Álvaro Obregón

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Pancho Villou přišel v roce 1915 o pravou ruku, byl přezdíván El Manco de Celaya (Jednoruký od Celaye) Álvaro Obregón Salido (19. února 1880 Huatabamba, Sonora - 17. července 1928 Ciudad de Mexico) byl mexický politik, generál a prezident Mexika v letech 1920-1924. Byl jednou z nejvýznamnějších politických figur mexické revoluce mezi roky 1915 až 1928.

Biografie

Narodil se v rodině rolníka Franciska Obregóna jako poslední z osmi dětí. Jeho rodina přišla o většinu majetku během 60. +more let 19. století, kdy partner jeho otce podporoval restauraci mexického císařství proti liberální vládě Benita Juaréze. Pozemky byly rodině zabaveny v roce 1867 a jeho otec zemřel v roce 1880, takže rodina měla velké finanční problémy. Z těchto důvodů absolvoval jen základní školu a jinak byl samoukem. Na začátku 20. století pracoval na různých místech například jako dělník v cukrovaru a nebo jako podomní prodavač. Později si pronajal statek a v roce 1906 byl schopen si statek zakoupit a věnovat se pěstování cizrny.

Vojenská kariéra 1912-1915

Během let 1908-1909 se připojil k politickému hnutí proti znovuzvolení Porfirio Díaze pod vedením Franciska Madery. V roce 1911 se stal starostou města Huatamambo. +more Při pokusu o vojenský puč proti Maderovi se přidal na stranu prezidenta. V Maderově armádě prokázal dobrou znalost vojenské taktiky, takže během krátké doby byl povýšen do hodnosti plukovníka (1912). Po skončení bojů se chtěl navrátit do občanského života, nicméně v armádě zůstal vzhledem k novým okolnostem, které nastaly s provedením nového vojenského puče pod vedením generála Victoriana Huerty v roce 1913. Huerta donutil prezidenta Maderu k abdikaci, vzápětí ho nechal popravit a ujal se protiústavně vlády nad zemí. Jeho stát Sonora se připojil ke konstitucionalistickému hnutí iniciovaném guvernérem Venustianem Carranzou. V září roku 1913 byl jmenován velitelem severozápadní části Konstitucionální armády. Jako velitel se účastnil tažení na hlavní město Mexiko a v roce 1915 byl Carranzou pověřen pacifikací dřívějších Carranzových spojenců Emiliana Zapaty a Pancho Villy. V Carranzově vládě následně zastával pozici ministra války.

Politická kariéra (1915-1920)

Mezi ním a prezidentem V. Carranzou se začaly během let 1916-1917 objevovat neshody, který mimo jiné pramenily z jeho příklonu k radikálnější skupině mexických revolucionářů (jacobinos) a bezpochyby také z jeho snahy o to využít svoji popularitu pro vlastní politickou kariéru. +more V roce 1917 podal demisi a jeho neshody se obrátily v otevřený politický konflikt. V. Carranza se jej pokusil zatknout na základě falešných obvinění. Reagoval na to tím, že vyvolal proti Carranzovi převrat, v rámci kterého byl Venustiano Carranza zavražděn (1920). Prozatímním prezidentem Mexika se stal Adolfo de la Huerta, zatímco on sám úspěšně kandidoval na úřad prezidenta Mexika.

Prezidentem Mexika (1920-1924)

Stal se prezidentem země, která se ocitla posledních devět let uprostřed občanské války. V tomto smyslu znamenala jeho vláda stabilizaci země. +more Zaměřil se na několik politických oblastí jako bylo vzdělání (zakládání nových základních škol), pracovní vztahy nebo rychlejší postup pozemkové reformy. K největším problémům jeho vlády patřil zhoršující se vztahy s mexickou římskokatolickou církví. Přestože osobně patřil k umírněnějším odpůrcům katolické církve, za jeho vlády došlo k násilným srážkám mezi socialisty a katolíky. V roce 1923 vyhostil apoštolského delegáta Ernesta Eugenia Filippiho kvůli tomu, že odsloužil bohoslužbu mimo kostel (což bylo v Mexiku ústavně zakázáno). Problematické byly také vztahy s USA, které byly ovlivněny znárodňovacími články mexické ústavy z roku 1917, jež ohrožovaly americké investice v Mexiku. V roce 1923 jeho vláda zlikvidovala hlavního představitele radikálního rolnického hnutí Pancho Villu. V poslední etapě prezidentského úřadu musel čelit opozici svého bývalého ministra financí a prozatímního prezidenta Adolfa de la Huerty, který doufal, že si ho zvolí za svého nástupce v úřadě. On se však rozhodl pro Plutarca Elíase Callese. Huerta s Callesem a další proti němu povstali. K povstalcům se přidala asi polovina armády včetně řady jeho bývalých přátel. Po rozhodující bitvě u Ocotlánu ve státě Jalisco jeho armáda zničila vojsko rebelů.

Obregón v ústraní (1924-1928)

Po nástupu Plutarca Elíase Callese do úřadu prezidenta Mexika se vrátil do rodné Sonory a věnoval se svému statku. Přesto ale zachovával úzké vazby s Callesem, které vyvolávaly obavy z opakování Díazova modelu z let 1876-1911. +more Tyto obavy se zdály být opodstatněné,když mexický parlament odsouhlasil změnu ústavy, která umožňovala Obregónovo znovuzvolení prezidentem země. Mezi roky 1926-1927 se vrátil do doby své vojenské kariéry. Tentokrát potlačoval rebelii indiánského obyvatelstva Yaqui v Sonoře. V roce 1927 oficiálně zahájil prezidentskou kampaň, spoléhaje především na podporu armády a Národní agrární strany a v roce 1928 byl zvolen Callesovým nástupcem. Než mohl do úřadu znovu nastoupit byl 17. července 1928 zavražděn José de Léonem Toralem, mladým katolíkem, který odmítal Callesovu antikatolickou politiku.

Zajímavosti

V roce 1915 v bitvě u Celaye ztratil pravou ruku. * Ciudad Obregón v mexickém státě Sonora nese od roku 1928 jeho jméno. +more * Český botanik Alberto Vojtěch Frič po něm pojmenoval i kaktus Obregonia denegrii.