Array ( [0] => 15490928 [id] => 15490928 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Závěť [uri] => Závěť [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy|stránka=Testament}} [1] => [2] => '''Závěť''' (též '''poslední vůle''', '''poslední pořízení''' nebo '''testament''', zastarale '''kšaft''') je jednostranné [[právní jednání]], ve kterém budoucí [[zůstavitel]] ustanoví (povolá) jednu nebo více osob za své [[dědic]]e, tj. určí osobu nebo osoby, na které mají okamžikem jeho [[smrt]]i přejít jeho [[subjektivní právo|práva]] a [[závazek|závazky]]. [[Zůstavitel]] může zůstavit jedné či více osobám celou [[pozůstalost]] nebo podíl na ní.{{Citace monografie|příjmení=FIALA|jméno=Roman|příjmení2=DRÁPAL|jméno2=Ljubomír|spoluautoři=a kol.|titul=Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720): Komentář|vydání=1|vydavatel=C. H. Beck|místo=Praha|rok=2015|počet stran=648|strany=79|isbn=978-80-7400-570-1}} Pořízení závěti tedy umožňuje zůstaviteli svobodně nakládat s vlastním majetkem ''[[mortis causa]]'' (pro případ smrti).FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 90 [3] => [4] => Osoba, která má podle závěti dědit, se označuje jako zůstavitelův [[dědic]]. Dědicem může být jen ten, kdo přežil zůstavitele, je dědicky způsobilý a dědictví neodmítl.FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 114 Nově také ten, kdo v době smrti zůstavitele ještě neexistuje (viz níže svěřenecké nástupnictví).FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 9 Označení dědice musí být natolik určité, aby tato osoba byla nezaměnitelná.FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 95 [5] => [6] => == Historie == [7] => V [[Římské právo|římském právu]] musela závěť, aby byla testamentem v římském smyslu, obsahovat takový projev zůstavitelovy vůle, který dělal z druhé osoby zůstavitelova univerzálního dědice. Právě proto, že šlo o tak významný projev [[Vůle (psychická vlastnost)|vůle]], musel vždy testament splňovat přesně stanovenou formu. Nejstarší římský testament představoval jakousi „adopci“ pro případ smrti, kdy zůstavitel neměl vlastních zákonných dědiců. Po formální stránce byl upraven tak, že zůstavitel projevil svoji vůli v lidovém shromáždění. Zároveň již v dávných dobách existovala možnost, aby zůstavitel v mimořádných podmínkách mohl projevit svoji vůli téměř bez jakýchkoli formálních požadavků. Byl to vojenský testament (testament „v šiku“), učiněný před [[Bitva|bitvou]]. [8] => [9] => Druhým východiskem vývoje římského testamentu byly dispozice pro případ smrti pro zůstavitele, kteří přirozené dědice měli. Tento druhý nejstarší římský testament byl testament odkazový a šlo pouze o rozhodnutí, komu připadne jednotlivý zůstavitelův [[majetek]], aniž by bylo ohroženo postavení přirozených dědiců. Tyto testamenty měly výlučně ústní formu. Písemný testament se vyvinul až v okruhu práva [[praetor]]ského. Rozhodující se stala samotná listina, do které zůstavitel zanesl svoji poslední vůli a jež byla zapečetěna sedmi [[Pečeť|pečetěmi]] (potřeba přítomnosti sedmi svědků).{{Citace monografie|příjmení=KINCL|jméno=Jaromír|příjmení2=URFUS|jméno2=Valentin|titul=Římské právo|vydání=2|vydavatel=C. H. Beck|místo=Praha|rok=1995|počet stran=386|strany=275–278|isbn=80-7179-031-1}}  [10] => [11] => == Závěť v současném českém právu == [12] => Závěť je upravena v § 1475–1720 zákona č. 89/2012 Sb., [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] (OZ).{{Citace právního předpisu [13] => | typ = Zákon [14] => | číslo = 89/2012 Sb. [15] => | název = občanský zákoník [16] => | paragraf = [17] => | url = http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 [18] => | datum přístupu = 2016-05-16 [19] => }} Závěť je stěžejním institutem [[Dědické právo|dědického]] [[Dědické právo|práva]], jelikož představuje nejobvyklejší způsob [[pořízení pro případ smrti]]. Dalšími pořízeními pro případ smrti v užším smyslu je [[dědická smlouva]] a [[dovětek]] (kodicil). V širším smyslu mezi pořízení pro případ smrti patří např. smlouva o zřeknutí se dědického práva (§ 1484 OZ) či povolání [[správce pozůstalosti]] (není-li povolán závětí či dovětkem – § 1556 OZ).FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 78 [20] => [21] => Závěť je odvolatelný projev vůle (tzn. obsah je možné změnit či pořízenou závěť odvolat), jímž ''zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i [[Odkaz (dědické právo)|odkaz]].''§ 1494 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] Předchozí právní úpravy striktně vyžadovaly k platnosti závěti uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla závěť podepsána. Na rozdíl od této předchozí úpravy OZ uvedení data nevyžaduje a taková závěť tedy není automaticky neplatná.FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 93 [22] => [23] => Projev vůle zůstavitele musí být učiněn určitě (nestačí, aby zůstavitel pouze přisvědčil učiněnému návrhuFIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 92) a srozumitelně, zůstavitel musí vůli projevit svobodně (bez donucení) a musí být k tomuto právnímu jednání způsobilý. Nesmí jednat v [[Duševní porucha|duševní poruše]], která jej činí neschopným [[Právní jednání|právně jednat]]. Závěť zároveň nemůže být pořízena zástupcem (ani na základě [[Plná moc|plné moci]]).FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 91 K pořízení závěti je způsobilá pouze [[Svéprávnost|svéprávná]] osoba. Výjimkou je pořízení závěti osobou, jež dovršila patnáct let věku, a osobou omezenou ve svéprávnosti, a to v obou případech formou [[Veřejná listina|veřejné listiny]]. Osoba omezená ve svéprávnosti může pořídit formou veřejné listiny v případě, že se uzdravila do té míry, kdy je schopna projevit svou vlastní vůli.§ 1525–1528 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [24] => [25] => Závěť je neplatná v případě, kdy je vedle sebe více závětí téhož zůstavitele, které si vzájemně odporují a není možné určit, která byla pořízená dříve a která později.§ 1494 OZ [26] => [27] => Za součást závěti se stejnými právními účinky se považují i další listiny, na něž zůstavitel odkazuje, pokud splňují náležitosti pro závěť. V případě, že tyto další listiny náležitosti pro závěť nesplňují, lze je použít jako prostředek k vyjasnění případných nejasností zůstavitelovy [[Vůle (psychická vlastnost)|vůle]],§ 1495 OZ neboť závěť je vždy třeba vykládat tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle obvyklého významu, neprokáže-li se jejich vlastní, dle zůstavitele specifický smysl. [28] => [29] => Závěť je možné pořídit o celé pozůstalosti, či pouze o její části. V takovém případě připadne ta část pozůstalosti, o níž nebylo pořízeno, zákonným dědicům.§ 1499 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] V případě, že je povoláno více dědiců a podíly závěti nejsou určeny, mají povolaní dědicové právo na pozůstalost rovným dílem.§ 1500 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [30] => [31] => === Formy závěti === [32] => Závěť má předepsanou povinnou písemnou formu s výjimkou případů, kdy je pořízena s úlevami. [33] => [34] => ==== Závěť pořízená soukromou listinou ==== [35] => Do soukromě pořizovaných závětí se řadí závěť holografická a alografní. Závěť je možné pořídit beze svědků{{Citace monografie|příjmení=SVOBODA|jméno=Jiří|příjmení2=KLIČKA|jméno2=Ondřej|titul=Dědické právo v praxi|vydání=1|vydavatel=C. H. Beck|místo=Praha|rok=2014|počet stran=408|strany=60|isbn=978-80-7400-266-3}} v písemné formě vlastní rukou a s vlastním podpisem zůstavitele (závěť '''holografická'''). Závěť, která není sepsána vlastní rukou zůstavitele a je zůstavitelem vlastnoručně podepsána za současné přítomnosti dvou svědků, před kterými zůstavitel prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli, je závěť '''alografická'''.§ 1533 a 1534 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] U osob [[Slepota|nevidomých]] a osob se smyslovým postižením se vyžaduje přítomnost tří svědků a použití zvláštního způsobu dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen.§ 1535 - 1536 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [36] => [37] => Svědkové závěti musí být osoby [[Svéprávnost|svéprávné]], schopné vnímat a rozumět danému jednání (tj. znalé jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí).§ 1539 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] Dědic nebo [[Odkaz (dědické právo)|odkazovník]] nemohou být svědky pro tu část závěti, která se jich přímo týká. Stejně tak nejsou způsobilé být svědky osoby, které jsou zaměstnanci dědice nebo odkazovníka nebo jim [[Osoba blízká|osoby blízké]]. Pokud by přesto měli být svědky, je třeba, aby část jich se týkající (v níž jsou povoláni za dědice nebo je jim zřizován odkaz) byla napsána vlastní rukou zůstavitele nebo aby byli svědkové celkem tři (tzn. pro každou část závěti minimálně dva, jichž se daná část netýká).§ 1539 - 1541 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [38] => [39] => ==== Závěť pořízená veřejnou listinou (notářským zápisem) ==== [40] => Závěť je možné pořídit ve formě veřejné listiny. Ten, kdo sepisuje závěť, je povinen se přesvědčit o tom, že zůstavitel činí poslední vůli s rozvahou, vážně a bez donucení.§ 1537 a 1538 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [[Notářský zápis]] obecně (tedy i závěť ve formě notářského zápisu) je založen ve sbírce notářských zápisů u [[notář]]e, který ji sepsal. K této sbírce nemá nikdo kromě notáře nebo jím pověřených osob přístup a je tak vyloučena jakákoli neoprávněná manipulace.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s 58 [41] => [42] => ==== Závěť pořízená s úlevami (privilegovaná závěť) ==== [43] => Za zvláštních, mimořádných okolností umožňuje [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] platné pořízení závěti, která nebude obsahovat všechny náležitosti požadované pro běžné pořízení závěti, tzn. i bez splnění standardních podmínek. Nejvýraznější změnou je umožnění ústní závěti pořízené před třemi přítomnými svědky v případě bezprostředního ohrožení života nebo v místě, kde je ochromen v důsledku mimořádné události běžný společenský styk. V případě, že přítomní svědci nepořídí o zůstavitelově poslední vůli záznam, následuje soudní protokol o výslechu svědků.§ 1542 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [44] => [45] => ''Závěť před starostou obce'' – starosta obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, může za přítomnosti dvou svědků zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli v případě důvodné obavy, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 68 [46] => [47] => ''Závěť před velitelem plavidla nebo letadla'' může zůstavitel pořídit na palubě námořního plavidla nebo letadla (plujícího pod státní vlajkou [[Česko|České republiky]] nebo zapsaného v leteckém rejstříku v České republice) za přítomnosti dvou svědků. [48] => [49] => ''Vojenská závěť'' – vojenskou závěť může před velitelem vojenské jednotky [[Česko|České republiky]], nebo jiným vojákem v hodnosti důstojníka a vyšší, pořídit voják nebo jiné osoby patřící k ozbrojeným silám při účasti v [[Válka|ozbrojeném konfliktu]] a vojenských operacích, za přítomnosti dvou svědků.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 69 [50] => [51] => Platnost závětí pořízených s úlevami je časově omezena. Je-li zůstavitel naživu, pozbývá závěť pořízená v případě bezprostředního ohrožení života nebo v místě, kde je ochromen v důsledku mimořádné události běžný společenský styk, platnosti uplynutím dvou týdnů a ostatní výše uvedené závěti uplynutím tří měsíců ode dne pořízení. Tyto lhůty však běží až od okamžiku, kdy zůstavitel může pořídit závěť ve formě veřejné listiny.§ 1549 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [52] => [53] => === Vedlejší doložky závěti === [54] => [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|Nový občanský zákoník]] přinesl změnu, která umožňuje, aby dědicům společně s nabytým [[jmění]]m zůstavitel v závěti uložil podmínku, doložení času nebo příkaz – jde o tzv. vedlejší doložky.§ 1551 - 1552 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] Tato vůle zůstavitele je však omezená a nepřihlíží se k ní za předpokladu, že by vedlejší doložka ze zjevné zůstavitelovy svévole dědice nebo odkazovníka obtěžovala (subjektivní kategorie – vždy je ji třeba posuzovat se znalostí konkrétní situace ve vztahu k osobě zůstavitele a dědice či odkazovníkaFIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 221), odporovala veřejnému pořádku (př. nabádání k protiprávnímu jednání dědice), byla nesrozumitelná či nereálná.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 73 Vedlejší doložka je také neúčinná v případě nepřípustných zásahů do osobních práv dědice či odkazovníka v oblasti [[manželství]] (př. podmínka [[Svatba|uzavření sňatku]]). [55] => [56] => === Náhradnictví === [57] => Rozeznáváme obecné náhradnictví a svěřenecké náhradnictví. [58] => [59] => '''Obecné náhradnictví (vulgární substituce)''' umožňuje zůstaviteli povolat náhradníka pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou za dědice stanovil. Zároveň těmto náhradníkům může zůstavitel povolat další náhradníky – v takovém případě dědí náhradník nejbližší osobě, která dědictví nenabyla.FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 118 Náhradnictví zaniká nabytím dědictví povolaným dědicem. Nestanoví-li zůstavitel jinak, zanikne náhradnictví které zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomky, dnem, kdy dítě zůstavitele bude mít potomky způsobilé dědit.§ 1507 - 1511 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [60] => [61] => '''[[Svěřenské nástupnictví]] (fideikomisární substituce)''' představuje nařízení zůstavitele, aby po jeho dědici nastoupila jiná osoba jako další (následný) dědic. Tento následný dědic nikoho oproti obecnému náhradnictví nenahrazuje, nýbrž nastupuje po dědici.FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 126 Toto nařízení může být vztaženo pouze k tomu, co zůstavitel sám předtím dědici zanechal. Přední dědic nabývá dědictví na vymezenou dobu, poté připadá dědictví následnému dědici – [[Svěřenské nástupnictví|svěřenskému nástupci]]. Svěřenské nástupnictví zaniká nejpozději uplynutím sta let od smrti zůstavitele, a to i v případě, že zůstavitel nařídil další dobu.§ 1512 - 1515 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [62] => [63] => === Vykonavatel závěti === [64] => Institut vykonavatele závěti je v českém [[Dědické právo|dědickém právu]] do jisté míry novinkou. Jedná se o institut, který má svůj původ v právních řádech [[Angloamerické právo|common law]]. Vykonavatel závěti dbá o řádné splnění poslední vůle zůstavitele s péčí řádného hospodáře. Náleží mu všechna [[Právo|práva]] potřebná ke splnění jeho úkolu, včetně práva před soudem hájit platnost závěti, dbát zůstavitelových pokynů či namítat nezpůsobilost dědice nebo odkazovníka (§ 1554 OZ).SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 70 Vykonavatel závěti může být povolán jen pořizovatelem závěti a musí být v závěti ustanoven.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 71 Vykonavatel závěti je oprávněn udělovat příslušné pokyny vyplývající z [[pozůstalost]]i (ze svěřených úkolů) [[Správce pozůstalosti|správci pozůstalosti]].SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 177 [65] => [66] => === Správce pozůstalosti === [67] => [[Správce pozůstalosti]] může povolat především sám zůstavitel formou [[Notářský zápis|notářského zápisu]]. Zůstavitel určí, zda správce bude spravovat celou pozůstalost nebo jen její část, může blíže určit jeho povinnosti a zda a jak bude odměňován.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 175 Správce může být povolán také pozůstalostním soudem.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 176 Listiny o povolání správce pozůstalosti a o zrušení tohoto právního jednání pořízené formou notářského zápisu se evidují v Evidenci právních jednání pro případ smrti. [68] => [69] => === Svěřenské fondy === [70] => [[Svěřenský fond]] se vytváří vyčleněním [[Majetek|majetku]] z majetku zakladatele tak, že zakladatel svěří majetek správci k určitému účelu. Vyčlenění je možné smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenecký správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.§ 1448 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] Zakladatel může svěřenecký fond vytvořit k veřejně prospěšnému účelu nebo k účelu soukromému.§ 1449 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] Byl-li svěřenecký fond zřízen pořízením pro případ smrti, vznikne smrtí zůstavitele.§ 1451 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [71] => [72] => === Zrušení závěti === [73] => Závěť je možné kdykoliv jednostranně změnit či zrušit odvoláním nebo pořízením pozdější, novější závěti. Zrušení či změna závěti nemůže být učiněna v zastoupení. V nové závěti musí být pořízeno nejméně ve stejném rozsahu, v jakém bylo pořízeno v závěti starší, aby bylo pořízení nové závěti pro zrušení staré závěti dostačující.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 81 Aby byla závěť zrušena s konečnou platností, je třeba ji odvolat.SVOBODA, Jiří; KLIČKA, Ondřej, ref. 20, s. 82 [74] => [75] => Závěť pořízenou ve formě veřejné listiny je možné odvolat tím, že si zůstavitel vyžádá její vydání.§ 1579 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] [76] => [77] => === Evidence závěti === [78] => [[Notářská komora České republiky|Notářská komora ČR]] vede od 1. 1. 2014 Evidenci právních jednání pro případ smrti. Na vyžádání soudu nebo jiného právního orgánu či osoby, sdělí notářská komora, zda je či není evidována listina o právním jednání zůstavitele pro případ smrti, případně u kterého [[notář]]e je uložena. Toto sdělení je možné poskytnout pouze po úmrtí zůstavitele.FIALA, Roman; DRÁPAL, Ljubomír, ref. 1, s. 211-212 [79] => [80] => == Závěť v zemích angloamerického právního systému == [81] => V zemích [[Angloamerické právo|angloamerického právního systému]] (''[[Angloamerické právo|common law]])'' je obvyklé, že ten, komu patří [[majetek]] nezanedbatelné hodnoty, pořídí o svém majetku závěť ({{Jaz|en|will}}). Například ve [[Spojené království|Velké Británii]] má závěť sepsanou polovina lidí ve věku přes 45 let.{{Citace elektronického periodika [82] => | příjmení = Meyer [83] => | jméno = Harriet [84] => | titul = Write a will: it's the first thing to do before you die [85] => | periodikum = The Guardian [86] => | datum vydání = 2. 6. 2009 [87] => | datum přístupu = 26. 2. 2013 [88] => | url = http://www.guardian.co.uk/money/2009/jun/02/intestate-will-writing [89] => }} [90] => [91] => Např. v [[Anglie|Anglii]] a [[Wales]]u dědění ze závěti upravuje Wills Act. Právní úprava závětí má zpravidla některé odlišnosti: [92] => * Je možná pouze alografická závěť, přičemž podpis pořizovatele závěti může být nahrazen podpisem jiné osoby na pokyn pořizovatele. Podle ustanovení 9 Wills Act – Podepsání a prokazování vůle, je závěť platná, pokud bude podepsána zůstavitelem nebo nějakou jinou osobou, která tak učiní dle pokynů zůstavitele zůstavitelovým jménem, za přítomnosti dvou nebo více svědků. Wills Act tedy vyžaduje svědectví dalších osob a na rozdíl od české úpravy dědění ze závěti tak není možné pořídit dle anglického práva holografní závěť.Wills Act 1837, ustanovení 9: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/Will4and1Vict/7/26/section/9 [93] => * Není-li v závěti uvedeno jinak, musí ustanovený dědic přežít zůstavitele alespoň o třicet dnů, jinak se na něj hledí, jako kdyby se smrti zůstavitele nedožil.Například viz [http://www.austlii.edu.au/au/legis/vic/consol_act/wa199791/s39.html Wills Act 1997 - SECT 39] [94] => [95] => V zemích [[Angloamerické právo|angloamerického právního systému]] má institut '''vykonavatele závěti''' ({{Jaz|en|executor}}) bohatou historii. Úkolem vykonavatele závěti je především rozdělit pozůstalost dle zůstavitelovy poslední vůle, zaplatit dluhy zemřelého včetně [[Daň|daní]], případně za tímto účelem pozůstalost zpeněžit. V těchto zemích neexistují notáři (specializovaní právníci), kterým by stát svěřoval výkon svých pravomocí. V našem právním řádu však rozdělení pozůstalosti spadá do pravomoci státních úřadů, které úkony v rámci pozůstalostních řízení, pověřují notáře. [96] => [97] => Častou variantou je založení jedné z mnoha forem [[Trust|svěřenského fondu]] ({{Jaz|en|will trust}}), kde správce nebo správci ({{Jaz|en|trustee}}) budou po určitou dobu držet a spravovat majetek pod svým jménem ve prospěch [[Obmyšlený|obmyšleného]] nebo obmyšlených ({{Jaz|en|beneficiary}}). Mohou například spravovat nemovitosti, vyplácet [[úrok]]y nebo pravidelné dávky nebo spravovat jmění pro nezletilé děti do doby, než nabudou plnoletosti. Svěřenecký fond může být, tak jako v českém právu, také dobročinný ({{Jaz|en|charitable trust}}).{{Citace elektronické monografie | titul = Trusts and taxes | url = https://www.gov.uk/trusts-taxes | datum vydání = 2013-02-14 | datum přístupu = 2013-02-26 | vydavatel = gov.uk (oficiální informační systém britské vlády) | jazyk = angl.}} [98] => [99] => == Reference == [100] => [101] => [102] => == Související články == [103] => * [[Pozůstalost]] [104] => * [[Dědici ze zákona]] [105] => * [[Odmítnutí dědictví]] [106] => * [[Centrální evidence závětí]] [107] => [108] => == Externí odkazy == [109] => * {{Commonscat}} [110] => * {{Wikislovník|heslo=závěť}} [111] => * {{Otto|heslo=Testament}} [112] => * {{NK ČR}} [113] => * [http://www.mesec.cz/clanky/dedictvi-aneb-jak-napsat-zavet/ Dědictví aneb Jak napsat závěť na www.měšec.cz] [114] => * [http://www.pravnik.cz/art/article.php?id=78 Závěť na www.pravnik.cz] [115] => [116] => {{Dědické právo}} [117] => {{Autoritní data}} [118] => {{Portály|Právo}} [119] => [[Kategorie:Dědické právo]] [120] => [[Kategorie:Smrt]] [] => )
good wiki

Závěť

Závěť (též poslední vůle, poslední pořízení nebo testament, zastarale kšaft) je jednostranné právní jednání, ve kterém budoucí zůstavitel ustanoví (povolá) jednu nebo více osob za své dědice, tj. určí osobu nebo osoby, na které mají okamžikem jeho smrti přejít jeho práva a závazky.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Angloamerické právo','Občanský zákoník (Česko, 2012)','Dědické právo','Odkaz (dědické právo)','Svéprávnost','Správce pozůstalosti','Svěřenské nástupnictví','Notářský zápis','pozůstalost','majetek','Vůle (psychická vlastnost)','notář'

Majetek

Notář

Pozůstalost

Svéprávnost