Array ( [0] => 15480522 [id] => 15480522 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Řecko [uri] => Řecko [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Možná hledáte|[[Starověké Řecko]]}}{{Infobox - stát [1] => | genitiv = Řecka [2] => | úřední název = Ελληνική Δημοκρατία
(Ellinikí Dimokratía) [3] => | úřední název česky = Řecká republika [4] => | vlajka = Flag_of_Greece.svg [5] => | článek o vlajce = Řecká vlajka [6] => | znak = Coat_of_arms_of_Greece.svg [7] => | článek o znaku = Státní znak Řecka [8] => | mapa umístění = EU-Greece.svg [9] => | rozloha = 131 957 [10] => | rozlmisto = 95 [11] => | procent vody = 1,51 [12] => | počet obyvatel = 10 482 487{{Citace elektronického periodika [13] => | titul = Αποτελέσματα Απογραφής Πληθυσμού - Κατοικιών 2021 - ELSTAT [14] => | periodikum = www.statistics.gr [15] => | url = https://www.statistics.gr/news-announcements/-/asset_publisher/oj6VK3PQ0oCe/content/nws_census_results_booklet_19072022_gr [16] => | datum přístupu = 2023-09-07 [17] => }} [18] => | obyvatelé aktuální k = [[2021]] [19] => | obyvmisto = 89 [20] => | hustota = 79 [21] => | hustmisto = 133 [22] => | HDI = 0,887 [23] => | HDIvývoj = růst [24] => | HDIvýše = velmi vysoký [25] => | HDI aktuální k = 2023 [26] => | HDImísto = 33 [27] => | Gini = 31,4 [28] => | Gini aktuální k = 2022 [29] => | jazyk = [[řečtina]] [30] => | náboženství = [[Pravoslaví]] [31] => | nejvyšší hora = [[Mytikas (Olymp)|Mytikas]] [32] => | motto = Ελευθερία ή Θάνατος [33] => | článek o mottu = Eleftheria i thanatos [34] => | výška nejvyšší hory = 2 917 [35] => | státní zřízení = [[Unitární stát|unitární]], [[parlamentní republika]] [36] => | hlavní město = [[Athény]] [37] => | funkce1 = Prezidentka [38] => | vládce1 = [[Katerina Sakellaropulosová]] [39] => | funkce2 = Předseda vlády [40] => | vládce2 = [[Kyriakos Mitsotakis]] [41] => | článek o hymně = Řecká hymna [42] => | hymna = Ymnos is tin Eleftherian [43] => | datum vzniku = [[25. březen|25. března]] [[1821]] [44] => | způsob vzniku = odtržením od [[Osmanská říše|Osmanské říše]] [45] => | měna = [[euro]] [46] => | kód měny = EUR [47] => | HDP/ob. = 39 864{{Citace elektronické monografie | korporace = Světová banka | titul=GDP per capita, PPP (current international $) | url=http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.PP.CD?year_high_desc=true | datum přístupu=2017-01-14}} [48] => | HDP/ob.misto = 44 [49] => | HDP aktuální k = 2021 [50] => | ison = 300 [51] => | iso3 = GRC [52] => | iso2 = GR [53] => | mpz = GR [54] => | doména = gr .ελ [55] => | předvolba = +30 [56] => | čas = +2 [57] => | commonscat = Greece [58] => | motto překlad = Svoboda nebo smrt [59] => | soubor hymny = Greece national anthem.ogg [60] => }} [61] => '''Řecko''' ({{Vjazyce2|el|''Ελλάδα'', ''Elláda''}} nebo {{Cizojazyčně|el|''Ελλάς'', ''Ellás''}}), plným názvem '''Řecká republika''' ({{Vjazyce2|el|''Ελληνική Δημοκρατία''}}), je [[stát]] v [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropě]], který se nachází na jižním cípu [[Balkán|Balkánského poloostrova]]. Řecko sousedí na severozápadě s [[Albánie|Albánií]], na severu se [[Severní Makedonie|Severní Makedonií]] a [[Bulharsko|Bulharskem]] a na východě s [[Turecko|Tureckem]]. Na východě pevniny leží [[Egejské moře]], na západě [[Jónské moře]] a na jihu [[Kréta]] a [[Středozemní moře]]. Řecko má nejdelší pobřeží v celém [[Středomoří]] a patří k němu [[Seznam ostrovů Řecka|tisíce ostrovů]]. Země se skládá z devíti tradičních geografických regionů, má rozlohu 131 957 km2 a má téměř 10,5 milionu obyvatel. Hlavním a [[Seznam měst v Řecku|největším městem]] země jsou [[Athény]], následuje [[Soluň]] a [[Patra]]. [62] => [63] => Řecko je považováno za kolébku [[Západní svět|západní civilizace]], neboť zde vznikla [[demokracie]], [[západní filozofie]], západní literatura, [[historiografie]], [[politologie]], základní [[Věda|vědecké]] a [[Matematika|matematické]] principy, [[Starověké řecké divadlo|divadlo]] a [[olympijské hry]]. Od 8. století př. n. l. byli Řekové organizováni do různých nezávislých [[Městský stát|městských států]], známých jako ''poleis'' (v jednotném čísle [[polis]]), které se rozkládaly ve [[Středomoří]] a u [[Černé moře|Černého moře]]. Ve čtvrtém století př. n. l. [[Filip II. Makedonský]] sjednotil většinu dnešního Řecka a jeho syn [[Alexandr Veliký]] rychle dobyl většinu známého starověkého světa od východního Středomoří až po severozápadní Indii. Následující [[Helénismus|helénistické období]] znamenalo vrchol řecké kultury a vlivu ve starověku. Ve 2. století př. n. l. bylo Řecko anektováno [[Římská republika|Římem]] a stalo se nedílnou součástí [[Římská říše|Římské říše]] a jejího pokračování, [[Byzantská říše|Byzantské říše]], která měla převážně řeckou kulturu a [[Starořečtina|jazyk]]. [[Řecká pravoslavná církev]], která vznikla v prvním století našeho letopočtu, pomáhala utvářet moderní řeckou identitu a předávala řecké tradice širšímu pravoslavnému světu. Po [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]] v roce 1204 vznikla na některých částech řeckého poloostrova latinská panství, ale v polovině 15. století se většina oblasti dostala pod [[Osmanská říše|osmanskou nadvládu]]. Řecko se jako moderní [[První Helénská republika|národní stát]] objevilo v roce 1830 po [[Řecká osvobozenecká válka|válce za nezávislost]]. [64] => [65] => V prvních sto letech se [[Řecké království]] snažilo o územní expanzi, které dosáhlo především na počátku 20. století, během [[Balkánské války|balkánských válek]] až do svého [[Řecko-turecká válka|tažení do Malé Asie]], které skončilo katastrofální porážkou v roce 1922. [[Druhá Helénská republika|Krátce trvající republiku]], která následovala, sužovaly důsledky občanských konfliktů a problém přesídlení uprchlíků z Turecka. V roce 1936 zahájila královská diktatura dlouhé období autoritářské vlády, poznamenané vojenskou okupací během [[Druhá světová válka|druhé světové války]], [[Řecká občanská válka|občanskou válkou]] a vojenskou diktaturou. Od roku 1950 do 70. let 20. století dosáhlo Řecko rekordního hospodářského růstu, což mu umožnilo zařadit se mezi [[Vyspělá země|vyspělé země]]. Demokracie byla obnovena v letech 1974–1975 a od té doby je Řecko [[Třetí Helénská republika|parlamentní republikou]]. [66] => [67] => Řecko je [[Demokracie|demokratickou]] a [[Vyspělá země|vyspělou zemí]] s vyspělou [[Ekonomika s vysokými příjmy|ekonomikou s vysokými příjmy]], druhou největší na Balkáně, kde je významným regionálním investorem. Řecko je zakládajícím členem Organizace spojených národů, dále je členem [[Evropská unie|Evropské unie]], [[Eurozóna|eurozóny]] a [[Schengenský prostor|schengenského prostoru]], [[Rada Evropy|Rady Evropy]], [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]], [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj|OECD]], [[Světová obchodní organizace|Světové obchodní organizace]] a [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]]. Řecko má jedinečné kulturní dědictví, rozsáhlý turistický průmysl a významný námořní průmysl. Bohaté historické dědictví země se částečně odráží v 19 památkách zapsaných na [[Světové dědictví|seznam světového dědictví UNESCO]]. [68] => [69] => == Etymologie == [70] => Názvy [[Řekové|řeckého národa]] a jeho země ve většině jazyků včetně češtiny vycházejí z některého z následujících tří zdrojů. První a nejčastější varianta, k níž patří české ''Řecko'' a např. také anglické ''Greece'', francouzské ''Grèce,'' německé ''Griechenland nebo španělské Grecia'', pochází z [[latina|latinského]] výrazu ''Graeci'', který byl podle [[Aristotelés|Aristotela]] starověkým názvem Řeků. Druhá varianta, která se vyskytuje např. v [[tádžičtina|tádžičtině]] a [[uzbečtina|uzbečtině]], vychází z názvu území [[Iónie]] (řecky ''Iónía''). Třetí podobou, kterou používají i sami Řekové, je ''Héllas'' podle [[Helena (mytologie)|mytické Heleny]]. [[gruzínština|Gruzínsky]] se Řekům říká ''Berdzeni'' podle gruzínského slova „brdzeni“, což znamená „moudrý“. [71] => [72] => == Dějiny == [73] => {{Podrobně|Dějiny Řecka}} [74] => [[Soubor:Parthenon.JPG|náhled|[[Parthenón|Parthenon]] v [[Athény|Athénách]]]] [75] => Řecké dějiny jsou důležitou součástí evropských a světových dějin. Začínají ještě před příchodem starověkých Řeků na území, které se postupně stalo sídelním územím Řeků a které zabíralo také značnou část dnešního [[Turecko|Turecka]]. V období před řeckým osídlením zde žili [[Pelasgové]] (kontinentální Řecko) a [[Mínojská civilizace|Minóané]] (Kréta a některé ostrovy). Někdy ve 4.–3. tisíciletí př. n. l. do Řecka pronikly první řecké kmeny – [[Achájové]], kteří vytvořili [[Mykénská civilizace|mykénskou kulturu]]. Později se v Řecku usadily další řecké kmeny, [[Dórové]], [[Iónové]], [[Aiólové]], [[Epirus|Epiróti]] a [[Starověcí Makedonci|Makedonci]], které se spojily s původním obyvatelstvem, a tak se vytvořil starověký řecký národ. V klasickém starořeckém (antickém) období vytvořili Řekové velkou kulturu. Poté následovaly postupně [[Římská říše|římská]] vláda nad tehdejším řeckým územím, [[Byzantská říše|byzantské]] období, osmanská nadvláda, období bojů za nezávislost a vznik moderního Řecka. Problematická historie se projevila i v národním sloganu – ''Svoboda anebo smrt''. [76] => [77] => === Pravěk a první civilizace === [78] => [[Soubor:Large Krater with Armored Men Departing for Battle, Mycenae acropolis, 12th century BC (3402016857).jpg|náhled|vlevo|Mykénský hrnec, okolo roku 1200 př. n. l.]] [79] => Nejstarší důkazy o přítomnosti lidských předků na jižním Balkáně se datují do období 270 000 let před naším letopočtem. Nachází se v [[Jeskyně Petralona|jeskyni Petralona]] v řecké provincii [[Makedonie (Řecko)|Makedonie]]. V [[Jeskyně Apidima|jeskyni Apidima]] na poloostrově [[Mani (poloostrov)|Mani]] v jižním Řecku se zachovaly nejstarší pozůstatky [[Člověk moudrý|anatomicky moderních lidí]] mimo [[Afrika|Afriku]]; jsou staré zhruba 210 000 let.{{Citace periodika [80] => | příjmení = Zimmer [81] => | jméno = Carl [82] => | titul = A Skull Bone Discovered in Greece May Alter the Story of Human Prehistory [83] => | periodikum = The New York Times [84] => | datum vydání = 2019-07-10 [85] => | issn = 0362-4331 [86] => | jazyk = en-US [87] => | url = https://www.nytimes.com/2019/07/10/science/skull-neanderthal-human-europe-greece.html [88] => | datum přístupu = 2021-05-12 [89] => }}{{Citace periodika [90] => | příjmení = Harvati [91] => | jméno = Katerina [92] => | příjmení2 = Röding [93] => | jméno2 = Carolin [94] => | příjmení3 = Bosman [95] => | jméno3 = Abel M. [96] => | titul = Apidima Cave fossils provide earliest evidence of Homo sapiens in Eurasia [97] => | periodikum = Nature [98] => | datum vydání = 2019-07 [99] => | ročník = 571 [100] => | číslo = 7766 [101] => | strany = 500–504 [102] => | issn = 1476-4687 [103] => | doi = 10.1038/s41586-019-1376-z [104] => | jazyk = en [105] => | url = https://www.nature.com/articles/s41586-019-1376-z [106] => | datum přístupu = 2021-05-12 [107] => }} [[Neolit]]ické osady v Řecku pocházejí ze [[7. tisíciletí př. n. l.]] a jsou nejstaršími v Evropě, protože Řecko leží na trase, po níž se do Evropy šířilo [[zemědělství]] z [[Blízký východ|Blízkého východu]].{{Citace monografie [108] => | příjmení = Perlès [109] => | jméno = Catherine [110] => | titul = The Early Neolithic in Greece: The First Farming Communities in Europe [111] => | url = https://books.google.cz/books?id=Kvy9WI95YC8C&printsec=frontcover&dq=isbn:9780521000277&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjR4cm5isTwAhUtiYsKHWGDBGMQ6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false [112] => | vydavatel = Cambridge University Press [113] => | počet stran = 298 [114] => | isbn = 978-0-521-00027-7 [115] => | poznámka = Google-Books-ID: Kvy9WI95YC8C [116] => | jazyk = en [117] => }} Po skončení období řeckého [[neolit]]u okolo roku 3200 př. n. l. nastal přechod k [[Doba bronzová|době bronzové]], v níž již počíná rozvoj vyspělých civilizací, prvních v Evropě. Nejstarší je [[kykladská civilizace]] na ostrovech v Egejském moři (okolo 3200 př. n. l.),{{Citace elektronického periodika [118] => | příjmení = Kratochvíl [119] => | jméno = Zdeněk [120] => | titul = Kykladská civilizace rané doby bronzové [121] => | periodikum = Osel.cz [122] => | url = https://www.osel.cz/11070-kykladska-civilizace-rane-doby-bronzove.html [123] => | datum vydání = 10. 3. 2020 [124] => | datum přístupu = 2021-05-12 [125] => }} jež byla následována [[Mínojská civilizace|mínojskou civilizací]] na [[Kréta|Krétě]] (2700–1500 př. n. l.){{Citace elektronického periodika [126] => | titul = Mínojská civilizace [127] => | periodikum = Šokující Planeta [128] => | url = https://www.sokujiciplaneta.cz/cestovani/sub-minojska-civilizace [129] => | jazyk = en [130] => | datum přístupu = 2021-05-12 [131] => }} a poté [[Mykénská civilizace|mykénskou civilizací]] (též pozdně [[Heladská civilizace|heladskou]]) na pevnině (1600–1100 př. n. l.).{{Citace elektronického periodika [132] => | příjmení = Kratochvíl [133] => | jméno = Zdeněk [134] => | titul = Mykény a zrození první řecké civilizace (achájské) [135] => | periodikum = Osel.cz [136] => | url = https://www.osel.cz/11618-mykeny-a-zrozeni-prvni-recke-civilizace-achajske.html [137] => | datum vydání = 28. 2. 2021 [138] => | datum přístupu = 2021-05-12 [139] => }} Tyto civilizace, někdy shrnované pod pojem [[egejská kultura]], již užívaly písmo, Mínojci používali dosud nerozluštěné písmo známé jako [[lineární písmo A]],{{Citace periodika [140] => | příjmení = Bartoněk [141] => | jméno = Antonín [142] => | titul = Krétské lineární písmo A a pokusy o jeho rozluštění [143] => | periodikum = Listy filologické / Folia philologica [144] => | datum vydání = 1958 [145] => | ročník = 81 [146] => | číslo = 2 [147] => | strany = 234–238 [148] => | issn = 0024-4457 [149] => | url = https://www.jstor.org/stable/23460509 [150] => | datum přístupu = 2021-05-12 [151] => }} Mykéňané psali nejstarší doloženou formu řečtiny známou jako [[lineární písmo B]].{{Citace elektronického periodika [152] => | příjmení = Kratochvíl [153] => | jméno = Zdeněk [154] => | titul = Lineární písmo B [155] => | periodikum = Osel.cz [156] => | url = https://www.osel.cz/11737-linearni-pismo-b.html [157] => | datum vydání = 10. 5. 2021 [158] => | datum přístupu = 2021-05-12 [159] => }} Mykéňané postupně mínojskou kulturu absorbovali, ale kolem roku 1200 př. n. l. se celý řecký civilizační okruh, patrně poměrně náhle, zhroutil.{{Citace elektronického periodika [160] => | příjmení = Pravec [161] => | jméno = Josef [162] => | titul = 1177 př. n. l.: Rok, kdy zanikla civilizace ve Středomoří. Podle amerického badatele Erica Clinea jde o připomínku křehkosti vyspělého světa. [163] => | periodikum = Ekonom.cz [164] => | url = https://ekonom.cz/c1-66567340-rok-kdy-malem-zanikla-civilizace [165] => | datum vydání = 2019-05-09 [166] => | jazyk = cs [167] => | datum přístupu = 2021-05-12 [168] => }} Tato událost je známá jako [[zhroucení doby bronzové]] (k uvažovaným příčinám patří výbuch sopky, sucho, útoky nájezdníků vybavených pokročilejšími, patrně železnými, zbraněmi, přelidnění nebo komplexní kolaps způsobený souběhem několika příčin).{{Citace monografie [169] => | příjmení = Drews [170] => | jméno = Robert [171] => | titul = The End of the Bronze Age: Changes in Warfare and the Catastrophe Ca. 1200 B.C. [172] => | url = https://books.google.cz/books?id=1DjADwAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=isbn:0691025916&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjttfymjcTwAhVm-SoKHVX6BG8Q6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false [173] => | vydavatel = Princeton University Press [174] => | počet stran = 264 [175] => | isbn = 978-0-691-02591-9 [176] => | poznámka = Google-Books-ID: 1DjADwAAQBAJ [177] => | jazyk = en [178] => }} Touto katastrofou začalo v řeckých dějinách tzv. [[temné období]]. O povaze společnosti v něm historikové spekulují, nicméně objevené [[Chetité|chetitské]] a [[Starověký Egypt|egyptské]] záznamy naznačují existenci jediného státu pod „velkým králem“ se sídlem v pevninském Řecku. Temné období končí v [[9. století př. n. l.|9.]]–[[8. století př. n. l.]], symbolicky rokem 776 př. n. l., což je legendární datum prvních olympijských her. To je počátek tzv. [[Archaické Řecko|archaického Řecka]]. [179] => [180] => === Starověké Řecko === [181] => {{Podrobně|Starověké Řecko}} [182] => [[Soubor:Griechischen und phönizischen Kolonien.jpg|náhled|vlevo|[[Starověké Řecko]] a jeho [[Řecká kolonizace|kolonie]] ve Středomoří v 8.–6. stol. př. n. l.]] [183] => [[Soubor:Pericles Pio-Clementino Inv269 n2.jpg|náhled|212x212pixelů|[[Periklés]]]] [184] => S koncem období temna se na řeckém poloostrově objevila různá království a [[Městský stát|městské státy]] (''[[polis]]''), v čele s [[Starověké Athény|Athénami]] a [[Sparta|Spartou]], které se vedle vlastního Řecka rozšířily až k břehům [[Černé moře|Černého moře]], do jižní [[Itálie]] ([[Velké Řecko|Magna Graecia]]) i do [[Malá Asie|Malé Asie]] ([[řecká kolonizace]]). Tyto státy a jejich kolonie dosáhly velké prosperity, která vyústila v nebývalý kulturní rozmach, jenž se projevil v architektuře, dramatu, vědě, matematice a filozofii. Průkopnická byla i politika, v roce 508 př. n. l. zavedl [[Kleisthenés]] v Athénách první [[Demokracie|demokratický]] vládní systém na světě (viz též [[Kleisthenova ústava]]).{{Citace elektronického periodika [185] => | příjmení = Karasavvas [186] => | jméno = Theodoros [187] => | titul = Cleisthenes, Father of Democracy, Invented a Form of Government that Has Endured for Over 2,500 Years [188] => | periodikum = www.ancient-origins.net [189] => | url = https://www.ancient-origins.net/history-famous-people/cleisthenes-father-democracy-invented-form-government-has-endured-over-021247 [190] => | jazyk = en [191] => | datum přístupu = 2021-05-12 [192] => }} Navazoval na [[Solón]]ovy reformy a jeho [[Solónova ústava|ústavu]] z roku 594 př. n. l.{{Citace periodika [193] => | příjmení = Lape [194] => | jméno = Susan [195] => | titul = Solon and the Institution of the "Democratic" Family Form [196] => | periodikum = The Classical Journal [197] => | datum vydání = 2002 [198] => | ročník = 98 [199] => | číslo = 2 [200] => | strany = 117–139 [201] => | issn = 0009-8353 [202] => | url = https://www.jstor.org/stable/3298017 [203] => | datum přístupu = 2021-05-12 [204] => }}{{Citace elektronického periodika [205] => | titul = Birth of Democracy: Solon the Lawgiver [206] => | periodikum = www.agathe.gr [207] => | url = http://www.agathe.gr/democracy/solon_the_lawgiver.html [208] => | datum přístupu = 2021-05-12 [209] => }} [210] => [211] => Do roku 500 př. n. l. ovládala řecké městské státy v Malé Asii a Makedonii [[Achaimenovská říše|Perská říše]]. Pokusy některých těchto států o svržení perské nadvlády selhaly a Persie následně, v roce [[492 př. n. l.]], napadla státy pevninského Řecka. Tím začaly [[řecko-perské války]]. Po porážce v [[Bitva u Marathónu|bitvě u Marathónu]] v roce [[490 př. n. l.]] byla Persie nucena ustoupit.{{Citace elektronického periodika [212] => | titul = Bitva u Marathónu 490 před n.l. [213] => | periodikum = www.antickysvet.cz [214] => | url = https://www.antickysvet.cz/25970n-bitva-u-marathonu [215] => | datum vydání = 18. 4. 2015 [216] => | datum přístupu = 2021-05-12 [217] => }} Následně řecké městské státy vytvořily v roce [[481 př. n. l.]] [[Peloponéský spolek]] vedený Spartou, který byl první historicky zaznamenanou unií řeckých států od mytického spojení během [[Trójská válka|trojské války]]. Druhá invaze Peršanů následovala v roce [[480 př. n. l.]] Tíhu obrany tentokrát nesly především Athény a jejich [[Athénský námořní spolek]], a to navzdory tomu, že se Sparťané vyznamenali ve slavné [[Bitva u Thermopyl|bitvě u Thermopyl]] pod [[Leónidás I.|Leónidásovým]] velením. Po rozhodujících vítězstvích Řeků v letech 480 a [[479 př. n. l.]] [[Bitva u Salamíny|u Salamíny]], [[Bitva u Platají|u Platají]] a [[Bitva u Mykalé|u Mykalé]] byli Peršané nuceni podruhé ustoupit, a to ze všech evropských území.{{Citace monografie [218] => | příjmení = Strauss [219] => | jméno = Barry [220] => | titul = The Battle of Salamis: The Naval Encounter That Saved Greece -- and Western Civilization [221] => | url = https://books.google.cz/books?id=nQFtMcD5dOsC&printsec=frontcover&dq=isbn:9780743274531&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjIiY_uoMTwAhVDyaQKHS8EBRUQ6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false [222] => | vydavatel = Simon and Schuster [223] => | počet stran = 326 [224] => | isbn = 978-0-7432-7453-1 [225] => | poznámka = Google-Books-ID: nQFtMcD5dOsC [226] => | jazyk = en [227] => }} Následujících padesát let míru je známo jako [[Zlatý věk Athén]] (též [[Periklés|Periklova]] éra) a jde o klíčové období starého Řecka, které položilo mnoho ze základních kamenů západní civilizace.[[Soubor:Alexander and Bucephalus - Battle of Issus mosaic - Museo Archeologico Nazionale - Naples BW.jpg|náhled|[[Alexandr Veliký]]]]Nedostatek politické jednoty v Řecku ovšem vedl k častým konfliktům mezi jednotlivými státy. Nejničivější vnitrořeckou válkou byla [[peloponéská válka]] (431–404 př. n. l.) mezi Athénami a Spartou, kterou vyhrála Sparta, což znamenalo konec Athén jako vůdčí síly starověkého Řecka.{{Citace elektronického periodika [228] => | titul = Peloponéská válka [229] => | periodikum = leporelo.info [230] => | url = https://leporelo.info/peloponeska-valka [231] => | datum přístupu = 2021-05-12 [232] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210512135234/https://leporelo.info/peloponeska-valka [233] => | datum archivace = 2021-05-12 [234] => }} Athény i Sparta byly později zastíněny [[Théby|Thébami]] a nakonec [[Makedonie (království)|Makedonci]]. Ti spojili většinu městských států řeckého vnitrozemí do [[Korintský spolek|Korintského spolku]], nad nímž získal kontrolu [[Filip II. Makedonský]].{{Citace elektronického periodika [235] => | titul = Korintský spolek [236] => | periodikum = leporelo.info [237] => | url = https://leporelo.info/korintsky-spolek [238] => | datum přístupu = 2021-05-12 [239] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210512210502/https://leporelo.info/korintsky-spolek [240] => | datum archivace = 2021-05-12 [241] => }} Po Filipově smrti se vlády nad spolkem ujal jeho syn [[Alexandr Veliký]], proslulý vojenský stratég. V roce [[334 př. n. l.]] zahájil invazi do Perské říše a za čtyři roky ji dobyl.{{Citace elektronického periodika [242] => | příjmení = Roos [243] => | jméno = Dave [244] => | titul = How Alexander the Great Conquered the Persian Empire [245] => | periodikum = HISTORY [246] => | url = https://www.history.com/news/alexander-the-great-defeat-persian-empire [247] => | jazyk = en [248] => | datum přístupu = 2021-05-12 [249] => }} Na konci svého života vytvořil jednu z největších říší v historii, která sahala od Řecka po [[Indický subkontinent|Indii]]. Po jeho smrti se říše rozpadla na několik království, z nichž nejznámější byla [[Seleukovská říše]], [[ptolemaiovský Egypt]], [[řecko-baktrijské království]] a [[indo-řecké království]]. Ačkoli se nepodařilo udržet politickou jednotu Alexandrovy říše, jejím výsledkem byla [[Helénismus|helénská civilizace]], která rozšířila řecký jazyk a řeckou kulturu na všechna území dobytá Alexandrem.{{Citace elektronického periodika [250] => | titul = Hellenistic age - Hellenistic civilization [251] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [252] => | url = https://www.britannica.com/event/Hellenistic-Age [253] => | jazyk = en [254] => | datum přístupu = 2021-05-12 [255] => }} Především věda a matematika dosáhly svého vrcholu během helénismu{{Citace elektronického periodika [256] => | příjmení = Houser [257] => | jméno = Pavel [258] => | titul = Vzestup a pád helénistické vědy [259] => | periodikum = ScienceWorld.cz [260] => | url = https://www.scienceworld.cz/clovek/vzestup-a-pad-helenisticke-alexandrijske-vedy-2833/ [261] => | datum vydání = 24. 7. 2009 [262] => | datum přístupu = 2021-05-12 [263] => }}, intelektuální epicentrum této civilizace však již bylo mimo pevninské Řecko, byla jím egyptská [[Alexandrie]] s proslulou [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijskou knihovnou]].{{Citace elektronického periodika [264] => | příjmení = Macháček [265] => | jméno = Štěpán [266] => | titul = Egyptská Alexandrie byla největším centrem vzdělanosti. Dnes je pohřbená pod moderní zástavbou [267] => | periodikum = iROZHLAS [268] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [269] => | vydavatel = Český rozhlas [270] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [271] => | url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-ze-sveta/egyptska-alexandrie-byla-nejvetsim-centrem-vzdelanosti-dnes-je-pohrbena-pod_1704030600_ [272] => | datum přístupu = 2021-05-12 [273] => }} Na území dnešního Řecka po [[Války diadochů|období zmatku po Alexandrově smrti]] kontrolu získali, okolo roku [[276 př. n. l.]], [[Antigonovci]], potomci jednoho z Alexandrových generálů. Jejich vláda trvala do roku [[168 př. n. l.]], kdy poslední makedonský král [[Perseus Makedonský|Perseus]] prohrál [[Třetí makedonská válka|třetí makedonskou válku]] v [[Bitva u Pydny|bitvě u Pydny]] a Řecko se muselo definitivně podřídit mocné sousední říši, [[Starověký Řím|Římu]]. [274] => [275] => === Nadvláda Římanů a Byzanc === [276] => {{Podrobně|Achaia (římská provincie)|Byzantská říše}} [277] => [[Soubor:Athen Odeon Herodes Atticus BW 2017-10-09 13-12-44.jpg|náhled|[[Odeon Héróda Attika|Římské divadlo v Athénách]] postavené roku 161 [[Héródés Attikos|Héródém Attikem]]|300x300pixelů]] [278] => V roce [[146 př. n. l.]] byla Makedonie připojena k Římu jako [[Římské provincie|provincie]] [[Makedonie (provincie)|Macedonia]] a zbytek Řecka se stal římským protektorátem. Proces ovládnutí byl dokončen v roce [[27 př. n. l.]], kdy římský císař [[Augustus]] anektoval zbytek Řecka a ustanovil jej jako provincii [[Achaia (římská provincie)|Achaia]]. Části dnešního Řecka patřily i do římských provincií [[Asie (provincie)|Asia]], [[Kréta a Kyrenaika]], [[Thrákie (provincie)|Thrákie]] a [[Epirus (provincie)|Epirus]]. Přes svou vojenskou nadřazenost Římané obdivovali výdobytky řecké kultury a v mnoha ohledech se [[Helenizace|helenizovali]], což se zračí ve slavném [[Quintus Horatius Flaccus|Horatiově]] výroku ''Graecia capta ferum victorem cepit'' (volně přeloženo: „Řecko, i když bylo zajato, zajalo svého dobyvatele“). [[Řečtina|Řecky]] psal třeba římský filozof [[Seneca]], římský císař [[Nero]] se v roce 66 dokonce zúčastnil [[Antické olympijské hry|olympijských her]].{{Citace periodika [279] => | příjmení = Flynn [280] => | jméno = Daniel [281] => | titul = Germans find Olympic course where Nero raced chariot [282] => | periodikum = Reuters [283] => | datum vydání = 2008-07-23 [284] => | jazyk = en [285] => | url = https://www.reuters.com/article/us-greece-olympia-idUSL2260377420080723 [286] => | datum přístupu = 2021-05-12 [287] => }} [288] => [289] => Řecké území bylo nicméně periferizováno, a to ho činilo otevřeným vnějším vlivům, nejen z římského západu, ale i z východu. Ke klíčovým takovým vlivům patřilo [[křesťanství]]. Řecky mluvící komunity helénského východu napomáhaly šíření [[Rané křesťanství|raného křesťanství]] ve [[2. století|2.]] a [[3. století]] a první vůdci a autoři křesťanství (například [[Pavel z Tarsu]]) byli většinou řecky mluvící. [[Nový zákon]] byl napsán v řečtině a některé jeho části (''[[První list Korintským]]'', ''[[První list Tesalonickým]]'', ''[[Zjevení Janovo]]'') svědčí o důležitosti komunit v Řecku pro rané křesťanství. Přesto se většina Řecka vytrvale držela [[pohanství]] až do konce [[4. století]], kdy bylo římským císařem [[Theodosius I.|Theodosiem I.]] postaveno mimo zákon. V následujícím století bylo křesťany zničeno či poškozeno mnoho starých chrámů. Uzavření [[Platónská akademie|akademie v Athénách]] císařem [[Justinián I.|Justiniánem]] v roce 529 mnozí považují za mezník určující konec [[starověk]]u. Christianizace Řecka byla masivní a ofenzivní, přesto některé odlehlé oblasti, jako je jihovýchodní [[Peloponés]], zůstaly pohanské až do [[10. století]].[[Soubor:Abside Coupole 00498.jpg|náhled|226x226pixelů|Chrám [[Hagia Sofia (Soluň)|Hagia Sofia]] v [[Soluň|Soluni]]|vlevo]]Mezi západem a východem římského impéria vznikalo stále větší napětí, až se východ postupně odtrhl a vznikla Východořímská říše, po pádu [[Západořímská říše|Západořímské]] v [[5. století]] označovaná jako [[Byzantská říše]]. Ta se stala klíčovým jevem a kulturním epicentrem [[Pozdní antika|pozdní antiky]] a [[Raný středověk|raného středověku]]. Hlavní město bylo mimo dnešní řecké území, v [[Konstantinopol]]i (dnes turecký [[Istanbul]]), ale jazyk a kultura zůstaly řecké, byť v kulturní oblasti docházelo k postupnému odklonu od starých řeckých vzorů. Ideovým jádrem říše bylo [[Pravoslaví|východní ortodoxní křesťanství]]. Říše zpočátku čelila zejména nájezdům [[Gótové|Gótů]] a [[Hunové|Hunů]] (4. a 5. století), posléze i [[Slované|Slovanů]] ([[7. století]]). Po slovanské invazi si byzantská vláda ponechala formální kontrolu pouze nad ostrovy a pobřežními oblastmi, zejména nad hustě osídlenými opevněnými městy, jako byly Athény, [[Korint]] a [[Soluň]]. Mimo tyto oblasti došlo ke slovanizaci Peloponésu, byť o její míře, a vůbec míře kontinuity mezi antickým a byzantským Řeckem, historici vedou stále spory.{{Citace monografie [290] => | příjmení = Van Antwerp Fine [291] => | jméno = John [292] => | příjmení2 = [293] => | jméno2 = [294] => | titul = The Early Medieval Balkans: A Critical Survey from the Sixth to the Late Twelfth Century [295] => | url = https://books.google.cz/books?id=Y0NBxG9Id58C&printsec=frontcover&dq=isbn:9780472081493&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwioxsf2v8TwAhXkk4sKHVVDC6UQ6AEwAHoECAAQAg#v=onepage&q&f=false [296] => | vydavatel = University of Michigan Press [297] => | počet stran = 372 [298] => | isbn = 978-0-472-08149-3 [299] => | poznámka = Google-Books-ID: Y0NBxG9Id58C [300] => | jazyk = en [301] => }} [302] => [303] => V [[8. století]] byzantský císař [[Leon III. Syrský]] posunul hranice říše na západ a na sever. Dobyl tak znovu řadu ztracených provincií, včetně Peloponésu. Tento proces byl usnadněn velkým přílivem Řeků ze [[Sicílie]] a Malé Asie na řecký poloostrov. Slované byli buď vytlačeni do Malé Asie nebo [[Asimilace (sociologie)|asimilováni]]. V průběhu [[11. století|11.]] a [[12. století]] poloostrov zažil éru stability a prosperity, dařilo se mu lépe než maloasijské části říše. V té době také řecká pravoslavná církev silně šířila řecké pojetí křesťanství do širšího pravoslavného světa. [304] => [[Soubor:La caída de Constantinopla en 1453..jpg|náhled|300x300pixelů|[[Pád Konstantinopole]] 1453]] [305] => Po [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]] a obsazení Konstantinopole [[Latinské císařství|Latiny]] v roce [[1204]] bylo kontinentální Řecko rozděleno mezi [[Epirský despotát]] (hlásící se k byzantskému dědictví) a křižácké státy jako byly [[Achajské knížectví]], [[Latinské císařství]], [[Soluňské království]] nebo [[Athénské vévodství]], zatímco některé ostrovy přešly pod [[Benátská republika|benátskou]] (později i [[Janovská republika|janovskou]]) vládu (vedle toho vzniklo [[Nikájské císařství]] a [[Trapezuntské císařství]] v [[Malá Asie|Malé Asii]]). Byzantská vláda nad Konstantinopolí byla obnovena v roce [[1261]], ale Achaia i Epirus zůstaly důležitými regionálními mocnostmi. Během vlády dynastie [[Palaiologové|Palaiologů]] (1261–[[1453]]) vznikla idea řeckého vlastenectví spojená s přihlášením se k dědictví starověkého Řecka, jakkoli nikoli dědictví náboženského. [306] => [307] => Ve [[14. století]] ztratila Byzantská říše většinu řeckého poloostrova nejprve ve prospěch [[Srbové|Srbů]], a poté [[Osmanská říše|Osmanů]]. V roce 1453 [[Pád Konstantinopole|padl do rukou Osmanů Konstantinopol]], v roce [[1460]] dobyli Osmané i pevninské Řecko ([[Morejský despotát]]) a Byzantská říše definitivně zanikla. Poté uprchlo mnoho byzantských učenců na západ. Přinesli tam znalost řečtiny a také množství nové i staré literatury v řečtině, což významně přispělo ke kulturnímu převratu zvanému [[renesance]].{{Citace elektronického periodika [308] => | příjmení = Houser [309] => | jméno = Pavel [310] => | titul = Střípky z italské renesance: Byzantské dědictví? [311] => | periodikum = ScienceWorld.cz [312] => | url = https://www.scienceworld.cz/clovek/stripky-z-italske-renesance-byzantske-dedictvi-864/?switch_theme=mobile [313] => | datum přístupu = 2021-05-12 [314] => }} [315] => [316] => === Nadvláda Osmanů === [317] => {{Podrobně|Expanze Osmanské říše na Balkán}} [318] => [[Soubor:Dupre-Mameluk.jpg|náhled|236x236pixelů|Řecký [[Mamlúci|mamlúk]]]] [319] => Zatímco Osmané dokončovali dobytí pevninské části Řecka, odehrávaly se dvě migrace Řeků. První stěhování zahrnovalo odchod řecké inteligence do [[Západní Evropa|západní Evropy]], při druhém stěhování Řekové opouštěli pláně Peloponéského poloostrova a usazovali se v horách. Osmané nebyli schopní vytvořit stálou vojenskou a administrativní přítomnost v těchto horských oblastech. Výsledkem bylo, že některé řecké horské klany na poloostrově, stejně jako na některých ostrovech, si do značné míry udržely statut [[nezávislost]]i. Od konce [[16. století]] až do [[17. století]] se Řekové stěhovali zpět na [[Rovina (geomorfologie)|planiny]] a do měst, která se tak postupně začala rozšiřovat. [320] => [321] => Systém ''[[Millet (Osmanská říše)|milletu]]'' (turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny) přispěl k [[etnikum|etnické]] soudržnosti mezi [[Pravoslaví|ortodoxními]] Řeky tím, že od sebe izoloval skupiny lidi uvnitř [[Osmanská říše|Osmanské říše]] podle náboženského klíče. Ortodoxní církev, náboženská instituce se silným národním charakterem, pomohla Řekům ze všech území poloostrova (tj. hor, planin a [[ostrov]]ů) zachovat jejich etnické, kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády (a to přestože se tehdy této církvi ještě neříkalo řecká; ta byla založena až po [[Řecká osvobozenecká válka|osvobození]]). [322] => [[Soubor:Candia (Kreta) 1595.jpg|náhled|Kréta roku 1595]] [323] => Dalším důležitým faktorem pro zachování řecké kultury bylo, že [[Kypr]] a [[Kréta]] zůstaly [[Benátská republika|benátským]] územím a Osmané je získaly až roku 1571{{Citace periodika [324] => | příjmení = Strauß [325] => | jméno = J [326] => | titul = How Cyprus came under Turkish rule: a conquest and the historians [327] => | periodikum = Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes [328] => | datum vydání = 1992 [329] => | ročník = 82 [330] => | strany = 325–334 [331] => | issn = 0084-0076 [332] => | url = https://www.jstor.org/stable/23865914 [333] => | datum přístupu = 2021-05-13 [334] => }}, respektive 1670.{{Citace monografie [335] => | příjmení = Sugar [336] => | jméno = Peter F. [337] => | titul = Southeastern Europe under Ottoman Rule, 1354-1804 [338] => | url = https://books.google.cz/books?id=gYsVCgAAQBAJ&pg=PA197&lpg=PA197&dq=conquest+of+crete+1670&source=bl&ots=cIDvs0ZYNX&sig=ACfU3U3t0fhKFrvFxBkro90pyLfE_5FHCw&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwidn5bci8bwAhURwAIHHdJUDvcQ6AEwG3oECA4QAw#v=onepage&q=conquest%20of%20crete%201670&f=false [339] => | vydavatel = University of Washington Press [340] => | počet stran = 393 [341] => | isbn = 978-0-295-80363-0 [342] => | poznámka = Google-Books-ID: gYsVCgAAQBAJ [343] => | jazyk = en [344] => }} Právě zde vznikala středověká řecká kultura, pocházel odtud i [[El Greco]].{{Citace periodika [345] => | příjmení = Georgopoulou [346] => | jméno = Maria [347] => | titul = Late Medieval Crete and Venice: An Appropriation of Byzantine Heritage [348] => | periodikum = The Art Bulletin [349] => | datum vydání = 1995 [350] => | ročník = 77 [351] => | číslo = 3 [352] => | strany = 479–496 [353] => | issn = 0004-3079 [354] => | doi = 10.2307/3046122 [355] => | url = https://www.jstor.org/stable/3046122 [356] => | datum přístupu = 2021-05-13 [357] => }} Navíc [[Jónské ostrovy]] unikly osmanské vládě úplně, zůstaly benátské až do doby, kdy je anektovala [[První Francouzská republika|První francouzská republika]] v roce 1797.{{Citace periodika [358] => | příjmení = Miller [359] => | jméno = William [360] => | titul = The Ionian Islands under Venetian Rule [361] => | periodikum = The English Historical Review [362] => | datum vydání = 1903 [363] => | ročník = 18 [364] => | číslo = 70 [365] => | strany = 209–239 [366] => | issn = 0013-8266 [367] => | url = https://www.jstor.org/stable/549461 [368] => | datum přístupu = 2021-05-13 [369] => }} Poté přešly pod [[Spojené království]] (1809) a v roce 1864 byly znovu připojeny k Řecku. Nepřerušená tradice umožnila, aby Jónské ostrovy daly rodící se moderní řecké literatuře například [[Dionysios Solomos|Dionysia Solomose]] a celou jeho básnickou školu.[[Soubor:Bazar of Athens.jpg|náhled|Bazar v osmanských Athénách, malba z roku 1821|vlevo]] [370] => [371] => Řekové, kteří zůstali na planinách během osmanské okupace, byli buď [[Křesťanství|křesťané]] vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády nebo do značné míry [[krypto-křesťané]] ([[islám v Řecku|řečtí]] [[muslim]]ové, kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry), snažící se vyhnout vysokému zdanění a [[devširme]] (krevní dani), tedy násilnému odebírání synů, cvičených poté pro elitní vojenské jednotky tzv. [[Janičáři|janičárů]]. Řekové, kteří konvertovali k [[islám]]u a nebyli krypto-křesťany, se stali v očích ortodoxních Řeků [[Turci|Turky]]. Nebyli zde tudíž žádní řečtí muslimové ani křesťanští Turci. Výsledkem bylo, že vyznání hrálo neodlučitelnou roli při utváření moderních řeckých a dalších post-osmanských národních identit. Zvláštní roli sehrávali Řekové žijící v Konstantinopoli, kterým se začalo říkat [[fanarioti]]. Ti, ač zůstali křesťany, se dali do služeb Osmanů a plnili funkci elity a správců na řeckém území.{{Citace periodika [372] => | příjmení = Philliou [373] => | jméno = Christine [374] => | titul = Communities on the Verge: Unraveling the Phanariot Ascendancy in Ottoman Governance [375] => | periodikum = Comparative Studies in Society and History [376] => | datum vydání = 2009 [377] => | ročník = 51 [378] => | číslo = 1 [379] => | strany = 151–181 [380] => | issn = 0010-4175 [381] => | url = https://www.jstor.org/stable/27563734 [382] => | datum přístupu = 2021-05-13 [383] => }} To jim zajistilo značnou prosperitu. Hospodářsky byla ale pro většinu Řeků osmanská nadvláda katastrofou, Turci si vynucovaly vysoké daně a v pozdějších letech Osmanská říše přijala politiku vytváření dědičných statků, čímž se z venkovské řecké populace staly [[Nevolnictví|nevolníci]]. Mnozí z nich utíkali do hor a stávali se z nich zbojníci, tzv. [[kleftové]].{{Citace elektronického periodika [384] => | titul = Ottův slovník naučný/Kleftové – Wikizdroje [385] => | periodikum = cs.wikisource.org [386] => | url = https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Kleftov%C3%A9 [387] => | jazyk = cs [388] => | datum přístupu = 2022-03-09 [389] => }} Proti nim zasahovaly často jednotky [[Armatolové|armatolů]], křesťanské proosmanské milice.{{Citace elektronického periodika [390] => | titul = Armatole {{!}} Greek police {{!}} Britannica [391] => | periodikum = www.britannica.com [392] => | url = https://www.britannica.com/topic/armatole [393] => | jazyk = en [394] => | datum přístupu = 2022-03-09 [395] => }} [[Soubor:Rigas Feraios 01.jpg|náhled|[[Rigas Feraios]]|180x180pixelů]]Když vypukly vojenské konflikty mezi Osmanskou říší a jinými státy, zejména Benátkami, Řekové se obvykle přidali na stranu tureckých nepřátel, jako například v [[Bitva u Lepanta|bitvě u Lepanta]] v roce [[1571]] nebo v [[Krétská válka (1645–1669)|šesté osmansko-benátské válce]] v letech [[1684]]–[[1699]].{{Citace periodika [396] => | příjmení = Davies [397] => | jméno = Siriol [398] => | příjmení2 = Davis [399] => | jméno2 = Jack L. [400] => | titul = Greeks, Venice, and the Ottoman Empire [401] => | periodikum = Hesperia Supplements [402] => | datum vydání = 2007 [403] => | ročník = 40 [404] => | strany = 25–31 [405] => | issn = 1064-1173 [406] => | url = https://www.jstor.org/stable/20066763 [407] => | datum přístupu = 2021-05-13 [408] => }} Ke známým vzpourám patří Thesálská vzpoura z roku [[1600]], rebelie rolníků v [[Epirus (kraj)|Epiru]] v roce [[1611]] nebo [[Orlovova vzpoura]] v roce [[1770]], kterou inicioval ruský admirál [[Alexej Grigorjevič Orlov|Alexej Orlov]] během [[Rusko-turecká válka (1768–1774)|rusko-turecké války (1768–1774)]].{{Citace elektronického periodika [409] => | příjmení = Kalimniou [410] => | jméno = Dean [411] => | titul = Orlov: First draft at a Greek revolution [412] => | periodikum = NEOS KOSMOS [413] => | url = https://neoskosmos.com/en/29457/orlov-first-draft-at-a-greek-revolution/ [414] => | datum vydání = 2015-04-08 [415] => | jazyk = en [416] => | datum přístupu = 2021-05-13 [417] => }} Všechna povstání byla Osmany krvavě potlačena. [418] => [419] => V [[18. století]] kvůli zvládnutí přepravy a obchodu ve [[Středomoří]] dovolili Osmané vzniknout bohaté, byť rozptýlené třídě řeckých obchodníků.{{Citace periodika [420] => | příjmení = Stoianovich [421] => | jméno = Traian [422] => | titul = The Conquering Balkan Orthodox Merchant [423] => | periodikum = The Journal of Economic History [424] => | datum vydání = 1960 [425] => | ročník = 20 [426] => | číslo = 2 [427] => | strany = 234–313 [428] => | issn = 0022-0507 [429] => | url = https://www.jstor.org/stable/2114856 [430] => | datum přístupu = 2021-05-13 [431] => }} Ačkoli Osmané Řecko odřízli od významných evropských intelektuálních hnutí, jako bylo [[osvícenství]], [[Velká francouzská revoluce|francouzská revoluce]] či moderní [[nacionalismus]], tyto myšlenky začaly pronikat do řeckého světa právě prostřednictvím obchodní třídy. Tajná organizace řeckých obchodníků ''[[Filiki Eteria]]'', jež vznikla roku [[1814]] v [[Oděsa|Oděse]], už byla vyloženě revoluční organizací.{{Citace elektronického periodika [432] => | titul = Philikí Etaireía {{!}} Greek revolutionary society [433] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [434] => | url = https://www.britannica.com/topic/Philiki-Etaireia [435] => | jazyk = en [436] => | datum přístupu = 2021-05-16 [437] => }} Ale význam měla i neobchodní řecká [[diaspora]] v Evropě, která se nadchla pro osvícenství – k jejím představitelům patřil například [[Rigas Feraios]], který na konci 18. století vydal ve [[Vídeň|Vídni]] řadu manifestů vyzývajících k řecké nezávislosti, což ho brzy stálo život.{{Citace elektronického periodika [438] => | titul = Radio Romania International - Rigas Feraios [439] => | periodikum = Radio Romania International [440] => | url = https://www.rri.ro/RadioRomaniaInternational/rigas_feraios-2591725 [441] => | datum přístupu = 2021-05-16 [442] => }} [443] => [444] => === Moderní řecký stát === [445] => {{Podrobně|Řecké království}} [446] => [[Soubor:Map Greece expansion 1832-1947-cs-2.svg|náhled|190px|Územní vývoj Řeckého království v letech 1832–1947]] [447] => Od roku 1821 vedli Řekové [[Řecká osvobozenecká válka|osvobozeneckou válku]] proti Osmanské říši. První vzpoura začala v Podunají pod vedením [[Alexandros Ypsilanti|Alexandrose Ypsilantise]], ale Turci ji brzy potlačili.{{Citace elektronického periodika [448] => | titul = On this day in 1821, Alexandros Ypsilantis encourages Greeks to revolt against the Ottomans [449] => | periodikum = Greek City Times [450] => | url = https://greekcitytimes.com/2021/02/01/ypsilantis-encourages-greeks-revolt/ [451] => | datum vydání = 1. 2. 2021 [452] => | datum přístupu = 2021-05-16 [453] => }} To přimělo Řeky na Peloponésu povstat rovněž a 17. března 1821 vyhlásili Osmanům válku. V říjnu 1821 Řekové pod vedením [[Theodoros Kolokotronis|Theodorose Kolokotronise]] dobyli [[Tripolis (Řecko)|Tripolis]]. Poté rychle následovaly vzpoury na Krétě, v Makedonii a ve středním Řecku, které byly ovšem brzy potlačeny. Mezitím provizorní řecké námořnictvo poměrně účinně bojovalo proti osmanskému loďstvu v Egejském moři. Turci v odpovědi masakrovali obyvatele řeckých ostrovů. Například na [[Chios]]u byly tři čtvrtiny obyvatel buď zabity, zotročeny nebo zemřely na epidemii.{{Citace elektronického periodika [454] => | příjmení = Ilich [455] => | jméno = Miljan Peter [456] => | titul = The Chios Massacre Of 1822 {{!}} Queens Gazette [457] => | periodikum = web.archive.org [458] => | url = http://www.qgazette.com/news/2007-11-28/features/016.html [459] => | datum vydání = 2018-11-11 [460] => | datum přístupu = 2021-05-16 [461] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20181111173817/http://www.qgazette.com/news/2007-11-28/features/016.html [462] => | datum archivace = 2018-11-11 [463] => }} Informace o těchto zvěrstvech probudily evropské veřejné mínění, široce je znám případ básníka [[George Gordon Byron|George Gordona Byrona]], která přijel do Řecka proti Turkům bojovat a během toho i zahynul, pravděpodobně na [[Malárie|malárii]].{{Citace periodika [464] => | příjmení = Joannides [465] => | jméno = Paul [466] => | titul = Colin, Delacroix, Byron and the Greek War of Independence [467] => | periodikum = The Burlington Magazine [468] => | datum vydání = 1983 [469] => | ročník = 125 [470] => | číslo = 965 [471] => | strany = 495–500 [472] => | issn = 0007-6287 [473] => | url = https://www.jstor.org/stable/881314 [474] => | datum přístupu = 2021-05-16 [475] => }}{{Citace periodika [476] => | příjmení = Notopoulos [477] => | jméno = James A. [478] => | titul = New Sources on Lord Byron at Missolonghi [479] => | periodikum = Keats-Shelley Journal [480] => | datum vydání = 1955 [481] => | ročník = 4 [482] => | strany = 31–45 [483] => | issn = 0453-4387 [484] => | url = https://www.jstor.org/stable/30212525 [485] => | datum přístupu = 2021-05-16 [486] => }} Turci si vyjednali podporu egyptské armády [[Muhammad Alí Paša|Muhammada Alí Paši]], vedené jeho synem [[Ibráhím paša|Ibrahímem pašou]], za slib územích ústupků. Ibrahím přistál na Peloponésu v únoru 1825 a měl okamžitý úspěch: do konce roku byla většina Peloponésu pod egyptskou kontrolou. Ačkoli byl Ibrahím poražen v Mani, podařilo se mu potlačit většinu vzpoury na Peloponésu a znovu získat pro Osmany Athény. Po letech vyjednávání se nakonec roku 1827 tři velmoci, [[Francie]], [[Ruské impérium|Rusko]] a [[Spojené království]], rozhodly zasáhnout do konfliktu.{{Citace monografie [487] => | příjmení = Heraclides [488] => | jméno = Alexis [489] => | příjmení2 = Dialla [490] => | jméno2 = Ada [491] => | titul = Intervention in the Greek War of Independence, 1821–32 [492] => | url = https://www.jstor.org/stable/j.ctt1mf71b8.11 [493] => | vydavatel = Manchester University Press [494] => | edice = Setting the Precedent [495] => | strany = 105–133 [496] => | poznámka = DOI: 10.2307/j.ctt1mf71b8.11 [497] => }} Všechny tři vyslaly do Řecka své námořnictvo na pomoc takřka již udušenému povstání. Klíčová [[bitva u Navarina]] (20. října 1827) vyústila ve zničení osmansko-egyptské flotily.{{Citace elektronického periodika [498] => | příjmení = Lhoťan [499] => | jméno = Lukáš [500] => | titul = Bitva u Navarina 1827: Námořní boj, který vedl k samostatnosti Řecka [501] => | periodikum = Reflex.cz [502] => | url = https://www.reflex.cz//clanek/historie/90616/cesta-k-recke-samostatnosti-spojenci-v-posledni-velke-bitve-plachetnic-znicili-osmansko-egyptske-lodstvo.html [503] => | jazyk = cs [504] => | datum přístupu = 2021-05-16 [505] => }} Střední Řecko bylo osvobozeno do roku 1828. Nově vzniklý řecký stát byl velmocemi uznán ale až londýnským protokolem v roce 1830.{{Citace elektronického periodika [506] => | titul = 3 February 1830: Greece becomes a state [507] => | periodikum = www.greeknewsagenda.gr [508] => | url = https://www.greeknewsagenda.gr/topics/culture-society/7395-london-protocol [509] => | datum přístupu = 2021-05-16 [510] => }} (Turecko uznalo nezávislost až v květnu 1832). [511] => [[Soubor:Kapodistrias death.jpg|vlevo|náhled|Vražda [[Joannis Kapodistrias|Joannise Kapodistriase]]]] [512] => V roce 1827 byl národním shromážděním v Trizinu zvolen za prvního guvernéra [[První Helénská republika|první helénské republiky]] [[Joannis Kapodistrias]]. Brzy se však ocitl pod tlakem mnoha protichůdných zájmů a v roce 1831 na něj byl spáchán úspěšný atentát.{{Citace elektronického periodika [513] => | titul = September 27 Marks the assassination of Greece’s First Governor Kapodistrias [514] => | periodikum = Greek City Times [515] => | url = https://greekcitytimes.com/2020/09/27/september-27-marks-the-killing-of-greeces-first-governor-kapodistrias/ [516] => | datum vydání = 27. 9. 2020 [517] => | datum přístupu = 2021-05-16 [518] => }} Na [[Londýnská konference (1832)|londýnské konferenci o rok později]] rozhodli velmoci Británie, Francie a Rusko o zrušení republiky a prohlásili Řecko [[Řecké království|královstvím]]. Za panovníka mu vybrali bavorského prince [[Ota I. Řecký|Otto I.]] z dynastie [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]].{{Citace elektronického periodika [519] => | titul = Narodil se Ota I. Řecký: Král, kterého vyhnal ze země vlastní lid [520] => | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost [521] => | url = https://www.stoplusjednicka.cz/narodil-se-ota-i-recky-kral-ktereho-vyhnal-ze-zeme-vlastni-lid [522] => | datum vydání = 2016-05-29 [523] => | jazyk = en [524] => | datum přístupu = 2021-05-16 [525] => }} Ottova vláda byla [[Despocie|despotická]] a neoblíbená. V roce 1843 ho až povstání přinutilo přijmout ústavu a svolat národní shromáždění. V revoluci 23. října 1862 byl přesto nakonec sesazen a vyhnán ze země. O rok později ho nahradil dánský princ Wilhelm, který přijal jméno [[Jiří I. Řecký|Jiří I.]], kterého Britové vybavili "korunovačním dárkem" – Jónskými ostrovy. Nová ústava z roku 1864 změnila formu řecké vlády z [[konstituční monarchie]] na [[Korunovaná republika|korunovanou republiku]]. V roce 1875 zvítězil koncept parlamentní většiny jako podmínky pro vládu, král tak ztratil možnost jmenovat menšinové vlády podle svých preferencí. První premiér vybraný dle nového principu, [[Charilaos Trikoupis]], se ovšem příliš nevyznamenal, když jeho příliš velkorysé projekty, jako například stavba [[Korintský průplav|Korintského průplavu]], v roce 1893 Řecko přivedly ke [[Státní bankrot|státnímu bankrotu]].{{Citace elektronického periodika [526] => | příjmení = Plavec [527] => | jméno = Tomáš [528] => | titul = Krátká historie řeckých bankrotů: Začaly už 377 let před naším letopočtem [529] => | periodikum = Investujeme.cz [530] => | url = https://www.investujeme.cz/clanky/kratka-historie-reckych-bankrotu-zacaly-uz-377-let-pred-nasim-letopoctem/ [531] => | jazyk = cs [532] => | datum přístupu = 2021-05-16 [533] => }} K dalším vleklým problémům nového státu patřila otázka jazyka (spor zda užívat [[Novořečtina|novořečtinu]] nebo [[Kathareusa|kathareusu]], což byl moderní pokus vzkřísit [[Starořečtina|starořečtinu]]) či náboženství (vznikla státní řecká církev, ale král Otto I. zůstal katolíkem, což byl jeden z jeho chybných kroků). [534] => [535] => === 20. století === [536] => [[Soubor:PONTIC-GENOCIDE.jpg|vlevo|náhled|[[Řecká genocida]]]] [537] => Během druhé poloviny [[19. století]] a první poloviny [[20. století]] Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem. Ožehavou byla otázka Kréty, kterou stále drželi Osmané, proti nimž Kréťané marně mnohokráte povstali (1841, 1858, 1889, 1895, 1897). Řekové roku 1897 Osmanům kvůli Krétě vyhlásili i válku, ale byli poraženi. Díky zásahu velmocí však ztratili jen malé území podél hranic s Tureckem a Kréta byla vyhlášena [[Krétský stát|autonomním státem]]. Řekové ji znovu získali až v [[První balkánská válka|první balkánské válce]]. V [[Balkánské války|balkánských válkách]] v letech 1912–1913 a v [[První světová válka|první světové válce]] Řecko vůbec hodně získalo, hlavně sever – dnešní [[Makedonie (region)|makedonské]] provincie. Zato ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii. [[Maloasijští Řekové|Anatolští]] a [[pontští Řekové]] byli po prohrané [[Řecko-turecká válka|řecko-turecké válce]] násilně přesídleni na západ. A nešlo jen o vyhánění, Řekové byli během [[První světová válka|první světové války]] a krátce po ní v Turecku systematicky vybíjeni, takže se hovoří o [[Řecká genocida|řecké genocidě]].{{Citace periodika [538] => | příjmení = Morris [539] => | jméno = Benny [540] => | příjmení2 = Ze’evi [541] => | jméno2 = Dror [542] => | titul = When Turkey Destroyed Its Christians [543] => | periodikum = Wall Street Journal [544] => | datum vydání = 2019-05-17 [545] => | issn = 0099-9660 [546] => | jazyk = en-US [547] => | url = https://www.wsj.com/articles/when-turkey-destroyed-its-christians-11558109896 [548] => | datum přístupu = 2021-05-16 [549] => }} Odhady počtu obětí se pohybují mezi 300–900 tisíci. [550] => [[Soubor:Eleftherios Venizelos 1930 (2).JPG|náhled|[[Eleftherios Venizelos]] roku 1930]] [551] => Do balkánských válek zemi vedl [[Eleftherios Venizelos]], jehož z Kréty do čela státu povolala po vojenském puči roku 1909 skupina důstojníků žádajících politiku anexí starých řeckých území. Venizelos se pak stal klíčovou politickou figurou řecké politiky první poloviny 20. století. Zdvojnásobil řecké území, provedl řadu reforem, sedmkrát se stal ministerským předsedou. Je tak někdy nazýván „tvůrce moderního Řecka“.{{Citace periodika [552] => | příjmení = Duffield [553] => | jméno = A. Review by J. w [554] => | titul = Venizelos, Maker of Modern Greece [555] => | periodikum = The New York Times [556] => | datum vydání = 1921-10-30 [557] => | issn = 0362-4331 [558] => | jazyk = en-US [559] => | url = https://www.nytimes.com/1921/10/30/archives/venizelos-maker-of-modern-greece.html [560] => | datum přístupu = 2021-05-17 [561] => }} Na začátku první světové války se dostal do sporu s tehdejším řeckým králem [[Konstantin I. Řecký|Konstantinem I.]], což vedlo k takzvanému národnímu rozkolu.{{Citace periodika [562] => | příjmení = Gounaris [563] => | jméno = Basil C. [564] => | příjmení2 = Christopoulos [565] => | jméno2 = Marianna D. [566] => | titul = Reassessing the Greek National Schism of World War I: The Ideological Parameters [567] => | periodikum = The Historical Review/La Revue Historique [568] => | datum vydání = 2018 [569] => | ročník = 15 [570] => | číslo = 0 [571] => | strany = 237–270 [572] => | issn = 1791-7603 [573] => | doi = 10.12681/hr.20451 [574] => | jazyk = en [575] => | url = https://ejournals.epublishing.ekt.gr/index.php/historicalReview/article/view/20451 [576] => | datum přístupu = 2021-05-17 [577] => }} Během války mělo Řecko dokonce dvě vlády, [[Ústřední mocnosti|proněmeckou]] královskou v Athénách a [[Trojdohoda|prodohodovou]] Venizelovu v Soluni. Až roku 1917 Venizelos krále přetlačil a přivedl Řecko naplno mezi nakonec vítězné mocnosti. [578] => [[Soubor:Demonstration for the declaration of the Greek Republic - 1924.jpg|vlevo|náhled|Vyhlášení republiky roku 1924]] [579] => Po válce se mu podařilo krále donutit k abdikaci. Porazil poté roajalistický pokus o puč, po němž byla monarchie, na základě referenda, zrušena a roku 1924 vznikla [[Druhá Helénská republika|druhá helénská republika]]. Ta musela řešit zejména to, že více než čtvrtina obyvatel země byli uprchlíci, vyhnanci a přesídlenci, z nichž řada ani neuměla dobře řecky. Nespokojení monarchisté uspořádali roku 1935 puč vedený generálem [[Georgios Kondylis|Georgiem Kondylisem]] a po zmanipulovaném referendu obnovili monarchii a povolali znovu na trůn [[Jiří II. Řecký|Jiřího II]]. V roce 1936 následovala dohoda mezi premiérem [[Ioannis Metaxas|Ioannisem Metaxasem]] a králem, který Metaxase ustanovil vůdcem diktátorského režimu známého jako režim 4. srpna.{{Citace periodika [580] => | příjmení = Cliadakis [581] => | jméno = Harry [582] => | titul = The Political and Diplomatic Background to the Metaxas Dictatorship, 1935-36 [583] => | periodikum = Journal of Contemporary History [584] => | datum vydání = 1979 [585] => | ročník = 14 [586] => | číslo = 1 [587] => | strany = 117–138 [588] => | issn = 0022-0094 [589] => | url = https://www.jstor.org/stable/260230 [590] => | datum přístupu = 2021-05-17 [591] => }} (Období autoritářské vlády pak s malými přestávkami trvalo až do roku 1974). [592] => [[Soubor:Elas vo Ksanti.jpg|náhled|Odbojáři z Národní osvobozenecké fronty]] [593] => Metaxasův režim nicméně nesympatizoval s [[Italský fašismus|italskými]] a [[Nacismus|německými fašisty]], naopak udržoval dobré vztahy s Británií. Proto také bylo Řecko napadeno roku 1940 [[Benito Mussolini|Mussoliniho]] [[Itálie|Itálií]] ([[Italsko-řecká válka]]). Řekové nicméně Italy zahnali na území [[Albánie]] a zaznamenali tak první [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenecké]] vítězství nad silami [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osy]] na souši v [[Druhá světová válka|druhé světové válce]]. Slavný je [[Winston Churchill|Churchillův]] citát z té doby: "Od této chvíle neříkejme, že Řekové bojují jako hrdinové, ale že hrdinové bojují jako Řekové."{{Citace elektronického periodika [594] => | příjmení = Kulidakis [595] => | jméno = Thomas [596] => | titul = Proč Řekové na rozdíl od nás slaví začátek druhé světové války [597] => | periodikum = Plus [598] => | vydavatel = Český rozhlas [599] => | url = https://plus.rozhlas.cz/thomas-kulidakis-proc-rekove-na-rozdil-od-nas-slavi-zacatek-druhe-svetove-valky-8097376 [600] => | datum vydání = 2019-10-29 [601] => | jazyk = cs [602] => | datum přístupu = 2021-05-17 [603] => }} Ostudnou italskou porážku musel hasit Mussoliniho spojenec [[Adolf Hitler|Hitler]], který poslal Italům na pomoc německou armádu. Podobně Italům pomohlo i [[Bulharsko]]. Po kruté [[Bitva o Řecko|bitvě o Řecko]], v níž padlo téměř stejně tolik Italů jako Řeků, nakonec německo-italské síly Řecko dobyly a okupovaly až do roku 1944. Někteří historici se domnívají, že odklonění části německých sil do Řecka ovlivnilo výsledek [[Bitva před Moskvou|bitvy o Moskvu]], neboť Němci kvůli němu museli bitvu o Moskvu posunout až na zimu, která byla mimořádně tuhá, což značně přispělo k tomu, že Moskvu nedobyli.{{Citace elektronického periodika [604] => | příjmení = Adamec [605] => | jméno = Jan [606] => | titul = Jak Řecko (ne)rozhodlo válku. Odložil řecký a britský odpor útok na SSSR, a tím pomohl vyhrát 2. světovou válku? [607] => | periodikum = Lidovky.cz [608] => | url = https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/jak-recko-ne-rozhodlo-valku-odlozil-recky-a-britsky-odpor-utok-na-sssr-a-tim-pomohl-vyhrat-druhou-sv.A210420_095859_ln-historie_ape [609] => | datum vydání = 2021-04-22 [610] => | jazyk = cs [611] => | datum přístupu = 2021-05-17 [612] => }} [613] => [[Soubor:Αντάρτες του ΕΑΜ-ΕΛΑΣ (restored).jpg|vlevo|náhled|Partyzáni [[ELAS]]]] [614] => Němečtí nacisté pak vládli v okolí Athén a Soluně, ostatní regiony ovládali Italové a Bulhaři. Okupace přinesla řeckému obyvatelstvu strašlivé strádání. Ekonomika země byla zničena a více než 100 000 civilistů tak zemřelo během zimy 1941–1942 hladem. Velká většina řeckých [[Židé|Židů]] byla deportována a zavražděna v nacistických [[Vyhlazovací tábor|táborech smrti]]. Řecký odboj ovšem patřil k nejúčinnějším v Evropě. Největší odbojová organizace, levicová [[Fronta národního osvobození (Řecko)|Národní osvobozenecká fronta]] (''Ethnikó Apeleftherotikó Métopo'') měla 1,8 milionu členů (přičemž Řecko mělo tehdy 7,5 milionu obyvatel), její bojová složka [[ELAS]] asi 50 tisíc vojáků. Hornaté okraje Řecka odbojářům poskytly dobré zázemí. Okupanti reagovali masovým vražděním civilistů. V průběhu tažení proti partyzánům byly systematicky vypáleny stovky vesnic a milion Řeků kvůli tomu zůstal bez domova. Během německé okupace celkem zahynulo až 600 000 Řeků.{{Citace elektronického periodika [615] => | titul = Kolaborovali s nacisty - Ioannis Rallis (7/12 [616] => | periodikum = Česká televize [617] => | url = https://www.ceskatelevize.cz/porady/10350835414-kolaborovali-s-nacisty/212382551210007/ [618] => }} [619] => [[Soubor:Paras from 5th (Scots) Parachute Battalion, 2nd Parachute Brigade, take cover on a street corner in Athens during operations against members of ELAS, 6 December 1944. NA20515.jpg|náhled|171x171bod|Britští parašutisté bojující proti komunistickým jednotkám v ulicích Athén]] [620] => K osvobození došlo za pomoci spojeneckých armád, hlavně Velké Británie. Vzápětí po válce však propukla [[řecká občanská válka]] mezi řeckými komunisty a jejich odpůrci. Občanská válka byla další těžkou ranou celé společnosti, přinesla přes 150 000 mrtvých na obou stranách a milion vnitřních uprchlíků. Konflikt se stal také jednou z prvních kapitol [[Studená válka|studené války]] mezi západem a východem. Komunisty podporovaly vojensky zejména [[Josip Broz Tito|Titova]] [[Jugoslávie]] a [[Albánie]], antikomunisty Britové a Američané. Když došlo k [[Roztržka Tito–Stalin|roztržce mezi Titem a sovětským vůdcem Stalinem]], Jugoslávie podporu stáhla z obavy před sovětskou invazí na Balkán. To byl zásadní faktor, který přispěl k tomu, že komunisté byli poraženi. Asi sto tisíc jich pak emigrovalo do zemí [[Východní blok|východního bloku]] (12 000 z nich se usadilo i v [[Československo|Československu]]).{{Citace elektronického periodika [621] => | příjmení = Pohanka [622] => | jméno = Vít [623] => | titul = Jak se dostali Řekové do Česka. Příběh jejich komunity začal po druhé světové válce [624] => | periodikum = Plus [625] => | vydavatel = Český rozhlas [626] => | url = https://plus.rozhlas.cz/jak-se-dostali-rekove-do-ceska-pribeh-jejich-komunity-zacal-po-druhe-svetove-8399273 [627] => | datum vydání = 2021-01-09 [628] => | jazyk = cs [629] => | datum přístupu = 2021-05-17 [630] => }}{{Citace elektronického periodika [631] => | příjmení = [632] => | jméno = [633] => | titul = Čeští Řekové a jejich potomci si připomínají 70 let od emigrace. Utekli před občanskou válkou [634] => | periodikum = ČT24 [635] => | vydavatel = Česká televize [636] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2517637-rekove-a-jejich-potomci-si-pripominaji-70-let-od-emigrace-utekli-pred-obcanskou [637] => | datum vydání = 22. 6. 2018 [638] => | jazyk = cs [639] => | datum přístupu = 2021-05-17 [640] => }} [641] => [[Soubor:Premier Karamanlis van Griekenland bezoekt Saloniki Karamanlis inspecteert de e, Bestanddeelnr 927-4298.jpg|vlevo|náhled|[[Konstantínos Karamanlís|Konstantinos Karamanlis]]]] [642] => Řecko se poté orientovalo na západní demokracie (ač si udržovalo autoritářský režim) a v roce [[1952]] se stalo členem [[Severoatlantická aliance|NATO]] (společně s dosud nepřátelským Tureckem). V 50. a 60. letech se začalo také dařit ekonomice, silně nastartované americkým [[Marshallův plán|Marshallovým plánem]]. Hovořilo se dokonce o "řeckém ekonomickém zázraku".{{Citace elektronického periodika [643] => | příjmení = Vitáková [644] => | jméno = Alena [645] => | titul = Od ekonomického zázraku na pokraj bankrotu [646] => | periodikum = Hospodářské noviny (iHNed.cz) [647] => | url = https://ihned.cz/c1-54356220-od-ekonomickeho-zazraku-na-pokraj-bankrotu [648] => | datum vydání = 2012-01-05 [649] => | jazyk = cs [650] => | datum přístupu = 2021-05-17 [651] => }} Politika 50. a 60. let byla charakterizována vytlačením levice. Klíčovými dvěma osobnostmi byl konzervativně orientovaný [[Konstantínos Karamanlís|Konstantinos Karamanlis]] a vůdce Strany středu [[Georgios Papandreou]]. Právě odvolání Papandreouovi centristické vlády králem [[Konstantin II. Řecký|Konstantinem II.]] v červenci 1965 rozpoutalo politické turbulence, které vyvrcholily vojenským převratem ze dne 21. dubna 1967 a nastolením [[Řecká vojenská junta|režimu plukovníků]] vedených [[Georgios Papadopulos|Georgiosem Papadopoulosem]].{{Citace periodika [652] => | příjmení = Xydis [653] => | jméno = Stephen G. [654] => | titul = Coups and Countercoups in Greece, 1967-1973 (with postscript) [655] => | periodikum = Political Science Quarterly [656] => | datum vydání = 1974 [657] => | ročník = 89 [658] => | číslo = 3 [659] => | strany = 507–538 [660] => | issn = 0032-3195 [661] => | doi = 10.2307/2148452 [662] => | url = https://www.jstor.org/stable/2148452 [663] => | datum přístupu = 2021-05-17 [664] => }} V době vlády junty byla pozastavena občanská práva, zesíleny politické represe, včetně mučení schváleného státem. Řecký král s juntou nejprve spolupracoval, později se ji ale neúspěšně pokusil svrhnout a byl donucen opustit zemi.{{Citace periodika [665] => | titul = Před 40 lety ovládla "bájnou Hellas" plukovnická junta [666] => | periodikum = Deník.cz [667] => | datum vydání = 2007-04-19 [668] => | jazyk = cs [669] => | url = https://www.denik.cz/ze_sveta/recko20070419.html [670] => | datum přístupu = 2021-05-19 [671] => }} I dopady na ekonomiku byly nepříznivé, ekonomický růst vystřídala okolo roku 1972 stagnace. [672] => [[Soubor:20110629 Moutza demonstrations Greek parliament Athens Greece.jpg|náhled|Protesty proti vládním škrtům v důsledku [[Dluhová krize v Řecku|dluhové krize]]]] [673] => V roce 1974 se řecká junta pokusila neúspěšně připojit k Řecku ostrov [[Kypr]], což vedlo k [[Turecká invaze na Kypr|turecké invazi na Kypr]] a k pádu junty v Řecku.{{Citace elektronického periodika [674] => | příjmení = Švec [675] => | jméno = Pavel [676] => | titul = Od ostnatých drátů k rozdělení. Před 45 lety vtrhla turecká armáda na Kypr [677] => | periodikum = iDNES.cz [678] => | url = https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/severni-kypr-vyroci-turecko-armada.A190719_100528_zahranicni_bur [679] => | datum vydání = 2019-07-20 [680] => | datum přístupu = 2021-05-19 [681] => }} V roce 1974 se konaly první svobodné volby a byl nastolen demokratický režim.{{Citace elektronického periodika [682] => | příjmení = Kulidakis [683] => | jméno = Thomas [684] => | titul = Výročí pádu vojenské junty v Řecku. V čem je poučení pro naši budoucnost? [685] => | periodikum = Plus [686] => | vydavatel = Český rozhlas [687] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [688] => | url = https://plus.rozhlas.cz/thomas-kulidakis-vyroci-padu-vojenske-junty-v-recku-v-cem-je-pouceni-pro-nasi-6514238 [689] => | datum vydání = 2017-07-24 [690] => | datum přístupu = 2021-05-19 [691] => }} V referendu poté Řekové odmítli monarchii a vznikla tak [[Třetí Helénská republika|třetí helénská republika]]. Konstantinos Karamanlis se vrátil z exilu a stal se znovu premiérem. Založil novou konzervativní stranu [[Nová demokracie]], která se stala klíčovou politickou silou třetí republiky, spolu se [[Sociální demokracie|sociálnědemokratickou]] stranou [[Panhelénské socialistické hnutí]], kterou založil [[Andreas Papandreu|Andreas Papandreou]], syn Georgise Papandreoua. Ekonomicky zemi pomohl v roce 1981 vstup do Evropského společenství (roku 1993 přetvořeného v [[Evropská unie|Evropskou unii]]). Země přijala i [[euro]] v roce 2001, toto přijetí ale provázely statistické podvody, jak se posléze ukázalo.{{Citace elektronického periodika [692] => | titul = Řecko se do eurozóny dostalo podvodem [693] => | periodikum = iROZHLAS [694] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [695] => | vydavatel = Český rozhlas [696] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [697] => | url = https://www.irozhlas.cz/ekonomika/recko-se-do-eurozony-dostalo-podvodem_200411151802_mkaclova [698] => | datum vydání = 15. listopadu 2004 [699] => | datum přístupu = 2021-05-19 [700] => }} Řekové za to zaplatili vysokou cenu, bez možnosti [[devalvace]] vlastní měny se Řecko s příliš silným eurem dostalo (v návaznosti na [[Velká recese|globální krizi roku 2008]]) do finanční krize, která se spojila s dlouho střádanou [[Dluhová krize v Řecku|krizí dluhovou]].{{Citace elektronického periodika [701] => | titul = Euro přispělo k zadlužení Řecka - Česká národní banka [702] => | periodikum = www.cnb.cz [703] => | url = https://www.cnb.cz/cs/verejnost/servis-pro-media/autorske-clanky-rozhovory-s-predstaviteli-cnb/Euro-prispelo-k-zadluzeni-Recka-00001 [704] => | datum přístupu = 2021-05-19 [705] => }}{{Citace elektronického periodika [706] => | příjmení = [707] => | jméno = [708] => | titul = Řecku končí poslední záchranný program. Stále je na tom ale nejhůř z celé eurozóny [709] => | periodikum = ČT24 [710] => | vydavatel = Česká televize [711] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2570521-recku-konci-posledni-zachranny-program-stale-je-na-tom-ale-nejhur-z-cele-eurozony [712] => | datum vydání = 20. 8. 2018 [713] => | jazyk = cs [714] => | datum přístupu = 2021-05-19 [715] => }} Ta přerostla v [[Dluhová krize v eurozóně|dluhovou krizi evropskou]]{{Citace elektronického periodika [716] => | příjmení = Houska [717] => | jméno = Ondřej [718] => | titul = Evropská dluhová krize a spekulace o rozpadu eurozóny [719] => | periodikum = iROZHLAS [720] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [721] => | vydavatel = Český rozhlas [722] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [723] => | url = https://www.irozhlas.cz/ekonomika/evropska-dluhova-krize-a-spekulace-o-rozpadu-eurozony_201112291800_kkrenova [724] => | datum přístupu = 2021-05-19 [725] => }} a v Řecku i v krizi sociální, provázenou vysokou nezaměstnaností (28 procent v roce 2014).{{Citace elektronického periodika [726] => | příjmení = [727] => | titul = Nezaměstnanost v Řecku vystoupala na rekordních 28 procent [728] => | periodikum = Hospodářské noviny (iHNed.cz) [729] => | url = https://ihned.cz/c1-61703060-nezamestnanost-v-recku-vystoupala-na-rekordnich-28-procent [730] => | datum vydání = 2014-02-14 [731] => | jazyk = cs [732] => | datum přístupu = 2021-05-19 [733] => }} EU a věřitelské státy Řecko přinutily k úsporám a rozpočtovým škrtům. Nespokojenost s nimi ovšem dostala k moci radikální levici – stranu [[Koalice radikální levice|Syriza]] [[Alexis Tsipras|Alexise Tsiprase]].{{Citace elektronického periodika [734] => | titul = Volby v Řecku jasně vyhrála Tsiprasova SYRIZA [735] => | periodikum = Novinky.cz [736] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [737] => | vydavatel = Borgis [738] => | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/volby-v-recku-jasne-vyhrala-tsiprasova-syriza-326340 [739] => | datum přístupu = 2021-05-19 [740] => }} Ten vládl v letech 2015-2019. Tsipras si však nedovolil takovou vzpouru proti vnějším tlakům, jakou zřejmě voliči očekávali (mj. díky urputné snaze udržet si euro). V roce 2019 se vládli ujali konzervativci, v čele s [[Kyriakos Mitsotakis|Kyriakosem Mitsotakisem]].{{Citace elektronického periodika [741] => | příjmení = Kulidakis [742] => | jméno = Thomas [743] => | titul = Proč v Řecku vyhrála pravice, Tsipras prohrál a sociální demokraté propadli [744] => | periodikum = iROZHLAS [745] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [746] => | vydavatel = Český rozhlas [747] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [748] => | url = https://www.irozhlas.cz/komentare/recko-volby-kyriakos-mitsotakis-alexis-tsipras-syriza-pasok_1907081710_haf [749] => | datum přístupu = 2021-05-19 [750] => }} [751] => [752] => == Státní symboly == [753] => === Vlajka === [754] => [755] => {{Podrobně|Řecká vlajka}} [756] => [757] => Řecká vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 s devíti vodorovnými pruhy, pěti modrými a mezi nimi čtyřmi bílými. V modrém [[Karé (vexilologie)|karé]] v [[Vexilologické názvosloví|horním rohu]] (zabírajícím šířku pěti pruhů) je bílý středový kříž. [758] => [759] => === Znak === [760] => [761] => {{Podrobně|Státní znak Řecka}} [762] => [763] => Řecky státní znak je tvořen modrým štítem, do něhož je položen stříbrný [[heroldský kříž]]. Kolem štítu je zelený [[vavřín]]ový věnec s plody. [764] => [765] => === Hymna === [766] => [767] => {{Podrobně|Řecká hymna}} [768] => [769] => Řecká hymna je píseň ''Ýmnos eis tin Eleftherían'' (''Ύμνος εις την Ελευθερίαν'', {{Vjazyce2|cs|''Hymnus ke svobodě''}}, ''Óda na svobodu'' nebo ''Chvalozpěv svobodě''). Tato hymna je zároveň [[Kyperská hymna|kyperskou hymnou]]. [770] => [771] => == Geografie == [772] => {{viz též|Geografie Řecka}} [773] => [[Soubor:View on Olymbos Mountain with Elassona and Tsaritsani, Greece.jpg|náhled|Pohoří [[Olymp]]]] [774] => [[Soubor:Plakias Hafen 01.jpg|náhled|Ostrov [[Kréta]]]] [775] => Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci [[Balkán]]u, [[Peloponés]]kého poloostrova (spojeného s pevninou prostřednictvím Korintské šíje) a početných ostrovů (okolo 3000) včetně [[Kréta|Kréty]], [[Rhodos|Rhodu]], [[Euboia|Euboie]] nebo [[Dodekany|Dodekan]] či [[Kyklady|Kykladů]] v [[Egejské moře|Egejském moři]] a také z ostrovů v Jónském moři. [776] => [777] => Kontinentální [[státní hranice Řecka]] jsou dlouhé 1180,71 km. Na severu hraničí s [[Albánie|Albánií]] (246,70 km), [[Severní Makedonie|Severní Makedonií]] (256,31 km) a [[Bulharsko|Bulharskem]] (474,70 km) a na východě s [[Turecko|Tureckem]] (203,00 km).[http://dlib.statistics.gr/Book/GRESYE_01_0002_00061.pdf Řecká statistická ročenka 2009 - 2010, strana 27] Mezi Řeckem a Tureckem leží [[Egejské moře]], ze západu Řecko omývá [[Jónské moře]] a z jihu [[Libyjské moře]]. Celková délka pobřeží je 15 021 km.[http://dlib.statistics.gr/Book/GRESYE_01_0002_00061.pdf Řecká statistická ročenka 2009 - 2010, strana 28] [778] => [779] => Okolo 80 % země je tvořeno horami nebo kopci, což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy. Horská pásma na území Řecka se souhrnně označují [[Helenidy]]. Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady. Centrální horstvo [[Pindos]] má nejvyšší bod o výšce 2636 metrů nad mořem. Horské pásmo pokračuje prostřednictvím [[Peloponés]]u, ostrovů [[Kythéra]] a [[Antikythéra]] a končí na ostrově [[Kréta]]. (Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor, které kdysi byly prodloužením pevniny). [780] => [781] => Střední a západní část Řecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha [[Soutěska|kaňony]] a ostatními krasovými útvary včetně roklin [[Meteora]] a [[Vikos]]. [782] => [783] => Pohoří [[Olymp]] s horou Mytikas o výšce 2917 metrů nad mořem je nejvyšším bodem Řecka. Stejně tak je severní Řecko tvořeno dalším pohořím – [[Rodopy]], nacházejícími se ve východní [[Makedonie (region)|Makedonii]] a [[Thrákie|Thrákii]]. Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá [[Dadia]]. [784] => [785] => Řecko je členskou zemí [[Evropská unie|Evropské unie]] (od roku [[1981]]) a [[Severoatlantická aliance|NATO]] (od roku [[1952]]). [786] => [787] => === Příroda === [788] => ==== Krajina ==== [789] => Planiny se nacházejí hlavně ve východní [[Thesálie|Thesálii]], [[Střední Makedonie|Střední Makedonii]] a [[Thrákie|Thrákii]]. [790] => Řecké [[Podnebí|klima]] je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské, horské a mírné. První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Zimní teploty vzácně dosahují extrémů, přestože příležitostně může sněžit i v [[Athény|Aténách]], na [[Kyklady|Kykladech]] nebo [[Kréta|Krétě]]. Horské se nachází hlavně v západním Řecku ([[Epirus]], [[Střední Řecko]], [[Thesálie]], [[Západní Makedonie]] stejně jako ve středních částech [[Peloponés]]u jako je [[Achaia (regionální jednotka)|Achaia]], [[Arkádie]] a části [[Lakónie]], která s [[Alpy|Alpami]] přímo sousedí). Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii, dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini, Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty. Stojí za zmínku, že Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem – v jižních čtvrtích je tedy klima přímořské, zatímco v severních čtvrtích panuje horské. [791] => [792] => ==== Fauna a flóra ==== [793] => Okolo 50 % řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací, od horských jehličnanů až k přímořskému typu [[vegetace]]. Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým [[Medvědovití|medvědům]] a [[Rys (rod)|rysům]] ve východní Evropě, stejně jako dalším druhům, jakými jsou mimo jiné například [[vlk|vlci]], [[Srnec obecný|srnci]], [[koza|divoké kozy]], [[Liška obecná (šelma)|lišky]] a [[Prase divoké|divoká prasata]]. V moři kolem Řecka žijí [[Tuleňovití|tuleni]], [[Želvy|mořské želvy]], [[žraloci]], [[Delfín obecný|delfíni]] i [[krakatice]]. [794] => [795] => == Politika == [796] => {{Podrobně|Politický systém Řecka}} [797] => [[Soubor:Hellenic Parliament from high above.jpg|náhled|Řecký parlament v centru Athén]] [798] => Řecko je [[parlamentní republika]]. Její [[Hlava státu|hlavou]] je [[Prezident Řecka|prezident]], který je volen parlamentem na pětileté období. [[Výkonná moc|Výkonnou moc]] ale drží [[Předseda vlády Řecka|předseda vlády]]. [[Zákonodárná moc|Zákonodárnou moc]] má [[Unikameralismus|jednokomorový]] [[Parlament Řecka|parlament]]. Parlament (''vůli'') se skládá z 300 poslanců (''vuleftes''). Poslanci jsou voleni každé čtyři roky, případně v předčasných volbách dříve. Nejvyšším soudem v zemi je tzv. Areopagus (řecky ''Arios Pagos,'' tedy Areův vrch). [799] => [800] => Od března 2020 je prezidentkou [[Katerina Sakellaropulosová]], od roku 2023 je premiérem [[Kyriakos Mitsotakis]]. [801] => [802] => [[Demokracie]] vznikla právě v Aténách, založil ji [[Kleisthenés]], v novověkém Řecku musela být po osvobození zpod turecké nadvlády ale nově nastolena. Přesto však patří Řecko mezi jedny z prvních evropských novodobých demokratických států. Demokracie zde vznikla podle francouzského vzoru v roce 1830, po porážce Turků. Definitivně prosadit ji se podařilo až počátkem 20. století, jelikož do té doby zde docházelo ke státním převratům i politickým vraždám. První hlavou státu byl vzdělaný politik původem z ostrova Korfu, [[Joannis Kapodistrias]], který byl zavražděn opozicí. Moderní demokracie byla definitivně ustavena v roce 1974, kdy padla vojenská diktatura [[Georgios Papadopulos|Georgiose Papadopulose]]. Byla založena pravicová strana ''[[Nová demokracie|Nea Dimokratia]]'' ''(Nová demokracie)'', kterou založil [[Konstantínos Karamanlís]] (starší) a která se jako první chopila moci. Proti ní vytvořil politik [[Andreas Papandreu]] socialistickou stranu [[Panhelénské socialistické hnutí|PASOK]] ''(Panellinio sosialistiko kinima-Panhelénské socialistické hnutí)''. Tyto dvě strany patří dodnes k nejsilnějším politickým stranám, přestože zaznamenaly větší pokles poté, co byly odhaleny podvody se statistikami strany PASOK před vstupem do měnové unie v roce 2001. [803] => [804] => === Administrativní rozdělení === [805] => [[Soubor:GreeceNumberedPerepheries.png|náhled|Řecké kraje]] [806] => '''13 krajů rozdělených do 74 regionálních jednotek''' (''perifereiakés enóti̱tes''; jednotné číslo: ''perifereiakí̱ enóti̱ta'') '''a 1 autonomní stát ([[Athos]]):''' [807] => # '''[[Attika (kraj)|Attika]]''' – [[Jižní Athény]], [[Ostrovy (regionální jednotka)|Ostrovy]], [[Severní Athény]], [[Střední Athény]], [[Západní Athény]], [[Východní Attika]], [[Západní Attika]], [[Pireus (regionální jednotka)|Pireus]] [808] => # '''[[Střední Řecko]]''' – [[Bojótie (regionální jednotka)|Bojótie]], [[Euboia (regionální jednotka)|Euboia]], [[Euritánie]], [[Fókida]], [[Fthiótida]], [809] => # '''[[Střední Makedonie]]''' – [[Chalkidiki]], [[Imathie]], [[Kilkis (regionální jednotka)|Kilkis]], [[Pella (regionální jednotka)|Pella]], [[Pieria (regionální jednotka)|Pieria]], [[Serres (regionální jednotka)|Serres]], [[Soluň (regionální jednotka)|Soluň]] [810] => # '''[[Kréta]]''' – [[Chania (regionální jednotka)|Chania]], [[Iraklio (regionální jednotka)|Heraklion]], [[Lasithi (regionální jednotka)|Lasithi]], [[Rethymno (regionální jednotka)|Rethymno]] [811] => # '''[[Východní Makedonie a Thrákie]]''' – [[Drama (regionální jednotka)|Drama]], [[Evros (regionální jednotka)|Evros]], [[Kavala (regionální jednotka)|Kavala]], [[Rodopy (regionální jednotka)|Rodopy]], [[Thasos]], [[Xánthi (regionální jednotka)|Xánthi]] [812] => # '''[[Epirus]]''' – [[Arta (regionální jednotka)|Arta]], [[Janina (regionální jednotka)|Janina]], [[Preveza (regionální jednotka)|Preveza]], [[Thesprotie]] [813] => # '''[[Jónské ostrovy (kraj)|Jónské ostrovy]]''' – [[Ithaka]], [[Kefalonia|Kefalonie]], [[Korfu (regionální jednotka)|Korfu]], [[Lefkada (regionální jednotka)|Lefkada]], [[Zakynthos]] [814] => # '''[[Severní Egeis]]''' – [[Chios (regionální jednotka)|Chios]], [[Ikaria (regionální jednotka)|Ikaria]], [[Lémnos (regionální jednotka)|Lémnos]], [[Lesbos]], [[Samos]] [815] => # '''[[Peloponés (kraj)|Peloponés]]''' – [[Arkádie]], [[Argolis]], [[Korinthie]], [[Lakónie]], [[Messénie]] [816] => # '''[[Jižní Egeis]]''' – [[Andros (Řecko)|Andros]], [[Kalymnos (regionální jednotka)|Kalymnos]], [[Karpathos (regionální jednotka)|Karpathos]], [[Kea-Kythnos]], [[Kós (regionální jednotka)|Kós]], [[Milos (regionální jednotka)|Milos]], [[Mykonos]], [[Naxos (regionální jednotka)|Naxos]], [[Paros (regionální jednotka)|Paros]], [[Rhodos (regionální jednotka)|Rhodos]], [[Syros]], [[Théra (regionální jednotka)|Théra]], [[Tinos]] [817] => # '''[[Thesálie]]''' – [[Karditsa (regionální jednotka)|Karditsa]], [[Lárisa (regionální jednotka)|Lárisa]], [[Magnesia (regionální jednotka)|Magnesia]], [[Sporady (regionální jednotka)|Sporady]], [[Trikala (regionální jednotka)|Trikala]] [818] => # '''[[Západní Řecko]]''' – [[Achaia (regionální jednotka)|Achaia]], [[Aitólie-Akarnánie]], [[Élida (regionální jednotka)|Élida]] [819] => # '''[[Západní Makedonie]]''' – [[Florina (regionální jednotka)|Florina]], [[Grevena (regionální jednotka)|Grevena]], [[Kastoria (regionální jednotka)|Kastoria]], [[Kozani (regionální jednotka)|Kozani]] [820] => [821] => == Ekonomika == [822] => {{aktualizovat}} [823] => {{viz též|Ekonomika Řecka|Dluhová krize v Řecku}} [824] => [[Soubor:Main building of the bank of Greece 2008.jpg|náhled|Hlavní budova řecké národní banky v Athénách]] [825] => [[Soubor:Salonica-view-aerial2.jpg|náhled|[[Soluň]], hlavní město [[Makedonie (Řecko)|Makedonie]], je důležité finanční a průmyslové centrum na severu Řecka]] [826] => [[Soubor:Fira Santorin 12.jpg|náhled|Ostrov [[Santorini]]. Cestovní ruch je důležitým zdrojem příjmů.]] [827] => Řecká ekonomika patří mezi nejslabší ekonomiky EU, což je zapříčiněno několika faktory. Z dějinného vývoje, který znamenal dlouhodobou závislost na Osmanské říši, zůstaly Řecku nevyřešené vztahy se sousedy, hlavně hraniční otázka s [[Turecko|Tureckem]]. Kvůli tomu je fakticky pozastavena možná těžba ropy v [[Egejské moře|Egejském moři]], a tím zemi unikají potenciálně značné příjmy [[Státní rozpočet|státního rozpočtu]]. Další nevýhodou je skutečnost, že Řecko má pouze malou plochu úrodné půdy, zatímco většinu území (i na ostrovech) zabírají pohoří, případně kamenitá neúrodná půda. Starověcí Řekové tuto bezútěšnou situaci řešili kolonizací ostatního [[Středomoří]], moderní Řecko musí velkou část potřebných potravin a surovin zemědělského původu dovážet ze zahraničí. [828] => [829] => Významnou část řecké ekonomiky tvoří turistický průmysl, který vytváří přibližně 18 % [[Hrubý domácí produkt|HDP]]. Důležitým odvětvím je námořní průmysl, který rovněž zaměstnává mnoho obyvatel a představuje 4,5 % [[Hrubý domácí produkt|HDP]]. Řecko má největší vojenskou flotilu v Evropě a mnoho lidí slouží i v armádě. Řecko má největší obchodní flotilu na světě, i přesto že není první v počtu lodí její loďstvo má největší [[DWT (jednotka)|DWT]] a je zodpovědné za více než 15 % světového [[DWT (jednotka)|DWT]] při převozu zboží. Řecké obchodní loďstvo také převáží přes 39 % evropského [[DWT (jednotka)|DWT]] a řecká námořní vlajka je druhou nejpoužívanější v Evropě a sedmou na světě. Obchodní loďstvo je zodpovědné zhruba za 6% řeckého hrubého domácího produktu. Pro řeckou ekonomiku je důležitý i potravinářský, chemický a textilní průmysl. Chov zvířat, převážně ovcí a koz, prožívá v posledních letech hluboký úpadek. Hovězí dobytek, včetně krav na mléko, je chován jen v malé míře. Řecké zemědělství se skládá spíše z menších usedlostí a mezi jeho nejvíce vyvážené plodiny patří olivy a broskve. [830] => [831] => Řecká ekonomika začala rapidně postupovat hlavně po roce 1974, kdy se vlády ujal pravicový politik Konstantinos Karamanlis (starší), za jehož období byl zmodernizován především průmysl, přesto zůstal v mezinárodním srovnání málo výkonný. Sociální politika Andrease Papandreu pomohla vyřešit těžké sociální problémy mnoha občanů Řecka a vytvořila vyspělý školský a zdravotnický systém. Zároveň ale touto štědrou sociální politikou začalo postupné zadlužování Řecka.{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.pavel-kohout.cz/clanky/populiste-v-zemi-vina-a-oliv |datum přístupu=2015-12-04 |url archivu=https://web.archive.org/web/20151208075451/http://www.pavel-kohout.cz/clanky/populiste-v-zemi-vina-a-oliv |datum archivace=2015-12-08 |nedostupné=ano }} Také se ekonomika během této vlády soustředila převážně na zemědělskou a ne na průmyslovou výrobu, protože průmysl vyžadoval velké investice, které si stát nemohl dovolit. [832] => [833] => Problémy s řeckou ekonomikou se prohloubily začátkem tohoto století, za další vlády [[Panhelénské socialistické hnutí|PASOK]], kdy byl premiérem [[Kostas Simitis]]. Nejvíce však ekonomika utrpěla během pravicové vlády Nea ND, [[Kostas Karamanlis|Kostase Karamanlise]] mladšího, která trvala do roku 2009. Vládní kabinet po odstoupení čelil skandálům s korupcí a zatajování státního deficitu, který se vyšplhal až na 14 % HDP. Vláda místo toho, aby šetřila, si obstarávala další zahraniční půjčky na udržení standardu země. Nová vláda Jeorjosa Papandreu (2009) musela přijmout tvrdá opatření, např. snížení platů a zvýšení důchodového věku ze 60. na 65. rok. Zvýšila i daň z 19 na 21 %. Za tyto kroky dostala řecká vláda půjčku od EU a měnového fondu celkově ve výši 114 miliard euro. Radikálními opatřeními vlády a finanční půjčkou se Řecko vyhnulo bankrotu a do konce roku 2010 se podařilo snížit schodek na 8 %. Radikální postupy vlády se však neobešly bez demonstrací, kdy protestovalo přibližně 200 000 lidí, převážně v Athénách. [834] => [835] => Snížit deficit pod 8 % se však v roce 2011 nedařilo tak, jak vláda plánovala, proto musela v červenci přijmout další radikální úsporná opatření a změnit vládní kabinet, premiér [[Jorgos Papandreu]] však svou pozici obhájil. V říjnu 2011 byla na setkání evropské měnové unie sjednána nová dohoda, odpis 50 % řeckého dluhu vůči bankovním subjektům a nová půjčka ve výši 120 miliard euro. Po neshodě mezi některými vládními poslanci a premiérem Papandreuem byla nakonec sestavena nová prozatímní vláda v čele s nezávislým ekonomem [[Lukas Papadimos|Lukasem Papadimosem]]. Ten pokračoval v úsporných opatřeních, parlament přijal novou půjčku a poloviční odpis řeckého dluhu. [836] => [837] => Po následných volbách odhlasovala koalice premiéra [[Antonis Samaras|Antonise Samarase]] další, v pořadí třetí velké memorandum, tzv. Memorandum III., domluvené s představiteli tzv. trojky ([[Evropská komise]], [[Evropská centrální banka]] a [[Mezinárodní měnový fond]]), které zahrnovalo velká úsporná opatření ve výši 11 miliard [[Euro|eur]]. Podle ministra financí [[Jannis Sturnaras|Jannise Sturnarase]] to měla být poslední velká úsporná opatření. [838] => [839] => V roce 2014 zaznamenal řecký státní rozpočet první plusové hospodaření od roku 2008 (tzv. primární přebytek) a v dubnu se Řecko mohlo zčásti dočasně vrátit na mezinárodní finanční trhy. Premiér Samaras tehdy prohlásil, že situace se stabilizovala a Řecko nebude potřebovat další záchranné úvěry. K roku 2015, po několika letech poklesu, činil [[Hrubý domácí produkt|HDP]] ([[Parita kupní síly|PPP]]) na hlavu 27 tisíc [[Americký dolar|USD]], což bylo nominálně méně než v mnoha nových členských státech EU (jmenovitě [[Česko]], [[Estonsko]], [[Litva]], [[Kypr]], [[Malta]], [[Slovensko]] a také [[Slovinsko]]). [840] => [841] => Samarasova předpověď se ovšem nepotvrdila. V roce 2015 prožívalo Řecko a spolu s ním [[Evropská měnová unie]] (EMU) mimořádně dramatickou krizi. Nezaměstnanost práceschopného obyvatelstva stoupla na 27 %. [842] => [843] => == Demografie == [844] => {{viz též|Obyvatelstvo Řecka}} [845] => [[Soubor:Brainsik-ermoupoli.jpg|náhled|upright=1.5|[[Ermupoli]] na ostrové [[Syros]] je hlavní město [[Kyklady|Kyklad]]]] [846] => Podle oficiálního úřadu ELSTAT mělo Řecko v roce 2011 10 815 197 obyvatel.{{Citace elektronické monografie | url = http://www.statistics.gr/portal/page/portal/ESYE/BUCKET/General/A1602_SAM01_DT_DC_00_2011_02_F_GR.pdf | titul = 2011 Greek Census | druh nosiče = PDF | vydavatel = [[Hellenic Statistical Authority]] | datum přístupu = 10 August 2012 | url archivu = https://web.archive.org/web/20140817195146/http://www.statistics.gr/portal/page/portal/ESYE/BUCKET/General/A1602_SAM01_DT_DC_00_2011_02_F_GR.pdf | datum archivace = 17-08-2014 | nedostupné = ano }} Většina obyvatel (98 %) vyznává řecké ortodoxní [[náboženství]], jen asi 1,3 % patří k [[islám]]u. Úředním jazykem v Řecku je [[řečtina]]. [847] => [848] => Obyvatelstvo dvou [[Seznam měst v Řecku|největších řeckých měst]] – [[Athény|Athén]] a [[Soluň|Soluně]] – dosahuje počtu 5 miliónů, téměř 4 milióny v Aténách, zatímco v Soluni je to mírně přes 1 milion. V roce [[2002]] poprvé v historii moderního Řecka byl počet narození přesažen počtem úmrtí. Řecké sčítání lidu z roku [[2001]] zaznamenalo 10 930 000 obyvatel, z nichž 760 000 bylo původu jiného než řeckého. [849] => [850] => Řecko má mnoho rozličných jazykové a kulturně národnostních menšin. Neúplný výčet by zahrnoval Pomaky a různé skupiny [[Romové|Romů]]. Taktéž zde existuje množství náboženských menšin, včetně [[muslim]]ů v západní Thrákii, tvořících většinu místních obyvatel a vytvářejících tak druhou nejpočetnější skupinu. [851] => [852] => === Jazyk === [853] => [[Soubor:Modern Greek dialects en.svg|náhled|Dnešní řecké dialekty]] [854] => Úředním jazykem v Řecku je novořečtina [[Démotiké|Dimotiki]] (lidový jazyk), kterým již dlouho hovořila většina obyvatel Řecka. Dimotiki se vyvinul ze starořečtiny, konkrétně z jazyka [[koiné]] (společná řeč), který byl vytvořen v 3. stol. př. Kr. na základě jónské attičtiny jako univerzální jazyk všech Řeků. Kromě standardní novořečtiny dimotiki existují i jiné novořecké jazyky, jimiž hovoří určité skupiny Řeků. Jsou to jazyky pontská řečtina (asi 2 miliony uživatelů), [[tsakonština]] (vychází ze starověké dórštiny) a kapadócká řečtina. Nejrozšířenějším menšinovým řeckým jazykem je pontská řečtina, kterou mluví pontští Řekové. Kapadóčtina a cakonština jsou spíše na ústupu. [855] => [856] => V Řecku se mluví také [[Albánie|albánskou]] [[Arvanitština|arvanitštinou]], kterou používají [[Arvanité]] (asi 200 000 uživatelů), románskou [[Arumunština|arumunštinou]], kterou mluví řečtí [[Arumuni]] (asi 100 000 uživatelů) a [[Řečtí Slované|řeckou slovanštinou]], kterou hovoří řečtí [[Slované]] (asi 60 000 uživatelů). [[Islám v Řecku|Muslimská]] turecká menšina mluví [[Turečtina|turecky]]. [857] => [858] => === Imigrace === [859] => Řecko prošlo po silné reemigrační vlně změnou z vystěhovalecké země v zemi imigrační. Na jedné straně pracoval do roku 1973 v zahraničí asi milion Řeků /od počátku sedmdesátých let 20. století se polovina z nich vrátila domů/. Na druhé straně žilo v Řecku počátkem devadesátých let 20. století asi 603 000 migrantů ze zahraničí, z toho 340 000 s řádným povolením, dále asi 260 000 "ilegálních migrantů" a pouze 3000 utečenců. Mezi legálními imigranty převažovali řečtí "navrátilci", především Řekové ze severního Černomoří. Mezi "ilegály" byli na prvním místě Albánci, za nimi s velkým odstupem Poláci. Potom následovaly země "třetího světa" v čele s Egyptem a Filipínami.{{Citace monografie|příjmení=Bade|jméno=Klaus L.|příjmení2=|jméno2=|titul=Evropa v pohybu|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2005|počet stran=497|strany=310–311|isbn=80-7106-559-5}} Právní status přistěhovalce byl během 90. let 20. století velmi nejasný a to spolu s velkým počtem ilegálních přistěhovalců vedlo od roku [[1997]] k uskutečnění 3 legalizačních programů nařízených řeckým státem (čtvrtý proběhl v roce 2005). [860] => [861] => V 90. letech imigrovalo do Řecka několik prominentních řeckých sportovců jako etničtí přistěhovalci z Albánie a Gruzie, včetně legendárních [[Vzpírání|vzpěračů]] [[Pyrros Dimas|Pyrrose Dimase]] a [[Akakios Kakiasvilis|Kakiho Kakiasvilise]]. [862] => [863] => === Náboženství === [864] => {{Koláčový diagram [865] => | thumb = right [866] => | caption = Náboženství v Řecku (2017){{cite web|url=http://www.pewforum.org/2017/05/10/religious-belief-and-national-belonging-in-central-and-eastern-europe/|title=Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe |date = 10 May 2017 | publisher = [[Pew Research Center]]| accessdate = 13 May 2017}} [867] => | label1 = [[Pravoslaví]] [868] => | value1 = 90 [869] => | color1 = Red [870] => | label2 = Ostatní [[Křesťanství|křesťané]] (bez katolíků) [871] => | value2 = 3 [872] => | color2 = DeepSkyBlue [873] => | label3 = Bez význání [874] => | value3 = 4 [875] => | color3 = Honeydew [876] => | label4 = [[Islám]] [877] => | value4 = 2 [878] => | color4 = Green [879] => | label5 = Ostatní (vč. katolíků) [880] => | value5 = 1 [881] => | color5 = Yellow [882] => }} [883] => [[Soubor:Bartolomew I.jpg|vlevo|náhled|248x248pixelů|[[Seznam konstantinopolských patriarchů|Konstantinopolský arcibiskup]] a [[Seznam konstantinopolských patriarchů|pravoslavný patriarcha]] [[Bartoloměj I.]]]] [884] => Ještě před nadvládou Osmanů bylo Řecko součástí [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. Státní, stejně jako náboženské centrum říše, bylo [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem I.]] přesunuto do Konstantinopole (dnešní [[Istanbul]]). Od Konstantinových časů se [[Pravoslaví|ortodoxní křesťanská]] víra úspěšně rozvíjela a rozšiřovala do východní Evropy. Dokonce i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]] a poté [[protestantismus|protestantů]] o převrácení na svou víru, ortodoxní [[křesťanství]] přežívalo a vzkvétalo. [885] => [886] => Úloha ortodoxní [[Církev|církve]] v oblasti udržování řecké etnické a kulturní identity během 400 let Osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou. Většina Řeků i mnoho z těch, kteří nebyli stoupenci křesťanství, uctívají a respektují ortodoxní křesťanskou víru, chodí do kostela a slaví hlavní svátky, a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svou národní vírou.{{Citace elektronického periodika [887] => | příjmení = [888] => | titul = What role has religion played in Greece throughout history? [889] => | periodikum = Real Greeks [890] => | url = https://realgreeks.net/culture/what-role-has-religion-played-in-greek-society-throughout-history/ [891] => | datum vydání = 2023-01-27 [892] => | jazyk = en-US [893] => | datum přístupu = 2023-04-11 [894] => }} [895] => [896] => Řecká ústava odráží tento vztah tím, že zaručuje absolutní svobodu vyznání, zatímco definuje “převládající náboženství” Řecka jako východní ortodoxní církev Ježíšovu.{{Citace periodika [897] => | příjmení = KYRIAZOPOULOS [898] => | jméno = Kyriakos N. [899] => | titul = The "Prevailing Religion" in Greece: Its Meaning and Implications [900] => | periodikum = Journal of Church and State [901] => | datum vydání = 2001 [902] => | ročník = 43 [903] => | číslo = 3 [904] => | strany = 511–538 [905] => | issn = 0021-969X [906] => | url = https://www.jstor.org/stable/23921379 [907] => | datum přístupu = 2023-04-11 [908] => }} V praxi jsou ortodoxní církev a světský stav vzájemně blízce spjati. Jejich společný souhlas je potřebný pro stavbu kostelů a církev také zablokovala v Aténách stavbu míst uctívání jiných církví. Kněží přijímají plat od státu. Prezident republiky přísahá na [[bible|Bibli]] svatou a ortodoxnímu křesťanství je dáváno přednostní místo v náboženských předmětech v prvotním vzdělávání. Církvi také bylo umožněno udržet si své rozsáhlé [[portfolio]] finančního majetku vyňatého z [[daň]]ové a rozpočtové evidence. [909] => [910] => V lednu [[2005]] vyšla najevo série [[korupce|korupčních]] [[skandál]]ů zahrnující vysoce postavené představitele církve, která vedla k mnoha požadavkům, i ze strany nevěřících Řeků, na dokončení oddělení církve a státu a větší kontrolu církevního majetku.{{Citace periodika [911] => | příjmení = Smith [912] => | jméno = Helena [913] => | titul = Sex and fraud woe for Greek church [914] => | periodikum = The Guardian [915] => | datum vydání = 2005-02-19 [916] => | issn = 0261-3077 [917] => | jazyk = en-GB [918] => | url = https://www.theguardian.com/world/2005/feb/19/religion.uk [919] => | datum přístupu = 2023-04-11 [920] => }}{{Citace periodika [921] => | příjmení = Smith [922] => | jméno = Helena [923] => | titul = Greece in revolt as scandals sweep the Orthodox church [924] => | periodikum = The Guardian [925] => | datum vydání = 2005-03-20 [926] => | issn = 0261-3077 [927] => | jazyk = en-GB [928] => | url = https://www.theguardian.com/world/2005/mar/20/greece [929] => | datum přístupu = 2023-04-11 [930] => }} [931] => [932] => Většina Řeků (95–98 %) je alespoň formálními členy východní ortodoxní církve, ačkoliv zachovávání náboženských tradic v posledních letech klesá. Řečtí [[muslim]]ové tvoří okolo 1,3 % populace a žijí převážně v Thrákii. Rovněž zde žijí příslušníci římskokatolické církve, hlavně ve městě [[Patra]], v souostroví Kyklad na ostrovech [[Syros]], [[Paros]] a [[Naxos (ostrov)|Naxos]], protestanti a [[Židé]], hlavně v [[Soluň|Soluni]] (která bylo kdysi důležitým židovským městem až do [[holokaust]]u).{{Citace periodika [933] => | příjmení = Jones [934] => | jméno = Sam [935] => | titul = Thessaloniki’s Jews: 'We can’t let this be forgotten; if it’s forgotten, it will die' [936] => | periodikum = The Guardian [937] => | datum vydání = 2020-07-30 [938] => | issn = 0261-3077 [939] => | jazyk = en-GB [940] => | url = https://www.theguardian.com/world/2020/jul/30/thessalonikis-jews-we-cant-let-this-be-forgotten-if-its-forgotten-it-will-die [941] => | datum přístupu = 2023-04-11 [942] => }}{{Citace periodika [943] => | příjmení = Molho [944] => | jméno = Rena [945] => | titul = The Jewish Community of Salonika and Its Incorporation into the Greek State 1912-19 [946] => | periodikum = Middle Eastern Studies [947] => | datum vydání = 1988 [948] => | ročník = 24 [949] => | číslo = 4 [950] => | strany = 391–403 [951] => | issn = 0026-3206 [952] => | url = https://www.jstor.org/stable/4283262 [953] => | datum přístupu = 2023-04-11 [954] => }} Určité skupiny v Řecku se také snažily oživit [[Náboženství starověkého Řecka|staré řecké náboženství]]. [955] => [956] => ==== Hora Athos ==== [957] => [[Soubor:Iviron Aug2006.jpg|náhled|Hora [[Athos]]]] [958] => Malá část Řecka, poloostrov [[Athos]] (někdy se též uvádí jen ''hora Athos''), je považována řeckou ústavou za [[Autonomní republika|autonomní republiku]], ačkoliv zahraniční vztahy přesto zůstávají výsadou řeckého státu. Duchovně je Athos pod [[patriarchát]]em [[Konstantinopol]]e, a proto je ve spojení se všemi [[klášter]]y na hoře Athos a s ortodoxní církví zastoupenou v mnoha zemích.{{Citace periodika [959] => | příjmení = Dawkins [960] => | jméno = R. M. [961] => | titul = Notes on Life in the Monasteries of Mount Athos [962] => | periodikum = The Harvard Theological Review [963] => | datum vydání = 1953 [964] => | ročník = 46 [965] => | číslo = 4 [966] => | strany = 217–231 [967] => | issn = 0017-8160 [968] => | url = https://www.jstor.org/stable/1508386 [969] => | datum přístupu = 2023-04-11 [970] => }} Jeden klášter se nedávno odloučil a vytvořil zcela nezávislé společenství na Svaté hoře – Klášter [[Esfigmenu]]. Klášter se skládá ze 117 [[mnich]]ů, kteří oponují hlavě církve a už ji více neuznávají. Věří tomu, že jsou posledními zbylými opravdovými křesťany na světě, a že ortodoxní se stali zkaženými, protože vedou s ostatními vírami dialog. Také mají výhrady vůči patriarchovi [[Athenagoras I.|Athenagorasovi]], který v 60. letech 20. století navázal dobré vztahy s [[Římskokatolická církev|římskokatolickou církví]].{{Citace elektronického periodika [971] => | titul = Patriarchate of Constantinople wages war against rebel monks on Mount Athos [972] => | periodikum = La Stampa [973] => | url = https://www.lastampa.it/vatican-insider/en/2013/07/29/news/patriarchate-of-constantinople-wages-war-against-rebel-monks-on-mount-athos-1.36078393/ [974] => | datum vydání = 2013-07-29 [975] => | jazyk = it [976] => | datum přístupu = 2023-04-11 [977] => }} [978] => [979] => == Kultura == [980] => {{Upravit část}} [981] => [[Soubor:Epidauros.jpg|náhled|vlevo|[[Divadlo v Epidauru|Starověké řecké divadlo v Epidauru]]]] [982] => [[Soubor:Sanzio 01 Plato Aristotle.jpg|náhled|upright|[[Athénská škola]] od Raffaela: [[Platón]] a jeho žák [[Aristotelés]]]] [983] => [984] => Řecká kultura položila základy moderní evropské kultury. Mnohé poznatky byly známy již starým Řekům, kteří založili např. filozofii, divadlo, astronomii, rétoriku, moderní medicínu či demokracii. Velký je i vliv řeckého jazyka v evropských jazycích. Slova jako ekonomika, politika, matematika, televize, strategie či aristokracie jsou řeckého původu. [985] => [986] => Řecká kultura prožila svůj další velký rozmach během byzantské doby, hlavně ve 12.–15. století, pak dalšímu velkému rozvoji bránila osmanská nadvláda. Do 17. století patřila mezi nejkulturnější evropská centra i Kréta, kde vládli Benátčané. Vyspělá kultura přetrvala i na Jónských ostrovech, kde Turci nikdy nevládli, ale i v Anatolii, která sice patřila Turkům, ale díky vyspělým velkoměstům si Maloasijští Řekové dokázali udržet moderní kulturu. Obrození nastává koncem 19. století, po osvobození Řecka. [987] => [988] => Kultura současného Řecka vychází především z byzantských a ze starověkých tradic. Nejdůležitějším aspektem společnosti je řecká ortodoxní byzantská křesťanská církev, kterou vyznává většina Řeků. Celkově má řecká kultura blíže k orientálním zemím než k Evropě. Ale i tak tvoří jakousi vstupní bránu mezi západem a orientem. Orientální prvky jsou v řecké kultuře patrné už od mykénské kultury. Řekové jsou národ, který se rád baví při dobré hudbě, tanci, jídle a víně. [989] => [990] => === Hudba a tanec === [991] => Hudba je pro Řeky jedna z nejdůležitějších částí jejich života. Nejpopulárnějším žánrem je lidová hudba a hudba z ní vycházející. V žádné jiné zemi v Evropě není lidová hudba a tradiční tance tak populární jako v Řecku, kde dokonce i dnes vznikají nové lidové písně.{{doplňte zdroj}} Řecká hudba má kořeny v starořecké hudbě a již od mykénské doby patří pod orientální styly hudby. [992] => [[Soubor:79-tone Kanun on the couch.jpg|vlevo|náhled|[[Kanonaki]]]] [993] => Tradiční lidová hudba je odlišná v různých tradičních krajích Řecka. Rozděluje se lidová hudba pevninského Řecka, lidová hudba z Kréty, Jónských ostrovů, Egejských ostrovů a z krajů, které byly obývané Řeky do řecko-turecké výměny obyvatel v r. 1923, tedy lidová hudba Pontských, maloasijských a Kapadóckých Řeků. Pevninská hudba z [[Makedonie (Řecko)|Makedonie]] a trakt se podobá ostatní balkánské hudbě, hudba z [[Epirus|Epiru]], [[Thesálie]], [[Rumélie]] a [[Peloponés]]u ''(dimotiki Musik)'' je však specifická a zároveň nejpopulárnější celořecká lidová hudba. Tradiční nástroje jsou hlavně dechové – klarinet, zurna a flojera, v pozadí zní brnkací udi či laut. Nejznámější písně z této oblasti pocházejí od novořeckých kmenů, Sarakacanů a Karagunidů a také z peloponéského kraje Arkádie. V mnoha písních se slaví i hrdinský boj Řeků proti Turkům. Tradiční mužskou ozdobou je oblíbená suknice fustanella. Hudba z řeckých ostrovů ''(nisiotika)'' je odlišná, dominují zde housle a hudba je více melodická. Podobnou hudbu mají i Maloasijští Řekové ''(mikrasiatika).'' V jejich tradiční hudbě převládají převážně brnkací nástroje ([[kanonaki]], [[udi]]) a [[housle]]. Hudba z Pontu ''(pondiaka)'' je odlišná, hraná na smyčcový nástroj kemence, písně jsou rychlé v silném orientálním tónu. Zvláštní postavení má i hudba z Kréty ''(kritika)'', kde je tradičním nástrojem smyčcová lyra, podobná jako kemence. Písně jsou často rychlé a melodické. Tradiční je zde i mandináda, vtipná rýmovaná pořekadlová píseň. Mandinády jsou v Řecku velmi populární.[[Soubor:Traditional dancers in the Monastery of Hosios Loukas.jpg|náhled|Řecký tanec]]Tradiční řecké tance ''(choroi)'' se tančí obvykle v kruhu ''(kyklos)'' a většina z nich má starověký původ, jako např. tanec syrtos, který se tančí ve všech oblastech a první zmínka o něm je z 1. stol. po Kr. Podobným tancem je i ''kalamatianos ''a ''klistos,'' které se tančí v pevninském Řecku. Tradičním tancem pevninského Řecka je akrobatický tanec tsamiko, nazývaný také ''kleftikos Choros,'' tedy ''zbojnický tanec. Na ostrovech se tančí tance ''susta'' či ''pidichtos, ''na Krétě je nejznámější divoký tanec pendozalis či siganos. Některé mužské tance bývají doprovázeny výstřely. Typické maloasijské tance jsou ''zeimbekiko'',''karsilamas'' a ženský břišní tanec ''tsifteteli'. Pontské tance jsou také velmi divoké, známé jsou ''tik, dipat'' či ''trigona.'' Kapadóčtí Řekové tančí tance ''seite, es vassilis'' či ''leilalum.'' [994] => [[Soubor:Mikis Theodorakis Fabrik 070004.jpg|vlevo|náhled|256x256pixelů|[[Mikis Theodorakis]] ]] [995] => Po výměně obyvatel mezi Řeckem a Tureckem v roce 1923 přinesli Maloasijští Řekové do Řecka svou tradiční hudbu, zpočátku zpívali ironicky, o problémech, drogách, tento styl je známý jako Rembetiko. Hrálo se v tradičních anatolských tónech, převažovaly zde brnkací nástroje. Po druhé světové válce se tento styl zpopularizoval, tedy i nástroje jako [[buzuki]], které se stalo nejpopulárnějším nástrojem Řeků.[[Soubor:Een portret van de zangeres, Bestanddeelnr 926-8776.jpg|náhled|upright|Pěvkyně [[Maria Callasová|Maria Callas]]]]Zlatý věk řecké hudby nastal v 50.–70. letech, kdy vznikl styl ''laika'', hraný na buzuki. Jsou to tzv. písně syrtaki, které skládali známí skladatelé jako [[Mikis Theodorakis]] (autor hudby k filmu ''Řek Zorba''), Vassilis Tsitsanis, Manos Chatzidakis, Stavros Xarchakos, Nikos Gatsos či Manos Loizos. Nejznámější zpěváci byli [[Grigoris Bithikotsis]] či [[Stelios Kazantzidis]]. Z tohoto stylu se vyvinula v 80. letech tzv. ''synchroni laika,'' která je nejpopulárnějším stylem dodnes, nesmí zde chybět buzuki. Dnes je populárním stylem i tradiční břišní tanec ''tsifteteli'', také v doprovodu buzuki. Věnují se mu zpěváci jako Tasos Bugas či Notis Sfakianakis. [996] => [997] => Mezi skladateli vážné hudby proslul avantgardní tvůrce [[Iannis Xenakis]], dále [[Spyridon Samaras]], [[Nikos Skalkottas]] nebo [[Manos Chatzidakis]], držitel Oscara za filmovou píseň z roku 1960 (šlo o prvního Oscara v této kategorii pro neanglicky mluvený film). Především jako dirigent proslul [[Dimitri Mitropoulos]]. Z interpretů si celosvětovou slávu vydobyla sopranistka [[Maria Callasová]]. V jejích stopách šla [[Agnes Baltsaová]]. V populární hudbě se prosadili [[Nana Mouskouri]], [[Demis Roussos]], [[Melina Mercouri]], [[Jorgos Dalaras]], [[Maria Farantouri]], [[Haris Alexiou]] nebo [[Sakis Rouvas]]. V oblasti elektronické hudby se proslavili [[Vangelis]], [[Yanni]] nebo [[Steve Angello]]. [998] => [999] => === Zvyky a tradice === [1000] => [[Soubor:Greek Orthodox wedding in Tripodes, Naxos, 119276.JPG|náhled|Tradiční řecká svatba]] [1001] => Řekové jsou velmi konzervativní lidé, kteří ctí své starobylé tradice, někdy vycházející ještě z pohanských dob. Největšími řeckými slavnostmi jsou tradiční vesnické veselice ''panijiria'', které se pořádají na počest různých svatých (ve starověku na počest bohů) či na oslavu dobré úrody (svátek chleba, hroznů, melounů). Při těchto zábavách se tančí na hlavním náměstí, kde se hoduje několik dní. Tradiční oslavy křesťanských svátků jako Velikonoce a Vánoce si uchovaly množství zvyků z předkřesťanské doby. Lidová mytologie vychází ze starořecké mytologie, je plná pohanských bohů a pověr. Známý je příběh o dřevorubci, kde vystupuje říční bůh, který trestá lidskou chamtivost. Příběh o Jannise a Mandritse, o nerozlučné lásce, obsahuje prvky z řeckých mýtů o Filemonovi a Baucis či o králi Midasovi. [1002] => [1003] => Velkým svátkem je i svatba ''(gamos)'', kde se slaví několik dní. Na venkově není výjimečné vidět na svatbě až 1000 hostů. Na prvním místě je u Řeků rodina, která drží spolu a je nerozlučitelná, proto děti žijí se svými rodiči i v dospělosti, často i se svou rodinou. Pro Řeky je tradiční pohostinnost ''(filoxenia)''. [1004] => [1005] => === Literatura === [1006] => {{Podrobně|Řecká literatura}} [1007] => [[Soubor:Homer British Museum.jpg|náhled|227x227pixelů|[[Homér]]]] [1008] => Řecká literatura začíná v 9. stol. př. n. l. mýtografem [[Homér]]em. Řekové poté vymysleli epos i drama, tedy [[Komedie|komedii]] a [[Tragédie|tragédii]]. Nejvýznamnější starověcí spisovatelé byli např. autoři tragédií [[Sofoklés]], [[Eurípidés]] a [[Aischylos]], autoři komedií [[Aristofanés]] a [[Menandros]], tvůrce biografií [[Plútarchos]], básník [[Hésiodos]], básnířka [[Sapfó]], bajkař [[Ezop]] či [[Lúkianos]], který je někdy označován za zakladatele [[Science fiction|sci-fi]].{{Citace elektronického periodika [1009] => | příjmení = [1010] => | jméno = [1011] => | titul = Na Měsíc dostala člověka fantazie. Spisovatelé „předběhli“ NASA s odpočtem, raketami i Floridou [1012] => | periodikum = ČT24 [1013] => | vydavatel = Česká televize [1014] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2046426-na-mesic-dostala-cloveka-fantazie-spisovatele-predbehli-nasa-s-odpoctem-raketami-i [1015] => | datum vydání = 16. 7. 2019 [1016] => | jazyk = cs [1017] => | datum přístupu = 2021-05-11 [1018] => }} [1019] => [1020] => Nejvýznamnější byzantský román je od neznámého autora: ''[[Digenis Akritas]]''. Líčí příběh byzantského vojáka, který zabije draka a zažívá velkou lásku. Koncem 10. století byl vytvořen rozsáhlý lexikon ''[[Suda (slovník)|Suda]]''.{{Citace elektronického periodika [1021] => | titul = The Suda, a Massive Byzantine Encyclopedic Dictionary : History of Information [1022] => | periodikum = www.historyofinformation.com [1023] => | url = https://www.historyofinformation.com/detail.php?id=2502 [1024] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1025] => }} Je nesmírně cenný tím, že přepsal a uchoval tak řadu významných antických literárních děl, která se na západě ztratila. Autor monumentální encyklopedie Suda je neznámý, encyklopedické práci se ale věnoval například [[Fotios]]. K byzantským básníkům patřil [[Georgios Pisides]]. [1026] => [[Soubor:Dionysios Solomos - Google Art Project.jpg|vlevo|náhled|184x184pixelů|[[Dionysios Solomos]]]] [1027] => Za zakladatele moderní řecké literatury je považován [[Vitsentzos Kornaros|Visentzos Kornaros]], který v 16. stol. napsal jedno z nejvýznamnějších renesančních děl, ''[[Erotokritos]]'', milostný román zasazený do starověkých [[Athény|Athén]]. Velkou roli v ustavování moderní řecké kultury sehrálo na počátku 19. století [[Osvícenství|osvícenské]] hnutí ''Diafotismos.'' K jeho klíčovým představitelům patřili dva spisovatelé, [[Rigas Feraios]] a [[Adamantios Korais]], který vytvořil novodobou spisovnou řečtinu ([[Kathareusa|''kathareusu'']]), kterou v letech 1828–1835 shrnul ve slovníku ''Atakta''. Ve stejné době, kdy působili diafotisté, se na Jónských ostrovech ustavila básnická škola, jejím hlavním představitelem byl [[Dionysios Solomos]]. Jeho zřejmě nejznámějším dílem je ''Hymnus na svobodu'' (''Imnos is tin eleftherian'') z roku 1824. Jeho první dvě sloky jsou od roku 1865 textem [[Řecká hymna|řecké státní hymny]].{{Citace elektronického periodika [1028] => | titul = DIONYSIOS SOLOMOS - The national poet of Greece [1029] => | periodikum = www.ellines.com [1030] => | url = https://www.ellines.com/en/myths/19800-o-ethnikos-poiitis-tis-elladas/ [1031] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1032] => }}[[Soubor:Nikos Kazantzakis.jpg|náhled|[[Nikos Kazantzakis]]|237x237pixelů]]Po zisku nezávislosti v roce 1829 se centrum kulturního života přirozeně přesunulo do [[Athény|Athén]]. Zde se ustavila tzv. Nová athénská škola, někdy zvaná též palamasovská, to podle její nejvýraznější osobnosti, [[Kostis Palamas|Kostise Palamase]], který je mj. autorem textu [[Olympijská hymna|Hymny olympijských her]].{{Citace elektronického periodika [1033] => | titul = The oldest of the modern Olympic emblems is an anthem! - Olympic News [1034] => | periodikum = International Olympic Committee [1035] => | url = https://olympics.com/ioc/news/the-oldest-of-the-modern-olympic-emblems-is-an-anthem [1036] => | datum vydání = 2021-05-12 [1037] => | jazyk = en [1038] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1039] => }} Výraznou básnickou osobností konce 19. století byl [[Konstantinos Kavafis]], který jako první použil v řecké poezii [[volný verš]] a otevřel některá nová témata, jako byla např. [[homosexualita]].{{Citace periodika [1040] => | příjmení = Beaton [1041] => | jméno = Roderick [1042] => | titul = C. P. Cavafy: Irony and Hellenism [1043] => | periodikum = The Slavonic and East European Review [1044] => | datum vydání = 1981 [1045] => | ročník = 59 [1046] => | číslo = 4 [1047] => | strany = 516–528 [1048] => | issn = 0037-6795 [1049] => | url = https://www.jstor.org/stable/4208383 [1050] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1051] => }} Prosadil se i básník [[Jean Moréas]], který však splynul s francouzským kulturním prostorem. Na začátku 20. století svá vrcholná díla vytvořil [[Angelos Sikelianos]]. Prvním velkým moderním řeckým prozaikem se stal [[Alexandros Papadiamantis]]. [1052] => [1053] => Hvězdami meziválečné řecké poezie byli [[Kostas Kariotakis|Kostas Karyotakis]], [[Jorgos Seferis]] a [[Odysseas Elytis]]. Dva posledně jmenovaní nakonec za své dílo obdrželi i [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]]. K významným představitelům poválečné poezie patří [[Manolis Anagnostakis]] nebo komunisticky orientovaný [[Janis Ritsos]], v próze dosáhl světového věhlasu [[Nikos Kazantzakis]], stvořitel ''[[Řek Zorba|Řeka Zorby]]''. K nejznámějším současným autorům patří [[Dimitris Lyacos]]. [1054] => [1055] => Vlivnou novinářkou a vydavatelkou se ve Spojených státech stala [[Arianna Huffingtonová]].{{Citace elektronického periodika [1056] => | titul = Huffingtonová změnila svět on-line žurnalistiky. Nyní z webu odchází [1057] => | periodikum = iDNES.cz [1058] => | url = https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/profil-arianna-huffingtonova.A160813_174911_eko-zahranicni_rts [1059] => | datum vydání = 2016-08-13 [1060] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1061] => }} [1062] => [1063] => === Výtvarné umění a film === [1064] => [[Soubor:La curacion del ciego El Greco Dresde.jpg|náhled|[[El Greco]]: ''Kristus uzdravuje slepce'']] [1065] => Nejvýznamnějšími antickými sochaři byli [[Polykleitos]], [[Feidiás]] a [[Praxiteles]]. Ke slavným byzantským malířům [[Ikona|ikon]] patřil [[Theofanés Řek]], který ovlivnil i ruské malířství, neboť v Moskvě strávil závěr života.{{Citace elektronického periodika [1066] => | příjmení = [1067] => | titul = Theofanés Řek [1068] => | periodikum = www.cojeco.cz [1069] => | url = https://www.cojeco.cz/theofanes-rek [1070] => | jazyk = cs [1071] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1072] => }} [1073] => [1074] => Na Krétě působil v 16. století malíř [[El Greco]] (vlastním jménem Dominikos Theotokopulos), který se nakonec prosadil hlavně ve Španělsku, a je považován nejen za největšího řeckého malíře, ale je možná i nejslavnějším moderním (tedy neantickým a nebyzantským) Řekem vůbec.{{Citace elektronického periodika [1075] => | příjmení = [1076] => | jméno = [1077] => | titul = Velkolepý El Greco. Toledo připomíná 400 let od jeho smrti [1078] => | periodikum = ČT24 [1079] => | vydavatel = Česká televize [1080] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1043203-velkolepy-el-greco-toledo-pripomina-400-let-od-jeho-smrti [1081] => | datum vydání = 2014-03-17 [1082] => | jazyk = cs [1083] => | datum přístupu = 2023-04-11 [1084] => }} Akademický realismus reprezentoval v 19. století [[Nikolaos Gyzis]]. Ve [[Volos]]u se narodil malíř [[Giorgio de Chirico]], hlavní představitel tzv. [[Metafyzická malba|metafyzické malby]]''.'' [[Jannis Kounellis]] patřil k hnutí zvanému [[arte povera]]. [1085] => [1086] => Nejvýznamnějším výstavním prostorem v Řecku je [[Národní galerie – Muzeum Alexandrose Sutzose]] v Athénách. Vznikl roku 1878 na Athénské univerzitě, ale impuls k rozvoji přišel až když roku 1896 daroval právník Alexandros Sutzos státu svoji sbírku. [1087] => [1088] => Nejoceňovanějšími řeckými filmovými režiséry jsou [[Theo Angelopoulos]] a [[Costa-Gavras]], který emigroval do Francie. V Hollywoodu se akčními trháky prosadil [[George Pan Cosmatos]], tvoří tam i [[Jorgos Lanthimos]]. K nejslavnějším řeckým herečkám patří [[Irene Papasová]] a [[Katina Paxinou]]. [1089] => [1090] => === Památky === [1091] => [[Soubor:Κύρια όψη.jpg|náhled|[[Simonopetra]]]] [1092] => Na seznam [[Světové dědictví|Světového dědictví]] [[UNESCO]] byly zapsány [[Akropolis (Athény)|Akropole v Athénách]] (korunována známými chrámy [[Parthenón]], [[Erechtheion]] a [[Chrám Athény Niké]]), hora [[Athos]] se svou soustavou klášterů ([[Klášter Chilandar|Chilandar]], [[Iviron]], [[Velká lávra]], [[Klášter Rosikon|Rosikon]], [[Zograf]], [[Simonopetra]], [[Vatopedi]], [[Esfigmenu]] ad.), [[Bassai|Apollónův chrám v Bassai]], [[Delfy]], [[Délos]], [[Epidauros]], kláštery [[Klášter Dafnion|Dafnion]], [[Klášter Hosios Lukas|Hosios Lukas]] a [[Klášter Nea Moni|Nea Moni]] na [[Chios|Chiu]] a [[Meteora]] v [[Thesálie|Thesálii]], historické centrum [[Korfu (město)|Korfu]], [[Mykény]] a [[Tíryns]], [[Mystras]], [[Olympie]], [[Patmos]] ([[Klášter sv. Jana Theologa]]), [[Rhodos (město)|Rhodos]], [[Héraion na Samu|Héraion]] a [[Pythagoreion]] na [[Samos|Samu]], [[Soluň]] ([[Hagios Demetrios]], [[Hagia Sofia (Soluň)|Hagia Sofia]] ad.), [[Vergina]] a [[Filippoi|Filippi]]. Řecko ale nabízí mnoho dalších připomínek veliké antické historie: stadion [[Panathinaiko]], [[Chrám Dia Olympského (Athény)|Chrám Dia Olympského]], [[Věž větrů]], [[Héfaistův chrám]], [[Dionýsovo divadlo]], [[Akrokorint]], [[Odeon Héróda Attika]], [[Divadlo v Toriku]], [[Divadlo v Epidauru]] ad. Z mladších památek je to například [[Bílá věž (Soluň)|Bílá věž]] v Soluni nebo novoklasicistní [[Zappeion]] v Athénách. [1093] => [1094] => === Kuchyně === [1095] => {{Podrobně|Řecká kuchyně}} [1096] => [[Soubor:Flickr - cyclonebill - Græsk salat.jpg|náhled|[[Řecký salát]]]] [1097] => Řecká kuchyně je typickou středomořskou kuchyní. Obecně je velmi zdravá. Řekové konzumují velké množství [[Olivový olej|olivového oleje]], který je základem skoro každého jídla. Většina jídel pochází ze starověkého období, přestože mnohé mají dnes turecká jména, jako např. tradiční medový zákusek [[baklava]], o kterém se zmiňoval již spisovatel [[Athénaios]] v 2. stol. K tradičním řeckým jídlům patří pečené maso (zejména jehněčí a kozí), ryby a mořští živočichové, saláty (nejznámější je [[řecký salát]], v Řecku zvaný ''choriatiki),'' sýry (nejznámější je [[feta]]''),'' [[musaka]] (zapékaný lilek s rajčatovou omáčkou), [[suvlaki]] a [[gyros]], pastitsio, dolmades (vinné listy plněné ragú), různé druhy omáček na těstoviny a omáčka [[tzatziki]]. Řecké zákusky jsou medové a velmi sladké, existuje množství druhů, ale nejznámější je zmiňovaná baklava. [1098] => [1099] => Řecká kuchyně byla ovlivněna italskou kuchyní, z níž pocházejí jídla jako pastitsio, těstoviny či stifádo. Kvalitní je i řecké víno a alkoholické nápoje [[ouzo]], [[retsina]] a [[metaxa]]. Oblíbeným nápojem je i tradiční [[frappé]], které vzniklo v Řecku. [1100] => [1101] => == Věda a vzdělání == [1102] => Zakladateli evropské exaktní vědy (ačkoli oni se tehdy necítili být ještě nijak odděleni od filozofů) jsou [[Archimédés]], [[Eukleidés]], [[Pythagoras]], [[Démokritos]], [[Hippokratés]], [[Klaudios Ptolemaios]], [[Thalés z Milétu]], [[Galén]], [[Eratosthenés z Kyrény]], [[Anaximandros]], [[Hipparchos]], [[Hérón Alexandrijský]], [[Leukippos z Milétu]], [[Theofrastos]], [[Diofantos]], [[Aristarchos ze Samu]], [[Apollónios z Pergy]], [[Eudoxos z Knidu]], [[Poseidónios]], [[Pappos z Alexandrie]] nebo [[Archytas]].{{Citace elektronického periodika [1103] => | příjmení = Kuchař [1104] => | jméno = Martin [1105] => | titul = Jak se zrodily vědy ve starém Řecku? [1106] => | periodikum = 21stoleti.cz [1107] => | url = https://21stoleti.cz/2004/04/21/jak-se-zrodily-vedy-ve-starem-recku/ [1108] => | datum vydání = 2004-04-21 [1109] => | jazyk = cs [1110] => | datum přístupu = 2023-04-11 [1111] => }} [1112] => [[Soubor:Aristotle Altemps Inv8575.jpg|náhled|241x241bod|[[Aristotelés]], jeden z nejvýznamnějších myslitelů [[Starověk|antického]] období]] [1113] => [1114] => Ve starém Řecku vznikla filozofie. Nejvýznamnějšími filozofy byly [[Aristotelés]], [[Platón]], [[Sókratés|Sokratés]], [[Hérakleitos]], [[Epikúros]], [[Díogenés ze Sinópé]], [[Anaxagorás]], [[Parmenidés]], [[Zénón z Eleje]], [[Empedoklés]], [[Plótínos]], [[Xenofanés]], [[Prótagorás z Abdér]], [[Zénón z Kitia]], [[Antisthenés]], [[Epiktétos]], [[Gorgiás z Leontín]], [[Aristippos z Kyrény]], [[Pyrrhón z Élidy]] či "poslední Helén", filozofka [[Hypatia z Alexandrie|Hypatia]], jakkoli postava spíše symbolická.[[Soubor:Herodot .jpg|náhled|vlevo|Řecký historik [[Hérodotos]], nazývaný otcem dějepisu|249x249pixelů]]I oblast dnešních [[Společenské vědy|humanitních a sociálních věd]] má své otce zakladatele na Peloponésu, [[Hérodotos]] a [[Thúkydidés]] jsou otci dějepravy, v jejich stopách šel v římských časech [[Polybios]]. [[Díogenés Laertios]] sepsal první dějiny filozofie. Jedním z prvních teoretických ekonomů byl [[Xenofón]]. [1115] => [1116] => Intelektuálními oporami řecko-římské, posléze východořímské či byzantské civilizace byli [[Atanáš]], [[Basileios Veliký]], [[Řehoř z Nazianzu]], [[Jan Zlatoústý]], [[Eusebios z Kaisareie]], [[Řehoř z Nyssy]], [[Kléméns Alexandrijský]], [[Cassiodorus]], [[Jan Malalas]], [[Jan z Damašku]], [[Konstantin VII. Porfyrogennétos]], i české dějiny silně ovlivňující [[Cyril a Metoděj]], [[Prokopios z Kaisareie]], [[Michael Psellos]], [[Gregorios Palamas]], [[Niketas Choniates]], [[Ioannes Zonaras]], [[Georgios Gemistos Pléthón]], [[Georgios Pachyméres]], [[Georgios Akropolites]] a [[Basilius Bessarion]], který musel z Konstantinopole prchat před Turky. [1117] => [1118] => Na území Osmanské říše se prosadil například geograf [[Jakút al-Hamawí ar-Rúmí]], rovněž původem Řek. [1119] => [[Soubor:Caratheodory constantin.jpg|náhled|271x271pixelů|[[Constantin Carathéodory]]]] [1120] => Jedním z nejvýznamnějších novověkých vědců byli matematik [[Constantin Carathéodory]] či astronom [[Eugène Michel Antoniadi]]. Oba působili většinu života ve Francii, stejně jako informatik [[Joseph Sifakis]], který roku 2007 získal [[Turingova cena|Turingovu cenu]], nejprestižnější ocenění v oblasti počítačové vědy.{{Citace elektronického periodika [1121] => | titul = Joseph Sifakis - A.M. Turing Award Laureate [1122] => | periodikum = amturing.acm.org [1123] => | url = https://amturing.acm.org/award_winners/sifakis_1701095.cfm [1124] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1125] => }} Významným informatikem je i [[Christos Papadimitriou]]. V USA dosáhl věhlasu, díky svému PAP testu, lékař [[Georgios Papanikolaou]]. [[Alec Issigonis]] byl důležitým automobilovým konstruktérem, z jeho dílny pochází slavný britský vůz [[Mini]].{{Citace elektronického periodika [1126] => | příjmení = Dragoun [1127] => | jméno = Aleš [1128] => | titul = Mini slaví šedesátku, Issigonisovo veledílo dobylo i svět rallye [1129] => | periodikum = auto.cz [1130] => | url = https://www.auto.cz/mini-slavi-sedesatku-issigonisovo-veledilo-dobylo-i-svet-rallye-1-dil-131029 [1131] => | datum vydání = 20. 9. 2019 [1132] => | jazyk = cs [1133] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1134] => }} [1135] => [1136] => Nejznámějším novořeckým filozofem je patrně [[Cornelius Castoriadis]], sociologem [[Nicos Poulantzas]]. Archeolog [[Spyridon Marinatos]] objevil v roce 1967 [[Mínojská civilizace|mínojské]] město [[Akrotiri (archeologické naleziště)|Akrotiri]] na ostrově [[Théra (ostrov)|Santorini]].{{Citace periodika [1137] => | titul = Spyridon Marinatos, Discoverer Of City Ruined in 1500 R.C., Dies [1138] => | periodikum = The New York Times [1139] => | datum vydání = 1974-10-03 [1140] => | issn = 0362-4331 [1141] => | jazyk = en-US [1142] => | url = https://www.nytimes.com/1974/10/03/archives/spyridon-marinatos-discoverer-of-city-ruined-in-1500-bc-dies.html [1143] => | datum přístupu = 2023-04-11 [1144] => }} [1145] => [1146] => Řecko má poměrně vyspělý systém školské správy, která zaručuje kvalitní vzdělání. Struktura školského systému je zčásti podobná tomu v Česku. Začíná se v tzv. lidové škole ''(Dimotiko scholio)'', pak se pokračuje střední školou ''(Gymnasio)'' a středoškolské vzdělání se dokončuje na lyceu ''(Lykie),'' nebo na Odborné-technické škole ''(Technika ke epangelmatika ekpedeftiria).'' Po absolvování střední školy se může pokračovat výukou na univerzitě ''(Panepistimio).'' Řecko má mnoho univerzit, které patří mezi nejkvalitnější v Evropě. Známá je Athénská akademie ''(Akadimia Athinon)'', Národní a Kapodistriasova univerzita v Aténách ''(Ethnikon ke Kapodistriakon Panepistimion Athinon)'' a nejvýznamnější univerzitou Řecka a celého [[Balkán]]u je Aristotelova univerzita v Soluni ''(Aristotelio Panepistimio Thessalonikis).'' [1147] => [1148] => == Sport == [1149] => [[Soubor:Louis entering Kallimarmaron at the 1896 Athens Olympics.jpg|náhled|První olympijské hry roku 1896 v Athénách]] [1150] => [[Soubor:Nikos Galis Panathinaikos 1992.jpg|náhled|238x238pixelů|[[Nikos Galis]]]] [1151] => Starověké Řecko pořádalo soutěže zvané [[Antické olympijské hry|olympijské hry]]. Byly pořádány od 8. století př. n. l. do přelomu 4. a 5. století, každé čtyři roky v [[Olympie|Olympii]]. Konaly se v srpnu nebo září k poctě boha [[Zeus|Dia]]. Klasickými disciplínami byly běh (nahých atletů, nebo těžkooděnců), hod diskem, hod oštěpem, skok do dálky se závažím, různé druhy zápasu (''orthopalé'', ''katopalé'', ''pygmé'', ''pankration''), ale také třeba soutěž trubačů.{{Citace monografie [1152] => [1153] => | příjmení = Zamarovský [1154] => [1155] => | jméno = Vojtěch [1156] => [1157] => | odkaz na autora = Vojtěch Zamarovský [1158] => [1159] => | titul = Vzkříšení Olympie, [1160] => [1161] => | vydání = 2 [1162] => [1163] => | vydavatel = [[Knižní klub]] [1164] => [1165] => | místo = Praha [1166] => [1167] => | rok = 2003 [1168] => [1169] => | počet stran = 260 [1170] => [1171] => | isbn = 80-242-0932-2 [1172] => [1173] => }} Na starověké hry navázaly na konci 19. století novodobé [[olympijské hry]], proto se ty první, roku [[Letní olympijské hry 1896|1896]], odehrály v řeckých Athénách.{{Citace elektronického periodika [1174] => | titul = Olympijské výročí: před 125 lety byly zahájeny první novodobé hry [1175] => | periodikum = E15.cz [1176] => | url = https://www.e15.cz/magazin/olympijske-vyroci-prvni-novodobe-hry-zacaly-pred-125-lety-1379344 [1177] => | jazyk = cs [1178] => | datum přístupu = 2021-05-11 [1179] => }} Roku [[Letní olympijské hry 2004|2004]] se v Athénách konaly olympijské hry znovu.{{Citace elektronického periodika [1180] => | titul = Olympijské hry 2004 budou přes pochybnosti v Aténách [1181] => | periodikum = iROZHLAS [1182] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [1183] => | vydavatel = Český rozhlas [1184] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [1185] => | url = https://www.irozhlas.cz/sport/olympijske-hry-2004-budou-pres-pochybnosti-v-atenach-_200011240000_mkral [1186] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1187] => }} [[Demetrius Vikelas]] byl prvním předsedou [[Mezinárodní olympijský výbor|Mezinárodního olympijského výboru]].{{Citace elektronického periodika [1188] => | titul = DEMETRIUS VIKELAS - The first President of International Olympic Committee [1189] => | periodikum = www.ellines.com [1190] => | url = https://www.ellines.com/en/myths/13925-the-first-president-of-international-olympic-committee/ [1191] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1192] => }} [1193] => [[Soubor:Charisteas' Siegtreffer im Finale der Euro 2004.jpg|vlevo|náhled|Řečtí fotbalisté ve finále [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2004|ME 2004]]]] [1194] => Na novodobých olympijských hrách jsou Řekové nejúspěšnější v atletice. Zlato mají například překážkářky [[Voula Patoulidou]] a [[Fani Chalkiáová]], běžec na 200 metrů [[Konstantinos Kenteris]], chodkyně [[Athanasia Tsumeleka]], skokanka o tyči [[Katerina Stefanidiová]]{{Citace elektronického periodika [1195] => | titul = Report: women's pole vault final – Rio 2016 Olympic Games {{!}} REPORT {{!}} World Athletics [1196] => | periodikum = www.worldathletics.org [1197] => | url = https://www.worldathletics.org/news/report/rio-2016-women-pole-vault-final [1198] => | datum přístupu = 2021-05-12 [1199] => }} nebo dálkaři [[Konstantinos Tsiklitiras]] a [[Miltiadis Tentoglou]].{{Citace elektronického periodika [1200] => | titul = Drama v dálce vyhrál Řek Tentoglu, Hassanová má první zlato [1201] => | periodikum = www.ceskenoviny.cz [1202] => | url = https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/drama-v-dalce-vyhral-rek-tentoglu-hassanova-ma-prvni-zlato/2071648 [1203] => | jazyk = cs [1204] => | datum přístupu = 2021-08-05 [1205] => }} Velkým hrdinou prvních novodobých her v Athénách byl vítěz [[Maratonský běh|maratonu]] [[Spyridon Luis]], byl po něm i pojmenován [[Olympijský stadion (Athény)|olympijský stadion]] v Athénách.{{Citace elektronického periodika [1206] => | příjmení = Wenig [1207] => | jméno = Jörg [1208] => | titul = A marathon legend revisited [1209] => | periodikum = Worldathletics.org [1210] => | url = https://worldathletics.org/news/news/a-marathon-legend-revisited [1211] => | datum vydání = 2004-08-27 [1212] => | datum přístupu = 2023-07-05 [1213] => }} Úspěšná je řecká vzpěračská škola, vzpěrači [[Pyrros Dimas]] a [[Akakios Kakiasvilis]] mají tři zlaté olympijské medaile. [1214] => [1215] => Řekové jsou úspěšní v [[basketbal]]u. [[Řecká mužská basketbalová reprezentace|Muži]] se stali dvakrát [[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů|mistry Evropy]] ([[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů 1987|1987]], [[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů 2005|2005]]). Slavnými basketbalisty byli [[Nikos Galis]], [[Theodoros Papaloukas]], [[Panagiotis Fasoulas]], [[Dimitris Diamantidis]], v posledních letech pak zejména [[Jannis Antetokunmpo]]. Nejúspěšnějším basketbalovým týmem je [[Panathinaikos BC]], který šestkrát vyhrál [[Euroliga v basketbalu|Euroligu]], [[Olympiakos Pireus (fotbal)|Olympiakos BC]] třikrát. [[Řecká fotbalová reprezentace|Fotbalisté Řecka]] se v roce [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2004|2004]] stali [[Mistrovství Evropy ve fotbale|mistry Evropy]].{{Citace elektronického periodika [1216] => | příjmení = Vait [1217] => | jméno = Martin [1218] => | titul = Momenty Eura: Řecký ultradefenzivní zázrak (2004) [1219] => | periodikum = ČT sport [1220] => | url = https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/fotbal/me/me-2016/momenty-eura-recky-ultradefenzivni-zazrak-2004/5bdb77c60d663b6fe8a42fb6 [1221] => | jazyk = cs [1222] => | datum přístupu = 2021-05-11 [1223] => }} Velmi populární je v Řecku též [[vodní pólo]], muži i ženy mají stříbro z olympiády, ženy jsou mistryněmi světa z roku 2011.{{Citace elektronického periodika [1224] => | příjmení = Papapostolou [1225] => | jméno = Anastasios [1226] => | titul = Greece World Champion in Women's Water Polo [1227] => | periodikum = Greek Reporter [1228] => | url = https://greekreporter.com/2011/07/29/greece-world-champion-in-womens-water-polo/ [1229] => | datum vydání = 2011-06-29 [1230] => | datum přístupu = 2023-07-05 [1231] => }} [[Řecká mužská volejbalová reprezentace|Řečtí volejbalisté]] mají bronz z [[Mistrovství Evropy ve volejbale mužů|mistrovství Evropy]] ([[Mistrovství Evropy ve volejbale mužů 1987|1987]]). [1232] => [1233] => Mezi světovou špičku se propracoval tenista [[Stefanos Tsitsipas]], finalista [[French Open|Roland Garros]] i [[Australian Open]] a vítěz [[Turnaj mistrů|Turnaje mistrů]] z roku 2019.{{Citace elektronického periodika [1234] => | příjmení = [1235] => | jméno = [1236] => | titul = Tsitsipas slaví triumf v Turnaji mistrů. Ve finále udolal Thiema [1237] => | periodikum = iDNES.cz [1238] => | url = https://www.idnes.cz/sport/tenis/turnaj-mistru-londyn-finale.A191117_183319_tenis_rou [1239] => | datum vydání = 2019-11-17 [1240] => | jazyk = cs [1241] => | datum přístupu = 2023-07-05 [1242] => }} Tenistka [[Maria Sakkariová]] dosáhla na úroveň grandslamového semifinále. [1243] => [1244] => == Odkazy == [1245] => === Reference === [1246] => {{Překlad|en|Greece|1186116748}} [1247] => [1248] => [1249] => === Literatura === [1250] => * {{Citace monografie | příjmení = Hradečný | jméno = Pavel | spoluautoři = a kol. | rok = 2009 | titul = Dějiny Řecka | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | stránky = | poznámka = | isbn = 978-80-7106-883-9}} [1251] => * {{Citace monografie | příjmení = Dostálová | jméno = Růžena | spoluautoři = a kol. | rok = 2002 | titul = Řecko | vydavatel = Libri | místo = Praha | stránky = | poznámka = | isbn = 80-7277-110-8}} [1252] => [1253] => === Související články === [1254] => * [[Dějiny Řecka]] [1255] => * [[Řecké království]] [1256] => * [[Starověká Makedonie]] [1257] => * [[Starověké Řecko]] [1258] => * [[Řecká vojenská junta|Řečtí plukovníci]] [1259] => * [[Řecká hudba]] [1260] => * [[Řecký folklór]] [1261] => [1262] => === Externí odkazy === [1263] => * {{Commonscat}} [1264] => * {{Wikicesty|průvodce=Řecko}} [1265] => * {{Wikicitáty|téma=Řecko}} [1266] => * {{Wikislovník|heslo=Řecko}} [1267] => * {{Wikizprávy|kategorie=Řecko}} [1268] => * {{Osmrelace|192307}} [1269] => [1270] => [1271] => * {{cs}} [http://www.mzv.cz/athens Velvyslanectví ČR v Řecku] [1272] => * {{cs}} [http://www.euroskop.cz/43567/111033/clanek/recko/zakladni-informace-/ Řecko na euroskop] [1273] => * {{cs}} [https://web.archive.org/web/20071215094423/http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/recko Informace českého ministerstva práce a sociálních věcí] [1274] => * {{de}} [http://service.spiegel.de/digas/servlet/jahrbuch?L=GRC Řecko v atlasu zemí časopisu Spiegel] [1275] => * {{Citace elektronické monografie | titul = Greece - Amnesty International Report 2011 | url = http://www.amnesty.org/en/region/greece/report-2011 | datum přístupu = 2011-08-09 | vydavatel = Amnesty International | jazyk = anglicky | url archivu = https://web.archive.org/web/20110808061434/http://www.amnesty.org/en/region/greece/report-2011 | datum archivace = 2011-08-08 | nedostupné = ano }} [1276] => * {{Citace elektronické monografie | korporace = Bureau of European and Eurasian Affairs | titul = Background Note: Greece | url = http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/3395.htm | datum vydání = 2010-11-23 | datum přístupu = 2011-08-09 | vydavatel = U.S. Department of State | jazyk = anglicky}} [1277] => * {{Citace elektronické monografie | korporace = CIA | odkaz na korporaci = Central Intelligence Agency | titul = The World Factbook - Greece | url = https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gr.html | datum aktualizace = 2011-07-05 | datum přístupu = 2011-08-09 | jazyk = anglicky | url archivu = https://web.archive.org/web/20160825033157/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gr.html | datum archivace = 2016-08-25 | nedostupné = ano }} [1278] => * {{Citace elektronické monografie | korporace = Zastupitelský úřad ČR v Athénách | titul = Souhrnná teritoriální informace: Řecko | url = http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/recko-2011-06-29.pdf | datum vydání = 2011-06-29 | datum přístupu = 2011-08-09 | vydavatel = Businessinfo.cz | jazyk = česky | url archivu = https://web.archive.org/web/20120111135711/http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/recko-2011-06-29.pdf | datum archivace = 2012-01-11 | nedostupné = ano }} [1279] => * {{Citace elektronické monografie | příjmení = Bowman | jméno = John S | spoluautoři = a kol. | titul = Greece | url = http://www.britannica.com/EBchecked/topic/244154/Greece | datum přístupu = 2011-08-09 | vydavatel = Encyclopaedia Britannica | jazyk = anglicky}} [1280] => [1281] => {{Řecko}} [1282] => {{Navboxes [1283] => | title = [[Soubor:Gnome-globe.svg|22px]] Geografická lokalizace [1284] => | list = {{Evropa}} [1285] => {{Státy ležící na břehu Středozemního moře}} [1286] => }} [1287] => {{Navboxes [1288] => | title = Členství v mezinárodních organizacích [1289] => | list = {{EU}} [1290] => {{NATO}} [1291] => {{Evropský hospodářský prostor (EHP)}} [1292] => }} [1293] => {{Autoritní data}} [1294] => {{Portály|Řecko}} [1295] => [1296] => [[Kategorie:Řecko| ]] [1297] => [[Kategorie:Státy Evropy]] [1298] => [[Kategorie:Balkánské státy]] [1299] => [[Kategorie:Jihovýchodoevropské státy]] [1300] => [[Kategorie:Státy NATO]] [1301] => [[Kategorie:Státy EU]] [1302] => [[Kategorie:Státy Unie pro Středomoří]] [1303] => [[Kategorie:Místa v Novém zákoně]] [1304] => [[Kategorie:Republiky]] [1305] => [[Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1821]] [1306] => [[Kategorie:Transkontinentální státy]] [1307] => [[Kategorie:Řecky mluvící státy a území]] [1308] => [[Kategorie:Státy Mezinárodní organizace frankofonie]] [] => )
good wiki

Řecko

Řecko ( nebo ), plným názvem Řecká republika , je stát v jihovýchodní Evropě, který se nachází na jižním cípu Balkánského poloostrova. Řecko sousedí na severozápadě s Albánií, na severu se Severní Makedonií a Bulharskem a na východě s Tureckem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Kréta','Athény','Pravoslaví','Peloponés','Soluň','Thesálie','Albánie','Středomoří','Osmanská říše','Epirus','Byzantská říše','Turecko'

Albánie

Athény

Athény jsou hlavním a největším městem Řecka.

Epirus

Kréta

Peloponés

Pravoslaví

Pravoslaví je jedním z hlavních křesťanských církevních proudů, který se rozvinul východním směrem z římskokatolické církve.

Soluň

Středomoří

Thesálie

Turecko