Šavrov Š-1

Šavrov Š-1 (rusky: Шавров Ш-1) bylo první sovětské obojživelné letadlo. Letoun byl vytvořen v letech 1928-29 na podnět organizace Osoaviachim (DOSAAF) konstruktérem ing. Vadimem Borisovičem Šavrovem. Tento letoun se stal vzorem pro nejmasivnější sovětský hydroplán Šavrov Š-2. Šavrov Š-1 byl prvním letounem - amfibie toho druhu vyrobeným v Sovětském svazu. Model Š-1 pro aerodynamické zkoušky (1927)

Vznik a vývoj

Konstrukční Oddělení vývoje námořního experimentálního letectví (OMOS) Ústředního úřadu pro letectví v Moskvě, vedeného Dmitrijem Pavlovičem Grigorovičem, se zabývalo vývojem hydroaviatiky v SSSR. V. +more B. Šavrov, který pracoval od roku 1925 v OMOS, se začal zajímat o myšlenku na vytvoření lehkého hydroplánu a na podzim roku 1926 připravil předběžný návrh takového letounu. Na konečné projektu s ním pracoval i konstruktér Viktor Lvovič Korvin-Kerber (Виктор Львович Корвин-Кербер). Model byl odzkoušen ve větrném tunelu Polytechnického ústavu. Šavrov Š-1 a Walter NZ-60 (skica 1), jeden z návrhů - na finální verzi byl motor Walter NZ-85 Po schválení předběžného návrhu Osoaviachimem a po uzavření smlouvy o konstrukci letadla (za 4 000 rublů) opustili moskevský OMOS a společně se přemístili do Leningradu (nynější Petrohrad). Když nepochodili se žádostí o stavbu letounu v letecké továrně GAZ č . 3 Rudý letec (Красный летчик), zahájili stavbu letounu sami 16. dubna 1928. Všechny hlavní komponenty a sestavy letadla, včetně trupu a křídel byly postaveny a sestaveny v leningradském bytě V. Korvin-Kerbra. Trup se montoval v obývacím pokoji, křídla v dětském. Letoun byl po 13 měsících hotov a na lanech spuštěn oknem ze 3. patra domu, kde byl Kerbrův byt. První pojíždění na řece Něvě bylo uskutečněno 4. června 1929 pilotem L. I. Giksou a první vzlet z vodní hladiny 21. června 1929 za pilotáže B. V. Glagolevem. Šavrov Š-1 a Walter NZ-60 (skica 2) Po skončení zkoušek a zalétání byl Š-1 ve smyslů původní dohody přeletěn 31. srpna 1929 z veslařského přístaviště na Něvě v Leningradě na Frunzeho ústřední letiště v Moskvě, po předvedení v září 1929 byl přeletěn zpět a předán objednateli - leningradské pobočce Osoaviachimu k agitačním, předváděcím letům. "Bytová" fáze výstavby letounu Šavrov Š-1 v obývacím pokoji (1928) "Bytová" fáze výstavby letounu Šavrov Š-1 v dětském pokoji (1928).

Popis letounu

Šavrov Š-1 je převážen na letiště (1928) Byl to třímístný dvouplošník, létající člun smíšené konstrukce. +more Člun, konzoly křídla a ocasní části byly z masivního dřeva s překližkou a plátěným potahem.

Letadlo bylo schopné startu a přistání z vody i ze země (amfíbie). Konstrukce letadla byla z větší části dřevěná potažená plátnem, duralovými plechy byl obložen jen centroplán (střední část křídla) z důvodu ochrany potahu i konstrukce křídla před horkými výfukovými plyny. +more Tvar průřezu dna člunu umožňoval provoz letadla při vlnách do výše až 0,3 m.

Trup měl tvar člunu. Trup byl přepážkami rozdělen na pět vodotěsných oddílů, přičemž v jednom z nich, umístěném pod centroplánem křídla asi ve 40% hloubky křídla, byl umístěn kokpit. +more V kokpitu (kabině) byly vedle sebe umístěny dvě sedačky, přičemž na levé z nich (ve směru letu) seděl pilot a na pravé buď pilot-žák nebo palubní mechanik. Za nimi byla umístěna třetí sedačka, na níž seděl pasažér.

Horní křídlo bylo výrazně s větším rozpětím než křídlo spodní, byl to tedy jedenapůlplošník (sesquiplane). V horním křídle byly palivové nádrže o objemu 60 l. +more Dolní samonosné křídlo bylo umístěno téměř na čáře ponoru trupu, přičemž jeho součástí byly boční vyrovnávací plováky. Řízení bylo dvojité s lankovým vedením od řídících pák ke kormidlu.

Obojživelné přistávací zařízení bylo vybaveno ručně zatahovatelným podvozkem. Podvozek se skládal ze dvou podvozkových noh odpružených svazky gumových provazců, disky kol byly nekapotované. +more Namísto kol bylo možné v zimních měsících namontovat lyže, speciálně navržené pro tento typ. Zvedání a vysouvání podvozku se provádělo otáčením kliky vedenou skrz štěrbinu v trupu, která byla umístěna uprostřed přístrojové desky. Podvozkové nohy s koly nebo lyžemi se pomocí lanek posouvaly po obloukovitých kolejničkách umístěných zvenku na trupu a zajišťovaly se v horní nebo dolní poloze. V případě přistání na vodě spuštěný podvozek výrazně zkracoval délku přistávací dráhy.

Původně navrhovaný a na modelu "instalovaný" tříválcový hvězdicový motor o výkonu 40 k byl pro vlastní stavbu letounu nahrazen československým hvězdicovým motorem Walter NZ-85. Francouzský Le Document Aéronautique přinesl v červnu 1929 (s odkazem Technique de la Flotte Aérienne ze srpna 1928) zprávu, že ing. +more "Chavrov" staví hydroplán s hvězdicovým motorem Walter NZ-60. Skutečnost však byla jiná, v definitivní verzi byl Walter NZ-85. Motor byl namontován podél osy symetrie letadla na náběžné hraně horního křídla, které bylo nad trupem přichyceno nosníky z ocelových trubek.

Použití

Při jednom z předváděcích letů 26. února 1930 za pilotáže Valerijem Pavlovičem Čkalovem (pozdější Hrdina Sovětského svazu) a mechanikem Ivanovem letoun havaroval při letu z Leningradu do Boroviči. +more Při letu ve velmi špatném počasí se pilot držel nízko nad zemí, podél trati Petrohrad - Moskva, kterou provozuje společnost Říjnová železnice (Октябрьская Железная Дорога), a zachytil o semafor u tratě poblíž stanice Vjalka (Вялка) v Novgorodské oblasti. Posádka se při havárii sice nezranila, ale letoun byl nenávratně poškozen.

Letů Šavrova Š-1 se na svobodě nedočkal jak V. L. +more Korvin-Kerber tak ani D. P. Grigorovič. Oba byli 29. září 1929 zatčeni, obviněni ze špionáže a deportováni do koncentračního tábora (в концлагерь).

Uživatelé

Osoaviachim

Specifikace

Údaje dle

Technické údaje

Posádka: 2 (pilot a žák nebo mechanik) * Kapacita: 1 cestující * Rozpětí křídla: 10,7 m * Délka: 7,7 m * Výška: 3,1 m * Nosná plocha: 20,3 m2 * Plošné zatížení: 39,0 kg/m2 * Hmotnost prázdného letounu: 535 kg * Vzletová hmotnost: 790 kg * Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválcový motor Walter NZ-85 ** nominální výkon: 85 k (62,5 kW) při 1400 ot/min ** vzletový výkon: 100 k (73,5 kW) při 1750 ot/min * Vrtule: dřevěná, dvoulistá vrtule s pevnými listy o průměru 2,35 m

Výkony

Maximální rychlost: 127 km/h * Cestovní rychlost: 120 km/h * Přistávací rychlost: 65 km/h * Dolet: 400 km * Vytrvalost: 3 h * Dostup: 2 470 m * Stoupavost: do 1 000 m 17,5 min., do 2 000 m 52 min.

Odkazy

Reference

Literatura

ANDERSSON, Lennart. Soviet Aircraft and Aviation 1917-1941. +more Putnam Aeronautical Books, London 1997. * SIMAKOV, B. L. (1974): Encyklopedie Letadla země sovětů (Энциклопедия-справочник Самолёты страны советов), rusky, 260 s. , s. 59, Moskva: vydavatelství DOSAAF (ДОСААФ), 107066 * NOWARRA, Heinz Joachim, DUVAL, Godfrey Richard (1971): Russian Civil and Military aircraft 1884~1969 (anglicky), A. F. M. , London: Fountain Press Ltd. , 288 s. ,.

Související články

Šavrov Š-2 * Walter NZ-85

Externí odkazy

[url=http://www. aviastar. +moreorg/air/russia/shavrov-1. php]Shavrov Sh-1[/url] na aviastar. org * [url=http://ram-home. com/ram-old/sh-1. html]Sh-1, V. B. Shavrov and V. L. Korvin[/url] na ram-home. com * [url=https://en. calameo. com/read/00009551153ec04a7141c]Гидросамолеты и экранопланы России. 1910 - 1999 гг. [/url] (Ruské hydroplány a ekranoplany), s. 92-93 na en. calameo. com.

Š-1 Kategorie:Létající čluny Kategorie:Obojživelná letadla