. Stěžejní část jeho majetku (Křivoklát, Nižbor) zdědila dcera Marie Terezie (1707–1756), provdaná za knížete [[Fürstenbergové|Josefa Fürstenberga]], další rodové statky Mnichovo Hradiště a Duchcov zdědili synovci František Arnošt a František Josef, zakladatelé mnichovohradištské a duchcovské větve. [68] => [69] => === Mnichovohradištská větev === [70] => [[Soubor:Mnichovo Hradiště zámek 4.jpg|alt=|vlevo|náhled|[[Mnichovo Hradiště (zámek)|Zámek Mnichovo Hradiště]]]] [71] => Mnichovohradištskou větev založil [[František Arnošt z Valdštejna|František Arnošt]] (1706–1748), který zdědil Mnichovo Hradiště, Bělou pod Bezdězem a Doksy. Protestoval proti tomu, aby jeho mladší bratr [[František Josef z Valdštejna|František Josef]] zdědil Duchcov, nakonec se ale spokojil s finančním vyrovnáním ve výši 116 000 zlatých (1732). Nástupcem Františka Arnošta byl syn [[Vincenc z Waldstein-Wartenbergu|Vincenc]] (1731–1797), který císařským majestátem v roce 1758 obdržel právo užívat jméno vymřelého spřízněného rodu [[Vartenberkové|pánů z Vartenberka]] (od roku 1758 tedy hrabě ''z Valdštejna-Vartenberka''). V další generaci [[Arnošt Filip z Valdštejna-Vartenberka|Arnošt Filip]] (1764–1832) koupil hrad Bezděz z majetku zrušeného [[Emauzský klášter|Emauzského kláštera]] (1797). Sňatkem s Marií Antonií [[Desfoursové|Desfoursovou]] se spříznil s chudenickou větví [[Černínové z Chudenic|Černínů z Chudenic]] a jejich syn [[Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka|Kristián Vincenc]] (1794–1858) pak v roce 1816 po Černínech zdědil rozsáhlý majetek v západních Čechách ([[Nebílovy]], [[Šťáhlavy]], [[Chocenice]]). Kristián byl c. k. tajným radou, komořím a prezidentem [[Národní muzeum|Národního muzea]].{{Zdroj?}} Jeho dědic [[Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu|Arnošt František]] (1821–1904) získal [[Řád zlatého rouna]] a dědičné členství v rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovně]], kromě rozsáhlých statků v severních Čechách vlastnil také majetek v Uhrách. Kromě těžby uhlí v severních Čechách založil slévárnu v [[Plzeň|Plzni]], kterou od něj v roce 1866 koupil [[Emil Škoda]], stál také u zrodu [[Česká severní dráha|České severní dráhy]]. Arnošt František byl ženatý se dvěma princeznami z rodu [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]] (Anna Marie z orlické větve, 1830–1849; Marie Leopoldina z hlubocké větve, 1833–1909). Pokračovatelem rodu byl c. k. tajný rada a komoří [[Arnošt Karel Waldstein-Wartenberg|Arnošt Karel]] (1849–1913), který kromě otcovského dědictví převzal navíc majetek vymřelé duchcovské linie. Díky tomu počátkem 20. století patřil mezi nejbohatší šlechtice v Čechách a patřil mu majetek převážně v severních Čechách o rozloze 50 000 hektarů půdy. Po jeho bezdětné smrti převzal dědictví mladší bratr [[Adolf Arnošt Waldstein-Wartenberg|Adolf Arnošt]] (1868–1932), za nějž do struktury rodového majetku zasáhla [[Pozemková reforma v Československu|první pozemková reforma]]. Posledním držitelem českých statků byl [[Karl Ernst Waldstein-Wartenberg|Karel Arnošt]] (1897–1985), jemuž byly všechny majetky zabaveny v roce 1945 na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. Jeho syn [[Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg|Arnošt]] (1925–2019), narozený v Doksech, žil v [[Rakousko|Rakousku]], ale po roce 1989 se často vracel do Čech a vedl také několik restitučních sporů o zestátněný majetek, vesměs neúspěšných. Současným představitelem rodu je [[Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg]] (* 1958), který má další potomstvo. [72] => [73] => Vedlejší linii mnichovohradištské větve založil podplukovník Emanuel František (1770–1803), který padl za [[Napoleonské války|napoleonských válek]]. Jeho syn Vincenc (1800–1867) byl c. k. komořím a jako věřitel pražského měšťana Ignace Stefana získal v roce 1829 panství [[Proseč-Obořiště]], později byl také uživatelem seniorátního fideikomisu Třebíč. Jeho přímé potomstvo vymřelo v roce 1902, zámek Proseč-Obořiště mezitím koupila rodina Wenzelů ze Sternbachu. Dodnes žije potomstvo Emanuelova mladšího syna, c. k. komořího a nadporučíka Adama z Valdštejna (1803–1849). Jeho vnuk Josef (1836–1929) byl c. k. tajným radou, komořím, doživotním členem rakouské panské sněmovny a posledním uživatelem seniorátního fideikomisu Třebíč. Po zániku monarchie a vzniku Československa byl zrušen institut fideikomisu, Josef ale udržel velkostatek Třebíč a také zde zemřel. Posledním majitelem Třebíče byl Emanuel z Valdštejna (1911–1979), který v roce 1935 vyplatil svého staršího bratra Josefa. V roce 1945 byl třebíčský velkostatek zestátněn a potomstvo této rodové linie žije dnes převážně v Rakousku. [74] => [75] => === Duchcovská větev === [76] => [[Soubor:Zámek Duchcov.jpg|alt=|vlevo|náhled|[[Duchcov (zámek)|Zámek Duchcov]]]] [77] => Zakladatelem duchcovské větve byl [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef z Valdštejna]] (1709–1771), který po strýci Janu Josefovi zdědil [[Duchcov]], [[Horní Litvínov]], [[Hrubá Skála|Hrubou Skálu]], [[Loučeň]] a [[Svijany]], po otci zdědil [[Komorní Hrádek]], který však prodal v roce [[1733]]. Naopak přikoupil [[Sychrov (okres Liberec)|Sychrov]] (1740) a sňatkem s Marií Josefou z [[Trauttmansdorffové|Trauttmansdorffu]] získal [[Litomyšl]]. Litomyšl se stala dědickým podílem pro mladšího syna [[Jiří Kristián z Valdštejna-Vartenberka|Jiřího Kristiána]] (1743–1791), který navzdory vysokému zadlužení panství přistoupil k rozsáhlým barokním úpravám litomyšlského zámku. Duchcov s dalšími statky zdědil jeho starší bratr Emanuel Filibert (1731–1775), který byl tajným radou a komořím, oženil se s princeznou Marií Annou z Lichtenštejna (1738–1814). Měli spolu čtyři syny, kteří všichni zemřeli bez dalšího potomstva, po smrti posledního z nich [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna-Vartenberka|Ferdinanda Arnošta]] (1762–1823) přešel Duchcov na potomstvo Jiřího Kristiána. Krátce předtím byla vleklá finanční krize duchcovské větve vyřešena prodejem panství Sychrov a Svijany, která v roce 1820 za 600 000 zlatých koupil francouzský emigrant [[Rohanové|kníže Kamil Rohan]]. V roce 1821 byla pak prodána i Hrubá Skála a jejím novým majitelem se stal úspěšný pražský podnikatelský rod [[Lexové z Aehrenthalu|Lexů z Aehrenthalu]]. [78] => [79] => Pokračovatelem rodu byl Jiří Josef (1768–1825), za nějž byla dvakrát na Litomyšl uvalena [[nucená správa]] (1791–1802 a 1819–1820). V roce 1823 po svých bratrancích zdědil Duchcov a Litvínov, mimoto také finanční hotovost získanou předchozím prodejem Sychrova a Hrubé Skály. Zlepšená ekonomická situace umožnila dalšímu držiteli Antonínovi z Valdštejna (1793–1848) přikoupit v roce 1831 [[Brandýs nad Orlicí]]. Antonínův nejstarší syn Jiří (1818–1854) se oženil s dcerou svého lesníka Antonií Boudovou (1827–1901), která po manželově předčasné smrti spravovala majetek za nezletilé syny; v roce 1855 prodala Brandýs nad Orlicí. Mladší syn Antonín II. (1826–1867) zdědil Litomyšl, kterou byl nucen prodat roku 1855 ve veřejné dražbě. Antonii Boudové se později podařilo zakoupit velkostatek [[Liblice]] (1863), který pak přešel na dceru Kristianu (1854–1927), provdanou [[Thun-Hohensteinové|Thun-Hohensteinovou]]. Posledním potomkem duchcovské větve byl hrabě Jiří z Valdštejna (1875–1901), který zahynul při lovu v [[Indie|Indii]]. Velkostatky Duchcov a Litvínov přešly dědictvím na mnichovohradištskou větev. [80] => [81] => Kromě výše uvedených větví přetrvalo do 18. století ještě několik dalších linií, které se prosadily méně významně. Jednu z nich představovalo potomstvo královnina hofmistra Hynka z Valdštejna († 1482), který vlastnil [[Krupka|Krupku]]. Z jeho potomstva pocházel císařský číšník Adam starší z Valdštejna († 1615), který koupil [[Žehušice]] a díky manželství s Veronikou [[Trčkové z Lípy|Trčkovou z Lípy]] měl jejich syn Burian Ladislav (1598–1645) nárok na [[Opočno]]. V souvislosti s vraždou Albrechta z Valdštejna byl majetek Trčků zkonfiskován a Burian Ladislav za složitých poměrů získal z trčkovského majetku alespoň panství [[Světlá nad Sázavou]] se čtyřiceti vesnicemi. V následující generaci museli potomci Žehušice i Světlou prodat, Burianův syn Bertold Vilém (1640–1724) byl dlouholetým hejtmanem hradeckého kraje (1695–1712) a po své manželce zdědil panství [[Lázně Bělohrad]], kde zahájil stavbu zámku podle projektu [[Jan Blažej Santini-Aichel|J. B. Santiniho]]. Zámek byl dokončen až za jeho neteře Marie Barbory, provdané za nejvyššího purkrabího [[Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch|Jana Arnošta Schaffgotsche]]. [82] => [83] => == Osobnosti rodu == [84] => [[Soubor:Ferdinand_Arnošt_z_Valdštejna,_1646.jpg|náhled|vpravo|[[Ferdinand Arnošt z Valdštejna]] (1622–1656), nejvyšší komorník Českého království]] [85] => [[Soubor:Emanuel_Arnošt_z_Valdštejna_(1716-1789).jpg|náhled|vpravo|[[Emanuel Arnošt z Valdštejna]] (1716–1789), biskup v [[Litoměřice|Litoměřicích]]]] [86] => * [[Jan VI. z Valdštejna]] († 1311), [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskup olomoucký]] [87] => * [[Hašek z Valdštejna]] († kolem 1452), vojevůdce [[Husitské války|husitských válek]] [88] => * [[Bernard z Valdštejna|Bernard]] († 1517), [[nejvyšší mincmistr]] 1505–1510 [89] => * [[Jan mladší z Valdštejna|Jan mladší]] († 15. června 1576), [[nejvyšší zemský sudí]] v Čechách 1554–1570, [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšší komoří]] v Čechách 1570–1576 [90] => * [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1570–1638), [[nejvyšší zemský sudí]] 1608–1611, [[nejvyšší hofmistr]] 1620–1627, [[nejvyšší purkrabí]] Českého království 1627–1638 [91] => * [[Albrecht z Valdštejna|Albrecht]] (1583–1634), císařský generalissimus, vévoda frýdlantský [92] => * [[Ladislav Burian z Valdštejna|Ladislav Burian]] (1598–1645), generál, velitel v Praze, roku 1632 povýšen na hraběte [93] => * [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna|Ferdinand Arnošt]] (1622–1656), diplomat, [[nejvyšší zemský sudí]] 1651–1652, [[nejvyšší zemský komorník]] 1652–1656 [94] => * [[Maxmilián Adam z Valdštejna|Maxmilián Adam]] (1627–1706), císařský tajný rada, říšský dvorský rada [95] => * [[František Augustin z Valdštejna|František Augustin]] (1628–1684), [[Dvorský maršálek|nejvyšší maršálek císařského dvora]] [96] => * [[Ferdinand Rudolf z Valdštejna|Ferdinand Rudolf]] (1628–1687), císařský komoří [97] => * [[Karel Ferdinand z Valdštejna|Karel Ferdinand]] (1634–1702), císařský diplomat a dvořan, vyslanec v [[Londýn]]ě 1677–1679, [[nejvyšší dvorský komorník]] 1690–1702 [98] => * [[Bertold Vilém z Valdštejna|Bertold Vilém]] (1640–1724), hejtman [[Hradecký kraj|hradeckého kraje]] [99] => * [[Jan Bedřich z Valdštejna|Jan Bedřich]] (1642–1694), [[Seznam biskupů diecéze Graz-Seckau|biskup sekavský]] a [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|arcibiskup pražský]] [100] => * [[Arnošt Josef z Valdštejna|Arnošt Josef]] (1654–1708), místodržící v Českém království [101] => * [[Karel Arnošt z Valdštejna|Karel Arnošt]] (1661–1713), císařský diplomat a dvořan, vyslanec v Polsku, Francii, Portugalsku, [[Dvorský maršálek|nejvyšší maršálek císařského dvora]] 1704–1708, [[Nejvyšší dvorský komorník|nejvyšší komoří císařského dvora]] 1709–1711 [102] => * [[Leopold Vilém II. z Valdštejna|Leopold Vilém II.]] (1677–1748), diplomat, císařský vyslanec v Polsku, zemský hejtman v [[Kladské hrabství|Kladsku]] [103] => * [[František Josef z Valdštejna|František Josef]] (1680–1722), [[moravský zemský hejtman]] 1719–1720 [104] => * [[Jan Josef Valdštejn|Jan Josef]] (1684–1731), [[nejvyšší maršálek]] Českého království 1720–1731 [105] => * [[František Arnošt z Valdštejna|František Arnošt]] (1709–1771), [[nejvyšší kráječ]] Českého království [106] => * [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef Jiří]] (1705–1748), císařský skutečný tajný rada [107] => * [[Emanuel Arnošt z Valdštejna|Emanuel Arnošt]] (1716–1789), [[Diecéze litoměřická|biskup v Litoměřicích]] 1760–1789 [108] => * [[Emanuel Filibert z Valdštejna|Emanuel Filibert]] (1731–1775), [[císařský komorník]] [109] => * [[Vincenc z Waldstein-Wartenbergu|Jan Vincenc]] (1731–1797), kulturní [[mecenáš]], podporoval mj. [[Josef Mysliveček|Josefa Myslivečka]] či [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]] [110] => * [[Jan Bedřich z Valdštejna-Vartenberka|Jan Bedřich]] (1756–1812), [[Katedrála svatého Ruperta a Virgila|katedrální]] [[děkan]] v [[Salcburk|Salcburku]] a [[Seznam biskupů diecéze Graz-Seckau|biskup]] [[Diecéze Graz-Seckau|sekavský]] [111] => * [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna-Vartenberka|Ferdinand Arnošt]] (1762–1823), c. k. [[tajný rada]], generál britské královské armády, [[komtur]] [[Řád německých rytířů|řádu německých rytířů]] a jeden z nejvýznamnějších podporovatelů [[Ludwig van Beethoven|Ludwiga van Beethovena]] [112] => * [[Marie Anna z Valdštejna|Marie Anna]], provdaná markýza Santa Cruz (1763–1808), [[Španělsko|španělská]] [[Grand|grandka]] a malířka [113] => * [[František Adam z Valdštejna-Vartenberka|František Adam]] (1779–1823), rakouský botanik [114] => * [[Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka|Kristián Vincenc]] (1794–1858), průmyslník (roku 1816 založil [[Slévárenství|slévárnu]] a [[Strojírenství|strojírnu]], jejíž plzeňská pobočka ''[[Valdštejnské strojírny]]'' se později stala zárodkem [[Škoda (podnik)|Škodových závodů]]) [115] => * [[Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu|Arnošt Antonín František]] (1821–1904), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]] [116] => * [[Josef z Valdštejna|Josef]] (1824–1902), c. k. polní podmaršál, tajný rada, komoří, doživotní člen rakouské panské sněmovny [117] => * [[Arnošt Karel Waldstein-Wartenberg|Arnošt Karel]] (1849–1913), historik umění, archeolog, c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny [118] => * [[Adolf Arnošt Waldstein-Wartenberg|Adolf Arnošt]] (1868–1930), c. a k. [[Komorník (úřad)|komoří]] a tajný rada, [[nejvyšší kráječ]] [[České království|Českého království]], dědičný člen panské sněmovny [[Říšská rada (Rakousko)|Rakouské říšské rady]] [119] => * [[Karl Ernst Waldstein-Wartenberg|Karel Arnošt]] (1897–1985), poslední majitel českých statků [120] => * [[Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg|Arnošt Adolf]] (1925–2019), rytíř [[Maltézský řád|Maltézského řádu]] [121] => * [[Margarete z Valdštejna-Vartenberka]] (''Daisy Waldstein-Wartenberg'', * 1926 v [[Londýn]]ě), v Česku se stala Ženou roku 2007, je činná v záchranné službě [[Maltézský řád|maltézského řádu]] [122] => * [[Angelus Waldstein]] (* 1931), vlastním jménem ''Karel Albrecht z Valdštejna'', přijal při vstupu do řádu jméno Pater Angelus.Genealog. Handbuch des Adels, Band G XV, Seite 539, C.A. Starke-Verlag, Limburg, 1997 Je mnichem v opatství [[Klášter Ettal|benediktinského opatství Ettal]] a převorem kláštera Wechselburg [123] => * [[Georg Waldstein|Georg Waldstein-Wartenberg]] (* 1946 v Buchbergu am Kamp), rakouský ekonomický zpravodaj a vydavatel [124] => * [[Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg|Carl Albrecht]] (* 1958), od roku 2019 hlavní představitel rodu [125] => [126] => == Erb == [127] => Nejprve měli jako ostatní rody pocházející z rozrodu Markvarticů v erbu lva, později přijali čtvrcený štít, ve kterém se střídali zlatí a modří lvi v opačně zbarvených polích. Později lvům přidali na hlavy korunky. [[Adam z Valdštejna]] v roce [[1621]] obdržel doprostřed štítu císařského orla, který drží ve spárech kotvu a palmovou ratolest.{{Citace monografie [128] => | příjmení = Pakostová [129] => | příjmení2 = [130] => | jméno = Tereza [131] => | jméno2 = [132] => | titul = Erby světských držitelů litomyšlského panství a velkostatku [133] => | vydavatel = Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pomocných věd historických a archivnictví [134] => | místo = Brno [135] => | rok = 2009 [136] => | kapitola = 4.7 z Valdštejna-Vartemberka [137] => | strany = 53 [138] => | isbn = [139] => }} V roce [[1758]] přidali ještě erb [[Vartenberkové|Vartenberků]]. [140] => [141] => == Přehled majetku Valdštejnů v 17.–20. století == [142] => ''Následující přehled nezahrnuje majetek Albrechta z Valdštejna, pokud nezůstal v následujícím vlastnictví jeho příbuzných'' [143] => [[Soubor:Bělá pod Bezdězem - nádvoří zámku.jpg|alt=|náhled|[[Bělá pod Bezdězem (zámek)|Zámek Bělá pod Bezdězem]]]] [144] => '''Bělá pod Bezdězem''' (1679–1945) [145] => [[Soubor:Doksy zámek nádvoří 3.jpg|náhled|[[Doksy (zámek)|Zámek Doksy]]]] [146] => Bělské panství vlastnili v předbělohorském období [[Berkové z Dubé]], jimž byl majetek zkonfiskován po roce 1620. V roce 1622 koupil Bělou za třetinu odhadní ceny [[Albrecht z Valdštejna]], který panství začlenil do svého [[Frýdlantské vévodství|frýdlantského vévodství]] a dokončil výstavbu zámku zahájenou již v 16. století rodem Berků. Po konfiskaci majetku Albrechta z Valdštejna vlastnili Bělou [[Carrettové|Carettové]], od nichž panství v roce 1679 koupil [[Arnošt Josef z Valdštejna]]. Za něj proběhla barokní úprava zámku, který sice v 18. století sloužil jako manufaktura, později byl ale opět panským sídlem. Za Kristiána z Valdštejna byl zámek postoupen pro zřízení lesnického učiliště, později zde byly byty zaměstnanců velkostatku. Bělá patřila až do roku 1945 k největším majetkům Valdštejnů, koncem 19. století patřilo k velkostatku více než 11 000 hektarů půdy. [147] => [148] => '''Bezděz''' (1622–1634, 1797–1932) [149] => [150] => Hrad Bezděz získal jako konfiskát po [[Berkové z Dubé|Václavu Bohuchvalovi Berkovi z Dubé]] [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1622), který jej vzápětí postoupil svému vlivnějšímu příbuznému Albrechtovi z Valdštejna. Bezděz se stal součástí frýdlantského vévodství, po zavraždění Albrechta z Valdštejna přešel do majetku Emauzského kláštera. Po zrušení kláštera koupil hrad v roce 1797 Arnošt Filip z Valdštejna, který byl již majitelem sousedního panství Bělá pod Bezdězem. Valdštejnové v 19. století zpřístupnili hrad veřejnosti, za první republiky jej předali do správy [[Klub českých turistů|Klubu českých turistů]]. [151] => [152] => '''Brandýs nad Orlicí''' (1831–1855) [153] => [154] => Panství [[Brandýs nad Orlicí]] koupil v roce 1831 hrabě Antonín z Valdštejna (1793–1848) z duchcovské větve rodu. Akvizici podnikl v době soustavné finanční krize této rodové větve, nicméně po získání jistých prostředků po prodeji Hrubé Skály s Valdštejnem a Svijan se Sychrovem. Antonínova snacha Antonie Boudová (1827–1901) jako správkyně majetku nezletilých synů nakonec svolila k veřejné dražbě, v níž byl v roce 1855 prodán Brandýs a také jedno z hlavních rodových sídel Litomyšl. [155] => [156] => '''Dobrovice''' (1545–1731) [157] => [158] => [[Dobrovice|Dobrovici]] (původně Dobroviceves) na Mladoboleslavsku získal v roce 1545 sňatkem Jindřich z Valdštejna, později zde byl vystavěn renesanční zámek. Kolem Dobrovice bylo během let soustředěno poměrně velké panství, k němuž patřilo 21 vesnic. Po Bílé hoře byl majetek zkonfiskován Hynkovi z Valdštejna a panství získal Albrecht z Valdštejna, který je vzápětí předal svému příbuznému Adamu mladšímu z Valdštejna. Ten přikoupil sousední Vinařice a dobrovické panství se stalo jedním z největších celků v boleslavském kraji. Po smrti [[Jan Josef Valdštejn|Jana Josefa z Valdštejna]] (1684–1731) přešla Dobrovice spolu s Křivoklátem na jeho dceru Marii Terezii (1707–1756), provdanou [[Fürstenbergové|Fürstenbergovou]]. [159] => [160] => '''Doksy''' (1622–1634, 1680–1945) [161] => [162] => Panství [[Doksy]] byly jako konfiskát po Václavu Bohuchvalovi Berkovi z Dubé v roce 1622 začleněny do frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 je za zásluhy obdržel jeden z jeho vrahů [[Walter Butler]]. Od jeho dědiců koupil Doksy v roce 1680 Arnošt Josef z Valdštejna, který cílevědomě budoval rodovou doménu v severních Čechách. Zámek v Doksech se stal občasným sídlem rodu a byl průběžně upravován, k velkostatku koncem 19. století patřilo 8 864 hektarů půdy. Spolu s dalším valdštejnským majetkem byly Doksy zestátněny v roce 1945. [163] => [164] => '''Duchcov''' (1642–1922) [165] => [166] => Severočeské panství [[Duchcov]] připadlo Valdštejnům sňatkem Polyxeny Marie [[Páni z Talmberka|z Talmberka]], která se jako vdova po Františku Josefovi z [[Lobkovicové|Lobkovic]] v roce 1642 podruhé provdala za Maxmiliána z Valdštejna. Maxmiliánův syn, pražský arcibiskup [[Jan Bedřich z Valdštejna]] (1642–1694), povolal architekta [[Jan Baptista Mathey|J. B. Matheye]] k přestavbě duchcovského zámku, která probíhala od roku 1675. K výzdobě zámku a jeho okolí byli za Jana Bedřicha a jeho dědice Jana Josefa přizváni významní umělci ([[Václav Vavřinec Reiner|V. V. Reiner]], [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|F. M. Brokoff]]). S duchcovským zámkem je později spojen pobyt slavného [[Giacomo Casanova|Casanovy]], v této době byl Duchcov majetkem duchcovské větve, která vymřela v roce 1901. Velkostatek Duchcov zahrnoval tehdy 9 746 hektarů půdy. [167] => [168] => '''Hrubá Skála''' (1622–1821) [169] => [170] => Hrad [[Hrubá Skála (zámek)|Hrubá Skála]] patřil k nejstarším sídlům Valdštejnů, prokazatelně se zde připomíná Hynek z Valdštejna v roce 1353. Po smrti jeho bratra Jaroslava přecházelo panství na další majitele, delší dobu bylo ve vlastnictví [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]]. Nároky na dědictví Smiřických spojených se [[České stavovské povstání|stavovským povstáním]] uplatnil Albrecht z Valdštejna, který Hrubou Skálu začlenil do svého frýdlantského vévodství. Po jeho vraždě obhájil nárok na Hrubou Skálu jeho vzdálený příbuzný [[Maxmilián z Valdštejna]]. Hrubá Skála se později stala majetkovou základnou pro duchcovskou větev, k hruboskalskému panství patřily mimo jiné [[Trosky (hrad)|Trosky]]. Spolu s dalšími statky byla Hrubá Skála prodána v rámci snahy o oddlužení duchcovské rodové linie. Hrubou Skálu koupili v roce 1821 [[Lexové z Aehrenthalu]], teprve za jejich éry byl zámek novogoticky přestavěn. [171] => [172] => '''Chocenice''' (1816–1945) [173] => [174] => Statek [[Chocenice]] na Plzeňsku byl od 18. století administrativně spojen s panstvím Nebílovy, ale jako správní jednotka zůstal samostatný až do roku 1945. Chocenický zámek vzniklý přestavbou tvrze koncem 17. století sloužil pro potřeby správy statku. Spolu s nebílovským panstvím jej Valdštejnové zdědili v roce 1816 po vymřelé linii chudenické větve Černínů. Ke statku Chocenice patřilo bezmála 2 000 hektarů půdy. [175] => [176] => '''Komorní Hrádek''' (1556–1733) [177] => [[Soubor:Komorní_Hrádek_-_západní_strana.jpg|náhled|vpravo|[[Komorní Hrádek (zámek)|Zámek Komorní Hrádek]]]] [178] => [[Komorní Hrádek]] koupil v roce 1556 původně jako nevelký statek [[nejvyšší zemský sudí]] [[Jan mladší z Valdštejna]] († 1576), který dokončil stavbu renesančního zámku a přikupoval další statky. Od Komorního Hrádku nesla název tzv. hrádecká větev Valdštejnů, jejímž pokračovatelem byl [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]]. Ten v [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskacích]] získal řadu dalších panství, ale Komorní Hrádek zůstal jeho hlavním sídlem a v roce 1630 byla přistavěna raně barokní část zámku. K hrádeckému panství dočasně patřil také majetek bývalého [[Sázavský klášter|sázavského kláštera]], který získal Adam mladší od císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] v roce 1611. V dalších generacích se zadlužené panství začalo rozpadat a v roce 1663 Jan Viktorin z Valdštejna prodal benediktinům i Sázavu pro obnovu kláštera. Vláda Valdštejnů na Hrádku skončila v roce 1733, kdy panství koupil říšský vicekancléř hrabě Jan Adolf Metsch (po něm následovala rodina [[Khevenhüllerové|Khevenhüller-Metsch]]). [179] => [180] => '''Křivoklát''' (1685–1731) [181] => [[Soubor:Křivoklát,_výhled_na_hrad_(2018-05-08;_01).jpg|náhled|vpravo|Hrad Křivoklát]] [182] => Koupě panství [[Křivoklát]] Arnoštem Josefem z Valdštejna v roce 1685 vyvolala ve své době značnou pozornost, protože šlo o významný přesun korunního majetku do soukromého vlastnictví. Arnošt Josef dal za 3 města, 54 vesnic, 4 hrady a 2 zámky bezmála půl miliónu zlatých (majetek získal od dosavadního zástavního držitele knížete [[Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu|Ferdinanda ze Schwarzenbergu]]). Na křivoklátském panství nechal barokně přestavět zámky [[Nižbor (zámek)|Nižbor]] a [[Krušovice (zámek)|Krušovice]]. Po smrti Jana Josefa z Valdštejna zdědila Křivoklát se všemi připojenými statky (Krušovice, Nižbor, Lány, [[Nové Strašecí]]) jeho dcera Marie Terezie (1707–1756), provdaná za knížete Josefa Viléma z [[Fürstenbergové|Fürstenbergu]]. [183] => [184] => '''Lány''' (1685–1731) [185] => [186] => V 17. století patřily Lány pod panství Křivoklát, které v roce 1685 koupil Arnošt Josef z Valdštejna. Lánský zámek v té době neměl svou nynější podobu, jednalo se o menší lovecký letohrádek, který byl rozšířen až po roce 1730 za Jana Josefa z Valdštejna. V srpnu 1723 zde během své pražské korunovace pobýval císař Karel VI. Lány spolu s Křivoklátem přešly po roce 1731 sňatkem na knížecí rod [[Fürstenbergové|Fürstenbergů]]. [187] => [188] => '''Lázně Bělohrad''' (1669–1724) [189] => [190] => Panství s deseti vesnicemi a pěti hospodářskými dvory koupila v roce 1669 Kateřina z Valdštejna od Lamboyů. Její manžel Bertold Vilém později zahájil stavbu zámku (1720) dokončenou až za následujících majitelů [[Schaffgotschové|Schaffgotschů]]. [191] => [192] => '''Litomyšl''' (1753–1855) [193] => [[Soubor:Zámek_Litomyšl.jpg|náhled|vpravo|Hraběcí lóže v zámeckém divadle v Litomyšli s aliančním erbem Valdštejnů a Hohenfeldů]] [194] => Panství [[Litomyšl]] patřilo duchcovské větvi Valdštejnů sto let a s 80 vesnicemi bylo jedním z největších majetků rodu, zároveň se zde ale Valdštejnové trvale potýkali s finančními problémy. Panství převzala Marie Františka Valdštejnová, rozená Trauttmansdorffová (1704–1757Zemřela na Moravě v Třebíči 12. 10. 1757, Srov.: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/6966?image=216000010-000253-003376-000000-010973-000000-00-B05020-03570.jp2), v roce 1753 po svém otci [[František Václav z Trauttmansdorffu|Františku Václavovi z Trauttmansdorffu]]. Tehdy bylo panství zatížené dluhy ve výši třičtvrtě miliónu zlatých. Valdštejnové se snažili se střídavými úspěchy zlepšit hospodářskou situaci, zároveň se ale nechtěli vzdát luxusního života u dvora ve Vídni i v Litomyšli, kde například nechali zřídit zámecké divadlo. Na přelomu 18. a 19. století byla na velkostatek dvakrát uvalena vnucená správa, nepomohl ani odprodej Hrubé Skály a Sychrova v letech 1820–1821. Velkostatek Litomyšl byl nakonec v roce 1855 prodán ve veřejné dražbě, koupili jej [[Thurn-Taxisové]], majitelé sousedního [[Košumberk]]a a [[Rychmburk]]a. Úřední odhad panství byl vyčíslen na dva a půl miliónu zlatých, kvůli dluhovému zatížení ale Maxmilián Thurn-Taxis zaplatil o tři čtvrtě miliónu méně. [195] => [196] => '''Loučeň''' (1622–1731) [197] => [[Soubor:Zámek_Loučeň,_letecký_snímek.jpg|náhled|vpravo|[[Loučeň (zámek)|Zámek Loučeň]]]] [198] => Loučeň spolu s dalšími statky zkonfiskovanými Berkům z Dubé koupil v roce 1622 za podhodnocený odhad Adam mladší z Valdštejna. Jeho pravnuk [[Karel Arnošt z Valdštejna]], ačkoliv vázán diplomatickou službou v zahraničí, přistoupil k přestavbě loučeňské tvrze na barokní zámek. Loučeň spolu s Dobrovicí přešla v 18. století sňatkem na rod Fürstenbergů. [199] => [200] => '''Mnichovo Hradiště''' (1622–1945) [201] => [202] => Panství [[Mnichovo Hradiště]] bylo jedním z významných center majetku Valdštejnů od [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] až do roku 1945. Jako konfiskát po [[Budovcové z Budova|Budovcích]] získal Mnichovo Hradiště a [[Klášter Hradiště nad Jizerou]] v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, který je koupil za 334 000 zlatých. Tyto statky začlenil do svého frýdlantského vévodství, ale již v roce 1624 je jako léno postoupil Maxmiliánovi z Valdštejna. Ten nakonec po vraždě Albrechta z Valdštejna získal Mnichovo Hradiště do dědičného vlastnictví. Po budování [[Kapucínský klášter v Mnichově Hradišti|kapucínského kláštera]] a požáru zámku ve Zvířeticích přistoupili Valdštejnové také ke stavbě nového reprezentačního sídla. [[Mnichovo Hradiště (zámek)|Zámek v Mnichově Hradišti]] vznikl v letech 1695–1697 podle projektu [[Marek Antonín Canevalle|M. A. Canevalla]]. Další generace Valdštejnů obohatily zámek o hodnotné umělecké sbírky, v roce 1833 se v Mnichově Hradišti sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém. Koncem 19. století patřilo k velkostatku Mnichovo Hradiště 7 461 hektarů půdy. V [[Kaple svaté Anny (Mnichovo Hradiště)|kapli sv. Anny]] poblíž zámku jsou dnes uloženy ostatky Albrechta z Valdštejna. [203] => [204] => '''Nový Berštejn''' (1810–1945) [205] => [206] => Panství [[Dubá]] se [[Nový Berštejn (zámek)|zámkem Nový Berštejn]] získal jako konfiskát Adam mladší z Valdštejna po Bercích z Dubé v roce 1622. Krátce nato převzal Dubou Albrecht z Valdštejna a začlenil panství do svého frýdlantského vévodství. Po generalissimově smrti obdržel Nový Berštejn darem jeden z jeho vrahů [[Walter Butler]]. Po rodině Butlerů vlastnili panství [[Sweerts-Sporckové]] a od Barbory Sweerts-Sporckové je v roce 1810 koupil Arnošt z Valdštejna (1764–1832) a rozšířil tak rodovou doménu západně od Doks. Za Valdštejnů došlo během 19. století k pseudobarokní úpravě zámku. K velkostatku patřilo 2 874 hektarů půdy, během první pozemkové reformy jej získal Tomáš Maglić, obchodní ředitel [[Škoda (podnik)|Škodových závodů]]. [207] => [208] => '''Rožďalovice''' (1622–1760) [209] => [210] => Panství [[Rožďalovice]] s městem a čtyřmi vesnicemi koupil jako konfiskát po [[Křinečtí z Ronova|Křineckých z Ronova]] v roce 1622 za 58 000 zlatých Albrecht z Valdštejna, krátce nato je od něj získal Adam mladší z Valdštejna. Renesanční zámek neznámé datace se stal sídlem tzv. rožďalovické větve Valdštejnů, kteří zde sídlili do roku 1760. Součástí rožďalovického panství byl také statek [[Dětenice]], který od roku 1672 vlastnil samostatně Oktavián Ladislav z Valdštejna. Po něm Dětenice zdědil jeho zeť polní maršál kníže Karel [[Batthyányové|Batthyány]], který je prodal Clam-Gallasům. [[Clam-Gallasové]] koupili i Rožďalovice a teprve za jejich éry byly zámky v Rožďalovicích a Dětenicích přestavěny do současné podoby. [211] => [212] => '''Stránov''' (1864–1917) [213] => [[Soubor:Zámek_Stránov_(1).jpg|náhled|vpravo|[[Stránov|Zámek Stránov]]]] [214] => Statek [[Stránov]] koupila v roce 1864 od Bedřicha Neupauera hraběnka Marie Leopoldina Valdštejnová, rozená [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergová]] (1833–1909). K velkostatku patřilo 725 hektarů půdy a jeho hodnota byla 340 000 zlatých. Marie Leopoldina nechala zámek v letech 1890-1894 přestavět v novorenesančním slohu podle návrhu [[Josef Schulz|Josefa Schulze]]. V roce 1917 koupil Stránov generální ředitel Škodových závodů [[Josef Šimonek]]. [215] => [216] => '''Svijany''' (1622–1820) [217] => [[Soubor:Trosky(js).jpg|náhled|vpravo|[[Trosky (hrad)|Hrad Trosky]] na panství Svijany]] [218] => Před Bílou horou vlastnil svijanské panství významný představitel [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] [[Jáchym Ondřej Šlik]] (1569–1621). Po jeho popravě získal svijanské panství Albrecht z Valdštejna, který usiloval o koncentraci majetku v severovýchodních Čechách. Od něj dostal Svijany Maxmilián z Valdštejna, který Svijany udržel i po Albrechtově pádu v roce 1634. K panství Svijany tehdy patřilo půl města Turnova a 41 vesnic, jednalo se tedy o značně rozsáhlý majetek, v roce 1740 k němu Valdštejnové navíc přikoupili sousední Sychrov. Svijanská tvrz byla za Valdštejnů postupně přestavěna na zámek, který byl však jen sídlem správy panství. V rámci pokusů o oddlužení duchcovské větve Valdštejnů byly Svijany se Sychrovem prodány a v roce 1820 obě panství za 650 000 zlatých koupil francouzský emigrant kníže [[Rohanové|Kamil Rohan]]. [219] => [220] => '''Sychrov''' (1740–1820) [221] => [222] => Panství Sychrov koupil v roce 1740 [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef z Valdštejna]] (1709–1771) z duchcovské větve rodu. Sychrov získal od Lamottů z Frintroppu a připojil je k sousednímu panství Svijany. V Sychrově byl v té době barokní zámek z konce 17. století, ale Valdštejnové zde nesídlili, protože měli k dispozici honosnější sídla v Duchcově nebo v Litomyšli. Pozdější novogotická přestavba Sychrova proběhla až za knížat [[Rohanové|Rohanů]], kteří svijanské panství koupili v roce 1820 za 650 000 zlatých. [223] => [224] => '''Šťáhlavy''' (1816–1945) [225] => [[Soubor:Šťáhlavy_zamek_Kozel_1.jpg|náhled|vpravo|[[Kozel (zámek)|Lovecký zámek Kozel na panství Šťáhlavy]]]] [226] => Panství [[Šťáhlavy]] na Plzeňsku bylo hlavní součástí dědictví po vymřelé chudenické větve [[Černínové z Chudenic|Černínů z Chudenic]], které v roce 1816 převzal Kristián z Valdštejna (1794–1858). Poblíž Šťáhlav se nacházel lovecký [[Kozel (zámek)|zámek Kozel]], který Valdštejnové příležitostně využívali. Naopak hodnotný [[Nebílovy (zámek)|zámek Nebílovy]] zůstal zcela stranou jejich zájmu, součástí šťáhlavského panství byly také zříceniny hradů [[Radyně]] a [[Lopata (hrad)|Lopata]]. Koncem 19. století patřilo ke šťáhlavskému velkostatku 5 790 hektarů půdy. Po vzniku Československa zříceninu v Radyni odkoupilo město [[Plzeň]], aby ji zpřístupnilo veřejnosti (1920). Spolu s dalším majetkem mnichovohradištské linie Valdštejnů byly Šťáhlavy zestátněny v roce 1945. Zámky Kozel a Nebílovy jsou dnes ve správě Národního památkového ústavu a přístupné veřejnosti. [227] => [228] => '''Třebíč''' (1628–1945) [229] => [230] => Panství [[Třebíč]] získal v roce 1628 Adam mladší z Valdštejna od svého příbuzného [[Karel starší ze Žerotína|Karla staršího ze Žerotína]]. Za Adamova vnuka Františka Augustina došlo k barokní přestavbě [[Třebíč (zámek)|zámku]] (1666–1684). Třebíčské panství se stalo seniorátním [[Svěřenství|fideikomisem]], což znamenalo, že jej měl dědit vždy nejstarší z Valdštejnů. Institut seniorátního fideikomisu byl v Čechách využívaný jen zřídka a právě v případě široce rozvětveného valdštejnského rodu se ukázala jeho nepraktičnost, protože během 17. a 18. století došlo k několika soudním sporům o třebíčské panství. Prokazování stáří případného adepta na dědictví bylo složité a nárok na Třebíč několikrát uplatnil nikoli nejstarší, ale nejbohatší a nejvlivnější z Valdštejnů. Panství Třebíč až do roku 1945 patřilo k největším pozemkovým celkům ve vlastnictví Valdštejnů a před zánikem monarchie k velkostatku patřilo přibližně 4 500 hektarů půdy. [231] => [232] => '''Vinařice''' (1622–1731) [233] => [234] => [[Vinařice (okres Mladá Boleslav)|Vinařice]] na Mladoboleslavsku koupil jako konfiskát po Cetenských z Cetně Adam mladší z Valdštejna a připojil je k sousednímu panství Dobrovice. Ve Vinařicích nechal Adam mladší postavit poměrně rozsáhlý zámek v pozdně renesančním stylu, prosadil také změnu názvu na Nový Valdštejn, což se však neujalo. Spolu s dobrovickým panstvím přešly Vinařice v roce 1731 na spřízněný rod Fürstenbergů. [235] => [236] => '''Valdštejn''' (1620–1821) [237] => [[Soubor:Hrad_Valdštejn,_letecký_snímek_crop.jpg|náhled|vpravo|[[Valdštejn (hrad)|Hrad Valdštejn]]]] [238] => [239] => [[Valdštejn (hrad)|Hrad Valdštejn]] je původním sídlem rodu, byl postaven někdy ve třetí čtvrtině 13. století, kdy rozvětvená rodina [[Markvartici|Markvarticů]] začala ovládat celé Pojizeří a jedna linie podle vystavěného hradu přijala jméno z Valdštejna. Koncem 14. století přešel Valdštejn do majetku spřízněného rodu [[Vartenberkové|Vartenberků]]. Po dalším střídání majitelů vlastnili Valdštejn Smiřičtí ze Smiřic, na jejichž dědictví po Bílé hoře uplatnil nárok Albrecht z Valdštejna. Od něj Valdštejn získal Maxmilián z Valdštejna, tehdy byl hrad již zříceninou a centrem panství byla sousední Hrubá Skála. V době oživeného zájmu o hradní zříceniny v 18. století nechali Valdštejnové postavit most ozdobený sochami světců. Hrubá Skála spolu s Valdštejnem padla za oběť obrovskému zadlužení duchcovské větve Valdštejnů a v roce 1821 panství koupili [[Lexové z Aehrenthalu]]. [240] => [241] => '''Zvířetice''' (1623–1945) [242] => [[Soubor:Zvířetice - celek 2.JPG|alt=|náhled|[[Zvířetice (hrad)|Zřícenina zámku Zvířetice]]]] [243] => Panství [[Zvířetice]] původně koupil jako konfiskát Albrecht z Valdštejna v roce 1623, krátce nato je ale postoupil svému vzdálenému příbuznému Maxmiliánovi z Valdštejna. Honosný [[Zvířetice (hrad)|zvířetický zámek]] přestal v 17. století plnit funkci panského sídla, protože dvakrát vyhořel, do roku 1945 ale zůstal součástí velkostatku Mnichovo Hradiště. [244] => [245] => '''Židlochovice''' (1616–1697) [246] => [247] => Panství [[Židlochovice]] na jižní Moravě koupil v roce 1616 Adam mladší z Valdštejna z pozůstalosti bezdětného Jana Diviše ze Žerotína, s nímž byl vzdáleně spřízněn. K židlochovickému panství tehdy patřilo jedno město, 4 městečka a 11 vesnic. Adam mladší v roce 1617 v Židlochovicích hostil císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]] s celým dvorem, jinak se zde ale Valdštejnové příliš nezdržovali. V roce 1697 přešlo panství dědictvím na spřízněný rod [[Sinzendorfové|Sinzendorfů]] a teprve za nich došlo k barokní přestavbě zámku. [248] => [249] => == Odkazy == [250] => === Reference === [251] => [252] => [253] => === Literatura === [254] => * {{Citace monografie | příjmení = Halada | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Halada | titul = Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1 | vydavatel = Akropolis | místo = Praha | rok = 1992 | kapitola = Valdštejnové | strany = 169–171 | isbn = 80-901020-3-4}} [255] => * {{Citace monografie | příjmení = Hrbek | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Hrbek | titul = Barokní Valdštejnové v Čechách : 1640–1740 | url = | vydavatel = NLN a [[Univerzita Karlova]], [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofická fakulta]] | místo = Praha | rok = 2013 | počet stran = 422 | isbn = 978-80-7422-233-7 | isbn2 = 978-80-7308-451-6 }} [256] => * {{Citace monografie | příjmení = Hrbek | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Hrbek | titul = Proměny valdštejnské reprezentace: symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století | url = | vydavatel = Togga | místo = Praha | rok = 2015 | počet stran = 422 | isbn = 978-80-7476-082-2}} [257] => * {{Citace monografie | příjmení = Načeradská | jméno = Petra | odkaz na autora = Petra Načeradská | titul = Po stopách Valdštejnů | vydavatel = Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze | místo = Praha | rok = 2020 | počet_stran = 168| isbn = 978-80-7480-152-5}} [258] => * [[Pavel Preiss|PREISS, Pavel]], [[Pavel R. Pokorný|POKORNÝ, Pavel R.]]: ''Zámek Duchcov. Valdštejnská rodová galerie. Václav Vavřinec Reiner - obrazy a fresky''; Praha, 1992; 187 s. ISBN 80-85386-27-5 [259] => * RÖHSNER, Zdislava (hg). ''Wallenstein und noch viel mehr: 850 Jahre Familie Waldstein''. Wien: Verlag Fassbaender. 2009. [260] => * WALDSTEIN-WARTENBERG, Anna Maria. Když byla Třebíč ještě valdštejnská-- = Als Trebitsch noch bei Waldstein war--: vzpomínky Starorakušanky na léta 1938 až 1968. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2014. 176 s. ISBN 978-80-86894-29-4. [261] => * WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold: ''Markvartici: z historie nejstarší české šlechty z rané doby vlády Přemyslovců''; Praha 2000; {{ISBN|80-902448-6-6}} [262] => * WALDSTEIN-WARTENBERG, Karel Albrecht a STEINDL, Rudolf. Tisíc let Valdštejnů v Čechách: rozhovor s Rudolfem Steindlem. Bratislava: Iris, [1999]. 99 s. ISBN 80-88778-72-7. [263] => * {{Citace monografie | příjmení = Županič | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Županič | příjmení2 = Stellner | jméno2 = František | odkaz na autora2 = František Stellner | příjmení3 = Fiala | jméno3 = Michal | odkaz na autora3 = Michal Fiala | titul = Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české | vydavatel = Aleš Skřivan ml. | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 340 | isbn = 80-86493-00-8}} [264] => [265] => === Související články === [266] => * [[Valdštejnský palác]] [267] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů]] [268] => [269] => === Externí odkazy === [270] => * {{Commonscat}} [271] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=z Valdšteina}} [272] => * [http://genealogy.euweb.cz/waldstein/waldstein3.html Rodokmen] [273] => * Historická šlechta: [https://web.archive.org/web/20141221004406/http://www.historickaslechta.cz/waldstein-id2009100071-6 Valdštejn], internetový magazín, Sdružení autorů FONTES EUROPAE. [274] => * [https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/420235100191004/ Valdštejnové], ''[[Modrá krev#19. Valdštejnové|Modrá krev]]'', Česká televize [275] => [276] => {{Autoritní data}} [277] => {{Portály|Česko|Historie}} [278] => [279] => [[Kategorie:Valdštejnové| ]] [280] => [[Kategorie:Markvartici]] [281] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [] => )
good wiki

Valdštejnové

Erb pánů z Valdštejna v 13. století Erb pánů z Valdštejna v 16.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Adam z Valdštejna','Pobělohorské konfiskace','Jan Bedřich z Valdštejna','František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka','Vartenberkové','nejvyšší zemský sudí','Markvartici','Albrecht z Valdštejna','Fürstenbergové','Dvorský maršálek','Brtničtí z Valdštejna','Černínové z Chudenic'

Fürstenbergové

Markvartici

Vartenberkové