Array ( [0] => 15482478 [id] => 15482478 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vlkodlak [uri] => Vlkodlak [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=lidech kteří se dokáží přeměnit ve vlka|druhý=|stránka=Vlkodlak (rozcestník)}} [1] => {{Různé významy|redirect=Lykantropie|druhý=psychiatrické diagnóze|stránka=Klinická lykantropie}} [2] => [[Soubor:GermanWoodcut1722.jpg|300px|náhled|vpravo|Německá dřevořezba z roku 1722]] [3] => [4] => '''Vlkodlak''' či '''Lykantrop''' je v evropských [[Mýtus|mýtech]] a [[folklór]]u člověk měnící se ve vlka, případně v hybrida člověka a vlka. Příčina tohoto statusu bývá různá, například [[kletba]], specifické okolnosti narození nebo pokousání jiným vlkodlakem. Lidé měnící se ve zvířata, včetně vlků, jsou známi i v mimoevropských kulturách, většinou se jedná o [[Šamanismus|šamany]] či [[Čarodějnictví|čaroděje]]. [5] => [6] => Nejstarší doklady o víře v lidi měnící se ve vlky pochází z [[Starověk|antiky]]. V [[Raný novověk|raném novověku]] byli vlkodlaci spojováni s čarodějnictvím a existují případy lidí, kteří byli zvláště ve Francii, Švýcarsku a Německu v 16. a 17. popraveni jako údajní vlkodlaci, například [[Peter Stumpp]]. Později v [[Gotický román|gotickém románu]] 19. století a [[pulp (žánr)|pulpové literatuře]] počátku 20. století jsou prezentováni také zpravidla negativně. Později se vlkodlaci objevovali zpravidla ve [[fantasy]] a [[Horor|horroru]] a vznikl současný populární obraz vlkodlaka. Spolu s ním se také začalo ve [[Fantastika|fantastice]] používat slovo lykantrop pro lidi měnící se v jiné druhy zvířat.ač slovo etymologicky odkazuje právě na vlka, pro proměny v jiná zvíŘata je vhodnější pouzívat výraz teriantropie. [7] => [8] => Lykantropie, přesněji [[klinická lykantropie]], je také název [[Duševní nemoc|duševního onemocnění]], kdy člověk sám sebe vnímá jako zvíře, nejčastěji vlka. [9] => [10] => == Etymologie == [11] => [12] => České slovo ''vlkodlak'' má zřejmě původ v [[Praslovanština|praslovanském]] ''*vъlkodlakъ'' – složenina ze slov ''*vъlkъ'' ([[vlk]]) a ''*dlaka'' ([[srst]]) – jedná se tedy o jedince, co má vlčí srst. Slovo ''vъlkъ'' pak vychází z [[indoevropské jazyky|indoevropského]] ''*wlkwo''.{{Citace monografie | příjmení = Rejzek | jméno = Jiří | titul = Český etymologický slovník | vydavatel = LEDA | místo = [[Voznice]] | rok = 2001, 2012 | počet stran = 752 | kapitola = vlkodlak | typ kapitoly = heslo | strany = 717| isbn = 978-80-7335-296-7 | jazyk = čeština }}{{Citace elektronické monografie | titul = Online Etymology Dictionary | url = http://www.etymonline.com/index.php?allowed_in_frame=0&search=wolf| datum přístupu = 2016-06-09| vydavatel = Douglas Harper | jazyk = angličtina }} S českým slovem pak souvisí {{Vjazyce2|sk|''vlkolak''}}, {{Vjazyce2|pl|''wilkołak''}}, {{Vjazyce2|sh|''vukodlak''}} a {{Vjazyce2|bg|''вълколак''}} ''(vălkolak)''; vzdáleně příbuzné je {{Vjazyce2|lt|''vilkolakis''}}. [13] => Ze slovanských jazyků je odvozené i [[Novořečtina|novořecké]] označení vlkodlaka ''vrykolakis'' a ''vulkolaka'', [[Albánština|albánské]] ''vurkolak'', [[Rumunština|rumunské]] ''vrkolak'' (v dialektech i ''vrukolak'', ''brukolak'') a [[Turečtina|turecké]] ''vurkolak''.{{Citace monografie [14] => | příjmení = Máchal [15] => | jméno = Jan [16] => | titul = Bájesloví slovanské [17] => | vydavatel = Votobia [18] => | místo = Olomouc [19] => | rok = 1995 [20] => | strany = 21 [21] => | isbn = 80-85619-19-9 [22] => }} [23] => [24] => [[Angličtina|Anglické]] slovo {{cizojazyčně|en|''werewolf''}} a [[Němčina|německé]] {{cizojazyčně|de|''werwolf''}} jsou složeninami slov ''wer'' ([[člověk]]) a ''wolf'' ([[vlk]]).{{Citace elektronické monografie | titul = Online Etymology Dictionary | url = http://www.etymonline.com/index.php?allowed_in_frame=0&search=werewolf| datum přístupu = 2016-06-09| vydavatel = Douglas Harper | jazyk = angličtina }} [25] => [26] => Lykantrop pochází ze [[Starořečtina|starořeckého]] ''lukánthropos'' (z λύκος ''lúkos'' „vlk“ a ἄνθρωπος, ''ánthrōpos'' [27] => „člověk“). Je vzácně doloženo až z doby [[Pozdní antika|pozdní antiky]] a vždy v kontextu klinické lykantropie popsané [[Galén]]em. Pro vlkodlaky se počalo používat až kolem roku 1830. [28] => [29] => == Historie == [30] => [31] => Nejstarší písemné doklady o lidech měnící se ve vlky pochází z antického Řecka. [[Hérodotos]] ve svých [[Dějiny (Hérodotos)|Dějinách]] z 5. století př. n. l. zmiňuje o kmeni [[Neurové|Neurů]] obývajícím severovýchodní [[Skytové|Skýtii]], jehož všichni příslušníci se každý rok na několik dní proměnili ve vlky. Ve 2. století př. n. l. geograf [[Pausaniás]] ve svém díle Cesty po Řecku zmiňuje mýtus o králi [[Lykáón]]ovi („Vlkovi“), který obětoval [[Zeus|Diovi]] Lykaiovi („vlčímu Diovi“) dítě a ten jej za to potrestal proměnou ve vlka. Později byl tento příběh zpopularizován v [[Ovidius|Ovidiových]] [[Proměny|Proměnách]] a lidi měnící se ve vlky zmiňuje též [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]], [[Plinius starší]] a [[Petronius]]. Posledně jmenovaný autor ve svém [[Satirikon|Satirikónu]] popsal případ vojáka, který ve vlčí podobě loupil, ale byl přitom zraněn. Později podle stop lidé našli umírajícího vojáka se stejnými ranami, jaké předtím zasadili vlkovi. [32] => [33] => Německé slovo ''werwolf'' bylo poprvé zmíněno [[Burchard z Wormsu|Burchardem z Wormsu]] v 11. století a [[Bertold z Řezna|Bertoldem z Řezna]] ve 13. století. Vůbec se však neobjevuje v germánské poesii či fikci. Ve [[Skandinávie|Skandinávii]] však vlkodlaky připomínají ''úlfhéðnar'', muži ve vlčí kůži bojující v transu spojovaném s [[Ódin]]em stejně jako [[berserkové]]. Ze středověku také pochází doklady o slovanských a [[Baltové|baltských]] vlkodlacích, přičemž jsou tato etnika s vlkodlaky spojena i v severských pramenech. [34] => [35] => Také v keltském prostředí se o vlkodlacích dovídáme až ve středověku, [[bretaň]]ská [[Rytířský román|romance]] [[Bisclavret]] vlkodlaka popisuje jako nevinnou oběť kletby. Podobný obraz nabízí i francouzský rytířský román [[Guillaume de Palerne]]. Z [[Furlansko|Furlanska]] na severu Itálie pochází středověké zprávy o [[benandanti|benandantech]], vlkodlacích chránících lidi proti čarodějnicím. Poslední z nich byl [[Benátská republika|benátskou]] [[Inkvizice|inkvizicí]] zadržen roku 1629. Ještě v 19. století se ale v sousedním [[Slovinsko|Slovinsku]] objevovaly folklórní pověsti o bílém vlkodlaku ''krstnikovi'', který bojuje s upíry, čarodějnicemi a škodlivými černými vlkodlaky. Negativní obraz divokého a zuřivého vlkodlaka se objevil kolem poloviny 15. století, v téže době kdy se do širokého povědomí dostala představa zlovolné čarodějnice.{{Citace monografie [36] => | příjmení = Ginzburg [37] => | jméno = Carlo [38] => | odkaz na autora = Carlo Ginzburg [39] => | titul = Noční příběh [40] => | vydavatel = Argo [41] => | místo = Praha [42] => | rok = 2003 [43] => | strany = 183 [44] => | isbn = 80-7203-514-2 [45] => }} Čaroděje měnící se ve vlky zmiňuje například ''[[Formicarius]]'' německého teologa [[Johannes Nider|Johanna Nidera]] z 30. let 15. století a během [[Čarodějnické procesy|čarodějnických procesů]] ve švýcarském kantonu [[Valais]] probíhajících v letech 1428 až 1447 se obvinění přiznávali že na sebe brali podobu vlků a napadali dobytek. V 2. polovině 16. století proběhlo několik procesů s údajnými vlkodlaky v [[Jura (pohoří)|pohoří Jura]] na východě [[Francie]], nejznámějším z těchto případů byl sériový vrah, údajný kanibal a vlkodlak Gilles Garnier, upálený roku 1574 v [[Dole (Jura)|Dole]]. Roku 1589 byl [[Lámání kolem|lámán kolem]] "porýnský vlkodlak" a údajný sériový vrah [[Peter Stumpp]], který podle doznání na mučidlech vraždil ve vlčí podobě. Za vlkodlaka se považoval také [[Livonsko|livonský]] stařec [[Thiess]] vypovídající v roce 1692 před soudem kvůli obvinění z [[Idolatrie|modloslužebnictví]], byl však pouze zmrskán a postaven na [[pranýř]]. Ještě roku 1853 se argumenty spojené s lykantropií objevily v procesu se španělským sériových vrahem a údajným [[Kanibalismus|kanibalem]] Manuelem Blanco Romasanta, který se snažil přesvědčit soudce, že je vlkodlak a za své vraždy proto nenese zodpovědnost. [46] => [47] => === Slované === [48] => Písemné zmínky o vlkodlacích pochází už z [[Raný středověk|raného středověku]]. Podle [[Slovo o pluku Igorově|Slova o pluku Igorově]] se ve vlka v noci měnil kníže Všeslav, podobné podání existuje o Bojanovi, synovi [[Bulharské carství|bulharského cara]] [[Symeon I.|Symeona I]]. Ve vlka se mění hrdina [[Srbové|srbských]] písní [[Drak ohnivý vlk]]. Mezi další zprávy patří tvrzení ve starosrbském zákoníku z roku [[1262]] že vlkodlaci způsobují [[zatmění]] slunce a měsíce, což připomíná severského [[Fenrir|Fenriho]], nebo zmínka o vlkodlakovi na [[Dalmácie|dalmatském]] ostrově [[Pašman]]u z roku [[1403]]. V [[Čechy|Čechách]] pochází nejstarší zmínka z [[Alexandreida|Alexandreidy]] ze [[14. století]]. [49] => [50] => V lidové víře se o vlkodlacích objevují podobné příběhy jako o [[Upír (nemrtvý)|upírech]] a tyto dvě bytosti jsou často ztotožňovány.{{Citace monografie [51] => | příjmení = Máchal [52] => | jméno = Jan [53] => | titul = Bájesloví slovanské [54] => | vydavatel = Votobia [55] => | místo = Olomouc [56] => | rok = 1995 [57] => | strany = 22 [58] => | isbn = 80-85619-19-9 [59] => }} Existuje mnoho způsobů jak se jím člověk stává, jedná se například o ty, co se narodili nohama napřed, nebo se zuby, děti ženy a upíra nebo vlka, narození pod vládou určité [[Planeta|planety]]. Stačí se také napít z vlčí stopy. Do vlkodlaka může být člověk i [[Kletba|zaklet]] čarodějnicí, nejčastěji se tak stává novomanželům jedoucím na [[Svatba|svatbu]]. Takoví vlkodlaci neškodí, ale musí zůstat ve vlčí podobě, dokud je ten, kdo je zaklel, neodkleje. Proměnit se může i mrtvý, přes něhož přeběhne kohout, kočka nebo pes. V noci pronásleduje mladé ženy a se svou vdovou má děti bez kostí. [60] => [61] => Vlkodlaci se mění i v jiná zvířata než ve vlka, například v koně, krávu, psa, kočku nebo slepici. K proměně dochází buď v noci, v pozici [[Kozelec|kozelce]] nebo o [[slunovrat]]u, zrušit jí mohlo kohoutí zakokrhání nebo oslovení [[Křestní jméno|křestním jménem]]. V noci škodí dobytku, kterému saje mléko, a posílá na něj nemoci, kromě toho ubližuje i lidem. Na [[Istrie (poloostrov)|Istrii]] a v některých částech Slovinska se věřilo, že každá rodina má svého vlkodlaka (kudlak), který jí škodí, a zároveň bílého vlkodlaka [[krsnik]]a, který ji před ním chrání. [62] => [63] => Velmi podobné představy o vlkodlacích jako Slované měli i Baltové, hlavně [[Lotyši]] a [[Litevci]]. U nich však vlkodlaci nebyli vnímání negativně, v Lotyšsku se věřilo, že k proměně stačí člověku protáhnout se za úplňkové noci dírou pod kořeny stromu, nejčastěji [[Borovice lesní|borovice]], a odříkat přitom příslušná zaklínadla. Švédský kronikář Olaf Magnus popsal počátkem 16. století Litvu jako zemi zamořenou vlkodlaky. Ti se měli scházet na [[Štědrý večer]] a soutěžit ve skákání přes zdi, ten, který zeď nepřeskočil, byl ostatními potrestán. Podle Magnuse litevští vlkodlaci trhali dobytek a ovce, také se ale vloupávali do sklepů a vypíjeli ze sudů [[pivo]], což měl být hlavní rozdíl mezi vlky a vlkodlaky. [64] => [65] => == Tradiční obraz == [66] => [67] => Poměrně zajímavé a komplikované byly i představy o procesu, kterým se člověk nebo umrlec mohl stát vlkodlakem. Tyto představy lze rozdělit do několika základních skupin a je třeba mít na paměti, že nikde nebyly všechny tyto možnosti uznávány. [68] => # '''Způsob či doba narození''' – do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím nemusí, ale je to velmi pravděpodobné) kdo se narodí s již vyrostlými zuby, nebo nohama napřed, dále jsou to lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk musí stát, pokud pochází ze styku ženy s [[upír (nemrtvý)|upírem]], nebo vlkem; pokud žena neotěhotněla s upírem (vlkem), ale měla s ním pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomovat, že vlkodlaci od narození mají možnost proměňovat se i v jiná zvířata, než je [[vlk]] (ne ve všechna, ale je jich poměrně značný počet např. [[medvěd]], [[Pes domácí|pes]], [[kočkovití|kočka]], [[tur domácí|kráva]]) [69] => # '''Zakletí''' – pokud [[čaroděj]] (nikoli [[čarodějnictví|čarodějnice]]) zakleje člověka do vlčí podoby, stává se „hodným“ vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky [70] => # '''Přímým stykem''' – pokousání vlkodlakem již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí) nebo spojením krve vlkodlaka a člověka. [71] => # '''Měňavci – '''měňavci jsou v celém rodu, ale někdy se přece najde někdo kdo se nezmění, dokážou měnit ve většinu zvířat, ale někdy se najde někdo kdo zastaví proměnu jen u jednoho zvířete v celém rodě, měňavci na rozdíl od ostatních svoji podobu ve zvířeti mohou ovládat a měnit kdykoliv se jim zachce [72] => # '''Umrlci''' – umrlec se vlkodlakem stane pokud přes jeho hrob přeběhne [[kočkovití|kočka]], [[Pes domácí|pes]], nebo [[kur domácí|kohout]]. [73] => [74] => Způsob, jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál [[mléko]] a sesílal na dobytek [[mor]]. Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě. [75] => [76] => Zakletí vlkodlaci byli dobří, lidem pomáhali, vysvobozeni mohli být pouze tak, že z nich týž čaroděj, který je zaklel, opět kletbu sňal. Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, nebyli nutně zlí (ačkoli zpravidla tomu tak bylo). Jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí, ačkoliv nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu. V pověstech některých národů (např. Lotyšů) se vlkodlak musel před proměnou svléknout do naha, přičemž své šaty nutně potřeboval ke zpětné proměně v člověka. Pokud mu šaty někdo ukradl, nemohl se vlkodlak proměnit a zůstal (často natrvalo) ve vlčí podobě. Umrlci byli zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svojí ženou. Pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí. [77] => [78] => Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát [[vampýr]]em, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a [[vědma|vědmy]] čekal vždy osud vampýra. Další poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývali s [[upír (nemrtvý)|upíry]] a existují o nich prakticky stejné historky. [79] => [80] => == Reference == [81] => [82] => [83] => == Literatura == [84] => * {{Citace monografie [85] => | příjmení = Ginzburg [86] => | jméno = Carlo [87] => | odkaz na autora = Carlo Ginzburg [88] => | titul = Noční příběh [89] => | vydavatel = Argo [90] => | místo = Praha [91] => | rok = 2003 [92] => | isbn = 80-7203-514-2 [93] => }} [94] => * {{Citace monografie [95] => | příjmení = Lecouteux [96] => | jméno = Claude [97] => | odkaz na autora = Claude Lecouteux [98] => | titul = Víly, čarodějnice a vlkodlaci ve středověku: Příběh dvojníka [99] => | vydavatel = Volvox Globator [100] => | místo = Praha [101] => | rok = 1998 [102] => | isbn = 80-7207-155-6 [103] => }} [104] => * [[Martin Stejskal]], ''Labyrintem míst klatých'', Praha, Eminent, 2011 [105] => * [[Frank Wollman]], Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské // Národopisný věstník československý. — № [http://www.nulk.cz/ek-obsah/vestnik/html/knihy/vestnik16/index.htm 16/1923]. — S. 145—149; [http://www.nulk.cz/ek-obsah/vestnik/html/knihy/vestnik18/index.htm № 18/1926]. — S. 133—156. [106] => * LUKAVEC, Jan. Vlkodlaci, erotika a zločin. In ''Bytosti na pomezí: texty o literární fantastice.'' Praha: Pulchra, 2016. 284 s. {{ISBN|978-80-7564-003-1}}. [107] => [108] => == Externí odkazy == [109] => * {{Commonscat}} [110] => * {{Wikislovník|heslo=vlkodlak}} [111] => [112] => {{Autoritní data}} [113] => [114] => [[Kategorie:Evropské mytické bytosti]] [115] => [[Kategorie:Slovanské mytické bytosti]] [116] => [[Kategorie:Mytická zvířata]] [117] => [[Kategorie:Teriantropové]] [] => )
good wiki

Vlkodlak

Německá dřevořezba z roku 1722 Vlkodlak či Lykantrop je v evropských mýtech a folklóru člověk měnící se ve vlka, případně v hybrida člověka a vlka. Příčina tohoto statusu bývá různá, například kletba, specifické okolnosti narození nebo pokousání jiným vlkodlakem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'vlk','upír (nemrtvý)','kočkovití','Peter Stumpp','Pes domácí','Skytové','čaroděj','bretaň','Publius Vergilius Maro','Galén','Křestní jméno','Petronius'

Bretaň

Čaroděj

Galén

Kočkovití

Petronius

Skytové

Vlk