Roš ha-šana

Tradice a zvyky

Med patří k tradičním pokrmům na Roš ha-šana. +more Pro tento svátek platí stejná náboženská ustanovení jako pro ostatní svátky, tj. zákaz prací, které jsou zakázány i o šabatu, s výjimkou tzv. ochel nefeš, tedy činností souvisejících se základními potřebami člověka (je možné např. uvařit jídlo pro potřeby svátku, tj. musí být snědeno během svátku, nebo kouřit cigaretu zapálenou od ohně, který by zapálen ještě před svátkem aj. ). Značná část obou dnů se stráví v modlitbách a sebezpytováním.

Tradičním novoročním pozdravem je Šana tova (hebrejsky: Dobrý rok) nebo Šana tova u-metuka (Dobrý a sladký rok).

Významnost a závažnost dne je vyzdvižena bílou barvou, která v judaismu symbolizuje nevinnost a čistotu. Bílou barvou je vyzdobena synagoga (parochet je z bílého hedvábí, damašku či sametu, obdobně jako pokrývka stolu na bimě) a chodí v ní oblečeni lidé (bílá kipa, bílý oděv).

Troubení na šofar

Troubení na šofar Neodmyslitelným rysem svátku je troubení na beraní roh, zvaný šofar. +more Zvuk rohu má připomínat smlouvu uzavřenou mezi Hospodinem a Izraelem na hoře Sinaj a měl by rovněž všechny probudit z „mravní malátnosti“. V tradičních komunitách se na šofar troubí každé ráno již měsíc před začátkem měsíce tišri, tj. v měsíci elul. Zvuk šófaru má probouzeným sdělit, že se blíží „Den soudu“. Pokud připadne některý ze dnů svátku na šabat, tak se na šofar netroubí.

Tradiční pokrmy

Blahopřání, Rakousko, 1910 Aškenázskou tradicí je podávat jablko s medem, což má symbolizovat naději že příští rok bude „sladký jako med“. +more Zvláštností je pak namáčení jablek či chaly do medu. Podle místních zvyků jsou podávána různá symbolická jídla jako například pečená beraní hlava (může být i pouze vařený jazyk či smažený mozeček), jež symbolizuje vztyčenou hlavu a vůdcovství, nebo mrkev, jenž symbolizuje plodnost či zlaté mince usnadňující život v průběhu roku. Jiný možný symbol plodnosti, ryba, se na stůl servíruje rovněž s hlavou. Chala, která se jindy připravuje jako pletená, je o tomto svátku kulatá, což symbolizuje opakování se roku. Do těsta chaly se mohou k zvýraznění této symboliky přimíchat kulaté rozinky, které navíc zvýrazní sladkost. Mezi jiné svátečním sladkosti patří medový koláč, teiglach (noky vařené v medu) a jablečný závin. Také je zvykem sníst granátové jablko, protože to má údajně 613 semínek a stejný počet přikázání obsahuje Tóra.

V druhý den svátku by součástí večerní hostiny mělo být ovoce, které dotyčný ten rok ještě nejedl; důvodem je odvrácení pochybnosti, zda je třeba pro druhý den říct požehnání šehechejanu. Rovněž má takto vyniknout jedinečnost svátku. +more Během svátku by se neměly jíst ořechy (hebrejsky: , egoz, 1+3+6+7=17), jelikož číselná hodnota tohoto slova je podobná číselné hodnotě slova hřích (hebrejsky: , chet, 8+9+1=18). Aby člověka v novém roce nepotkalo nic zlého, je zvykem vyhýbat se hořkým a kyselým jídlům a pochutinám. Rovněž je zvykem tmavé potraviny nahradit světlými - například místo černé kávy se uvaří zelený nebo mátový čaj, místo lilku se připraví dýně, místo černých oliv se použijí olivy zelené, místo modrých makových semen se k posypání těsta před pečením použijí maková semena bílá či světlá sezamová semínka, místo makové náplně se udělá náplň tvarohová apod.

Tašlich

V první den svátku se po odpolední bohoslužbě (mincha) koná obřad tašlich (hebrejsky: תשליך, doslova „odhodíš“). Při něm se lidé shromáždí u vody, kde žijí ryby (řeka, rybník nebo moře), do nichž po odříkání veršů proroka Micheáše, symbolicky v podobě drobků chleba odhodí své hříchy. +more Zajímavostí je, že tento zvyk se datuje až do období středověku.

Období

Roš ha-šana trvá první dva dny hebrejského měsíce tišri a to dokonce i v Izraeli, kde většina svátků trvá jen jeden den. Důvod je ten, že ve starověku vždy trvalo určitou dobu, než bylo možné potvrdit, že skutečně nastal mo'ed (přesně stanovený čas). +more Roš chodeš se ustanovoval v Jeruzalémě a z něj pak bylo oznamováno do diaspory, kdy začíná. Proto jsou biblické svátky v diaspoře vždy o den delší. Roš ha-šana je jediný svátek stanovený na první den měsíce, takže pochybnost o přesném datu byla i v samotném Jeruzalémě; proto bylo ustanoveno, aby trval dva dny, stejně jako v diaspoře. Tyto dva dny jsou nazývány „jedním dlouhým dnem“, aramejsky joma arichta (יומא אריכתא).

Podle některých názorů byl Roš ha-šana v Erec Jisra'el slaven pouze po jeden den až do konce 13. +more století. Některé komunity hlásící se k reformnímu judaismu vážně slaví pouze jeden den, zatímco ostatní slaví dny dva. Ortodoxní a konzervativní judaismus slaví oba dva dny. Karaitští židé, kteří nepřijali tradici ústního práva, ale spoléhají pouze na biblické svitky, slaví pouze první (respektive druhý) den prvního měsíce tišri.

Roš ha-šana začíná 162 dní po prvním dni svátku Pesach. V současnosti nemůže být Roš ha-šana podle gregoriánského kalendáře dříve než 5. +more září, tak jako se to stalo v roce 1889 a znovu v roce 2013. Naposledy k tomu dojde v r. 2089, potom bude kvůli narůstajícímu rozdílu mezi židovským a gregoriánským kalendářem nejčasnější možný termín pro Roš ha-šana 6. září. Roš ha-šana dále nemůže v současné době být později než je 5. října, jak se stalo v roce 1967 a znovu se stane v roce 2043. V roce 2214 připadne Roš ha-šana poprvé na 6. října.

Metoda výpočtu hebrejského kalendáře zavedená Hilelem II. je nastavena tak, aby první den Roš ha-šana nikdy nepřipadl na středu, pátek ani neděli.

Následující tabulka zobrazuje rozmístění svátku Roš ha-šana v gregoriánském kalendáři:

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Šofar * Tašlich

Externí odkazy

Kategorie:Oslavy Nového roku Kategorie:Hebrejská slova a fráze