Ču Čchen-chao

Technology

12 hours ago

Author

Ču Čchen-chao ( † 13. ledna 1521) byl člen dynastie Ming. Byl v páté generaci potomkem Ču Čchüana, sedmnáctého syna zakladatele a prvního císaře říše Ming Chung-wua. Roku 1499 zdědil titul knížete z Ning, sídlil v Nan-čchangu, hlavním městě provincie Ťiang-si. V červenci 1519 zahájil povstání: prohlásil tehdejšího císaře Čeng-te za nelegitimního a vytáhl na Nanking. Guvernér jižního Ťiang-si Wang Jang-ming rychle sebral vojsko, obsadil Nan-čchang a v srpnu 1519 rozdrtil povstaleckou armádu, která se vrátila na jih. Ču Čchen-chao v bitvě padl do zajetí a byl odsouzen k trestu smrti, který císař zmírnil na sebevraždu.

Život

Kníže z Ning

Ču Čchen-chao byl v páté generaci potomkem Ču Čchüana, prvního knížete z Ning a sedmnáctého syna císaře Chung-wua. Otcem Ču Čchen-chaoa byl Ču Ťin-ťüna ( 1449-1497), kníže ze Šang-kao a později z Ning . +more Ču Čchen-chao se po něm roku 1494 stal knížetem ze Šang-kao, roku 1499 knížetem z Ning.

Nebyl vojákem, naopak miloval život v pohodlí a luxusu; měl i jisté literární schopnosti. Především však byl ambiciózní a pomýšlel na společenský vzestup.

Ve snaze o získání vojenské síly se nejdříve snažil o obnovení své gardy a příjmů nutných k jejímu financování. To se mu roku 1507 pomocí obrovského úplatku eunuchu Liou Ťinovi (v letech 1507-1510 fakticky řídícímu pekingskou vládu) přes opozici ministerstva vojenství podařilo, ale po Liou Ťinově pádu roku 1510 své vojáky zase ztratil.

Roku 1514 si požádal o vojáky znovu, přičemž měl podporu nového (od prosince 1513) ministra války Lu Wana (1458-1526), který byl jeho dlouhodobým politickým spojencem. Žádost však zablokoval velký sekretář Fej Chung (1468-1535), který věděl, o co knížeti jde. +more Nicméně kníže získal podporu velitele císařské gardy Čchien Ninga, císařova oblíbeného muzikanta Cang Siena a několika důležitých eunuchů a povolení v dubnu 1514 získal.

Mezitím si místní úřady stěžovaly na chování knížete - zabírání půdy, vymáhání daní, zastrašování úředníků; v lednu 1514 si do Pekingu oficiálně stěžovali i nankingští cenzoři. Bezvýsledně. +more V dubnu 1514 pověřenec mající za úkol boj proti banditům v Ťiang-si hlásil, že za problémy stojí kníže, který jednak bandity zaměstnává a za druhé je vyháněním lidí z půdy vytváří. Ministr vojenství zprávu označil za pomluvu, a tak zapadla.

Ministr podpořil i žádosti knížete o pravomoci nad místními posádkami a členy císařského rodu. Císař Čeng-te byl potěšen jeho iniciativností a žádosti schválil, přitom kritiku úředníků považoval za pomluvy. +more Kníže pak začal najímat vojáky a bandity a začal se chovat jako panovník a označovat se za císaře. Přestože jinak byla knížata přísně trestána i za malicherné přestupky, jeho chování bylo přehlíženo.

Ve snaze o získání moci zkoušel i nenásilnou cestu: chtěl využít císařovu bezdětnost a prosadit svého syna jako následníka trůnu. Na jaře 1516 uplatil Čchien Ninga a další vlivné osobnosti z císařova okolí, aby povolali jeho nejstaršího syna do Pekingu jako kandidáta na korunního prince, avšak jeho snaha neměla úspěch.

V květnu 1517 do Pekingu odjela skupina eunuchů z jeho domácnosti, aby referovali o jeho nezákonné činnosti. Čchien Ning je však uvěznil. +more Kníže se pak orientoval na ozbrojené povstání. S jeho podporou bandité plenili venkov a zastrašovali úřady. Dokonce napadli domácnost bývalého velkého sekretáře Fej Chunga, nyní žijícího na východě Ťiang-si. Po Fejově stížnosti vláda vyslala do Nan-čchangu Sun Sueje (ťin-š’ 1493), kterého jmenovala guvernérem a uložila mu potlačení násilností. Sun Suej roku 1518 zajal několik lupičských skupin a uvěznil je v Nan-čchangu. Kníže z obavy z jejich výpovědí přikázal svým lidem zaútočit na město a vysvobodit vězně. Úřady pak ztrácely kontrolu nad venkovem. Na jaře 1519 už Sun Suej psal několikátou zprávu o zradě a rebelii knížete, bez odezvy. Kníže se zatím zdržoval otevřeného povstání v naději, že bezdětný císař jmenuje korunním princem jeho syna.

Povstání

Císař Čeng-te si problém s knížetem z Ning začal uvědomovat až v létě 1519, kdy ho jeho oblíbenec-důstojník Ťiang Pin a eunuch Čang Jung přesvědčili o nekalém chování knížete a Čchien Ninga. Knížete jeho pekingští špehové informovali o nepříznivém vývoji v Pekingu a tak se +more_červenec'>10. července 1519 v Nan-čchangu otevřeně vzbouřil. Prohlásil, že Čeng-te je podvrženec nepocházející z císařského rodu a že císařovna přikázala zbavit ho trůnu. Mnozí přítomní úředníci v čele s guvernérem Sun Suejem požadovali ukázat císařovnin dekret, když se jim ho nedostalo, prohlásili knížete za zrádce - a byli popraveni.

Kníže se svou armádou vyrazil z Nan-čchangu na sever, 13. července obsadil Ťiou-ťiang na Jang-c’ a 23. +more července začal obléhání An-čchingu (sídla prefektury na Jang-c’, 150 mil od Nankingu). Ale hlavní síly knížete vyrazily až 26. července.

Zatím se 14. července Wang Jang-ming, guvernér jižního Ťiang-si, dozvěděl o povstání a okamžitě začal shromažďovat armádu. +more Současně šířil falešnou zprávu, že z Pekingu vyrazila velká císařská armáda.

Až 9. srpna hlavní síly knížete dorazily k An-čchingu, ale pokus o jeho dobytí selhal a přinesl jen velké ztráty. +more Kníže zuřil (jak by taková armáda chtěla dobýt Nanking…). Mezitím Wang Jang-ming shromáždil armádu a vytáhl proti Nan-čchangu. Město bylo slabě bráněné (většina knížecích sil vytáhla na sever) a 14. srpna ho Wang Jang-ming obsadil. Kníže se s hlavními silami vrátil na jih, ale 20. srpna ho v říční bitvě na jezeře Pcho-jang Wang Jang-mingova armáda rozdrtila a knížete zajala.

V zajetí

V říjnu 1519 vyrazil z Pekingu na jih císař. Do Nankingu přicestoval v polovině ledna 1420 a zůstal zde osm měsíců. +more Vojska, která přišla s císařem ze severu, panovník pod velením svých důvěrníků, důstojníka Ťiang Pina a eunucha Čang Čunga, vyslal do Ťiang-si, aby dokončili likvidaci povstání. Ťiang a Čang se snažili upřít Wang Jang-mingovi jeho úspěch a chtěli zorganizovat předstíranou bitvu, ve které by knížete „zajal“ císař. Wang Jang-ming však na tomto odmítl spolupracovat a zajatce předal Čang Jungovi, pověřenému řízením vojenských záležitostí v Chang-čou.

Ču Čchen-chao byl ještě roku 1519 zbaven všech hodností a titulů, rozhodování o jeho osudu se protáhlo až do ledna 1521, kdy císař rozhodl, že mu dovolí spáchat sebevraždu. Nicméně jeho tělo bylo za trest spáleno.