Cesko.wiki Šerif Arnautović
Author
Albert FloresŠerif Arnautović (14. září 1875 Mostar, Osmanská říše - 26. ledna 1935 Sarajevo, Království Jugoslávie) byl bosenskohercegovský a jugoslávský politik a úředník bosňáckého původu.
Život
V rodném městě navštěvoval mekteb a ruždii, islámské základní školy. Poté se zaměstnal jako úředník v mostarském obecním úřadě. +more Roku 1899 se aktive zapojil do boje muslimů o náboženskou a školskou autonomii, který vedl mostarský muftí Ali Fehmi-efendija Džabić a jemu blízcí sdružení v mostarské čítárně, kiraethaně. Za své postoje byl rakousko-uherskou okupační mocí vyhozen ze zaměstnání a dvakrát krátce uvězněn. Autonomistické hnutí bylo potlačeno roku 1902, kdy Džabić odcestoval na konzultace do Istanbulu a návrat do vlasti mu byl znemožněn.
V únoru 1906 coby člen delegace (v ní byl také Mahmud-beg Džinić, Mahmud-beg Džinića Šemsi-beg Zaimović) navštívil Džabiće v Istanbulu. Po svém propuštění z byl kooptován do vedení Muslimské národní organizace, založené koncem roku 1906, která obnovila boj za náboženskou a školskou autonomii islámské komunity. +more V této době patřil mezi nejhlasitější kritiky habsburské vlády v Bosně a Hercegovině. Po anexi země roku 1908 se postoje zrevidoval, načež po vyhlášení samosprávy Islámského společenství (Štatut za autonomnu upravu islamskih vjerskih i vakufsko-mearifskih poslova u Bosni i Hercegovini) byl roku 1909 zvolen vakufským ředitelem, správcem rozsáhlého majetku Islámského společenství v Bosně a Hercegovině. Na tomto postu setrval až do 31. prosince 1919, kdy rezignoval. Z pozice vakufského ředitele mezi lety 1910 a 1915 působil jako virilní člen bosenského zemského sněmu, saboru.
Koncem první světové války zastával názor, že by si Bosna a Hercegovina měla udržet autonomii v rámci monarchie, případně se připojila k Uhrám, ovšem při zachování jisté míry samosprávy. Po vzniku nového jihoslovanského státu, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, své postoje přehodnotil a podpořil centralizační snahy radikální strany Nikoly Pašiće. +more Sám byl horlivým propagátorem srbské nacionální myšlenky mezi muslimy. Před volbami do ústavodárného shromáždění roku 1920 založil a vedl tzv. Nezávislou kandiddátku (Nezavisna lista) Šerifa Arnautoviće, kolokkviálně nazvané Muslimští radikálové (Muslimanski radikali ), ale tato politická platforma mezi muslimy nevyvolala větší odezvu. V této době vydával list Domovina (Vlast, 1920-1922). Místo vakufského ředitele znovu získal roku 1931, poté co podpořil zavedení královské diktatury, ale pouze do roku 1933. Dne 3. ledna 1932 byl zvolen senátorem Království Jugoslávie za Drinskou bánovinu a na tomto postu setrval až do své smrti.