Array ( [0] => 14663879 [id] => 14663879 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Zinek [uri] => Zinek [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Zinek je odborník na výživu a přírodní medicínu, který se zabývá studiem a propagací zdravého životního stylu. Jeho práce se zaměřuje na využití přírodních produktů a potravinových doplňků ke posílení imunitního systému a prevenci a léčbě různých onemocnění. Zinek je také autorem několika knih, ve kterých sdílí své poznatky a rady týkající se zdravé výživy a životního stylu. Jeho výzkumné články jsou publikovány v renomovaných odborných časopisech a je často zván jako host do televizních a rozhlasových pořadů, kde informuje veřejnost o důležitosti správného stravování a péče o zdraví. Zinek je známý pro svoji otevřenost a snahu přiblížit komplexní témata výživy a prevence onemocnění laické veřejnosti. [oai] => Zinek je odborník na výživu a přírodní medicínu, který se zabývá studiem a propagací zdravého životního stylu. Jeho práce se zaměřuje na využití přírodních produktů a potravinových doplňků ke posílení imunitního systému a prevenci a léčbě různých onemocnění. Zinek je také autorem několika knih, ve kterých sdílí své poznatky a rady týkající se zdravé výživy a životního stylu. Jeho výzkumné články jsou publikovány v renomovaných odborných časopisech a je často zván jako host do televizních a rozhlasových pořadů, kde informuje veřejnost o důležitosti správného stravování a péče o zdraví. Zinek je známý pro svoji otevřenost a snahu přiblížit komplexní témata výživy a prevence onemocnění laické veřejnosti. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - chemický prvek [1] => [2] => | značka = Zn [3] => | protonové číslo = 30 [4] => | nukleonové číslo = 64 [5] => | název = Zinek [6] => | latinsky = zincum [7] => | nad = [8] => | pod = [[Kadmium|Cd]] [9] => | vlevo = [[Měď]] [10] => | vpravo = [[Gallium]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => [13] => | chemická skupina = Přechodné kovy [14] => | číslo CAS = 7440-66-6 [15] => | skupina = 12 [16] => | perioda = 4 [17] => | blok = d [18] => | koncentrace v zemské kůře = 70 až 132 ppm [19] => | koncentrace v mořské vodě = 0,01 mg/l [20] => | obrázek = Zinc_fragment_sublimed_and_1cm3_cube.jpg [21] => | emisní spektrum = Zinc spectrum visible.png [22] => | vzhled = Modrobílý kovový prvek se silným leskem [23] => [24] => | relativní atomová hmotnost = 65,409 [25] => | atomový poloměr = 134 pm [26] => | kovalentní poloměr = 122 pm [27] => | Van der Waalsův poloměr = 139 pm [28] => | elektronová konfigurace = [Ar] 3d10 4s2 [29] => | oxidační čísla = 0, I, II [30] => [31] => | skupenství = [[Pevná látka|Pevné]] [32] => | krystalografická soustava = Šesterečná [33] => | hustota = 7,14 g/cm3 [34] => | tvrdost = 2,5 [35] => | magnetické chování = [[Diamagnetismus|Diamagnetický]] [36] => | teplota tání = 419,53 [37] => | teplota varu = 906,85 [38] => | molární objem = 9,16×10−6 m3/mol [39] => | skupenské teplo tání = 7,28 KJ/mol [40] => | skupenské teplo varu = 114,2 KJ/mol [41] => | tlak syté páry = 100 Pa při 750K [42] => | rychlost zvuku = 3850 m/s [43] => | měrná tepelná kapacita = 388 Jkg−1K−1 [44] => | elektrická vodivost = 16,6×106 S/m [45] => | měrný elektrický odpor = 59,0 nΩ·m [46] => | tepelná vodivost = 116 W⋅m−1⋅K−1 [47] => [48] => | standardní elektrodový potenciál = -0,763 V [49] => | elektronegativita = 1,65 [50] => | spalné teplo na m3 = [51] => | spalné teplo na kg = [52] => | ionizační energie = 906,4 KJ/mol [53] => | ionizační energie2 = 1733,3 KJ/mol [54] => | ionizační energie3 = 3833 KJ/mol [55] => | iontový poloměr = 74 pm [56] => [57] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [58] => | nukleonové číslo = 64 [59] => | značka = Zn [60] => | výskyt = 48,6% [61] => | počet neutronů = 34 [62] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [63] => | nukleonové číslo = 65 [64] => | značka = Zn [65] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [66] => | poločas = 243,93 dne [67] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [[Záření beta|β+]] [68] => | energie = 1,351 6 [69] => | nukleonové číslo produktu = 65 [70] => | značka produktu = [[Měď|Cu]] [71] => | způsob2 = [[Gama rozpad|γ]] [72] => | energie2 = 1,1155 [73] => | nukleonové číslo produktu2 = 65 [74] => | značka produktu2 = [[Měď|Cu]] [75] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [76] => | nukleonové číslo = 66 [77] => | značka = Zn [78] => | výskyt = 27,9% [79] => | počet neutronů = 36 [80] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [81] => | nukleonové číslo = 67 [82] => | značka = Zn [83] => | výskyt = 4,1% [84] => | počet neutronů = 37 [85] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [86] => | nukleonové číslo = 68 [87] => | značka = Zn [88] => | výskyt = 18,8% [89] => | počet neutronů = 38 [90] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [91] => | nukleonové číslo = 70 [92] => | značka = Zn [93] => | výskyt = 0,6% [94] => | počet neutronů = 40 [95] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [96] => | nukleonové číslo = 72 [97] => | značka = Zn [98] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [99] => | poločas = 46,5 [100] => | způsob = [[záření beta|β]] [101] => | energie = 0.458 [102] => | nukleonové číslo produktu = 72 [103] => | značka produktu = [[Gallium|Ga]] [104] => }} [105] => | R-věty = {{R|15}}, {{R|17}}, {{R|50/53}} [106] => | S-věty = {{S|2}}, {{S|43}}, {{S|46}}, {{S|60}}, {{S|61}} [107] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS02}}{{GHS09}}{{Citace elektronického periodika | titul = Zinc | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/23994 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Nebezpečí}} [108] => }} [109] => '''Zinek''' (chemická značka '''Zn''', {{vjazyce|la}} ''zincum'') je měkký lehce tavitelný [[Kovy|kov]], používaný člověkem již od [[starověk]]u. Slouží jako součást různých [[slitina|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organismu. [110] => [111] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [112] => [[Soubor:ZincMetalUSGOV.jpg|náhled|vlevo|200px|Kovový zinek]] [113] => Zinek je modrobílý{{Doplňte zdroj}} kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100–150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61–64 % a [[elektrická vodivost]] 27 % vodivosti stříbra. Při teplotách pod 0,875 K je supravodivý. Patří mezi [[přechodný prvek|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se nejčastěji vyskytuje v oxidačním čísle II, ale známe i sloučeniny, kde je zinek v oxidačním čísle I. Ty obsahují ionty Zn{{su|p=2+|b=2}} a je nutno je stabilizovat stericky objemnými ligandy.{{Citace monografie [114] => | příjmení = Housecroft C. E., Sharpe A. G. [115] => | titul = Anorganická chemie [116] => | vydavatel = VŠCHT [117] => | místo = Praha [118] => | rok = 2015 [119] => | počet_stran = 1152 [120] => | isbn = 978-80-7080-872-6 [121] => }} [122] => [123] => V silných minerálních [[kyseliny|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[vlhkost]]í ([[voda|vodou]]) – tzv. [[pasivace]]. Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxidy|hydroxidů]], vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu. [124] => [125] => Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára|vodní parou]] a [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogeny]] reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra|sírou]] a [[fosfor]]em. S elementárním [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec,{{Citace monografie [126] => | příjmení = Greenwood [127] => | jméno = Norman Neill [128] => | titul = Chemie prvků. Sv. 1. [129] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/320245801 [130] => | vydání = 1. vyd [131] => | vydavatel = Informatorium [132] => | místo = Praha [133] => | počet stran = 793 s., 1 příl [134] => | strany = 1495 [135] => | isbn = 80-85427-38-9 [136] => | isbn2 = 978-80-85427-38-7 [137] => | oclc = 320245801 [138] => }} ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny. [139] => [140] => == Historický vývoj == [141] => První použití zinku lze datovat ve [[starověk]]u, kdy se používal ve slitině s [[měď|mědí]] jako [[mosaz]] a to již ve starověkém [[Egypt]]ě okolo roku 1400 př. n. l. nebo Homérově době. Mosaz se získávala tavením mědi se zinkovou rudou, kterou Řekové označovali jako ''cadmia'' – časem se z tohoto názvu vyvinul název '''''[[kalamín]]''''', což je nejstarší známá zinková ruda. [142] => [143] => Čistý zinek se podařilo pravděpodobně poprvé připravit ve 13. století v [[Indie|Indii]]. Odtud se tato znalost přenesla do [[Čína|Číny]], kde se v období [[dynastie Ming]] v letech 1368–1644 používaly zinkové mince. V Evropě nebyla výroba zinku známa, a proto se zinek v 17. a 18. století dovážel z Číny loděmi nizozemské [[Nizozemská Východoindická společnost|Východoindické společnosti]]. [144] => [145] => První výroba zinku v [[Evropa|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko|Slezsku]] a [[Belgie|Belgii]]. Původ slova zinek není sice úplně jasný, ale nejčastější domněnka je, že byl odvozen od německého slova ''Zinke'' (v překladu „bodec“ nebo „zub“) a to podle vzhledu kovu. [146] => [147] => == Výskyt == [148] => [[Soubor:World Zinc Production 2006.svg|náhled|vlevo|Procentuální produkce zinku v roce 2006 podle zemí{{Citace elektronické monografie|url=http://minerals.er.usgs.gov/minerals/pubs/commodity/zinc/mcs-2008-zinc.pdf|jméno=Stephen M|příjmení=Jasinski| vydavatel=United States Geological Survey|datum přístupu=2008-11-25|titul=Mineral Commodity Summaries 2007: Zinc}}]] [149] => V [[zemská kůra|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion'' = počet částic na 1 milion částic). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká – 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u. [150] => [151] => Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je [[sfalerit]] neboli blejno zinkové ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli kalamín uhličitý ZnCO3, [[kalamín křemičitý]] Zn2SiO4·H2O, [[willemit]] Zn2SiO4, [[troosit]] (Zn,Mn)2SiO4, [[zinkit]] neboli červená ruda zinková ZnO, [[franklinit]] (Zn,Mn)O·Fe2O3, [[zinečnatý spinel]] ZnO·Al2O3 a [[hemimorfit]] Zn4Si2O7(OH)2. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)|elementárním]], kovovým zinkem. [152] => [153] => Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada|Kanadě]], [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]] a v [[Austrálie|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo|železa]] ve [[vysoká pec|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu. [154] => [155] => [156] => Soubor:Sphalerite.jpg|Sfalerit – ZnS [157] => Soubor:Smithsonite-Namibia.jpg|Smithsonit – ZnCO3 [158] => Soubor:Zincite.jpg|Zinkit – ZnO [159] => [160] => [161] => == Výroba == [162] => Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfidy|sulfidických]] rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u. [163] => [164] => : \mathrm{2\,ZnS + 3\,O_2\ \to\ 2\,ZnO + 2\,SO_2} [165] => [166] => Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em. [167] => [168] => Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace (hutnictví)|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[Kovy|kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě. [169] => [170] => Redukce [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] [[koks]]em se dříve prováděla v soustavě horizontálních retort s vnějším ohřevem a pracovaly vsádkovým způsobem. Časem byly nahrazeny kontinuálně pracujícími vertikálními [[retorta]]mi, které měly někdy elektrické vyhřívání. Ani jeden z těchto dvou procesů nemá takovou termickou účinnost jako má [[vysoká pec]], ve které spalování paliva pro zahřívání probíhá ve stejném prostoru jako redukce [[Oxidy|oxidu]]. Problém při výrobě zinku tímto způsobem je v tom, že [[redoxní reakce|redukce]] oxidu zinečnatého [[uhlík]]em neprobíhá pod teplotou varu zinku. Navíc při následném ochlazení par zinku dochází k reakci těchto par s [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]] za vzniku oxidu zinečnatého a [[oxid uhelnatý|oxidu uhelnatého]]. Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo|olovem]], že zpětná [[Redoxní reakce|oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek. [171] => [172] => : \mathrm{2\,ZnO + C\ \leftrightarrow\ 2\,Zn + CO_2} [173] => [174] => Světová produkce zinku je stálá a pohybuje se kolem 6 milionů tun za rok. Zinek je po [[železo|železe]], [[měď|mědi]] a [[hliník]]u čtvrtým nejvíce průmyslově vyráběným kovem. Nejvíce rudy se vytěží v [[Kanada|Kanadě]], ale většina se zpracovává jinde. [175] => [176] => == Využití == [177] => [[Soubor:Microstructure_of_rolled_and_annealed_brass;_magnification_400X.jpg|vlevo|náhled|Struktura mosazi zvětšená 400x]] [178] => [[Soubor:Torun kosciol garn dach.jpg|vpravo|náhled|Střecha pokrytá pozinkovaným plechem]] [179] => [[Soubor:Hauerbuckel 1.jpg|vpravo|náhled|Parapet pokrytý pozinkovaným plechem]] [180] => [181] => Elementární zinek nachází významné uplatnění jako antikorozní ochranný materiál především pro [[železo]] a jeho [[slitina|slitiny]]. [[Pozinkování|Pozinkovaný]] železný plech se vyrábí řadou postupů, nejčastější je [[galvanické pokovování]], postřikování, napařování nebo žárové nanášení tenkého povlaku zinku. [182] => [183] => Zinek má velmi dobré vlastnosti pro výrobu odlitků – díky výborné zatékavosti vyplňuje roztavený zinek dokonale odlévací formu. Vyrábí se tak kovové součástky, které jsou dobře odolné vůči atmosférickým vlivům (v suchu nekorodují, ale ve vlhku výrazně), ale nemusejí snášet výrazné mechanické namáhání, protože zinek je mechanicky velmi málo odolný. Příkladem mohou být některé části motorových [[karburátor]]ů, kovové ozdoby, okenní kliky, konve, [[vědro|vědra]], [[vana|vany]], střešní [[okap]]y, střechy, obkládání nádrží, skříní, ledniček apod. [184] => Titanzinkový plech na střechy je slitina zinku s cca 0,3 % titanu. [185] => [186] => Poměrně významné místo patřilo zinku ve výrobě [[galvanický článek|galvanických článků]] (a jejich baterií). Dodnes je běžně užíván [[zinko-uhlíkový článek]]. V této oblasti se ale stále více využívají jiné principy, které pracují s jinými prvky, zejména [[nikl]]em a [[lithium|lithiem]]. [187] => [188] => Ze slitin zinku je nejvýznamnější slitina s [[měď|mědí]] – bílá a červená [[mosaz]]. Prakticky se využívá řady různých mosazí s odlišným poměrem obou kovů, které se liší jak barvou tak mechanickými vlastnostmi – tvrdostí, kujností, tažností i odolností proti vlivům okolního prostředí. Obecně se mosaz oproti čistému zinku vyznačuje výrazně lepší mechanickou odolností i vzhledem. Bílá mosaz se skládá z 85 % zinku, 5 % [[hliník]]u a 10 % [[měď|mědi]]. Dalšími významnými slitinami jsou různé druhy [[bronz]]u – například se složením 88 % cínu, 6 % hliníku a 6 % mědi a slitina [[zelco]], která má složení 83 % zinku, 15 % hliníku a 2 % mědi. [189] => [190] => Zinek se v menší míře používá i při výrobě klenotnických slitin se [[zlato|zlatem]], [[stříbro|stříbrem]], [[měď|mědí]] a [[nikl]]em. Využívá se ho také k srážení zlata vyluhovaného [[Kyanid draselný|kyanidem]] a v [[hutnictví]] k odstříbřování [[olovo|olova]] – tzv. [[parkesování]]. [191] => [192] => Další využití zinku je při výrobě závaží pro vyvažování automobilových kol jako náhrada za toxické olovo. [193] => [194] => Mnoho ze sloučenin zinku se využívá jako nátěrové barvy. K nejznámějším patří ''[[lithopon]]'', což je směs [[sulfid zinečnatý|sulfidu zinečnatého]] a [[síran barnatý|síranu barnatého]] a ''[[zinková běloba]]'', což je jemně práškovaný [[oxid zinečnatý]]. Další známá barva je jemně práškované ''[[zinkové blejno]]'', chemicky [[sulfid zinečnatý]] ZnS, který se používá jako antikorózní nátěr na [[železo]], například se s ním natírají mosty a části strojů. [195] => [196] => Ze zinku se také razily mince (zejména za válečných období) – [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátní]] 10–, 20–, 50haléře a 1[[Koruna Protektorátu Čechy a Morava|koruny]] a některé [[Říšská marka|říšské pfennigy]]. [197] => [198] => == Sloučeniny == [199] => Ve svých sloučeninách se zinek vyskytuje vždy jako kladně dvojmocný zinečnatý [[kation]]. Sloučeniny zinku jsou bezbarvé (bílé), pokud není anion vázaný k zinečnatému kationu barevný. [200] => [201] => === Anorganické sloučeniny === [202] => [[Soubor:Zinc oxide.jpg|200px|vpravo|náhled|Oxid zinečnatý]] [203] => Většina zinečnatých sloučenin je ve vodě rozpustných. Nerozpustné jsou především zásadité soli, které se z velké části rozpouští ve vodném roztoku amoniaku na komplexní aminosloučeniny nebo v nadbytečném množství [[hydroxidy|hydroxidu]] na [[hydroxozinečnatany]]. [204] => [205] => * [[Oxid zinečnatý]] ZnO je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, rozpouští se v zředěných kyselinách a roztocích hydroxidů. V přírodě se nachází jako nerost '''''[[zinkit]]'''''. Používá se jako netoxický '''bílý [[pigment]]''' při výrobě barviv známých jako ''[[zinková běloba]]''. Slouží také jako plnicí prostředek při výrobě vulkanizovaného [[kaučuk]]u a nachází uplatnění i v keramickém a sklářském průmyslu při výrobě speciálních chemicky odolných [[sklo|skel]] a [[glazura|glazur]] nebo [[Email (barva)|emailů]]. [[Oxid zinečnatý]] se dá připravit termickým rozkladem [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]], [[uhličitan zinečnatý|uhličitanu zinečnatého]] nebo [[dusičnan zinečnatý|dusičnanu zinečnatého]], ale průmyslově se připravuje spalováním zinku. [206] => * [[Hydroxid zinečnatý]] Zn(OH)2 je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, rozpustná v roztocích zředěných [[kyseliny|kyselin]], koncentrovanějších roztocích alkalických [[hydroxidy|hydroxidů]], vodném roztoku [[amoniak]]u a částečně se rozpouští také ve vodných roztocích amonných solí. Hydroxid zinečnatý se vyskytuje v 5 krystalických modifikacích, z nichž za normální teploty je stabilní pouze jedna. [[Hydroxid zinečnatý]] se připravuje srážením rozpustných zinečnatých solí rozpustným alkalickým hydroxidem. [207] => * [[Sulfid zinečnatý]] ZnS je v čistém stavu bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, v čerstvém stavu rozpustná ve zředěných kyselinách. V přírodě se vyskytuje jako nerost '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' a '''''[[wurtzit]]'''''. Využívá se jako nátěrová barva známá pod názvem ''[[zinkové blejno]]'' a ve směsi se síranem barnatým pod názvem ''[[lithopon]]''. Zvláštní modifikací sulfidu zinečnatého je tzv. [[Sidotovo blejno]], které je výrazně [[luminiscence|luminiscenční]] a slouží jako základní látka pro světélkující nátěry hodinových ručiček a v podobných aplikacích. [[Sulfid zinečnatý]] se připraví srážením vodného roztoku zinečnaté soli [[sulfan]]em nebo alkalickým [[sulfidy|sulfidem]]. [208] => * [[Chlorid zinečnatý]] ZnCl2 je bílá krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě, [[methanol]]u, [[ethanol]]u, [[Ethery|etheru]], [[aceton]]u, [[glycerin]]u, [[pyridin]]u, [[anilin]]u a dalších organických rozpouštědlech, je značně hygroskopický. Stejně jako síran slouží jako '''impregnační prostředek''' pro ochranu dřeva před plísněmi a hnilobou. Používá se také při výrobě [[deodorant]]ů, v lékařství, v tisku tkanin, při výrobě organických barviv a například při naleptávání kovů při pájení. V roztoku vytváří podvojné adiční i komplexní sloučeniny. [[Chlorid zinečnatý]] se připravuje rozpouštěním [[sulfid zinečnatý|sulfidu zinečnatého]], [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]], [[uhličitan zinečnatý|uhličitanu zinečnatého]], [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] nebo zinkových odpadů v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]]. [209] => * [[Bromid zinečnatý]] ZnBr2 je bílá krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. V roztoku tvoří adiční, podvojné i komplexní sloučeniny. Připravuje se rozpouštěním [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]], [[uhličitan zinečnatý|uhličitanu zinečnatého]], [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] nebo zinkových odpadů v [[kyselina bromovodíková|kyselině bromovodíkové]]. [210] => * [[Jodid zinečnatý]] ZnI2 je nažloutlá krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Používá se v lékařství. V roztoku tvoří podvojné, adiční i komplexní sloučeniny. Připravuje se rozpouštěním [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]], [[uhličitan zinečnatý|uhličitanu zinečnatého]], [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] nebo zinkových odpadů v [[kyselina jodovodíková|kyselině jodovodíkové]]. [211] => * [[Fluorid zinečnatý]] ZnF2 je bílá krystalická látka, špatně rozpustná ve vodě. Používá se ke konzervování dřeva. V roztoku tvoří podvojné, adiční i komplexní sloučeniny. Připravuje se rozpouštěním [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]], [[uhličitan zinečnatý|uhličitanu zinečnatého]], [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] nebo zinkových odpadů v [[kyselina fluorovodíková|kyselině fluorovodíkové]]. [212] => * [[Dusičnan zinečnatý]] Zn(NO3)2 je bílá krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Vyskytuje se v podobě čtyř hydrátů. Připravuje se rozpouštěním [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]], [[uhličitan zinečnatý|uhličitanu zinečnatého]], [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] nebo zinkových odpadů v [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]]. [213] => * [[Síran zinečnatý]] ZnSO4 je bílá krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě, známá také jako ''bílá skalice'' v podobě svého heptahydrátu síranu zinečnatého ZnSO4·7H2O. V přírodě se vyskytuje jako nerost '''''[[goslarit]]'''''. Síran zinečnatý slouží jako součást barviv pro potisk tkanin i přípravků pro [[impregnace|impregnaci]] dřeva, k přípravě [[lithopon]]u, v galvanostegii, v lékařství a je základní látkou pro přípravu dalších zinečnatých sloučenin. Zředěné vodné roztoky této soli mají dezinfekční účinky. V roztoku vytváří síran zinečnatý adiční a podvojné sloučeniny. Připravuje se rozpouštěním [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]], [[uhličitan zinečnatý|uhličitanu zinečnatého]], [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] nebo zinkových odpadů v [[kyselina sírová|kyselině sírové]]. [214] => * [[Kyanid zinečnatý]] Zn(CN)2 je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě a lihu, snadno rozpustná v nadbytku [[Kyanid draselný|kyanidu]] na [[kyanozinečnatan]]. Kyanid zinečnatý je látka bez chuti, ale jedovatá, přesto se v některých případech používá v lékařství. [[Kyanid zinečnatý]] se připravuje srážením roztoků zinečnatých solí alkalickým kyanidem. [215] => * [[Uhličitan zinečnatý]] ZnCO3 je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, rozpustná v zředěných roztocích kyselin. V přírodě se nachází jako nerost '''''[[kalamín uhličitý]]''''' neboli '''''[[smithsonit]]''''' a '''''[[hydrozinkit]]'''''. V roztoku je možno připravit různé zásadité uhličitany a z nich poté adiční, podvojné i komplexní sloučeniny. [[Uhličitan zinečnatý]] se připravuje srážením roztoků rozpustné zinečnaté soli roztokem alkalického [[Uhličitany|uhličitanu]]. [216] => * [[Křemičitan zinečnatý]] ZnSiO3 je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. V přírodě se vyskytuje jako nerost '''''[[willemit]]''''', '''''[[troosit]]''''' a '''''[[kalamín křemičitý]]'''''. Křemičitan zinečnatý se připravuje srážením roztoků rozpustné zinečnaté soli alkalickým [[Uhličitany|uhličitanem]]. [217] => * [[Hydrid zinečnatý]] ZnH2 je bílá krystalická látka, která se vodou a teplotou nad 90 °C rozkládá. S [[boran]]em a [[methylid zinečnatý|methylidem zinečnatým]] tvoří podvojné sloučeniny rozpustné v [[Ethery|etheru]]. Hydrid zinečnatý se připravuje působením [[tetrahydridohlinitan lithný|tetrahydridohlinitanu lithného]] na [[jodid zinečnatý]] nebo [[methylid zinečnatý]]. [218] => [219] => === Komplexní sloučeniny === [220] => {{Názvosloví koordinačních sloučenin/Starý název}} [221] => Tvorba komplexních anionů u zinku není tak výrazná jako u předchozích kovů 4. periody. Na rozdíl od předchozích kovů však velmi ochotně váže hydroxidové aniony a vytváří tak hydroxozinečnatanový anion a [[hydroxozinečnatany]]. Zinek tvoří naproti tomu velmi ochotně komplexní kationty, zejména s [[voda|vodou]] a [[amoniak]]em. Zatímco [[aquakomplex]]y jsou výhradně [[Osmistěn|oktaedrické]], nepodařilo se doposud v roztoku připravit [[aminokomplex]] zinku s 6 [[komplex]]ně vázanými molekulami amoniaku. [222] => [223] => * [[Hydroxozinečnatany]] vznikají rozpouštěním zinku, [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] nebo [[hydroxid zinečnatý|hydroxidu zinečnatého]] v nadbytečném množství alkalického [[hydroxidy|hydroxidu]]. Jsou to bezbarvé sloučeniny nejčastěji složení M2I[Zn(OH)4] s tetraedrickým uspořádáním, ale existují i MI[Zn(OH)3] a M4I[Zn(OH)6]. [224] => * [[Amoniakáty zinku]] jsou bezbarvé komplexní sloučeniny, které vznikají rozpouštěním sloučenin zinku ve vodném roztoku amoniaku. Všechny tyto sloučeniny jsou velmi dobře rozpustné ve vodě a mají nejčastěji složení [Zn(NH3)2]2+ s rovinným uspořádáním a [Zn(NH3)4]2+ s [[Čtyřstěn|tetraedrickým]] uspořádáním. Na suché cestě se podařilo připravit sloučeniny se složením [Zn(NH3)]2+, [Zn(NH3)5]2+ a [Zn(NH3)6]2+, tyto sloučeniny však za běžných podmínek odštěpují molekuly [[amoniak]]u. [225] => * [[Kyanozinečnatan]]ový anion je bezbarvý, dobře rozpustný ve vodě a má nejčastěji složení M2I[Zn(CN)4], ale existují i sloučeniny o složení MI[Zn(CN)3]. Roztoky kyanidu zinečnatého a měďného v nadbytečném alkalickém kyanidu slouží v [[galvanostegie|galvanostegii]] k přípravě mosazných povlaků. [226] => [227] => === Organické sloučeniny === [228] => * [[Octan zinečnatý]] Zn(C2H3O2)2 je bílá krystalická látka, rozpustná ve vodě, ve vodě se však částečně hydrolyticky štěpí. Používá se jako ochranný prostředek proti ohni, v lékařství jako kloktadlo a k omývání při kožních onemocněních. [[Octan zinečnatý]] se připravuje rozpouštěním [[oxid zinečnatý|oxidu zinečnatého]] v [[kyselina octová|kyselině octové]]. [229] => * [[Šťavelan zinečnatý]] ZnC2O4 je bílá krystalická látka, nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v nadbytku alkalického [[šťavelan]]u na rozpustné komplexní sloučeniny. Připravuje se srážením roztoku rozpustné zinečnaté soli [[kyselina šťavelová|kyselinou šťavelovou]] nebo alkalickým šťavelanem. [230] => [231] => == Biologický význam == [232] => [[Soubor:Foodstuff-containing-Zinc.jpg|náhled|upright|[[Doporučená denní dávka|Jídlo a koření]] obsahující zinek]] [233] => Zinek patří mezi prvky, které mají velmi významný vliv na správný vývoj všech živých organizmů rostlinných i živočišných. Přitom zinek není obsažen v živých tkáních ve vysokém množství – uvádí se, že tělo dospělého člověka obsahuje pouze přibližně 2 g zinku. [[Doporučená denní dávka]] zinku v lidské potravě se pohybuje mezi 15–25 mg prvku. [[Evropský úřad pro bezpečnost potravin]] (EFSA) stanovil maximální tolerovaný příjem zinku na 25 mg denně.Miroslav Šuta, Vladimír Šťovíček: [https://plzen.rozhlas.cz/zinek-pro-zdravi-kdy-pomaha-a-kdy-uz-skodi-8133748 Zinek pro zdraví: Kdy pomáhá? A kdy už škodí?], Český rozhlas Plzeň, 11. leden 2020 [234] => [235] => Přítomnost zinku v organizmu je nezbytnou podmínkou pro správné fungování řady enzymatických systémů – nejvýznamnější je patrně [[Inzulin|inzulínový]]. Přítomnost zinku v potravě je důležitá nejen v době růstu organizmu, kde jeho nedostatek vede k opožďování tělesného i duševního dospívání, ale i v dospělosti. Nedostatečné množství zinku v potravě totiž způsobuje nechtěný úbytek na váze, pomalé hojení ran, zhoršování paměti a smyslové poruchy – především [[zrak]]ové, [[čich]]ové. Zinek je přítomen v poměrně značném množství ve [[Spermie|spermatu]] a jeho dostatek v potravě je podmínkou pro správný pohlavní vývoj i dokonalou funkci pohlavních orgánů mužů. [236] => [237] => V potravě jsou hlavními zdroji zinku [[játra]], tmavé maso, [[mléko]], vaječné žloutky a mořští živočichové – především [[ústřice]]. Z rostlinných produktů jde především o celozrnné cereálie, [[fazol]]e, [[Oříšek (plod)|ořechy]] a dýňová semena. Protože množství přijímaného zinku, obsaženého v živočišné potravě značně převyšuje objem zinku, který může být získán z rostlinné potravy, je důležité, aby přísní [[vegetarián]]i dbali o dostatečný příjem zinku především v případě těhotných žen, kde je doporučovaná dávka zinku na vysoké úrovni kolem 25 mg Zn/den. [238] => [239] => Rostlinami je zinek přijímán z půdního roztoku pomocí [[fytometalofor]]ů (podobně jako u [[železo|železa]]). Jeho nedostatek způsobuje odumírání vzrostných vrcholů, nadbytek [[chloróza|chlorózu]]. [240] => [241] => == Doplněk stravy == [242] => Absorbovatelnost zinku z doplňků stravy u mladých lidí je v průměru 61,3 % u citronanu zinečnatého, 60,9 % u glukonátu zinečnatého a 49,9 % u oxidu zinečnatého. V případě oxidu zinečnatého se snižuje využitelnost v případě podání společně s jídlem.{{Citace periodika [243] => | příjmení = Wegmüller [244] => | jméno = Rita [245] => | příjmení2 = Tay [246] => | jméno2 = Fabian [247] => | příjmení3 = Zeder [248] => | jméno3 = Christophe [249] => | titul = Zinc Absorption by Young Adults from Supplemental Zinc Citrate Is Comparable with That from Zinc Gluconate and Higher than from Zinc Oxide [250] => | periodikum = The Journal of Nutrition [251] => | datum vydání = 2014-02-01 [252] => | ročník = 144 [253] => | číslo = 2 [254] => | strany = 132–136 [255] => | issn = 0022-3166 [256] => | pmid = 24259556 [257] => | doi = 10.3945/jn.113.181487 [258] => | jazyk = en [259] => | url = https://academic.oup.com/jn/article/144/2/132/4637670 [260] => | datum přístupu = 2019-03-22 [261] => }} Podle jiného výzkumu je využitelnost zinku měřená koncentrací v plazmě ze glukonátu zinečnatého v intervalu 10–23 % a z oxidu zinečnatého 1,9–14,3 %.{{Citace periodika [262] => | příjmení = Siepmann [263] => | jméno = M. [264] => | příjmení2 = Spank [265] => | jméno2 = S. [266] => | příjmení3 = Kluge [267] => | jméno3 = A. [268] => | titul = The pharmacokinetics of zinc from zinc gluconate: a comparison with zinc oxide in healthy men [269] => | periodikum = International Journal of Clinical Pharmacology and Therapeutics [270] => | datum vydání = 2005-12 [271] => | ročník = 43 [272] => | číslo = 12 [273] => | strany = 562–565 [274] => | issn = 0946-1965 [275] => | pmid = 16372518 [276] => | poznámka = PMID: 16372518 [277] => | url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16372518 [278] => | datum přístupu = 2019-03-22 [279] => }} [280] => [281] => == Odkazy == [282] => [283] => === Reference === [284] => [285] => [286] => === Literatura === [287] => * Cotton F. A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [288] => * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [289] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [290] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [291] => [292] => === Externí odkazy === [293] => * {{Commonscat|Zinc}} [294] => * {{Commons|zinc}} [295] => * {{Wikislovník|heslo=zinek}} [296] => * [http://chemie.gfxs.cz/index.php?pg=prvek&prvek_id=30 Zinek] – Chemický vzdělávací portál [297] => * [http://www.prvky.com/zinek-potraviny.html#potraviny Zinek v potravinách] [298] => * [https://web.archive.org/web/20141026131540/http://nosreti.bigbloger.lidovky.cz/clanok.asp?cl=432425&bk=35516 Zinek a lidské zdraví] [299] => [300] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [301] => [302] => {{Autoritní data}} [303] => {{Portály|Chemie}} [304] => [305] => [[Kategorie:Zinek| ]] [306] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [307] => [[Kategorie:Kovy]] [308] => [[Kategorie:Prosthetické skupiny]] [309] => [[Kategorie:Klinicky významné minerály]] [] => )
good wiki

Zinek

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'oxid zinečnatý','hydroxid zinečnatý','uhličitan zinečnatý','měď','amoniak','železo','hydroxidy','sulfid zinečnatý','slitina','vodík','Oxid zinečnatý','vzduch'