Array ( [0] => 14668848 [id] => 14668848 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Žerotínové [uri] => Žerotínové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=moravském šlechtickém rodu|druhý=jiném, českém šlechtickém rodu|stránka=Žerotínové (Čechy)}} [1] => {{Infobox - dynastie [2] => | jméno = Žerotínové
(Zierotinové) [3] => | znak = Žerotínové erb Zašová.jpg [4] => | velikost znaku = 150px [5] => | popisek = Erb Žerotínů nad vstupem do [[Kostel Navštívení Panny Marie (Zašová)|kostela Navštívení Panny Marie]] v [[Zašová|Zašové]] [6] => | země =
{{Vlajka a název|České království}}
{{Vlajka a název|Markrabství moravské}} [7] => | mateřská dynastie = [8] => | tituly = [[Vladyka|Vladykové]], od roku 1478 [[Baron|svobodní páni]], od roku 1706 [[říšský hrabě|říšská hrabata]] [9] => | zakladatel = [[Blud z Bludova|Blud]] [10] => | mýtický zakladatel = Oleg [11] => | rok založení = [[12. století]] [12] => | konec vlády = [13] => | meč = 1985 [14] => | přeslice = [15] => | současná hlava = [16] => | větve rodu = * falkenberská [17] => * fulnecko-bludovská [18] => * losinsko-vízmberská [19] => * meziříčská [20] => * náměšťská [21] => * starojičínská [22] => * strážnická [23] => }} [24] => '''Žerotínové''' (dříve ve [[Staročeština|staré češtině]] též ''Zierotinové'') byli moravský [[Šlechta|šlechtický]] rod. Připomínají se již ve 13. století, [[Svobodný pán|panského stavu]] dosáhli v roce 1478, kdy již vlastnili značný majetek na Moravě. Během 16. století pronikli Žerotínové mezi nejvýznamnější rodiny Moravského markrabství a v několika větvích nechali postavit řadu hodnotných [[Renesance|renesančních]] zámků ([[Moravská Třebová (zámek)|Moravská Třebová]], [[Přerov (zámek)|Přerov]], [[Náměšť nad Oslavou (zámek)|Náměšť nad Oslavou]], [[Břeclav (zámek)|Břeclav]], [[Dřevohostice]], [[Hustopeče nad Bečvou (zámek)|Hustopeče nad Bečvou]], [[Ruda nad Moravou (zámek)|Ruda nad Moravou]]). Ze žerotínských renesančních sídel jsou dodnes nejvýznamnější [[Velké Losiny (zámek)|Velké Losiny]]. Na přelomu 16. a 17. století ze široce rozvětveného rodu vynikli dva významní představitelé [[České stavovské povstání|stavovské opozice]], [[Karel starší ze Žerotína]] a [[Ladislav Velen ze Žerotína]], oba zastávali funkci [[Moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]]. Většina Žerotínů po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] ztratila svůj majetek v [[Pobělohorské konfiskace|konfiskacích]].[[Tomáš Knoz|KNOZ, Tomáš]]: ''Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti a obecné aspekty'', [[Matice moravská]], Brno, 2006; ''tabulka na s. 796–801'' ISBN 80-210-4130-7 Do pobělohorského období přetrvaly tři rodové linie, meziříčská (vymřela po meči r. 1692), falkenberská (vymřela po meči r. 1779) a losinsko-vízmberská. S Žerotíny na Velkých Losinách jsou spojeny [[čarodějnické procesy]] na [[Šumperk|Šumpersku]] koncem 17. století. V této linii získal rod [[hrabě]]cí titul (1706) a až do 20. století sídlil na nejstarším rodovém sídle v [[Bludov (okres Šumperk)|Bludově]]. Posledním významným představitelem rodu byl [[Karel Emanuel ze Žerotína]] (1850–1934), [[Moravské místodržitelství|místodržitel na Moravě]] v letech 1900–1906. Jeho prasynovcem Ladislavem rod v roce 1985 vymřel po meči. [[Soubor:BludovErbZerotin.jpg|náhled|Erb Žerotínů na rodové hrobce v [[Bludov (okres Šumperk)|Bludově]].]] [25] => [26] => == Nejstarší dějiny rodu == [27] => [[Soubor:Stary_Jicin_Castle10.JPG|thumb|left|[[Starý Jičín (hrad)|Hrad Starý Jičín]], jedno z hlavních rodových sídel 1500–1622]] [28] => Původem stará [[Morava|moravská]] vladycká rodina byla roku 1478 povýšena do [[Panský stav|panského stavu]] a v roce 1706 císařem [[Josef I. Habsburský|Josefem I.]] do říšského [[hrabě]]cího stavu (pro [[země Koruny české]] potvrzen 1712). Jejich původ je odvozován od Bluda, který je k roku 1213 zmiňován coby markraběcí kastelán v [[Přerov]]ě.{{Citace monografie [29] => | příjmení = Stibor [30] => | jméno = Jiří [31] => | titul = Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada [32] => | redaktoři = Milan Myška, Lumír Dokoupil [33] => | vydání = První [34] => | vydavatel = Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia [35] => | místo = Ostrava [36] => | rok vydání = 2007 [37] => | kapitola = ze Žerotína [38] => | strany = 79–81 [39] => | svazek = 10. (22.) [40] => | typ svazku = Sešit [41] => | poznámka = Dále jenom Stibor (2007) [42] => }} Bludův stejnojmenný vnuk, kastelán v Přerově a v [[Olomouc|Olomouci]], dal patrně někdy po roce 1250 zbudovat hrad [[Bludov (hrad)|Bludov]] u Šumperka, v jehož blízkosti vyrostla také stejnojmenná ves. Tuto vesnici a zdejší panství Žerotínové několikrát ztratili, ale vždy ji znovu získali do svého vlastnictví, a [[Bludov_(zámek)|zdejší zámek]] zůstal sídlem rodu až do 20. století. [43] => [44] => Predikát „ze Žerotína“ (někdy uváděný též jako „''z Žerotína''“) pak připomíná ves [[Žerotín (okres Olomouc)|Žerotín]] u [[Šternberk|Šternberka]], kterou Bludovo potomstvo získalo patrně na sklonku 13. století; zřejmě poprvé se podle Žerotína psal Viktor, jinak řečený ze Sukolomi, v roce 1329.Stibor (2007), s. 81. Vesnice se v majetku rodu nacházela až do druhé poloviny 15. století, kdy byla Bernardem ze Žerotína směněna s proboštem šternberského [[Augustiniáni kanovníci|augustiniánského]] kláštera za vesnice [[Roštění]], [[Vítonice (okres Kroměříž)|Vítonice]], [[Všetuly]] a pusté Kladeruby poblíž [[Kroměříž|Kroměříže]], což bylo do zemských desek zapsáno v roce 1480.Stibor (2007), s. 99-100.{{Citace monografie [45] => | příjmení = Hosák [46] => | jméno = Ladislav [47] => | titul = Historický místopis země Moravskoslezské [48] => | vydání = 2 [49] => | vydavatel = Academia [50] => | místo = Praha [51] => | rok vydání = 2004 [52] => | strany = 497 [53] => | isbn = 80-200-1225-7 [54] => }} [55] => [56] => Zakladatelem majetkového a společenského vzestupu Žerotínů byl Jan starší (cca 1435–1499), Bernardův bratr, který byl přívržencem [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]. V roce 1479 byl přijat do panského stavu, poté byl [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšším moravským sudím]] (1480–1482). Získal panství [[Šumperk]] a [[Fulnek]], pohřben je ve svém dalším sídle ve [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnici]] na jižní Moravě. Krátce před smrtí koupil také [[Nový Jičín|Nový]] a [[Starý Jičín (hrad)|Starý Jičín]]. Součástí šumperského panství byly mimo jiné [[Velké Losiny]], které na rozdíl od jiných statků zůstaly jedním z hlavních sídel jeho potomků až do počátku 19. století. Potomci Jana staršího v různých obdobích drželi na severní a jižní Moravě další statky. V generaci jeho vnuků došlo ke sporu o dědictví, v němž Jan mladší zabil v souboji svého staršího bratra Zikmunda a byl poté uvězněn. Po propuštění se ujal majetku. Město Šumperk se v té době vykoupilo z poddanství, takže Jan mladší přenesl své sídlo do Velkých Losin, kde nechal vystavět honosný renesanční zámek. K sourozeneckým sporům o majetek došlo také v linii Janova dalšího syna Petra staršího († 1530), jehož synové Bedřich a Vilém se soudili o své podíly na Starém Jičíně.[[Adolf Turek|TUREK, Adolf]]: ''Hrad a panství Starý Jičín''; [[Muzeum Novojičínska]], Nový Jičín, 2014; s. 62–63 ISBN 978-80-87359-13-6 [57] => [58] => Bernard ze Žerotína, bratr Jana staršího, byl zakladatelem linie označované později jako napajedelská (panství [[Napajedla]] bylo majetkem rodu v letech 1527–1583).[[Karel Kuča|KUČA, Karel]]: ''Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl IV.; Praha, 2000; s. 262–263 ISBN 80-85983-16-8 Z jejího potomstva vynikl o sto let později Bedřich ze Žerotína (†1598), který ve službách Habsburků působil jako voják a diplomat, nakonec byl v letech 1594–1598 moravským zemským hejtmanem. Kromě zděděných Napajedel koupil na jižní Moravě [[Židlochovice]]. Dalším významným přínosem do rodového majetku bylo panství [[Přerov]] (1596). Bedřichův bratr Jan Jetřich (†1595) se přiženil do bohaté české rodiny [[Trčkové z Lípy|Trčků z Lípy]], sňatkem získal [[Smiřice]] a později koupil [[Heřmanův Městec]] ve východních Čechách. Byl radou [[Komorní soud|komorního soudu]] a hejtmanem [[Chrudimský kraj|chrudimského kraje]]. [59] => [60] => [[File:Karel_starší_ze_Žerotína_00.jpg|thumb|left|[[Karel starší ze Žerotína]] (1564–1636)]] [61] => Také další Žerotínové se mezitím usadili i v Čechách. Karel (†1560), původně sídlící na Fulneku, sloužil [[Habsburkové|Habsburkům]] jako voják a později také hejtman v [[Hlohovské knížectví|Hlohově]]. Za zásluhy obdržel jako zástavní majetek panství [[Kolín]] s 18 vesnicemi. Jeho syn Kašpar Melichar (1559–1628) nechal přestavět [[Kolín (zámek)|kolínský zámek]], protože měl ale četné spory s kolínskými měšťany, císař [[Rudolf II.]] vykoupil panství zpět do majetku královské komory.''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989, s. 200 V sousedství Kolína pak Kašpar Melichar koupil panství [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|Nové Dvory]], kde nechal postavit nový [[Nové Dvory (zámek)|renesanční zámek]].LEDR, Josef: ''Děje panství a města Nových Dvorů'', Kutná Hora, 1884; s. 42–52 [https://archive.org/details/djepanstvamstan00ledrgoog/page/n7/mode/2up dostupné online] V generaci jeho potomstva přišli Žerotínové o jihomoravské panství Strážnice během pobělohorských konfiskací. V Čechách se usadil také Jan, zvaný opět starší († 1583), který původně zdědil Nový Jičín a [[Štramberk]], byl též majitelem panství [[Kolštejn (hrad)|Branná]], které v roce 1582 s rozestavěným zámkem prodal [[Bruntálští z Vrbna|Bruntálským z Vrbna]]. Mezitím ve složitém dědickém řízení obdržel [[Náměšť nad Oslavou]]. Na náměšťském panství podporoval [[Jednota bratrská|Jednotu bratrskou]] a z [[Ivančicko-kralická bratrská tiskárna|tiskárny v Kralicích nad Oslavou]] vyšla významná literární památka [[Bible kralická]]. [[Jan ze Žerotína a Náměště|Jan starší ze Žerotína]] mimo jiné zdědil po matce panství [[Brandýs nad Orlicí]] s 21 vesnicemi ve východních Čechách. Brandýs si oblíbil a na zdejším zámku se také narodil nejslavnější člen rodu [[Karel starší ze Žerotína]] (1564–1636).''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 53–54 Karel starší patřil ke vzdělaným osobnostem renesanční Moravy a nakonec se stal nejvýznamnějším představitelem rodu. Stejně jako otec byl předním stoupencem Jednoty bratrské, proslul jako spisovatel, vedl také čilou korespondenci s renesančními [[Humanismus|humanisty]] v celé Evropě. Angažoval se i politicky a v letech 1608–1615 byl moravským zemským hejtmanem. Jeho autorita se projevila především během stavovského povstání, kdy se mu zpočátku dařilo zabránit moravským velmožům připojit se k českým vzbouřencům. Svými umírněnými postoji získal Karel starší ze Žerotína respekt i u císařského dvora a ač byl nekatolíkem a představitelem stavovské opozice, byl uchráněn od sankcí po Bílé hoře. Po vydání [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] se nakonec rozhodl odejít do zahraničního exilu, bylo mu ale umožněno za výhodných podmínek prodat své statky.Kolektiv: ''Náměšť nad Oslavou. Dějiny města od nejstarší doby po naši současnost''; Náměšť nad Oslavou, 1984; s. 52–54 I později se ale do Čech a na Moravu a vracel a nakonec zemřel v Přerově.''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 193 Předákem protihabsburské opozice během stavovského povstání byl i Karlův bratranec [[Ladislav Velen ze Žerotína]] (1579–1638), který byl v letech 1619–1621 moravským zemským hejtmanem. Na rozdíl od Karla staršího mu chyběly diplomatické schopnosti, proslul jako radikál s minimálními sklony ke kompromisům. Po porážce stavovského povstání uprchl do exilu, odkud finančně i vojensky pokračoval v boji proti Habsburkům. V pobělohorských konfiskacích přišel o všechen majetek na Moravě a zemřel v [[Poznaň|Poznani]]. [62] => [63] => === Bájný původ rodu === [64] => [[Soubor:Zrdcadlo Slawneho Margrabstwij Morawskeho 1593 (67821451).jpg|náhled|Kapitola, věnovaná Žerotínům, na stránkách Paprockého ''Zrcadla slavného Markrabství moravského'' (1593)]] [65] => Podle moravského humanistického autora polského původu [[Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle|Bartoloměje Paprockého z Hlohol]] († 1614) pocházeli nejstarší předkové rodu Žerotínů z [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]].Stibor (2007), s. 76-77. Ve svém ''Zrcadle slavného Markrabství moravského'' (1593) podává Paprocký příběh [[Oleg Svjatoslavič|Olega]], člena rozvětveného rodu [[Rurikovci|Rurikovců]], jenž byl na Rusi zavražděn, ale jeho nejmenovanému synovi se podařilo uprchnout na Moravu, kde se posléze usadil a z jeho potomstva měli později vzejít také Žerotínové.{{Citace monografie [66] => | příjmení = Polách [67] => | jméno = Drahomír [68] => | titul = Historické toulky Šumperskem II [69] => | vydání = 1 [70] => | vydavatel = Veduta [71] => | místo = Štíty [72] => | rok vydání = 2017 [73] => | kapitola = Pýcha žerotínské urozenosti - řada záhad o původu slavného rodu [74] => | strany = 99–100 [75] => | isbn = 978-80-86438-71-9 [76] => | poznámka = Dále jenom Polách (2017) [77] => }} Dle Paprockého výkladu byla v rodině po generace uchovávána listina, která byla údajně Olegem předána synovi krátce před útěkem; sám Paprocký však dokument nespatřil, neboť ten měl být za dramatických okolností ztracen někdy v polovině 16. století. [78] => [79] => V průběhu 17. století navázali na Paprockého genealogické konstrukce jezuitští historikové [[Georgius Crugerius]] († 1671), [[Bohuslav Balbín]] († 1688) a zejména [[Dominik Calin de Marienberg]] († 1683), jenž nedlouho před svou smrtí v roce 1683 vydal tiskem latinské dílo ''Virtus Leonina''.{{Citace monografie [80] => | příjmení = Knoz [81] => | jméno = Tomáš [82] => | titul = Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa [83] => | vydání = 1 [84] => | vydavatel = Nakladatelství Vyšehrad [85] => | místo = Praha [86] => | rok vydání = 2008 [87] => | strany = 27 [88] => | isbn = 978-80-7021-956-0 [89] => }} Zde Calin pojednal o dějinách a genealogii rodu, představil jednotlivé větve a přinesl informace o významných žerotínských předcích. Ovlivněn rukopisnou prací Crugeria však na rozdíl od Paprockého za předka Žerotínů nepokládal Olega, ale jeho bratra [[Vladimír I.|Vladimíra]], kyjevského velkoknížete v letech 980–1015, který kolem roku 988 přijal křesťanství a po své smrti byl prohlášen za svatého. Vladimír měl pak se svou chotí [[Anna Porfyrogennéta|Annou Porfyrogennétou]], dcerou [[Seznam byzantských císařů|byzantského císaře]] [[Roman II.|Romana II.]], zplodit syna [[Izjaslav Vladimirovič|Izjaslava]], jehož historickými prameny nedoložený syn Jaroslav údajně v roce 1051 uprchnul do [[Polské království (1025–1385)|Polska]], odkud se jeho potomci dostali na Moravu a položili základy rodu Žerotínů. Mezi tohoto Jaroslava a Jana staršího ze Žerotína (†1499) pak Calin vložil několik desítek zcela vyfabulovaných jmen, z nichž utvořil jednotlivé generace žerotínských předků a příbuzných.Stibor (2007), s. 77. [90] => [91] => Bájný původ od rurikovských vládců a byzantských císařů se stal oblíbeným především v pobělohorském období, kdy posloužil jako jeden z argumentů pro udělení hraběcího titulu v roce 1706.Polách (2014), s. 104. Povědomí o východních kořenech pak posilovaly genealogické nástěnné mapy, které jsou od sklonku 17. století zaznamenány na některých žerotínských sídlech.Stibor (2007), s. 168; srov. Polách (2017), s. 105. Domnělý původ sehrál svou roli rovněž v úvahách [[Jan Jáchym ze Žerotína|Jana Jáchyma hraběte ze Žerotína]] o jeho příbuznosti s manželkou ruského velvyslance u císařského dvora,{{Citace monografie [92] => | příjmení = Vokáčová [93] => | jméno = Petra [94] => | titul = Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka [95] => | vydání = 1 [96] => | vydavatel = Academia [97] => | místo = Praha [98] => | rok vydání = 2014 [99] => | strany = 145–146 [100] => | isbn = 978-80-200-2364-3 [101] => }} či při stavbě slavnostního [[Castrum doloris|castra doloris]], které vzniklo v [[Kostel Navštívení Panny Marie (Zašová)|kostele Navštívení Panny Marie v Zašové]] při příležitosti zádušní mše za [[František Ludvík ze Žerotína|Františka Ludvíka hraběte ze Žerotína]] v létě roku 1731 a jež bylo ozdobeno skulpturou, představující „''ruského orla''“.{{Citace periodika [102] => | příjmení = Pavlíčková [103] => | jméno = Radmila [104] => | titul = „Graf Zierotin, ist hin!“ Komemorativní tisky v kontextu rodové, kazatelské a řádové sebeprezentace [105] => | periodikum = Časopis Matice moravské [106] => | datum vydání = 2013 [107] => | ročník = 132 [108] => | číslo = 2 [109] => | strany = 329–350 [110] => }} [111] => [112] => Od konce 19. století, zejména díky pracím [[August Sedláček|Augusta Sedláčka]] či [[Mořic Vilém Trapp|Moritze Wilhelma Trappa]], začalo být na genealogii rodu Žerotínů nahlíženo kriticky. To přineslo přehodnocení rodové mytologie, zavrhlo spojování moravských Žerotínů s českým [[Žerotínové (Čechy)|rodem stejného jména]] (k čemuž se uchýlil jak Paprocký, tak Calin) a dokázalo, že skutečný původ rodu je nutné hledat mezi potomstvem přerovského markraběcího kastelána Bluda, nikoliv v Rusku či oblastech někdejší [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. [113] => [114] => == Zenit rodu v 16. a 17. století == [115] => [[File:Ladislav_Velen_ze_Žerotína.jpg|thumb|left|[[Ladislav Velen ze Žerotína]] (1579–1638), moravský zemský hejtman 1619–1621]] [116] => Majetek Žerotínů dosáhl svého největšího rozsahu počátkem 17. století, kdy různým členům rodu patřila řada měst, stovky vesnic a velkostatky o rozloze přes 100.000 hektarů půdy na Moravě i v Čechách. Nejvýznamnějšími pozemkovými vlastníky byli dva výrazní představitelé stavovské opozice Karel starší ze Žerotína a Ladislav Velen. Ladislavu Velenovi patřila panství [[Břeclav]], [[Moravská Třebová]], [[Zábřeh]], [[Ruda nad Moravou]], dále pak nemovitosti v [[Brno|Brně]] a [[Olomouc]]i. Ladislav Velen jako radikální exponent stavovského povstání hned po bitvě na Bílé hoře uprchl do exilu, podařilo se mu ale ze svých zámků odvézt část hodnotného mobiliáře. Byl odsouzen ke konfiskaci veškerého majetku, jehož větší část získali [[Lichtenštejnové]]. Karel starší ze Žerotína v předbělohorském období vlastnil Přerov, Náměšť nad Oslavou a [[Rosice]], v Čechách mu patřil Brandýs nad Orlicí a kromě toho získal sňatkem [[Třebíč]]. Jako umírněný politik uznávaný i císařskou stranou byl ušetřen konfiskačního procesu, na jeho statcích nicméně po Bílé hoře vládly složité poměry dovršené prodejem větší části majetku (Náměšť nad Oslavou, Rosice). Protože zemřel bez mužského potomstva, jeho dědictví pak převzali z větší části [[Valdštejnové]] (Třebíč) a vzdáleně příbuzní meziříčští Žerotínové (Přerov). Stavovského povstání se zúčastnil také Vilém Bedřich († 1622) na Starém Jičíně a Hustopečích nad Bečvou. Míra jeho provinění nebyla sice nijak zásadní, přesto byl odsouzen ke ztrátě 4/5 majetku a posmrtně mu byl zabaven Starý Jičín, zatímco nárok na Hustopeče nad Bečvou uhájila vdova Anna [[Hofmannové|Hofmannová]]. Další ztrátou v pobělohorských konfiskacích byla Strážnice, zabavená potomstvu Kašpara Melichara. Konfiskačním procesem byli postiženi i bratři Jan Jetřich (1585–1645) a [[Přemyslav II. ze Žerotína|Přemyslav II.]] (1590–1652) z losinské větve, kteří byli odsouzeni ke ztrátě tří čtvrtin majetku na svých panstvích [[Loučná nad Desnou]] a Velké Losiny. Právě neúplná konfiskace a dlouholeté dohady o finanční vyrovnání skončily nakonec tím, že se později svého dědictví mohli ujmout a Přemyslav II. se stal předkem pozdější hraběcí linie žijící na Moravě a v Uhrách až do 20. století. [117] => [118] => == Žerotínové v 17.–20. století == [119] => === Meziříčská větev === [120] => [[Soubor:Mariánský sloup ve Valašském Meziříčí.jpg|náhled|Mariánský sloup ve Valašském Meziříčí, vztyčený v 70. letech 17. století z iniciativy Františky Eleonory ze Žerotína]] [121] => Pobělohorského konfiskačního procesu byla ušetřena tzv. meziříčská větev, jejíž reprezentant Baltazar († 1644) byl v době povstání nezletilý a po konverzi na katolickou víru mohl převzít [[Valašské Meziříčí]] a [[Rožnov pod Radhoštěm]]. Po Karlu starším později zdědil navíc Přerov (1636) a nakonec na Moravě zastával funkci nejvyššího zemského sudího (1643–1644). Z jeho synů nejstarší Karel Jindřich (†1688) vlastnil Přerov, byl moravským zemským sudím a hejtmanem olomouckého kraje. Mladší z Baltazarových synů, přísedící manského soudu biskupa olomouckého Bernard Ferdinand († 1692), držel panství Rožnov-Krásno a biskupské léno Valašské Meziříčí. Spolu se svou druhou manželkou, Františkou Eleonorou (roz. Podstatskou z Prusinovic, † 1689), usilovali o rekatolizaci svých východomoravských statků, přičemž v 70. letech 17. století dali na meziříčském náměstí vztyčit mariánský sloup a roku 1685 financovali stavbu poutní kaple Panny Marie Mariazellské, jež vyrostla při místním farním kostele.{{Citace periodika [122] => | příjmení = Lasztovicza [123] => | jméno = Pavel [124] => | titul = Pár poznámek k životu Františky Eleonory Podstatské z Prusinovic [125] => | periodikum = Valašsko. Vlastivědná revue. [126] => | datum vydání = 2019 [127] => | ročník = 42 [128] => | číslo = 1 [129] => | strany = 4–6 [130] => }} Po Bernardově smrti byl majetek rozdělen mezi dceru Marii Alžbětu Sidonii ovdovělou hraběnku z Rödernu († 1699) a Maxmiliána Františka ze Žerotína z losinsko-vízmberské linie rodu. [131] => [132] => === Falkenberská větev === [133] => [[Soubor:Zamek_Niemodlin.jpg|thumb|left|[[Niemodlin|Zámek Falkenberg]] v [[Polsko|Polsku]]]]Baltazarův mladší bratr Bernard († 1655) získal sňatkem statky ve [[Slezsko|Slezsku]], díky nimž se jeho potomstvo označuje jako falkenberská linie podle bývalého [[Falkenberské knížectví|Falkenberského knížectví]]. Protože Žerotínové nebyli knížata, knížectví bylo sníženo na [[Stavovské panství|svobodné stavovské panství]] [[Niemodlin|Falkenberg]] (dnešní Niemodlin v [[Polsko|Polsku]]), ale jeho majitelé měli práva podobná [[Slezská knížectví|slezským knížatům]]. Z této linie pocházel [[Karel Jindřich ze Žerotína|Karel Jindřich]] (1672–1716), jenž po zesnulém Maxmiliánovi Františkovi ze Žerotína dědil v roce 1706 panství Rožnov-Krásno. Zde inicioval výstavbu [[Kostel Navštívení Panny Marie (Zašová)|poutního kostela v Zašové]] a jeho jméno dodnes připomíná také název nově založené obce [[Velké Karlovice]]. Jeho bratr [[František Ludvík ze Žerotína|František Ludvík]] († 1731) zastával zemské úřady ve Slezsku, držel hraběcí titul a mimo jiné také založil trinitářský [[Klášter trinitářů (Zašová)|klášter v Zašové]] a upravoval [[Valašské Meziříčí (zámek)|zámek ve Valašském Meziříčí]]. Posledním potomkem této linie byl jeho nejmladší syn Michael Josef († 1779). Po jeho smrti přešly statky v Beskydech na losinsko-vízmberskou linii, kterou tehdy reprezentoval Ludvík Antonín (1723–1808), pokračující ve stavebních úpravách zámku ve Valašském Meziříčí. Statky ve Slezsku včetně panství Falkenberg přešly sňatkem Michaelovy sestry Marie Anny na rod [[Ranožírovci|Pražmů z Bílkova]]. [134] => [135] => === Losinsko-vízmberská větev === [136] => [[File:Přemyslav_III._ze_Žerotína.jpg|thumb|left|Přemyslav III. ze Žerotína]] [137] => [[File:Zámek_Velké_Losiny,_nádvoří.JPG|thumb|right|Nádvoří [[Velké Losiny (zámek)|zámku ve Velkých Losinách]]]] [138] => Předkem pobělohorské hraběcí větve Žerotínů byl Jan mladší, zvaný Losinský († 1608), který vlastnil Velké Losiny a nechal zde postavit renesanční zámek. Byl čtyřikrát ženatý, pokračovateli rodu byli dva synové z posledního manželství Jan Jetřich (1585–1645) a Přemyslav II. (1590–1652). Oba bratři se zúčastnili stavovského povstání a podporovali aktivity svého vlivného příbuzného Ladislava Velena, Přemyslav měl mimo jiné za manželku dceru předáka českých stavů [[Jáchym Ondřej Šlik|Jáchyma Ondřeje Šlika]]. V procesu pobělohorských konfiskacích byli odsouzeni ke ztrátě tří čtvrtin majetku. [[Dvorská komora]] však panství Velké Losiny a Loučná nad Desnou zabavila celé s tím, že bratrům Žerotínovým bude vyplacena finanční náhrada ve výši 86 000 zlatých. Zkonfiskovaná panství převzal vratislavský biskup [[Karel Štýrský (biskup)|arcivévoda Karel]] a po něm pozdější císař [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] Ani jeden z nich neměl prostředky na vyplacení náhrady, proto dostali Žerotínové nabídku, že si panství mohou ponechat s podmínkou, že naopak oni vyplatí komoře 100 000 zlatých. Další podmínkou byla konverze na katolickou víru, což Žerotínové odmítli a po vydání Obnoveného zřízení zemského odešli z Moravy. Jednání o finančním vyrovnání ze strany dvorské komory se protahovala, takže později se mohli vrátit a za ztížených podmínek své majetky znovu spravovat. Přemyslav II. zdědil po starším bratru Janu Jetřichovi i jeho podíl a do smrti zůstal samostatným majitelem Loučné i Velkých Losin. O jeho stále nestabilní pozici mezi moravskou šlechtou svědčí fakt, že byl pochován tajně až tři měsíce po své smrti. [139] => [140] => Po úmrtí Přemyslava II. dostali jeho synové Karel Jindřich a [[Přemyslav III. ze Žerotína|Přemyslav III.]] (1629–1673) nekompromisní lhůtu tří měsíců k přestupu na katolickou víru, což byla podmínka k udržení majetku. Po určitém váhání se katolíkem stal nakonec mladší Přemyslav III., který převzal i podíl svého staršího bratra Karla Jindřicha (†1682), jenž se vystěhoval do Slezska na panství [[Witostowice]]. Přemyslav III. pak krátce nato přikoupil panství [[Třemešek]] (1654) a po dlouhé době se mohl začít aktivně věnovat správě statků, jejichž majetkoprávní statut byl od konce stavovského povstání značně nepřehledný. Přemyslav III. byl přísedícím moravského zemského soudu, ale jeho postavení stále nedosahovalo předbělohorské slávy rodu. Po Přemyslavově předčasném úmrtí spravovala majetek za nezletilé syny Maxmiliána Františka (1662–1706) a Jana Jáchyma jejich teta [[Angela Sibylla z Galle]] (1620–1695). Hraběnka z Galle jako regentka žerotínských statků na severní Moravě povolala do Velkých Losin [[Jindřich František Boblig z Edelstadtu|Jindřicha Bobliga]] a byla nepřímou iniciátorkou nechvalně proslulých [[Čarodějnické procesy na losinském panství|čarodějnických procesů]]. [141] => [142] => [[File:Josef_Karel_ze_Žerotína.jpg|thumb|left|Hrabě [[Josef Karel ze Žerotína]] (1728–1814), nejvyšší sudí a nejvyšší komoří Moravského markrabství]] [143] => Společensky a majetkově přivedl Žerotíny znovu mezi přední moravskou šlechtu [[Jan Jáchym ze Žerotína|Jan Jáchym]] (1667–1716), který od mládí působil jako komorník u dvora [[Josef I. Habsburský|arcivévody Josefa]]. Po otci zdědil Velké Losiny a Třemešek, v roce 1700 převzal od staršího bratra Loučnou nad Desnou, roku 1706 zdědil biskupské léno Valašské Meziříčí a nakonec ještě v roce 1710 přikoupil Bludov, který se tak již potřetí dostal do rodového majetku. Sňatkem s Ludovikou z Lilgenau († 1737) získal navíc další panství Prusy ve Slezsku. Díky tomu, že se od mládí pohyboval v bezprostřední blízkosti arcivévody Josefa, po jeho nástupu na trůn obdržel [[říšský hrabě]]cí titul (1706), který mu později císař [[Karel VI.]] potvrdil i pro [[České království]] (1712).BRŇOVJÁK, Jiří: ''Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780''; [[Ostravská univerzita]], Ostava, 2015; s. 246–247 ISBN 978-80-7464-461-0 [144] => [145] => Ze tří synů Jana Jáchyma se jako jediný dožil dospělosti [[Jan Ludvík ze Žerotína|Jan Ludvík]] (1691–1761), který se po převzetí dědictví soustředil na vyrovnání dluhů z doby otcova nákladného společenského života. Jan Ludvík byl zdatným hospodářem a svá panství přivedl k ekonomickému rozkvětu, což mu umožnilo investovat mimo jiné i do církevních staveb. Po úmrtí své matky Ludoviky, rozené z Lilgenau, požádal o povolení spojení jmen a erbu obou rodů a na základě císařského majestátu se od roku 1740 psal jako ''říšský hrabě ze Žerotína, svobodný pán z Lilgenau''.BRŇOVJÁK, Jiří: ''Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780''; [[Ostravská univerzita]], Ostava, 2015; s. 386–387 ISBN 978-80-7464-461-0 Jeho tři synové se v roce 1761 rozdělili o dědictví. Nejstarší Jan Karel (1720–1776) převzal Loučnou nad Desnou a statky ve Slezsku. Působil ve službách pruského krále [[Fridrich II. Veliký|Fridricha II.]] jako dvorní intendant hudby a pro dluhy v roce 1770 prodal Loučnou. Ludvík Antonín (1723–1808) byl c. k. komořím a moravským zemským soudcem a ze svého dědického podílu prodal v roce 1802 Velké Losiny, svůj zájem ale soustředil na panství Rožnov-Krásno, které zdědil v roce 1779 po vymření falkenberské větve rodu. K tomuto panství patřilo téměř 10.000 hektarů půdy, převážně lesů v Beskydech. Rezidencí panství byl zámek ve Valašském Meziříčí, který za Ludvíka Antonína prošel dalšími úpravami. Dědičkou Valašského Meziříčí byla dcera Marie Josefa (1771–1857), provdaná [[Fürstenbergové|Fürstenbergová]], která panství prodala v roce 1815 [[Kinští|Kinským]]. Nejmladší z bratrů [[Josef Karel ze Žerotína|Josef Karel]] (1728–1814) byl na Moravě nejvyšším sudím (1773–1776) a [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšším komořím]] (1776–1781). Vlastnil Bludov, ale sídlil také na [[Třemešek (zámek)|zámku Třemešek]], který prodal v roce 1771 sestře Antonii, provdané Stillfriedové. [146] => [147] => Další významnou osobností veřejného života na Moravě byl [[František Josef ze Žerotína]] (1772–1845), syn a dědic Josefa Karla. Byl c. k. komořím, [[Tajný rada|tajným radou]] a dlouholetým prezidentem Hospodářské společnosti moravskoslezské (1828–1845). Po prodeji několika rodových majetků na přelomu 18. a 19. století se hlavním sídlem stal Bludov, který jím zůstal až do roku 1945 (sem byly také převezeny umělecké sbírky z Velkých Losin), jeho potomkům zůstala i menší část velkostatku Valašské Meziříčí. Františkův syn Zdeněk Arnošt Otto (1812–1887) sloužil v armádě a střídal pobyty v Bludově, Valašském Meziříčí a Brně. Byl zvolen prvním starostou obcí Bludov a [[Poličná]].BŘEZINA, Jan: Paměti obce Bludova. Vyškov – Bludov 1927, s. 185 In: http://www.bludov.cz/O-Bludove/Obecni-kronika/Pameti-obce-Bludova/ Jejich starší syn Přemyslav František (1848–1908) po sňatku přestoupil na protestantskou víru a s manželkou se odstěhoval do [[Uhersko|Uher]], načež byl svým otcem vyděděn ve prospěch Karla Emanuela. LUKEŠOVÁ, Pavla: ''Život Gabriely ze Žerotína a její rodiny pohledem hraběnčiných osobních deníků'' (magisterská diplomová práce); [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého]], Olomouc, 2015; str. 31 Uplatnil se v administrativě oravského komposesorátu a jeho sídlem se stal zámek v obci [[Veličná]] (Nagyfalu), kde byl rovněž pohřben. Přemyslavův syn Přemyslav Karel (1885–1915), ženatý s Augusztou Kubinyi de Felsökubini és Nagyolaszi (1887–1968), opět přijal katolictví a zahynul za [[První světová válka|první světové války]] na Dálném východě při útěku z ruského zajetí.{{Citace elektronického periodika [148] => | titul = Z Uherska až na Sibiř: podivuhodný příběh Přemyslava von Zierotin-Lilgenau - Blog iDNES.cz [149] => | periodikum = iDNES.cz [150] => | url = https://kolackovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=739990 [151] => | jazyk = cs [152] => | datum přístupu = 2021-11-24 [153] => }} Posledním potomkem rodu Žerotínů byl jeho jediný syn Ladislav Petr Pavel (1912–1985), maďarský husarský důstojník, který zemřel v Rakousku. Z jeho dvou manželství vzešly dvě dcery, Livia Augusta (provdaná Klinger) a Eva Maria (provdaná Treichl), jejichž rodiny dosud žijí v Německu a Rakousku.{{Citace periodika [154] => | příjmení = Beneš [155] => | jméno = Josef [156] => | titul = Urození Žerotínové se vrátili do Meziříčí [157] => | periodikum = Valašský deník [158] => | datum vydání = 2019-08-20 [159] => | jazyk = cs [160] => | url = https://valassky.denik.cz/zpravy_region/urozeni-zerotinove-se-vratili-do-mezirici-20190820.html [161] => | datum přístupu = 2021-08-26 [162] => }} [163] => [164] => [[File:Karl_Emanuel_Zierotin_1900_Pietzner.jpg|thumb|left|Hrabě [[Karel Emanuel ze Žerotína]] (1850–1934), [[Moravské místodržitelství|místodržitel na Moravě]] 1900–1906]] [165] => Posledním představitelem Žerotínů na Moravě a zároveň historicky poslední výraznou osobností rodu byl Zdeňkův mladší syn [[Karel Emanuel ze Žerotína|Karel Emanuel]] (1850–1934), který byl aktivní v politice jako poslanec [[Říšská rada (Rakousko)|říšské rady]] a [[Moravský zemský sněm|moravského zemského sněmu]]. V letech 1900–1906 [[Moravské místodržitelství|moravským zemským místodržitelem]], poté žil v soukromí na svých statcích. Oženil se se svou neteří Zdenkou [[Podstatští z Prusinovic|Podstatskou-Thonsernovou]] (1875–1947) a měl s ní tři dcery, kterým byl velkostatek v Bludově v roce 1945 zabaven na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. Hned po roce 1945 se sestry Markéta (provdaná von Arco), Gabriela (provdaná von Stein) a Helena začaly soudit s Československou republikou s argumentem, že k německé národnosti byly přihlášeny bez svého vědomí otcem a svůj spor v roce 1950 vyhrály. Potomstvo Heleny (1903–1985), provdané Mornsteinové, nakonec po [[Sametová revoluce|Sametové revoluci]] obhájilo své nároky a [[Karel Mornstein-Zierotin]] (* 1939) získal v roce 1999 v restitucích polovinu bludovského velkostatku, druhou polovinu pak získal od obce. [166] => [167] => [[Česká mincovna]] vydala v roce 2016 sadu čtyř stříbrných a zlatých pamětních mincí, zobrazujících podobizny Plichty ze Žerotína (který ale pocházel z rodu českých pánů [[Žerotínové (Čechy)|ze Žerotína]]), Karla staršího ze Žerotína, Alžběty Juliány [[Oppersdorfové|z Oppersdorfu]] (manželky Přemyslava III. ze Žerotína) a Karla Emanuela ze Žerotína.[https://ceskamincovna.cz/sada-ctyr-stribrnych-minci--slechticky-rod-panu-ze-zerotina-proof-1448-8695-d/ Sada čtyř stříbrných mincí Šlechtický rod pánů ze Žerotína proof] [168] => [169] => == Erb == [170] => [[Soubor:Žerotín gróf címere 1740.JPG|náhled|Erb hrabat ze Žerotína po spojení s erbem svobodných pánů z Lilgenau na majestátu císaře Karla VI. (1740)]] [171] => Barvy erbu jsou popisovány různě, avšak zpravidla je v červeném štítě černý korunovaný dvouocasý lev na stříbrném kamenném trojvrší. Černý lev spočívající na červeném štítě je charakteristickým příkladem porušování zásady, jež zakazuje pokládání heraldických barev na barvy.{{Citace periodika [172] => | příjmení = Krejčík [173] => | jméno = Tomáš [174] => | titul = S erbem lva [175] => | periodikum = Cour d'honneur [176] => | datum vydání = 1998 [177] => | ročník = 1 [178] => | číslo = 1 [179] => | strany = 49 [180] => }} Nejstarší podobu erbu zachycují otisky pečetních typářů z konce 13. století, patřící vladykům z Čistého Slemene a [[Šumvald|Šumvaldu]], kteří podobně jako Žerotínové vzešli z rozrodu přerovského kastelána Bluda.{{Citace monografie [181] => | příjmení = Milec [182] => | jméno = Miroslav [183] => | příjmení2 = Sedláčková [184] => | jméno2 = Helena [185] => | titul = Rodové pečetě II [186] => | vydání = 1 [187] => | vydavatel = Nakladatelství PhDr. Ivo Sperát [188] => | místo = Brno [189] => | rok vydání = 2014 [190] => | strany = 129 [191] => | isbn = 978-80-87542-12-5 [192] => }} Při povýšení Jana Jáchyma ze Žerotína do hraběcího stavu (1706) získal klenot, vycházející z obloučkové koruny lemované hermelínem, podobu černého vyrůstajícího lva jako ve štítě, přičemž přikryvadla byla červeno-černá. Erb spočíval na hermelínovém plášti, splývajícím z helmovní koruny. Při spojení s erbem svobodných pánů z Lilgenau (1740) byly barvy žerotínského erbu stanoveny jako zlatý lev na modrém poli, vyrůstající ze stříbrného trojvrší, ale tyto barvy se nevžily a později nebyly používány ani oficiálně. [193] => == Nejvýznamnější členové rodu == [194] => [195] => * [[Jan starší ze Žerotína]] († 1499) položil základy majetkového a společenského vzestupu rodu. Byl podporovatelem politiky Jiřího z Poděbrad a mimo jiné zastával funkce purkrabího na hradě [[Edelštejn|Edelštejně]] a nejvyššího moravského sudího. [196] => * [[Karel starší ze Žerotína]] (1564–1636), významný moravský politik předbělohorského období, v letech 1608–1615 zastával post [[Moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]]. Autor bohaté korespondence a majitel rozsáhlé knižní sbírky. Jeho jméno je uvedeno na fasádě [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze mezi jmény dalších [[72 jmen na budově Národního muzea|72 význačných osobností]] české historie. [197] => * [[Viktorin ze Žerotína]] (1570–1611), nejvyšší písař moravský, přísedící moravského zemského sudu a manského soudu biskupa olomouckého, komorník a kráječ arcivévody [[Maxmilián III. Habsburský|Maxmiliána Habsburského]]. Dokončil stavbu renesančního zámku v Hustopečích nad Bečvou. [198] => * [[Ladislav Velen ze Žerotína]] (1579–1638) působil aktivně na straně stavů v době [[České stavovské povstání|stavovského povstání]], přičemž byl zvolen moravským zemským hejtmanem. Před rokem 1618 se věnoval správě svých panství na severozápadní Moravě; jeho sídelní město Moravská Třebová se na přelomu 16. a 17. století stalo střediskem vzdělanosti, kde se obklopoval lékaři, astronomy, přírodovědci či alchymisty. Po prohrané [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] odešel do [[Uhersko|Uher]] a patřil k hlavním představitelům české [[emigrace]]. [199] => * Bartoloměj ze Žerotína († 1640), syn Ladislava Velena ze Žerotína, voják švédské armády a účastník [[Bitva u Lützenu|bitev u Lützenu]] (1632) a [[Bitva u Nördlingenu|Nördlingenu]] (1634). [200] => *[[Bernard ze Žerotína]] († 1655), studentský rektor [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] (1614) a majitel [[Stavovské panství|stavovského panství]] Falkenberg ve Slezsku. [201] => *[[Angela Sibylla z Galle]], rozená ze Žerotína (†1695), podporovala inkviziční tribunál [[Jindřich František Boblig z Edelstadtu|Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu]] během [[Čarodějnické procesy na losinském panství|čarodějnických procesů na Šumpersku]]. [202] => *[[Jan Jáchym ze Žerotína]] (1667–1716), skutečný [[císařský komorník]], roku 1706 povýšen císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu. [203] => *[[Karel Jindřich ze Žerotína]] († 1716), plukovník falcko-neuburského kyrysnického regimentu, majitel Valašského Meziříčí a Rožnova pod Radhoštěm, zakladatel [[Velké Karlovice|Velkých Karlovic]]. [204] => *[[František Ludvík ze Žerotína]] († 1731), majitel [[Stavovské panství|stavovského panství]] [[Niemodlin|Falkenberg]] ve Slezsku, zakladatel [[Řád trinitářů|trinitářského]] kláštera v [[Zašová|Zašové]] u Valašského Meziříčí a strůjce barokní přestavby zámku ve Valašském Meziříčí. [205] => *[[Jan Ludvík ze Žerotína]] (1691–1761), komorník císaře [[Karel VI.|Karla VI.]] a tajný rada, stavitel zaniklé francouzské zahrady u zámku ve Velkých Losinách. Roku 1740 obdržel polepšený erb a získal povolení používat predikát vymřelého slezského rodu svobodných pánů z Lilgenau, z nějž pocházela jeho matka. [206] => *[[Jan Karel ze Žerotína]] (1719–1776), byl ''directeur des spectacles'' pruského krále [[Fridrich II. Veliký|Friedricha II.]] a přítel [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]]. [207] => *[[Josef Karel ze Žerotína]] (1728–1814), [[nejvyšší zemský sudí]] na Moravě 1773–1776, [[nejvyšší zemský komorník]] na Moravě 1776–1781. [208] => *[[František Josef ze Žerotína]] (1772–1845), byl významným moravským hospodářským činitelem a předsedou [[Hospodářská společnost moravská a slezská|Hospodářské společnosti moravské a slezské]]. [209] => [210] => * [[Karel Emanuel ze Žerotína]] (1850–1934), byl v letech 1900–1906 [[Místodržitelství|moravským místodržícím]] a poté dědičným členem [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]]. [211] => [212] => == Rodové větve == [213] => * Falkenberská (Bernard, 1650–1779), vyčlenila se z větve meziříčské, po roce 1779 přešla většina majetků na větev losinsko-vízmberskou. [214] => * Fulnecko-bludovská (Jan starší, 1463–1499) [215] => * Losinsko-vízmberská (Přemyslav II., 1590–1985) [216] => * Meziříčská (Bernard, 1561–1692), po roce 1692 přešly majetky na větev losinsko-vízmberskou. [217] => * Náměšťská (Fridrich, 1505–1544) [218] => * Starojičínská (Vilém starší, 1540) [219] => * Strážnická (Jan, 1481–1531) [220] => [221] => == Sídla a panství == [222] => V průběhu dějin jim patřila mimo jiné panství: [223] => * [[Bludov (okres Šumperk)|Bludov]] [224] => * [[Buchlov]] [225] => * [[Brandýs nad Orlicí]] [226] => * [[Bruntál]] se [[Bruntál (zámek)|zámkem]] a hradem [[Rabštejn (hrad, okres Šumperk)|Rabštejn]] [227] => * [[Břeclav]] [228] => *[[Drahanovice]] [229] => *[[Dřevohostice]] [230] => * Falkenberg ([[Niemodlin]]) ve Slezsku [231] => * [[Fulnek]] [232] => * [[Holešov]] [233] => * [[Hustopeče nad Bečvou]] se [[Hustopeče nad Bečvou (zámek)|zámkem]] [234] => *[[Ivanovice na Hané]] [235] => * [[Kolín]] [236] => * [[Branná|Kolštejn]] [237] => *[[Lešná]] [238] => * [[Moravská Třebová]] [239] => * [[Náměšť nad Oslavou]] [240] => * [[Napajedla]] [241] => * tvrz v [[Nemile|Nemili]] u Zábřeha [242] => * [[Nový Jičín]] [243] => *Prauß (Prusy) ve Slezsku [244] => * [[Přerov]] [245] => * [[Rosice]] [246] => * [[Rožnov pod Radhoštěm]] [247] => * [[Ruda nad Moravou]] [248] => *Schönjohnsdorf ([[Witostowice]]) ve Slezsku [249] => * [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] [250] => * [[Starý Jičín (hrad)|Starý Jičín]] [251] => * [[Štramberk]] [252] => * [[Šumperk]] [253] => * [[Tatenice (zámek)|zámek Tatenice]] [254] => *Tillowitz ([[Tułowice]]) ve Slezsku [255] => *[[Třemešek (zámek)|zámek Třemešek]] [256] => * [[Valašské Meziříčí]] [257] => * [[Velké Losiny]] [258] => * [[Loučná nad Desnou|Vízmberk]] (Loučná nad Desnou) [259] => * [[Zábřeh]] se [[Zábřeh na Moravě (zámek)|zámkem]] [260] => * [[Zvole (okres Šumperk)|Zvole]] s [[Zvole (tvrz, okres Šumperk)|tvrzí]] [261] => * [[Židlochovice]] [262] => [263] => == Galerie žerotínských sídel == [264] => [265] => Soubor:Zámek bludov.jpg|Zámek Bludov [266] => Soubor:Breclav zamek 001.jpg|[[Břeclav (zámek)|Zámek Břeclav]] [267] => Soubor:Zámek Dřevohostice.jpg|Zámek Dřevohostice [268] => Soubor:ZamekNiemodlin2017r.jpg|Zámek Falkenberg (Niemodlin) [269] => Soubor:Hustopeče nad Bečvou, zámek (01).jpg|[[Hustopeče nad Bečvou (zámek)|Zámek Hustopeče nad Bečvou]] [270] => Soubor:Moravská Třebová (Mährisch Trübau) - zámek.jpg|Zámek Moravská Třebová [271] => Soubor:Náměšť nad Oslavou zámek a most2.JPG|Zámek Náměšť nad Oslavou [272] => Soubor:Stary Jicin Castle01.JPG|Hrad Starý Jičín [273] => Soubor:Tatenice - zámek.JPG|Zámek Tatenice [274] => Soubor:Zámek Valašské Meziříčí.jpg|Zámek Valašské Meziříčí [275] => Soubor:Velke Losiny chateau 1.jpg|Zámek Velké Losiny [276] => Soubor:Loučná n.D.,zámek2 crop.jpg|Zámek Vízmberk (Loučná nad Desnou) [277] => [278] => [279] => == Odkazy == [280] => [281] => === Reference === [282] => [283] => [284] => === Literatura === [285] => * ''Ottův slovník naučný'', 27. díl; Praha, 1909; s. 814–822 [https://pdfknihy.maxzone.eu/books/OSN/otto27.pdf dostupné online] [286] => * Vincenc Brandl, Spisy Karla st. ze Žerotína, 3 vols, Brno 1870–1972. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=9090&author=Brandl_Vincenc On line text] [287] => * Chlumecky, Peter Ritter von: Carl von Zierotin und seine Zeit: 1564–1615. Brünn 1862. [288] => * HRUBÝ, František. Ladislav Velen ze Žerotína. Praha : [s.n.], 1930. [289] => *KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. Praha : Garamond, 2009. 198 s. {{ISBN|978-80-7407-055-6}}. [290] => * KNOZ, Tomáš. Državy Karla staršího ze Žerotína po Bílé hoře. Osoby, příběhy, struktury. Brno : Matice moravská ; Masarykova univerzita, 2001. 474 s. {{ISBN|80-86488-03-9}}. [291] => * KNOZ, Tomáš. in Osobnosti moravských dějin (1) s. 203–218. Brno : Matice moravská, 2006. 516 s. {{ISBN|80-86488-38-1}}. [292] => * KNOZ, Tomáš. Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa. Praha : Vyšehrad, 2008. 365 p. {{ISBN|978-80-7021-956-0}}. [293] => * [[Tomáš Knoz|KNOZ, Tomáš]]: ''Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti a obecné aspekty''; [[Matice moravská]], Brno, 2006; 993 s. ISBN 80-210-4130-7 [294] => * LUKEŠOVÁ, Pavla: ''Život Gabriely ze Žerotína a její rodiny pohledem hraběnčiných osobních deníků'' (magisterská diplomová práce); [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého]], Olomouc, 2015; 78 s. [https://theses.cz/id/nxd8np/MDP_Lukeov.pdf dostupné online] [295] => *ODLOŽILÍK, Otakar. Karel starší ze Žerotína. 1564–1636. Praha : Melantrich, 1936. 197 p. [296] => * POLÁCH, Drahomír: ''Historie panství a zámku Třemešek''; Štíty, 2014; s. 61–114 ISBN 978-80-8643-85-04 [297] => * ŠTOLFOVÁ, Jana: ''Umění a architektura na losinském panství Žerotínů ve 2. třetině 18. století'' (magisterská diplomová práce); [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého]], Olomouc, 2015; 172 s. [https://theses.cz/id/ampj6q/Umn_a_architektura_na_losinskm_panstv_erotn_ve_2._tetin_1.pdf dostupné online] [298] => [299] => === Související články === [300] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]] [301] => [302] => === Externí odkazy === [303] => * [http://genealogy.euweb.cz/bohemia/zierotin1.html Rodokmen Žerotínů] [304] => * [http://wwww.genealogy.euweb.cz/bohemia/zierotin2.html Rodokmen hraběcí větve Žerotínů v 17.–20. století] [305] => * {{Commonscat|House of Zierotin|Zierotin}} [306] => * {{Wikislovník|heslo=Žerotín}} [307] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=z Žerotína}} [308] => * [http://www.bludov.cz/O-Bludove/Historie-obce-Bludov/ Historie Bludova] [309] => * [http://www.ahn-cr.info/heraldicka_galerie/z/zierotinove.htm Rodinný erb] {{Wayback|url=http://www.ahn-cr.info/heraldicka_galerie/z/zierotinove.htm |date=20070927091121 }} [310] => [311] => {{Autoritní data}} [312] => {{Portály|Česko|Historie}} [313] => [314] => [[Kategorie:Žerotínové| ]] [315] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [316] => [[Kategorie:Moravské šlechtické rody]] [] => )
good wiki

Žerotínové

Žerotínové (dříve ve staré češtině též Zierotinové) byli moravský šlechtický rod. Připomínají se již ve 13.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Ladislav Velen ze Žerotína','František Ludvík ze Žerotína','Kostel Navštívení Panny Marie (Zašová)','Jan Jáchym ze Žerotína','Přerov','Šumperk','Karel Emanuel ze Žerotína','Niemodlin','Karel starší ze Žerotína','Stavovské panství','Hustopeče nad Bečvou (zámek)','Moravský zemský hejtman'

Niemodlin

Přerov

Šumperk