Ústřičníkovití

Ústřičníkovití (Haematopodidae) je čeleď dlouhokřídlých ptáků s jediným rodem Haematopus. Tito bíločerně zbarvení ptáci s nápadným načervenalým zobákem a nohama jsou rozšíření ve většině pobřežních oblastí světa s výjimkou polárních oblastí, tropické Afriky a jihovýchodní Asie. Několik druhů zalétá hnízdit i do vnitrozemí.

Popis

mlže z jeho schránky Jedná se o středně velké ptáky, jejichž délka těla se pohybuje kolem 41-51 cm a váha kolem 530-780 g. +more Opeření všech druhů je buď cele černé, nebo černé na horní a bílé na spodní části těla, případně bíločerně strakaté. Jejich oči jsou červené až žluté, nohy růžové až červené.

Ústřičníci mívají dlouhé červené nebo oranžové zobáky, které bývají bočně zploštělé s ostrými hranami, které používají pro otevírání schránek mořských mlžů. Na základě zakončení zobáku lze do určité míry rozeznat, na jakou potravu se ústřičníci specializují. +more Zatímco ústřičníci se špičatým koncem se zaměřují na žížaly a korýše, dlátově zakončený zobák naznačuje specializaci na mlže (dlátově zakončeným zobákem se dají hbitě přeseknout svaly sloužící k otevírání a zavírání schránek mlžů) a tupý konec zobáku zase vypovídá o tom, že jedinec do schránky mlže tluče poté, co se uzavře. Experimenty u ústřičníků v zajetí ukázaly, že změna jídelníčků se odrazí ve tvaru zobáku již během několika týdnů. Vztah mezi typem zakončení zobáku a hlavní potravní složkou nicméně silně ovlivňuje i pohlaví jedince a okolní prostředí.

Rozšíření a habitat

ústřičníka chathamského Primárním habitatem ústřičníků jsou mořské pobřežní oblasti jakéhokoliv typu od skalnatého pobřeží přes oblázkové až po písčité pláže. +more Několik druhů (hlavně ústřičník velký, jižní, žlutooký) zalétá hnízdit i do vnitrozemí. Extrémním případem vnitrozemského hnízdění je přitom ústřičník velký, který zalétá hnízdit až k Černému a Kaspickému moři a do středozápadního Ruska. Většina druhů je stálá, pouze druhy hnízdící ve vnitrozemí pravidelně táhnou mezi zimovišti na pobřeží a hnízdišti ve vnitrozemí.

Biologie

Ústřičník jihoafrický při krmení Zatímco ústřičníci žijící ve vnitrozemí se živí hlavně žížalami a dalšími bezobratlými, ústřičníci žijící podél pobřeží se zaměřují na mořské mlže. +more Vedle toho tvoří důležitou součást jídelníčku i krabi, chroustnatky, ježovky, mořští slimáci a případně i menší rybky.

Hnízdění

Ústřičníci jsou převážně monogamní. Vykazují vysokou věrnost hnízdišti i svým partnerům, se kterými typicky zahnizďují rok co rok. +more Ústřičníci jsou známi hlasitou a agresivní obranou svých hnízdišť. Některé druhy vykazují silnou teritorialitu po celý rok. Námluvy ústřičníků se vyznačují typickým skřekavým pípáním, během kterého samice a samci chodí, běhají nebo létají bok po boku s častými změnami směru letu. Při společných letech je pár ústřičníků někdy doprovázen jiným párem. K hnízdění dochází v létě. Samice klade 1-5 vajec, nejčastěji však 2-3 vejce do mělké jamky přímo na zemi. Jamka bývá někdy vystlána malými kamínky nebo schránkami mlžů. ústřičníka velkého; za povšimnutí stojí opeření ptáčete, jehož zbarvení je v podstatě totožné jako zbarvení vejce Vejce bývají šedá s tmavšími flíčky, takže dobře splývají s okolím. Inkubují oba partneři po dobu 24-39 dní. Ptáčata bývají taktéž nenápadně zbarvena, což jim pomáhá zůstat skrytá před predátory. K dalším zásadním antipredačním charakteristikám mláďat patří to, že do jednoho dne po narození mohou chodit. I tak bývá u ústřičníků zaznamenána vysoká hnízdní predace a podle odhadů jeden pár ústřičníků v průměru vychová méně než jedno mládě ročně. I přes časné opuštění hnízda si mláďata ústřičníků nedokáží sama zajistit potravu a rodiče je nadále krmí. K prvním letům dochází ve věku kolem 50-60 dní, úplná potravní samostatnost nastává až kolem věku 6 měsíců. Ústřičník velký může svá vejce klást do hnízd jiných druhů ptáků, což je patrně forma hnízdního parazitismu.

Ohrožení a ochrana

K roku 2023 je nejohroženějším druhem čeledi ústřičník chathamský (EN), který je ohrožen hlavně introdukovanými predátory. Ústřičník velký je zase ohrožen (NT) nadměrným rybolovem, v jehož důsledku ubývá mlžů. +more Ústřičník kanárský je někdy od 40. let vyhynulý patrně v důsledku predace introdukovanými krysami a kočkami a nadměrným sběrem mlžů lidmi.

Systematika

Ústřičníkovití zahrnují pouze jediný rod Haematopus. Tento rod vytyčil švédský přírodovědec Carl Linnaeus v roce 1758 v 10. +more edici svého monumentálního díla Systema Naturae. Do rodu tehdy zařadil pouze jediného zástupce ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus). Název Haematopus pochází ze starořeckého slova haima (αἳμα) = krev, a pous (πούς) = noha, což odkazuje k červeným nohám ústřičníka velkého. Taxonomické počátky vzniku čeledi Haematopodidae sahají do roku 1838, kdy francouzský přírodovědec Charles Lucian Bonaparte vytyčil podčeleď Haematopodinae.

V rámci širší systematiky se ústřičníkovití řadí do řádu dlouhokřídlých a podřádu Charadrii. Podle Baker et al. +more (2007) jsou sesterskou skupinou ústřičníkovitých srpatkovití (Ibidorhynchidae). Spolu se srpatkami tvoří klad, který je sesterskou skupinou k tenkozobcovitým (Recurvirostridae). Podle Černý & Natale (2022) však sesterským taxonem ústřičníkovitých jsou tenkozobcovití.

Seznam druhů

Ústřičníkovití k roku 2023 zahrnují následujících 12 druhů:

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Čeledi ptáků