Cesko.wiki Železniční trať Podgorica–Nikšić
Author
Albert FloresTrať se nachází v západní části země Železniční trať Podgorica-Nikšić (srbochorvatsky v latince Željeznička pruga Podgorica-Nikšić, v cyrilici Жељезничка пруга Подгорица-Никшић spojuje dvě největší města v Černé Hoře. Je jedinou vnitrostátní železniční tratí na území Černé Hory, vedena je především v údolí řeky Zety a dlouhá je celkem 56,4 km.
Železniční trať překonává značné převýšení. Zatímco nadmořská výška nádraží v Podgorici je 51 m n. +more m. , stanice v Nikšići se nachází ve výšce 627 m n. m. Největší stoupání je v úseku Danilovgrad-Nikšić, který opouští údolí řeky Zety a vydává se vstříc pohoří Pješivci.
Historie
V 20. a 30. +more letech usiloval jugoslávský stát o rozvoj železniční dopravy v jižní a východní části země, kde byla celková železniční síť řidší. Původně měla trať z města Nikšiće směřovat do přístavu v Kotoru, později bylo ale rozhodnuto z řady důvodů o stavbě trati do města Podgorica. I když plány zhatila do jisté míry velká hospodářská krize, v druhé polovině 30. let byla mimo jiné zahájena příprava první černohorské sítě normálního rozchodu kolejí. Přípravné práce probíhaly v letech 1938-1940. Trať samotná pak byla vybudována po druhé světové válce jako prodloužení trati Nikšić-Bileća, která vznikla již v 30. letech. Tím byla metropole Černé Hory napojena na jugoslávskou železniční síť.
Při stavbě trati bylo potřebné překonat značné terénní překážky; bylo vystavěno celkem 12 tunelů a 9 mostů (osm betonových a jeden ocelový).
+more13_Nikšić_6111. 101_(10101158945). jpg|right|thumb'>Osobní vlak na nádraží v Nikšići. Na stavbě trati se podílela jugoslávská mládež, která byla po skončení války mobilizována v celé zemi k realizaci velkých objektů infrastruktury. Černá Hora byla oblastí, kde železniční síť chyběla zcela, a nebo byla v katastrofálně nevyhovujícím stavu. Jen 1,3 % jugoslávské železniční sítě se nacházelo na černohorském území. Proto byla zvolena radikální metoda k výstavbě trati, a tedy nasazení mládežnických sil. Trať byla rovněž potřebná pro obnovu válkou postižené Podgorice. Slavnostně byla otevřena v roce 1948. Dokončení trati bylo jednou z podmínek splnění prvního jugoslávského pětiletého plánu.
Trať měla rozchod kolejí 760 mm. Využití tratě bylo rovněž především průmyslové; nákladní vlaky vozily z Nikšiće do Podgorice (dřívějšího Titogradu) především bauxit do tamního závodu na výrobu hliníku. +more V opačném směru se vozily suroviny do železárny v Nikšići. Postupem času však trať chátrala, neboť se socialistické Černé Hoře nedostávalo prostředků na obnovu. V roce 1992 byla cestovní rychlost na trati okolo 30 km/h. Rovněž bylo naprosto nevyhovující zabezpečující zařízení na trati.
V roce 1965 byla trať po 17 letech provozu (se značným zpožděním oproti plánu) přebudována na normální rozchod 1435 mm.
Potřebná rekonstrukce trati se uskutečnila v druhé polovině 1. dekády +more_století'>21. století, a to i za účasti několika firem z České republiky. Stavba byla dokončena po několika prodleních v roce 2012 a dána do užívání. Traťová rychlost byla zvýšena na 80 km/h a vzdálenost z černohorské metropole do Nikšiće urazí osobní vlak za 50 min.
Náklady na rekonstrukci dosáhly výše 68,6 milionů €. Její význam je v současné době značný; v Podgorici existuje železniční napojení jak na trať Bělehrad-Bar, tak směrem do Albánie.
