Čírka karolinská

Systematika

Čírku karolinskou formálně popsal v roce 1789 německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v Gmelinem revidované verzi Linného veledíla Systema Naturae. Gmelin nově popsaného kachnovitého ptáka zařadil do rodu Anas, čímž vzniklo jméno Anas carolinensis. +more Druhové jméno carolinensis znamená karolinský.

V některých zdrojích se lze setkat a s tím, že čírka karolinská je považována za poddruh čírky obecné (Anas crecca). Morfologická, etologická i genetická data však naznačují, že se jedná o samostatný druh.

Popis

Jedná se o malou kachnu dosahující délky těla kolem 31-39 cm, váhy 140-500 g a rozpětí křídel 52-59 cm. Hlava je velká, zobák a krk krátký a ocas při posedu na vodě směřuje mírně nahoru. +more Samec ve svatebním šatu má kaštanovou hlavu se zeleným vertikálním pruhem od oka dále na šíji, zbytek těla je především šedý s občasnou černou. Samice je hnědá, s občasnými tmavšími a světlejšími skvrnami. Obě pohlaví mají u ocasu nažloutlé peří a výrazné sytě zelené zrcátko (speculum).

Areál rozšíření

Hnízdí v severních oblastech Severní Ameriky od Aljašky přes Kanadu po Saint Pierre a Miquelon. Zimuje v jihozápadní Kanadě, Spojených státech, Mexiku a na karibských ostrovech. +more Čírka karolinská představuje nejčastější severoamerickou kachnu zalétající do Evropy. Jen ve Velké Británii bylo do roku 2016 pozorováno 1175 jedinců, v Nizozemsku do roku 2014 bylo zaznamenáno 68 čírek karolinských. Celková populace se odhaduje na 3,9 milionu dospělých jedinců.

Stanoviště druhu tvoří močály, řeky a zálivy. Zatímco v letních měsících vyhledává hlavně mělká jezera a močály v otevřené krajině ve vnitrozemí, během migrace a v zimě vedle těchto habitatů obývá i zálivy podél oceánského pobřeží.

Výskyt v Česku

První ověřené pozorování čírky karolinské v Česku nastalo v prosinci 2017 u Pohořelic.

Biologie

Pár samců Jedná se o silného plavce, který dokáže vzletět přímo z vody bez nutnosti předchozího šlapání po vodě. +more Během zimního hřadování se může sdružovat do masivních hejn až o 50 000 jedinců. Samci vydávají vysoce položené krik krik, které připomíná cvrčka. Samice vydávají tiché kvák. Krmí se semeny, vodním hmyzem, korýši a měkkýši. V zimě potravu může hledat i na obilných polích.

Hnízdění

K zahnízdění dochází od dubna do září. Každou hnízdní sezónu si hledá nového partnera. +more Námluvy zahrnují komplexní vizuální a vokální projevy samců, kteří se ve skupinách až o 25 členech dvoří samicím. Hnízdo představuje mělký důlek v zemi, který je často umístěn ve vegetaci v blízkosti vodní plochy. Snůšku tvoří 6-9 vajec. Jejich barva je krémově bílá až světle olivově žlutohnědá. Rozměr vejce je kolem 47×33 mm. Po snesení poslední vejce samice přidá ke snůšce své vlastní prachové peří, a začne s inkubací, která trvá kolem tří týdnů. Jakmile samice započne se sezením na vejcích, samec odlétá. Vysoce prekociální mláďata již několik hodin po narození dovedou plavat, chodit i potápět se pro potravu.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://www.allaboutbirds.org/guide/Green-winged_Teal/id]Profil na All About Birds[/url] * [url=https://www.audubon.org/field-guide/bird/green-winged-teal]Profil na Audubon.org[/url]

Kategorie:Kachnovití Kategorie:Ptáci Severní Ameriky