Cesko.wiki Biologická zbraň
Author
Albert FloresVýstražný symbol využívající se pro znázornění biologického nebezpečí Bakterie anthraxu Nákaza morem Biologická zbraň je zbraň založená na principu určitého organismu (nejčastěji patogenu) nebo jím produkované látky (nejčastěji toxinu), jejichž cílem je nejčastěji přímo člověk, u něhož má vyvolat chorobný stav (infekční onemocnění či otravu, jejímž přímým následkem je jeho významné oslabení či smrt).
V širším slova smyslu lze za biologické zbraně považovat i mikroorganismy, rychle znehodnocující fosilní paliva, patogeny likvidující plodiny a dobytek vyvolávající hladomor atd.
Biologické zbraně se počítají mezi zbraně hromadného ničení a jejich vývoj, výroba a skladování jsou celosvětově zakázány.
Přehled bakteriálních nákaz
Mezi nejznámější bakteriální původce nákaz, které je možné snadno zneužít jako biologickou zbraň, patří: Yersinia pestis - původce Moru, Bacillus anthracis - původce Anthraxu (sněť slezinná), Francisella tularensis - původce Tularémie (zaječí nemoc), Neisseria meningitidis - původce Meningitidy (zánět mozkových blan), Salmonella typhi - původce Břišního tyfu, Vibrio cholerae - původce Cholery, Shigella dysenteriae - původce bacilární Úplavice, Ricketsia prowazeki - původce Skvrnitého tyfu a Coxiella burnetti - původce Q horečky.
Přehled potenciálně zneužitelných virových nákaz
Mezi nejznámější virové původce nákaz, které je možné snadno zneužít jako biologickou zbraň, patří virus pravých neštovic a chřipky v jejich smrtonosnějších mutacích. Jako biologická zbraň se dá také využít rozsáhlá skupina virů, které způsobují tzv. +more virové hemoragické horečky (krvácivé). Mezi ty patří Ebola, Marburg, Lassa, Dengue a celá skupina dalších virů, které na člověka přenášejí členovci, jako např. virus klíšťové encefalitidy a virus žluté zimnice. Do jisté míry je potenciálně využitelnou biologickou zbraní i virus HIV, pouze za předpokladu, že by byl nalezen způsob, jak jej efektivně rozšířit.
Existují také spekulace, že nemoc covid-19 byla vytvořena v laboratoři jako biologická zbraň.
Přehled potenciálně zneužitelných protozoálních nákaz
Mezi nejznámější původce protozoálních nákaz jako biologická zbraň patří původce malárie (rod Plasmodium) a různé měňavky (améby), jako Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná, původce Amébového průjmu) a Naegleria fowleri (původce Amébové meningitidy).
Přehled toxinů
Mezi nejznámější toxické produkty mikroorganismů zneužitelné jako biologická zbraň patří botulotoxin produkovaný baktérií Clostridium botulinum a aflatoxin produkovaný plísní Aspergillus flavus. Do této skupiny se dá zařadit i ricin, který však není produktem mikroorganismu, nýbrž rostliny.
Historie
Primitivní biologické zbraně byly používány již v hluboké minulosti. Ze starověku pochází popis historika Straba o masakru Pompeiových vojáků omámených medem kavkazských včel na území dnešního severního Turecka. +more Povstalci nastražili vojákům do cesty plástve medu nasbíraného na rhododendronech, který obsahoval neurotoxin ([url=http://www. osel. cz/7216-ileny-turecky-med. html]grayanotoxin[/url], rhodotoxin). Později například Mongolové vrhali katapulty mrtvoly do obléhaných měst, aby podpořili vznik epidemií, což napomohlo ve 14. století k rozšíření Černé smrti do Evropy. Husité prý bombardovali Karlštejn bečkami s výkaly. Španělé a Britové (během Pontiacova povstání) dávali darem indiánům přikrývky infikované neštovicemi. Indiáni neměli proti evropským nemocem vytvořenou imunitu, a proto velice rychle vymíraly celé kmeny. Rudá armáda je podezřívána z použití biologických zbraní ve druhé světové válce (mluví se hlavně o tularémii neboli tzv. zaječí nemoci, jde však o značně spekulativní úvahy).
Japonské císařství biologické zbraně v Číně prokazatelně používalo. Zvláštní japonská jednotka 731, která byla umístěna v Mandžusku, vyvíjela biologické zbraně a testovala je na zajatcích. +more Při tažení v Číně použila Japonská císařská armáda proti civilnímu obyvatelstvu biologické zbraně, například antrax nebo dýmějový mor, kterými se nakazily statisíce Číňanů.
Ve 20. +more století už biologické zbraně vyráběla celá řada států. Zároveň zesílily obavy, že by se případná biologická válka mohla vymknout kontrole a přerůst hranice původního konfliktu, což vedlo k tomu, že začaly být vyvíjeny usilovné snahy po absolutním zákazu těchto zbraní.
Vývoj, výroba a skladování biologických zbraní je od 26. +more března 1975 zakázána tzv. Konvencí o biologických zbraních (podepsána v Moskvě 10. dubna 1972). Po zákazu Konvencí o biologických zbraních pokračoval ve výzkumu a výrobě biologických zbraní hlavně Sovětský svaz. Za sovětský program biologických zbraní byla odpovědná 15. správa KGB, která v době vrcholící studené války kontrolovala nesmírně rozsáhlou síť výzkumných a výrobních zařízení organizovaných a před západními rozvědkami skrytých převážně pod oficiální záštitou státního podniku Biopreparát. Předpokládá se, že po zhroucení Sovětského svazu byl celý program (až na několik výzkumných zařízení) pozastaven a důkazy o jeho existenci zničeny. Na jeho minulou slávu tak lze usuzovat jen ze svědectví vědců, kteří v něm pracovali a později emigrovali na západ (jako je Kanatžan Alibekov a jiní) nebo nepřímo pomocí západními rozvědkami zaznamenaných incidentů (jako je Sverdlovský incident a řada dalších důkazů).
Za technologickou špičku ve vývoji biologických zbraní lze podle tohoto svědectví považovat snahu o kombinovanou biologickou zbraň, kdy je cílová skupina infikována závažnou nemocí, ale pod těmito krycími příznaky se vyvíjí jiné onemocnění, které už nebude včas zachyceno a vyléčeno.
Z dalších států, které jsou podezřelé z organizace programů výzkumu a výroby biologických zbraní, nelze opomenout Irák, Írán, Severní Koreu, Čínu a Libyi. Porušování se má za prokázané také v případě Rhodesie (dnes Zimbabwe) ze strany tamní vlády proti bouřícím se černochům (minimálně anthrax). +more Další neprokazatelná a nepodložená tvrzení obviňují z porušování této konvence USA a současnou Ruskou federaci.
O biologické zbraně se zajímaly nejen vlády, ale i soukromé organizace, zejména sekty. Mezi nejzajímavější příklady patří sekta Rajneeshees, jejíž členové v roce 1984 v městě Dallas ve státu Oregon kontaminovali salátové bary bakteriemi salmonely, aby ovlivnili výsledek místních voleb, a sekta Óm šinrikjó (Nejvyšší pravda), která před svým úspěšným útokem sarinem v tokijském metru podnikla několik neúspěšných pokusů o útok pomocí biologických zbraní.
V současnosti hrozí použití biologických zbraní ze strany mezinárodních teroristů, kteří mohou snadno použít stále dostupnějších biotechnologií, aby vyrobili dostatečné množství účinné biologické zbraně a použili ji k dosažení svých cílů - hovoří se o tzv. bioterorismu.
Odkazy
Reference
Literatura
Tom Mangold, Jeff Goldberg: A mnoho lidí zemřelo… Pravda o biologických válkách, Praha 2001,
Související články
Biologická válka * Bioterorismus * Biologické riziko * Jednotka 731