Array ( [0] => 15508414 [id] => 15508414 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vitellius [uri] => Vitellius [3] => Tunis Bardo Buste 8.jpg [img] => Tunis Bardo Buste 8.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Vitellius** Aulus Vitellius był římský císař, který vládl v roce 69 n. l. během dynamického období známého jako "rok čtyř císařů". I když byl jeho mandát krátký, zanechal za sebou významné dědictví. Vitellius se narodil okolo roku 15 n. l. do prominetní rodiny a jeho rané roky byly ovlivněny silnou vojenskou a politickou tradicí Říma. Před tím, než se stal císařem, sloužil ve vysokých funkcích, včetně guvernéra Afriky, kde prokázal své schopnosti v řízení a organizaci. V dobách nejistoty a politického chaosu se Vitellius dostal k moci díky své popularitě v armádě. Jeho vláda přinesla období stability a snahu o obnovení pořádku po turbulentních událostech předchozího roku. Vitellius usiloval o zlepšení života občanů a pojal několik reforem zaměřených na správu a hospodářství. I když se jeho vláda vyznačovala výzvami, včetně vojenských konfliktů, Vitellius dokázal v mnoha ohledech konsolidovat moc a přivést císařství k větší stabilitě. Jeho přístup ke správě se snažil reflektovat rozdílné potřeby různých vrstev společnosti, což pomohlo udržet jakousi harmonii mezi občanským a vojenským sektorem. Ačkoli jeho císařství skončilo v roce 69 n. l. jeho pozdější smrtí, je důležité si uvědomit, že Vitellius zanechal trvalý odkaz na rozmanité a složité politiky Říma. Jeho příběh nás učí o důležitosti adaptability a otevřenosti ve vedení v těžkých časech, a jak umění vyjednávat a vycházet vstříc potřebám různých skupin může vést k pozitivním změnám, i když se zdají být situace bezvýchodné. [oai_cs_optimisticky] => **Vitellius** Aulus Vitellius był římský císař, který vládl v roce 69 n. l. během dynamického období známého jako "rok čtyř císařů". I když byl jeho mandát krátký, zanechal za sebou významné dědictví. Vitellius se narodil okolo roku 15 n. l. do prominetní rodiny a jeho rané roky byly ovlivněny silnou vojenskou a politickou tradicí Říma. Před tím, než se stal císařem, sloužil ve vysokých funkcích, včetně guvernéra Afriky, kde prokázal své schopnosti v řízení a organizaci. V dobách nejistoty a politického chaosu se Vitellius dostal k moci díky své popularitě v armádě. Jeho vláda přinesla období stability a snahu o obnovení pořádku po turbulentních událostech předchozího roku. Vitellius usiloval o zlepšení života občanů a pojal několik reforem zaměřených na správu a hospodářství. I když se jeho vláda vyznačovala výzvami, včetně vojenských konfliktů, Vitellius dokázal v mnoha ohledech konsolidovat moc a přivést císařství k větší stabilitě. Jeho přístup ke správě se snažil reflektovat rozdílné potřeby různých vrstev společnosti, což pomohlo udržet jakousi harmonii mezi občanským a vojenským sektorem. Ačkoli jeho císařství skončilo v roce 69 n. l. jeho pozdější smrtí, je důležité si uvědomit, že Vitellius zanechal trvalý odkaz na rozmanité a složité politiky Říma. Jeho příběh nás učí o důležitosti adaptability a otevřenosti ve vedení v těžkých časech, a jak umění vyjednávat a vycházet vstříc potřebám různých skupin může vést k pozitivním změnám, i když se zdají být situace bezvýchodné. ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #b80049 [2] => | barva textu = white [3] => | jméno = Vitellius [4] => | titul = [[římský císař|8. římský císař]] [5] => | obrázek = Pseudo-Vitellius Louvre MR684.jpg [6] => | popisek = Vitelliova busta v [[Louvre|Louvru]] [7] => | vláda = [[16. duben|16. dubna]] [[69]] – [[22. prosinec|22. prosince]] [[69]] [8] => | celé jméno = Aulus Vitellius [9] => | předchůdce = [[Otho]] [10] => | následník = [[Vespasianus]] [11] => | choť = [[Galeria Fundania]] [12] => | potomstvo = [13] => | dynastie = [14] => | otec = [[Lucius Vitellius]] [15] => | matka = [[Sextilia]] [16] => | datum narození = [[24. září]] [[15]] [17] => | místo narození = [18] => | datum úmrtí = [[22. prosinec|22. prosince]] [[69]] [19] => | místo úmrtí = [[Řím]] [20] => }} [21] => '''Aulus Vitellius''' ([[24. září]] [[15]] – [[22. prosinec|22. prosince]] [[69]] v [[Řím]]ě) byl [[Starověký Řím|římským]] císařem od [[16. duben|16. dubna]] [[69]] až do okamžiku svého úmrtí. [22] => [23] => Vitellius se ujal vlády po smrti svých dvou předchůdců [[Galba|Galby]] a [[Otho]]na v roce 69, známém jako „[[rok čtyř císařů]]“. Jako první císař připojil po uchopení moci ke svému jménu čestné [[cognomen]] ''Germanicus'', na místo dosud obvyklého titulu [[caesar]], který nabyl špatné pověsti v důsledku [[Nero]]nových činů. Jeho nárok na trůn byl zanedlouho zpochybněn [[Římská legie|legiemi]] nacházejícími se ve východních [[Římské provincie|provinciích]], neboť ty provolaly za císaře svého velitele [[Vespasianus|Vespasiana]]. V nastalém konfliktu Vitellius utrpěl ničivou porážku ve [[Druhá bitva u Bedriaka|druhé bitvě u Bedriaka]], načež byl ochoten vzdát se vlády. Nicméně po příchodu Vespasianových vojáků do Říma byl jimi zavražděn. [24] => [25] => == Život == [26] => [27] => === Původ a rodina === [28] => Vitellius se narodil [[24. září]] roku [[15]] jako syn Lucia Vitellia, jenž zastával celkem třikrát [[Římský konzul|konzulát]] a byl [[Claudius|Claudiovým]] kolegou v úřadu [[cenzor]]a, a jeho manželky Sextilie. [[Suetonius]] zmiňuje dvě odlišné verze původu Vitelliova rodu. Podle první příslušel Vitellius k potomkům někdejších vládců [[Latium|Latia]], zatímco podle druhé, méně příznivé, pocházeli jeho předkové z nízkých poměrů. Již v raném věku prý patřil k okruhu oblíbenců, jimiž se císař [[Tiberius]] obklopil na ostrově [[Capri]]. Později se vlivem lichocení a politické obratnosti domohl také přízně [[Caligula|Caliguly]], Claudia a [[Nero]]na. [29] => [30] => Někdy před rokem [[40]] se Vitellius oženil s jistou Petronií, dcerou bývalého konzula Publia Petronia. Ta mu porodila jeho prvorozeného syna Petroniana Vitellia, údajně slepého na jedno oko. Zámožná Petronie ustavila syna svým dědicem, ovšem vymínila si jeho propuštění z otcovské moci. Vitellius s tím sice souhlasil, avšak brzy poté chlapce usmrtil, přičemž tvrdil, že se ho Petronianus chystal připravit o život. Když se následně Petronie s Vitelliem rozvedla, uzavřel manželství s Galerií Fundanou, jejíž otec Gaius Galerius působil jako správce [[Aegyptus|Egypta]]. Společně měli dvě děti, syna pojmenovaného Aulus a dceru neznámého jména. [31] => [32] => === Veřejná činnost, získání moci === [33] => Náklonnost císařů [[Julsko-klaudijská dynastie|julsko-klaudijské dynastie]] zajistila Vitelliovi konzulát v roce [[48]] a jmenování [[Římský konzul#Prokonzul|prokonzulem]] [[Afrika (provincie)|Afriky]] roku [[60]] nebo [[61]]. V této [[Římské provincie|provincii]] pak sloužil jako [[legát]] v doprovodu svého mladšího bratra Lucia Vitellia, který se po něm stal zdejším místodržitelem. V mezičase byl pověřen výkonem dvou kněžských úřadů. Bez pochyby klíčový okamžik Vitelliovy politické kariéry představovalo jeho určení za správce [[Dolní Germánie]], jímž ho císař [[Galba]] učinil koncem roku [[68]]. Toto rozhodnutí zaskočilo všechny, včetně samotného Vitellia, nacházejícího se tehdy podle tvrzení Suetonia v tísnivé finanční situaci. Galba se patrně snažil snížit nebezpečí vypuknutí revolty mezi [[Římská legie|legiemi]] na [[Rýn]]ě, jejichž vojáci byli silně rozladěni císařovým odmítnutím odměnit je za jejich úlohu při potlačení [[Gaius Julius Vindex|Vindikova]] povstání. Vitellia si zvolil především kvůli jeho chybějícím vojenským zkušenostem a jeho pověsti muže se sklony k hazardu, alkoholu a obžerství. Galba předpokládal, že se Vitellius bude věnovat hlavně kořistění provincie, v této své domněnce se však zcela zásadně zmýlil. Vitellius si totiž záhy získal oblibu mezi podřízenými svou marnotratností a přehnanou vlídností, což mělo zhoubný dopad na disciplínu a pořádek ve vojsku. [34] => [35] => [[Soubor:Roman Empire 69AD.PNG|náhled|upright=1.2|vlevo|Mapa římské říše v „roce čtyř císařů“]] [36] => Vzpoura započala [[1. leden|1. ledna]] [[69]], kdy legionáři v [[Horní Germánie|Horní Germánii]] odmítli obnovit slib loajality Galbovi a povalili jeho podobizny. Jakmile se Vitelliovi vojáci dozvěděli o tomto incidentu, [[2. leden|2. ledna]] prohlásili svého velitele z návodu legátů Fabia Valenta a Aula Caeciny Aliena císařem. K tomu došlo ve městě Colonia Agrippina (nynější [[Kolín nad Rýnem]]), v němž byl Vitellius obdarován mečem [[Julius Caesar|Julia Caesara]], uloženým ve zdejším chrámu. Při této příležitosti přijal navíc čestné přízvisko ''Germanicus''. Kromě sedmi legií dislokovaných v obou Germániích se na jeho stranu přidaly rovněž vojenské sbory rozmístěné v [[Galie|Galii]], [[Británie (provincie)|Británii]] a [[Raetie|Raetii]]. Vitellius se zdráhal vypravit se osobně na Řím, protože byl v podstatě nevoják. Místo sebe tudíž vyslal Caecinu a Valenta jako velitele dvou početných armád. Caecina spěchal se svými oddíly na jih podél východních hranic Galie, zatímco Valens se při postupu poněkud zdržel, neboť shromažďoval posily v okolních provinciích. Již před příchodem Vitelliových vojsk do [[Itálie]] byl Galba svržen [[Otho]]nem, který se stal novým císařem. V březnu se Caecinovi a Valentovi úspěšně podařilo zdolat [[Alpy]], načež spojili své síly u města [[Cremona]], severně od řeky [[Pád (řeka)|Pádu]]. Nedaleko odtud se potom střetli s Othonovými muži, nad nimiž zvítězili v [[První bitva u Bedriaka|první bitvě u Bedriaka]]. Otho po obdržení zprávy o své porážce spáchal [[16. duben|16. dubna]] sebevraždu a tři dny na to složili vojáci v Římě přísahu věrnosti Vitelliovi. Taktéž [[římský senát]] ho uznal císařem. [37] => [38] => Když se Vitellius doslechl o tomto vývoji, okamžitě se odebral z Galie do Říma. Samotná cesta do Itálie se podle líčení pramenů změnila v takřka nepřetržité orgiastické oslavy spojené s nadměrným požíváním alkoholu a pokrmů. Značně uvolněná kázeň armády tím byla ještě dále oslabena, takže do Říma vstoupil Vitellius v čele naprosto nevázaných a nedisciplinovaných zástupů vojáků. Při pochodu učinil zastávku ve městě [[Lugdunum]] ([[Lyon]]), v němž prezentoval legiím svého šestiletého syna jako svého budoucího nástupce. Poté, co dorazil do Cremony, navštívil místo nedávné bitvy, kde si s potěšením prohlédl mrtvá těla svých pobitých nepřátel. Nařídil také usmrcení více než stovky lidí, kteří se ve snaze zavděčit se Othonovi hlásili k zabití Galby. [[Pretoriánská garda|Pretoriánskou gardu]] nechal rozpustit a nahradit muži z germánských legií požívajících jeho plné důvěry. Do funkcí [[Pretoriánský prefekt|pretoriánských prefektů]] byli pak dosazeni přívrženci vítězných vojevůdců Caeciny a Valenta. [39] => [40] => === Vláda === [41] => Na přelomu června a července vtáhl Vitellius s veškerým svým doprovodem a vojáky do hlavního města. Následné mocenské změny probíhaly o poznání méně dramaticky, než jak se všeobecně očekávalo, jelikož počet zadržených a popravených byl vcelku nízký. Většinu úřadů si podrželi jejich stávající vykonavatelé a Salvius Titianus, Othonův bratr, zastávající čelné postavení v předchozím režimu, byl spolu s mnoha jinými omilostněn. Vitellius projevoval umírněnost a jenom pozvolna se chápal svých kompetencí. Dokonce se zdráhal přijmout tradiční titul [[princeps]], nicméně to mu nebránilo prohlásit se doživotním konzulem. Účastnil se zasedání senátu a pokračoval v obvyklé praxi poskytování zábavy římskému lidu. [[Tacitus]] se zmiňuje o dvou přínosných opatřeních zavedených Vitelliem, jež přetrvala svého původce. [[Centurio]]nům bylo zakázáno vyžadovat od řadových vojáků úplatky výměnou za udělení dovolené či zproštění běžných povinností. Výkon císařské administrativy dosud obvykle svěřovaný [[Propuštěnec|propuštěncům]] začal být přenecháván [[Equites|jezdcům]], což naznačuje rostoucí profesionalizaci státní byrokracie. Vitellius přesto částečně napodobil Galbu, protože za svého blízkého rádce si zvolil propuštěnce Asiatika. Kvůli zabezpečení své pozice odeslal legie loajální Othonovi zpět do svých původních posádek, případně je odvelel do odlehlých provincií. Navzdory tomu pociťovali poražení vojáci, obzvláště z po[[dunaj]]ských provincií, i nadále rozmrzelost a odpor k Vitelliovi. [42] => [43] => Suetonius, jehož otec bojoval u Bedriaka na straně Othona, vnímal Vitelliovu vládu v nepříznivém světle. Ve svém díle mu vytýká netečnost, lenost a pohodlnost a poznamenává, že vykazoval jisté náznaky moudrého panování, avšak jeho stoupenci ho sváděli ke špatnostem, čímž upozaďovali jeho přednosti. Vitelliovi ale leckdy nezbývalo než vyhovět požadavkům vlastních vojáků, jejichž zásluhou dosáhl trůnu. Ostatní historikové, konkrétně Tacitus a [[Cassius Dio]], oponují některým Suetoniovým tvrzením, ačkoli ani jejich vylíčení Vitellia nevyznívá příliš pozitivně. [44] => [45] => === Flaviovská revolta a smrt === [46] => [[Soubor:Vittelius monnaie ag1.JPG|náhled|upright=0.85|Mince s Vitelliovým portrétem]] [47] => Vitelliovu panování v Římě bylo souzeno jenom krátké trvání. V červenci 69 se vzbouřila vojska v Egyptě, [[Sýrie (provincie)|Sýrii]] a [[Judea|Judeji]], jež si za císaře zvolila [[Vespasianus|Tita Flavia Vespasiana]], zkušeného a respektovaného vojevůdce disponujícího širokou podporou. Zatímco se Vespasianus věnoval upevňování své moci v Egyptě, vypravil se jeho spojenec a syrský místodržitel Gaius Licinius Mucianus na západ. Dříve, než tam stihl dorazit, přiklonili se k Vespasianovi rovněž Marcus Antonius Primus a Cornelius Fuscus, jimž podléhaly legie na [[Balkán]]ě. Třebaže jejich vojenské síly byly ve srovnání s Vitelliovými zhruba poloviční, Primus, odhodlaný zabránit svým protivníkům v přísunu posil ze severu, spěšně překročil [[Julské Alpy]] a vpadl do Itálie. Vitelliova pozice byla ještě oslabena Valentovou vážnou nemocí a Caecinovým pokusem přesvědčit legionáře, aby přešli na stranu Vespasiana. Jeho vlastní podřízení ho ale zadrželi a uvrhli do želez. [48] => [49] => Caecinova armáda postrádající vojevůdce, jelikož Vitellius pobýval v Římě, poté postoupila ke Cremoně. Antonius Primus tábořící nedaleko odtud vyrazil se svými muži vstříc Vitelliově vojsku, s nímž se [[24. říjen|24. října]] srazil ve [[Druhá bitva u Bedriaka|druhé bitvě u Bedriaka]]. V úporném střetnutí dosáhli převahy Vespasianovi vojáci, kteří stíhali prchající vitelliovce do Cremony. Toto město bylo potom po dobu čtyř dnů nemilosrdně drancováno a pleněno vítězi. Od Vitellia odpadlo také loďstvo v Misenu a v Dolní Germánii se proti Římanům vzbouřili [[Batavové]] vedení [[Gaius Julius Civilis|Gaiem Juliem Civilem]]. Uzdravený Valens vyplul po moři do Galie, aby zde shromáždil nové síly, přičemž byl zajat a popraven. Vitellius zkusil zablokovat [[Apeniny|apeninské]] průsmyky, ovšem jím vyslané vojsko se [[17. prosinec|17. prosince]] vzdalo bez boje postupujícím flaviovským oddílům u [[Narni]]e. Za této bezvýchodné situace se Vitellius pokusil abdikovat a zachránit sebe a svou rodinu. Jeho příznivci a římský lid ho však přinutili vrátit se zpět do paláce. Titus Flavius Sabinus, Vespasianův starší bratr a tehdejší [[městský prefekt]], jenž přesvědčil Vitellia k odstoupení, měl v úmyslu převzít kontrolu nad Římem. Vitelliovi germánští strážci mu v tom zabránili a posléze ho společně s mnoha jinými lidmi zabili na [[Kapitol]]u, kam se před nimi stáhl. Tamější chrám [[Jupiter (mytologie)|Jova Nejlepšího a Největšího]] byl při tom zapálen, načež shořel do základů. [50] => [51] => [[20. prosinec|20. prosince]] vtáhla vítězná flaviovská armáda do Říma, v němž ji uvítal odpor místního obyvatelstva. Vitellius nejprve uvažoval o útěku do [[Kampánie]], nakonec se ale rozhodl setrvat v paláci. Podle Tacita se oblečen v hadrech schoval v obydlí císařského vrátného a pro jistotu zabarikádoval vchod. Z tohoto úkrytu byl vytažen příchozími Primovými vojáky, kteří ho pak polonahého odvlekli na [[Forum Romanum|Forum]], kde byl svržen z Gemonských schodů. Suetonius dodává, že jeho tělo bylo vrženo do [[Tiber]]y. Podle podání Cassia Diona byla mrtvému Vitelliovi uťata hlava, jež byla ukazována ve městě. Usmrceni byli taktéž Vitelliův bratr a syn. [52] => [53] => == Hodnocení == [54] => Vitellius byl ze strany [[Starověk|antických]] dějepisců podroben značné kritice. Přestože byl velice nenasytný člověk, jeho popis jako lhostejného, ukrutného a výstředního jedince nejspíše nekoresponduje se skutečností, neboť vychází z líčení nepřátelské propagandy. Navzdory negativnímu vyobrazení v pramenech se Vitellius těšil u římského lidu určité popularitě. Třebaže se ocitl pod silným vlivem vojáků, za počátek své vlády pokládal okamžik svého uznání senátem. Zpočátku vystupoval velmi zdrženlivě v užívání titulů caesar a [[Augustus (titul)|augustus]], a ačkoli od toho později upustil, nikdy se oficiálně nenechal znázornit na mincích jako caesar. I přes umírněné sklony projevující se v jeho panování ho chybějící zkušenosti s velením armádě činily závislým na dvou vzájemně znesvářených generálech, na něž musel spoléhat v kritických okamžicích. Následkem toho nepředstavoval pro Vespasiana rovnocenného soupeře, a ponižující okolnosti jeho smrti se tudíž staly příhodným vyústěním jeho předchozí neúspěšné vlády. [55] => [56] => == Literatura == [57] => * BURIAN, Jan. ''Římské impérium : vrchol a proměny antické civilizace''. Praha : Svoboda, 1997. {{ISBN|80-205-0536-9}} [58] => * GRANT, Michael. ''Římští císařové''. Praha : BB art, 2002. {{ISBN|80-7257-731-X}} [59] => * SUETONIUS, Gaius Tranquillus. ''[[Životopisy dvanácti císařů]]: spolu se zlomky jeho spisu O význačných literátech''. Praha : Svoboda, 1998. {{ISBN|80-902300-5-9}} [60] => * TACITUS, Publius Cornelius. ''Z dějin císařského Říma''. Praha : Svoboda, 1976 [61] => * ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. ''Dějiny psané Římem''. Bratislava : Perfekt, 2005. {{ISBN|80-8046-297-6}} [62] => [63] => == Externí odkazy == [64] => * {{Commonscat}} [65] => * {{Commons|Vitellius}} [66] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1474 První krize (68 - 69) (antika.avonet.cz)] {{Wayback|url=http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1474 |date=20091026111209 }} [67] => * [http://www.roman-emperors.org/vitell.htm Vitellius (''De Imperatoribus Romanis'')] {{en}} [68] => * [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/64*.html Cassius Dio. ''Roman History''. Epitome of Book LXIV] {{en}} [69] => [70] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Otho]]| nástupce =[[Vespasianus]]|kdy=[[69]]}} [71] => {{Autoritní data}} [72] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím}} [73] => [74] => [[Kategorie:Římští císaři]] [75] => [[Kategorie:Rok čtyř císařů]] [76] => [[Kategorie:Narození v roce 15]] [77] => [[Kategorie:Úmrtí v 1. století]] [78] => [[Kategorie:Muži]] [79] => [[Kategorie:Úmrtí 22. prosince]] [80] => [[Kategorie:Narození 24. září]] [81] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 69]] [82] => [[Kategorie:Úmrtí v Římě]] [] => )
good wiki

Vitellius

Aulus Vitellius (24. září 15 - 22.

More about us

About

l. během dynamického období známého jako "rok čtyř císařů". I když byl jeho mandát krátký, zanechal za sebou významné dědictví. Vitellius se narodil okolo roku 15 n. l. do prominetní rodiny a jeho rané roky byly ovlivněny silnou vojenskou a politickou tradicí Říma. Před tím, než se stal císařem, sloužil ve vysokých funkcích, včetně guvernéra Afriky, kde prokázal své schopnosti v řízení a organizaci. V dobách nejistoty a politického chaosu se Vitellius dostal k moci díky své popularitě v armádě. Jeho vláda přinesla období stability a snahu o obnovení pořádku po turbulentních událostech předchozího roku. Vitellius usiloval o zlepšení života občanů a pojal několik reforem zaměřených na správu a hospodářství. I když se jeho vláda vyznačovala výzvami, včetně vojenských konfliktů, Vitellius dokázal v mnoha ohledech konsolidovat moc a přivést císařství k větší stabilitě. Jeho přístup ke správě se snažil reflektovat rozdílné potřeby různých vrstev společnosti, což pomohlo udržet jakousi harmonii mezi občanským a vojenským sektorem. Ačkoli jeho císařství skončilo v roce 69 n. l. jeho pozdější smrtí, je důležité si uvědomit, že Vitellius zanechal trvalý odkaz na rozmanité a složité politiky Říma. Jeho příběh nás učí o důležitosti adaptability a otevřenosti ve vedení v těžkých časech, a jak umění vyjednávat a vycházet vstříc potřebám různých skupin může vést k pozitivním změnám, i když se zdají být situace bezvýchodné.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'69','Otho','Vespasianus','15','22. prosinec','24. září','16. duben','Galba','Nero','Římská legie','Druhá bitva u Bedriaka','Římské provincie'

15

69

Stránka 69 na české Wikipedii se zaměřuje na číslo 69 ze širokého spektra různých aspektů.

Galba

Nero

Otho

Vespasianus