Array ( [0] => 15480538 [id] => 15480538 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Země [uri] => Země [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=[[Planeta|planetě]]}} [1] => {{Různé významy|redirect=Terra|druhý=automobilu Tatra Terra|stránka=Tatra Terra}} [2] => {{Infobox - planeta [3] => | název = Země [4] => | obrázek = The Blue Marble (remastered).jpg [5] => | popisek = Pohled na Zemi, ''modrou planetu''. Snímek pořízený z [[Apollo 17|Apolla 17]] během cesty na [[Měsíc]] (1972). [6] => | symbol = Earth symbol.svg{{!}}alt=🜨︎ [7] => | velká poloosa km = 149 597 887 [8] => | velká poloosa au = 1,000 000 11 [9] => | obvod oběžné dráhy km = 9,4×108 [10] => | obvod oběžné dráhy au = 6,283 [11] => | výstřednost = 0,016 710 22 [12] => | perihélium km = 147 098 074 [13] => | perihélium au = 0,983 289 9 [14] => | afélium km = 152 097 701 [15] => | afélium au = 1,0167103 [16] => | oběžná doba d = 365,256 96 [17] => | oběžná doba a = 1,000 019 1 [18] => | synodická perioda = [19] => | orbitální rychlost maximální = 30,287 [20] => | orbitální rychlost průměrná = 29,783 [21] => | orbitální rychlost minimální = 29,291 [22] => | sklon dráhy k ekliptice = 0,000 05 [23] => | sklon dráhy ke slunečnímu rovníku = 7,25 [24] => | délka vzestupného uzlu = 348,739 36 [25] => | argument šířky perihelu = 114,207 83 [26] => | počet měsíců = 1 ([[Měsíc]]) [27] => | rovníkový průměr km = 12 756,270 [28] => | rovníkový průměr = 1 Země [29] => | polární průměr km = 12 713,500 [30] => | polární průměr = 1 Země [31] => | zploštění = 0,003 352 861 [32] => | povrch km2 = 510 065 284,702 [33] => | povrch = 1 Země [34] => | objem km3 = 1,0832×1012 [35] => | objem = 1 Země [36] => | hmotnost kg = 5,9736×1024 [37] => | hmotnost = 1 Země [38] => | hustota = 5,515 [39] => | gravitace na rovníku m/s2 = 9.807 [40] => | gravitace na rovníku g = 1 [41] => | úniková rychlost = 11,186 [42] => | perioda rotace = 0,997258 [43] => | rychlost rotace = 1674,4 [44] => | sklon rotační osy = 23,439 281 [45] => | rektascenze = [46] => | rektascenze h = [47] => | rektascenze min = [48] => | rektascenze s = [49] => | deklinace = [50] => | albedo = 0,367 [51] => | povrchová teplota minimální = (−89,15 °C) 184 [52] => | povrchová teplota průměrná = (13,85 °C) 287 [53] => | povrchová teplota maximální = (56,7 °C) 329 [54] => | atmosférický tlak = 101 [55] => | prvek1 jméno = [[Dusík]] [56] => | prvek1 hodnota = 78,08 % [57] => | prvek2 jméno = [[Kyslík]] [58] => | prvek2 hodnota = 20,95 % [59] => | prvek3 jméno = [[Argon]] [60] => | prvek3 hodnota = 0,93 % [61] => | prvek4 jméno = [[Oxid uhličitý]] [62] => | prvek4 hodnota = 0,038 % [63] => | prvek5 jméno = [[Vodní pára|Vodní páry]], SO2, [[vodík]]... páry [64] => | prvek5 hodnota = 0,033 % [65] => | prvek6 jméno = [66] => | prvek6 hodnota = [67] => | prvek7 jméno = [68] => | prvek7 hodnota = [69] => | prvek8 jméno = [70] => | prvek8 hodnota = [71] => | prvek9 jméno = [72] => | prvek9 hodnota = [73] => | prvek10 jméno = [74] => | prvek10 hodnota = [75] => }} [76] => '''Země''' je třetí [[planeta]] [[sluneční soustava|sluneční soustavy]] se střední vzdáleností od [[Slunce]] asi 1 [[Astronomická jednotka|au]], zároveň největší [[terestrická planeta]] v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen [[život]]. Země vznikla před 4,6 [[miliarda]]mi [[rok|let]] a krátce po svém vzniku získala svůj jediný [[Měsíc (satelit)|přirozený satelit]] – [[Měsíc]]. Země obíhá kolem [[Slunce]] po elipse s velmi malou [[Excentricita dráhy|excentricitou dráhy]]. Země jako domovský svět [[Lidstvo|lidstva]] má mnoho názvů v závislosti na [[národ]]u, mezi nejznámější patří název [[Latina|latinského]] původu ''[[Terra (mytologie)|Terra]]'', či [[Řečtina|řecký]] název ''[[Gaia]]''.{{Citace elektronické monografie [77] => | příjmení = Knittich [78] => | jméno = Jakub [79] => | odkaz na autora = [80] => | titul = How Earth got its name [81] => | url = http://www.todayifoundout.com/index.php/2010/09/how-earth-got-its-name/ [82] => | datum vydání = 6.9.2010 [83] => | datum aktualizace = [84] => | datum přístupu = 8.12.2015 [85] => | vydavatel = todayifoundout.com [86] => | místo = [87] => | jazyk = anglicky [88] => }} [89] => [90] => Země je dynamická planeta, která se skládá z jednotlivých [[Fyzická geografie|zemských sfér]]. Jedná se o nedokonalou kouli s [[rovník]]ovým [[poloměr]]em cca 6 378,14 km (a průměrným poloměrem cca 6371,0 km), uprostřed se nachází malé [[Zemské jádro|pevné jádro]] obklopené polotekutým [[Zemské jádro|vnějším jádrem]], dále pak [[Zemský plášť|pláštěm]] a [[Zemská kůra|zemskou kůrou]], která se dělí na [[Oceánská kůra|oceánskou]] a [[Kontinentální kůra|kontinentální]]. Zemská kůra je tvořena [[Tektonická deska|litosférickými deskami]], které jsou v neustálém [[Litosférické rozhraní|pohybu]] vlivem procesu nazývaného [[desková tektonika]]. Na povrchu Země se vyskytuje [[hydrosféra]] v podobě souvislého [[Světový oceán|oceánu]] kapalné [[Voda|vody]], který zabírá přibližně 71 % [[Povrch Země|zemského povrchu]]. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi [[Litosféra|litosférou]] a [[Atmosféra Země|atmosférou]] se nachází [[biosféra]], živý obal Země, který je tvořen živými [[Organismus|organismy]]. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. [[Pedosféra|pedosféru]]. Celou planetu obklopuje hustá [[Atmosféra Země|atmosféra]] tvořená převážně [[dusík]]em a [[kyslík]]em, což jsou [[plyn]]y vytvářející směs obvykle nazývanou jako [[vzduch]]. [91] => [92] => [[Astronomický symbol]] Země sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího [[poledník]] a [[Zemský rovník|rovník]]: [[Soubor:Earth symbol (fixed width).svg|16px|🜨]]; v jiných variantách je to [[královské jablko]] s křížem vysunutým nad kruh: [[Soubor:Globus cruciger (fixed width).svg|16px|♁]]. Kromě slov odvozených od ''Terra'', jako je ''terestrický'', obsahují pojmy vztahující se k [[Země|Zemi]] také prefix ''telur-'' nebo ''[[tellur]]-'' (např. telurický, [[tellurit]] podle bohyně ''[[Tellūs]]'') a ''geo-'' (např. [[Geocentrismus|geocentrický model]], [[geologie]]). [93] => [94] => Planeta Země je domovským světem [[Lidstvo|lidstva]], které je na Zemi rozděleno do přibližně 200 nezávislých [[stát]]ů. Tyto státy a v nich žijící [[národ]]y a [[Etnie|etnické]] skupiny jsou ve vzájemném působení prostřednictvím [[Organizace spojených národů]], jiných [[Mezinárodní organizace|mezinárodních organizací]] a mezistátních a mezinárodních aktivit jako jsou [[diplomacie]], [[obchod]], [[doprava]], [[cestování]] a [[Věda|vědecká]] a [[Kultura|kulturní]] výměna. [95] => [96] => == Vznik Země == [97] => [[Soubor:Vývoj Země.webm|náhled|vlevo|220x220bod|Vznik a vývoj Země – dokument]] [98] => Země vznikla podobně jako ostatní [[planeta|planety]] slunečního systému přibližně [[Stáří Země|před 4,6 miliardami let]]{{Citace monografie [99] => | příjmení = Klezcek [100] => | jméno = Josip [101] => | odkaz na autora = Josip Kleczek [102] => | titul = Velká encyklopedie vesmíru [103] => | vydání = 1 [104] => | vydavatel = Academia [105] => | místo = Praha [106] => | rok = 2002 [107] => | strany = 127 [108] => | isbn = 80-200-0906-X [109] => }} [[Akrece|akrecí]] z [[Protoplanetární disk|pracho-plynného disku]], jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy, tj. [[Slunce]]. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou [[Gravitace|gravitací]] přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první [[Planetesimála|planetesimály]], které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa.{{Citace elektronické monografie [110] => | příjmení = Knittich [111] => | jméno = Jakub [112] => | odkaz na autora = [113] => | titul = Vznik a vývoj Země [114] => | url = http://planety.astro.cz/zeme/7/ [115] => | datum vydání = [116] => | datum aktualizace = [117] => | datum přístupu = 2008-11-26 [118] => | vydavatel = Astronomia - Astronomie pro každého [119] => | místo = [120] => | jazyk = [121] => }} Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické [[Protoplaneta|protoplanety]]. Formování proto-Země trvalo zhruba 5 miliónů let.https://phys.org/news/2020-02-earth-faster-previously-thought.html - The Earth formed much faster than previously thoughthttps://www.sciencedaily.com/releases/2020/02/200220130509.htm Vzájemné srážky planetesimál společně s teplem uvolněným z radioaktivních rozpadů roztavily větší část materiálu, který tvoří Zemi. Předpokládá se, že roztavený povrch se na planetě vyskytoval přibližně miliardu let. [122] => [123] => Po zformování protoplanety pokračovalo masivní bombardování povrchu zbylým materiálem ze [[Vznik a vývoj sluneční soustavy|vzniku sluneční soustavy]], což mělo za následek jeho neustálé přetváření, přetavování a přínos nového materiálu. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. [[Magmatický oceán|magmatického oceánu]]. Během této doby docházelo nejspíše i k [[Planetární diferenciace|diferenciaci]] pláště a jádra, když těžší prvky, jako např. [[železo]], klesaly vlivem [[gravitační diferenciace]] do středu planety. Došlo ke vzniku těžkého jádra a pláště a lehké [[Chemický prvek|prvky]] se zasloužily o vznik kůry. Kůra začala vznikat jako první sféra, o čemž svědčí nálezy nejstarších hornin starých až 4 miliardy let. Uvnitř Země zůstala akumulovaná energie z předchozích období doplňována rozpady radioaktivních látek. Teplo se postupně uvolňovalo do svrchních oblastí, což způsobilo vznik aktivního [[Vulkanismus|vulkanismu]], [[Tektonika|tektonických procesů]] a nejspíše i [[Desková tektonika|deskové tektoniky]].{{#tag:ref|Podle posledních měření je současná hodnota celkového [[Šíření tepla|tepelného toku]] z nitra Země přes její povrch 44 T[[watt|W]]. Z měření toku [[Neutrino|neutrin]], vznikajících při [[Radioaktivita|radioaktivních rozpadech]] uvnitř Země, přitom vyplývá, že teplo z radioaktivních rozpadů se podílí jen asi z poloviny na celkovém tepelném toku, zbytek je pravděpodobně tvořen prvotním teplem z období formování planety.{{Citace elektronického periodika [124] => | autor = The KamLAND Collaboration (A. Gando, Y. Gando, K. Ichimura, H. Ikeda, K. Inoue, Y. Kibe, Y. Kishimoto, M. Koga, Y. Minekawa, T. Mitsui, T. Morikawa, N. Nagai, K. Nakajima, K. Nakamura, K. Narita, I. Shimizu, Y. Shimizu, J. Shirai, F. Suekane, A. Suzuki, H. Takahashi, N. Takahashi, Y. Takemoto, K. Tamae, H. Watanabe, B. D. Xu, H. Yabumoto, H. Yoshida, S. Yoshida, S. Enomoto, A. Kozlov, H. Murayama, C. Grant, G. Keefer, A. Piepke, T. I. Banks, T. Bloxham, J. A. Detwiler, S. J. Freedman, B. K. Fujikawa, K. Han, R. Kadel, T. O’Donnell, H. M. Steiner, D. A. Dwyer, R. D. McKeown, C. Zhang, B. E. Berger, C. E. Lane, J. Maricic, T. Miletic, M. Batygov, J. G. Learned, S. Matsuno, M. Sakai, G. A. Horton-Smith, K. E. Downum, G. Gratta, K. Tolich, Y. Efremenko, O. Perevozchikov, H. J. Karwowski, D. M. Markoff, W. Tornow, K. M. Heeger, M. P. Decowski) [125] => | titul = Partial radiogenic heat model for Earth revealed by geoneutrino measurements [126] => | periodikum = Nature Geoscience [127] => | rok vydání = 2011 [128] => | měsíc vydání = červenec [129] => | den vydání = 17 [130] => | poznámky = abstrakt [131] => | url = http://www.nature.com/ngeo/journal/vaop/ncurrent/full/ngeo1205.html [132] => | issn = 1752-0908 [133] => | doi = 10.1038/ngeo1205 [134] => | jazyk = anglicky [135] => }}[http://www.physorg.com/news/2011-07-earth-cooking.html What keeps the Earth cooking?] (PhysOrg, 17. 7. 2011) – popularizační článek k předchozí referenci (anglicky)|group="pozn."}} [136] => [137] => Z rozsáhlých [[Láva|lávových]] oblastí se uvolňovalo značné množství [[plyn]]ů (vodní páry, oxidu uhličitého apod.), které se přidalo k původní atmosféře tvořené převážně z [[vodík]]u a [[Helium|hélia]]. Během první miliardy let z atmosféry unikla převážná část vodíku a hélia, které si Země svojí [[Gravitace|gravitací]] nedokázala udržet.{{Citace monografie [138] => | příjmení = Klezcek [139] => | jméno = Josip [140] => | odkaz na autora = Josip Kleczek [141] => | titul = Velká encyklopedie vesmíru [142] => | vydání = 1 [143] => | vydavatel = Academia [144] => | místo = Praha [145] => | rok = 2002 [146] => | strany = 129 [147] => | isbn = 80-200-0906-X [148] => }} Neustálé dopady komet zvyšovaly obsah [[Vodní pára|vodní páry]] v atmosféře. Současně docházelo k poklesu teploty atmosféry, která při poklesu přibližně na 300 °C umožnila vznik prvních výrazných srážek. Déšť se při dopadu na povrch okamžitě vypařil a v atmosféře opět zkondenzoval. Celý [[Koloběh vody|cyklus]] se nesčetněkrát opakoval, až vznikly postupně [[oceán]]y. Přítomnost vody umožnila navazování [[Koloběh uhlíku|uhlíku do hornin]], což zmenšovalo jeho zastoupení, které se projevilo později ve [[vznik života|vzniku života]]. [149] => [150] => Předpokládá se, že první život na Zemi vznikl před 4 miliardami let v dobách, kdy byla atmosféra ještě obohacena volným vodíkem, který působil jako reakční činidlo v řadě [[Chemická reakce|chemických reakcí]] potřebných pro vznik [[Organická látka|organických látek]]. První primitivní organismy vznikly ve vodě, kde začaly s produkcí atmosférického kyslíku, jenž byl do té doby v atmosféře jen vzácným plynem.{{Citace monografie [151] => | příjmení = Klezcek [152] => | jméno = Josip [153] => | odkaz na autora = Josip Kleczek [154] => | titul = Velká encyklopedie vesmíru [155] => | vydání = 1 [156] => | vydavatel = Academia [157] => | místo = Praha [158] => | rok = 2002 [159] => | strany = 130 [160] => | isbn = 80-200-0906-X [161] => }} Postupnou činností zelených rostlin došlo k přetvoření atmosféry na dnešní podobu, kdy je kyslík jedním z hlavních prvků ve složení vzduchu. Volný molekulární kyslík v horních vrstvách vlivem dopadajícího slunečního záření se štěpil na atomy a při následném zpětném spojování vznikal tříatomový [[Ozon|ozón]]. Vznikla tak vrstva, která zabraňovala (a dosud brání) dopadu škodlivého [[Ultrafialové záření|ultrafialového záření]] na [[povrch Země]], což umožnilo rozšíření života i mimo vodní prostředí. Rozšířením života se na Zemi začal do atmosféry uvolňovat i další plyn, [[dusík]], který vznikal jako výsledek [[Hnití|rozkladných procesů]] organických látek. [162] => [163] => == Fyzikální charakteristiky == [164] => Země je terestrická planeta, což označuje její kamenitý pevný povrch oproti plynným obrům, jako jsou Jupiter či Saturn, které jsou tvořeny převážně plynem. Země je největší terestrická planeta sluneční soustavy, a to jak ve velikosti, tak i v hmotnosti. Mimo tato dvě prvenství je Země také mezi terestrickými tělesy planeta s největší [[hustota|hustotou]], s největší [[povrchová gravitace|povrchovou gravitací]], nejsilnějším [[magnetické pole|magnetickým polem]] a nejrychlejší [[Otáčení|rotací]].{{Citace elektronické monografie [165] => | příjmení = Stern [166] => | jméno = David [167] => | odkaz na autora = [168] => | titul = Planetary Magnetism [169] => | url = http://astrogeology.usgs.gov/HotTopics/index.php?/archives/147-Names-for-the-Columbia-astronauts-provisionally-approved.html [170] => | datum vydání = [171] => | datum aktualizace = [172] => | datum přístupu = 2008-11-26 [173] => | vydavatel = NASA [174] => | místo = [175] => | jazyk = anglicky [176] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20060630061535/http://astrogeology.usgs.gov/HotTopics/index.php?%2Farchives%2F147-Names-for-the-Columbia-astronauts-provisionally-approved.html [177] => | datum archivace = 2006-06-30 [178] => | nedostupné = ano [179] => }} V současnosti je to také jediná planeta, na které je možné pozorovat aktivní [[desková tektonika|deskovou tektoniku]]. [180] => [181] => === Tvar Země === [182] => [[Soubor:Earth2014shape SouthAmerica small.jpg|náhled|Tvar planety Země. Zobrazeny vzdálenosti mezi povrchem reliéfu a geocentrem. V Jižní Americe jsou vrcholy [[Andy|And]] viditelné jako zvýšené oblasti. Data z modelu Earth2014{{Citace elektronické monografie | url=http://www.iapg.bgu.tum.de/9321785--~iapg~forschung~Topographie~Earth2014.html | titul=Earth2014 global topography (relief) model | vydavatel=Institut für Astronomische und Physikalische Geodäsie | datum přístupu=4 March 2016 | url archivu=https://web.archive.org/web/20160304055004/http://www.iapg.bgu.tum.de/9321785--~iapg~forschung~Topographie~Earth2014.html | datum archivace=2016-03-04 | nedostupné=ano }}.]] [183] => Poloměr Země je skoro 6,4 tisíce kilometrů, z čehož plyne relativně malá [[Křivost plochy|křivost]] [[povrch (fyzika)|povrchu]]. Zakřivení způsobená [[geologie|geologickou]] aktivitou jsou mnohem výraznější než zakřivení vzniklá v důsledku kulatosti. Proto se lidé ve starověku domnívali, že Země je celkově [[plochá Země|plochá]]. Proti tomuto názoru ale postupně svědčily různé vědecké poznatky a pozorování. Staří Řekové například pozorovali, že jižní souhvězdí v jižnějších oblastech vycházejí výš nad obzor a také pozorovali, že při [[zatmění Měsíce]] Země vrhá vždy kruhový stín. Velikost Země poprvé spočítal [[Eratosthenés z Kyrény]] podle rozdílu v délce poledního stínu mezi [[Asuán]]em a [[Alexandrie|Alexandrií]]. [184] => [185] => Kulatost Země (stejně jako jiných [[planeta|planet]], [[Slunce]] i [[Měsíc]]e) je dána vlastnostmi [[Newtonův gravitační zákon|gravitační síly]], která působí [[Fyzikální pole|centrálně]] kolem [[těžiště]] a má sférickou [[symetrie|symetrii]]. Tvar dokonalé [[koule]] je však narušen. Lepším přiblížením skutečnosti je rotační [[elipsoid]] s malou excentricitou. Vzdálenost pólů je přibližně o 43 km menší než střední rovníkový průměr. To je způsobeno rotací Země kolem své osy, která způsobuje [[odstředivá síla|odstředivou sílu]]. Ta směřuje od osy rotace a [[vektor]]ově se skládá s gravitační silou, z čehož plyne, že na pólech je největší [[tíhové zrychlení]] a na rovníku nejmenší. [[Rovnoběžka|Rovnoběžky]] jsou tedy [[kružnice]], zatímco [[poledník]]y jsou [[elipsa|elipsy]] s malou výstředností. Skutečný tvar je ještě složitější a pro jeho matematický popis se užívá pojem [[geoid]]. Nejvzdálenějším místem od středu Země je díky jejímu zploštění vrcholek hory [[Chimborazo]]. [186] => [187] => === Geologické složení === [188] => Země je, nejspíše jako ostatní terestrické planety, vnitřně diferencována na vnější [[křemík]]ovou pevnou [[zemská kůra|kůru]] a vysoce viskózní [[zemský plášť|plášť]]. K této diferenciaci došlo během roztavení materiálu v rané fázi jejího vzniku, kdy vlivem gravitace těžší prvky směřovaly do středu planety. Tento proces měl za následek vznik malého kompaktního vnitřního jádra – tzv. [[Zemské jádro#Vnit.C5.99n.C3.AD j.C3.A1dro|jadérka]], které je dle současných poznatků nejspíše pevné a tvořené převážně železem (86,2 %) a [[nikl]]em (7,25 %). Nad tímto pevným jádrem o poloměru 1278 km se nachází vnější jádro tvořené roztavenou polotekutou směsí železa, niklu, [[kobalt]]u a [[síra|síry]] a zasahující do vzdálenosti 2900 km, kde je od zemského pláště odděleno [[Gutenbergova diskontinuita|Gutenbergovou diskontinuitou]]. Tekuté vnější jádro umožňuje existenci slabého [[magnetosféra|magnetického pole]] vlivem [[Šíření tepla prouděním|konvekce]] jeho elektricky vodivého [[Látka|materiálu]]. [189] => [190] => Z jádra se neustále uvolňuje značné množství akumulovaného [[teplo|tepla]], které má za následek pohyb roztaveného materiálu v zemském tělese. Teplejší materiál ohřátý na rozhraní pláště a jádra začíná v podobě [[plášťový chochol|plášťových chocholů]] stoupat a dostávat se k povrchu. Na některých místech pak dochází k proražení [[Tektonická deska|litosférických desek]] a úniku [[magma]]tu skrz [[sopka|sopky]] a [[středooceánský hřbet|trhliny]] v [[oceánská kůra|oceánských deskách]]. Mnoho hornin, z nichž je zemská kůra tvořena, se vytvořilo před méně než 100 milióny let; nejstarší známé [[žíla (geologie)|žíly]] [[minerál]]ů jsou 4,4 miliardy let staré, což znamená, že Země měla pevnou kůru přinejmenším po tuto dobu.{{Citace elektronické monografie| datum=2001-01-14 |url=http://spaceflightnow.com/news/n0101/14earthwater |titul=Oldest rock shows Earth was a hospitable young planet |vydavatel=Spaceflightnow.com | jazyk=anglicky |datum přístupu=2007-08-08}} [191] => [192] => Zemské složení je značně variabilní dle toho, jaká část se zkoumá. Značně rozdílné složení vykazuje oceánská kůra od kontinentální, plášť od kůry apod. Předpokládá se, že globální zemské složení podle [[hmotnost]]i je následující:{{Citace elektronické monografie|příjmení=Keller |jméno=Marcus |url=http://spaceflightnow.com/news/n0101/14earthwater |titul=Composition of Core Elements vs the Bulk Earth |formát=xml |dílo=EarthRef.org Digital Archive (ERDA) |stránky=1 |vydavatel=EarthRef.org | jazyk=anglicky |datum přístupu=2007-08-08}} [193] => [194] =>
[195] => {| class="wikitable" [196] => |+Globální složení Země (dle hmotnostního zastoupení) [197] => |- align="center" [198] => ! prvek [199] => | [[železo]] || [[kyslík]] || [[křemík]] || [[hořčík]] || [[nikl]] || [[vápník]] || [[hliník]] || [[síra]] || [[sodík]] || [[Titan (prvek)|titan]] || [[draslík]] || další [200] => |- align="center" [201] => ! podíl v % [202] => | 34,1 || 28,2 || 17,2 || 15,9 || 1,6 || 1,6 || 1,5 || 0,7 || 0,25 || 0,071 || 0,019 || 0,53 [203] => |} [204] =>
[205] => [206] => === Vnitřní stavba === [207] => {{Viz též|Stratifikace Země}} [208] => [[Soubor:Earth-crust-cutaway-cs.svg|náhled|Řez Zemí od jádra k exosféře. Levá část obrázku není ve správném měřítku]] [209] => Zemské těleso se skládá z několika vrstev tzv. geosfér, které na sebe volně navazují. Liší se od sebe složením, hustotou, tlakem a teplotou. Byly detekovány na základě šíření [[seismická vlna|seismických vln]]. Tyto geosféry jsou směrem od jádra řazeny soustředně, tedy obepínají jádro. Jejich rozložení v tělese je z největší části ovlivněno hmotností látek, ze kterých jsou složeny. [210] => [211] => Nejblíže povrchu se nachází [[litosféra]], která má mocnost od 0 do asi 60 km (místně kolísá 5–200 km). Litosféra je složena ze [212] => * zemské kůry s průměrnou mocností 0 až 35 km a [213] => * svrchního pláště s mocností 35 až 60 km. [214] => [215] => [[Zemský plášť]] je v hloubce cca 35 až 2890 km a v hloubce až 700 km se nachází [[astenosféra]]. [216] => [217] => Pod pláštěm je situované [[Zemské jádro|jádro]] [218] => * v hloubce 2890 až 5100 km vnější tekuté jádro a [219] => * pod ním v hloubce 5100 až 6378 km vnitřní pevné jádro. [220] => [221] => ==== Zemské jádro ==== [222] => {{Viz též|Zemské jádro}} [223] => Průměrná hustota Země je 5515 [[kilogram|kg]]/[[metr|m3]], což ji činí nejhustší planetou ve sluneční soustavě. Průměrná hustota materiálu na povrchu však činí jen asi 3000 kg/m3, těžší materiály se proto musí nacházet v zemském jádru. V raném období před asi 4,5 miliardami let byl povrch Země roztaven a hustší hmota klesala ke středu v procesu [[planetární diferenciace]], zatímco lehčí materiály vyplavaly do [[zemská kůra|zemské kůry]]. Následkem toho je jádro tvořeno především železem spolu s niklemPřírodní obraz Země pro I. ročník gymnázia, strana 46 a jedním nebo více lehčími prvky; těžší prvky, jako [[olovo]] nebo [[uran (prvek)|uran]], jsou buď příliš vzácné, než aby byly významnými, nebo mají sklon se slučovat s lehčími prvky, a zůstaly proto v kůře (viz [[felsické horniny]]). [224] => [225] => Jádro se dělí na dvě části: [226] => * pevné vnitřní jádro s [[poloměr]]em ~1250 km a [227] => * tekuté vnější jádro o vnějším poloměru ~3500 km, které se rozprostírá kolem něj. [228] => Rozděluje je [[Diskontinuita Lehmanové]] v jádře. Všeobecně se předpokládá, že vnitřní jádro je pevné a složené především ze železa a z menší části z niklu. Někteří obhajují názor, že vnitřní jádro by mohlo být ve formě jediného [[krystal]]u železa. O vnějším jádru obklopujícím vnitřní se soudí, že je složeno ze směsi tekutého železa a niklu a stopového množství lehčích prvků. Obecně se věří, že konvekce ve vnějším jádru kombinovaná s mícháním způsobeným zemskou rotací způsobuje [[Magnetické pole Země|zemské magnetické pole]] procesem popsaným [[teorie dynama|teorií dynama]]. Pevné vnitřní jádro je příliš [[Curieova teplota|horké]], než aby bylo nositelem stálého [[magnetické pole|magnetického pole]], pravděpodobně však přispívá ke stabilizaci pole generovaného tekutým vnějším jádrem. [229] => [230] => Na jádro tak připadá okolo 31 % celkové hmotnosti Země. Poslední důkazy naznačují, že vnitřní jádro Země nejspíš rotuje poněkud rychleji než zbytek planety o asi ~0–2° za [[rok]].Neil F. Comins DEU-str.82 [231] => [232] => ==== Zemský plášť ==== [233] => {{viz též|Zemský plášť}} [234] => [[Soubor:Stromboli Eruption.jpg|upright|náhled|[[Sopka|Sopky]] představují jediný způsob, jak se dostat k [[hornina|horninám]] tvořícím zemský plášť. Na záběru je sopka [[Stromboli]].]] [235] => Zemský plášť je jedna z vrstev Země, shora vymezená [[zemská kůra|zemskou kůrou]] a zespodu [[zemské jádro|zemským jádrem]], odděleným [[Gutenbergova diskontinuita|Gutenbergovou diskontinuitou]]. Z [[geofyzika|geofyzikálního]] i [[geochemie|geochemického]] hlediska může být zemský plášť rozdělen na svrchní a spodní plášť a přechodovou zónu, která se nachází mezi nimi.{{Citace elektronické monografie [236] => | příjmení = [237] => | jméno = [238] => | odkaz na autora = [239] => | titul = Leccos - špalíček moudrosti a poučení - zemský plášť [240] => | url = http://leccos.hu.cz/index.php/clanky/zemsky_pla__t [241] => | datum vydání = [242] => | datum aktualizace = [243] => | datum přístupu = 2008-8-9 [244] => | vydavatel = [245] => | místo = [246] => | jazyk = [247] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140429045633/http://leccos.hu.cz/index.php/clanky/zemsky_pla__t [248] => | datum archivace = 2014-04-29 [249] => | nedostupné = ano [250] => }} Většinu současných poznatků o plášti se podařilo získat během 20. století podrobnou analýzou příchodů [[seismická vlna|seismických vln]]. V plášti probíhá neustále [[plášťová konvekce]], která souvisí s [[desková tektonika|deskovou tektonikou]] a jejíž obraz můžeme získat pomocí [[seismická tomografie|seismické tomografie]]. [251] => [252] => Zemský plášť jako celé těleso tvoří přibližně 69 % zemské [[hmotnost]]i a 84 % celkového [[objem]]u. Předpokládá se, že jeho svrchní část je tvořená převážně z křemičitanů železa a hořčíků a spodní část převážně z oxidů a sulfidů železa, hořčíku a dalších kovů.Přírodní obraz Země pro I. ročník gymnázia, strana 47 Hmota pláště je ve velmi pozvolném pohybu, čímž dochází k výměně tepla a materiálu mezi jednotlivými oblastmi. Teplo se nejspíše získává z rozpadu radioaktivních látek, jako je [[draslík]]. [253] => [254] => ==== Zemská kůra ==== [255] => {{Viz též|Zemská kůra}} [256] => Tloušťka zemské kůry kolísá od 5 do 70 km v závislosti na místě, kde se nachází. Nejtenčí částí je [[oceánská kůra]] na dně oceánů složená z [[mafická hornina|mafických]] hornin bohatých na [[křemík]], [[železo]] a [[hořčík]]. Silnější je [[kontinentální kůra]], která má menší hustotu a obsahuje především vrstvu složenou z [[felsické horniny|felsických]] hornin bohatých na křemík, [[sodík]], [[draslík]] a [[hliník]]. Za rozhraní mezi kůrou a pláštěm lze označit dva fyzikálně odlišné jevy. Především existuje diskontinuita v rychlosti [[seismická vlna|seismických vln]], která je známá jako [[Mohorovičićova diskontinuita]]. Za příčinu této diskontinuity je považována změna ve složení hornin od hornin obsahující [[Živce|plagioklasy]] (nahoře) až po horniny, které žádné živce neobsahují (dole). Jiným jevem je [[chemie|chemická]] diskontinuita mezi [[ultramafická hornina|ultramafickými]] horninami a natavenými [[Peridotit|harzburgity]], jak ji lze pozorovat v hlubokých částech oceánské kůry, které byly [[Obdukce (geofyzika)|obdukovány]] do kontinentální kůry a uchovány jako [[ofiolitový komplex|ofiolitické sekvence]]. [257] => [258] => === Povrch === [259] => {{Viz též|Povrch Země}} [260] => [261] => Celkový povrch Země je 510 065 284,702 km2,{{Doplňte zdroj}} ale větší část povrchu (70,8 %) je pokryta [[Světový oceán|Světovým oceánem]] kapalné vody, což představuje 361 126 221,569 km2.{{Doplňte zdroj}} Oproti tomu souš zabírá 29,2 %, což odpovídá 148 939 063,133 km2.{{Doplňte zdroj}} Oceány a pevnina nejsou na světě rozmístěny rovnoměrně, ale většina souše připadá na [[severní polokoule|severní polokouli]]. [[Jižní polokoule]] je pak tvořena převážně oceány. Souš je na zemském povrchu rozdělena nepravidelně do sedmi velkých oblastí nazývaných [[kontinent]]y. Jsou jimi Eurasie, Amerika, [[Afrika]], [[Antarktida]] a [[Austrálie (kontinent)|Austrálie]]. Jádra kontinentů jsou tvořeny stabilními platformami ([[štít (kontinent)|štíty]]), které jsou zpravidla staré několik miliard let. [262] => [263] => {{Uprostřed|'''Mapa zemského povrchu (interaktivní)'''}} [264] => [265] => {| width=611 cellpadding=0 cellspacing=1 style="margin-left: auto; margin-right: auto" [266] => |- [267] => | [[Soubor:Topographic30deg N60W150.png|50px|N60-90, W150-180]] [268] => | [[Soubor:Topographic30deg N60W120.png|50px|N60-90, W120-150]] [269] => | [[Soubor:Topographic30deg N60W90.png|50px|N60-90, W90-120]] [270] => | [[Soubor:Topographic30deg N60W60.png|50px|N60-90, W60-90]] [271] => | [[Soubor:Topographic30deg N60W30.png|50px|N60-90, W30-60]] [272] => | [[Soubor:Topographic30deg N60W0.png|50px|N60-90, W0-30]] [273] => | [[Soubor:Topographic30deg N60E0.png|50px|N60-90, E0-30]] [274] => | [[Soubor:Topographic30deg N60E30.png|50px|N60-90, E30-60]] [275] => | [[Soubor:Topographic30deg N60E60.png|50px|N60-90, E60-90]] [276] => | [[Soubor:Topographic30deg N60E90.png|50px|N60-90, E90-120]] [277] => | [[Soubor:Topographic30deg N60E120.png|50px|N60-90, E120-150]] [278] => | [[Soubor:Topographic30deg N60E150.png|50px|N60-90, E150-180]] [279] => |- [280] => | [[Soubor:Topographic30deg N30W150.png|50px|N30-60, W150-180]] [281] => | [[Soubor:Topographic30deg N30W120.png|50px|N30-60, W120-150]] [282] => | [[Soubor:Topographic30deg N30W90.png|50px|N30-60, W90-120]] [283] => | [[Soubor:Topographic30deg N30W60.png|50px|N30-60, W60-90]] [284] => | [[Soubor:Topographic30deg N30W30.png|50px|N30-60, W30-60]] [285] => | [[Soubor:Topographic30deg N30W0.png|50px|N30-60, W0-30]] [286] => | [[Soubor:Topographic30deg N30E0.png|50px|N30-60, E0-30]] [287] => | [[Soubor:Topographic30deg N30E30.png|50px|N30-60, E30-60]] [288] => | [[Soubor:Topographic30deg N30E60.png|50px|N30-60, E60-90]] [289] => | [[Soubor:Topographic30deg N30E90.png|50px|N30-60, E90-120]] [290] => | [[Soubor:Topographic30deg N30E120.png|50px|N30-60, E120-150]] [291] => | [[Soubor:Topographic30deg N30E150.png|50px|N30-60, E150-180]] [292] => |- [293] => | [[Soubor:Topographic30deg N0W150.png|50px|N0-30, W150-180]] [294] => | [[Soubor:Topographic30deg N0W120.png|50px|N0-30, W120-150]] [295] => | [[Soubor:Topographic30deg N0W90.png|50px|N0-30, W90-120]] [296] => | [[Soubor:Topographic30deg N0W60.png|50px|N0-30, W60-90]] [297] => | [[Soubor:Topographic30deg N0W30.png|50px|N0-30, W30-60]] [298] => | [[Soubor:Topographic30deg N0W0.png|50px|N0-60, W0-30]] [299] => | [[Soubor:Topographic30deg N0E0.png|50px|N0-60, E0-30]] [300] => | [[Soubor:Topographic30deg N0E30.png|50px|N0-60, E30-60]] [301] => | [[Soubor:Topographic30deg N0E60.png|50px|N0-60, E60-90]] [302] => | [[Soubor:Topographic30deg N0E90.png|50px|N0-60, E90-120]] [303] => | [[Soubor:Topographic30deg N0E120.png|50px|N0-60, E120-150]] [304] => | [[Soubor:Topographic30deg N0E150.png|50px|N0-60, E150-180]] [305] => |- [306] => | [[Soubor:Topographic30deg S0W150.png|50px|S0-30, W150-180]] [307] => | [[Soubor:Topographic30deg S0W120.png|50px|S0-30, W120-150]] [308] => | [[Soubor:Topographic30deg S0W90.png|50px|S0-30, W90-120]] [309] => | [[Soubor:Topographic30deg S0W60.png|50px|S0-30, W60-90]] [310] => | [[Soubor:Topographic30deg S0W30.png|50px|S0-30, W30-60]] [311] => | [[Soubor:Topographic30deg S0W0.png|50px|S0-30, W0-30]] [312] => | [[Soubor:Topographic30deg S0E0.png|50px|S0-30, E0-30]] [313] => | [[Soubor:Topographic30deg S0E30.png|50px|S0-30, E30-60]] [314] => | [[Soubor:Topographic30deg S0E60.png|50px|S0-30, E60-90]] [315] => | [[Soubor:Topographic30deg S0E90.png|50px|S0-30, E90-120]] [316] => | [[Soubor:Topographic30deg S0E120.png|50px|S0-30, E120-150]] [317] => | [[Soubor:Topographic30deg S0E150.png|50px|S0-30, E150-180]] [318] => |- [319] => | [[Soubor:Topographic30deg S30W150.png|50px|S30-60, W150]] [320] => | [[Soubor:Topographic30deg S30W120.png|50px|S30-60, W120]] [321] => | [[Soubor:Topographic30deg S30W90.png|50px|S30-60, W90-120]] [322] => | [[Soubor:Topographic30deg S30W60.png|50px|S30-60, W60-90]] [323] => | [[Soubor:Topographic30deg S30W30.png|50px|S30-60, W30-60]] [324] => | [[Soubor:Topographic30deg S30W0.png|50px|S30-60, W0-30]] [325] => | [[Soubor:Topographic30deg S30E0.png|50px|S30-60, E0-30]] [326] => | [[Soubor:Topographic30deg S30E30.png|50px|S30-60, E30-60]] [327] => | [[Soubor:Topographic30deg S30E60.png|50px|S30-60, E60-90]] [328] => | [[Soubor:Topographic30deg S30E90.png|50px|S30-60, E90-120]] [329] => | [[Soubor:Topographic30deg S30E120.png|50px|S30-60, E120-150]] [330] => | [[Soubor:Topographic30deg S30E150.png|50px|S30-60, E150-180]] [331] => |- [332] => | [[Soubor:Topographic30deg S60W150.png|50px|S60-90, W150-180]] [333] => | [[Soubor:Topographic30deg S60W120.png|50px|S60-90, W120-150]] [334] => | [[Soubor:Topographic30deg S60W90.png|50px|S60-90, W90-120]] [335] => | [[Soubor:Topographic30deg S60W60.png|50px|S60-90, W60-90]] [336] => | [[Soubor:Topographic30deg S60W30.png|50px|S60-90, W30-60]] [337] => | [[Soubor:Topographic30deg S60W0.png|50px|S60-90, W0-30]] [338] => | [[Soubor:Topographic30deg S60E0.png|50px|S60-90, E0-30]] [339] => | [[Soubor:Topographic30deg S60E30.png|50px|S60-90, E30-60]] [340] => | [[Soubor:Topographic30deg S60E60.png|50px|S60-90, E60-90]] [341] => | [[Soubor:Topographic30deg S60E90.png|50px|S60-90, E90-120]] [342] => | [[Soubor:Topographic30deg S60E120.png|50px|S60-90, E120-150]] [343] => | [[Soubor:Topographic30deg S60E150.png|50px|S60-90, E150-180]] [344] => |- [345] => | colspan=12 align=right| každý čtverec o hraně 30 stupňů, 1800 px; [[Mapové zobrazení|projekce]] mapy úhlojevná, zkreslení délek a ploch [346] => |} [347] => [348] => Povrch Země je značně nestejnorodý s velkou výškovou rozdílností. Oceánské oblasti tvořené oceánskou kůrou vytváří obrovské deprese, které vzhledem k nulové nadmořské výšce zasahují několik kilometrů pod její úroveň. Největšího hloubkového extrému dosahuje oceánské dno v oblasti [[Marianský příkop|Marianského příkopu]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]], kde dosahuje hodnoty −10 911 m (měření z roku [[1995]]).{{Citace elektronické monografie|url=http://web-japan.org/atlas/technology/tec03.html |titul=Leading the World in Deep-Sea Exploration Technology |dílo=Japan Marine Science and Technology Center |vydavatel=Japan Atlas Advanced technology | jazyk=anglicky |datum přístupu=2007-08-08}} Kontinentální kůra je oproti tomu většinou nad touto nulovou hodnotou. Suchozemské maximum je dosaženo na vrcholku nejvyšší hory Země [[Mount Everest]]u a to 8 849 m (měření z let 2019 a 2020).{{Citace elektronického periodika [349] => | titul = Čína a Nepál přeměřily Mount Everest. Je vyšší, než se tvrdilo [350] => | periodikum = ČT24 [351] => | vydavatel = Česká televize [352] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3237772-cina-a-nepal-premerily-mount-everest-je-vyssi-nez-se-tvrdilo [353] => | datum_vydání = 2020-12-08 [354] => | datum_přístupu = 2022-08-20 [355] => }} [356] => [357] => Povrch Země je vlivem [[endogenní pochody|endogenních]] a [[exogenní pochody|exogenních]] pochodů neustále přetvářen. Vlivem vnitřních pochodů Země vznikají [[pásemné pohoří|pásemná pohoří]] či [[tabule (geologie)|tabule]]. Sopečná činnost vynáší z nitra Země nový materiál, který je ukládán jak vertikálně, tak i horizontálně. Horstva jsou vlivem [[eroze|erozivních]] činitelů opět zahlazována, čímž dochází ke vzniku sedimentů a rozsáhlých rovinatých oblastí. [358] => [359] => === Stratigrafie a vývoj povrchu === [360] => {{Viz též|Vývoj kontinentů|Geologický čas}} [361] => [[Soubor:Pangea animation 03.gif|náhled|vlevo|Animace ukazuje předpokládaný rozpad kontinentů a jejich následný posun na Zemi]] [362] => [[Soubor:Nordhalbkugel gr.png|náhled|[[Severní polokoule]]]] [363] => [[Soubor:MapS.png|náhled|[[Jižní polokoule]]]] [364] => Rozvržení souše a oceánů jaké je známo dnes, nebylo po celou dobu [[historie Země]] vždy stejné, ale v průběhu času se vlivem pohybu litosférických desek značně měnilo. Měnily se jak velikosti, tak rozložení kontinentů, vznikala nová moře, která přecházela v oceány, a jiné zase zanikaly a zmenšovaly se. Často docházelo také ke vzájemným [[Ráz těles|kolizím]], [[subdukce|ponořováním]] a dalším pohybům, které zcela měnily tvář Země. V současnosti je možné zpětně odvozovat podobu kontinentů a pohyby litosférických desek na základě mnoha poznatků. Na druhou stranu je nutno podotknout, že se tvář Země měnila po celou dobu existence Země, ale vědecká obec se není schopna shodnout na pohybech litosférických desek starších než 1,3 miliardy let. [365] => [366] => Nejstarší doklady naznačují, že před 1,3 miliardami let se na Zemi začal formovat srážkou tří až čtyř [[kontinent]]ů [[superkontinent]] [[Rodinie]], který umožnil vznik pohoří na okrajích Severní Ameriky a západní Evropy. Předpokládá se, že superkontinent existoval přibližně půl miliardy let. Před 750 milióny let se Rodinie začala rozpadat na 8 menších kontinentů s jádrovou oblastí [[Laurentie]] odpovídající přibližně dnešní Severní Americe. Na severu se oddělila budoucí východní [[Gondwana]] a na východě pak [[Baltika]] a [[Sibiř (kontinent)|Sibiř]]. Poblíž dnešního jižního pólu vznikla západní Gondwana. Kontinenty Západní Gondwana, Laurentie, Baltika a Sibiř se spojily v oblasti jižního pólu a vytvořily Protolaurasii. Její protiváhou byla Protogondwana (budoucí východní Gondwana), která ležela z větší části na severní polokouli. [367] => [368] => Přibližně před 310 milióny let došlo k vytvoření nového základu pro další superkontinent v podobě [[Pangea]], který se neustále vzájemnými kolizemi zvětšoval. Okolo Pangei se nacházel oceán [[Panthalassa]]. Přibližně před 200 milióny let v období [[jura|jury]] se Pangea začíná rozpadat na [[Laurasie|Laurasii]] a [[Gondwana|Gondwanu]]. Tyto kontinenty oddělil oceán [[Tethys (moře)|Tethys]]. Přibližně před 150 milióny let se začíná rozpadat Laurasie na [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] a [[Eurasie|Eurasii]], mezi nimi vzniká [[Atlantský oceán]], který se začal postupně zvětšovat (trvá dodnes). Rozpad Gondwany nastává před 140 milióny let, kdy se rozpadá na [[Atlantika|Atlantiku]], budoucí oblasti [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], [[Afrika|Afriky]], Arábie a Indie, a na Antarktidu. Před 100 milióny let vzniká [[Indický oceán]]. Desky se neustále pohybovaly dále, až vznikl současný vzhled Země. V současnosti jsou desky neustále v pohybu a tvář Země se tak v budoucnosti značně změní. Velké riftové údolí v Africe se oddělí a stane se tak novým ostrovem, zatím co se celá Afrika bude posouvat na sever a spojí se tak s Evropou, čímž zanikne Středozemní moře, ale naopak se nárazem kontinentů zvětší Alpy, podobný případ jako u Indie s Asií. [369] => [370] => ==== Zeměpisné souřadnice ==== [371] => {{Viz též|Zeměpisné souřadnice}} [372] => [373] => Vlivem gravitačního působení je Země formována do tvaru, jenž je velmi blízký kouli. Pro přesné určení pozice na této kouli, byly zavedeny zeměpisné souřadnice, které přesně definují polohu bodu na [[Povrch Země|povrchu Země]]. Používané souřadnice jsou souřadnice geocentrické, tedy jejich střed leží ve středu Země. Zemské těleso protíná v oblasti severního a jižního pólu [[Zemská osa|rotační osa]]. Rovina kolmá na ni a proložená středem Země představuje [[rovina rovníku|rovinu rovníku]], která na povrchu Země tvoří kružnici, tzv. [[zemský rovník]]. Kolmo na rovník s počátky v obou pólech procházejí [[poledník]]y, které tak leží v rovině stejné jako [[zemská rotační osa|zemská osa]]. Každým bodem na zemském povrchu prochází právě jeden poledník. [374] => [375] => Ze zemského poledníku je definována [[námořní míle]] jako délka oblouku (při povrchu Země) s vrcholovým úhlem jedné úhlové minuty. Obvod kruhu má 360 stupňů, tedy 360×60=21600 úhlových minut. Obvod Země je tedy přibližně 21600 námořních mil nebo 21600×1,852=40003,2 km. Protože otáčka Země trvá 1440 minut, je rychlost zdánlivého pohybu slunce po povrchu Země 15 námořních mil za 1 min. Velikost časového pásma je 360/24=15 úhlových stupňů. [376] => [377] => Pro početní operace zavedl sir [[George Airy]] v roce [[1851]] [[Základní poledník|nultý poledník]] procházející anglickým [[Greenwich (londýnský obvod)|Greenwichem]] v [[Londýn]]ě. Vzhledem k tomu, že tento nultý poledník se začal rychle používat v [[Vodní doprava|lodní dopravě]] pro [[námořní mapa|námořní mapy]], kde se stal dominantním, brzy byl přijat celosvětově i pro ostatní [[mapa|mapy]]. [378] => [379] => [[Poledník|Místní poledník]] procházející daným bodem určuje přesně východní a nebo západní zeměpisnou [[zeměpisná délka|délku]] jako úhel mezi rovinou základního poledníku s rovinou místního poledníku daného bodu. Pro určení pozice daného bodu je potřeba ale znát i přesnou zeměpisnou [[zeměpisná šířka|šířku]], která představuje [[úhel]] mezi rovinou rovníku a spojnicí středu Země s místní rovnoběžkou. Ta určuje severní a nebo jižní zeměpisnou šířku. [380] => [381] => ==== Kartografická zobrazení povrchu ==== [382] => {{Viz též|Kartografie}} [383] => [384] => Povrch Země se zakresluje do [[mapa|map]], které jsou tak zmenšeným rovinným obrazem. Vědní obor zabývající se výrobou map je [[kartografie]]. Samotný vznik map je spojen se vzdělaností člověka, která umožnila chápání svého okolí a snahu o jeho zakreslení.Přírodní obraz Země pro 1. ročník gymnázia, strana 33 S postupným vývojem představ člověka o Zemi se měnily i mapy, a to v závislosti na preferovaném tvaru Země. V [[novověk]]u již definitivně zvítězil názor, že je Země kulatá, a tak se začaly mapy tomuto faktu přizpůsobovat. [385] => [386] => Zakřivenou plochu skutečného povrchu nelze přímo rozvinout do roviny, a proto bylo potřeba najít vhodný způsob zakreslení. Vznikly [[referenční plocha|referenční plochy]], které se využívají pro [[Mapové zobrazení|kartografické zobrazení]], jež se dělí dle zobrazovací plochy, polohy zobrazovací plochy a dle vlastnosti zakreslení.Přírodní obraz Země pro 1. ročník gymnázia, strana 35 [387] => [388] => ==== Hydrosféra ==== [389] => {{Viz též|Hydrosféra}} [390] => [[Soubor:Whole world - land and oceans 12000.jpg|náhled|[[Ekvidistantní válcová projekce]] složeného satelitního zobrazení Země]] [391] => [[Soubor:Earth elevation histogram 2.svg|náhled|Histogram nadmořské výšky zemského povrchu]] [392] => Země je jedinou planetou naší [[sluneční soustava|sluneční soustavy]], jejíž povrch je pokryt kapalnou [[voda|vodou]]. [[Hydrosféra]] pokrývá 71 % zemského povrchu (97 % z toho je mořská voda a 3 % sladká voda) a tvoří ji [[oceán]]y a [[moře]] (dohromady označované jako [[světový oceán]]), na [[kontinent]]ech pak [[řeka|řeky]] a [[jezero|jezera]]. [[Oběžná dráha]], [[vulkanismus]], [[gravitace]], [[skleníkový efekt]], [[magnetické pole]] a na kyslík bohatá atmosféra jsou jedinečné vlastnosti, které dohromady vytvořily ze Země vodní planetu. [393] => [394] => Během formování Země se zde (kapalná) voda zřejmě nenacházela, protože při tehdejších podmínkách se musela vypařit.{{Citace elektronického periodika [395] => | příjmení = Palouš [396] => | jméno = Jan [397] => | url = http://media.rozhlas.cz/_audio/2565304.mp3 [398] => | titul = Hvězdy ve vzdálených galaxiích [399] => | periodikum = Vstupte [400] => | vydavatel = Český rozhlas Leonardo [401] => | místo = Praha [402] => | datum vydání = 2012-02-24 [403] => | datum přístupu = 2012-3-18 [404] => | poznámka = Čas 13:00 od začátku stopáže [405] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200408214554/http://media.rozhlas.cz/_audio/2565304.mp3 [406] => }} Předpokládá se, že vodu přinesly na Zemi později [[kometa|komety]], které se formovaly v místech, kde se voda nacházela jen ve formě ledu. Komety přinášejí vodu na zemi stále, ale nejvíce se jí sem dostalo v období tzv. [[první velké bombardování|prvního velkého bombardování]] 10 až 100 miliónů let po vzniku sluneční soustavy.{{Citace periodika [407] => | příjmení = Gomes [408] => | jméno = R. [409] => | příjmení2 = Levison [410] => | jméno2 = H. F. [411] => | příjmení3 = Tsiganis [412] => | jméno3 = K. [413] => | spoluautoři = a další [414] => | titul = Origin of the cataclysmic Late Heavy Bombardment period of the terrestrial planets [415] => | periodikum = Nature [416] => | odkaz na periodikum = Nature [417] => | datum = 2005-5-26 [418] => | ročník = 435 [419] => | číslo = 7041 [420] => | strany = 466–469 [421] => | url = http://www.nature.com/nature/journal/v435/n7041/pdf/nature03676.pdf [422] => | formát = PDF [423] => | doi = 10.1038/nature03676 [424] => | issn = 0028-0836 [425] => | jazyk = anglicky [426] => }} [427] => [428] => Oběžná dráha Země leží za hranicí oběžných drah zaručujících dostatečné teplo pro kapalnou vodu. Bez některé z forem [[skleníkový efekt|skleníkového efektu]] by byla voda na Zemi zamrzlá. [[Paleontologie|Paleontologické]] nálezy naznačují, že v jednom okamžiku poté, co modrozelené [[sinice]] (''Cyanobacteria'') kolonizovaly oceány a vyčerpaly z atmosféry [[oxid uhličitý]], selhal skleníkový efekt a podle jedné z [[Teorie sněhové koule|teorií]] zemské oceány nejspíš zcela zamrzly na 10 až 100 miliónů let. [429] => [430] => Na jiných planetách, jako je např. [[Venuše (planeta)|Venuše]], byly molekuly vodních par rozloženy slunečním [[ultrafialové záření|ultrafialovým zářením]] a [[vodík]] byl ionizován a odvanut [[sluneční vítr|slunečním větrem]]. Tento proces je pomalý, ale neúprosný. Jde o jednu z hypotéz vysvětlujících, proč nemá Venuše žádnou vodu. Bez vodíku kyslík reaguje s materiálem povrchu a ukládá se v pevných [[minerál]]ech. [431] => [432] => V zemské atmosféře existuje ve stratosféře tenká vrstva [[Ozon|ozónu]], která absorbuje většinu vysokoenergetického ultrafialového záření a efekt rozbíjení molekul tak potlačuje. Ozón se může tvořit jen v atmosféře s vysokým podílem volného dvouatomového kyslíku, jehož existence je závislá na biosféře ([[Rostliny|rostlinách]]). [[Magnetosféra]] také chrání [[ionosféra|ionosféru]] před přímým odfukováním [[sluneční vítr|slunečním větrem]]. [433] => [434] => Nakonec se [[Vulkanismus|vulkanickou činností]] na povrch neustále dostává voda zevnitř planety. Zemská [[desková tektonika]] v procesu recyklace [[subdukce|subdukuje]] do pláště [[uhlík]] a vodu ve formě [[vápenec|vápencových]] hornin a uvolňuje je při vulkanické činnosti jako plynný oxid uhličitý a [[pára|páru]]. Odhaduje se, že horniny v plášti mohou obsahovat až 10× více vody, než je nyní v oceánech, většina z této zadržované vody však nikdy nebude uvolněna. [435] => [436] => Celková hmotnost hydrosféry je asi 1,4×1021 kg, přibližně 0,023 % z celkové hmotnosti Země. [437] => [438] => ===== Oceány a moře ===== [439] => {{Viz též|Světový oceán}} [440] => Světový oceán je souvislý vodní obal planety [[Země]], který je složen z [[oceán]]ů, moří, [[záliv]]ů a veškeré vodní masy, která je přímo s ním spojená, a je v něm soustředěna většina vody na [[Země|Zemi]]. Tvoří souvislou vodní plochu se společnou hladinou, která ve skutečnosti osciluje kolem střední hodnoty vlivem vnějších faktorů (např. kvůli gravitačním vlivům Měsíce). [441] => [442] => ===== Jezera ===== [443] => {{Viz též|Jezero}} [444] => Jezero je [[vodní nádrž]], která je napájena [[povrchová voda|povrchovou]], [[srážky|srážkovou]] popř. [[podzemní voda|podzemní vodou]] a není součástí [[světový oceán|světového oceánu]]. Celosvětově zaujímají jezera 1,8 % povrchu pevniny. Některá velká [[bezodtoké jezero|bezodtoká jezera]] se nazývají „vnitrozemskými moři“, zejména pokud obsahují slanou vodu (např. [[Kaspické moře]], [[Mrtvé moře]], [[Saltonské moře]]). Zkoumáním jezer se zabývá věda zvaná [[limnologie]]. [445] => [446] => ===== Řeky ===== [447] => {{Viz též|Řeka}} [448] => Řeka je přirozený [[vodní tok]]. Ve srovnání s [[potok]]em má obvykle větší [[objemový průtok]], délku nebo rozlohu [[povodí]]. Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí: [449] => * horní tok, s převahou [[eroze]], charakteristické je říční údolí ve tvaru „[[V]]“ s minimem usazenin [450] => * střední tok, kde se projevuje eroze i [[Sedimentace (geologie)|sedimentace]], říční údolí je plošší a s již významným podílem [[usazeniny|usazenin]]. Koryto toku má tvar písmena „U“. [451] => * dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé [[říční niva|říční nivy]]. [452] => [453] => ==== Atmosféra ==== [454] => {{Viz též|Atmosféra Země}} [455] => [[Soubor:ISS-40 Typhoon Halong.jpg|náhled|Tajfun pozorovaný z oběžné dráhy]] [456] => Země má relativně hustou [[atmosféra|atmosféru]] složenou ze 78 % [[dusík]]u, 21 % [[kyslík]]u, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopového množství jiných plynů včetně [[voda|vodních]] par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů [[Sluneční energie|slunečního záření]]. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vytvářejí pozemské [[rostliny]] a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs [[sopečné plyny|sopečných plynů]], které se uvolňovaly při odplynování magmatu. [457] => [458] => Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry ([[troposféra|troposféry]], [[stratosféra|stratosféry]], [[mezosféra|mezosféry]], [[termosféra|termosféry]] a [[exosféra|exosféry]]) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. [459] => [460] => Obloha je na Zemi modrá, protože [[molekula|molekuly]] vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou. [461] => [462] => Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země. [463] => [464] => ==== Klima ==== [465] => [[Soubor:Klimagürtel-der-erde.svg|náhled|Klimatické pásy na Zemi]] [466] => Klima na Zemi je dlouhodobě stabilní, ale mění se v závislosti na [[zeměpisná šířka|zeměpisné šířce]]. Nejteplejší je v [[Tropický podnebný pás|tropech]] okolo [[Zemský rovník|rovníku]], nejstudenější pak v polárních oblastech. [467] => [468] => V historii života na Zemi se klima mnohokrát změnilo, ale vždy umožnilo přežití živých organismů. Ve [[čtvrtohory|čtvrtohorách]] dochází k opakujícím se [[doba ledová|dobám ledovým]], které střídají teplejší období. Poslední doba ledová skončila před asi 10 000 lety. [469] => [470] => ==== Počasí ==== [471] => {{Viz též|Počasí}} [472] => [[Soubor:MODIS Map.jpg|náhled|Satelitní snímek mraků na Zemi ([[NASA]] [[Moderate-Resolution Imaging Spectroradiometer]])]] [473] => Počasí je okamžitý stav v [[ovzduší]] na určitém místě. Je dáno stavem všech [[atmosféra|atmosférických]] jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot [[meteorologie|meteorologických]] prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. [[teplota]] vzduchu, stav [[oblačnost]]i, rychlost a směr [[vítr|větru]], [[déšť]], [[sněžení]] apod.) [474] => [475] => Změny počasí jsou způsobeny především [[zemská rotace|zemskou rotací]]. Ohromné masy [[vzduch]]u a [[voda|vody]] vlivem zemské rotace mají, při pohybu v poledníkovém směru, na [[severní polokoule|severní polokouli]] tendenci stáčet se ve směru chodu hodinových ručiček. Na [[jižní polokoule|jižní polokouli]] se tyto masy stáčejí opačným směrem. [476] => [477] => ==== Oblačnost ==== [478] => {{Viz též|Oblačnost}} [479] => Oblačnost je mírou, jež udává stupeň pokrytí [[Obloha|oblohy]] [[oblak]]y. Oblačnost je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem. V klimatologii se vyjadřuje v desetinách pokrytí oblohy – 0/10 do 10/10. V synoptické meteorologii se používá osmin – 0/8 až 8/8 pokrytí oblohy oblaky. V obou případech znamená 0/10 nebo 0/8 jasnou bezoblačnou oblohu, 10/10 nebo 8/8 znamená zcela zataženou oblohu. [480] => [481] => === Biosféra === [482] => {{podrobně|biosféra|život}} [483] => O živých organismech na planetě někdy říkáme, že tvoří „[[biosféra|biosféru]]“. Všeobecně se soudí, že [[vznik života|život vznikl]] před 3,7 [[miliarda]]mi let.{{citace elektronické monografie| url=http://www.ucmp.berkeley.edu/exhibits/historyoflife.php |titul=History of life through time|vydavatel= University of California ; Museum of Paleontology}} Země je jediným místem ve známém vesmíru, kde je zcela nepochybná existence života, a někteří vědci věří, že život je ve vesmíru spíše řídkým jevem. [484] => [485] => Zemská biosféra je rozdělena do množství [[biom]]ů, osídlených vždy zhruba typickými organizmy, tedy např. [[Květena|flórou]] a [[fauna|faunou]]. Na souši rozdělují biomy především [[zeměpisná šířka]] a [[nadmořská výška]]. Zemské biomy ležící za [[polární kruh|polárním kruhem]] nebo ve velké výšce nad mořem jsou pusté a téměř prosté [[Rostliny|rostlin]] a [[Živočichové|živočichů]], nejpočetněji osídlené biomy leží poblíž [[Zemský rovník|rovníku]]. Nejrozšířenější skupinou organizmů jsou však [[bakterie]]{{citace elektronické monografie [486] => | url = http://www.brown.edu/Administration/InsideBrown/2005/022005a.html [487] => | příjmení = Lawton [488] => | jméno = Wendy Y. [489] => | jazyk = anglicky [490] => | titul = Researchers Break New Ground in Their Study of Bacteria [491] => | vydavatel = Inside Brown [492] => | datum přístupu = 2009-12-15 [493] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20080406225650/http://www.brown.edu/Administration/InsideBrown/2005/022005a.html [494] => | datum archivace = 2008-04-06 [495] => | nedostupné = ano [496] => }} (asi 5×1030 jedinců{{citace periodika |autor=CURTIS, T., SLOAN, W., SCANNELL, J. |titul= Estimating prokaryotic diversity and its limits |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=12097644 |periodikum=Proc Natl Acad Sci U S A |ročník=99 |číslo=16 |strany=10 494 – 10 499 |jazyk = anglicky|rok=2002}}{{citace periodika | jazyk = anglicky | příjmení=Schloss | jméno = P. | příjmení2 = Handelsman | jméno2 = J. |titul=Status of the microbial census |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=15590780#r6 |periodikum=Microbiol Mol Biol Rev |ročník=68 |číslo=4 |strany=686–91 |rok=2004}}), jednobuněčné mikroskopické organizmy. Podobné [[Archea|archebakterie]] jsou rovněž velice rozšířené, a navíc jsou schopné žít v extrémních podmínkách prostředí. Tyto jednoduché organizmy byly zřejmě prvními obyvateli Země. Až před asi 1,8 – 1,3 miliardami lety vznikla [[eukaryota]], do nichž řadíme i dnešní [[mnohobuněčnost|mnohobuněčné]] skupiny, jako jsou [[rostliny]] nebo [[živočichové]]. Rostliny se zpravidla vyživují pomocí [[fotosyntéza|fotosyntézy]], živočichové se živí organickými látkami ([[heterotrofie|heterotrofně]]).{{citace periodika | jméno = Andrew H. | příjmení = Knoll | spoluautoři = Javaux, E. J., Hewitt, D., Cohen, P. | titul = Eukaryotic organisms in Proterozoic oceans | periodikum = Philosophical Transactions of the Royal Society of London, Part B | rok =2006 | ročník =361 | číslo =1470 | strany=1023–1038 | url = http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1578724 | doi = 10.1098/rstb.2006.1843 | pmid = 16754612 | jazyk=anglicky}} Mezi živočichy patří i [[člověk]], který osídlil Zemi v posledních několika milionech let. [497] => [498] => === Magnetické pole a radiace === [499] => {{Viz též|Magnetické pole Země}} [500] => [[Soubor:Structure of the magnetosphere-en.svg|náhled|Schéma zemské magnetosféry. [[Sluneční vítr]] proudí zleva doprava.]] [501] => Na rozhraní pevného vnitřního jádra a polotekutého vnějšího jádra dochází k pohybu těchto dvou sfér vůči sobě, čímž se vnitřek Země chová jako [[dynamo]] a dochází tak ke generování [[magnetické pole|magnetického pole]]. Magnetické pole vystupuje z nitra planety v podobě uzavřených [[siločáry|siločar]] a sahá až několik desítek tisíc km nad povrch okolo Země. Planeta je tak chráněna štítem v podobě [[magnetosféra|magnetosféry]], který odklání dopadající vysokoenergetické částice vycházející ze [[Slunce]].{{Citace monografie [502] => | příjmení = Čeman [503] => | jméno = Róbert [504] => | odkaz na autora = Róbert Čeman [505] => | titul = Vesmír 1 Sluneční soustava [506] => | vydání = 1 [507] => | vydavatel = Mapa Slovakia Bratislava [508] => | místo = Bratislava [509] => | rok = 2002 [510] => | strany = 133 [511] => | isbn = 80-8067-072-2 [512] => }} Působením Slunce dochází k tomu, že magnetosféra není na všechny strany stejně velká, ale na přivrácené straně ke Slunci je zdánlivě zatlačena blíže k Zemi a na odvrácené straně je naopak více protažena do okolního [[vesmír]]u. [513] => [514] => ==== Radiační pásy ==== [515] => {{Viz též|Van Allenovy pásy}} [516] => Geomagnetické pole odklání a zachytává [[proton]]y a [[elektron]]y, které jsou k planetě vysílány ze Slunce. Tyto energetické částice jsou následně odkláněny do míst, kde dochází k jejich akumulaci do několika oblastí okolo Země. Tyto oblasti se nazývají [[Van Allenovy pásy]]. Pásy se rozdělují na vnitřní a vnější v závislosti k poloze Země. K objevení vnitřních pásů došlo po vypuštění první [[NASA|americké]] sondy [[Explorer 1]] a vnější pásy byly objeveny na základě údajů ze sovětské sondy [[Luna 1]]. [517] => [518] => Van Allenovy pásy začínají ve výšce přibližně 400 km nad zemským povrchem a sahají až do vzdálenosti 50 000 km. Vnitřní [[záření|radiační]] pás je tvořen zhuštěním částic v oblasti okolo 3000 km nad povrchem. Těmito částicemi jsou protony s velkou energií. Vnější oblast zhuštění se nachází ve výšce zhruba 15 000 km; je tvořena vysokoenergetickými elektrony. [519] => [520] => == Oběžná dráha == [521] => Země oběhne Slunce za 365,2564 průměrných slunečních dní ([[Hvězdný čas|1 siderický rok]]). Ze Země to dává zdánlivý pohyb Slunce vzhledem ke hvězdám o rychlosti 1 °/den, tj. pohyb směrem na východ o sluneční či měsíční průměr za každých 12 hodin. Rychlost oběhu Země je v průměru asi 30 km/s, což stačí k uražení vzdálenosti zemského průměru (~12 700 km) za 7 minut a vzdálenosti Země – Měsíc (384 000 km) za 4 hodiny. [522] => [523] => Země má jeden [[přirozený satelit]], [[Měsíc]], který kolem ní oběhne jednou za [[Doba oběhu|27 1/3 dnů]]. Ze Země se to jeví jako pohyb Měsíce vzhledem ke Slunci a hvězdám o rychlosti 12 °/den, tj. o měsíční poloměr směrem na východ každou hodinu. [524] => [525] => Viděno ze zemského severního pólu jsou pohyb Země, jejího měsíce a její rotace kolem osy všechny proti směru hodinových ručiček. Roviny orbity a rotace se přesně nekryjí. Zemská osa je [[Vychýlení osy|vychýlena]] zhruba o 23,5 stupňů proti rovině Země – Slunce (proto se střídají [[roční období]]); a rovina Země – Měsíc má sklon asi 5 stupňů proti rovině Země–Slunce (jinak bychom pozorovali zatmění každý měsíc). Poloměr [[Hillova sféra|Hillovy sféry]] (sféry vlivu) Země je asi 1,5 Gm (1,5 miliónu km), do čehož se oběžná dráha jediného přirozeného satelitu ([[Měsíc]]e) pohodlně vejde. [526] => [527] => V inerciální vztažné soustavě podléhá zemská osa pomalému [[precese zemské osy|precesnímu]] pohybu s periodou 25 725 let, stejně jako [[nutace|nutaci]] s hlavní periodou 18,6 let. Tyto pohyby jsou vyvolány diferenciálním vlivem Slunce a Měsíce na rovníkovou deformaci způsobenou [[zploštění]]m Země. Ve vztažné soustavě spojené se zemským tělesem je její rotace také lehce nepravidelná kvůli [[pohyb pólů|pohybu pólů]]. Pohyb pólu je kvaziperiodický, obsahující roční složku a složku se čtrnáctiměsíčním cyklem zvanou [[Chandlerova perioda]]. Rychlost rotace vlivem slapových sil v průběhu času klesá, jev je známý jako proměnná [[den|délka dne]]. [528] => [529] => V současné době nastává zemský [[Perihélium|perihel]] vždy kolem [[3. leden|3. ledna]] a [[Afélium|afel]] kolem [[4. červenec|4. července]]. V jiných dobách tomu bylo jinak, viz [[precese zemské osy|precese]] a [[Milankovičovy cykly]]. [530] => [531] => === Rotace kolem své osy === [532] => {{Viz též|Rotace Země}} [533] => [[Soubor:EpicEarth-Globespin(2016May29).gif|náhled|vpravo|Snímky zemské rotace pořízené [[Deep Space Climate Observatory|DSCOVR EPIC]] 29. května 2016 několik týdnů před slunovratem]] [534] => Rotace Země kolem její osy spojující [[Severní pól|severní]] a [[jižní pól]] trvá 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund ([[Hvězdný čas|1 siderický den]]). Ze Země se hlavní část zdánlivého pohybu nebeských těles na obloze (kromě [[meteor]]ů, které jsou mezi atmosférou a nízko obíhajícími satelity) jeví jako pohyb směrem na západ o rychlosti 15 °/h = 15'/min, tedy o sluneční nebo měsíční průměr každé dvě minuty. Z fyzikálního hlediska se Země chová jako obří [[setrvačník]]. Zemská osa nemá neměnnou polohu, např. silné [[zemětřesení a tsunami v Tóhoku 2011|zemětřesení v Japonsku v roce 2011]] ji vychýlilo asi o 16 cm.[http://www.latimes.com/news/nationworld/world/la-sci-japan-quake-science-20110313,0,5782113.story Los Angeles Times: Japan earthquake shifted Earth on its axis] [535] => [536] => ==== Časová pásma ==== [537] => {{Viz též|Časové pásmo}} [538] => [539] => Vlivem rotace Země kolem své osy se postupně přesunuje oblast odkloněná od Slunce, což se na povrchu projevuje jako příchod a odchod noci. Z tohoto důvodu vznikla mezinárodní dohoda, která rozdělila celý zemský povrch na 24 časových pásem se středy na polednících po 15° a šířce od −7,5° do +7,5° vzhledem k střednímu poledníku.{{Citace elektronické monografie [540] => | příjmení = [541] => | jméno = [542] => | odkaz na autora = [543] => | titul = Časová pásma [544] => | url = http://planety.astro.cz/zeme/15/ [545] => | datum vydání = [546] => | datum aktualizace = [547] => | datum přístupu = 2008-12-24 [548] => | vydavatel = Astronomia - Astronomie pro každého [549] => | místo = [550] => | jazyk = [551] => }} Pásmový čas, který je stejný v každém pásmu, se počítá dle času na středním poledníku (0°, 15°, 30° atd.). Tento čas se následně dopočítává vzhledem ke [[Koordinovaný světový čas|koordinovaného světového času]], kdy posun je většinou určen celistvým počtem hodin a to buď v podobě plus či minus. [552] => [553] => === Střídání ročních období === [554] => {{Viz též|Roční období}} [555] => [[Soubor:AxialTiltObliquity.png|náhled|Sklon zemské osy]] [556] => Vlivem sklonění rotační osy Země o 23,5° se mění množství světla a tepla, které dopadne během dne na osvětlenou část severní či jižní polokoule. Tato skutečnost se na Zemi projevuje střídáním ročních období v pořadí [[jaro]], [[léto]], [[podzim]] a [[zima]]. Jelikož se ke Slunci vždy více přivrací pouze jedna polokoule, je střídání ročních dob vzájemně prohozené, a tedy se střídá mezi severní a jižní polokoulí. Platí, že když je na jižní polokouli léto, je na severní zima a opačně. [557] => [558] => Vzhledem k tomu, že oběžná dráha Země je eliptická, mění se množství světla a tepla v dané vzdálenosti od Slunce. Proto jsou zimy na severní polokouli mírnější, jelikož v té době je Země v oblasti perihélia, a tedy nejblíže Slunci. Naopak léta na severní polokouli jsou oproti létům na jižní polokouli studenější, Země se nachází nejdále od Slunce. Největšího přiblížení ke Slunci Země dosáhne při [[Perihélium|perihelu]], krátce po [[Slunovrat|zimním slunovratu]]. Nejdále je pří [[Afélium|afelu]] v době [[Slunovrat|letního slunovratu]]. Země se současně dle Keplerových zákonů nepohybuje po celé své dráze stejně rychle, ale v době největšího přiblížení ke Slunci má současně i největší oběžnou rychlost, což se projevuje v tom, že léto je na jižní polokouli kratší než na polokouli severní. Zima je naopak kratší na severní polokouli.{{Citace elektronické monografie [559] => | příjmení = [560] => | jméno = [561] => | odkaz na autora = [562] => | titul = Střídání ročních období - Doba trvání jednotlivých ročních období [563] => | url = http://planety.astro.cz/zeme/13/ [564] => | datum vydání = [565] => | datum aktualizace = [566] => | datum přístupu = 2008-12-24 [567] => | vydavatel = Astronomia - Astronomie pro každého [568] => | místo = [569] => | jazyk = [570] => }} Pro příklad léto na severní polokouli trvá přibližně 93 dní a 14 hodin a na jižní pouze 89 dní a 1 hodinu. [571] => [572] => == Měsíc == [573] => {{Viz též|Měsíc}} [574] => [[Soubor:Earth-moon.jpg|náhled|Země vycházející nad Měsícem, snímek pořízený z [[Apollo 8|Apolla 8]] za jeho obletu Měsíce, [[24. prosinec|24. prosince]] [[1968]]]] [575] => Měsíc či též Luna je relativně velké terestrické těleso, jehož průměr je asi jedna čtvrtina zemského. S výjimkou [[Pluto (trpasličí planeta)|Plutova]] [[Charon (měsíc)|Charona]] je to v poměru k velikosti planety či [[Trpasličí planeta|trpasličí planety]] největší měsíc ve sluneční soustavě. [[Přirozený satelit|Přirozené satelity]] obíhající kolem planet se nazývají „měsíce“ právě podle pozemského Měsíce. [576] => [577] =>
[578] => {| class="wikitable" [579] => !Název [580] => !Průměr (km) [581] => !Hmotnost (kg) [582] => ![[Velká poloosa dráhy|Velká poloosa]] (km) [583] => !Oběžná doba [584] => |- [585] => |[[Měsíc]] [586] => |align="center"|3 474,8 [587] => |7,349×1022 [588] => |align="center"|384 400 [589] => |27 dnů, 7 hodin, 43,7 minut [590] => |} [591] =>
[592] => [593] => Gravitační síly mezi Zemí a Měsícem způsobují na Zemi [[Slapové jevy|příliv]] a [[Slapové jevy|odliv]]. Tatáž síla působící na Měsíc vedla k jeho [[vázaná rotace|vázané rotaci]]: jeho rotační perioda je rovna době, která je potřebná k jeho oběhu kolem Země. Následkem toho je přivrácen k planetě stále stejnou stranou. Jak Měsíc obíhá Zemi, jsou Sluncem osvětlovány různě velké části přivrácené strany, což vede k [[měsíční fáze|měsíčním fázím]]. Temná polokoule je oddělena od osvětlené [[sluneční terminátor|slunečním terminátorem]]. [594] => [595] => Měsíc dramaticky ovlivnil vývoj života tím, že brání prudkým změnám podnebí. Paleontologické důkazy a počítačové simulace ukazují, že [[vychýlení osy|výchylka]] zemské osy je stabilizována jeho slapovými interakcemi. Někteří teoretikové věří, že bez této stabilizace by [[točivý moment]] od Slunce a planet na zemskou rovníkovou deformaci způsobil chaotickou nestabilitu rotační osy, jako je tomu u [[Mars (planeta)|Marsu]]. Pokud by se zemská osa rotace přiblížila [[ekliptika|rovině ekliptiky]], [[podnebí]] by začalo být extrémně nepříznivé s obrovskými sezónními rozdíly. V ''létě'' by byl pól nasměrován přímo směrem ke Slunci, zatímco po celou ''zimu'' by byl od Slunce odvrácen. [[Planetologie|Planetologové]], kteří tento jev studovali, prohlašují, že by vedl k vyhynutí všech větších zvířat a vyšších forem života. Toto téma však zůstává kontroverzním, další studie Marsu — který sdílí zemskou [[siderický den|rotační periodu]] a [[vychýlení osy]], nikoliv však velký měsíc ani tekuté jádro — mohou poskytnout na tuto problematiku jiný náhled. [596] => [597] => Gravitační působení Měsíce spolu se slapovými jevy způsobuje nepatrné zpomalování zemské rotace. Protože platí zákon zachování hybnosti, Měsíc se díky tomu zvolna vzdaluje od Země. [598] => [599] => [[Soubor:Earth-Moon.jpg|náhled|střed|upright=4|{{uprostřed|Země a Měsíc ve správném poměru velikosti i vzdálenosti}}]] [600] => [601] => Široce přijímaná teorie o původu Měsíce prohlašuje, že se zformoval po kolizi rané Země s [[protoplaneta|protoplanetou]] velikosti Marsu ([[teorie velkého impaktu]]). Tato hypotéza (mezi jinými věcmi) vysvětluje relativní nedostatek železa a těkavých prvků na Měsíci a fakt, že jeho složení je téměř identické se zemskou kůrou. [602] => [603] => Měsíc má, viděno ze Země, téměř stejnou [[úhlová velikost|úhlovou velikost]] jako Slunce (které je však 400× vzdálenější). Díky tomu lze na Zemi pozorovat úplná i prstencovitá [[zatmění Slunce]]. [604] => [605] => === Další planetky === [606] => [[Soubor:Orbits of Cruithne and Earth.gif|náhled|Dráha asteroidu Cruithne, který má se Zemí sladěnou oběžnou dráhu]] [607] => Kromě Měsíce není znám žádný přirozený vesmírný objekt, který by dlouhodobě obíhal kolem Země. Bylo však objeveno několik planetek, které obíhaly kolem Země krátkou dobu. [608] => {{Citace elektronické monografie [609] => | příjmení = Tichý [610] => | jméno = Miloš [611] => | odkaz na autora = Miloš Tichý [612] => | url = https://www.planetky.cz/clanek/novy-mini-mesic [613] => | titul = Nový mini měsíc [614] => | edice = www.planetky.cz [615] => | vydavatel = Observatoř Kleť [616] => | datum vydání = 2020-03-03 [617] => | datum přístupu = 2020-08-24 [618] => }} [619] => [620] => * V roce 2006 byl nalezena planetka 2016 '''RH120'''. Obíhal kolem Země do poloviny roku 2017, kdy její gravitační pole opustila. [621] => [622] => * V roce 2020 bylo projektem [[Catalina Sky Survey]] (CSS) objeveno těleso '''2020 CD3'''. Analýzou dráhy se zjistilo, že v tu dobu obíhalo Zemi již nejméně jeden rok. Nejdále bylo od ní 1,2 milióny km, nejblíže se přiblížilo na 41 000 km
Podle jeho jasnosti by mělo jít o objekt o velikosti 1–2 m. Vzhledem k neobvyklé dráze není vyloučeno, že jde o umělé těleso, např. poslední stupeň [[Nosná raketa|nosné rakety]]. [623] => [624] => Existují však [[planetka|planetky]], které sice přímo neobíhají Zemi, ale jsou ovlivňovány jejím [[gravitační pole|gravitačním polem]] a mají s ní [[dráhová rezonance|sladěnou]] [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]]. [625] => [626] => * Od roku 1986 je znám asi 5 km velký asteroid '''[[Cruithne (planetka)|3753 Cruithne]]''', který má sice protáhlou eliptickou dráhu (k Slunci se přibližuje téměř na vzdálenost [[Merkur (planeta)|Merkuru]] a v nejvzdálenějším bodě dráhy je až za drahou [[Mars (planeta)|Marsu]]), ale jeho oběžná doba je prakticky shodná se Zemí: 364,01 dne. [627] => [628] => * V roce 2011 byla pomocí infračerveného kosmického dalekohledu [[Wide-field Infrared Survey Explorer|WISE]] objevena planetka '''2010 TK7''', která obíhá Slunce po téměř stejné dráze jako Země, ale 60° před ní.{{Citace elektronické monografie [629] => | příjmení = Scheirich [630] => | jméno = Petr [631] => | url = http://media.rozhlas.cz/_audio/2416620.mp3 [632] => | titul = Nebeský cestopis [633] => | kapitola = První Trojan Země [634] => | vydavatel = Český rozhlas Leonardo [635] => | datum vydání = 2011-08-27 [636] => | datum přístupu = 2012-2-04 [637] => | poznámka = Čas 9:20 od začátku stopáže [638] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200408214549/http://media.rozhlas.cz/_audio/2416620.mp3 [639] => | datum archivace = 2020-04-08 [640] => | nedostupné = ano [641] => }} Je to tedy první známý [[troján|trojan]] Země. Jeho velikost je však jen několik set metrů. [642] => [643] => === Slapové jevy === [644] => {{Viz též|Slapové jevy}} [645] => Měsíc spolu se Sluncem působí svým gravitačním vlivem – [[slapová síla|slapovými silami]] – na Zemi a způsobuje relativně malé [[deformace]] jejího tvaru. Nejznámějšími a nejvíce viditelnými slapovými jevy jsou příliv a odliv. Vzhledem k periodě, s jakou zdánlivě obíhá Měsíc kolem Země – tedy 24 h 50 min, se projevují s poloviční periodou přibližně 12 h (během jednoho dne nastane dvakrát příliv a dvakrát odliv). [646] => [660] => [661] => == Obyvatelnost == [662] => [[Soubor:Continents vide couleurs.png|náhled|upright=1.5|Sedm [[kontinent]]ů Země [663] => {{legenda|#0c0|[[Severní Amerika]]}} [664] => {{legenda|green|[[Jižní Amerika]]}} [665] => {{legenda|#0040ff|[[Antarktida]]}} [666] => {{legenda|#c10000|[[Evropa]]}} [667] => {{legenda|#fed52e|[[Afrika]]}} [668] => {{legenda|#f33e01|[[Asie]]}} [669] => {{legenda|#c04080|[[Austrálie (kontinent)|Austrálie]]}}]] [670] => Přítomnost velkého množství živých organismů na Zemi je zjevná již z [[vesmír]]u. Poukazují na to obrovské [[les|zalesněné]] plochy, vystupující [[korálový útes|korálové útesy]] a v neposlední řadě i velké množství kyslíku v zemské atmosféře, který se tam dostal jako produkt několika miliard let fotosyntézy [[sinice|sinic]] a rostlin. [671] => [672] => Jako jediná známá planeta, na níž se vyvinul a přetrval život, se Země stala prototypem obyvatelné planety. Vzdálenost Země od Slunce, přítomnost atmosféry a její vhodné chemické složení umožňují, aby se na většině jejího povrchu udržela voda v kapalném skupenství. Tím je splněna základní podmínka, kterou podle současných představ potřebuje [[vznik života|život ke svému vzniku]]. Od svého vzniku obývají živé organismy tuto planetu už asi 3,8 miliardy let, což představuje přes čtyři pětiny její historie. [673] => [674] => V současnosti je Země obydlena podle odhadů řádově 1033 jednotlivých živých organismů, které patří do více než 1,5 milionu druhů. Formy života jsou rozmanité od nejjednodušších bezjaderných mikroskopických jednobuněčných ([[prokaryota|prokaryot]]) přes větší jednobuněčné prvky s jádrem až po mnohobuněčné; [[řasy]], [[rostliny]], [[houby]] a [[Živočichové|živočichy]]. Současné [[druh]]y však pravděpodobně představují pouze zlomek všech druhů, které se na Zemi vyskytovaly v minulosti. Živé organismy obývají celý povrch Země, určitou vrstvu pod povrchem a spodní části její atmosféry. Nacházejí se i na těch (z hlediska člověka) nejextrémnějších stanovištích: v hlubinách oceánských příkopů bez slunečního světla a tepla, kde je vše vystaveno obrovskému [[hydrostatický tlak|hydrostatickému tlaku]], v [[horký pramen|horkých sirných pramenech]], v Antarktickém ledu, v nejsušších pouštích i v oblastech bez dýchatelného kyslíku. Oblast Země obydlena živými organismy se nazývá [[biosféra]]. [675] => [676] => Biosféra a neživé složky přírody, jako litosféra, hydrosféra a atmosféra, jsou navzájem těsně propojeny. Podílejí se na koloběhu mnoha látek, z nichž nejznámější je koloběh vody. V přírodě je však možné popsat koloběh mnoha klíčových sloučenin a prvků, například [[koloběh kyslíku]], koloběh uhlíku, koloběh vápníku a podobně. Na všech těchto procesech se podílejí jak živé, tak neživé složky přírody a život na Zemi by bez těchto koloběhů nebyl možný. [677] => [678] => Země je také domovskou planetou [[lidstvo|lidstva]], které žije v přibližně 200 nezávislých [[stát]]ech. K dubnu 2014 žilo na Zemi přibližně 7 158 138 650 lidí.{{Citace elektronické monografie [679] => | jméno = [680] => | příjmení = United States Census Bureau [681] => | url = http://www.census.gov/ipc/www/popclockworld.html [682] => | titul = World POP Clock Projection [683] => | vydavatel = United States Census Bureau International Database [684] => | datum vydání = 2008-01-07 [685] => | datum přístupu = 2014-04-07 [686] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20100103204136/http://www.census.gov/ipc/www/popclockworld.html [687] => | datum archivace = 2010-01-03 [688] => | nedostupné = ano [689] => }} Část povrchu Země, která je obydlena nebo zřetelně změněna člověkem, se nazývá [[noosféra]]. Budoucnost planety Země a otázka její další obyvatelnosti pro člověka i život obecně je v současnosti hojně diskutovaným tématem. Jisté je, že v časovém horizontu příštích stovek milionů až miliard let obyvatelnost Země pro většinu forem života zcela zanikne.https://www.stoplusjednicka.cz/budoucnost-nasi-planety-kdy-zanikne-zeme-zivot-na-ni [690] => [691] => == Země v kultuře == [692] => [693] => === Jméno planety === [694] => [[Soubor:Earth symbol (planetary color).svg|frameless|upright=0.35|vlevo]] [695] => Planeta Země má obrovské množství názvů v závislosti na jednotlivých kulturách či jazycích. Mezi nejpoužívanější patří označení [[Gaia]], které vyjadřuje slovní spojení „matka Země“. Jedná se o dceru [[Chaos (mytologie)|Chaosu]] a manželku [[Úranos|Úranovu]], kterému porodila [[titáni|Titány]], jež později vyvolali válku mezi giganty a olympskými bohy.{{Citace elektronické monografie [696] => | příjmení = [697] => | jméno = [698] => | odkaz na autora = [699] => | titul = Vysvětlení jména Země a jeho vzniku [700] => | url = http://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/27/ [701] => | datum vydání = [702] => | datum aktualizace = [703] => | datum přístupu = 2008-12-24 [704] => | vydavatel = hvezdy.astro.cz [705] => | místo = [706] => | jazyk = [707] => }} [708] => [712] => [713] => == Odkazy == [714] => [715] => === Poznámky === [716] => [717] => [718] => === Reference === [719] => [720] => [721] => === Literatura === [722] => * {{Citace monografie | příjmení = Beazley | jméno = Mitchell | rok = 1981 | titul = Anatomie Země | vydavatel = Albatros | místo = Praha | překladatelé = Jaroslav Sládek | vydání = 1 | poznámka = orig. Ljubljana: Mladinska knjiga}} [723] => * {{Citace monografie | příjmení = Lovelock | jméno = James | odkaz na autora = | rok = 1994 | titul = Gaia : živoucí planeta | vydavatel = ČTK Repro (Mladá fronta; Ministerstvo životního prostředí České republiky) | místo = Praha | isbn = 80-204-0436-8 | překladatelé = Anton Markoš | další = Přebal, vazba a graf. úprava Vladimír Nárožník | vydání = 1 | počet stran = 221 | přílohy = obr., fotogr., tab., grafy}} [724] => * {{Citace monografie | příjmení = Netopil | jméno = Rostislav | rok = 1972 | titul = Hydrologie pevnin | vydavatel = Academia | místo = Praha | vydání = 1 | počet stran = 294 | přílohy = 12 s. barevných fotografií}} [725] => * {{Citace monografie | příjmení = Kol. | rok = 1969 | titul = Naše modrá planeta. 1. díl, Země ve vesmíru| vydavatel = SPN | místo = Praha | ilustrátoři = Ladislav Pros | vydání = 1 | počet stran = 158}} [726] => * {{Citace monografie | příjmení = Kol. | rok = 1969 | titul = Naše modrá planeta. 2. díl, Souše a vodstvo| vydavatel = SPN | místo = Praha | ilustrátoři = Ladislav Pros | vydání = 1 | počet stran = 158}} [727] => * {{Citace monografie | příjmení = kol. | odkaz na autora = | rok = 1972 | titul = Naše modrá planeta. 3. díl, Život na zemi | vydavatel = SPN | místo = Praha | ilustrátoři = Ladislav Pros | vydání = 1 | počet stran = 213}} [728] => * {{Citace monografie | příjmení = Trávníček | jméno = Dušan | spoluautoři = a kol.| rok = 1972 | titul = Naše modrá planeta 4. díl, Objevování země | vydavatel = SPN | místo = Praha | redaktoři = Bedřicha Boučka | vydání = 1 | počet stran = 167 | ilustrátoři = Ladislav Pros}} [729] => * {{Citace monografie | příjmení = Farndon | jméno = John | překladatelé = Kamila Šírová | rok = 2002 | titul = Planeta Země | vydavatel = Fragment | místo = Havlíčkův Brod | isbn = 80-7200-654-1 | přílohy = barevné ilustrace | rok copyrightu = 2002 | počet stran = 61}} [730] => * {{Citace monografie | příjmení = Attenborough | jméno = David | rok = 1990 | titul = Planeta žije | vydavatel = Panorama | místo = Praha | isbn = 80-7038-095-0 | překladatelé = Jan Žďárek | další = Obálka, vazba a graf. úprava Václav Kučera | Počet stran = 334 | přílohy = barevné fotografie}} [731] => [732] => === Související články === [733] => * [[Google Earth]] [734] => * [[NASA World Wind]] [735] => * [[Zeměpisné rekordy světa]] [736] => * [[Pozice Země ve vesmíru]] [737] => * [[Populace]] [738] => [739] => === Externí odkazy === [740] => * {{commons}} [741] => * {{Commonscat}} [742] => * {{Wikicitáty|téma=Země}} [743] => * {{Otto|heslo=Země}} [744] => * {{wikislovník|heslo=Země}} [745] => * {{en}} [http://www.nationalgeographic.org/encyclopedia/earth/ Země] na stránkách [[National Geographic Society]] [746] => * {{en}} [http://solarsystem.nasa.gov/planets/earth Země] {{Wayback|url=http://solarsystem.nasa.gov/planets/earth |date=20170304122049 }} na stránkách [[NASA]] Solar System Exploration [747] => [748] => {{Sluneční soustava}} [749] => {{Autoritní data}} [750] => {{Portály|Planetární vědy}} [751] => {{Polozamčeno}} [752] => [753] => [[Kategorie:Země| ]] [754] => [[Kategorie:Planety sluneční soustavy]] [755] => [[Kategorie:Terestrické planety]] [] => )
good wiki

Země

Země je třetí planeta sluneční soustavy se střední vzdáleností od Slunce asi 1 au, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit - Měsíc.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Mapové zobrazení','Měsíc','Slunce','desková tektonika','magnetické pole','biosféra','zemská kůra','draslík','seismická vlna','Zemský rovník','vznik života','kyslík'

Biosféra

Draslík

Kyslík

Měsíc

Slunce