Cesko.wiki Římské království
Author
Albert FloresŘímské království byla monarchistická vláda města Říma a jeho teritorií. O historii Římského království je toho známo málo, jelikož se z té doby nedochovaly žádné písemné záznamy a všechny jeho dějiny byly napsány během Římské republiky a Římského impéria, a z velké části se zakládají na legendách. Nicméně dějiny Římského království začínají založením města, tradičně datovaném na rok 753 př. n. l., a končí svržením králů a založením Římské republiky někdy okolo roku 509 př. n. l.
Zrození Říma
To, z čeho se později zrodila Římská republika a nakonec se stalo impériem, začalo nejspíše jako nepatrná osada okolo pahorku Palatin u řeky Tibery ve střední Itálii. Palatin a okolní pahorky představovaly snadno udržitelnou pozici v širokých úrodných pláních okolo nich. +more Zdá se, že Palatin samotný mohl být osídlen nejpozději v 10. st. př. n. l.
Tradiční popis římské kultury, který se k nám dostal od Livia, Plútarcha, Dionýsia z Halikarnassu a jiných, je ten, že v prvních stoletích vládla Římu řada sedmi králů. Tradiční chronologie podle Varra udává dobu jejich vládnutí na 243 let (753 až 510/509 př. +more n. l. ), což by činilo až podezřele mimořádný průměr vládnutí jednoho krále - téměř 35 let. Fakticky máme prokázanou existenci pouze posledních tři králů (dva z nich byli Etrusky), zbylí čtyři se považují za legendární. Nicméně i o posledních třech králích je známo relativně málo informací. Galové dost možná zničili všechny římské historické záznamy, když po Bitvě u Allie v roce 390 př. n. l. drancovali město, takže o království neexistují žádné soudobé záznamy. Archeologické důkazy nicméně podporují fakt, že přinejmenším nějaká stavení existovala již před polovinou 8. století př. n. l. Přesný letopočet spojený s nějakým založením města je však pozdější a neshodují se v něm ani mnozí antičtí historikové a archeologie neumožnila zatím poznat, jak a kdy přesně Řím vznikl.
Legendy a králové
Podle starořímských pramenů se založení města Říma tradičně datuje do roku +more_l. '>753 př. n. l. , což bylo později přijato za počátek římského letopočtu (ab urbe condita - od založení města). Zřejmě již od 10. století př. n. l. existovala na Kapitolu a Palatinu první sídla. Později se osady rozšířily i na okolní pahorky při řece Tibeře, z kterých pak snad jejich pozvolným spojováním vzniklo město, jehož náboženským a politickým centrem se stal Kapitol. Založení města uprostřed 8. století př. n. l. se zhruba kryje s počátkem řecké kolonizace Itálie. Jaký přesný vliv (zda vůbec nějaký) na založení města však mohli mít Řekové či Etruskové je v současnosti stále nejisté.
Ani v antice se nevědělo, jak přesně Řím vznikl. Římané měli k dispozici značný počet legend a museli, jak píše Plútarchos, si vždy zvolit tu "nejvěrohodnější". +more Podle nejznámější legendy však souvisí vznik Říma s dějinami Tróje. Přeživší Trójané měli být prý přivedeni na území Latia hrdinou Aeneem, synem Anchísa a bohyně Venuše. Aeneas měl být dávným předkem dvojčat se jmény Romulus a Remus, kteří měli být na příkaz krále města Alba Longa brzy po narození vhozeni do Tibery. Dvojčata se však neutopila a poté, co se ocitla na břehu, uslyšela dle pověsti jejich pláč vlčice, která měla oba chlapce odkojit. Bratři později krále Amulia porazili a založili si vlastní město, jehož vládcem se nakonec údajně stal Romulus. Remus, který se dle pověsti začal Romulovi posmívat a přeskočil brázdu označující budoucí hradby města, byl nato Romulem zabit. Pověst tím Římanům říkala, že nikdo, ani vlastní rodina, není důležitější než Řím samotný. Pověst také vypráví o tom, jak převážně mužské obyvatelstvo nového města uneslo manželky kmene Sabinů, aby se Řím mohl dále rozrůstat. Pověst o založení města vznikala postupně a zformovala se zcela jistě nejdříve v období republiky. Historikové dnes věří tomu, že únos sabinských žen či spojitost s Trójou byly ukázkou odlišnosti Římanů od Etrusků či Řeků a zároveň ukazovala Římany jako kulturně heterogenní, čímž měli vysvětlovat soužití s několika etniky v jednom městě. Zde je jasná spojitost s Etrusky, neboť dva římští králové byli právě etruského původu.
Tradice říká, že po Romulovi měli vládnout městu další tři mytičtí králové. Numa Pompilius (králem snad v letech 715 až 673 př. +more n. l. ) údajně zavedl římské náboženské obřady a zvyky. Za Tulla Hostilia (673 - 642 př. n. l. ) si Řím v roce 659 př. n. l. údajně upevnil své postavení zničením Alba Longy. Dnešní historici však silně pochybují o významu Alby Longy a tuto osadu považují přinejmenším za dost přeceňovanou. Ancus Marcius (u moci kolem 642 až 617 př. n. l. ) se snažil o rozšíření města. Snad mohl založit přístav v Ostii, ačkoliv pro to chybí důkazy. Obyvatelstvo bylo rozděleno na tři tribue (kmeny), které se dělily na kurie a rody, podle nichž se scházelo lidové shromáždění (comitia curiata). Vliv tohoto typu shromáždění začal klesat po reformách Servia Tullia.
Vliv Etrusků na vznik města není zcela objasněn. Nicméně dva z posledních tří králů byli Etruskového původu, konkrétně Tarquinius Priscus a Tarquinius Superbus. +more Za vlády posledních králů Řím rychle vyrostl v největší město Apeninského poloostrova a domohl se velkého hospodářského významu, například i neboť kontroloval důležité obchodní trasy: Via Latina a Via Salaria. Prvním etruským králem se stal dle tradice v roce 616 př. n. l. Tarquinius Priscus, který vedl válku se sousedními Latiny. Jeho nástupce, který neměl být etruského původu, král Servius Tullius prý nechal postavit městské hradby a provedl také setninovou reformu vojska a lidového shromáždění. Římští historikové mu přičetli i další reformy typu zavedení mincí anebo cenzus obyvatel. Avšak moderní historikové věří spíše tomu, že tyto reformy neuskutečnil a byly mu pouze přiřčeny snad, protože se věřilo, že je vykonal, případně aby více vynikl oproti poslednímu a velmi neoblíbenému králi. Poslední římský (resp. etruský král), Tarquinius Superbus („Zpupný“), byl z města vyhnán aristokraty pod vedením Lucia Junia Bruta, protože, jak tvrdí prameny, byl velmi nepopulárním vládcem a jeho syn měl dokonce znásilnit a donutit k sebevraždě ctnostnou římskou matrónu Lukrécii. Dle tradované legendy se Tarquinius Superbus nevzdal a požádal o pomoc jiného etruského krále, Porsennu. Ten se podle názoru některých historiků zmocnil Říma (ať už na pokyn Superba anebo ne) snad někdy až kolem roku 507 př. n. l. . Jiní historici se ovšem domnívají, že Porsenna Řím nedobyl. Podle legendy zachránil Řím před jeho útokem jediný muž - Horatius Cocles. Dost možná si však Římané zajistili svobodu vysokým výkupným. Jasné je jen to, že se jednalo o krátkou epizodu a v Římě byla nastolena republika.
Rok +more_l. '>509 př. n. l. , který se tradičně udává za datum této události, byl přijat až mnohem později a není pokládán za příliš jistý. Zřejmě byl odvozen od vyhnání Peisistratovců (příbuzní Peisistrata) z Athén v roce 510 př. n. l. Historici se však domnívají, že datum proměny království v římskou republiku (res publica v překladu znamená "věc veřejná") nastal přibližně někdy v této době, nejspíše někdy na konci 6. st. př. n. l.
Kulturně byli Římané ve svých počátcích vystaveni silnému vlivu Etrusků. Jejich prostřednictvím se dostali rovněž do kontaktu s řeckou kulturou. +more Příkladem jsou etruská čísla, od Etrusků bylo převzato rovněž písmo (z něhož se později vyvinula latinská abeceda), ptákopravectví (auspicia), pohřební rituály a mnohé další kulturní vymoženosti a náboženské zvyklosti. Vyhnáním posledního etruského krále se nic nezměnilo. Etruskové se nadále podíleli na politickém i ekonomickém fungování města.
Politické instituce
Král
Raný Řím byl monarchie řízená králi . Královský titul nebyl dědičný a král evidentně nemusel být původem Říman. +more Dříve se mohlo jednat o velitele nějakých frakcí či kmenů, kteří si dokázali nějakým způsobem zajistit vládu a stát se tak králi. O kompetencích jednotlivých králů je toho známo jen velmi málo. Král (rex) však měl pravděpodobně nejvyšší moc správní, vojenskou i náboženskou. Současně stál v čele rodových vůdců - senátorů (stařešinů), kteří vykonávali poradní funkci. Po nastolení republiky převzali výkonnou a velitelskou moc dva konzulové a náboženskou převzal tzv. "Rex sacrorum", což byl člověk, který sice nesl ve svém jméně pozůstatek slova král ("rex"), ale měl autoritu jen v náboženských otázkách. Došlo tedy k rozdělení kompetencí, aby nikdo již nemohl být tak mocný jako byli v minulosti římští králové.
Insignie římských králů údajně mohly být: * dvanáct liktorů nesoucí fasces, * právo sedět na kurulském křesle, * zlatem vyšívaná nachová toga (toga picta), * červené boty * bílý diadém na hlavě Ze všech těchto insignií byla nejdůležitější nachová tóga.
Jestliže byl král suverénní, pak mu náležela nejvyšší moc státu a díky jeho pozici zastával tyto pozice: # vrchní výkonná moc - sloužil jako předseda vlády s možností prosadit zákony, spravoval všechen státní majetek, rozděloval dobyté území a dohlížel na veřejně prospěšné stavby # vrchní velitel - velitel římské armády s možnostmi odvádět k vojsku a organizovat legie, jmenovat vojenské velitele a vést válku # hlava státu - sloužil jako hlavní představitel Říma ve vztazích s ostatními mocnostmi a přijímal všechny cizí velvyslance # velekněží - sloužil jako oficiální představitel Říma a jeho lidí před bohy # hlavní zákonodárce # nejvyšší soudce - posuzoval všechny občanské a kriminální případy
Senát
Romulus dle legendy zřídil senát po založení Říma tak, že vybral nejurozenější muže (bohaté a s legitimními ženami a dětmi), aby sloužili jako městská rada. Dle tradice se římský senát původně sestával ze 100 senátorů, což ale není jisté. +more Nicméně maximálně od reformy Servia Tulia disponoval již 300 členy.
V monarchii měl senát nejspíše jen relativně omezenou moc a autoritu, protože většinu politické moci vlastnil král a mohl ji vykonávat bez jeho souhlasu. Senát fungoval hlavně jako králova rada a koordinátor zákonů. +more Není zcela jasné, jaký vliv mohl mít senát či shromáždění lidu na královu zákonodárnou moc. Král zákony vytvářel, není však už jisté, jestli sám či s jejich pomocí (či dle situace).
Odkazy
Reference
Literatura
;Klasická literatura * LIVIUS, Titus, Dějiny I-VII, Praha, Svoboda, 1979. Odkaz: https://archive. +moreorg/details/titus_livius-dejiny_rima-1/page/n81/mode/1up * PLÚTARCHOS. Životopisy slavných Řeků a Římanů. Praha: Arista, Baset, Maitrea, 2006.
Moderní literatura * * DAHLHEIM, W. : U kolébky Evropy, Odkaz antického Říma, Vyšehrad, Praha, 2006. +more * DAWSON, Christopher. Zrození Evropy: úvod do dějin evropské jednoty. Praha: Vyšehrad, 1994, . * EVERDELL, William. The End of Kings: A History of Republics and Republicans. Chicago: Chicago University Press, 2000. (anglicky) * FORSYTHE, Gary. A Critical History of Early Rome. Berkeley: University of California Press, 2003. (anglicky) * GARCIA, Brittany. Romulus and Remus. Ancient History Encyclopedia [online]. 2018-04-18 [cit. 2021-02-24]. https://www. ancient. eu/Romulus_and_Remus/ (anglicky) * * ALBRECHT, von Michael. A History of Roman Literature. vyd I. Leiden: E. J. Brill, 1997. (anglicky) * PENROSE, Jane, Řím a jeho nepřátelé: říše stvořená a zničená válkou, Praha, Fighters Publications, 2007. * WALBANK, F. W. , ASTIN, A. E. eds. The Cambridge Ancient History, vol VII, part II. V. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. (anglicky) * * ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Dejiny Písané Rímom. Bratislava: Mladé letá, 1988.
Související články
Chronologie dějin starověkého Říma * Starověký Řím * Dějiny Říma
Externí odkazy
[url=https://web.archive.org/web/20110605233726/http://narody.ic.cz/index.php?p=23]Staré národy | civilizace - Řím: Doba královská[/url]