Ženská ctnost

Ženská ctnost je opera o jednom dějství českého skladatele Jiřího Smutného na libreto Iva T. Havlů podle dvou povídek z renesanční sbírky Dekameron italského spisovatele Giovanniho Boccaccia. Premiéru opery uvedlo 31. prosince 1960 Divadlo Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem.

Vznik, charakteristika a historie

Skladatel Jiří Smutný působil od roku 1956 jako korepetitor v Národním divadle a od konce 50. let se začal intenzivně věnovat opernímu žánru. +more Jeho prvním dílem v tomto oboru se stala opera na téma několika povídek z Boccaccia, která původně nesla názvy Očarovaná hrušeň a Když dva dělají totéž, aby nakonec byla uvedena pod názvem Ženská ctnost. Nastudovalo ji operní a baletní divadlo v Ústí nad Labem a celovečerní program tvořila společně s baletem Vůl na střeše (Bœf sur le toit) francouzského skladatele Daria Milhauda; obě díla dirigoval sám Jiří Smutný.

Kritické ocenění Smutného operní prvotiny nebylo příznivé. Muzikolog Vilém Pospíšil v časopise Hudební rozhledy sice obecně uvedení nové opery dosud neznámého skladatele divadlu pochválil, domníval se však, že dílo bylo přeceněno. +more Už prý „sám námět vyvolává oprávněné pochybnosti“, dějově je Havlůovo libreto „i na komickou aktovku trochu chudé“, je to „špatná trojúhelníková zápletka bez motivace a s pochybným happyendem. Vtipného není na tom nic. “ Skladateli přiznal „hodně talentu pro jeviště“; domníval se, že Smutného „hudba není sice ani slohově jednotná ani zvlášť osobitá, ale neztrácí nikde dech; dovede být i vtipná (smuteční pochod) i karikovat (parodická árie mnicha). Naproti tomu se zas někdy dostává do rozporu s tím, co se děje na jevišti, když se tváří opravdově tam, kde jde zřejmě o parodii (milostná scéna mezi Beatricí a sluhou), jinde opět není víc než hudbou scénickou. “ Smutný se podle Pospíšila inspiroval nedávno provedenými Žvanivým slimejšem Jiřího Pauera, Operou z pouti E. F. Buriana a Polapenou nevěrou Otmara Máchy a „přílišnou závislostí na několika slohově diametrálně od sebe odlišných vzorech zabředl do slohových rozporů ve vlastním díle“. Podle Pospíšila byla Ženská ctnost „víc prohra než úspěch“. Negativně se vyjadřovala i krátká zpráva v Divadelních novinách: „Trochu křečovité legrace na jevišti a chlad v orchestrální prohlubni nemohl vzbudit sympatii k dílu, jež vzniklo z dobré snahy pobavit publikum. “.

Kritickému a diváckému ocenění Ženské ctnosti neprospělo ani to, že i nastudování Vola na střeše bylo kritizováno jako nezdařilé a nad schopnosti ústeckého souboru. S lepším výsledkem se Smutný setkal u své následující hudebně-dramatické práce pro ústecké divadlo, dětského fantastického baletu Dva dny na Měsíci, a ve své následující opeře Dalskabáty, hříšná ves pro Československou televizi.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Starý signore Montano má za choť mladou a náruživou manželku Beatrici. Ta sice odolává dvoření chlípného mnicha, zamilovala však do manželova sluhy Giuseppeho. +more Vzkazuje mu svou lásku po služce Catarině, ale Giuseppe je opatrný. Myslí-li to paní Beatrice se svou přízní vážně, musí splnit tří úkoly: zabít Montanova oblíbeného krahujce, vytrhnout mu z brady hrst vousů a vyrvat zdravý zub. Lstivé a důvtipné Beatrici se podaří oba úkoly splnit a Giuseppe je jí po vůli.

Beatrice s manželem sedí v zahradě pod hrušní a Giuseppa poslali do její koruny natrhat ovoce. Ten začne seshora vykřikovat, aby Montano a Beatrice nechali necudného miliskování takto před ním. +more Manželé ovšem jen klidně sedí, a proto má pán sluhu za blázna, ale zdá se, že hrušeň je očarovaná: Beatrice a Giuseppe ho pošlou na strom, aby se sám přesvědčil. A skutečně, kdykoli Montano vyleze na strom, vidí Beatrici a Giuseppa dole vášnivě se objímat, ale když sleze, vše je v pořádku. Montano se omlouvá choti i sluhovi za bezdůvodná podezření, zato vinnou hrušeň dá pokácet.

Reference

Kategorie:Opery Jiřího Smutného Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1960 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Ústí nad Labem