Array ( [0] => 15529243 [id] => 15529243 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Šílenství [uri] => Šílenství [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Možná hledáte|hororový film [[John Carpenter|Johna Carpentera]] z roku [[1995]], viz [[Šílenství (film, 1995)]]}} [1] => '''Šílenství''' je ztráta [[rozum]]ového úsudku, pomatenost, nepříčetnost, bláznovství. Přesněji [[psychopatologie]] chápe šílenství jako různé formy pomatení a duševních chorob. [2] => [3] => Pojetí šílenství závisí od doby, místa, [[kultura|kultury]]. Každá [[společnost]] vidí v šílenství nějaký souhrn [[rys]]ů, původně nápadných jako odchylky od průměru. V některých tradičních společnostech by ten, koho by běžný dnešní Evropan označil jako šílence, byl přijímán pozitivně, protože v něm přebývá [[duch]], a je tedy povolán k důležitým úlohám ([[šaman]], [[čaroděj]]). [4] => [5] => Postoj k šílenství se v [[Evropa|Evropě]] od [[středověk]]u výrazně měnil od [[sympatie]] až k zavržení a [[policie|policejnímu]] dohledu či lékařské kontrole. Na [[Západní kultura|Západě]] se šílenství postupně stalo záporným rubem [[racionalita|racionality]] v důsledku zdánlivého nedostatku přizpůsobivosti, hlavně k práci, a v důsledku odporu k životním normám ([[rodina]], [[hierarchie]]) a nerespektování zvyklostí. [6] => [7] => Přirozený jazyk často dává slovo ''šílenec'' do souvislosti s [[Pejorativum|pejorativním]] označením. Od těchto negativních emočních asociací však musí být [[lékařská terminologie]] oproštěna. Proto se v současnosti (na počátku třetího tisíciletí) používá neutrální termín ''psychotik'' (česky ''šílenec'') a místo šílenství pak [[psychóza]].[[Cyril Höschl|Höschl, C.]] - Janíček, J. (2004): ''Cyril Höschl. Kde bydlí lidské duše''. Praha: Portál. [8] => [9] => == Šílenství jako odlišné vnímání == [10] => V minulých dobách (v menší míře i v současnosti) byli tímto termínem označováni i lidé, kteří se nápadně odlišovali svým vysokým intelektem a rozvinutou fantazií. Obraznost ducha byla ve druhé polovině 19. století ztotožňována s konkrétní psychickou poruchou.{{Citace monografie [11] => | příjmení = Poe [12] => | jméno = Edgar Allan [13] => | titul = [[Krajina stínů]] [14] => | vydavatel = Aurora [15] => | místo = Praha [16] => | rok = 1998 [17] => | kapitola = Edgar Allan Poe a výtvarný symbolismus [18] => | strany = 347–350 [19] => | isbn = 80-85974-44-4 [20] => }} [21] => :„Některé z nejhlubších poznatků – a snad ty nejhlubší poznatky vůbec – děkují za svůj vznik mocně vznícené obrazivosti...“ Edgar Allan Poe: K podstatě básnictví, Rudolf Škeřík, 1928, str. 78 [22] => Mnoho z literárních rozervanců a psychotiků mělo své konkrétní předobrazy ve skutečném světě. Výjimečnost charakterizovala nejen uměleckou tvorbu autora, nýbrž často i jeho osobní život. Realita těchto géniů se prolínala s fantaskním snovým světem. [23] => [24] => Psychiatrie prodělávala bouřlivý rozvoj , což se projevilo i v nových diagnostických a terapeutických názorech. Bénedicte Auguste Morel mimo normalitu vidí nejen zločince a vyděděnce, ale i nadprůměrně nadané osoby. Morelovy myšlenky dále rozpracoval italský psychiatr Cesare Lombrosa, jenž ve své publikaci ''Génius a šílenství'' přímo spojoval genialitu se šílenstvím, resp. s [[epilepsie|epilepsií]]. [25] => Morelovým stoupencem byl i rakouský psychiatr [[Richard von Krafft-Ebing]], autor knihy ''Psychopathia sexualis'' z r. 1886. Velké diskuze vyvolala kniha [[budapešť]]ského rodáka [[Max Nordau|Maxe Nordaua]], ''Degenerace''. [26] => [27] => Historik umění [[Rudolf Wittkower]] v knize ''Zrozen pod Saturnem'' cituje slova [[Seneca|Senecy]]: [28] => :„Nikdy neexistoval talent bez nějakého doteku šílenství“ [29] => a poznamenává, že „umělec byl ze společnosti vydělen již dávno, nová byla pouze optika takového vydělení.“ [[Edgar Allan Poe]] se k pomyslnému tématu nepřímo vyjádřil takto: [30] => :„Nazývali mne šílencem, ale dosud není rozřešena otázka, není-li právě šílenství nejvyšší inteligencí; zda mnoho slavných činů, mnoho hlubokých myšlenek nepramení z choroby myšlení, z mysli povznesené na úkor průměrného rozumu.“Maska červené smrti, Anna Bečková, 1927, str. 25 [31] => [32] => [[Marcel Proust]] ve svém díle [[Hledání ztraceného času]] (oddíl Svět Guermantových) pojí neurózu s uměleckou tvorbou: [33] => :„Všechno, co známe velkého, máme od nervózních osob...Nikdy nebude svět vědět, za co všechno jim vděčí, a hlavně co vytrpěli, aby mu to mohli dát. Vychutnáváme rafinovanou hudbu, krásné obrazy, tisícero jemných požitků, ale nevíme, kolik bezesných nocí stály ty, kteří je vymysleli, co pláče, záchvatů křečovitého smíchu, kopřivek, astmat, epilepsií a úzkosti ze smrti...“''[[Hledání ztraceného času]]'' III, [[Odeon]], 1980, str. 312 [34] => [35] => [[Antonin Artaud]], jenž nedobrovolně strávil dlouhou dobu na psychiatrické klinice, ve svých textech zastává nekompromisní stanovisko: [36] => :„Proto prohnilá společnost vymyslela psychiatrii, aby se ubránila vyšetřování jistých jasnozřivých vyvolenců, jejichž věštecké schopnosti jsou jí na obtíž...Co je vlastně nefalšovaný choromyslný? Je to člověk, jenž se raději stal šílencem v tom smyslu, jak to chápe společnost, než by se zpronevěřil jisté nejvyšší představě o lidské cti. Proto nechala společnost ve svých ústavech zadusit všechny, jichž se chtěla zbavit nebo se před nimi ubránit, protože se odmítli zúčastnit jistých obludných špinavostí. Neboť choromyslný je také člověk, jehož společnost odmítá vyslechnout a jemuž chce zabránit ve zveřejnění nesnesitelných pravd.“''Texty I'', Herrmann & synové, 1995, str. 251-256 [37] => [38] => [[Michel Foucault]] se dopracoval k obdobným závěrům ve své knize ''[[Dějiny šílenství]]'': [39] => :„Šílenství...je to poslední, co zbývá pod snem i pod všemi příznaky bestiality: konec a začátek všeho... znamená řvoucí a zkroucený Idiot, snažící se vymanit z vězení nicoty, zrod prvního člověka a jeho první pohyb ke svobodě, nebo poslední záškub posledního umírajícího? Nepředává toto šílenství, jež svazuje a rozděluje čas, jež stáčí svět do smyčky noci a je zcela cizí zkušenosti své doby, nepředává těm, kdo jsou mu otevřeni – Nietzsche a Artaud – onen šepot osvíceneckého ne-rozumu, v němž byla řeč o noci a nicotě?“''[[Dějiny šílenství]]'', Nakladatelství Lidové noviny, 1994, str. 200-201 [40] => [41] => == Odkazy == [42] => [43] => === Reference === [44] => [45] => [46] => === Související články === [47] => * [[neuróza]] [48] => * [[psychóza]] [49] => === Externí odkazy === [50] => * {{Commonscat}} [51] => * {{Wikislovník|heslo=šílenství}} [52] => * {{Wikicitáty|téma=Šílenství}} [53] => * [[Bohuslav Brouk]] (1937): [http://bohuslavbrouk.wordpress.com/2010/03/30/b-brouk-patologie-zivotni-zdatnosti-1937/ ''Patologie životní zdatnosti''], Praha: Alois Srdce – studie věnovaná otázkám šílenství a geniality [54] => {{Autoritní data}} [55] => [56] => [[Kategorie:Šílenství| ]] [57] => [[Kategorie:Sociologie]] [58] => [[Kategorie:Psychiatrie]] [59] => [[Kategorie:Duševní poruchy]] [] => )
good wiki

Šílenství

Šílenství je ztráta rozumového úsudku, pomatenost, nepříčetnost, bláznovství. Přesněji psychopatologie chápe šílenství jako různé formy pomatení a duševních chorob.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'psychóza','rozum','Hledání ztraceného času','Edgar Allan Poe','Rudolf Wittkower','epilepsie','budapešť','hierarchie','rodina','racionalita','lékařská terminologie','Západní kultura'

Budapešť

Epilepsie

Hierarchie

Hierarchie je termín používaný ve vědeckých oborech, v náboženství, v politice a ve společnosti obecně.

Psychóza

Racionalita

Rodina

Rozum