Array ( [0] => 16599569 [id] => 16599569 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vangovití [uri] => Vangovití [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Vangovití [2] => | obrázek = Haaksnavelvanga 02.JPG [3] => | popisek = [[vanga hákozobá]] (''Vanga curvirostris'') [4] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [5] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [6] => | podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) [7] => | třída = [[ptáci]] (Aves) [8] => | podtřída = [[letci]] (Neognathae) [9] => | řád = [[pěvci]] (Passeriformes) [10] => | čeleď = '''vangovití''' ('''Vangidae''') [11] => | čeleď popsal = [[William John Swainson|Swainson]], 1831 [12] => }}'''Vangovití''' (Vangidae) představují [[Starý svět|starosvětskou]] [[čeleď]] [[Pěvci|pěvců]], jejíž zástupci se široce rozrůznili na [[Madagaskar|Madagaskaru]]. Místní vangy se svou velikostí pohybují od zhruba 13 cm do více než 30 cm a nápadně se liší i tvarem zobáků; například [[vanga srpozobá]] (''Falculea palliata'') má úzký, až 70 mm dlouhý a dolů zahnutý zobák, [[vanga přílbová]] (''Euryceros prevostii'') zase vyniká mohutným zobákem modrého zbarvení. Vangy tak – podobně jako známější „[[Darwinovy pěnkavy]]“ – poskytují příklad ostrovní [[adaptivní radiace]], tedy vyštěpení rozmanitých forem obsazujících prázdné [[Ekologická nika|ekologické niky]] izolovaných ostrovních stanovišť. [13] => [14] => Rozmanitost forem komplikovala i systematiku vangovitých, řada jejich dnešních druhů před nástupem [[Molekulární biologie|molekulární]] [[Fylogenetika|fylogenetiky]] spadala do jiných ptačích čeledí. Současný systém k vangovitým přidružuje i několik rodů, jejichž zástupci se podobají [[Ťuhýkovití|ťuhýkům]] a žijí v [[Subsaharská Afrika|subsaharské Africe]] a [[Jižní Asie|jižní]], [[Východní Asie|východní]] a [[Jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]]. V rámci nich se skupina madagaskarských vangovitých evolučně odvozuje. [15] => [16] => Vangovití se živí především hmyzem, některé loví i menší obratlovce, případně se přiživují plody. Způsob získávání potravy závisí na tvaru zobáku. Rozmnožovací systémy se zakládají na [[Monogamie|monogamním]] páru, u některých druhů jsou však složitější, a v případě vangy srpozobé se s jedinou samicí dokonce páří větší množství samců. Několik druhů v důsledku ztráty biotopů patří mezi [[Stupeň ohrožení (biologie)|obecně ohrožené]]. [17] => [18] => == Systematika == [19] => Coby popisná autorita čeledi vangovitých (Vangidae) se uvádí anglický ornitolog [[William John Swainson]] (1831{{Citace monografie [20] => | příjmení = Swainson [21] => | jméno = W. [22] => | příjmení2 = Richardson [23] => | jméno2 = J [24] => | titul = Fauna Boreali-americana: The Birds [25] => | url = https://books.google.cz/books?id=DMX5LNDzBY8C&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false [26] => | vydavatel = J. Murray [27] => | místo = London [28] => | rok vydání = 1831 [29] => | strany = 171 [30] => }}), jenž v monografii ''Fauna Boreali-americana'' operuje s termínem „Vangae“. Swainson však toto pojmenování použil nejspíše ve smyslu prostého [[Množné číslo|množného čísla]] a nikoli ve smyslu samostatného vyššího taxonu. Stejné nedorozumění se objevuje i u některých dalších ptačích čeledí, jako jsou [[čagrovití]] (Malaconotidae) či [[pitovití]] (Pittidae).{{Citace periodika [31] => | příjmení = Olson [32] => | jméno = Storrs L. [33] => | titul = Review of History and Nomenclature of Avian Family-Group Names. Bulletin of the American Museum of Natural History, Volume 222 [34] => | periodikum = The Auk [35] => | datum vydání = 1995 [36] => | ročník = 112 [37] => | číslo = 2 [38] => | strany = 539–546 [39] => | issn = 0004-8038 [40] => | doi = 10.2307/4088759 [41] => | url = https://www.jstor.org/stable/4088759 [42] => | datum přístupu = 2024-04-27 [43] => }} Francouzský ornitolog [[Jean Théodore Delacour]] operoval s vangami jako samostatnou čeledí v roce 1932, kdy pro ně užil francouzské jméno „Vangides“, do korektní latinizované podoby převedené ornitologem A. L. Randem o čtyři roky později.{{Citace monografie [44] => | příjmení2 = Elliott [45] => | jméno2 = A. [46] => | příjmení3 = Christie [47] => | jméno3 = D. A [48] => | titul = Bush-shrikes to Old World Sparrows [49] => | vydavatel = Lynx Editions [50] => | místo = Barcelona [51] => | edice = Handbook of the Birds of the World [52] => | strany = 142–145 [53] => | isbn = 978-84-96553-50-7 [54] => | jazyk = en [55] => | ref = harv [56] => | příjmení1 = del Hoyo [57] => | jméno1 = J. [58] => | rok = 2009 [59] => | svazek_edice = 14 [60] => | poznámky = [Dále jen del Hoyo, Elliott a Christie 2009] [61] => }} [62] => [63] => Systematické zařazení současných zástupců vangovitých bylo historicky značně proměnlivé a vymezení této diverzifikované skupiny pomohly pečlivě osvětlit až [[Molekulární biologie|molekulárně]]-[[Fylogenetika|fylogenetické]] analýzy. Vangovití představují ukázku rozsáhlé [[adaptivní radiace]] na ostrově [[Madagaskar]] a tvoří ucelenou, [[Monofyletismus|monofyletickou]] skupinu. Situaci nicméně komplikuje skutečnost, že tento madagaskarský [[klad]], tedy vangovití [[Stricto sensu|v užším smyslu]], vystupuje jako blízce příbuzný vůči liniím žijícím v pevninské Africe a Asii.{{Citace monografie [64] => | příjmení2 = Billerman [65] => | jméno2 = S. M. [66] => | příjmení3 = Lovette [67] => | jméno3 = I. J [68] => | titul = Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds [69] => | vydavatel = Lynx Edicions [70] => | místo = Barcelona [71] => | strany = 365–367 [72] => | isbn = 978-84-941892-0-3 [73] => | jazyk = en [74] => | příjmení1 = Winkler [75] => | jméno1 = D. W. [76] => | rok = 2015 [77] => }} [78] => [79] => Co se týče madagaskarských forem, srovnání [[Mitochondriální DNA|mtDNA]] z roku 2001 potvrdilo začlenění [[Monotypický taxon|monotypického]] rodu ''Tylas'' v rámci vangovitých, zatímco přírodovědci ve 20. století jej sdružovali i v rámci [[Bulbulovití|bulbulovitých]] (Pycnonotidae), [[Žluvovití|žluvovitých]] (Oriolidae), [[Drozdovití|drozdovitých]] (Turdidae) nebo [[Špačkovití|špačkovitých]] (Sturnidae). Týž práce odhalila, že se v rámci vangovitých odvětvují i [[Pěvka|pěvky]] rodu ''Newtonia'', předtím řazené do sběrné skupiny [[Pěnicovití|pěnicovitých]] (Sylviidae) či [[Lejskovití|lejskovitých]] (Muscicapidae).{{Citace periodika [80] => | příjmení = Yamagishi [81] => | jméno = Satoshi [82] => | příjmení2 = Honda [83] => | jméno2 = Masanao [84] => | příjmení3 = Eguchi [85] => | jméno3 = Kazuhiro [86] => | titul = Extreme Endemic Radiation of the Malagasy Vangas (Aves: Passeriformes) [87] => | periodikum = Journal of Molecular Evolution [88] => | datum vydání = 2001-07 [89] => | ročník = 53 [90] => | číslo = 1 [91] => | strany = 39–46 [92] => | issn = 0022-2844 [93] => | doi = 10.1007/s002390010190 [94] => | jazyk = en [95] => | url = http://link.springer.com/10.1007/s002390010190 [96] => | datum přístupu = 2024-04-27 [97] => }} Studie Johansson & kol., 2008 mezi vangovité jednoznačně zařadila i monotypický rod ''Mystacornis'', původně klasifikovaný v rámci sběrné skupiny [[Timáliovití|timáliovitých]] (Timaliidae).{{Citace periodika [98] => | příjmení = Johansson [99] => | jméno = Ulf S [100] => | příjmení2 = Bowie [101] => | jméno2 = Rauri C.K [102] => | příjmení3 = Hackett [103] => | jméno3 = Shannon J [104] => | titul = The phylogenetic affinities of Crossley's babbler ( Mystacornis crossleyi ): adding a new niche to the vanga radiation of Madagascar [105] => | periodikum = Biology Letters [106] => | datum vydání = 2008-12-23 [107] => | ročník = 4 [108] => | číslo = 6 [109] => | strany = 677–680 [110] => | issn = 1744-9561 [111] => | pmid = 18832056 [112] => | doi = 10.1098/rsbl.2008.0444 [113] => | jazyk = en [114] => | url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsbl.2008.0444 [115] => | datum přístupu = 2024-04-27 [116] => }} Mezi vangovité je dále řazen např. i monotypický rod ''Pseudobias'' s původním umístěním v rámci [[Lesknáčkovití (ptáci)|lesknáčkovitých]] (Platysteiridae); či rod ''[[Vanga brhličí|Hypositta]]'', někdy řazený v rámci [[Sýkorovití|sýkorovitých]] (Paridae) či vlastní čeledi Hyposittidae. [117] => [118] => Mezi afro-asijské zástupce vangovitých patří rody ''[[Lesknáček zpěvný|Bias]]'', ''[[Hemipus]]'', ''[[Lesknáček pralesní|Megabyas]]'', ''[[Philentoma]]'', ''[[Tephrodornis]]'' a ''[[Prionops]]'', historicky opět sdružované napříč rozličnými ptačími čeleděmi, případně v samostatných čeledích. Vzájemné příbuzenské vazby zůstávají nejisté s ohledem na rod ''Philentoma'', jenž může, ale nemusí vystupovat jako sesterský vůči madagaskarským vangám.{{Citace periodika [119] => | příjmení = Reddy [120] => | jméno = S. [121] => | příjmení2 = Driskell [122] => | jméno2 = A. [123] => | příjmení3 = Rabosky [124] => | jméno3 = D. L. [125] => | titul = Diversification and the adaptive radiation of the vangas of Madagascar [126] => | periodikum = Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [127] => | datum vydání = 2012-05-22 [128] => | ročník = 279 [129] => | číslo = 1735 [130] => | strany = 2062–2071 [131] => | issn = 0962-8452 [132] => | pmid = 22217720 [133] => | doi = 10.1098/rspb.2011.2380 [134] => | jazyk = en [135] => | url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2011.2380 [136] => | datum přístupu = 2024-04-27 [137] => }}{{Citace elektronického periodika [138] => | titul = TiF Checklist: CORVIDA II--Malaconotoidea [139] => | periodikum = jboyd.net [140] => | url = http://jboyd.net/Taxo/List18a.html [141] => | datum přístupu = 2024-04-27 [142] => }} Aby byl jednoznačně zachován monofyletismus všech uznávaných taxonů, jak velí principy [[Kladistika|kladistiky]], je nutné buď všechny zařadit v rámci rozšířené čeledi Vangidae, anebo pro rody žijící mimo Madagaskar vymezit větší množství samostatných čeledí. Databáze ''IOC World Bird List'' se k dubnu 2024 přiklání k první variantě a operuje tak s čeledí Vangidae v širším smyslu, jež zahrnuje všechny výše zmíněné rody.{{Citace elektronického periodika [143] => | titul = Batises, bushshrikes, boatbills, vangas (sensu lato) – IOC World Bird List v14.1 [144] => | periodikum = www.worldbirdnames.org [145] => | url = https://www.worldbirdnames.org/bow/batises/ [146] => | datum přístupu = 2024-04-27 [147] => }} [148] => [149] => Následující abecední přehled rodů je aktuální k dubnu 2024 (IOC World Bird List, v14.1).{{Citace elektronické monografie [150] => | titul = vangovití [151] => | url = https://www.biolib.cz/cz/taxon/id31484/ [152] => | vydavatel = BioLib [153] => | datum přístupu = 2024-04-27 [154] => }} Rody, které nespadají mezi vangovité v užším smyslu, tj. mezi monofyletickou madagaskarskou skupinu (podčeleď Vanginae), jsou označeny hvězdičkou (*) za jejich popisnou autoritou. [155] => [156] => * rod ''[[Vanga bělohlavá|Artamella]]'' Sclater, 1924 – vanga (monotypický) [157] => * rod ''[[Lesknáček zpěvný|Bias]]'' Lesson, 1830* – lesknáček (monotypický; může vystupovat v rámci podčeledi Tephrodornithinae) [158] => * rod ''[[Calicalicus]]'' Bonaparte, 1854 – vanga [159] => * rod ''[[Cyanolanius]]'' Bonaparte, 1854 – vanga [160] => * rod ''[[Vanga přílbová|Euryceros]]'' Lesson, 1831 – vanga (monotypický) [161] => * rod ''[[Vanga srpozobá|Falculea]]'' Geoffroy Saint-Hilaire, 1836 – vanga (monotypický) [162] => * rod ''[[Hemipus]]'' Hodgson, 1845* – suříkovec (může vystupovat v rámci podčeledi Tephrodornithinae) [163] => * rod ''[[Vanga brhličí|Hypositta]]'' A. Newton, 1881 – vanga (monotypický) [164] => * rod ''[[Vanga stračí|Leptopterus]]'' Bonaparte, 1854 – vanga (monotypický) [165] => * rod ''[[Lesknáček pralesní|Megabyas]]'' J. Verreaux & E. Verreaux, 1855* – lesknáček (monotypický; může vystupovat v rámci podčeledi Tephrodornithinae) [166] => * rod ''[[Timálie pruhohlavá|Mystacornis]]'' Sharpe, 1870 – timálie (monotypický) [167] => * rod ''[[Pěvka|Newtonia]]'' Schlegel, 1867 – pěvka [168] => * rod ''[[Vanga černá|Oriolia]]'' Geoffroy Saint-Hilaire, 1838 – vanga (monotypický) [169] => * rod ''[[Philentoma]]'' Eyton, 1845* – stromovníček (může vystupovat v rámci podčeledi Philentominae) [170] => * rod ''[[Prionops]]'' Vieillot, 1816* – přílbovník (může vystupovat v rámci podčeledi Prionopinae) [171] => * rod ''[[Lesknáček bělokřídlý|Pseudobias]]'' Sharpe, 1870 – lesknáček (monotypický) [172] => * rod ''[[Vanga rezavohřbetá|Schetba]]'' Lesson, 1830 – vanga (monotypický) [173] => * rod ''[[Tephrodornis]]'' Swainson, 1832* – stromovníček (může vystupovat v rámci podčeledi Tephrodornithinae) [174] => * rod ''[[Vanga madagaskarská|Tylas]]'' Hartlaub, 1862 – vanga (monotypický) [175] => * rod ''[[Vanga hákozobá|Vanga]]'' Vieillot, 1816 – vanga (monotypický) [176] => * rod ''[[Xenopirostris]]'' Bonaparte, 1850 – vanga [177] => [178] => Vangovití vystupují v rámci kladu [[Corvida|korvidních]] [[Zpěvní|zpěvných]] [[Malaconotoidea]] a jsou zřejmě blízce příbuzné čeledím lesknáčkovití (Platysteiridae) a čagrovití (Malaconotidae). [179] => [180] => == Popis == [181] => [[Soubor:Sickle-billed Vanga, Madagascar.jpg|vlevo|náhled|[[Vanga srpozobá]] (''Falculea palliata'')]] [182] => Vangovití představují značně různorodou ptačí skupinu. Obecně je lze charakterizovat jako malé až středně velké pěvce vejčitého tvaru těla, kteří se dále vyznačují středně dlouhými křídly a ocasem; mohutnou hlavou nesenou na masivním, krátkém krku; a krátkými, ale statnými končetinami. Pevninské druhy svým vzhledem vesměs připomínají jemněji stavěné [[Ťuhýkovití|ťuhýkovité]] (Laniidae). Jejich hlavu může zdobit výrazný hřebínek, jenž konkrétně vynesl jméno rodu přílbovníků, u nichž může měřit až 4,5 cm při celkové tělesné velikosti 16–26 cm.{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=125–126}} Chocholka se dále objevuje např. u afrického [[Lesknáček černý|lesknáčka černého]] (''Bias musicus'').{{Citace monografie [183] => | příjmení = Harris [184] => | jméno = T. [185] => | příjmení2 = Franklin [186] => | jméno2 = K [187] => | titul = Shrikes and Bush-Shrikes: Including Wood-Shrikes, Helmet-Shrikes, Flycatcher-Shrikes, Philentomas, Batises and Wattle-Eyes [188] => | vydavatel = Christopher Helm Publishers, an imprint of A&C Black [189] => | místo = London [190] => | rok vydání = 2010 [191] => | strany = 286 [192] => | isbn = 978-1-4081-3525-9 [193] => | poznámka = [Dále jen Harris a Franklin 2010] [194] => }} [195] => [[Soubor:Prionops plumatus.jpg|náhled|[[Přílbovník chocholatý]] (''Prionops plumatus'')]] [196] => Zvlášť výrazná [[adaptivní radiace]] však proběhla u vangovitých z Madagaskaru, jež svým vzhledem nezřídka připomínají nepříbuzné formy. Rozdíly ve velikosti mezi nejmenším a největším zástupcem se v případě madagaskarských zástupců liší téměř o 250 %: zatímco [[vanga brhličí]] (''Hypositta corallirostris'') měří pouhých 13 cm, [[vanga srpozobá]] (''Falculea palliata'') může měřit až okolo 32 cm. Svou rozmanitostí ve tvarech zobáků vangy představují analogii v tomto ohledu známějších „[[Darwinovy pěnkavy|Darwinových pěnkavek]]“ a v obou případech došlo k přetvoření zobáků na specializované nástroje sloužící k získávání potravy v určitých [[Ekologická nika|ekologických nikách]]. Zobáky jsou v takové situaci někdy připodobňované k různým typům lidských [[Kleště|kleští]] využívaných ke konkrétním účelům. Například [[vanga hákozobá]] (''Vanga curvirostris'') vyniká robustním, hákovitým zobákem, jenž se dobře hodí pro lov větší kořisti. Zvlášť mohutný zobák má ke stejnému účelu i [[vanga přílbová]] (''Euryceros prevostii''), u níž dosahuje rozměrů asi 50×30 mm. Bočně zploštělý zobák rodu ''[[Xenopirostris]]'' se hodí k odtrhávání stromové kůry, zatímco až 70 mm dlouhý a dolů zahnutý zobák vangy srpozobé představuje ideální nástroj k propátrávání štěrbin. Menší druhy vang mívají méně specializovaný typ zobáku, jenž slouží k prostému sběru potravy z povrchu větví či kmenů stromů – mezi takové zástupce patří například [[vanga červenoocasá]] (''Calicalicus madagascariensis''), [[vanga červenoramenná]] (''Calicalicus rufocarpalis''), [[vanga modrá]] (''Cyanolanius madagascarinus'') či vanga brhličí.'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=145–147}}''''' [197] => [[Soubor:Blue Vanga.jpg|vlevo|náhled|[[Vanga modrá]] (''Cyanolanius madagascarinus'')]] [198] => Podobně, jako se různí tělesné proporce jednotlivých druhů, proměnlivé může být i jejich zbarvení. Opeření bývá šedé, černé, rezavé či modré, typicky se světlým spodkem těla. Některé druhy však mohou mít peří na celém těle v tmavých odstínech. [[Pohlavní dimorfismus]] se může, ale nemusí objevovat. Z pevninských druhů je pohlavně dimorfní například lesknáček černý, kdy se opeření svrchních partií v případě samců pohybuje v leskle modro- až zelenočerných odstínech, ale samice mají hnědočernou hlavu a rezavohnědý hřbet, křídla a ocas. Naproti tomu [[stromovníček šedohnědý]] (''Tephrodornis pondicerianus'') se v případě obou pohlaví vyznačuje podobným, relativně fádním opeřením a nevýraznou obličejovou maskou.{{sfn|Harris|Franklin|2010|p=283}} Co se týče madagaskarských forem, zhruba u nadpoloviční většiny z nich se objevuje pohlavní dvojtvárnost. Řada druhů má peří spíše v černo-bílých odstínech, někdy s červenými znaky. Pestřejší bývají spíše menší druhy, jako jsou vanga červenoramenná a červenoocasá, které se vyznačují černou náprsenkou, šedou hlavou a červenými znaky. Vanga modrá má, jak již jméno napovídá, peří v barvě [[Ultramarin tmavý|ultramarinové]] modři. Hlavu může u některých zástupců zdobit [[oční kroužek]]: madagaskarské [[Vanga stračí|vangy stračí]] (''Leptopterus chabert'') jej mají netypicky modrý.{{Citace monografie [199] => | příjmení = Hutchins [200] => | jméno = Michael [201] => | příjmení2 = Jackson [202] => | jméno2 = J. A. [203] => | příjmení3 = Bock [204] => | jméno3 = W. J. [205] => | titul = Birds III [206] => | vydání = 2 [207] => | vydavatel = Gale [208] => | místo = Farmington Hills, MI [209] => | edice = Grzimek's Animal Life Encyclopedia [210] => | svazek edice = 10 [211] => | strany = 439–442 [212] => | jazyk = en [213] => | ref = harv [214] => | příjmení4 = Olendorf [215] => | jméno4 = D [216] => | rok = 2003 [217] => }} Z kontinentálních druhů má oční kroužek např. většína přílbovníků, u nichž se pohybuje v žlutých, oranžových, červených nebo šedomodrých odstínech.{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=125–126}} Konečně, pestře zbarvený může být i zobák, jenž je například u vangy přílbové nápadně modrý. Některé vangy mohou mít výrazné černé zbarvení na vnitřní ploše zobáku, jmenovat lze [[Vanga bělohlavá|vangu bělohlavou]] (''Artamella viridis''), [[Vanga černobílá|vangu černobílou]] (''Xenopirostris damii'') nebo vangu srpozobou. [218] => [219] => == Výskyt == [220] => [[Soubor:Bar-winged flycatcher-shrike at Kairwaan Gaon, Dehradun district 02.jpg|vlevo|náhled|[[Suříkovec pruhokřídlý]] (''Hemipus picatus''), jeden z asijských zástupců vangovitých]] [221] => Kontinentální druhy vangovitých žijí v [[Subsaharská Afrika|subsaharské Africe]] a dále od [[Jižní Asie|jižní]] po [[Východní Asie|východní]] a [[Jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]] včetně [[Malajské souostroví|Malajského souostroví]]. Areál rozšíření zahrnuje i [[Cejlon]]. Rody ''Bias'', ''Megabyas'' a ''Prionops'' obývají africký kontinent, zatímco rody ''Hemipus'', ''Philentoma'' a ''Tephrodornis'' mají svůj areál rozšíření v Asii. Vangovití zřejmě původně pocházejí z Afriky, evoluční hypotézy následně předpokládají buďto migraci do Asie a poté na Madagaskar, nebo na Madagaskar a poté do Asie, nebo nezávisle do Asie a na Madagaskar. [222] => [223] => Počátek spektakulární adaptivní radiace vangovitých na Madagaskaru zřejmě sahá až do svrchního [[Oligocén|oligocénu]] před asi 23 miliony lety, přičemž většina současných rodů se mohla vyvinout již ve středním [[Miocén|miocénu]] před asi 15 miliony lety. Oproti šatovníkům či Darwinovým pěnkavkám, kteří také podstoupili mohutnou adaptivní radiaci, je tak tento klad dosti starý, neboť diverzifikace výše zmíněných skupin sahá jen asi 4 až 6 milionů let do minulosti. Vangovití představují jednu z nejstarších ptačích skupin na Madagaskaru, jež zde předcházela ostatním pěvcům, přičemž s výjimkou [[Lemuři|lemurů]] se ve svrchním oligocénu na tomto ostrově zároveň čerstvě usazovala i savčí fauna. Vangovitým se zde díky tomu naskytlo velké množství prázdných ekologických nik, které mohli postupně obsadit. Studie z roku 2012 předpokládá, že po počáteční radiaci nastala její druhá vlna před asi 10–5 miliony lety a měla svůj původ v nárůstu disparity zobáků.{{Citace periodika [224] => | příjmení = Jønsson [225] => | jméno = Knud A. [226] => | příjmení2 = Fabre [227] => | jméno2 = Pierre-Henri [228] => | příjmení3 = Fritz [229] => | jméno3 = Susanne A. [230] => | titul = Ecological and evolutionary determinants for the adaptive radiation of the Madagascan vangas [231] => | periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences [232] => | datum vydání = 2012-04-24 [233] => | ročník = 109 [234] => | číslo = 17 [235] => | strany = 6620–6625 [236] => | issn = 0027-8424 [237] => | pmid = 22505736 [238] => | doi = 10.1073/pnas.1115835109 [239] => | jazyk = en [240] => | url = https://pnas.org/doi/full/10.1073/pnas.1115835109 [241] => | datum přístupu = 2024-04-30 [242] => }} Rod ''Cyanolanius'' se z Madagaskaru navíc rozšířil i na [[Komorské ostrovy]], což je poměrně překvapivé, neboť jeho zástupci žijí oproti některým jiným vangám mnohem usedlejším způsobem života. Vyjma čeledi vangovitých na Madagaskaru prodělala evoluční radiaci ještě jedna skupina pěvců, endemitní čeleď [[Bernieridae]].{{Citace periodika [243] => | příjmení = Cibois [244] => | jméno = Alice [245] => | příjmení2 = David [246] => | jméno2 = Normand [247] => | příjmení3 = Gregory [248] => | jméno3 = Steven M. S. [249] => | titul = Bernieridae (Aves: Passeriformes): a family-group name for the Malagasy sylvioid radiation [250] => | datum vydání = 2010-12-31 [251] => | doi = 10.5281/ZENODO.196873 [252] => | url = https://zenodo.org/record/196873 [253] => | datum přístupu = 2024-05-01 [254] => }} [255] => [256] => == Ekologie == [257] => [[Soubor:Helmet Vanga - Masoala - Madagascar S4E7366 (15101438118) (2).jpg|náhled|Madagaskarská [[vanga přílbová]] (''Euryceros prevostii'') ve svém přirozeném prostředí]] [258] => Vangovití obývají široký rozsah biotopů. Na pevnině žijí od [[Křovinná vegetace|křovinatých oblastí]] a otevřených lesů po [[Tropický deštný les|tropické deštné lesy]], na [[Madagaskar|Madagaskaru]] kolonizovali prakticky všechny typy lesních stanovišť. Západní pobřeží ostrova porůstají opadavé lesy, východnímu pobřeží dominují deštné lesy, zatímco na jihu převládá hustá křovinná vegetace adaptovaná suchému klimatu; některé druhy vangovitých, jako je vanga bělohlavá, mohou využívat všech vyjmenovaných stanovišť, jiné druhy jsou v tomto ohledu specializovanější, například vanga červenoramenná je specialistou na subaridní podmínky jihozápadu ostrova. Vangovití scházejí v Centrální vysočině, která dělí ostrov na západní a východní část, protože zde převládá pro ně nevhodná stepní vegetace.'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=147–148}}''''' Madagaskarští zástupci typicky nemigrují,'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=159}}''''' zvláště afričtí přílbovníci žijící v otevřené krajině, jako je [[přílbovník šedochocholatý]] (''Prionops poliolophus''), [[Přílbovník černohnědý|černohnědý]] (''P. retzii'') nebo chocholatý, se však mimo období rozmnožování stahují pryč z hnízdních oblastí.'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=131–132}}''''' [259] => [260] => Vangovití jsou primárně [[Hmyzožravost|hmyzožraví]], nicméně někteří zástupci mohou lovit rovněž malé druhy obratlovců. Rozmanité potravní preference, spojené s příslušným tvarem zobáku, poskytují zvláště madagaskarské druhy, protože ve svých ekosystémech funkčně nahrazují ptačí skupiny, jež na ostrov nikdy nepronikly. Konkrétně lze tak mezi nimi nalézt analogie [[Šplhavci|šplhavců]], [[Ťuhýkovití|ťuhýků]], [[Sýkorovití|sýkor]], [[Šoupálkovití|šoupálků]] nebo [[Brhlíkovití|brhlíků]].{{Citace periodika [261] => | příjmení = Pazderová [262] => | jméno = A [263] => | titul = Ptačí obyvatelé Madagaskaru [264] => | periodikum = ŽIVA AVČR [265] => | datum vydání = 2006 [266] => | číslo = 2 [267] => | url = https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/ptaci-obyvatele-madagaskaru.pdf [268] => }} Většina madagaskarských vangovitých jednoduše sbírá členovce z povrchu listů nebo kůry, a protože toto chování vykazují jejich bazální linie, je pokládáno za původní. Nicméně i v takovém případě se objevují preference určitých ekologických nik, kdy například rod ''Calicalicus'' sbírá kořist z listů a větviček, zatímco vangy brhličí z rodu ''Hypositta'' se pohybují po větvích a kmenech stromů podobně jako brhlíci a obstarávají si potravu tímto způsobem. Vanga stračí pomocí svého dlouhého a kuželovitého zobáku svede lovit i létající hmyz podobně jako [[Lejskovití|lejsci]]. Zástupci rodu ''Xenopirostris'' odlamují kousky kůry nebo přirostlého mechu či pronikají do hmyzích kokonů. Mezi dravé druhy, jež představují nebezpečí i pro některé obratlovce, patří vanga hákozobá, která loví i [[Chameleonovití|chameleony]], [[Netopýři|netopýry]], [[Gekoni|gekony]], [[žáby]] či jiné druhy ptáků, přičemž polapenou kořist často zaklíní do stromové vidlice a následně roztrhá. Vyjma středně velkého hmyzu se obratlovci živí i vanga přílbová; prostřednictvím svého mohutného zobáku potravu získává stejně obratně v listoví a větvoví, jakož i v podrostu. Extrémně prodloužený zobák vangy srpozobé zřejmě svému nositeli umožňuje pronikat do různých skulin ve dřevě, kde se ukrývají hmyzí larvy. Jídelníček některých druhů mohou zpestřovat i plody, jmenovat lze například vangu bělohlavou, modrou či stračí. [269] => [270] => == Chování a rozmnožování == [271] => [[Soubor:Schetba rufa 26436942.jpg|vlevo|náhled|[[Vanga rezavohřbetá]] (''Schetba rufa'') s rostlinným materiálem v zobáku]] [272] => Mimo období rozmnožování mohou vangovití vystupovat jako relativně společenští ptáci. Například vangy srpozobé tehdy vytvářejí velká hejna zahrnující i více než 30 jedinců, v noci pak hřadují ve společných úkrytech, jež mohou pojmout i více než 50 ptáků. Na Madagaskaru se zástupci vangovitých zároveň sdružují do mezidruhových krmných hejn, jež tvoří nejen různé druhy vang, ale i jiných lesních pěvců. Podobná sdružení obvykle vedou [[Vanga rezavohřbetá|vangy rezavohřbeté]] (''Schetba rufa'').'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=148–149}}''''' Skupinový život je typický rovněž pro africké přílbovníky, přičemž v jejich hejnech panuje přísná [[hierarchie]] a dominantní postavení zde má [[Alfa jedinec|alfa samice]].'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=127}}''''' Řada vangovitých se ozývá výrazným voláním, například vangy rezavohřbeté vydávají výrazný zvonivý zpěv, často v párových duetech. Velmi hlučné bývají koloniální druhy, např. vanga srpozobá. [273] => [274] => Vangovití z obecného hlediska představují [[Monogamie|monogamní]] ptáky hnízdící v jednotlivých párech, ačkoli sociální systémy mnohých druhů jsou komplikovanější. Například [[Vanga černá|vangy černé]] (''Oriolia bernieri'') a srpozobé se vyznačují tzv. kooperativní [[Polyandrie|polyandrií]], kdy se s jedinou samicí páří větší množství samců, již pomáhají se stavbou hnízda, [[Inkubace vejce|inkubací vajíček]] a odchovem mláďat. Samice tohoto druhu se také netypicky dvoří samcům. U některých druhů se objevují rovněž tzv. „helpers“, pomocníci etablování z předchozí snůšky, kteří pomáhají svým rodičům s péčí o nová mláďata. V případě vangy rezavohřbeté asi třetinu párů doplňuje typicky mladý samec, jenž se podílí na obraně teritoria, hlídkování před predátory i krmení mláďat – množství přímé péče o mláďata se však u různých pomocníků výrazně liší a někteří z nich k jejich krmení nepřispívají vůbec. U vangy bělohlavé vystupují jako případní pomocníci [[Přepeřování|přepeřující]] se mladí samci, jejichž význam pro hnízdní pár spočívá výhradně ve strážních aktivitách.'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=155–159}}''''' Šestiletá terénní studie zabývající se kooperativním hnízděním vangy rezavohřbeté však odhalila, že pomocníci navzdory odvedené práci neovlivnili reprodukční úspěchy hnízdního páru, a její autoři proto spekulují, že mladí ptáci tímto způsobem spíše získávají dovednosti nutné k vlastnímu hnízdění.{{Citace periodika [275] => | příjmení = Eguchi [276] => | jméno = Kazuhiro [277] => | příjmení2 = Yamagishi [278] => | jméno2 = Satoshi [279] => | příjmení3 = Asai [280] => | jméno3 = Shigeki [281] => | titul = Helping does not enhance reproductive success of cooperatively breeding rufous vanga in Madagascar [282] => | periodikum = Journal of Animal Ecology [283] => | datum vydání = 2002-01 [284] => | ročník = 71 [285] => | číslo = 1 [286] => | strany = 123–130 [287] => | issn = 0021-8790 [288] => | doi = 10.1046/j.0021-8790.2001.00585.x [289] => | jazyk = en [290] => | url = https://besjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1046/j.0021-8790.2001.00585.x [291] => | datum přístupu = 2024-05-01 [292] => }} Kooperativní chov je typický rovněž pro africké přílbovníky v rámci jejich hierarchicky uspořádaných skupin, tvořených hnízdním párem, jejich potomstvem a sourozenci hnízdního páru. Největší skupiny tvořené pomocníky obou pohlaví vytvářejí přílbovníci spíše v sušších, níže položených oblastech v nižších zeměpisných šířkách.'''''{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=129}}''''' [293] => [294] => Hnízda více či méně miskovitého tvaru si vangovití budují na větvích stromů, či je na větve zavěšují. Svou rozmanitostí se hnízda pohybují od mohutné stavby z klacků u vangy stračí po hnízdo ze stromového kapradí u vangy brhličí. Mnoho druhů jej zpevňuje prostřednictvím pavoučího hedvábí. Snůška činí 2 až 5 vajec, [[inkubační doba]] 16 až 24 dní a opeření mláďat nastává za 17 až 24 dní. Potomstvo však zhruba dalších 10 až 12 týdnů využívá péče rodičů či jiných členů skupiny. Rodičovské povinnosti bývají rovnoměrně rozděleny mezi oba členy páru. [295] => [296] => == Vztah s lidmi == [297] => [[Soubor:Calicalicus rufocarpalis - Redshouldered vanga.jpg|náhled|[[Vanga červenoramenná]] (''Calicalicus rufocarpalis'') představuje zranitelný druh popsaný teprve roku 1997]] [298] => [[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] (IUCN) hodnotil k dubnu roku 2024 celkem 28 druhů vangovitých mezi [[Málo dotčený taxon|málo dotčenými]], 4 druhy mezi [[Téměř ohrožený taxon|téměř ohroženými]], 3 druhy mezi [[Zranitelný taxon|zranitelnými]] a 5 druhů mezi [[Ohrožený taxon|ohroženými]]. Žádný zástupce nebyl klasifikován ani mezi [[Kriticky ohrožený taxon|kriticky ohroženými druhy]], ani mezi druhy novodobě [[Vyhynulý taxon|vyhynulými]].{{Citace elektronické monografie [299] => | titul = Vangidae - Family [300] => | url = https://www.iucnredlist.org/search?taxonomies=22673258&searchType=species [301] => | vydavatel = IUCN [302] => | datum přístupu = 2024-04-28 [303] => }} [304] => [305] => Hlavní příčinu ohrožení vangovitých představuje ztráta přirozeného prostředí. Na Madagaskaru, jenž je vystaven postupujícímu odlesňování, je z tohoto důvodu ohroženo hned několik zástupců. Vanga černobílá se například vyskytuje pouze ve dvou potvrzených lokalitách na severozápadě ostrova a její populace nadále ubývá následkem mýcení a vypalování lesů, lesních požárů či těžby dříví. IUCN k roku 2019 předpokládá velikost jejích populací na 1 500–7 000 dospělců.{{Citace elektronické monografie [306] => | autor = BirdLife International [307] => | titul = Xenopirostris damii (amended version of 2017 assessment) [308] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/22708028/155504056 [309] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2019 [310] => | datum přístupu = 2024-04-30 [311] => }} Mezi ohrožené druhy IUCN zařazuje i [[Vanga černá|vangu černou]] (''Oriolia bernieri'') a přílbovou, přičemž obě žijí na východě Madagaskaru a jejich předpokládáná populace činí dle odhadů 2 500–10 000, resp. 6 000–15 000 dospělců (k roku 2018).{{Citace elektronické monografie [312] => | autor = BirdLife International [313] => | titul = Oriolia bernieri [314] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/22708054/131092516 [315] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2018 [316] => | datum přístupu = 2024-04-30 [317] => }}{{Citace elektronické monografie [318] => | autor = BirdLife International [319] => | titul = Euryceros prevostii [320] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/22708058/131736320 [321] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2018 [322] => | datum přístupu = 2024-04-30 [323] => }} Maximálně 1 000 dospělých jedinců (k roku 2016) předpokládá IUCN v případě vangy červenoramenné z jihozápadu Madagaskaru, jež se dočkala vědeckého popisu teprve roku 1997. Její přirozené prostředí však není výrazně narušeno, a proto tento druh spadá pouze mezi [[Zranitelný taxon|zranitelné]].{{Citace elektronické monografie [324] => | autor = BirdLife International [325] => | titul = Calicalicus rufocarpalis [326] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/22724537/94870980 [327] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [328] => | datum přístupu = 2024-04-30 [329] => }}{{Citace periodika [330] => | příjmení1 = Goodman [331] => | jméno1 = S. M. [332] => | příjmení2 = Hawkins [333] => | jméno2 = A. F. A. [334] => | příjmení3 = Domergue [335] => | jméno3 = Ch. A [336] => | titul = A new species of vanga (Vangidae, Calicalicus) from southwestern Madagascar [337] => | periodikum = Bulletin of the British Ornithologists' Club [338] => | datum = 1997 [339] => | url = https://www.biodiversitylibrary.org/part/71115 [340] => | jazyk = en [341] => }} [342] => [343] => Co se týče ohrožených zástupců žijících mimo Madagaskar, nahnutou budoucnost má [[přílbovník angolský]] (''Prionops gabela''), u nějž IUCN předpokládá populaci o velikosti 600–1 700 dospělých jedinců, vyskytující se výhradně poblíž města Gabela v západní [[Angola|Angole]].{{Citace elektronické monografie [344] => | autor = BirdLife International [345] => | titul = Calicalicus rufocarpalis [346] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/22724537/94870980 [347] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [348] => | datum přístupu = 2024-04-30 [349] => }} Do kategorie ohrožených druhů na základě malého areálu výskytu spadá i komorská vanga ''[[Cyanolanius comorensis]]''.{{Citace elektronické monografie [350] => | autor = BirdLife International [351] => | titul = Prionops gabela [352] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/22707794/94137864 [353] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [354] => | datum přístupu = 2024-04-30 [355] => }} Asijské druhy nejsou pokládány za obecně ohrožené, [[stromovníček černohrdlý]] (''Philentoma velata'') nicméně spadá na seznam [[Téměř ohrožený taxon|téměř ohrožených druhů]] v důsledku rozsáhlého úbytku lesů v jihovýchodní Asii, zejména v Sunské nížině.{{Citace elektronické monografie [356] => | autor = BirdLife International [357] => | titul = Philentoma velata [358] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/22707998/94144988 [359] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [360] => | datum přístupu = 2024-04-30 [361] => }} [362] => [363] => Mezi obyvateli Madagaskaru představují vangy běžně známé opeřence, v malgaštině nesou obecná jména typicky na základě svého zpěvu, barvy peří nebo specifického chování. Například vangu srpozobou místní nazývají jako „voronjaza“ („dětský pták“) podle blízké podobnosti jejího volání s dětským pláčem.{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=159–160}} Kromě občasného lovu mohutnějších zástupců sice nemají pro zdejší obyvatele přímý význam, díky své vysoké diverzitě a disparitě však přitahují pozornost vědců i pozorovatelů ptáků a přispívají zdejší [[Ekoturistika|ekoturistice]]. Přílbovníci mají určitou roli v africkém folklóru a například lidé národů Ndebele a Tonga věří, že pokud spatří hejno přílbovníka chocholatého, přinese jim to štěstí během dnešního lovu.{{sfn|del Hoyo|Elliott|Christie|2009|p=132–134}} [364] => [365] => == Odkazy == [366] => === Reference === [367] => [368] => === Literatura === [369] => * {{Citace monografie [370] => | příjmení2 = Elliott [371] => | jméno2 = A. [372] => | příjmení3 = Christie [373] => | jméno3 = D. A [374] => | titul = Bush-shrikes to Old World Sparrows [375] => | vydavatel = Lynx Editions [376] => | místo = Barcelona [377] => | edice = Handbook of the Birds of the World [378] => | isbn = 978-84-96553-50-7 [379] => | jazyk = en [380] => | příjmení1 = del Hoyo [381] => | jméno1 = J. [382] => | rok = 2009 [383] => | svazek_edice = 14 [384] => }} [385] => === Externí odkazy === [386] => [387] => * {{Commonscat}} [388] => * {{Wikidruhy|taxon=Vangidae}} [389] => {{Taxonbar}} [390] => {{Portály|Ptáci|Živočichové}} [391] => [392] => [[Kategorie:Pěvci]] [393] => [[Kategorie:Vangovití| ]] [394] => [[Kategorie:Čeledi ptáků]] [] => )
good wiki

Vangovití

Vangovití (Vangidae) představují starosvětskou čeleď pěvců, jejíž zástupci se široce rozrůznili na Madagaskaru. Místní vangy se svou velikostí pohybují od zhruba 13 cm do více než 30 cm a nápadně se liší i tvarem zobáků; například vanga srpozobá (Falculea palliata) má úzký, až 70 mm dlouhý a dolů zahnutý zobák, vanga přílbová (Euryceros prevostii) zase vyniká mohutným zobákem modrého zbarvení.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'adaptivní radiace','Ťuhýkovití','Madagaskar','Vanga černá','Jižní Asie','Sýkorovití','Pěvka','Jihovýchodní Asie','Téměř ohrožený taxon','Lesknáček pralesní','vanga hákozobá','Vanga bělohlavá'

Madagaskar

Sýkorovití

Ťuhýkovití