Znělost

Technology

12 hours ago

Author

Znělost je stav řeči, který závisí na hlasovém projevu mluvčího. Je to schopnost produkovat zvuky, které jsou slyšitelné a které jsou správně využívány ve výslovnosti. Znělost je klíčovým parametrem pro rozpoznávání a pochopení řeči. Je nutná pro správnou komunikaci a porozumění slovům. Existují dva druhy kategorizace znělosti - znělá a neznělá. Znělé souhlásky jsou produkované hlasivkami, které při tvorbě zvuku kmitají a vytvářejí tón. Naopak neznělé souhlásky jsou produkované bez vibrace hlasivek. Znělost je jeden z hlavních rozdílů mezi souhláskami. V češtině jsou například všechny samohlásky znělé, zatímco souhlásky se mohou vyskytovat jak ve znělých, tak neznělých variantách. Znělost je také důležitým rysem pro rozpoznání slov a rozlišení jejich významu. Ve fonetice se znělost studuje jako součást hlasového projevu. Zkoumá se produkce a vnímání znělých a neznělých hlásek, věnuje se jejich akustickým charakteristikám a jejich vlivu na celkový dojem řeči.

Znělost je fonetická a fonologická vlastnost hlásek. Z akustického hlediska se jedná o přítomnost základní frekvence zvuku (F0), která je dána aktivní činností hlasivek (fonací) při jejich tvoření znělých hlásek. U znělých hlásek jsou hlasivky napjaté a kmitají, u neznělých hlásek jsou hlasivky v klidu, tj. neúčastní se tvoření hlásky.

Znělost se také někdy označuje pojmem z artikulační fonetiky jako hlasnost (podle účasti hlasivek při tvoření).

Nejčastěji je znělost rozlišovacím fonologickým znakem u souhlásek, samohlásky jsou ve většině jazyků (včetně češtiny) pouze znělé - jen náhodně se mohou vlivem souhláskového okolí vyslovovat nezněle (např. i ve slově architektura), což není považováno za samostatný foném. +more Neznělé samohlásky se vyskytují jen v některých jazycích (např. v japonštině).

Asimilace znělosti

Výslovnost hlásek, obvykle souhlásek, se může přizpůsobovat jejich okolí. Pro usnadnění artikulace se celá skupina může vyslovovat buď jako znělá, nebo jako neznělá. +more Toto přizpůsobení se nazývá asimilace nebo spodoba znělosti. V češtině se jedná o charakteristický rys výslovnosti tzv. pravých souhlásek .

V zásadě existují dva typy asimilace znělosti: * regresivní asimilace - znělost celé skupiny se řídí podle poslední hlásky, např. vlézt - podle koncového celá skupina vyslovena nezněle; * progresivní asimilace - znělost celé skupiny se řídí podle první hlásky, např. +more přijít - podle počátečního celá skupina vyslovena nezněle.