Štefan Pilárik

Štefan Pilárik (Stephanus Pilarick) starší (* 1615 Očová, † před 8. únorem 1693 Neu-Salza) byl teolog, spisovatel, básník, filozof a exulant. V letech 1674-1693 byl prvním pastorem v exulanty založené česko-německé obci Neu-Salza v Horní Lužici. Kromě češtiny mluvil i psal latinsky a německy. Skvěle ovládal rétoriku. Během studia ve Wittenbergu se seznámil s pietismem a byl jeho stoupencem.

Životopis

Pocházel z protestantské rodiny, jeho rodná obec ležela v Horních Uhrách na území Královského Uherska. Otec, rovněž Štefan, byl evangelický duchovní, matka se jmenovala Anna. +more V rodině i v různých školách se Pilárik vzdělával od svých čtyř let, měl hudební nadání a v raném dětství se naučil hrát na varhany. Už jako patnáctiletý pracoval jako varhaník v Bartfeldu. Podle Pilárikových záznamů bylo město Bartfeld prvním v Uhersku, které „přijalo luteránské učení“. V roce 1633 (věk 18 let) pronesl Pilárik své první kázání v kapli Vígľašského zámku a jako dvacetiletý (1635) byl jmenován kantorem v Illau. Tam se seznámil se svou budoucí manželkou Sienou (Eufrosia, † 1975 Neu-Salza), se kterou se v roce 1637 oženil. S ní zplodil jedenáct dětí, sedm chlapců a čtyři dívky, pět dětí zemřelo v útlém věku. Rodina se často stěhovala a Pilárik pracoval jako kazatel v různých protestantských sborech (např. v Teplitz). Kolem roku 1650 byl přijat jako dvorní kaplan hraběnkou Evou z Trentschin a tuto práci vykonával až do roku 1660.

V té době katolický jezuitský řád významně rozšiřoval svá působiště nejen v Čechách a na Moravě, ale i v Uhrách. Řád svým rekatolizačním a protireformačním úsilím vypuzoval evangelikální křesťany odkudkoli, kam jen vstoupil. +more Uherský konvertita a zplnomocněnec jezuitů hrabě František II. Nádasdy vedl v roce 1660 pravidelná tažení proti „kacířům“ a pronásledoval i rodinu Štefana Pilárika. V Pilárikově autobiografickém díle je popsán jeho další osud, tj. jak byla jeho rodina rozdělena, jak byl prodán Turkům do otroctví a jak se dostal do Žitavy - útočiště pobělohorských exulantů. Do Žitavy přišel v roce 1673 a v roce 1674 byl (bez povolení a k nelibosti kurfiřta) zvolen za kazatele českého exulantského sboru v Neu-Salze. Když se situace urovnala, přišla za ním i manželka s již dospělými dětmi a rodina se spojila. Český sbor, který byl samostatný a oddělen od tamějšího luterského sboru, vedl Pilárik až do své smrti. V Neu-Salze se česky kázalo až do roku 1800, ale pro česky mluvící exulanty nenabylo toto městečko většího významu.

Nejznámější dílo

Sors Pilarikiana - Los Pilárika Štěpána, * Currus Jehovae mirabilis (Podivuhodný vůz Boží), autobiografie, Wittenberg, 1678, * Turcico-Tartarica crudelitas (Turecko-Tatarské ukrutnosti), Budyšín, 1684.

Odkazy

Reference

Literatura

Pamětné Přjhody Stěpána Pilařjka Senického někdy Kněze, Léta Páně 1663, od Tatarů zagatého, ale zwlásstnjm řjzenjm Božjm ze zagetj wyswobozeného. Nakladatelství Bohuslav Tablic, v roce 1804 * Vyber z diela - Štefan Pilárik, Slovenská akademie věd, 1958

Související články

Seznam křesťanských teologů

* Slovenská literatura

Externí odkazy

Kategorie:Muži Kategorie:Protestantští teologové Kategorie:Spisovatelé 17. +more století Kategorie:Básníci 17. století Kategorie:Filozofové 17. století Kategorie:Superintendenti Kategorie:Pietismus Kategorie:Pobělohorští exulanti Kategorie:Narození 1615 Kategorie:Narození v Očové Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Úmrtí 1693.