Šostýn

Šostýn ( může se však vyskytovat v podobách: ) je zřícenina hradu u Kopřivnice v Moravskoslezském kraji. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.

Umístění

Obnovený rybník pod hradem Zřícenina je od centra Kopřivnice vzdálena 1,5 km jihovýchodně ve výšce 442 m n. +more m. Kopec, na němž hrad stával je z jihozápadní a západní strany velmi příkrý, ze strany severní a západní je již svah mírnější a přes val navazuje na plošinu s rybníkem. Na místě je k vidění odkrytý základ bergfritu, sklepní prostory paláce (částečně zrekonstruované), zbytky vstupních staveb i jiných budov, roztroušené zdivo a terénní úpravy ve skalách i v zemi. Prostory jsou volně přístupny veřejnosti.

Historie

13.-14. století

Přesné datum vzniku hradu je nejisté, udává se rozmezí let 1280-1290. V té době patřila tato lokalita rodu z Hückeswagenu. +more Hrad sloužil svým účelům od konce 13. století do první poloviny 15. století. Nejstarší písemná zmínka se datuje k roku 1347, kdy byl hrad spolu s Hukvaldy ve vlastnictví olomouckého biskupa Jana VII. Volka, nemanželského syna Václava II.

Hrad vznikl na žádost příborského hraběte Jindřicha z Hückeswagenu. Krátce před rokem 1354 jej olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi daroval jako léno Alšíkovi z Fulštejna. +more O patnáct let později je majitelem již Vítek z Vikštejna (k roku 1382 i jeho bratři Václav a Bernard). Listinou z 14. března 1382 obnovuje Václav z Vikštejna výsady pro fojtství v Závišicích. Po Bernardovi z Vikštejna dostal hrad jeho mladší bratr Záviš, ten se ale z důvodu nezletilosti nemohl panství ujmout a proto přešlo do vlastnictví olomouckého biskupa Mikuláše z Rýzmburka.

V roce 1396 byl Šostýn, stejně jako Hukvaldy o sedm let dříve, dán Mikulášem do zástavy Joštovi z Volfsberka, aby oba hrady bránil v době probíhající války mezi markrabskými bratry Joštem Moravským a Prokopem Lucemburským. V roce 1400 byl olomouckým biskupem +more_Mráz'>Janem XI. zvaným Mráz předán jako zástava Zikmundu Lucemburskému, který jej ještě téhož roku dále zastavil oravskému kastelánu Jurkovi z Messenpeka a jeho ochranu svěřil hejtmanu Jakubovi Ščeněti z Bělin.

15. století

Okolo roku 1402 se po porážce markraběte Prokopa na hradě usazuje loupežnická skupina. Polský kronikář Jan Długosz uvádí ve svém spise z druhé poloviny 15. +more století, že polští šlechtici Jiří ze Slupče (Grot ze Slupcy) a Jan Rogala byli roku 1403 v Polsku pronásledováni a proto uprchli na Moravu na hrad Schowsten, který již dříve znali jako sídlo bojové družiny Bernarda z Vikštejna. V okolí pak loupili a zajímali polské šlechtice, na což si u markrabího Jošta stěžoval sám polský král Vladislav II. Jagello (1362-1434). Jelikož proti nim ale Jošt nijak nezakročil, vyslal Vladislav Jagellonský k Šostýnu své vojáky, kteří hrad vypálili a oba šlechtice z hradu vyhnali. Zmínky o této akci lze najít například v knihách účtů města Krakova. Není ale jisté, že oním popisovaným Schowstenem je opravdu Šostýn.

Roku 1405 Záviš z Vikštejna, nyní již zletilý, obnovil proces o navrácení Šostýna; vrácen mu však byl až o tři léta později biskupem Konrádem z Vechty. Šostýnu se Záviš ujal spolu se svým bratrem Václavem, jenž však někdy mezi roky 1408 a 1412 zemřel. +more Místo Václava přibral Záviš svého strýce Vaňka (či též Václava) z Lamberka a Březníka, ten mu Šostýn však někdy kolem roku 1413 přebral. V onom roce sice bylo mezi Závišem a Vaňkem uzavřeno smírné narovnání a roku 1418 je Šostýn opět krátce přímým majetkem Záviše, byl pak ale nucen vydat jej jinému Vaňkovu synovci, Mikuláši Sokolu z Lamberka. O rok či dva později navíc Vaňkova družina Šostýn dobyla. Záviš si tak v letech 1418 a 1420 u manskému soudu opakovaně stěžoval, že je mu majetek držen násilím. Biskupský soud určil Lamberkům, ať hrad Závišovi vrátí; když ti toho nedbali, kolem roku 1420 biskupské vojsko Jana XII. Železného hrad Šostýn v aktuálním držení Mikuláše Sokola dobylo a pobořilo. Záhy po roce 1420 Záviš umírá bez soudního narovnání; roku 1422 pak přiřkl soud správu celého „zboží frenštátského“ přímo biskupovi Janu XII. Železnému, dokud nebude vyneseno závěrečné rozhodnutí. Z toho, že označení „šostýnské zboží“ se tou dobou vytrácí, je patrný růst významu Frenštátu na úkor pustnoucího hradu.

Koncem roku 1426 přitáhli do kraje husité. Hukvaldy byly spolu se Šostýnem v onom roce či krátce před ním zastaveny Zikmundem Lucemburským knížeti +more_Heretik'>Bolkovi Opolskému, jenž nejdříve stál na katolické straně, pak ale přešel na kališnickou, čímž si získal přídomek Heretik. Šostýnský hrad byl pravděpodobně definitivně opuštěn někdy během husitských válek a ne až po nich, jak se dříve myslelo. Roku 1434 prodal hukvaldské i šostýnské panství Jan Tovačovský z Cimburka opět Mikuláši Sokolovi z Lamberka, který mezitím přešel na Zikmundovu stranu. Od roku 1437 či 1438 byl Šostýn načas přidružen k Hukvaldům, jejich vlastníkem se stal významný husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. Po jeho smrti připadla obě panství jeho zeti Janu Talafůsovi z Ostrova. V roce 1465 se území stalo majetkem Jiřího z Poděbrad, který jej o rok později přenechal olomouckému biskupu Tasovi z Boskovic. Ten roku 1467 konstatoval, že hrad je zpustlý a nestojí za opravu.

Od 16. století

Od roku 1814 používal kopřivnický podnikatel Ignác Raška materiál z hradu na stavbu svého hrnčířského provozu - během 30 let byla zřícenina srovnána se zemí, místy byly odvezeny i základy.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www.hrady.cz/index.php?OID=299]Šostýn[/url] na stránkách Hrady.cz * [url=http://zivotniprostredi.koprivnice.org/index.php?art=206]Hrad Šostýn[/url] na stránkách Kopřivnice

Kategorie:Zříceniny hradů v okrese Nový Jičín Kategorie:Hrady v Podbeskydské pahorkatině Kategorie:Hrady založené ve 13. +more století Kategorie:Stavby v Kopřivnici Kategorie:Kulturní památky v okrese Nový Jičín Kategorie:Přírodní park Podbeskydí.