Cesko.wiki Žralok malohlavý
Author
Albert FloresŽralok malohlavý, též žralok grónský (Somniosus microcephalus) je velký druh žraloka z čeledi světlounovití. Vyskytuje se ve vodách severního Atlantského oceánu a Severního ledového oceánu, především kolem Grónska a Islandu. Dosahuje délky 2,5 až 6,4 metru a hmotnosti až okolo 1000 kg. Jde o potravního oportunistu, jenž se živí převážně mršinami, rybami a rozličnými bezobratlými. Někdy napadá i ve vodě spící ploutvonožce, především tuleně. Pohybuje se velmi pomalu a jeho pomalý metabolismus je přizpůsoben chladným podmínkám. Jedná se o obratlovce s nejdelší prokázanou dobou života. Je potvrzeno, že se dožívá okolo 400 let a předpokládá se, že to může být i více. Jeho maso, pokud není dostatečně upravené, je zřejmě toxické, nicméně se z něj připravuje zvláštní, velmi aromatický pokrm zvaný hákarl. Mezinárodní svaz ochrany přírody vyhodnocuje žraloka malohlavého jako téměř ohrožený druh.
_(6001803112).jpg)
Nomenklatura
Vědecké jméno tohoto žraloka v překladu znamená „malohlavý spáč“. V minulosti mu bylo přiděleno celkem 11 dalších vědeckých synonym, a sice: *Squalus squatina (non Linnaeus, 1758) *Squalus carcharis (Gunnerus, 1776) *Squalus microcephalus (Bloch & Schneider, 1801) *Somniosus brevipinna (Lesueur, 1818) *Squalus borealis (Scoresby, 1820) *Squalus norvegianus (Blainville, 1825) *Scymnus gunneri (Thienemann, 1828) *Scymnus glacialis (Faber, 1829) *Scymnus micropterus (Valenciennes, 1832) *Leiodon echinatum (Wood, 1846) *Somniosus antarcticus (Whitley, 1939).
Výskyt
Žralok grónský žije severněji než jakýkoliv jiný druh žraloka. Obývá vody Severního ledového oceánu a Severního Atlantiku, vyskytuje se především nedaleko pobřeží. +more Nejjižněji byl zaznamenán ve vodách okolo Francie, Portugalska, v zálivu sv. Vavřince a u mysu Cod. Je možno ho nalézt ve vodách s teplotou do 12 °C, vydrží však i teplotu nižší než 0 °C (cca - 1 °C). Žije v hloubkách 0 až 1200 metrů (v teplejších měsících hlouběji než v zimních), jeden exemplář byl vyloven z 2200 metrů pod hladinou.
Popis
Jde o jeden z největších druhů žraloků, který běžně dorůstá velikosti 2,5-4,3 metru, ale byl zaznamenán i 6,4 metru dlouhý jedinec a předpokládá se, že může dorůst 7,3 metru nebo možná až okolo 8 metrů. Dosahuje váhy nejčastěji mezi 150 až 1000 kg. +more Nejtěžší zvážený jedinec měl 1023 kg. Jeho zbarvení je šedo-hnědo-zelené s množstvím světlých skvrn či pruhů. Hřbetní ploutev dosahuje jen malé velikosti a ocasní ploutev má jakoby useknutou či urvanou horní špičku. Zuby horní a dolní čelisti se liší svým tvarem, horní jsou úzké a špičaté, dolní mají hranatý tvar. Kůže žraloka je pokryta ostrými zahnutými výběžky (denticles), které připomínají malé zoubky. Ty zlepšují hydrodynamiku plavání.
Biologie
Žralok malohlavý je potravní oportunista - predátor i mrchožrout zároveň. V žaludcích mnoha jedinců bylo nalezeno velké množství různých druhů živočichů. +more Předpokládá se, že se živí především mršinami, ale požírá i různé druhy ryb, paryby a některé bezobratlé (chobotnice, mlže, kraby, medúzy aj. ). Napadá také ve vodě spící tuleně, na něž se doslova přisaje a při tom vykousne z jejich těla velký kus masa. Konzumuje i jiné savce, včetně kytovců. Neví se však, zda je aktivně loví nebo hoduje na jejich mršinách. Druhá varianta se zdá pravděpodobnější. Požírá zřejmě také ptáky plavající na hladině.
O jeho rozmnožování existuje jen minimum informací. Jedná se o vejcoživorodý druh, počet mláďat při narození se pohybuje okolo 10 a jejich velikost dosahuje minimálně 37 cm a maximálně 100 cm. +more Žralok každoročně přirůstá o 0,5 až 1 cm. Pohlavní zralosti dosahuje po více než 150 letech.
Dlouhověkost
Jde o mimořádně dlouhověký druh, který se běžně dožívá přes 200 let. Maximální určený věk ze vzorku 28 zkoumaných jedinců byl odhadnut na 392 let (± 120 let), což ho činí nejdéle žijícím obratlovcem na Zemi. +more Jednalo se o samici dlouhou mírně přes 5 metrů. U jedinců měřících více než 6 metrů je předpoklad, že mohou žít i přes 500 let. Na dlouhověkosti se podílí to, že žijí v chladu, pohybují se velmi pomalu (zjištěná maximální rychlost je 2,7 km/h) a mají extrémně pomalý metabolismus.
Paraziti, predátoři
Oči žraloka malohlavého často napadají parazitičtí klanonožci druhu Omnatokoita elongata, kteří mu vyžírají rohovku a postupně mu výrazně zhorší schopnost vidět (nakonec dokáže vnímat jen světlo a na krátkou vzdálenost hrubé obrysy) či ho přímo oslepí. Některé populace jsou infikovány tímto parazitem prakticky celé, jiné jen v malé míře (např. +more žraloci žijící v zálivu sv. Vavřince).
Jediným zjištěným predátorem žraloka malohlavého je vorvaň obrovský. Konkrétně šlo o samce vorvaně jménem Tryphon (zabit roku 2009), jenž se s velkou pravděpodobností živil žraloky minimálně několik let, což naznačoval jeho chrup značně obroušený o drsnou kůži svých obětí. +more Předpokládá se i možná predace ze strany kosatek dravých.
Ohrožení, vztah s lidmi
V minulosti byl hojně loven severskými národy kvůli svým játrům bohatým na oleje. V desátých letech 20. +more století bylo jen při pobřeží Grónska každoročně chyceno asi 32 000 jedinců. Komerční lov po roce 1960 výrazně poklesl a začátkem 21. století byla paryba lovena především jako tzv. bycatch (omylem do sítí určených na lov jiných druhů). V současnosti (2012) loví žraloka grónského cíleně jen rybáři z Islandu. Druh vedený normami IUCN jako téměř ohrožený je zranitelný především kvůli svému pomalému vývoji a předpokládané ne příliš rychlé reprodukci.
Databáze ISAF Floridského muzea eviduje pouze jeden případ předpokládaného útoku tohoto druhu na člověka. V roce 1859 byl v Kanadě uloven žralok malohlavý s lidskou nohou v žaludku. +more Případ však nebyl vědecky prozkoumán.
Jako jídlo
Maso žraloka malohlavého je považované za toxické, protože obsahuje oxidy trimethylaminu. Když je konzumováno za syrova či nedostatečně upravené, uvolní se tato látka do těla a může způsobit stavy podobné extrémní opilosti. +more Svalovina má navíc v sobě velké množství močoviny. Obě zmíněné chemikálie pomáhají parybě snášet velmi chladné prostředí. Pokud se maso několikrát převaří, prokvasí (dříve pod zemí, nyní ve speciálních nádobách) a suší po dobu několika měsíců, dá se z něj udělat islandský silně aromatický pokrm jménem hákarl. Některé zdroje však údajnou toxicitu žraločího masa zpochybňují.
Galerie
Soubor:Britannica Shark Greenland Shark Dentition. png|Zuby žraloka malohlavého Soubor:Somniosus microcephalus. +morejpg|Kresba žraloka malohlavého Soubor:Hakarl near Bjarnahöfn in Iceland. JPG|Ulovené a nasušené kusy žraloků malohlavých určených na pokrm hákarl Soubor:The Plagiostomia (Plate 15) (6001803112). jpg|Stará kresba žraloků malohlavých.