Array ( [0] => 15480581 [id] => 15480581 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vodík [uri] => Vodík [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Vodík je chemický prvek s chemickým symbolem H a atomovým číslem 1. Je to nejběžnější prvek ve vesmíru a také nejlehčí prvek v periodické tabulce. Jeho jméno pochází z řeckého „hydro“ znamenající voda. Vodík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. V přírodě se vyskytuje hlavně ve formě molekul H2. Tento plyn se využívá jako palivo nebo ochrannou atmosféru v různých průmyslových procesech. Vodík se také využívá jako redukční činidlo ve výrobě organických sloučenin. Vodík je nezbytný pro život, protože tvoří součást vody a mnoha biologicky důležitých sloučenin. V tělech organismů se nachází v biologickém vodíku vázaném na uhlíkové řetězce sloučenin. V medicíně se vodík používá jako kontrastní látka při rentgenových a magnetických rezonančních vyšetřeních. Také se zkoumají jeho potenciální terapeutické účinky v oblasti protizánětlivé, antioxidativní a protistresové léčby. Vodík je také důležitý v jaderné fúzi, což je technologie, která využívá sloučení atomových jader za velkých teplot a tlaku. Tato technologie by mohla poskytnout čistou a neomezenou energii. Vodík je také studován v kosmologii jako základní stavební prvek vesmíru. Byly nalezeny důkazy, že vodík byl prvním prvkem, který se vytvořil po Velkém třesku. Vodík je důležitým a vielseitigemchemickým prvkem s mnoha aplikacemi při výrobě různých výrobků a technologií. [oai] => Vodík je chemický prvek s chemickým symbolem H a atomovým číslem 1. Je to nejběžnější prvek ve vesmíru a také nejlehčí prvek v periodické tabulce. Jeho jméno pochází z řeckého „hydro“ znamenající voda. Vodík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. V přírodě se vyskytuje hlavně ve formě molekul H2. Tento plyn se využívá jako palivo nebo ochrannou atmosféru v různých průmyslových procesech. Vodík se také využívá jako redukční činidlo ve výrobě organických sloučenin. Vodík je nezbytný pro život, protože tvoří součást vody a mnoha biologicky důležitých sloučenin. V tělech organismů se nachází v biologickém vodíku vázaném na uhlíkové řetězce sloučenin. V medicíně se vodík používá jako kontrastní látka při rentgenových a magnetických rezonančních vyšetřeních. Také se zkoumají jeho potenciální terapeutické účinky v oblasti protizánětlivé, antioxidativní a protistresové léčby. Vodík je také důležitý v jaderné fúzi, což je technologie, která využívá sloučení atomových jader za velkých teplot a tlaku. Tato technologie by mohla poskytnout čistou a neomezenou energii. Vodík je také studován v kosmologii jako základní stavební prvek vesmíru. Byly nalezeny důkazy, že vodík byl prvním prvkem, který se vytvořil po Velkém třesku. Vodík je důležitým a vielseitigemchemickým prvkem s mnoha aplikacemi při výrobě různých výrobků a technologií. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - chemický prvek [1] => [2] => | značka = H [3] => | protonové číslo = 1 [4] => | nukleonové číslo = 1 [5] => | název = Vodík [6] => | latinsky = hydrogenium [7] => | nad = [8] => | pod = [[Lithium|Li]] [9] => | vlevo = [10] => | vpravo = [[Helium]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => [13] => | chemická skupina = Nekovy [14] => | číslo CAS = 1333-74-0 [15] => | skupina = 1 [16] => | perioda = 1 [17] => | blok = s [18] => | koncentrace v zemské kůře = 1 540 ppm [19] => | koncentrace v mořské vodě = 108 000 mg/l [20] => | obrázek = Hydrogenglow.jpg [21] => | emisní spektrum = Hydrogen_Spectra.jpg [22] => | vzhled = bezbarvý plyn [23] => [24] => | relativní atomová hmotnost = 1,007 94{{Citace elektronické monografie [25] => | titul = Standard atomic weights 2015 [26] => | vydavatel = CIAAW [27] => | datum_vydání = 2015 [28] => | datum_aktualizace = srpen 2015 [29] => | datum_přístupu = 2015-12-10 [30] => | url = http://www.ciaaw.org/atomic-weights.htm [31] => | jazyk = anglicky [32] => }} [33] => | atomový poloměr = 28 pm [34] => | kovalentní poloměr = 37 pm [35] => | Van der Waalsův poloměr = 120 pm [36] => | elektronová konfigurace = 1s1 [37] => | oxidační čísla = −I, I [38] => [39] => | skupenství = [[Plyn]]né [40] => | krystalografická soustava = Šesterečná [41] => | hustota = 0,089 9 kg/m3 [42] => | kritická hustota = 0,031 2 g/cm3 [43] => | tvrdost = [44] => | magnetické chování = [[Diamagnetismus|Diamagnetický]] [45] => | teplota tání = −259,125 [46] => | teplota varu = −252,882 [47] => | kritická teplota = −239,9 [48] => | kritický tlak = 1 307 kPa [49] => | molární objem = 11,42×10−6 m3/mol [50] => | součinitel dynamické viskozity = 0,011 mPa s (''kapalný'') [51] => | tlak syté páry = 209 Pa při 23 K [52] => | rychlost zvuku = Při 0 °C 1 269,5 m/s [53] => | index lomu = 1,109 74 (''n''D, při ''t''v)
1,0000 139 6 (''n''D) [54] => | relativní permitivita = 1,228 (kapalina při ''t''v)
1,000 264 (''0 °C'') [55] => | elektrická vodivost = [56] => | měrný elektrický odpor = 10−8Ω m [57] => | tepelná vodivost = 0,1815 W⋅m−1⋅K−1 [58] => [59] => | skupenské teplo tání = 0,058 68 J/mol [60] => | specifické teplo tání = 58,6 J/g [61] => | skupenské teplo varu = 0,449 36 J/mol [62] => | specifické teplo varu = 451,9 J/g [63] => | molární atomizační entalpie = 217,997 kJ/mol [64] => | standardní molární entropie = 130,570 J K−1 mol−1 (''molekula H2'')
114,604 J K−1 mol−1 (''atom H•'') [65] => | měrná tepelná kapacita = 14 304 J kg−1K−1 [66] => [67] => | Van der Waalsovy konstanty = 0,024 76 Pa m6 mol−2 (''a'')
26,61×10−6 m3 mol−1 (''b'') [68] => | standardní elektrodový potenciál = (H+I → H0) 0 V
(H0 → H−I) −2,23 V [69] => | elektronegativita = 2,1 [70] => | spalné teplo na m3 = 12,8 MJ/m3 [71] => | spalné teplo na kg = 141,9 MJ/kg [72] => | ionizační energie = 13,598 [[elektronvolt|eV]] [73] => | iontový poloměr = (H−) 154 pm
(H+) v limitě 0 pm [74] => [75] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [76] => | nukleonové číslo = 1 [77] => | značka = H [78] => | výskyt = 99,9885 [79] => | spin = 1/2+ [80] => | počet neutronů = 0{{Citace elektronického periodika [81] => | titul = NDS ENSDF [82] => | periodikum = www-nds.iaea.org [83] => | url = https://www-nds.iaea.org/relnsd/NdsEnsdf/nuclide.jsp?NUCID=1H [84] => | datum přístupu = 2019-03-25 [85] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200329011728/https://www-nds.iaea.org/relnsd/NdsEnsdf/nuclide.jsp?NUCID=1H [86] => | datum archivace = 2020-03-29 [87] => }} [88] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [89] => | nukleonové číslo = 2 [90] => | značka = [[Deuterium|D]] [91] => | výskyt = 0,0115 [92] => | spin = 1+ [93] => | počet neutronů = 1{{Citace elektronického periodika [94] => | titul = NDS ENSDF [95] => | periodikum = www-nds.iaea.org [96] => | url = https://www-nds.iaea.org/relnsd/NdsEnsdf/nuclide.jsp?NUCID=2H [97] => | datum přístupu = 2019-03-25 [98] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200329011729/https://www-nds.iaea.org/relnsd/NdsEnsdf/nuclide.jsp?NUCID=2H [99] => | datum archivace = 2020-03-29 [100] => }} [101] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [102] => | nukleonové číslo = 3 [103] => | značka = [[Tritium|T]] [104] => | výskyt = [[Radionuklid|umělý]] [105] => | spin = 1/2+ [106] => | poločas = 12,32 let [107] => | způsob = [[Přeměna beta minus|β−]] [108] => | energie = 18,592 [109] => | nukleonové číslo produktu = 3 [110] => | značka produktu = [[Helium|He]]{{Citace elektronického periodika [111] => | titul = NDS ENSDF [112] => | periodikum = www-nds.iaea.org [113] => | url = https://www-nds.iaea.org/relnsd/NdsEnsdf/nuclide.jsp?NUCID=3H [114] => | datum přístupu = 2019-03-25 [115] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200329011728/https://www-nds.iaea.org/relnsd/NdsEnsdf/nuclide.jsp?NUCID=3H [116] => | datum archivace = 2020-03-29 [117] => }} [118] => }} [119] => | R-věty = {{R|12}} [120] => | S-věty = {{S|2}},{{S|9}},{{S|16}},{{S|33}} [121] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS02}}{{Citace elektronického periodika | titul = Hydrogen | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/783 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Nebezpečí}} [122] => }} [123] => [[Soubor:19. Експлозија на смеса од водород и воздух.webm|náhled|280px]] [124] => '''Vodík''' (chemická značka '''H''', {{Vjazyce2|la|hydrogenium}}) je nejlehčí a nejjednodušší [[plyn]]ný [[chemický prvek]]. Tvoří převážnou část [[Hmota|hmoty]] ve [[Vesmír|vesmíru]]. Elementární vodík (H2) má široké praktické využití: zdroj energie, [[redukční činidlo]] v [[Chemická syntéza|chemické syntéze]] nebo [[Metalurgie|metalurgii]] a také jako náplň [[Meteorologický balon|meteorologických]] a [[Pouťový balónek|pouťových balónků]] a do [[1930–1939|30. let 20. století]] i [[Vzducholoď|vzducholodí]]. [125] => [126] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [127] => [[Soubor:Dihydrogen-3D-vdW.png|náhled|vlevo|Molekula vodíku]] [128] => [129] => Vodík je bezbarvý, lehký [[plyn]], bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, pro jeho hoření je nutný oxidační prostředek, kterým je nejčastěji vzdušný [[kyslík]]. Je 14,38× [[hustota|lehčí]] než [[vzduch]] a vede [[teplo]] sedmkrát lépe než [[vzduch]].{{Citace monografie [130] => | příjmení = 1946- [131] => | jméno = Vohlídal, Jiří, [132] => | titul = Chemické a analytické tabulky [133] => | oclc = 84981412 [134] => | vydání = 1. vyd [135] => | vydavatel = Grada [136] => | místo = Praha [137] => | počet stran = 647 [138] => | isbn = 8071698555 [139] => }} Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s [[fluor]]em se [[Chemická sloučenina|slučuje]] za pokojové [[teplota|teploty]]. Je značně [[reaktivita|reaktivnější]] při zahřátí, především s [[kyslík]]em a [[halogeny]] se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této [[chemická reakce|reakce]] je nutná [[inicializace]] (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve [[voda|vodě]], ale některé [[kovy]] ho pohlcují (nejlépe [[palladium]]). [140] => [141] => Vodík vytváří [[Chemická sloučenina|sloučeniny]] se všemi [[chemický prvek|prvky]] [[Periodická tabulka|periodické tabulky]] (s výjimkou [[Vzácné plyny|vzácných plynů]]), zejména pak s [[uhlík]]em, [[kyslík]]em, [[síra|sírou]] a [[dusík]]em. Ty tvoří základní stavební jednotky [[život]]a na [[Země|Zemi]]. [142] => [143] => Vodík je schopen tvořit zvláštní typ [[Chemická vazba|chemické vazby]] nazývaný [[vodíková vazba]] nebo také [[Vodíková vazba|vodíkový můstek]], kde vázaný [[atom]] vodíku vykazuje [[chemická afinita|afinitu]] i k dalším [[atom]]ům, s nimiž není poután klasickou [[chemická vazba|chemickou vazbou]]. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy [[kyslík]]u, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti [[voda|vody]] (vysoký [[bod varu]] a [[bod tání|tání]] atd.). [144] => [145] => Zajímavou vlastností vodíku je jeho schopnost „rozpouštět“ se v některých [[Kovy|kovech]], např. v [[palladium|palladiu]] nebo [[platina|platině]]. Ty poté fungují jako [[katalyzátor]]y [[chemická reakce|chemických reakcí]]. Je to způsobeno tím, že má vodík velmi malé [[molekula|molekuly]], které jsou schopny procházet krystalovou mříží různých materiálů. [146] => [147] => == Historický vývoj == [148] => Již [[Robert Boyle]] (viz také [[Boyleův–Mariottův zákon]]) pozoroval v roce 1671 reakci železa se zředěnými kyselinami (sírovou a chlorovodíkovou), která vedla k tvorbě plynného vodíku, ale nepoznal, že se takto uvolněný plyn liší od vzduchu. [149] => [150] => Teprve v roce 1766 si [[Henry Cavendish]] uvědomil, že tento plyn je chemické individuum a nazval jej „hořlavým vzduchem“. Cavendish je takto považován za objevitele vodíku jako chemického prvku. Cavendish však spekuloval, že tento hořlavý vzduch je vlastně hledaná hypotetická látka, [[Flogistonová teorie|flogiston]], a své flogistonové teorie se nikdy nevzdal. Nicméně v roce 1781 zjistil, že tato látka tvoří při hoření vodu, což otevřelo cestu k objevu vodíku jako chemického prvku (elementu). [151] => [152] => V roce 1783 pojmenoval [[Antoine Lavoisier]] tento prvek „hydrogen“ podle řeckých slov {{cizojazyčně|grc|ὕδωρ}} (''hýdōr'', „voda“) a {{cizojazyčně|grc|γεννάω}} (''gennáo'', „tvořím“). Lavoisier syntetizoval vodu hořením vodíku v proudu kyslíku a kvantitativní výsledky potvrdily, že voda není element, což se po 2000 let považovalo za zřejmé, nýbrž sloučenina těchto dvou prvků. Lavoisier provedl rovněž rozklad vody rozžhaveným železem v roce 1783. [153] => [154] => Rozklad vody elektrickým proudem na jednotlivé složky, kyslík a vodík, poprvé provedli Jan Rudolph Deiman a Adriaan Paets van Troostwijk v roce 1789.{{Citace periodika|příjmení = Levie|jméno = R. de|titul = |periodikum = Journal of Electroanalytical Chemistry|datum = 1999|ročník = |číslo = 476(1)|strany = 92–93|url = }} [155] => [156] => Český název pro vodík pochází od [[Jan Svatopluk Presl|Jana Svatopluka Presla]], který spolu s [[Karel Slavoj Amerling|Karlem Slavojem Amerlingem]] vytvořil v polovině 19. století české názvy pro tehdy známé prvky ještě před tím, než [[Dmitrij Ivanovič Mendělejev|Mendělejev]] publikoval v roce 1869 svůj objev [[Periodická tabulka|periodické tabulky prvků]]. Vodík je jeden z deseti tzv. archaických názvů prvků, které se v češtině používají dodnes, ostatní názvy se neujaly.{{Citace elektronické monografie|titul = canov.jergym.cz|url = http://canov.jergym.cz/objevite/objevite/tabulka_2.html|vydavatel = canov.jergym.cz|datum přístupu = 2016-02-08}} [157] => [158] => Vodík je jediný prvek, jehož izotopy mají vlastní chemické názvy a značky. [[Deuterium]] (D, 2H) je izotop tvořený jedním protonem a jedním neutronem v jádře atomu, [[tritium]] (T, 3H) je izotop tvořený jedním protonem a dvěma neutrony v jádře atomu. Pro samotný vodík je vyhrazen název protium, ale značka P se nepoužívá, protože je obsazena značkou fosforu (P). [[Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii|IUPAC]] umožňuje používání značek D, T, ale preferuje 2H, 3H. [159] => [160] => Plynný vodík se vyskytuje ve dvouatomové molekule H2, která je mnohem stabilnější než atomární vodík. Za normální teploty se vodík chová tak, jako by byl směsí tří objemů orthovodíku (jádra atomů vodíku v molekule mají stejný [[spin]]) a jednoho objemu paravodíku (opačný spin). Při skladování kapalného vodíku probíhá přeměna ve směru ortho → para, která je exotermická natolik, že může dojít ke ztrátě až 2/3 původní kapaliny. Bylo nutno vyvinout postup, kdy se při zkapalňování vodíku zároveň provádí přeměna na para- H2. [161] => [162] => Deuterium bylo spektroskopicky pozorováno v roce 1931, příprava téměř čisté sloučeniny D2O (tzv. [[těžká voda]]) byla provedena elektrolyticky v roce 1933. [163] => [164] => Tritium bylo poprvé připraveno v roce 1934 bombardováním sloučenin deuteria deuterony, schematicky 2H+2H → 3H +H.{{Citace monografie|příjmení = Heslop|jméno = R.B.|příjmení2 = Jones|jméno2 = K.|titul = Anorganická chemie|vydání = První vydání|vydavatel = SNTL|místo = Praha|rok = 1982|počet stran = 836|strany = 267–275|isbn = }} [165] => [166] => == Výskyt v přírodě == [167] => Elementární vodík je na Zemi přítomen jen vzácně. Nejvíce elementárního vodíku se vyskytuje v blízkosti sopek v sopečných plynech. Plynný vodík se v našem prostředí vyskytuje ve formě dvouatomových molekul H2, je však známo, že v mezihvězdném prostoru je přítomen z převážné části jako atomární vodík H. V zemské atmosféře se vyskytuje jen ve vyšších vrstvách a díky své mimořádně nízké hmotnosti postupně z atmosféry vyprchává. Elementární vodík je však jednou z podstatných složek [[zemní plyn|zemního plynu]], vyskytuje se i v ložiscích [[uhlí]]. [168] => [169] => Ze sloučenin je nejvíce zastoupena [[voda]], která jako moře a oceány pokrývá 2/3 zemského povrchu. Bylo vypočteno, že se vodík podílí na složení zemské kůry (včetně atmosféry a hydrosféry) 0,88 hmotnostními procenty a 15,5 atomárními procenty. [170] => [171] => Další významný zdroj vodíku představují organické sloučeniny. Vodík patří společně s [[uhlík]]em, [[kyslík]]em a [[dusík]]em mezi [[biogenní prvky]], které tvoří základní stavební kameny všech živých organismů. Díky tomu se vodík vyskytuje prakticky ve všech sloučeninách tvořících nejvýznamnější surovinu současné energetiky a organické chemie – [[ropa|ropu]]. [172] => [173] => Vodík je základním stavebním prvkem celého [[vesmír]]u, vyskytuje se jak ve všech svítících hvězdách, tak v mezigalaktickém prostoru. Podle současných měření se podílí ze 75 % na hmotě a dokonce z 90 % na počtu atomů přítomných ve vesmíru. [174] => [175] => == Tvorba v přírodě a průmyslová výroba == [176] => Vodík se v přírodě tvoří při rozkladu organických látek některými [[bakterie]]mi. [[Genetické inženýrství]] usiluje o zdokonalení tohoto procesu do míry průmyslově využitelné k produkci vodíku pro vodíkové motory. [177] => [178] => Vodík se uvolňuje při koksování [[uhlí]], takže ve [[svítiplyn]]u a [[koksárenský plyn|koksárenském plynu]] tvoří okolo 50 % obj. Toho se dříve využívalo při průmyslové výrobě vodíku tak, že se tyto plyny zkapalnily a vodík se oddestiloval. [179] => [180] => Vodík se ve velkém průmyslově vyrábí termickým rozkladem [[methan]]u ([[zemní plyn|zemního plynu]]) při 1000 °C (tzv. parním reformingem zemního plynu). Tato technologie je nejlevnější, reaguje směs metanu a vodní páry za vzniku vodíku a CO2. Účinnost se pohybuje okolo 80 %, ale značnou nevýhodou je, že na 1 kg vyrobeného vodíku se vyprodukuje 5,5 kg CO2.{{Citace elektronického periodika [181] => | titul = Výroba vodíku [182] => | periodikum = Devinn.cz [183] => | url = https://www.devinn.cz/blog/vyroba-vodiku [184] => | jazyk = cs [185] => | datum přístupu = 2023-03-04 [186] => }} [187] => :CH4 → C + 2 H2 [188] => [189] => Jedna z mála využívaných příprav vodíku je katalytické štěpení [[methanol]]u vodní parou při 250 °C. [190] => :CH3OH + H2O → CO2 + 3 H2 [191] => [192] => Další málo využívaná příprava je katalytický rozklad [[amoniak]]u při teplotě okolo 1000 °C [193] => :2 NH3 → N2 + 3 H2 [194] => [195] => Rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselinách se využívá k přípravě vodíku v laboratoři. Nejčastěji se k tomu využívá reakce [[zinek|zinku]] s [[kyselina chlorovodíková|kyselinou chlorovodíkovou]]. [196] => :Zn + 2 HCl → ZnCl2 + H2 [197] => [198] => Reakcí amfoterních kovů s roztoky hydroxidů vznikají rozpustné hydroxokomplexy a vodík, nejtypičtější je reakce [[hliník]]u s roztokem [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]]. Lze využít i reakce [[křemík]]u s roztokem hydroxidu (například [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] nebo směsi [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] a [[hydroxid vápenatý|hydroxidu vápenatého]]). [199] => :2 Al + 2 NaOH + 6 H2O → 2 Na[Al(OH)4] + 3 H2 [200] => :Si + 4 NaOH → Na4SiO4 + 2 H2 [201] => :Si + Ca(OH)2 + 2 NaOH → Na2SiO3 + CaO + 2 H2 [202] => Vodík vzniká také jako odpadní produkt při výrobě [[hydroxidy|hydroxidů]]. Například [[sodík]] reaguje s [[voda|vodou]] za vzniku [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] a vodíku. [203] => :2 Na + 2 H2O → 2 NaOH + H2 [204] => [205] => Reakcí [[hydrid vápenatý|hydridu vápenatého]] s vodou vzniká [[hydroxid vápenatý]] a vodík, ale reakce je pro praktické použití nevyužitelná, protože [[hydrid vápenatý]] je velmi drahý. [206] => :CaH2 + 2 H2O → Ca(OH)2 + 2 H2 [207] => [208] => Vedením vodní páry přes rozžhavené [[železo]] vzniká [[oxid železnato-železitý]] a vodík. Tento oxid se dá využít k tvorbě permanentních [[magnet]]ů. [209] => :3 Fe + 4 H2O → Fe3O4 + 4 H2 [210] => [211] => Dřívější velmi využívaná příprava vodíku byla reakce [[koks]]u s vodní párou. Takto vzniká hlavně vodní plyn. [212] => :H2O + C → CO + H2 … reakce probíhá dále … CO + H2O → CO2 + H2 [213] => [214] => Další z možností je reakce [[methan]]u s vodní párou. Je také možno k methanu a vodní páře přidat [[kyslík]] a reakce probíhá za velmi velkého zisku vodíku. [215] => :CH4 + H2O → CO + 3 H2 [216] => :12 CH4 + 5 H2O + 5 O2 → 29 H2 + 9 CO + 3 CO2 [217] => [218] => Poslední z alespoň trochu běžných příprav vodíku je reakce [[fosfor]]u s vodní párou za vzniku [[kyselina fosforečná|kyseliny fosforečné]] a vodíku. [219] => :2 P + 8 H2O → 2 H3PO4 + 5 H2 [220] => [221] => Průmyslově se vodík vyrábí [[elektrolýza|elektrolýzou]] vody. [222] => :2 H2O → 2 H2 + O2 [223] => [224] => Do budoucna se počítá s výrobou vodíku pomocí [[jaderná energie|jaderné energie]], a to buď termochemicky (vysokými teplotami - viz [[Mezinárodní fórum pro IV. generaci]]) nebo prostřednictvím [[Elektrický proud|elektrického proudu]] (jaderné elektrárny by tak mohly být využívány v době, kdy pro vyráběný proud není odběr). Taková produkce by mohla být i levnější než z obnovitelných zdrojů.https://www.terrestrialenergy.com/2021/05/03/clean-hydrogen-at-industrial-scale-requires-generation-iv-nuclear/ {{Wayback|url=https://www.terrestrialenergy.com/2021/05/03/clean-hydrogen-at-industrial-scale-requires-generation-iv-nuclear/ |date=20220221080648 }} - Clean Hydrogen at Industrial Scale Requires Generation IV Nuclear [225] => [226] => == Využití == [227] => Hlavní využití elementárního vodíku: [228] => * V chemickém průmyslu je vodík výborným redukčním činidlem, sloužícím k sycení násobných vazeb organických molekul, např. při [[Hydrogenace|ztužování rostlinných olejů]]. [229] => * Redukčních vlastností plynného vodíku se někdy využívá v [[metalurgie|metalurgii]] k získávání kovů z jejich rud ([[wolfram]], [[molybden]]). Tento proces se ovšem využívá pouze tehdy, kdy nelze využít běžnější redukční činidla, jako je např. koks nebo dřevěné uhlí. Je to jednak kvůli poměrně vysoké ceně vodíku, ale především s ohledem na riziko možného výbuchu vodíku při kontaminaci prostředí kyslíkem nebo vzduchem za vysoké teploty. [230] => * Vodík jako zdroj energie představuje pravděpodobně budoucnost energetiky i dopravy. Při spalování vodíku vzniká vedle značného energetického zisku (96–120 MJ/kg vodíku{{Citace monografie [231] => | příjmení = Libra [232] => | jméno = Martin [233] => | titul = Jaderná Energie [234] => | vydavatel = ILSA [235] => | místo = Praha [236] => | rok = 2012 [237] => | počet_stran = 167 [238] => | kapitola = 13. Akumulace energie [239] => | strany = 142 [240] => | isbn = 978-80-904311-6-4 [241] => | jazyk = Český [242] => }}) pouze ekologicky naprosto nezávadná voda. Automobilové motory na bázi spalování plynného vodíku jsou v současné době předmětem intenzivního výzkumu předních světových výrobců motorů. V současnosti je však většina vodíku získávána z fosilních paliv, a vodík jako mezistupeň snižuje účinnost jejich využití. [[Ústav jaderného výzkumu]] v [[Řež]]i vyvinul [[TriHyBus]] – český [[Hybridní pohon|hybridní]] [[autobus]] na [[vodíkový pohon]], [[elektrobus]] čerpající energii z [[Palivový článek|palivových článků]]. [243] => * Pro výhodný poměr chemická energie/hmotnost je vodík používán jako raketové palivo (například pro [[Kosmický raketoplán|raketoplán]]). [244] => * Zdokonalení a zlevnění [[palivový článek|palivového článku]] postupně umožňuje jeho širší nasazení. V tomto energetickém zařízení se energie chemické reakce vodíku s kyslíkem přeměňuje přímo na elektrickou energii. Jako paliva se přitom používá plynného vodíku, kyslík je u některých článků dodáván z atmosféry jako při normálním hoření. [[Účinnost (fyzika)|Účinnost]] tohoto procesu dosahuje v současné době hodnoty 60 %, což je podstatně více než při spalování vodíku a následným využitím vzniklého tepla pro výrobu elektrické energie. Nevýhodou současných palivových článků je stále ještě jejich vysoká cena a fakt, že proces je doposud značně citlivý vůči katalytickým jedům, takže vyžaduje použití velmi čistých chemikálií. Proto se palivové články od šedesátých let [[20. století|20. století]] využívají především v kosmických technologiích, kde uvedené nevýhody nejsou příliš významné. [245] => * Perspektivně jsou izotopy vodíku pokládány za hlavní energetický zdroj při využití řízené [[termonukleární fúze]], kdy lze slučováním lehkých atomových jader dosáhnout významného energetického zisku. Jaderná fúze však zůstává ve stádiu experimentálních prototypů a jejich zavedení do praxe lze očekávat v horizontu několika desítek let (v roce 2008 začala probíhat výstavba termonukleárního reaktoru [[ITER]] ve [[Francie|francouzském]] [[Cadarache]]). Praktické využití jaderné fúze se doposud uskutečnilo pouze při výrobě [[Termonukleární zbraň|termonukleární bomby]]. [[Soubor:Hindenburg burning.jpg|náhled|Požár [[LZ 129 Hindenburg|vzducholodi Hindenburg]], plněné vodíkem]] [246] => * Hoření vodíku s kyslíkem je silně exotermní a vyvíjí teploty přes 3 000 °C. Toho se běžně využívá při svařování nebo řezání kyslíko-vodíkovým plamenem nebo v metalurgii při zpracování těžko tavitelných kovů. [247] => * Vodík slouží jako chladivo alternátorů v elektrárnách. [248] => * Mimořádně nízké hustoty plynného vodíku se využívalo v počátcích [[letectví]] k plnění [[vzducholoď|vzducholodí]] a [[Balon|balónů]]. Náhrada výbušného vodíku inertním [[helium|heliem]] byla prakticky využitelná pouze v Severní Americe s přírodními zdroji podzemního helia. Navíc bylo helium [[embargo]]váno pro vývoz do nacistického [[Německo|Německa]]. Když v roce [[1937]] [[LZ 129 Hindenburg|vzducholoď Hindenburg]] shořela při přistání s několika desítkami obětí, éru vodíkem plněných dopravních prostředků lehčích než vzduch definitivně ukončila. Příčinou exploze vzducholodě Hindenburg byla elektrická jiskra. Jak vzducholoď „pluje“ ve vzduchu, tak se plášť vzducholodě tře o okolní vzduch a tím se balon vzducholodě elektrostaticky nabíjí. V tomto historickém případě šlo o kombinaci počasí v místě přistání, kde bylo před bouřkou, a přetření povrchu vzducholodi nevhodným nátěrem zvyšujícím akumulaci elektrostatického náboje. Stačila pak jediná jiskra, obal se vzňal, od obalu se propálily vnitřní balony s vodíkem, a katastrofa propukla naplno. [249] => * Nízké hustoty a nízké viskozity vodíku se využívá pro snížení tření ve strojích, kde je třeba rychle proudící plynné médium. Příkladem jsou elektrické generátory (kde může tvořit náplň skříně) nebo [[Stirlingův motor]] (jako pracovní médium). [250] => * Vodíku stále více využívá při výrobě [[amoniak]]u z prvků – [[dusík]]u a vodíku. Reakce probíhá za teploty okolo 500 °C, tlaku 10–100 MPa a katalyzátoru aktivovaného železa ([[železo]] je aktivované oxidem hlinitým Al2O3 nebo oxidem draselným K2O). [[Amoniak]] je dnes nejpoužívanějším rostlinným hnojivem. [251] => :N2 + 3 H2 → 2 NH3 [252] => * Reakcí vodíku s [[chlor]]em vzniká [[Kyselina chlorovodíková|chlorovodík]], který pak zavádíme do vody a vzniká [[kyselina chlorovodíková]], která se v průmyslu používá k mnoha reakcím a syntézám. [253] => :H2 + Cl2 → 2 HCl [254] => * Experimentálně se využívá jako fyziologicky inertní dýchací plyn ve směsích pro extrémní hloubkové potápění. Jeho výhodou je velmi nízká hustota a absence [[HPNS]] (nervový syndrom vysokého tlaku). Kvůli vysoké reaktivitě vodíku s kyslíkem jsou při potápění používány směsi s maximálním obsahem kyslíku 4 %. Z tohoto důvodu je směs bezpečně dýchatelná teprve od hloubky 30 m. Jako první použil vodík v dýchací směsi Švéd [[Arne Zetterström]] v roce 1945. Od té doby bylo provedeno několik výzkumných projektů (např. HYDRA 5, HYDRA 8) dokazujících použitelnost vodíkových směsí v hloubkách 400–600 m. Dýchací směs vodíku a kyslíku se nazývá [[HYDROX]] a směs [[kyslík]]u, vodíku a [[Helium|helia]] se nazývá [[HYDRELIOX]]. [255] => [256] => === Vodík a zmírnění klimatické změny (mitigace) === [257] => [[Soubor:Emissions Spectra.webm|náhled|Hydrogen Spectrum Test]] [258] => Většina národních strategií snižování emisí [[Skleníkové plyny|skleníkových plynů]] počítá s využitím vodíku jako paliva. V první fázi by měl být využíván vodík, který v průmyslové výrobě vzniká jako nepotřebný vedlejší produkt (v roce 2023 je obvykle bez dalšího využití spalován). V budoucnosti bude záležet na ekologickém způsobu výroby vodíku.{{Citace elektronického periodika [259] => | titul = Does the world need hydrogen to solve climate change? [260] => | periodikum = Carbon Brief [261] => | url = https://www.carbonbrief.org/in-depth-qa-does-the-world-need-hydrogen-to-solve-climate-change [262] => | datum vydání = 2020-11-30 [263] => | jazyk = en [264] => | datum přístupu = 2020-11-30 [265] => }} Tzv. ''černý vodík'' se vyrábí z [[Černé uhlí|černého uhlí]], ''hnědý vodík'' z [[Hnědé uhlí|hnědého uhlí]]. ''Šedý vodík'' a ''modrý vodík'' ze [[Zemní plyn|zemního plynu]],http://www.enviweb.cz/119182 - Šedý, modrý, zelený aneb Není vodík jako vodík ale i jeho výroba je z hlediska emisí horší než přímo z plynu či uhlí samotného.https://techxplore.com/news/2021-08-touted-blue-hydrogen-worse-gas.html - Touted as clean, 'blue' hydrogen may be worse than gas, coal Za použití elektřiny z [[Obnovitelná energie|obnovitelných zdrojů]] se vyrábí tzv. ''[[zelený vodík]]''.{{Citace elektronického periodika [266] => | titul = ČEZ se účastní výstavby největšího světového elektrolyzéru na výrobu zeleného vodíku [267] => | periodikum = TZB-info [268] => | url = https://oze.tzb-info.cz/akumulace-elektriny/20476-cez-se-ucastni-vystavby-nejvetsiho-svetoveho-elektrolyzeru-na-vyrobu-zeleneho-vodiku [269] => | jazyk = cs [270] => | datum přístupu = 2020-04-14 [271] => }}{{Citace periodika [272] => | příjmení = [273] => | jméno = [274] => | titul = V Nizozemsku vyroste velká továrna na "zelený" vodík [275] => | periodikum = Proud [276] => | datum vydání = [277] => | ročník = 2020 [278] => | číslo = 1 [279] => | strany = 46 [280] => | url = [281] => }} Vodík vyrobený za pomoci jaderné energie se nazývá nejednotně jako ''fialový vodík'', ''růžový vodík'' či ''žlutý vodík''. [282] => [283] => Celková účinnost elektrolýzy (tj. výroby [[Zelený vodík|zeleného vodíku]]) se pohybuje okolo 55–60 %, přičemž na výrobu 1 [[Kilogram|kg]] vodíku je zapotřebí 9 [[Litr|litrů]] [[Voda|vody]] a 60 kWh [[Elektrická energie|elektrické energie]]. [284] => [285] => V roce 2021 byla [[Dotace|nedotovaná]] cena ''šedivého vodíku'' 280 až 320 Kč/kg, přičemž kilogram obsahuje 4× více energie než kilogram [[Motorová nafta|motorové nafty]], což ve výsledku znamená 3× vyšší náklady na provoz vodíkových než fosilních [[Spalovací motor|spalovacích motorů]].{{Citace elektronického periodika [286] => | příjmení = Frei [287] => | jméno = Martin [288] => | titul = Spalovací motor na vodík: Slepá ulička, nebo pomocník pro těžkou práci? [289] => | periodikum = Aktuálně.cz [290] => | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz [291] => | vydavatel = Economia [292] => | odkaz na vydavatele = Economia [293] => | url = https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/spalovaci-motor-na-vodik-slepa-ulicka-nebo-pomocnik/r~92465ca8278011ec94d2ac1f6b220ee8/ [294] => | datum vydání = 2021-10-26 [295] => | jazyk = cs [296] => | datum přístupu = 2023-03-04 [297] => }} Nevýhodou je emise 5,5 kg CO2 na výrobu 1 kg vodíku. V březnu 2023 byla v Praze na Barrandově otevřena první tankovací stanice na vodík s cenou 278 Kč/kg.{{Citace periodika [298] => | příjmení = Pecák [299] => | jméno = Radek [300] => | titul = I v Praze už lze tankovat vodík. Cena je vysoká, ale na kilo dojedete daleko [301] => | periodikum = Deník.cz [302] => | datum vydání = 2023-03-10 [303] => | jazyk = cs [304] => | url = https://www.denik.cz/zivot-ridice/i-v-praze-uz-je-mozne-tankovat-vodik-obsluhu-zvladne-kazdy-20230310.html [305] => | datum přístupu = 2023-03-10 [306] => }} [307] => [308] => === Příklady využití v ČR === [309] => [[Pražská plynárenská]] získala v roce 2023 dotaci na vybudování vodíkové plnicí stanice ve svém areálu v Praze [[Michle|Michli]] za 70 miliónů korun. Bez dotací je její vybudování a provoz neekonomický. V plánu je zajištění zkušebního provozu jednoho vodíkového autobusu MHD, který by kolem plnící stanice jezdil.{{Citace elektronického periodika [310] => | příjmení = Kubátová [311] => | jméno = Zuzana [312] => | titul = Gazprom by musel Evropě dávat plyn zadarmo, říká šéf Pražské plynárenské [313] => | periodikum = Seznam Zprávy [314] => | url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-prazska-plynarenska-vyzkousi-novy-zpusob-jak-zahrat-hlavni-mesto-232424 [315] => | datum vydání = 2023-06-13 [316] => | jazyk = cs [317] => | datum přístupu = 2023-06-13 [318] => }} [319] => [320] => Podle [[Pražská plynárenská|Pražské plynárenské]] nedělá vodík do dvou procent objemu v distribuční plynáreské soustavě žádný problém, avšak v roce 2023 není ekonomicky únosné v ČR zelený vodík vyrábět pomocí FVE ani ho potrubím dopravovat do ČR z větrných elektrárenských polí na severu Německa. [321] => [322] => == Sloučeniny == [323] => [324] => === Hydridy === [325] => [[Hydridy]] jsou obecně všechny dvouprvkové sloučeniny vodíku s prvky. V užším slova smyslu se jako hydridy označují pouze dvouprvkové sloučeniny vodíku s alkalickými kovy a kovy alkalických zemin. Hydridy se dělí na iontové, kovalentní a kovové, které nemají vždy pravidelnou strukturu a pevné stechiometrické složení. Proto se někdy ještě kovové hydridy dělí na kovové, které mají pravidelnou strukturu a stechiometrické složení, nejčastěji to jsou práškovité látky s černou barvou, a [[hydridy]] přechodného typu, které mají proměnlivé složení, které se mění v závislosti na tlaku vodíku. Kovalentní hydridy se dělí na molekulové a polymerní. [326] => [327] => * [[Hydrid sodný]] NaH je bílá krystalická látka s vysokou teplotou tání a varu, která se dá využít jako velmi silné redukční činidlo. Připravuje se zahříváním [[sodík]]u v atmosféře vodíku. S vodou reaguje za vzniku [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] a vodíku. Je to iontový hydrid. [328] => * [[Hydrid vápenatý]] CaH2 je bílá krystalická látka s vysokou teplotou tání a varu, která se dá využít jako velmi silné redukční činidlo. Připravuje se zahříváním [[vápník]]u v atmosféře vodíku. S vodou reaguje za vzniku [[hydroxid vápenatý|hydroxidu vápenatého]] a vodíku. Je to iontový hydrid. [329] => * [[Amoniak]], čpavek neboli azan NH3 je bezbarvý plyn nepříjemné chuti a čpavého zápachu. Dá se lehce zkapalnit a v laboratoři se používá jako polární rozpouštědlo. Vzniká reakcí [[dusík]]u s vodíkem za vyšší teploty a vysokého tlaku. Je to kovalentní hydrid. [[Hydrazin]] je další sloučeninou vodíku s [[dusík]]em N2H4. [330] => * [[Voda]] (v systematickém názvosloví oxidan, nikoli oxan, což je systematický název pro [[tetrahydropyran]]) H2O je bezbarvá kapalina bez chuti a vůně. Je to nejběžnější polární rozpouštědlo na Zemi. Vzniká reakcí vodíku s [[kyslík]]em. Je to kovalentní hydrid. Další sloučeninou těchto prvků je [[peroxid vodíku]], H2O2, látka se silnými oxidačními účinky. [331] => * [[Sulfan]] H2S je bezbarvý plyn s nakyslou chutí a vůní po zkažených vejcích. Je extrémně jedovatý – 0,015% ve vzduchu dokáže usmrtit člověka. Je lehce rozpustný ve vodě za vzniku slabě kyselého prostředí a jeho vodný roztok se používá v analytické chemii pod názvem sirovodíková voda jako zkoumadlo. V přírodě vzniká tlením bílkovinných organismů s obsahem [[síra|síry]]. Průmyslově se vyrábí vytěsňováním ze svých solí silnější kyselinou. [332] => * [[Fluorovodík]] neboli fluoranKLIKORKA, Jiří, Bohumil HÁJEK a Jiří VOTINSKÝ. ''Obecná a anorganická chemie''. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1985. HF je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako slabá kyselina a z halogenovodíků je nejslabší. Používá se k uměleckému leptání skla a jako velmi silné oxidační činidlo. Připravuje se reakcí vodíku s [[fluor]]em nebo vytěsněním ze své soli. [333] => * Chlorovodík neboli chloran HCl je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako silná kyselina („kyselina solná“), která je silnější než [[fluorovodík]], ale slabší než [[bromovodík]] a [[jodovodík]]. Používá se k výrobě chloridů. Vyrábí se reakcí vodíku s [[chlor]]em nebo vytěsněním ze své soli. [334] => * [[Bromovodík]] neboli broman HBr je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako silná kyselina, která je silnější než [[chlorovodík]], ale slabší než [[jodovodík]]. Nemá významné praktické použití, ale lze jej použít jako slabé redukční činidlo. Vyrábí se pouze reakcí [[brom]]u s vodíkem, nelze jej vytěsnit z jeho soli. [335] => * [[Jodovodík]] neboli jodan HI je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako velmi silná kyselina a z halogenovodíků je nejsilnější. Nemá významné praktické využití, ale lze jej použít jako silnější redukční činidlo. Vyrábí se pouze reakcí vodíku s [[jod]]em, nelze jej vytěsnit z jeho soli. [336] => * Ostatní hydridy nejsou nijak významné a běžně se nevyskytují. Další iontové hydridy jsou hydrid lithný LiH, hydrid draselný KH, hydrid rubidný RbH, hydrid cesný CsH, hydrid berylnatý (polymerní struktura) BeH2, hydrid hořečnatý (polymerní struktura) MgH2, hydrid strontnatý SrH2 a hydrid barnatý BaH2. Další kovalentní hydridy jsou [[boran]] (polymerní struktura) BH3, [[alan]] (polymerní struktura) AlH3, [[gallan]] GaH3, indan (polymerní struktura) InH3, [[thalan]] TlH3, [[methan]] (systematicky karban) CH4 (organická sloučenina), [[silan]] SiH4 (organická sloučenina), [[German (chemie)|german]] GeH4, [[stannan]] SnH4, [[plumban]] PbH4, [[fosfan]] PH3, [[arsan]] AsH3, [[stiban]] SbH3, [[bismutan]] BiH3, [[selan]] SeH2, [[telan]] TeH2, [[polan]] PoH2 a [[astatan]] AtH. [337] => [338] => === Další === [339] => K dalším sloučeninám vodíku patří kyslíkaté [[kyseliny]], [[hydroxidy]] a [[hydrát]]y solí. [340] => * Obecný vzorec kyslíkaté [[kyseliny]] je HaAbOc, a,b,c jsou stechiometrické koeficienty kyseliny a A je kyselinotvorný prvek. Atom vodíku je složkou každé kyseliny. Ve [[voda|vodě]] odštěpuje kyselina [[ion]] H+ a následně vytvoří s molekulou vody oxoniový kation H3O+. Kyseliny v roztoku mají [[pH]] menší než 7. [341] => * Obecný vzorec [[hydroxidy|hydroxidů]] je M(OH)n, n je počet molekul OH a M je zásadotvorný kov. Ve vodě hydroxidy odštěpují [[anion]] OH− a v roztoku mají [[pH]] větší než 7. [342] => * [[Hydrát]]y solí jsou látky, které obsahuje ve své struktuře vázané (komplexně i hydratačně) molekuly vody. Zahříváním se tyto molekuly vody odštěpují a rozpouštěním látek ve vodě opět poutají molekuly vody. Při poutání molekuly vody – hydrataci – se u některých sloučenin uvolňuje tzv. hydratační teplo – např. CaCl2 + 2 H2O → CaCl2·2H2O + teplo. Nejtypičtější hydrát, který obsahuje vodu vázanou komplexně i hydratačně je modrá skalice [Cu(H2O)4]SO4·H2O monohydrát síranu tetraaqua-měďnatého. Komplexně vázaná voda se z látek odstraňuje hůře než voda vázaná hydratačně. [343] => [344] => === Organické sloučeniny === [345] => Jako jeden ze základních kamenů všech organických molekul je vodík přítomný ve všech tkáních živých organizmů. Mezi organické sloučeniny patří sloučeniny uhlíku s vodíkem a křemíku s vodíkem. Uhlík a vodík se vyskytuje ve všech uhlovodících a téměř všech jejich derivátech. Křemík a vodík je obsažen v silanech a ve většině jejich derivátů. [346] => [347] => == Izotopy vodíku == [348] => Přírodní vodík se skládá ze tří  [[izotop]]ůVe skutečnosti je známo sedm izotopů vodíku, ale zbylé čtyři jsou velice [[Nestabilní částice|nestabilní]](všechny [[izotop]]y těžší než [[Tritium|3H]] se rozpadají na 3H popřípadě [[Deuterium|2H]] a [[neutron]]y).: [349] => {|class="wikitable" [350] => |- [351] => ! colspan="4" bgcolor="#00CD00" | Vlastnosti [[NMR spektroskopie]] [352] => |- [353] => ! [354] => ! 1H [355] => ! 2H [356] => ! 3H [357] => |- [358] => | [[Spin jádra]] || 1/2 || 1 || −1/2 [359] => |- [360] => | gama / [[rad]]/[[Tesla (jednotka)|T]] [361] => | 2,675×108 || 4,106×107 || 2,853×108 [362] => |- [363] => | Citlivost || 1 || 0,009 65 || 1,21 [364] => |- [365] => | [[Larmorova frekvence]] (''B'' = 4,7 [[Tesla (jednotka)|T]]) [366] => | 200 [[Hertz|MHz]] || 30,7 MHz || 213 MHz [367] => |} [368] => [369] => === Protium === [370] => Klasický atom vodíku (někdy nazývaný ''protium'') je tvořen jedním protonem a jedním elektronem. Tento izotop (1H) je nejjednodušší atom ve vesmíru. [371] => [372] => === Deuterium === [373] => {{Podrobně|Deuterium}} [374] => [375] => Atom s jádrem 2H, který obsahuje v jádře jeden proton a jeden [[neutron]] a od běžného vodíku se liší především atomovou hmotností 2,01363 [[Atomová hmotnostní konstanta#(Unifikovaná) atomová hmotnostní jednotka, dalton|u]], se označuje jako [[deuterium]]. Někdy mu bývá přiřazována i chemická značka D, přestože se nejedná o jiný prvek. [376] => [377] => Deuterium je stabilní izotop, který nepodléhá radioaktivní přeměně. V přírodě se běžně vyskytuje vedle lehkého vodíku. V průměru připadá jeden atom deuteria na 7 000 atomů vodíku. [378] => [379] => Ve spojení s kyslíkem tvoří deuterium [[těžká voda|těžkou vodu]], D2O. Tato sloučenina má významné využití v jaderném průmyslu. Je velmi účinným [[Moderátor neutronů|moderátorem]], tedy látkou zpomalující rychlost neutronů. Této vlastnosti se již od druhé světové války využívá v určitém typu jaderných reaktorů k přípravě [[plutonium|plutonia]] z [[uran (prvek)|uranu]]. Těžká voda se vyrábí elektrolýzou vody: ta obsahuje H2O i D2O, těžká voda se ale rozkládá pomaleji, a proto při mnohonásobném opakování elektrolýzy lze získat velmi čistou těžkou vodu – až 99,9 %. [380] => [381] => Německá armáda se za druhé světové války snažila vyvinout jadernou bombu na bázi plutonia. V norském [[Rjukan]]u existoval průmyslový komplex společnosti Norsk Hydro, vyrábějící těžkou vodu. Spojenci tento komplex zničili operací zvláštních jednotek (bombardování po jeho opravě způsobilo těžké ztráty na životech místních obyvatel, ale továrnu poškodilo jen mírně), přesto se však nacistům podařilo vyrobit dostatečné množství těžké vody pro další experimenty s jadernou zbraní. Těžká voda, která se měla přepravit z Norska do Německa, byla z větší části potopena při převozu přes jedno z norských jezer díky partyzánské akci. Některé sudy, které nebyly zcela naplněny a po výbuchu trajektu plavaly na hladině, se však dostaly do Berlína. [382] => [383] => Dnes je deuterium využíváno také jako účinný stopovač biochemických reakcí. Pokud je na počátku výzkumu distribuce určité sloučeniny v organismu použita látka, která má atomy vodíku nahrazeny deuteriem, lze vysledovat její cestu biochemickou přeměnou analýzou všech možných vzniklých produktů. [384] => [385] => === Tritium === [386] => {{Podrobně|Tritium}} [387] => [[Soubor:IvyMike2.jpg|náhled|Termonukleární výbuch]] [388] => [389] => [[Tritium]] (čti trícium) je izotop 3H, který má jádro složeno z jednoho protonu a 2 neutronů a bývá někdy označován chemickou značkou T. Jeho atomová hmotnost má hodnotu 3,01605 [[Atomová hmotnostní konstanta#(Unifikovaná) atomová hmotnostní jednotka, dalton|u]]. [390] => [391] => Na rozdíl od deuteria je jádro tritia nestabilní a rozpadá se s [[Poločas přeměny|poločasem rozpadu]] 12,33 roku za vyzáření pouze málo energetického [[záření beta]]. [392] => [393] => V přírodních podmínkách vzniká tritium především v horních vrstvách atmosféry při kolizi kosmického záření s jádrem atomu deuteria. Uměle je tritium získáváno v těžkovodních jaderných reaktorech při výrobě [[plutonium|plutonia]] z přírodního uranu. Tritium slouží jako jedna složka náplně [[Termonukleární zbraň|termonukleární bomby]], nejničivější lidmi vyrobené zbraně. [394] => [395] => Tritium je jedním ze základních meziproduktů [[termonukleární fúze|termojaderné fúze]], která je energetickým zdrojem hvězd. [396] => [397] => Tritium se též někdy používá pro výrobu svítících ručiček a indexů hodinek, které září bez ohledu na to, zda byly předtím vystaveny světlu: tritium slouží jako zářič, který budí některou luminiscenční látku ke světélkování. S ohledem na poločas rozpadu tritia je životnost takové světélkující barvy několik desítek let. Zdravotní rizika jsou na rozdíl od luminiscenčních barev, u kterých se používalo [[radium]], nulové. Tritium však je používáno jen několika výrobci, protože výroba je nákladná. Tritium musí být vázáno jako plyn do mikrogranulí, nebo je obsaženo ve skleněných mikrotrubičkách. Obojí je technologicky náročné. [398] => [399] => == Odkazy == [400] => [401] => === Poznámky === [402] => [403] => [404] => === Reference === [405] => [406] => [407] => === Literatura === [408] => * Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [409] => * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [410] => * Jursík F.: [http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_isbn-80-7080-417-3/pages-img/anotace.html ''Anorganická chemie nekovů'']. 1. vyd. 2002. {{ISBN|80-7080-504-8}} [411] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [412] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [413] => * Z. Ibler a kol.: Technický průvodce energetika, [[BEN - technická literatura]], 2002, {{ISBN|80-7300-026-1}} [414] => * {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}} [415] => [416] => === Související články === [417] => * [[Kovový vodík]] [418] => * [[Zelený vodík]] [419] => * [[Seznam chemických prvků]] [420] => [421] => === Externí odkazy === [422] => * {{Commonscat|Hydrogen}} [423] => * {{Wikislovník|heslo=vodík}} [424] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20060612225336/http://www.physics.drexel.edu/~tim/open/hydrofin/ Basic Hydrogen Calculations of Quantum Mechanics] [425] => * [http://www.periodicvideos.com/videos/001.htm Hydrogen (University of Nottingham)] [426] => * [http://militzer.berkeley.edu/diss/node5.html High temperature hydrogen phase diagram] [427] => * [http://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/Hbase/quantum/hydwf.html#c3 Wavefunction of hydrogen] [428] => [429] => {{Biogenní látky}} [430] => {{Chladiva}} [431] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [432] => {{Autoritní data}} [433] => {{Portály|Chemie}} [434] => [435] => [[Kategorie:Vodík| ]] [436] => [[Kategorie:Fúzní paliva]] [437] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [438] => [[Kategorie:Plyny]] [] => )
good wiki

Vodík

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'kyslík','hydroxid sodný','dusík','voda','hydroxid vápenatý','hydroxidy','methan','zemní plyn','palladium','Chemická sloučenina','jodovodík','chemická reakce'

Dusík

Hydroxidy

Hydroxidy jsou chemické sloučeniny, které obsahují hydroxidovou skupinu OH-.

Jodovodík

Kyslík

Methan

Palladium

Voda

Voda je chemická látka, která je nezbytná pro život všech organismů.