Array ( [0] => 14821253 [id] => 14821253 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Zenobie [uri] => Zenobie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník}} [1] => [[Soubor:Denarius-Zenobia-s3290.jpg|náhled|300px|Zenobia na minci jako římská císařovna]] [2] => [3] => '''Septimia Zenobia''', počeštěně '''Zenobie''' (kolem [[240]], [[Palmýra]] – po [[274]], [[Řím]]), byla v letech [[267]]/[[268]]–[[272]] [[královna]] [[Sýrie (provincie)|syrské]] [[Palmýra|Palmýry]] a v roce [[272]] společně se svým synem [[Vaballathus|Vaballathem]] vzdorocísařovna římského [[císař]]e [[Aurelianus|Aureliana]] ([[270]]–[[275]]). Vládu nad Palmýrou převzala po [[Vražda|zavraždění]] svého manžela [[Odaenathus|Odenata]], který si na východě [[Starověký Řím|římské říše]] vybudoval za [[Gallienus|Galliena]] vlastní mocenskou základnu. Její jméno znělo v palmýrštině ''Bat-Zabbai'',Palmýrština byla dialektem [[Východní aramejština|východní aramejštiny]]. tedy dcera Zabbova, respektive polatinštěle Zenobiova. [4] => [5] => == Život == [6] => Zenobie byla patrně dcerou Palmýřana Iulia Aurelia Zenobia,Je o něm známo, že se zúčastnil tažení císaře [[Alexander Severus|Alexandra Severa]] proti Peršanům ([[232]]). Viz [[Der Kleine Pauly]], díl 5, článek ''Zenobia'', München 1979, sloupec 1491. jehož rodina získala [[římské občanství]] zhruba za [[Marcus Aurelius|Marka Aurelia]] nebo za [[Commodus|Commoda]]. Někdy v padesátých letech se jako velmi mladá provdala za [[Exarcha|exarchu]] palmýrského Septimia Odaenatha, faktického vládce pouštního města. Stala se v pořadí jeho druhou manželkou (jméno první, s níž měl syna Hairana, není známo). Poněvadž Odaenathův vliv na římském východě po roce [[260]] nesmírně vzrostl a jeho výjimečné postavení potvrdil i císař Gallienus, stoupla i vážnost Zenobiina – vzestup navenek podtrhlo přijetí královského titulu Odaenathem kolem roku [[263]]. [7] => [8] => Po Odaenathově zavraždění koncem roku [[267]] vládla Zenobie jako poručnice svého nezletilého syna Vaballatha v Palmýře sama.[[Zosimos]] 1, 39, 2; [[Historia Augusta]], ''vita Gallieni'' 13, 1nn. Jádrem její domény byla provincie Sýrie, s určitými přesahy do [[Malá Asie|Malé Asie]] a severní [[Mezopotámie]]. Oficiálně uznávala stejně jako Odaenathus svrchovanost císaře v Římě, ve skutečnosti však usilovala rozšířit svůj vliv do Arábie a [[Aegyptus|Egypta]]. V obou případech se jí to po vojenských operacích roku [[270]] podařilo. Současně byla zahájena expanze na západ, do nitra Malé Asie.Zosimos 1, 44; 50. [9] => [10] => Nový císař Aurelianus, který nastoupil na trůn po smrti císařů Galliena a [[Claudius II.|Claudia II.]], nemohl samostatné vojenské podniky Palmýry natrvalo tolerovat. Zpočátku měl sice svázané ruce naléhavými úkoly na západě, ale jakmile to okolnosti dovolily, zahájil výpravu do Sýrie. Zenobie na to reagovala tím, že svého syna dala roku [[272]] prohlásit za císaře a sebe za císařovnu (Vaballathus měl již z dřívějška titul ''imperator''). [11] => [12] => Oproti své soupeřce měl Aurelianus výhodu, že velel [[Římská legie|legiím]] zoceleným v boji s barbary, které ho jako vojevůdce uznávaly. Zenobii proto ve dvou bitvách – u [[Antiochie]] a [[Homs|Emesy]] – snadno porazil a v srpnu [[272]] vstoupil do Palmýry. Královna se pokusila o útěk, byla ale zajata, souzena v Emese a nakonec vedena v [[triumf]]álním průvodu. Podle většiny antických autorů strávila zbytek života ve vile nedaleko [[Tivoli]] – mínění, k němuž se přiklání i současná [[historiografie]].[[Eutropius]] 9, 13, 2; [[Festus]], ''Breviarium'' 24; [[Ioannes Zonaras|Zonaras]] 12, 27. Kronikář Zosimos nicméně tvrdí, že při cestě do Říma odmítala potravu a zemřela [[hlad]]y.Zosimos 1, 59, 1 (jako druhou variantu zmiňuje nemoc). [13] => [14] => == Odkaz == [15] => Osudy ženy, která se postavila Římu, inspirovaly představivost řady pozdějších spisovatelů, dramatiků a [[film]]ových tvůrců. K prvním patřil už [[Geoffrey Chaucer]] ve [[14. století]], respektive jeho dílo [[Canterburské povídky|Povídky canterburské]]. Od [[19. století]] měly na Zenobiinu popularitu vliv i majestátní ruiny Palmýry, které začaly být stále častěji navštěvovány Evropany. V roce [[1959]] natočil [[Guido Brignone]] historický film [[Ve znamení Říma]] (''Nel segno di Roma'') s [[Anita Ekbergová|Anitou Ekbergovou]] v hlavní roli. [16] => [17] => == Poznámky == [18] => [19] => [20] => == Literatura == [21] => * {{Citace monografie | příjmení = Hartmann | jméno = Udo | titul = Das palmyrenische Teilreich | vydavatel = Franz Steiner Verlag | místo = Stuttgart | rok = 2001 | počet stran = 532 | isbn =3-515-07800-2 | jazyk = německy}} [22] => [23] => == Externí odkazy == [24] => * {{Commonscat}} [25] => * {{Commons|Zenobia}} [26] => * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/zenobia.htm Zenobiina biografie] [27] => {{Autoritní data}} [28] => [29] => [[Kategorie:Římští uzurpátoři]] [30] => [[Kategorie:Dějiny Sýrie]] [31] => [[Kategorie:Narození ve 3. století]] [32] => [[Kategorie:Ženy]] [33] => [[Kategorie:Narození v Sýrii]] [] => )
good wiki

Zenobie

Zenobia na minci jako římská císařovna Septimia Zenobia, počeštěně Zenobie (kolem 240, Palmýra - po 274, Řím), byla v letech 267/268-272 královna syrské Palmýry a v roce 272 společně se svým synem Vaballathem vzdorocísařovna římského císaře Aureliana (270-275). Vládu nad Palmýrou převzala po zavraždění svého manžela Odenata, který si na východě římské říše vybudoval za Galliena vlastní mocenskou základnu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'272','Palmýra','267','270','Kategorie:Dějiny Sýrie','film','Guido Brignone','Exarcha','14. století','Vaballathus','Malá Asie','historiografie'

267

270

272

Film

Historiografie

Palmýra