Čtvrtá Ženevská úmluva

Polští uprchlíci z Varšavy z roku 1939 Čtvrtá Ženevská úmluva, celým názvem Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války, je jedna ze čtyř základních Ženevských úmluv. Byla přijata 12. srpna 1949. Zatímco první tři úmluvy se zabývají právy vojáků, čtvrtá Ženevská úmluva je první, která se zabývá humanitární ochranou civilistů ve válce. V současné době Ženevské úmluvy ratifikovalo 196 zemí. Zásady Ženevských úmluv i jejich Dodatkových protokolů z roku 1977 se však považují za součást obyčejového práva zavazujícího všechny členy mezinárodního společenství.

Ženevské úmluvy jsou součástí právního řádu České republiky. Na základě článku 10 Ústavy České republiky mají přednost před českými zákony.

Čtvrtá Ženevská úmluva v sobě zahrnuje části Všeobecné ustanovení (I. část), Všeobecná ochrana obyvatelstva proti některým účinkům války (II. +more část), Postavení chráněných osob a zacházení s nimi (III. část, dále děleno do čtyř oddílů), Provádění úmluvy (IV. část) a dodatečné Přílohy.

Vznik

Historie byla vždy protkaná nejrůznějšími válečnými konflikty, které měly za následek vysoký počet úmrtí jak mezi vojáky znepřátelených stran, tak i civilního obyvatelstva, jenž se na konfliktech války aktivně nepodílelo. V této souvislosti, kdy v celé historii nebyla žádná dlouhodobě přijatá společná úmluva o dopadech válek na raněné, nemocné nebo zajaté, se Henri Dunant rozhodl situaci změnit. +more Výsledkem byl zrod mezinárodního humanitárního práva a také prvopočátky Ženevských úmluv a Mezinárodního červeného kříže.

Následně díky Mezinárodnímu výboru Červeného kříže, kterému státy svěřily významné úkoly při ochraně obětí válek a dohledu nad respektováním mezinárodního humanitárního práva, se neustálou aktivitou, představovanou zejména předkládáním návrhů dalších mezinárodních úmluv a s tím spojeným složitým vyjednáváním, podařilo právně ukotvit ochranu stále většího počtu osob. V současnosti je plodem tohoto úsilí systém čtyř Ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z roku 1949 (které nahradily předchozí úmluvy z let 1864-1929 a systém doplnily o samostatnou úmluvu o ochraně civilních osob), dvou Dodatkových protokolů k těmto úmluvám z roku 1977 a třetího protokolu z roku 2005. +more Důležitá role při ochraně obětí konfliktů a šíření znalostí mezinárodního humanitárního práva přísluší samozřejmě i národním společnostem Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce (NSČK - národní společnosti Červeného kříže, NSČP - národní společnosti Červeného půlměsíce, MDA - izraelská Společnost Davidovy hvězdy).

Ženevské úmluvy a mezinárodní humanitární právo

Mapa států uznávajících buď veškeré, nebo část Ženevských úmluv a dodatkových protokolů Mezinárodní humanitární právo je soubor norem společně dohodnutých státy s cílem maximálně humanizovat válku a zmírnit její následky, dokud nebude možné válku vyloučit. +more Základním pramenem mezinárodního humanitátního práva jsou Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů a Dodatkové protokoly k těmto úmluvám (DP). Jejich hlavní zásadou je, že v každé době musí být respektována důstojnost lidské bytosti a musí být bez diskriminace učiněno vše pro předcházení nebo alespoň zmírnění utrpení zejména těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí. Do základních úmluv mezinárodního humanitárního práva patří:.

* První Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli. * Druhá Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři. +more * Třetí Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci. * Čtvrtá Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

Dodatkové protokoly:

* Dodatkový protokol o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů. * Dodatkový protokol o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter. +more * Dodatkový protokol o přijetí dalšího rozeznávacího znaku. Mezinárodní humanitární právo dále rozšiřuje v rámci Ženevských úmluv i další normy; patří sem zbraně hromadného ničení, především biologické, chemické a nukleární zbraně, které vedou k dlouhému a útrpnému umírání.

Dodatkové protokoly ke konvenčním zbraním

Protokol o zákazu používání chemických a biologických zbraní (z roku 1925) vstoupil v platnost 8. února 1928. +more Měl ovšem významné nedostatky, které se týkaly skutečností, že nezakazoval vývoj, výrobu ani hromadění zásob chemických zbraní. Dále některé státy, které protokol ratifikovaly, si vyhradily právo použít zakázané zbraně proti státům, které nebyly smluvními stranami protokolu. To mělo za následek, že byly využívány i během druhé světové války, ale například i během 70. a 80. let v během íránsko-irácké války proti Íránu. Nakonec došlo 10. dubna 1972 k vytvoření Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení (v platnosti od 26. března 1975).

Válka na Ukrajině

Organizace Human Rights Watch v souvislosti s válkou mezi Ruskem a Ukrajinou upozornila, že ukrajinské úřady by měly přestat zveřejňovat na sociálních sítích a aplikacích pro zasílání zpráv videa zajatých ruských vojáků, která je vystavují veřejné zvědavosti; zejména ty, které zobrazují scény ponižování nebo zastrašování. Takové zacházení s válečnými zajatci porušuje ochranu poskytovanou třetí Ženevskou úmluvou, která zajisťuje slušné zacházení s válečnými zajatci obou stran.

Human Rights Watch rovněž zdokumentovala rozsáhlé porušování válečných zákonů a údajné válečné zločiny ruskými silami, včetně bezohledného zaměřování se na civilisty kazetovou municí a jinými zbraněmi a zabránění civilistům v útěku z bojových oblastí.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. icrc. +moreorg/ihl. nsf/INTRO/380. OpenDocument]Čtvrtá Ženevská úmluva[/url] * [url=https://www. loc. gov/rr/frd/Military_Law/pdf/GC_1949-IV. pdf]The Geneva Conventions of 12 August 1949 commentary[/url] * [url=https://www. zakonyprolidi. cz/cs/1954-65]Vyhláška č. 65/1954 Sb. ministra zahraničních věcí o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války[/url].

Kategorie:Ženevské úmluvy Kategorie:Mezinárodní právo Kategorie:Smlouvy Argentiny Kategorie:Smlouvy Austrálie Kategorie:Smlouvy Rakouska Kategorie:Smlouvy Ázerbájdžánu Kategorie:Smlouvy Kanady Kategorie:Smlouvy Chile Kategorie:Smlouvy Chorvatska Kategorie:Smlouvy Česka Kategorie:Smlouvy Československa Kategorie:Smlouvy Ekvádoru Kategorie:Smlouvy Finska Kategorie:Smlouvy Svatého stolce Kategorie:Smlouvy Izraele Kategorie:Smlouvy Itálie Kategorie:Smlouvy Japonska Kategorie:Smlouvy Mexika Kategorie:Smlouvy Nizozemska Kategorie:Smlouvy Nového Zélandu Kategorie:Smlouvy Norska Kategorie:Smlouvy Peru Kategorie:Smlouvy Slovenska Kategorie:Smlouvy Sovětského svazu Kategorie:Smlouvy frankistického Španělska Kategorie:Smlouvy Švédska Kategorie:Smlouvy Turecka Kategorie:Smlouvy Spojeného království Kategorie:Smlouvy USA Kategorie:Smlouvy Uruguaye Kategorie:Smlouvy Jugoslávie Kategorie:Smlouvy rozšířené na Gibraltar