Virus Marburg

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Marburgský virus je RNA virus z čeledi Filoviridae, způsobující marburgo. Marburgský virus byl izolován poprvé v roce 1967. Byl pojmenován podle německého města Marburg, kde byla identifikována první epidemie. Virus je přirozeným rezervoárem netopýrů, konkrétně rodu Rousettus. Přenos na člověka probíhá zejména přímým kontaktem s infikovanými zvířaty nebo jejich tkáněmi. K infekci dochází také přímým kontaktem mezi lidmi, zejména při péči o nemocné nebo pohřbu obětí. Inkubační doba marburgu je obvykle 2 až 21 dní. Nemoc začíná horečkou, těžkou únavou, svalovými bolestmi, bolestmi hlavy a zvracením. Postupně se vyvíjí krvácivá diatéza a vnitřní orgány jsou poškozeny. Léčba marburgu je převážně podpůrná, přestože byly zkoumány experimentální léky a vakcíny. Ochrana před infekcí je založena na dodržování hygienických opatření, nošení ochranného oblečení a karantény pacientů. Marburgský virus je považován za závažnou nákazovou nemoc s vysokou úmrtností. V minulosti došlo ke sporadickým výskytům marburgu v Africe, ale jeho epidemiologická situace se mění. V Česku existuje připravenost na diagnostiku a léčbu marburgu a dalších podobných virových infekcí.

Virus Marburg (nazýván také marburský virus) je RNA virus patřící do skupiny tzv. filovirů.

Historie

Virus byl objeven v Německu v roce 1967; tehdy se jím ve městě Marburg nakazilo 25 laboratorních pracovníků, dalších 6 lidí včetně lékařů a patologa se nakazilo od nemocných lidí. Sedm nakažených zemřelo. +more Původ nákazy pocházel od opic dovezených na pokusy z africké Ugandy.

Při epidemii v Kongu v letech 1998-2000 zemřelo 83 % nakažených pacientů. V roce 2000 zemřelo v Ugandě 140 ze 354 nakažených lidí. +more Jedna z největších nákaz tímto virem propukla v letech 2004 a 2005 v Africe; tato epidemie zasáhla jih Afriky, Kongo a Angolu. Z 399 nakažených osob jich tehdy zahynulo 355.

V roce 2008 se tímto virem nakazila Nizozemka během dovolené v Ugandě, kde navštívila jeskyně obývané netopýry. Žena následně viru podlehla po selhání jater a silném krvácení.

V období studené války Sovětský Svaz v programu MARV zkoumal a testoval jeho potenciál jako biologické zbraně.

Klinické příznaky a léčba

Virus se šíří tělesnými tekutinami, včetně krve, výkalů, slin a zvratků. Stejně jako ebola způsobuje krvácivé (hemorhagické) horečky. +more Dalšími příznaky je průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti obvykle umírají do týdne.

Na Marburg podobně jako na ebolu neexistuje účinný lék ani preventivní očkování. Šance na přežití zvyšuje včasná odborná pomoc (rehydratace). +more Je nebezpečnější než ebola, mortalita dosahuje 87 %. Původ viru není znám. Vědci však zjistili, že se nachází u některých druhů kaloňů a netopýrů, kterým ale nezpůsobuje žádné zdravotní komplikace; jsou tedy pouhými přenašeči nemoci.

Virus Marburg se vyskytuje v Ugandě a Angole.