Array ( [0] => 15505900 [id] => 15505900 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Xenofón [uri] => Xenofón [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy}} [1] => {{Infobox - spisovatel}} [2] => '''Xenofón''' (2. pád Xenofónta, ''[[Starořečtina|starořecky]]: Ξενοφῶν'') (kolem [[428 př. n. l.|428]]–[[354 př. n. l.]]{{Citace monografie [3] => | příjmení = Grant [4] => | jméno = Michael [5] => | odkaz na autora = Michael Grant [6] => | titul = Klasické Řecko [7] => | překladatelé = Gerik Císař [8] => | vydání = 1 [9] => | vydavatel = BB/art [10] => | místo = Praha [11] => | rok = 2006 [12] => | počet stran = 384 [13] => | kapitola = 30 [14] => | strany = 244–247 [15] => | isbn = 80-7341-919-X [16] => }}, nebo [[444 př. n. l.|444]]/[[441 př. n. l.|1]]–[[354 př. n. l.]]{{Citace monografie | příjmení = Canfora | jméno = Luciano | titul = Dějiny řecké literatury | redaktoři = Tamara Kroupová, Jiří K. Kroupa | překladatelé = Dagmar Bartoňková a kol. | další = odborná recenze: A. Frolíková, R. Hošek | vydání = první | vydavatel = KLP - Koniasch Latin Press | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 896 | strany = 296–327| isbn = 80-85917-69-6}} ''jiné zdroje se mohou lišit'') byl [[Starověké Řecko|starořecký]] spisovatel, historik, filosof, vojevůdce, vojenský a politický teoretik a [[Sókratés|Sókratův]] žák. Protože zastával monarchistické názory a obdivoval [[Sparta|Spartské]] zřízení, byl vypovězen z [[Athény|Athén]]. V roce [[401 př. n. l.]] se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů ve službách [[Kýros Mladší|Kýra Mladšího]] do nástupnické války v [[Perská říše|Persii]]. O této výpravě napsal své nejznámější dílo [[Anabasis|''Anabáze'']] (termín anabasis znamená v staré řečtině cestu od pobřeží do vnitrozemí, vztahuje se tedy jen k první části výpravy, před Kýrovou smrtí u Kúnax). Svůj obdiv k silným vládcům vyjádřil v dílech ''O Kýrově vychování,'' ''Hierón a Agésilaos'', ke Spartě pak v díle ''Spartská ústava''. Filosofické spisy ''Obrana Sókratova'' a ''Vzpomínky na Sókrata'' jsou cennými prameny vědomostí o Sókratovi. S malým úspěchem navázal dílem ''Hellénika'' na historika [[Thúkýdidés|Thúkýdida]]. Vyšší úrovně dosahuje v prakticky zaměřených dílech s tematikou [[ekonomie]] ([[Dějiny ekonomického myšlení#Antika|''Oikonomikos'']] - ''O hospodaření'') nebo [[jezdectví]] (''O jezdectví, O výcviku jezdců''), ''O státních příjmech'' a jiných. Na konci života se mohl vrátit do Athén. [17] => [18] => Po Xenofónovi je pojmenován kráter [[Xenophon (kráter)|Xenophon]] na [[odvrácená strana Měsíce|odvrácené straně Měsíce]].[http://planetarynames.wr.usgs.gov/Feature/6607 Crater Xenophon on Moon] Gazetteer of Planetary Nomenclature, [[Mezinárodní astronomická unie|IAU]], [[United States Geological Survey|USGS]], [[NASA]] {{en}} [19] => [20] => == Život == [21] => [22] => === Mládí a odchod z Athén === [23] => Xenofón pocházel z bohaté [[Athény|athénské]] rodiny, patřící do [[Ercheia|Ercheiského]] [[démos|dému]]{{Citace monografie [24] => | titul = Ottův slovník naučný, 27. díl [25] => | odkaz na titul = Ottův slovník naučný [26] => | vydání = 1 [27] => | vydavatel = J. Otto [28] => | místo = Praha [29] => | rok = 1908 [30] => | strany = 326–327 [31] => }}. Jeho otec se jmenoval Gryllos a byl bohatým jezdcem. [32] => {{Citace monografie | příjmení = Stiebitz | jméno = Ferdinand | titul = Stručné dějiny řecké literatury | další = úprava a korektura textu: Zdeněk Zlatuška | místo = Praha | rok = 1967 (?) | počet stran = 250 | přílohy = obrazová příloha, 24 str. | strany = 137–142}} [33] => V mládí se zapojil do posledních střetnutí [[Peloponéská válka|peloponéské války]] jako kavalerista. Možná bojoval i v [[Bitva u Arginús|bitvě u Arginús]]. V té době se seznámil s athénským [[filosof]]em [[Sókratés|Sókratem]] a stal se jeho posluchačem. Během [[oligarchie|oligarchické]] „[[Třicet tyranů|Vlády třiceti]]“ působil ve skupině jezdců, o něž se tento režim opíral. Ve svých ''Řeckých dějinách'' se zmiňuje o krutých činech tohoto oddílu. Díky tomuto a svým konzervativním názorům byl však po svržení této vlády a obnovení [[demokracie]] donucen Athény opustit. [34] => [35] => === Tažení do Asie a návrat === [36] => [[Soubor:Persian_Empire,_490_BC.gif|náhled|210px|vlevo|Mapka Perské říše s vyznačením cesty Xenofóna a „Deseti tisíc“]] [37] => Roku [[401 př. n. l.]] [38] => přijal pozvání svého přítele [[Proxenos|Proxena]], který v té době v Řecku verboval žoldnéřské vojsko, a připojil se společně s asi 13 000{{Citace monografie [39] => | příjmení = Zamarovský [40] => | jméno = Vojtěch [41] => | odkaz na autora = Vojtěch Zamarovský [42] => | titul = Řecký zázrak [43] => | redaktoři = Drahomíra Vejdělková, Bedřich Skála [44] => | další = Odborná revize textu Miloslav Okál [45] => | vydání = 1 [46] => | vydavatel = Mladá fronta [47] => | místo = Praha [48] => | rok = 1972 [49] => | počet stran = 520 [50] => | přílohy = 16 str. [51] => | edice = Máj [52] => | svazek edice = 197 [53] => | kapitola = III./8. [54] => | strany = 292}} [55] => dalšími [[Řekové|Řeky]], mezi kterými byli i další jezdci a podpůrci oligarchie z Athén, k vojsku [[Kýros Mladší|Kýra Mladšího]]. Ten se chtěl zmocnit trůnu svého bratra [[Perská říše|perského]] krále [[Artaxerxés II.|Artaxerxa II.]] a vypravil se s vojskem do centra Perské říše. Výprava však přes počáteční úspěchy ztroskotala, když Kýros Mladší padl v [[Bitva u Kunax|bitvě u Kunax]] ve střední [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Řeckých žoldnéřů zůstalo asi 10 000. Ubránili se zajetí a protože jejich vůdci byli úskokem perského satrapy [[Tissafernés|Tissaferna]] zavražděni, vybrali si vůdce nové. Tehdy byl mezi velitele zvolen i Xenofón, který se do té doby dle svého vyjádření účastnil výpravy nikoli jako voják, ale spíše jako pozorovatel. Vojsko Řeků se v téměř bezvýchodné situaci rozhodlo pro návrat domů neznámým nepřátelským územím – povodím [[Tigris|Tigridu]] přes východní [[Anatolie|Anatolii]] až do [[Černé moře|černomořského]] [[Trapezunt]]u. [56] => [57] => Záměr se zdařil a prořídlé vojsko po více než roce dorazilo do [[Byzantion]]u, které vojáci považovali za první řecké město kam výprava došla. Během pochodu se Xenofón vypracoval mezi hlavní velitele. Na [[Černé moře|černomořském]] pobřeží se bezúspěšně pokusil přimět vojsko k založení kolonie. Později příběh výpravy ztvárnil v knize ''Kýrú anábasis'', zkráceně ''Anábasis – Cesta vzhůru''. V Byzantiu došlo k rozštěpení vojska a Xenofónově střetu s dosavadním veltelem výpravy Cheirisofem ze Sparty. Většina vojska následovala Xenofóna, se kterým vstoupila do služeb [[Seuthés II.|Seutha II]], krále [[Thrákie|thráckého]] [[Odryské království|Odryského království]]. Ten však nebyl schopen za službu platit penězi (zaplatil dobytkem), a proto se vojsko na žádost spartského velitele v [[Malá Asie|Malé Asii]] [[Thibrón]]a přesunulo přes moře do [[Pergamon|Pergamu]], kde mu Xenofón odevzdal velení. Tímto okamžikem končí děj ''Anabáze''. [58] => [59] => === Působení ve spartském vojsku === [60] => Xenofón však nadále setrval ve [[Sparta|spartském]] vojsku v boji proti perským [[Satrapa|satrapům]] v Malé Asii ([[399 př. n. l.|399]]–[[397 př. n. l.]] nebo až [[394 př. n. l.|394]]). [61] => [62] => Mezitím byl v Athénách [[Sókratés]] popraven a Xenofón byl, možná v souvislosti se svým působením ve spartském vojsku, odsouzen k vyhnanství a byl mu konfiskován majetek. Xenofón tedy zůstal ve spartském vojsku krále [[Agésiláos II.|Agésiláa II.]], kterého obdivoval. Stal se jedním ze starších důstojníků a zapojil se do boje proti perskému satrapovi Farnabazovi. Když se Agésiláova vojska zapojila do [[Korintská válka|korintské války]] proti spojenectví [[Théby|Théb]] s Athénami, bojoval Xenofón v [[Bitva u Koróneie|bitvě u Koróneie]] proti vlastním krajanům. [63] => [64] => === Statkář ve Skilluntě a návrat do Athén === [65] => Za své služby obdržel Xenofón statky ve [[Skillos|Skillu]] v [[Élida (historické území)|Élidě]]. Usadil se zde a řadu let žil poklidně se svou manželkou Filésií, která mu porodila dva syny: Grylla a Diodóra. Věnoval se svým statkům, lovu a literární činnosti. Poté, co Sparta Skillos ztratila ([[371 př. n. l.]]), se uchýlil na [[Isthmos]]. [66] => [67] => Vztahy mezi Spartou a Athénami se zlepšily v roce [[365 př. n. l.]] a Xenofóntovo vypovězení bylo zrušeno. Vrátil se tedy do své vlasti. Jeho synové potom sloužili v Athénském vojsku, přičemž jeden z nich – Gryllos – padl v bitvě proti Thébám [[Bitva u Mantineie|u Mantineie]] roku [[365 př. n. l.]]. Devět let poté zemřel při návštěvě [[Korint]]hu i Xenofón. [68] => [69] => == Charakteristika Xenofónta a jeho díla == [70] => Xenofón je představitelem typu [[Athény|athénského]] [[Aristokracie|aristokrata]]. Ve svém pestrém životě spojil osud vojáka, statkáře a literáta v úctyhodné vyjádření [[Starověké Řecko|řeckého]] ideálu [[kalokagathia|kalokagathie]]. Byl odhodlaný dovést mužstvo zpět do vlasti a učinil tak. Útrapy expedice snášel i s posledním pohaněčem oslů, a proto byl jako velitel vojáky respektován. Nečinil delší kroky, kterým by ostatní nestačili. [71] => [72] => Zastával velmi vyhraněné postoje vůči [[demokracie|demokracii]]. V tomto smyslu byl též ovlivněn [[Sókratés|Sókratem]], kterého athénská demokracie odsoudila k trestu smrti (možnost vyhnanství Sókratés odmítl). Ačkoli byl dlouho dobu jeho žákem a po celý svůj život byl na tuto skutečnost velmi hrdý, nedokázal ve svých dílech postihnout hloubku Sókratovy [[filosofie]]. [73] => [74] => Jeho politické názory jej vedly k obdivu [[Sparta|spartského]] zřízení. Stranil a důvěřoval spíše autoritativní politice mocných vládců, jak je patrné z jeho díla. Dlouhý čas sloužil ve vojsku spartského krále [[Ágesiláos|Ágesiláa]], ke kterému cítil silnou náklonnost. Toto a jeho politické přesvědčení jej vedly i k boji proti vlastním krajanům. V otázce náboženské zůstal tradicionalistou. Důvěřoval v moc [[věštba|věšteb]] a [[oběť|obětí]]. Tyto stránky jeho smýšlení nedovolily, aby se historickou knihou ''Hellénika'' vyrovnal kritickému pohledu [[Thúkýdidés|Thúkýdidovu]]. [75] => [76] => Xenofón vynikl spíše praktickým přístupem, což se projevilo ve spisech o vojenství, o ekonomice a zejména ve slavném líčení [[Kýros Mladší|Kýrovy]] expedice. V oblasti vojenství čerpal ze svých zkušeností a dával přednost tuhé disciplíně. Na druhou stranu věnoval značnou pozornost i prostým vojákům a jejich nelehkému osudu plnému nejistoty. Podobně [[filantrop]]ické názory zastával i v otázce postavení ženy ve společnosti. Na straně druhé se často projevuje velmi sebestředně. [77] => [78] => Vyzdvihován je jeho způsob vyjádření děje a střídmý jazyk, který byl v [[Starověk|antice]] pokládán za jeden z vrcholů [[Attika|attického]] písemnictví. Jeho knihy prostým a čtivým způsobem zprostředkovávají poznatky jak čistě praktického rázu, tak i [[etika|etickou]] osvětu. Pro tuto vlastnost byl obdivován mnohými [[Starověký Řím|Římany]]. [79] => [80] => == Dílo == [81] => Xenofóntovo dílo lze podle obsahu rozdělit na čtyři okruhy: [[historie|historické]] spisy, [[filosofie|filosofické]], [[Politika|politické]] a odborné. U některých děl připisovaných tomuto autorovi v [[Starověk|antice]] bylo po provedení jazykových expertíz Xenofóntovo autorství zpochybněno nebo zcela vyloučeno. [82] => [83] => === Historické spisy === [84] => * ''Kýrova cesta vzhůru (Κύρου ανάβασις)'', zkráceně ''[[Anabáze (Xenofón)|Anabáze]]'', je Xenofóntovo nejznámější a nejvíce oceňované dílo. Líčí osudy výpravy 13 000 řeckých [[žoldnéř]]ů do nástupnické války v [[Perská říše|Persii]] a zejména jejich zpáteční pochod ''(viz autorův životopis)''. Osudy výpravy z roku [[401 př. n. l.]] vznikaly patrně až ve Skilluntě po roce [[386 př. n. l.]] podle předběžných poznámek a dokončeny byly roku [[377 př. n. l.]]. Popis událostí je velmi čtivě a srozumitelně podán v chronologickém uspořádání. Ve snaze dodat svému dílu objektivity píše Xenofón ve třetí osobě, podobně jako jiní [[starověk|starověcí]] autoři. Dílo bylo dokonce původně vydáno pod jménem Themistogena Syrakúského. Přesto se však autor místy dopustil přílišného vyzdvihování svého vlastního významu nad ostatní velitele; snad jej k tomu vedly aktuální politické okolnosti v době vzniku díla. Kniha byla vysoce ceněna již ve starověku. [[Alexandr Veliký]] ji v počátcích tažení proti Persii používal jako příručku o tamních krajích, ceněna byla též [[Starověký Řím|Římany]] a nechal se jí inspirovat i [[Gaius Iulius Caesar]]. V pozdější době byla rozdělena do sedmi částí a doplněna vsuvkami, které jsou však rozpoznány. [85] => [86] => * ''Hellénika (Ελληνικά)'' neboli ''[[Řecké dějiny (Xenofón)|Řecké dějiny]]''. V tomto díle navázal na [[Thúkýdidés|Thúkýdidovy]] ''[[Dějiny peloponéské války]]''; popsal dějiny let [[411 př. n. l.|411]]–[[362 př. n. l.]]. Svým stylem se jasně odlišuje od ostatních Xenofóntových děl a hlásí se tak k Thúkýdidově odkazu. Dílo bylo patrně psáno s přestávkami asi mezi lety [[403 př. n. l.|403]] a [[362 př. n. l.]]. V prvních dvou knihách ze sedmi, na které je dílo rozděleno, jsou popsány události do skončení [[Peloponéská válka|Peloponéské války]] a Xenofón zde dosahuje vyšší míry objektivity než v dalších částech díla, kde vystupuje do popředí náklonnost ke [[Sparta|Spartě]] a ke králi [[Ágesiláos II.|Ágesiláovi II.]]. Závěr díla prostupují i pokusy o morální a politickou reflexi. V celém díle se projevuje nedostatek autorova odstupu, kdy se do podoby díla promítla místa, kde Xenofón pobýval a nedostatečná chronologická přesnost. V díle jsou opomenuty mnohé důležité události (např. vznik druhého [[Athénský námořní spolek|athénského spolku]]) a nejsou zachyceny ani vnitřní souvislosti událostí. Ačkoli je autorova náklonnost ke Spartě v tomto díle velmi patrná, není jejím [[propaganda|propagandistou]], o čemž svědčí jeho zděšení nad tzv. „královským mírem“. [87] => [88] => * ''[[O Kýrově vychování]] (Κύρου παιδεία)'' je dílo, které má smíšený historicko-filosofický ráz. Xenofón se na pozadí životopisu slavného [[Perská říše|perského]] krále [[Kýros II.|Kýra II. Velikého]], jehož obdivoval a s jehož potomkem [[Kýros Mladší|Kýrem Mladším]] sloužil, snaží vyjádřit i své vlastní názory na morálku, výchovu rodiny, vedení státu a podstatu autority. Úvahově popisuje dokonalého panovníka a jeho cestu k moci a za vzor dává právě Kýra. Není to životopis v pravém smyslu slova, neboť Xenofón zde využívá básnickou licenci a děj oproti skutečnosti přetváří v zájmu vyjádření vlastních názorů. Kniha byla napsána v 70. letech [[4. století př. n. l.|4. století]] a později byla rozdělena do osmi knih. Je první z řady řeckých literárních děl podobného rázu. [89] => [[Soubor:Raffael 069.jpg|náhled|vpravo|Xenofón rozmlouvající se [[Sókratés|Sókratem]], detail [[Raffael]]ovy fresky [[Athénská škola]]]] [90] => [91] => === Filosofické spisy === [92] => * ''[[Obrana Sókratova (Xenofón)|Obrana Sókratova]] (Άπολογία Σωκράτους πρις τους δικαστάς)'' popisuje [[Sókratés|Sókratovo]] jednání, které vyústilo k jeho odsouzení, osvětluje filosofovy pohnutky, které jej vedly k tomu, že se nedoprošoval milosti a raději zemřel, a konečně se snaží dokázat Sókratovu mravní převahu a mylnost celého procesu. Byla sepsána kolem roku [[384 př. n. l.]]. [93] => [94] => * ''[[Vzpomínky na Sókrata (Xenofón)|Vzpomínky na Sókrata]] (Άπομνημονεύματα Σωκράτους)'' je jeden důležitých pramenů našich vědomostí o Sókratovi. Spis je nejspíš Xenofótovou odpovědí, jakousi obranou, na Sókratovu obžalobu od [[sofisté|sofisty]] Polykrata z roku [[394 př. n. l.]]. Je napsána oblíbeným stylem dialogu a na jednotlivých příkladech ze života ukazuje bezpředmětnost obžaloby. Autor se však podle své povahy soustředí na rozpravy o vzdělávání, bohatství a domácím hospodaření, čímž se vlastně vyhýbá tématům, o které se v Sókratově případě vedl spor. Spis byl napsán ve dvou etapách – po roce [[381 př. n. l.|381]] a asi v letech [[355 př. n. l.|355]]/[[354 př. n. l.|354]]; je rozdělen do čtyř knih. [95] => [96] => * ''[[Symposion (Xenofón)|Symposion]] (Συμπόσιον)'' je vyprávění o hostině pořádané Kalliem, bohatým Athéňanem, na oslavu jeho milence Autolyka, který zvítězil v soutěži o [[Panathénajské slavnosti|panathénajských slavnostech]]. I zde vystupuje filosof Sókratés a pojednává o svých názorech na milenecký vztah. [97] => [98] => * ''[[Ágesiláos (Xenofón)|Ágesiláos]] (Αγησίλαος)'' je drobný spisek částečně příbuzný s ''Hellénikou'', chvalořeč na spartského krále a vojevůdce [[Ágesiláos II.|Ágesiláa II.]] a zároveň jeho nekrolog (zemřel roku [[361 př. n. l.]]). Dílo má filosofický ráz, Ágésiláos je zde vylíčen jako vzor dobré povahy. [99] => [100] => * ''[[Hierón]] (Ίέρων)'' je kratší politicko-filosofický spisek. Svým zaměřením navazuje na knihu ''O Kýrově vychování.'' Obsahem je rozmluva [[syrakusy|syrakúského]] [[tyrannis|tyrana]] [[Hierón I.|Hieróna I.]] s básníkem [[Simónidés z Keu|Simónidem z Keu]]. Předmětem této diskuse je nepřímé poukazování na nevýhody tyranidy a výhody monarchie. Simonidés popisuje prostředky, jakými může vladař učinit občany šťastnými a prostřednictvím toho i sám sebe. Poukazuje na to, že vladař bude mít z prospěchu svých poddaných vlastní prospěch, kterého by utlačováním svých občanů nemohl dosáhnout. [101] => [102] => === Politické spisy === [103] => * ''[[Spartská ústava (Xenofón)|Spartská ústava]] (Λακεδαιμονίον πολιτεία)'' – v tomto raném díle napsaném kolem roku [[388 př. n. l.|388]] autor obdivuje [[Lykúrgos|Lykúrgovu]] [[Sparta|spartskou]] [[ústava|ústavu]], ve které vidí příčinu stability a vzestupu Sparty. Nevyhýbá se však ani jistým pochybám o tehdejším vývoji ústavního systému ve Spartě. [104] => [105] => === Odborné spisy === [106] => * ''[[Dějiny ekonomického myšlení#Antika|O hospodaření]] (Οικονομικός)'' je filosofický spis, který ve formě rozhovoru, jehož hlavním mluvčím je Sókratés a později dobrý hospodář Ischomachos, udílí praktické rady pro hospodaření venkovské šlechtické domácnosti a úlohy ženy v ní a taky poukazuje na důležitost schopnosti řídit (spravovat) a vést. Kromě [[Hésiodos|Hesiodových]] Prací a Dní se toto dílo považuje za první spis pojednávající o ekonomii. [107] => [108] => * ''[[O státních příjmech]] (Πόροι η περί προσόδων)'' je pojednání o praktických možnostech [[Athény|Athénského státu]], jak zvýšit příjmy do obecního rozpočtu. Volně navazuje na myšlenky [[Eubulos|Eubula]], athénského odborníka v oblasti politiky a [[ekonomie]]. Xenofón navrhuje například podpořit podnikání zvýšením počtu [[metoikové|metoiků]]. Spis byl sepsán v letech [[355 př. n. l.|355]] a/nebo [[354 př. n. l.|354]]. [109] => [110] => * ''[[O výcviku jezdců velitelem]] (Ιππαρχικός)'' je návod pro vůdce jízdy. Pojednává o jeho povinnostech a prostředcích, jak zlepšit athénskou jízdu. Autor využívá svoje bohaté osobní zkušenosti. [111] => [112] => * ''[[O jezdectví]] (Περί ίππικης)'' je dalším praktickým návodem pro jezdce, provázející jej od nákupu koně přes jeho ošetřování a výcvik až k nákupu vybavení. Oba spisky o jezdectví reagují na tehdy stoupající popularitu takových děl. [113] => [114] => === Spisy Xenofóntovi připisované === [115] => * ''[[Athénská ústava]] (Αθηναίων πολιτεία)'' je spis neznámého athénského aristokrata. Jako odpůrce demokracie se autor zabývá jejími nedostatky, ale srozuměn s její existencí, pojednává o praktické politice. [116] => [117] => * ''[[O lovu se psy]] (Κυνηγετικός)'' je odborný spis pojednávající o povaze a výcviku loveckých psů, o významu lovectví a také popisuje krásy lovu. Xenofóntovo autorství je nejisté. [118] => [119] => == Reference == [120] => [121] => [122] => == Externí odkazy == [123] => * {{Commonscat|Xenophon}} [124] => * {{Wikizdroje|autor=Xenofón}} [125] => * {{NK ČR|jn19981002427}} [126] => * {{Ndk autor|id=Xenofón|jméno=Xenofónta}} [127] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1965 Xenofón] – heslo Xenofón serveru Antika [128] => * {{en}} [http://www.gutenberg.org/browse/authors/x#a543 Xenofóntovy texty na stránkách projektu Gutenberg] [129] => * {{Citace monografie [130] => | příjmení = Xenofón [131] => | rok = 1872 [132] => | titul = Xenofontovy Paměti o Sokratovi [133] => | překladatelé = Jednota českých filologů [134] => | vydání = [135] => | vydavatel = Edvard Grégr [136] => | místo = Praha [137] => | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a1537d70-43c1-11e4-a450-5ef3fc9bb22f [138] => | počet stran = 173 [139] => }} [140] => [141] => [142] => {{Autoritní data}} [143] => {{Portály|Lidé|Starověk|Historie|Literatura}} [144] => [145] => [[Kategorie:Starověcí řečtí historikové]] [146] => [[Kategorie:Starověcí řečtí spisovatelé]] [147] => [[Kategorie:Starověcí řečtí vojevůdci]] [148] => [[Kategorie:Narození v 5. století př. n. l.]] [149] => [[Kategorie:Úmrtí ve 4. století př. n. l.]] [150] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Xenofón

Xenofón (2. pád Xenofónta, starořecky: Ξενοφῶν) (kolem 428-354 př.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Sparta','Sókratés','Perská říše','Athény','Kýros Mladší','354 př. n. l.','Thúkýdidés','401 př. n. l.','demokracie','394 př. n. l.','Starověk','362 př. n. l.'

Athény

Athény jsou hlavním a největším městem Řecka.

Demokracie

Demokracie je politický systém, ve kterém mají občané zásadní vliv na správu a rozhodování veřejných záležitostí.

Sókratés

Sparta

Starověk

Starověk je období v lidské historii, které se vyznačuje rozvojem civilizací a kultur.

Thúkydidés