Říkadlo

Technology

12 hours ago

Author

Říkadlo je žánr lidové slovesnosti. Jde o krátká většinou dětská rčení založená na jedné straně na rytmickém textu a na potlačení sémantiky (říkadla poskytují příjemný rytmický zvuk, často nedávají žádný smysl a obsahují slova, která nic neznamenají), na druhé straně vycházející ze záměrné hry s významy slov a z toho plynoucí komiky.

Funkce říkadel

Říkadla mají v dětském životě nejrůznější funkce: * Doprovázející hru dospělého s dítětem (např. „Paci, paci, pacičky“, „Koulela se brambora“, „Houpy, houpy, kočka snědla kroupy“). +more * Provázejí dětské hry (např. Zlatá brána, Kolo, kolo mlýnský). * Slouží jako podklad činností (např, „Otloukej se, píšťaličko“). Tato funkce spočívá v tom, že zvuk verše je pro dítě přitažlivý a umožní mu i přes krátkodobou koncentraci setrvat potřebnou dobu u činnosti, která je jinak fádní a zdlouhavá. * Mají i magickou funkci, která se uplatňuje hlavně u zaříkadel a souvisí s dětskou vírou v nadpřirozené síly a v čarovnou moc tajemných slov. * Pomáhají dětem rozvíjet slovní zásobu. * Opakováním říkadel děti trénují paměť a koncentraci.

Sbírky říkadel

Lidová říkadla byla a jsou často vydávána v knižní formě, např.: * Karel Jaromír Erben: Prostonárodní české písně a říkadla (1864) * Kolo, kolo mlýnský (Praha, 1997)

Tvorbě umělých říkadel se věnují i uznávaní básníci, např. : * Josef Kainar: Říkadla (Praha, 1961) * Jiří Žáček: Kdo si se mnou bude hrát. +more (Praha, 1961).

Sbírky říkadel ilustrují významní výtvarníci jako Josef Lada, Jiří Trnka, Zdeněk Seydl a mnoho dalších.