Šofar

Technology

12 hours ago

Author

Šofar je hudební nástroj, který v židovské tradici slouží k oznamování různých událostí a významných okamžiků. Jedná se o tradiční nástroj používaný především při židovském náboženském obřadu Rosh ha-Šana, tj. židovském novém roce, a Jom kipur, tj. Den smíření. Šofar je vyroben z rohu kozla nebo jiného kopytníka a má charakteristický zvuk, který se dá popsat jako tóny podobné troubě. Je součástí židovského kulturního dědictví a je obklopen mnoha symboly a tradicemi. Šofar má význam nejen jako hudební nástroj, ale také jako symbol probuzení, očištění a připomenutí důležitých hodnot židovské víry.

Šofar aškenázských židů. Jemenský šofar vyrobený z rohu kudu.

Šofar (hebrejsky: ) je dechový hudební (signální) nástroj ze zvířecího rohu, používaný při židovských slavnostních příležitostech, zejména během svátku Roš ha-šana. Jedná se o židovský náboženský předmět, který je vyroben opracováním rohu z ovce, kozy, antilopy nebo gazely. +more Je však zakázáno použít roh z krávy, kvůli asociaci s modloslužebnictvím zlatému teleti.

Šofar v historii

Poprvé bylo možné zvuk šofaru slyšet při zjevení na hoře Sinaj.

Tóra předepisuje povinnost troubit na šofar o svátku Roš ha-šana a jednou za sedm let rovněž o svátku Jom kipur k vyhlášení jubilejního roku a „svobody po celé zemi“. Krom toho se ve starověku šofar používal k řadě dalších účelů: ohlášení blížícího se šabatu, svátků a Roš chodeš, při bohoslužbě ve stanu úmluvy a v Chrámu, ke svolání lidu Izraele do války, jako výzva k pokání při obecních půstech a jako upozornění na důležitá oznámení.

Od založení státu Izrael v roce 1948 se na šofar troubí také při slavnostní inauguraci prezidenta. Roku 1967 při šestidenní válce zatroubil po dobytí Starého Města v Jeruzalémě na šofar pozdější aškenázský vrchní rabín Šlomo Goren u Zdi nářků na znamení konce arabského zákazu troubit na tomto místě na šofar a nové éry vykoupení.

Symbolika beraního rohu je rovněž spjata s příchodem mesiáše.

Šofar v liturgii

Elul

Po celý měsíc elul se ve všední dny na konci ranní modlitby troubí na šofar. Tato praxe se opírá o verš žalmu, kde slovo „chodeš“ může znamenat oslavu novoluní, ale také celý měsíc před stanoveným časem svátku, tedy měsíc elul.

Roš ha-šana

Příkaz Tóry říká, že zvuk šofaru má být slyšen na svátek Roš ha-šana. Je však předepsáno použít šofar, který je vyroben z beraního, popřípadě i ovčího rohu; není-li takový k dispozici, lze použít roh kozí, antilopí nebo gazelí. +more Rabínským příkazem je předepsáno zatroubit v každý den svátku sto signálů (me'a kolot); ty jsou rozděleny do čtyř sekvencí (30+30+30+10 signálů) zařazených na určená místa ve sváteční liturgii; druhá posloupnost troubení začleněná modlitby musaf je navíc rozdělena do tří částí přiřazených k jednotlivým požehnáním této modlitby.

Původně bylo povinné novoroční troubení praktikováno i tehdy, připadlo-li Roš ha-šana na šabat. Po zboření chrámu bylo troubení v takových případech omezeno na obce, kde sídlil rabínský soud založený na spolehlivé tradici, a postupně zcela vymizelo.

Jom kipur

Jomkipurové troubení k ohlášení jubilejního roku se nepraktikuje. Namísto toho se troubí na šofar posloupnost deseti signálů bezprostředně po skončení poslední sváteční modlitby (ne'ila). +more Jako důvod se kromě připomínky „jubilejního“ troubení uvádí i praktický účel: oznámení konce svátku a půstu.