Array ( [0] => 15509009 [id] => 15509009 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Zvon [uri] => Zvon [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Zvon je hudební nástroj, který se skládá z dutého kovového tělesa, zpravidla ve tvaru kužele nebo válce, které je opatřeno otvory, nosovými či ústními, a které vydává zvuk pomocí vibrací vyvolaných buď údery nebo třením. Zvuk zvonu se šíří vzduchem jako tlakové vlny a je vnímán sluchovým ústrojím člověka. Zvony se využívají především v různých náboženských obřadech, ale také v dalších situačních a kulturních kontextech. Výroba a použití zvonů je doloženo již v pravěku, patří tak mezi nejstarší hudební nástroje v historii lidské civilizace. Ačkoliv byly zvony původně různě používány, postupně se ustálil jejich význam jako hudebních a signálních nástrojů. V současnosti se zvony vyrábějí z různých materiálů a mají různé velikosti, což ovlivňuje jejich zvukové vlastnosti. V českých zemích je zvoněním tradičně spojena řada místních zvyklostí a tradic, a zvony tak mají nesmírnou kulturní a historickou hodnotu. [oai] => Zvon je hudební nástroj, který se skládá z dutého kovového tělesa, zpravidla ve tvaru kužele nebo válce, které je opatřeno otvory, nosovými či ústními, a které vydává zvuk pomocí vibrací vyvolaných buď údery nebo třením. Zvuk zvonu se šíří vzduchem jako tlakové vlny a je vnímán sluchovým ústrojím člověka. Zvony se využívají především v různých náboženských obřadech, ale také v dalších situačních a kulturních kontextech. Výroba a použití zvonů je doloženo již v pravěku, patří tak mezi nejstarší hudební nástroje v historii lidské civilizace. Ačkoliv byly zvony původně různě používány, postupně se ustálil jejich význam jako hudebních a signálních nástrojů. V současnosti se zvony vyrábějí z různých materiálů a mají různé velikosti, což ovlivňuje jejich zvukové vlastnosti. V českých zemích je zvoněním tradičně spojena řada místních zvyklostí a tradic, a zvony tak mají nesmírnou kulturní a historickou hodnotu. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Moscow98kremlin8.jpg|náhled|[[Car kolokol]] v [[Moskva|Moskvě]]]] [1] => [2] => {{Různé významy|tento=bicím nástroji}} [3] => [4] => '''Zvon''' je samozvučný [[bicí nástroj]] kalichovitého tvaru, sloužící ke svolávání věřících k [[modlitba|modlitbě]] nebo jiné signální funkci. Je tvořen tělem zvonu a srdcem, které je zavěšeno uprostřed těla zvonu a je pohyblivé (bicí součást zvonu). Velké zvony jsou odlévány zkušenými [[Kovolijec|kovolijci]], respektive [[Zvonařství|zvonaři]], ze zvláštní [[bronz]]ové slitiny tzv. [[Zvonovina|zvonoviny]]. Je možné se setkat také se zvony, které jsou odlity z oceli[http://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/v-jakubove-posveti-nove-opraveny-ocelovy-zvon-20120724.html] Zpráva o ocelovém zvonu v [[Jakubov u Moravských Budějovic|Jakubově u Moravských Budějovic]]. Zvony bývají zdobeny nápisy a reliéfy a jsou zvukově naladěny na konkrétní tón. Malé zvony a zvonky mohou být vyráběny i z plechu, lisováním či jinou vhodnou strojní [[Technologie|technologií]]. Zvony se zabývá [[kampanologie]]. [5] => [6] => Zvony jsou nejčastěji používány v [[církev]]ní praxi v chrámech, klášterech, kostelích a kaplích. V některých obcích mohou být zřízeny samostatné [[zvonice]] či [[zvonička|zvoničky]], církevní i světské (kupř. požární). Zvony slouží ke svolávání na [[Mše|mši]], pro odzvánění času i při mimořádných společenských událostech, nejčastěji při úmrtích osob, kdy se zvoní [[umíráček]], ale i při svatbách, narozeninách význačných osob, korunovacích panovníků, inauguracích volených hlav států apod. Zvonění je odedávna užíváno coby poplachový signál – například při [[požár]]u, [[povodeň|povodních]], při vpádu cizích vojsk, dnes také při [[radiační nebezpečí|radiačním nebezpečí]]. Dále se zvony a zvonky používají v symfonické hudbě jako zvláštní [[bicí nástroj]]. Velké zvony v katolických kostelích bývají pojmenovávány po [[Světec|světcích]] a musí být také řádně [[svěcení|vysvěceny]]. Mezi významné památky patří hudební nástroje složené z většího počtu zvonů, tzv. [[zvonkohra|zvonkohry]]. [7] => [8] => Osoba rozeznívající zvon se nazývá [[zvoník]]. [9] => [10] => == Názvy jednotlivých částí zvonu == [11] => [[Soubor:Parts of a Bell.svg|náhled|vpravo|Části zvonu: 1. hlava, 2. koruna, 3. čepec 4. rameno, 5. krk, 6. lem, 7. věnec, 8. ústa, 9. srdce, 10. věnec]] [12] => Zvon jako celek lze rozdělit na dvě základní části: ''tělo'' a ''srdce''.Terminologie podle: ''Ottův slovník naučný'', heslo zvon. {{Citace monografie [13] => | příjmení = Williams [14] => | jméno = E [15] => | titul = The Bells of Russia [16] => | url = https://archive.org/details/bellsofrussiahis0000will [17] => | vydavatel = Princeton University Press [18] => | místo = New Jersey [19] => | rok = 1985 [20] => | kapitola = [21] => | strany = [22] => }} {{Citace monografie [23] => | příjmení = Schilling [24] => | jméno = Margarete [25] => | titul = Glocken - Gestalt, Klang und Zier [26] => | vydavatel = VEB Verlag der Kunst [27] => | místo = Dresden [28] => | rok = 1988 [29] => | kapitola = [30] => | strany = [31] => }} [32] => [33] => Tělo se dále dělí na čtyři části (odspoda): věnec, krk, čepec a koruna. [34] => [35] => * ''Věnec'' je dolní část zvonu, do níž bije srdce. Tloušťka věnce (největší tloušťka těla zvonu) se podle úderů, kterým je vystavena, nazývá ''rána'' (též ''šlak'', z německého ''der Schlag''). Dolní část, zužující se konec od věnce směrem dolů se jmenuje ''lem''. [36] => * ''Krk'' je střední část těla zvonu mezi čepcem a věncem, hlavní plocha, na níž se uplatňuje nejvíce [[reliéf (sochařství)|reliéfů]] a [[nápisy na zvonech|nápisů]]. Pro krk se velmi často užívá také název ''plášť'', který má ještě vedlejší význam (hliněná forma pro odlití vnějšího profilu zvonu). [37] => * ''Čepec'' je horní část těla zvonu, zpravidla lemovaná pásem nebo linkou. Horní ploše čepce se říká ''příklop'', rozhraní mezi krkem a čepcem se nazývá ''rameno''. [38] => * ''Koruna'' slouží k upevnění zvonu na zvonové hlavě, proto se skládá z ''uch'' (též ramen). Ucha bývají všelijak uspořádána různým způsobem podle záměru zvonaře. Základní uspořádání je kolem centrálního ucha, které se nazývá ''střední'', kolem nějž je různý počet ''postranních uch''. U nových zvonů se dnes někdy užívá jen jedno, ploché ucho, tzv. ''talířová koruna''. [39] => Srdce je ve zvonu zpravidla zavěšeno na koženém pásu, tzv. ''bandalíru'', který je upevněn na ''vnitřní ucho'' (též ''šarnýr''), kterých může být i více. [40] => [41] => Srdce se dále dělí na čtyři části (odshora): ''oko'', sloužící k zavěšení, ''dřík'' – dlouhá část srdce, ''pěst'', která při zvonění bije do věnce, a rozeznívá tak zvon, a ''výpusť'' - dolní zakončení srdce zvonu. Výpusť byla v minulosti často přeexponována přílišnou hmotností a ještě na svém konci rozšířena o tzv. ''kotvu''. U zvonů, u nichž se rozhoupává pouze srdce a nikoli celý zvon, slouží výpusť k zavěšení [[provaz]]u, aby se při vyzvánění nedostal mezi srdce a věnec. [42] => [43] => Dolní otvor zvonu se nazývá ''ústa'', což se pěkně shoduje s pojmem ''hlas'', jak se říká zvuku zvonu. Průřez (profil) zvonu je ''žebro''. [44] => [45] => == Způsoby zvonění == [46] => === Tradiční zvony === [47] => V [[Česko|Česku]] nejběžnějším způsobem zavěšení zvonu je případ, kdy je zvon upevněn na zvonové hlavě s pákou, na niž je upoután provaz. Taháním provazu v pravidelném rytmu se zvon rozhoupá a srdce uvnitř zvonu bije o jeho stěnu. [48] => [49] => Ve 20. století se v některých kostelích začal náhradou za [[zvoník]]a používat elektrický vyzváněč, který zvon rozhoupává automaticky. [50] => [51] => === Obrácené zvony === [52] => Vedle tradičního způsobu zavěšení zvonu ve svislé poloze lze občas nalézt i zvony, zvané „rebelantské“, „husitské“ či zvony „s vysokým točením“, které visí nebo spíše stojí hlavou dolů a pouze při zvonění se spustí do běžné polohy a pak se na ně zvoní šlapáním na páku, připevněnou ke zvonové hlavě. Zvon se zaráží o příčně položenou osu a ke zvonění dochází jen na jedné straně, což vede k velmi pomalým, rozvážným úderům. Tento způsob zavěšení je v Česku (ale i ve světě) poměrně neobvyklý, najdeme jej pouze v [[Kouřim]]i a [[Rovensko pod Troskami|Rovensku pod Troskami]]. Máme však doklady i o jiných obcích ([[Velim]], [[Kolín]], [[Sedlčany]], [[Jabkenice]], [[Jistebnice]]), kde byly v minulosti zavěšeny „rebelantské“ zvony, později však byly převěšeny. K převěšování docházelo především za [[Josef II.|Josefa II.]], který rebelantské zavěšení zakázal, neboť při něm docházelo k úrazům.{{Citace monografie [53] => | příjmení = Kuča [54] => | jméno = Karel [55] => | odkaz na autora = [56] => | titul = České, moravské a slezské zvonice [57] => | vydavatel = Libri [58] => | místo = Praha [59] => | rok = 2001 [60] => | isbn = [61] => | kapitola = [62] => | strany = 60 [63] => }}{{Citace monografie [64] => | příjmení = Švihálek [65] => | jméno = Milan [66] => | titul = Jak se rodí zvony [67] => | vydavatel = Jota [68] => | místo = Brno [69] => | rok = 1997 [70] => | kapitola = [71] => | strany = 108 [72] => }} [73] => [74] => === Pevně zavěšené zvony se srdcem === [75] => Jiným způsobem zavěšení je, že zvon je pevně zapuštěn do zdiva a nehoupe se; při zvonění se rozhoupává pouze srdce. Tento způsob je v Česku uplatňován spíše výjimečně, většinou z bezpečnostních nebo prostorových důvodů, zatímco v [[pravoslaví|pravoslavných]] chrámech, především v [[Rusko|Rusku]], je to nejběžnější zavěšení zvonů. Při zvonění se tluče o stěnu zvonu pro nás nezvykle ne na dvou, ale na třech místech. Díky tomuto způsobu zavěšení mohou být ruské zvony daleko hmotnější než evropské. [76] => [77] => === Pevně zavěšené zvony s kladivem === [78] => [[Soubor:Bell with hammer and clapper.jpg|náhled|Zvon se srdcem i kladivem]] [79] => [80] => Také v zemích [[Orient]]u jsou zvony často zavěšeny „na pevno“ a zvonění se nerealizuje pomocí vnitřního srdce, ale vnějším kladivem. Tamní zvony mají ovšem zcela odlišný, více uzavřený tvar a zpravidla jen jedno ucho. Tento způsob zavěšení je v Česku možno nalézt, a to u hodinových [[cymbál]]ů, rozeznívaných kladívky hodinového stroje, nebo u zvonů, funkčně tyto cymbály zastupujících – v některých kostelích lze spatřit dokonce zvony, které mají jak srdce, tak kladivo, neboť se užívají k vyzvánění i k odbíjení času. [81] => [82] => == České zvony == [83] => === Nejstarší === [84] => * Umíráček (1281) - Chebské muzeum Cheb [85] => * Fragmenty zvonu z klášterního kostela sv. Vojtěcha v Břevnově (1312), po roce 1420 ve věži Staroměstské radnice, spadl při požáru 6. 5. 1945, Muzeum hl. m. Prahy [86] => * Zvon z minoritského kláštera v [[Benešov]]ě u Prahy (1322) odlil Mistr Rudger [87] => * Zvon Vilém z kláštera ve Vilémově (asi 1330), kostel P. Marie [[Havlíčkův Brod]] [88] => [89] => === Největší === [90] => {{Podrobně|Seznam největších zvonů v Česku}} [91] => * zvon ''[[zvon Zikmund|Zikmund]]'', který se nachází ve věži [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Svatovítské katedrály]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Ve starší literatuře se uvádí jeho hmotnost 16,5 tuny,Např. {{Citace monografie [92] => | příjmení = Kybalová [93] => | jméno = Ludmila [94] => | titul = Pražské zvony [95] => | vydavatel = Nakladatelství československých výtvarných umělců [96] => | místo = Praha [97] => | rok = 1958 [98] => | isbn = [99] => | kapitola = [100] => | strany = [101] => }} podle novějšího odhadu [[Petr Rudolf Manoušek|Petra Rudolfa Manouška]] je však asi o 3 tuny lehčí. [102] => * [[Zvon 9801|Zvon #9801]] (9 801 kg) odlitý roku 2022 jako památník pro [[Praha|Prahu]] připomínající 9 801 zvonů zabavených za [[Druhá světová válka|druhé světové války]].{{Citace elektronického periodika [103] => | příjmení = Zíta [104] => | jméno = Dalibor [105] => | titul = Na Vltavě se rozezněl Zvon #9801. Trvalé umístění časem najde symbolicky na Rohanském ostrově [106] => | periodikum = ČT24 [107] => | odkaz na periodikum = ČT24 [108] => | vydavatel = Česká televize [109] => | odkaz na vydavatele = Česká televize [110] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3525545-na-vltave-se-rozeznel-zvon-9801-trvale-umisteni-casem-najde-symbolicky-na-rohanskem [111] => | datum vydání = 2022-08-28 [112] => | datum přístupu = 2023-05-27 [113] => }} [114] => * ''zvon sv. Václav'' (8,2 tuny) v olomoucké [[Katedrála svatého Václava|katedrále svatého Václava]]. [115] => * ''zvon Augustin'' v [[Bílá věž (Hradec Králové)|Bílé věži]] v Hradci Králové [116] => * zvon z roku 1393 v brněnském [[Kostel svatého Tomáše (Brno)|kostele svatého Tomáše]] (ulitý „Ke cti Boha všemohoucího a jeho rodičky Panny Marie, svatého Tomáše apoštola“) je nejstarší a největší zvon v Brně{{Citace elektronické monografie [117] => | titul = Historie kostela/14. století [118] => | url = https://svtomas.net/historie-kostela/ [119] => | vydavatel = Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše, Brno [120] => | datum_přístupu = 2022-07-25 [121] => }} [122] => * zvon sv. Josef v bazilice [[Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje|Nanebezvetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě.]] O zvon pečují velehradští zvoníci. [123] => * zvony o hmotnosti 5 až 7 tun se nacházejí opět v Brně ([[Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno)|kostel svatého Jakuba]]), Lipníku nad Bečvou, Rychnově nad Kněžnou, Jihlavě, Praze ([[Kostel Matky Boží před Týnem|Týnský chrám]]), Klatovech a v Olomouci (katedrální zvon Panny Marie Svatohostýnské).{{Citace monografie [124] => | titul = Zvony a péče o ně [125] => | url = http://rkfzabreh.rps.cz/zvony/zvony_pece_fmz.pdf [126] => | vydavatel = Farní muzeum Zábřeh [127] => | rok = 2009 [128] => | strany = 5 [129] => }} [130] => [131] => === Zvonkohra (carillon) === [132] => {{Podrobně|Zvonkohra}} [133] => V Česku nejznámější jsou zvonkohry v [[Pražská Loreta|Pražské Loretě]], v bazilice na [[Vyšehrad]]ě, v [[Brno|Brně]] na Špilberku a v [[Ostrava|Ostravě]]. [134] => [135] => == Známé světové zvony == [136] => Zavěšení zvonů na pevno umožňuje, aby orientální i ruské zvony měly daleko větší hmotnost a tedy i mohutnější hlas a bohatší výzdobu než zvony evropské, jedním dechem je však třeba dodat, že na harmoničnost hlasu se u tamních zvonů nedbá tak, jako u evropských zvonů a jakákoli výzdoba hlas zvonu ovlivňuje. [137] => [138] => Největší zvon na světě se nachází v [[Moskva|Moskvě]] a je jím slavný ''[[Car kolokol]]'', který váží 193 tun, je vysoký 6 metrů, stejný je i jeho dolní průměr a jeho šlak (nejsilnější část žebra, kam tluče srdce) měří kolem 60 cm. Byl vyroben v letech 1735–1737 otcem a synem Motorinovými. Ironií je, že tento zvon nikdy nezazvonil, protože než mohl být zavěšen, byl r. 1737 požárem [[Moskevský Kreml|Kremlu]] rozžhaven, a když jej lidé polili vodou, zvon pukl. [139] => [140] => Druhým největším zvonem světa byl asi stočtyřicetitunový zvon z r. 1902 v [[Ósaka|Ósace]] v [[Japonsko|Japonsku]] v chrámě Šitenno-ji, který byl r. 1942 zrekvírován a roztaven. [141] => [142] => Největším dosud funkčním zvonem na světě je patrně zvon ve městě [[Mingun]] v [[Myanmar]]u (Barma), který nechal ulít král Bhouthobhuya v r. 1790 a který váží 88 tun. [143] => [144] => Největší zvon, na nějž se zvoní rozhoupáním, se nenachází v Evropě, nýbrž v Japonsku, a to nedaleko města [[Gotenba]] na ostrově [[Honšú]]. Váží přes 36 tun a vyrobila jej v r. 2006 nizozemská zvonárna [[Royal Eijsbouts]] v [[Asten]]u za přispění českého zvonaře [[Petr Rudolf Manoušek|Petra Rudolfa Manouška]]. [145] => [146] => Do té doby byl největším zvonem tohoto typu zvon v katedrále v Kolíně n. Rýnem a zvon ''[[Pummerin]]'' z kostela sv. Štěpána ve [[Vídeň|Vídni]], který váží 22,5 tuny a byl vyroben v letech 1951–1952 náhradou za původní zvon z r. 1711, ulitý z děl, ukořistěných Turkům, který však byl zničen [[požár]]em kostela za II. světové války. [147] => [148] => Mezi další velké a známé zvony patří [[paříž]]ský ''[[Savoyarde]]'', [[londýn]]ský ''[[Big Ben]]'' nebo [[krakov]]ský ''[[Zvon Zikmund (Krakov)|Zikmund]]''. Snad vůbec nejznámější světová zvonice se nachází v italském městě [[Pisa]] všeobecně známá pod názvem [[Šikmá věž v Pise]].Podle {{Citace monografie [149] => | příjmení = Williams [150] => | jméno = E [151] => | titul = The Bells of Russia [152] => | url = https://archive.org/details/bellsofrussiahis0000will [153] => | vydavatel = Princeton University Press [154] => | místo = New Jersey [155] => | rok = 1985 [156] => | kapitola = [157] => | strany = [https://archive.org/details/bellsofrussiahis0000will/page/n206 183]–185 [158] => }} [159] => [160] => [161] => == Dějiny zvonařství == [162] => {{Viz též|Dějiny zvonařství}} [163] => [164] => Nejstarší zvony světa se vyráběly ve [[3. tisíciletí př. n. l.]] v [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Pravděpodobně nejstarší nález zvonu pochází z [[Ninive]], a to ze 3. tisíciletí př. n. l. Modlitební zvonky jsou doloženy také ve starověké [[Palestina|Palestině]], [[Čína|Číně]] a [[Egypt]]ě, později také ve [[Starověké Řecko|Starověkém Řecku]], kde se zvonky svolával lid k obětem, ve [[Starověký Řím|Starověkém Římě]] se pak zvonilo i s účelem ryze světským, např. při otevření lázní, shromážděních lidu apod. První odlévané zvony pořizovali křesťanští mniši od [[5. století]]. V té době byly zvony užívány především v klášterech. Do kostelů a měst se začaly rozšiřovat od 10. století. Od 12. století začaly zvony získávat svůj charakteristický zvonovitý tvar, od 16. století už mají dnešní podobu včetně tvaru čepce, koruny a systému zavěšení.{{Citace monografie [165] => | příjmení = Michalský [166] => | jméno = J [167] => | titul = O zvonech [168] => | vydavatel = [169] => | místo = Prostějov [170] => | rok = 1921 [171] => | kapitola = [172] => | strany = [173] => }} [174] => {{Citace monografie [175] => | příjmení = Flodr [176] => | jméno = Miroslav [177] => | titul = Technologie středověkého zvonařství [178] => | vydavatel = Univerzita Jana Evangelisty Purkyně [179] => | místo = Brno [180] => | rok = 1983 [181] => | kapitola = [182] => | strany = [183] => }} [184] => [185] => [186] => Nejstarší zvony na českém území máme doloženy v 9. století. Od 14. století se v českých zemích začaly zvony také vyrábět. Svého vrcholu co do počtu i kvality výrobků dosáhlo české zvonařství v 16. století. Po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] docházelo k jeho úpadku. Nejvíce byly zvony postiženy [[Dějiny zvonařství#Světové války a devastace zvonového fondu|rekvizicemi]] [[První světová válka|první]] a [[Druhá světová válka|druhé světové války]], které zničily asi dvě třetiny českých zvonů. Od 2. poloviny 20. století v Česku působí dvě velké zvonařské dílny, a sice [[Petr Rudolf Manoušek|Manouškové]] v Praze na Zbraslavi a [[Marie Tomášková-Dytrychová|Dytrychové]] v [[Brodek u Přerova|Brodku u Přerova]].{{Citace monografie [187] => | příjmení = Kybalová [188] => | jméno = Ludmila [189] => | titul = Pražské zvony [190] => | vydavatel = Nakladatelství československých výtvarných umělců [191] => | místo = Praha [192] => | rok = 1958 [193] => | isbn = [194] => | kapitola = [195] => | strany = [196] => }} [197] => {{Citace monografie [198] => | příjmení = Švihálek [199] => | jméno = Milan [200] => | titul = Jak se rodí zvony [201] => | vydavatel = Jota [202] => | místo = Brno [203] => | rok = 1997 [204] => | kapitola = [205] => | strany = [206] => }} [207] => [208] => [209] => == Výroba zvonů == [210] => {{Viz též|Výroba zvonů}} [211] => [212] => Zvony odlévají mistři [[zvonařství|zvonaři]] většinou ze [[zvonovina|zvonoviny]] – zvonového bronzu, co nejčistší slitiny 78 % mědi a 22 % cínu, bez jakýchkoli dalších příměsí. Forma pro odlévání se vyrábí ze speciálně upravené hlíny a skládá se ze tří částí – jádra (vnitřního profilu zvonu), košile (falešného zvonu, který se před litím odstraní) a pláště (vnějšího profilu zvonu). Celý proces vyžaduje značné zkušenosti a obratnosti. [213] => Rozmístěním reliéfů, tvarem i hlasem je každý velký zvon jedinečný. [214] => [215] => == Objekty nesoucí zvony == [216] => Zvony nejsou zavěšovány pouze na věže [[kostel]]ů, ale také do celé řady jiných objektů, jako jsou věže [[radnice|radnic]], věžičky [[kaple|kaplí]], věžičky na domech, nádražích, školách, městské brány apod. Zvony byly rovněž od konce středověku až do 20. stol. na každé velké lodi, kde byly používány k signalizaci, zejména v mlze (s nástupem páry vytěsněny sirénou). [217] => [218] => Z hlediska studia zvonů jsou nejvýznamnější ty objekty, které slouží převážně nebo výhradně k jejich zavěšení, tedy zvonice a zvoničky. [219] => [220] => [[Zvonice]] původně vznikaly jako solitérní stavby, funkčně zastupující kostelní věže. K tomuto způsobu se v poslední době vracejí architekti při budování nových kostelů, protože zvonice, která není stavebně spojena s kostelem je konstrukčně jednodušší, protože se [[mechanická energie]] rozhoupaných zvonů nepřenáší na zdivo kostelní stavby. Zvonice bývají zděné, polozděné nebo dřevěné. [221] => [222] => [[Zvonička|Zvoničky]] mívají především výstražnou a svolávací funkci. K jejich budování docházelo především od r. 1751, kdy [[Marie Terezie]] vydala protipožární nařízení, které mimo jiné přikazovalo zřídit v každé obci zvoničku pro varování před [[požár]]em. [223] => [224] => == Jména zvonů == [225] => Kostelní zvony dostávají jména při svěcení. Svěcení provádí [[kněz]], často [[biskup]], před zavěšením zvonu na věž. Zejména v menších obcích bývá svěcení zvonu velkou událostí, při níž se všichni obyvatelé sejdou přivítat nový zvon. Odtud snad také pochází [[rčení]] „dát něco na zvon“, tj. něčím se pochlubit. [226] => [227] => Vybírána jsou zpravidla jména podle českých patronů ([[Svatý Václav|Václav]], [[Svatá Anežka|Anežka]], [[Jan Nepomucký]], [[Cyril a Metoděj]]) nebo největších svatých ([[Maria (matka Ježíšova)|Marie]], [[Svatý Josef|Josef]]). Zvon často dostává jméno podle svatého, jemuž je zasvěcen příslušný kostel, jindy může být také spojeno s osobou zvonaře či donátora. Tradice svěcení zvonů je doložena od 10. století. [228] => [229] => Kromě těchto „oficiálních“ jmen, obdržených při svěcení, dostávají zvony také jména lidová. Ta může zvon získat: [230] => * Podle funkce, jíž slouží. Např.: [231] => ** Poledník – zvoní poledne. [232] => ** Dominik – zvoní v neděli (latinsky ''dominica''). [233] => ** Šturmovák – zvoní na poplach. [234] => ** Umíráček. [235] => ** Klampáč – zvon, který zvoní klekání. [236] => * Podle [[pověsti o zvonech|pověsti]], která se k němu váže. Např.: [237] => ** [[Rakovník#Pověsti|Žebrák]] – zvon nechal vyrobit žebrák. [238] => ** [[Nechvalice#Pověsti|Dublovák]] – zvon v [[Nechvalice|Nechvalicích]] přiletěl do kostela z Dublovic. [239] => ** [[Kolín#Pověsti|Bužan]] – zvon nechala vyrobit paní Bužana za svého ztraceného muže. [240] => ** [[Kutná Hora#Pověsti|Ptáček]] – do roztavené zvonoviny před litím spadl kos. [241] => * Podle vztahu k ostatním zvonům. Např.: [242] => ** Velký. [243] => ** Prostřední. [244] => [245] => Jména zvonů se však rychle zapomínají, takže dnes už je většina zvonů bezejmenných. U některých jmen zvonů už nelze dnes určit, z čeho pocházejí. [246] => [247] => == Ztráty zvonů == [248] => Ke ztrátám zvonů dochází především následujícími způsoby. [249] => [250] => === Požár === [251] => Požáry kostelů byly zvonům vždy největším nepřítelem. Takto byl poškozen například i ''[[Car kolokol]]'', největší zvon světa. [252] => [253] => === Rekvizice === [254] => K masovým [[Dějiny zvonařství#Světové války a devastace zvonového fondu|rekvizicím]] zvonů docházelo v českých zemích (ale i jinde po celém světě) během válečných konfliktů, zejména během obou [[světová válka|světových válek]], a to za účelem získání zvonového bronzu vždy stejného definovaného složení, původně do 19. stol. na výrobu [[kanón]]ů a jiných zbraní, později jako materiál lodních hřídelí a šroubů, kluzných ložisek a pro psychologické ochromení obyvatelstva obsazených území. Podle odhadů připravily válečné rekvizice [[Československo]] asi o dvě třetiny zvonového fondu.DOBRODINSKÝ, Jaroslav. ''Památková ochrana zvonů.'' IN: Zprávy památkové péče XV / 1955. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1955, s. 99 – 104. [255] => [256] => Příprava na rekvizice zvonů v průběhu [[První světová válka|první světové války]] začala již roku 1915. V září tohoto roku nařídil ministerský výnos ponechat ve [[Farní kostel|farních kostelech]] dva zvony, v menších svatostáncích dokonce pouze jeden zvon. První etapa rekvizic začala v srpnu 1916. Odevzdáno bylo přibližně 3 000 zvonů, tedy třetina celkového stavu v českých zemích. V druhé etapě, která začala v květnu 1917, padly zvony o průměru větším než 25 centimetrů a většina zvonů těžších než 30 kilogramů. Plánovaná třetí etapa rekvizic měla zabavit většinu zbývajících zvonů, kvůli skončení války však nebyla realizována. Celkem během první světové války podlehly rekvizicím přibližně tři pětiny všech zvonů v českých zemích, tedy asi 5 400 kusů. O zachování historicky cenných zvonů rozhodoval C. k. Zemský konzervátorský úřad, podle jehož nařízení nesměly být rekvírovány zvony vyrobené před rokem 1600.{{Citace kvalifikační práce|příjmení=Urban|jméno=Jan|instituce=Univerzita Karlova|odkaz na instituci=Univerzita Karlova|titul=Zvony|typ práce=Diplomová práce|vedoucí=Vladimír Czumalo|místo=Praha|rok=2008|počet stran=102|strany=71}}{{Citace monografie|příjmení=Manoušek|jméno=Petr Rudolf|titul=Zvonařství|vydavatel=Grada|místo=Praha|rok=2006|strany=34–36}} [257] => [258] => [259] => Soubor:Kasperske_Hory_Bell_Requisition_1916_fig_261.jpg|Snímání zvonů z věže kostela svaté Markéty v Kašperských Horách [260] => Soubor:Kasperske_Hory_Bell_Requisition_1916_fig_262.jpg|Zabavené zvony z věže kostela svaté Markéty v Kašperských Horách [261] => Soubor:Rekvírování zvonů 1.jpg|Rekvírování zvonů z píseckého kostela [262] => Soubor:Rekvírování zvonů 2.jpg|Zabavené zvony z českých vesnic [263] => [264] => [265] => Ztráty první světové války se snažily obyvatelé nově vzniklého Československa rychle doplnit a celkový počet zvonů se dokonce o několik tisíc navýšil. Kvůli nedostatku zvonoviny používali zvonaři začasté také [[ocel]] nebo [[Litina|litinu]]. Rekvizice z období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byly velmi důkladné a rozdělily zvony do čtyř kategorií podle stáří a umělecké hodnoty. Rekvizice probíhající v letech 1942–1943 připravily české země přibližně o 12 000 zvonů, přičemž zanikly téměř všechny prvorepublikové. Centrální úložiště rekvírovaných zvonů ze zemí obsazených [[Německo|Německem]] bylo v [[Hamburk]]u, kam se jich dostalo celkem 96 000 kusů. Z nich válku přežilo pouze 14 000. [266] => [267] => === Poškození zvonu (puknutí) === [268] => [269] => V současnosti už je možné puklé zvony restaurovat vypilováním a vyvařením pukliny, aniž by bylo nutné přelévat celý zvon. Tato operace je však náročnější a dražší než přelití, proto se provádí jen u historicky či umělecky cenných zvonů. [270] => [271] => === Krádež === [272] => Krádeže zvonů nejsou – jak by se snad mohlo zdát – nějaký výstřelek moderní doby, dochází k nim už odpradávna. Dokládá to například příhoda z počátku 19. století ze [[Žabonosy|Žabonosů]] ([[okres Kolín]]), kde na věži kostela sv. Václava měl své doupě loupežník Kovařík, který ve finanční tísni odcizil zdejší zvon.ZAP, Karel Vladislav. ''Plaňany a jich okolí.'' IN: Památky archeologické a místopisné 1855 / I, s. 224 – 232. Velmi častá byla po celý novověk praxe u obchodních lodí, když prodej dovezeného zboží nedosáhl zisku a posádka nebyla řádně vyplacena, tehdy byl prodán lodní zvon a posádka se podělila o výtěžek. Nutno však podotknout, že na lodích až na výjimky nebyly zvony nijak cenné, nejvyšší hodnotu představoval materiál. [273] => [274] => Z nedávné minulosti můžeme uvést případ, kdy v r. 1999 z [[Kostel svatého Floriána (Krásné Březno)|kostela sv. Floriána]] v [[Krásné Březno|Krásném Březně]] v [[Ústí nad Labem]] vyhodili [[Romové]] zvon z r. 1601 z okna a střepy prodali do sběrných surovin. Utržili za to 5 300 Kč, ač odborníci stanovili cenu původního zvonu na 750 000 Kč.HRUBÝ, Petr. ''Navždy ztracené renesanční zvony z kostela sv. Floriána v Krásném Březně.'' IN: Příspěvky k ústecké vlastivědě 2 / 2001, Město Ústí nad Labem, 2001, s. 4 – 8. [275] => [276] => == Hudební stránka zvonu == [277] => {{Upravit část}} [278] => Zvon jako [[hudební nástroj]] je jedním z nejsložitějších [[idiofon]]ů. Vydává asi 70–100 [[tón]]ů, přičemž čím je zvon větší, tím více tónů je slyšet. Ze všech nejdůležitější je nárazový tón, potom spodní, což je nejhlubší tón zvonu, nejlépe o [[oktáva (hudba)|oktávu]] nižší než nárazový, dále [[Prima (hudba)|prima]], která je naopak nejdelším tónem zvonu a měla by se s nárazovým shodovat, následně [[Kvinta (hudba)|kvinta]], [[Tercie (hudba)|tercie]] a svrchní oktáva. Podstatná ovšem není pouze harmonická shoda, ale také barva, hlasitost a délka [[zvuk]]u zvonu. Dosahu zvuku zvonu je záhodno napomoci také celkovým vybavením, tedy užitím dřevěné hlavy i konstrukce a zajištěním prostupnosti zvuku stěnami. Z toho důvodu jsou praktičtější dřevěné [[zvonice]], u zděných je dobré zasadit do zvukových oken dřevěné žaluzie místo okenic, lépe žaluzie zalomené, které způsobí, že zvuk se netlumí u kostela, ale je veden do větší vzdálenosti. [279] => [280] => Při souzvuku více zvonů je možno dosáhnout souzvuku harmonického (čímž vznikne [[akord]]), melodického ([[stupnice (hudba)|stupnice]]) nebo harmonicko-melodického (akord ve stupnici). Kombinací je mnoho, oblíbené bylo např. c, es, f – [[Te Deum|TE DEUM]], c, es, f, g – [[Kyrie|KYRIE]]. Když je příliš mnoho zvonů, svrchní tóny se ztrácejí, proto souzvuk pěti zvonů je asi nejlepší, přičemž je ovšem třeba dbát na to, aby se zvony houpaly ve správném rytmu – tak, aby se navzájem nerušily a všechny byly slyšet. Ne vždy se takový soulad podaří, čehož využila lidová tvořivost, a tak se na osoby, které se příliš hlasitě a bezohledně dovolávají pozornosti, užívá přísloví: „Kde veliké zvony zvoní, tam se malých neslyší.“ [281] => Vesměs každá obec by si přála, aby její zvony byly označeny jako ty s nejkrásnějším zvukem. V literatuře se uvádí, že nejlepší hlas mají zvony z italských Benátek; co se týče našich obcí, názory se rozcházejí a regionální literatura uvádí, že právě jejich zvony jsou ty nejkrásnější, nejzvučnější a vůbec nejlepší, lze ovšem předpokládat, že nejlepší zvuk přece jen mají zvony, které vznikají v současnosti, neboť moderní nástroje umožňují dosáhnout té nejpřesnější slitiny, žebra a dodržení všech kroků tavby a lití.''Zvony''. Sborník přednášek z odborného semináře Společnosti pro technologie ochrany památek. Praha: 17. 6. 1999. [282] => [283] => == Použití zvonů == [284] => {{Viz též|Použití zvonu}} [285] => [286] => Zvonění rozdělujeme do následujících kategorií. [287] => * Zvonění zvoucí k [[modlitba|modlitbě]]. [288] => * Zvonění k významným událostem – životní mezníky ([[křest]], [[svatba]], úmrtí), vítězství ve válce, narození následníka trůnu apod. [289] => * Signální zvonění – varování před [[požár]]em, [[povodeň|povodní]], útokem nepřátel; dnešní signální zvonky. [290] => * Zvonění ohlašující denní dobu – začátek a konec pracovní doby, vyučování, [[pivní zvon]] k uzavření hospod. [291] => * Zvonění odpuzující zlé síly – [[zvonění na mraky]], zvonění proti [[epidemie|epidemiím]]. [292] => Ke zvonům se vážou také některé pověry a zvony mají svůj specifický význam v lidové magii. [293] => [294] => == Patroni zvonařů a zvoníků == [295] => * Biskup [[Paulinus z Noly]] v Kampanii. Zemřel r. 431. Legenda praví, že se stal prvním křesťanským zvonařem, když jednoho dne uviděl zvonky - květiny, z jejichž květů se linuly nezemsky krásné zvuky, což ho přivedlo na myšlenku vyrobit podobný nástroj z kovu pro slávu Boží. Ve skutečnosti Paulinus zvony pravděpodobně nikdy neodléval, ale byl zřejmě prvním, kdo jich začal v křesťanské církvi pravidelně užívat ke svolávání věřících. [[Patron]] zvonů. [296] => * [[Antonín Veliký|Sv. Antonín poustevník]]. Patron zvonařů. [297] => * [[Svatý Forkern|Sv. Forkern]]. Irský [[mnich]] a zvonolijec. Zemřel r. 490. Patron zvonařů. [298] => * [[Svatá Agáta (Háta)|Sv. Agáta]]. Zemřela r. 225 na [[Sicílie|Sicílii]]. Patronka zvonařů. [299] => * [[Svatá Barbora|Sv. Barbora]]. Zemřela ve 3. století. Patronka zvonařů. [300] => * [[Svatý Teodor|Sv. Teodor]]. Zobrazován s ďáblem u nohou nesoucím zvon, zemřel v [[5. století]] ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]. Patron zvonařů. [301] => * [[Svatá Zuzana|Sv. Zuzana]] ([[Starý zákon]]). Patronka zvonařů. [302] => * [[Svatý Kvído z Anderlechtu|Sv. Kvído z Anderlechtu]]. Zemřel r. 1010 v [[Belgie|Belgii]]. Patron zvoníků.Podle {{Citace monografie [303] => | příjmení = Schauber [304] => | jméno = Vera a kolektiv [305] => | titul = Rok se svatými [306] => | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství [307] => | místo = Kostelní Vydří [308] => | rok = 1995 [309] => | kapitola = [310] => | strany = [311] => }} [312] => [313] => [314] => == Zvonky, ozdoba a oděvní doplněk == [315] => * O [[Vánoce|Vánocích]] se občas věší na [[vánoční stromeček]] skleněné, plechové, [[perník]]ové nebo [[Sláma|slaměné]] zvonky. Zvoneček se tak stává také jedním z novodobých symbolů Vánoc (vedle [[Ježíšek|Ježíška]], stromečku, [[kapr]]ů, dárků apod.). [316] => * O Vánocích se lze se zvonky setkat i v [[obchod]]ech, používají se i na zvonících svícnech, kdy do zvonku tluče otočná vrtulka poháněná teplými spalinami stoupajícími vzhůru od plamene [[svíčka|svíčky]], v některých rodinách pak dětem Ježíškův příchod ohlašují pomocí speciálního zvonku (umístěného mimo vánoční stromeček). [317] => * Malé ozdobné zvonečky ve formě [[rolnička|rolniček]] se také v minulosti umísťovaly na postroje tažných [[kůň|koní]] či sloužily jakožto zvláštní oděvní doplněk ([[Kašpárek|Kašpárkovy]] rolničky na čepici). [318] => * Legendární švýcarské alpské zvony a zvonce dnes také slouží, kromě svého původního účelu, i coby osobitý [[symbol]] pro své země (zejména pro [[Švýcarsko]] a [[Rakousko]]). Dále je lze použít i jako zvláštní ozdoby, v alpských zemích se používají ve formě zajímavé turistické atrakce a posléze i coby pěkný [[suvenýr]] pro vzpomínku z cest. [319] => [320] => == Zajímavosti a souvislosti == [321] => [[Soubor:Žilina P6062164.jpg|náhled|Zvonky ve slovenské Žilině]] [322] => * Termínem [[Zvon (nástroj)|(instalatérský) zvon]] bývá podle svého charakteristického tvaru také označován ruční pryžový nástroj sloužící pro uvolňování ucpaných odpadů při kanalizaci vody v domácnostech. [323] => * Termínem [[potápěčský zvon]] je nazýváno specializované potápěčské zařízení sloužící pro vyrovnávání přetlaku při potápění, zařízení je známo též pod názvem [[keson]], což je speciální stavební zařízení pro stavby prováděné pod vodní hladinou [324] => * Charakteristický tvar zvonu mají i [[Květ|okvětí]] u některých vyšších rostlin, které pak byly podle zvonu i pojmenovány. Jde o zejména o byliny řádu [[zvonkotvaré]] (''Campanulares''), čeledi [[zvonkovité]] (''Campanulaceae'') – např. [[zvonek (rostlina)|zvonek]] (''Campanula''), [[zvonečník]] (''Phyteuma'') nebo [[zvonovec]] (''Adenophora''). [325] => * Podle zvuku zvonku byli pojmenováni někteří ptáci z řádu [[pěvci|pěvců]] – např. [[zvonohlík]] (''Serinus'') nebo [[zvonek (Chloris)|zvonek]] (''Chloris''). [326] => * Zvuk zvonů, zvonků a zvonců je velice charakteristický, v moderních elektrofonických nástrojích existují možnosti jak tyto zajímavé hudební zvuky elektronicky velmi věrně napodobovat, což se využívá kupř. zejména v umělecky zaměřených experimentálních hudebních skladbách. [327] => * O zvonech, zvonicích a [[zvoník|zvonících]] (tj. o ''obsluze'' zvonů) pojednává také celá řada klasických uměleckých děl, mimo jiné též světoznámý román [[Chrám Matky Boží v Paříži (román)|Chrám Matky Boží v Paříži]] (někdy též uváděno pod názvem ''Zvoník od Matky Boží''), který byl již několikrát zfilmován.{{Citace elektronického periodika [328] => | autor = ČTK [329] => | odkaz na autora = Česká tisková kancelář [330] => | titul = Hugův Chrám od Matky Boží chtějí točit Tim Burton a Josh Brolin [331] => | periodikum = Novinky.cz [332] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [333] => | vydavatel = Borgis [334] => | datum vydání = 2011-03-01 [335] => | datum přístupu = 2014-04-09 [336] => | url = http://www.novinky.cz/kultura/226501-huguv-chram-od-matky-bozi-chteji-tocit-tim-burton-a-josh-brolin.html [337] => }} V českém prostředí je dobře známá i [[Jaroslav Hašek|Haškova]] povídka „''Zvony pana Mlácena''“, která již byla také zfilmována.{{Citace elektronické monografie [338] => | titul = Zvony pana Mlácena [339] => | url = http://www.ceskatelevize.cz/porady/125714-zvony-pana-mlacena/ [340] => | datum vydání = 1973 [341] => | datum přístupu = 2014-04-09 [342] => | vydavatel = Česká televize [343] => | místo = Praha [344] => }} [345] => [346] => == Odkazy == [347] => [348] => === Reference === [349] => [350] => [351] => === Literatura === [352] => * '''česky''' [353] => ** DOBRODINSKÝ, Jaroslav. ''Památková ochrana zvonů.'' IN: Zprávy památkové péče XV / 1955. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1955, str. 99 – 104. [354] => ** FLODR, Miroslav. ''Technologie středověkého zvonařství.'' 1. vyd. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1983. [355] => ** KAMARÝT, Jan. ''Kolínské zvony.'' Kolín: Ladislav Kamarýt, 1995. [356] => ** KYBALOVÁ, Ludmila. ''Pražské zvony.'' Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. [357] => ** LUNGA, Radek - KYBALOVÁ, Ludmila. ''Pražské zvony.'' (doplněné a upravené vydání) Praha: Rybka Publishers 2005. [358] => ** LUNGA, Radek - Česká kampanologie a dějiny zvonařství po třiceti letech. In: ''Campana codex civitas'': Miroslao Flodr octogenario. Archiv města Brna, Brno 2009 s. 80-117. [359] => ** MICHALSKÝ, J. ''O zvonech.'' Prostějov: 1921. [360] => ** RYBIČKA, Antonín:''O českém zvonařství: studie kulturní''. Praha 1885 [361] => ** ŠORM, Antonín. ''Pověsti o českých zvonech''. Praha: V. Kotrba, 1926. [362] => ** SCHAUBER, Vera, SCHINDLER, Hanns M. ''Rok se svatými''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. [363] => ** ŠVIHÁLEK, Milan. ''Jak se rodí zvony.'' Brno: Jota, 1997. [364] => ** ''Technický slovník naučný, heslo zvon.'' Praha: Borský a Šulc, 1939. [365] => ** WINTER, Zikmund. ''Kulturní obraz českých měst 1-2.'' Praha: Matice česká, 1890-2. [366] => ** WINTER, Zikmund. ''Život církevní v Čechách.'' Praha: 1896. [367] => ** ''Zvony'', sborník přednášek z odborného semináře Společnosti pro technologie ochrany památek. Praha: 17. 6. 1999. [368] => * '''anglicky''' [369] => ** WILLIAMS, E. ''The Bells of Russia.'' New Jersey: Princeton University Press, 1985. [370] => [371] => === Související články === [372] => * [[Ruční zvonek]] [373] => * [[Dějiny zvonařství]] [374] => * [[Nápisy na zvonech]] [375] => * [[Zvonařství]] [376] => * [[Zvonkohra]]/ Zvonohra [377] => * [[Zvonice]] [378] => * [[Zvonek|Elektrický zvonek]] [379] => * [[Potápěčský zvon]] [380] => * [[Instalatérský zvon]] [381] => * [[Pověsti o zvonech]] [382] => * [[Vánoce]] [383] => * [[Velikonoce]] [384] => * [[Car kolokol]] [385] => * [[Pražská Loreta]] [386] => * [[Šikmá věž v Pise]] [387] => [388] => === Externí odkazy === [389] => * {{Commonscat|Bells}} [390] => * {{Otto|heslo=Zvon}} [391] => * {{Wikicitáty|téma=Zvon}} [392] => * {{Wikislovník|heslo=zvon}} [393] => * [https://web.archive.org/web/20071005010221/http://www.kaple.sosuvka.com/zvony/zvony.htm Povídání o zvonech] [394] => [395] => {{Autoritní data}} [396] => {{Portály|Hudba}} [397] => [398] => [[Kategorie:Bicí nástroje]] [399] => [[Kategorie:Idiofony]] [400] => [[Kategorie:Zvonařství| Zvon]] [401] => [[Kategorie:Náboženství]] [] => )
good wiki

Zvon

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'požár','Druhá světová válka','Car kolokol','Petr Rudolf Manoušek','zvoník','Zvonařství','Vánoce','První světová válka','Šikmá věž v Pise','Pražská Loreta','Švýcarsko','zvonice'

Požár

Švýcarsko

Vánoce

Zvonařství

Zvonice

Zvoník

Zvoník je jedna z nejznámějších novel francouzského spisovatele Victora Huga, která se odehrává v 15.