Zámecký park

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Zámecký park je veřejný park ve městě Lysá nad Labem v České republice. Park se nachází v blízkosti zámku Lysá nad Labem a je významnou přírodní památkou. Byl založen v 17. století a v průběhu let prošel několika úpravami. Park je rozdělen na dvě části - panskou zahradu a anglický park. V parku se nachází rozsáhlé travnaté plochy, různé druhy stromů a květinové záhony. Kromě toho park nabízí i možnosti pro sport a rekreaci, například tenisové kurty, dětské hřiště a cyklostezky. Zámecký park je oblíbeným místem pro procházky a odpočinek obyvatel i návštěvníků města.

Wörlitzského zámeckého parku k Venušinu chrámu Zámecký park (nebo také zámecká zahrada) je zahrada patřící k zámku, která obklopuje, doplňuje a rámuje zámecké budovy. Umělecko-historický rozvoj zámeckých zahrad a parků v Evropě probíhal souběžně s vývojem stavební architektury.

+more images (2)

Rozvoj

Již v antice byly koncipovány zahrady doplňující vladařské paláce. Zámecký park jako druh evropského umění se rozvíjel z hradních zahrádek původně sloužících kuchyňským potřebám, ale během let dostával stále více reprezentativní podobu i význam. +more Od novověku, kdy se společně s výstavbou zámků začalo vyvíjet i zahradnické umění, byla během staletí uplatněna řada rozličných systémů, příznačných pro jednotlivé epochy; v zásadě je můžeme shrnout do tří období.

Renesanční zahrada

Zámek Villandry, Francie, renesanční zahrada První formální zámecké parky, tak jak je chápeme dnes, vznikaly v Itálii v době renesance, kde dotvářely vnější podobu villy. +more Životní styl a umění renesance se rozšířilo do Evropy a s novými stavebními slohy byly přejímány také nové impulsy pro zahradní architekturu.

Nejdříve to byly květinové obrubní záhony, živé ploty, studny či kašny a aleje, jež byly geometricky formovány a uzpůsobovány k dekorativním účelům venkovních prostranství. Tyto zahradní sektory byly ještě uzamčené směrem dovnitř, nikoli koncipované také jako vnější ozdoba budov, a často neměly žádnou architektonickou souvislost s obytnými budovami, nezřídka byly zřizovány dokonce ve značné vzdálenosti od zámku, což vycházelo spíše z praktického než estetického pojetí: pozůstatky pevností, od kterých zpravidla nemohlo být upuštěno, jednoduše neposkytovaly dostatek místa pro bohaté zahrady. +more Ty byly zhusta opatřeny terasami a ozdobeny sochami, též bylo poprvé užito umění umělecky stříhat stromy a keře a různě je tvarovat, nazývaného topiari. Toto období se vyžívalo v neobyčejných věcech a tak byly vytvářeny zahrady s jeskyněmi a labyrinty ke smyslným prožitkům, jež měly člověka okouzlit a přivést k úžasu.

Barokní zahrady

Vaux-le-Vicomte, Francie, barokní zahrada Z renesančních zahrad se vyvinul v +more_století'>17. století velkoplošný, symetrický barokní park, jenž svého vrcholného rozkvětu dosáhl ve Francii (francouzský park) a jenž byl kopírován v celé Evropě. Parky byly chápány jako krajinná architektura, barokní zahrady byly rozšířením a pokračováním staveb a sloužily jako doplnění zámku směrem ven. Přírodě byla stejně jako stavbám vnucena pravidla matematiky.

Těžištěm těchto zahrad byl vždy samotný zámek, z jehož středové budovy bylo možné vyhlédnout do všech stran, kolem nějž byl všude park. Průhledy byly navrženy až k horizontu a měly navozovat pocit moci a vznešenosti jeho budovatele. +more Zvláště v této době se pro nově projektované stavby zámků využívala možnost vytvářet zahrady bez nutnosti opevnění, takže zahrady pak nabízely výhledy do širokého okolí. V přímé blízkosti zámku vyrůstaly zpočátku malé parterové plochy zdobené květinovými ornamenty, později byly vytvářeny obrovské plochy květin, keřů a dřevin a bohaté, komplikované broderie. Velké bazény a rozlehlé trávníky rozčleňovaly široké plochy a stromové parky byly vytvářeny do bosketů, v nichž se volně opakovaly motivy ze salónů a kabinetů zámku. Nekonečné aleje vedly už z několikakilometrových vzdáleností v okolí zámku. Zahrady byly oživeny pavilony, oranžériemi a letohrádky a prostřednictvím soch, studen a kašen s fontánami promlouvaly motivy z antické mytologie.

Parky anglického typu

Zámecký park u zámku Sanssouci u Postupimi. +more Zámek Veltrusy, park ve stylu tzv. "Okrasného statku" Od poloviny 18. století začal postupně převládat park v anglickém stylu. Za časů klasicismu vzniklo nové pojetí umění, strnulé tvary baroka a jeho zahrad od nynějška platily jako nepřirozené za špatné a prosazovaly se snahy nacházet cesty zpátky k přírodě a parkovým krajinám propůjčit dospělý vzhled.

Do módy přišly umělé ruiny, svatyně, rozsáhlé rybníky s přírodními vodopády, mírné pahorky formovaly krajinu a zastřižené rostliny ustupovaly divoké, nicméně upravené přírodě. Téměř nepozorovatelné jsou přechody parků do okolí. +more Dlouhodobé obchodní styky přinesly možnost vysazování exotických rostlin. Parky měly též za úkol podobat se romantickým obrazům krajin a vyvolávat tak obdobné pocity. Parky byly považovány za Arkádii a srovnávány s rozjasněným filosofickým životem.

Jelikož tedy příkazem této doby byl přírodní vzhled, mizela pravidelnost barokních zahrad. Někde úplně (např. +more u zámku Wilhelmshöhe) jinde byly zapracovány do anglické parkové koncepce (např. u zámku Charlottenburg).

Jedna z významných a dnes již vzácně dochovaných forem přírodně-krajinářského parku je koncepce tzv. "okrasného statku" (ferme ornée), kdy hospodářsky využívané plochy se staly jeho přímou součástí a zároveň estetickým prvkem (např. +more zámek Veltrusy).

Shrnutí

V průběhu období historismu a z něj vycházejícího sklonu k romantice bylo mnoho pozemků nově zalesňováno a osazováno. Řada parkových komplexů, tak jak je můžeme vidět dnes, dostala svou podobu povětšinou v tomto období. +more V závěru 19. století epocha rozlehlých zámeckých parků skončila, stejně jako skončilo období rozlehlých zámeckých staveb. Stavěly se většinou jen v malém měřítku. Se zánikem většiny evropských monarchií bylo mnoho zámeckých parků zpřístupněno veřejnosti a dnes jsou místem odpočinku či výletů, ale též hodnotným svědectvím dobového umění a výzvou k zahradnické památkové péči.