| Knížecí erb | Datum udělení knížecí hodnosti | Jméno prvního knížete, název knížectví či jiného bezprostředního území, event. jméno knížecího rodu | Říšské stavovství | Krajské stavovství | Typ udělení titulu | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
|---|
| +morepng'>30px | 1594 (14. března) | 20px Mansfeldsko-vorderortské hrabství
* hrabě Petr Arnošt z Mansfeldu-Vorderortu-Friedeburgu | Kolegium Wetterauských hrabat (viz pozn. ) | Hornosaský kraj (viz pozn. ) | Pro veškeré potomky | 1626 | Celé Mansfeldské hrabství bylo již od r. 1579 v sekvestru (nucené správě) zástavních pánů: Magdeburského arcibiskupství a Saského kurfiřtství. I přes pozdější vyplacení již Mansfeld zůstal pod nadvládou těchto dvou států až do vymření celého rodu Mansfeldů r. 1780, krajské a říšské stavovství prakticky nevykonáváno, kvůli neustálému zpochybňování zástavních pánů.
* Prvnímu knížeti byl císařem Rudolfem II. přiznán i virilní hlas na říšském sněmu, k uvedení na knížecí lavici však nikdy nedošlo. |
| 30px | 1619 (6. září) (diplom 16. září) | 20px Hrabství Schaumburg a 20px Holštýnsko-Pinneberg (titul: kníže na Schaumburgu a Holštýnsku-Pinnebergu, viz pozn. )
* hrabě Ernst zu Schauenburg und Holstein | Kolegium Vestfálsko-dolnorýnských hrabat ( hrabství Schauenburg) | Dolnosaský kraj ( Hrabství Holštýnsko-Pinneberg)
* Dolnorýnsko-vestfálský kraj ( Hrabství Schauenburg) | Pro veškeré potomky | 1622 | Kvůli protestům Dánska proti vztahování knížecího titulu na Holštýnsko-Pinnebersko (Dánsko a příbuzní krále z Oldenburského rodu drželi zbytek Holštýnska), což Dánsko vnímalo jako zásah do svých pravomocí, si kníže změnil titul na: hrabě ze Schaumburgu a Holštýnska-Pinnebergu, kníže Svaté říše římské
* Titul vyhasl již s prvním knížetem |
| 30px | 1621 (23. června) | 20px Panství Schellenberg
* kníže Karel z Lichtenštejna, vévoda opavský | ne | Švábský kraj (panství Schellenberg, personalista od 25. listopadu 1707, realista od r. 1708) | Pro veškeré potomky | 1712 | Od roku 1699 držel rod bezprostřední panství Schellenberg, r. 1712 přikoupil hrabství Vaduz. Na základě této držby a následného dědictví získala příbuzná Gundakarova větev rodu r. 1713, resp. 1723 virilní hlas v knížecí radě říšského sněmu.
* Od r. 1711 s predikátem Illustrissimus |
| 30px | 1674 (10. října) | 20px Hrabství Oettingen-Oettingen
* hrabě Albrecht Ernst z Oettingen-Oettingen | Kolegium Švábských hrabat (Oettingenské hrabství) | Švábský kraj (Oettingenské hrabství) | Pro veškeré potomky | 1731 | V případě vymření povoleno povoleno přenesení titulu na rodovou linii některého z bratrů: Joachima, Ernsta či Christiana Augusta
* S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim |
| 30px | 1688 (4. srpna) | 20px Okněžněné hrabství Nasavsko-Idstein
* hrabě Jan Arnošt Nasavsko-Idsteinský | Kolegium Wetterauských hrabat | Hornorýnský kraj | Pro veškeré potomky | 1721 | Titul vyhasl již z prvním knížetem, který přežil své syny. |
| 30px | 1691 (povýšení)
* 1709 (1. října) (veřejná proklamace a diplom) | 20px Hrabství Mansfeld-Vorderort
* hrabě Jindřich František z Mansfeldu-Vorderortu-Heldrungenu, kníže z Fondi | Kolegium Wetterauských hrabat (viz pozn. ) | Hornosaský kraj (viz pozn. ) | Primogenitura | 1780 | S predikáty Hochgeboren a Unser lieber Oheim |
| 30px | 1698 (10. října) | 20px Panství Dettensee (19. listopadu 1698 povýšené na okněžněné hrabství)
* hrabě Hannibal Alphons Porcia | ne | Švábský kraj (kurie hrabat) | Primogenitura | 1827 | S intimací (potvrzením) knížecího titulu v habsburských dědičných zemích 10. října 1698. |
| 30px | 1720 (27. října) (diplom nevydán, nobilitace trvale pozastavena)
* 1789 (5. listopadu) (obnova titulu s vydáním diplomu) | 20px Hrabství Lippe
* hrabě Simon Heinrich z Lippe-Detmoldu (1720)
* hrabě Friedrich Wilhelm Leopold z Lippe-Detmoldu (1789) | Kolegium Dolnorýnských a vestfálských hrabat (Hrabství Lippe) | Dolnorýnsko-vestfálský kraj (Hrabství Lippe) | Primogenitura (1720)
* Pro veškeré potomky (1789) | 1905 | Nobilitace z roku 1720 nebyla uvedena v platnost, protože Simon Heinrich nebyl schopen uhradit povyšovací taxu ani po jejím snížení na polovinu: 6 000 zl. Povýšení na knížete spolu s vydáním diplomu se tak protáhlo na 69 let a získal jej až vnuk Simona Heinricha.
* S predikátem Hochgeboren (1720 i 1789) |
| 30px | 1742 (18. února) | 20px Panství Gedern a polovina panství Ortenberg (části hrabství Königstein)
* hrabě Friedrich Carl zu Stolberg-Gedern | Kolegium Wetterauských hrabat (Gedernské hrabství a podíl na Panství Ortenberg) | Hornorýnský kraj (Gedernské hrabství a podíl na Panství Ortenberg) | Pro prvního knížete, sestru Augustu Marii a veškeré potomky knížete | 1804 | S predikátem Hochgeboren |
| 30px | 1748 (25. května) | 20px Hrabství Gleichen
* hrabě Franz von Hatzfeld-Gleichen, kníže z Trachenbergu | Kolegium Franckých hrabat (Hrabství Gleichen) | Francký kraj (Hrabství Gleichen) | Primogenitura | 1794 | S predikátem Hochgeboren |
| 30px | 1763 (29. prosince) | 20px Hrabství Rieneck 20px a podíl na panství Limpurg-Speckfeld
* knížata Colloredo-Mannsfeld
* kníže Rudolf Colloredo, hrabě z Wallsee | Kolegium Franckých hrabat ( Hrabství Rieneck, 1803-06)
* Kolegium Švábských hrabat (kuriální podíl na Panství Limpurg-Speckfeld, 1804-1806) | Francký kraj (Hrabství Rieneck, 1803-06)
* Švábský kraj (kuriální podíl na Panství Limpurg-Speckfeld, 1804-06) | Primogenitura | Ž | Rod 20px Colloredů se 26. února 1789 sňatkem spojil s vymírajícími Mansfeldy, spojeny taktéž jména a erby.
* Pouze mužská primogenitura, dcera by v případě vymření Colloredů titul nedědila
* Se zákazem duchovního povolání pro prvorozené syny pod trestem ztráty knížecí hodnosti
* S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim und Fürst |
| 30px | 1763 (30. prosince) | kníže Jan Josef Khevenhüller-Metsch | Kolegium Švábských hrabat (personalista) | ne | Primogenitura | Ž | S predikáty Hochgeboren a des Heiligen römischen Reiches lieber Oheim |
| 30px | 1765 (18. listopadu) | kníže Jiří Adam ze Starhembergu | Kolegium Franckých hrabat (personalista) | ne | Primogenitura | Ž | S predikátem Hochgeboren |
| 30px | 1784 (22. května) | 20px Dolní hrabství Wied
* hrabě Johann Friedrich Wied z Neuwiedu | | | Pro veškeré potomky | Ž | S predikátem Hochgeboren |
| 30px | 1789 (19. prosince) | 20px Panství Bretzenheim
* hrabě Karl August von Haydeck (titul kníže z a na Bretzenheimu) | Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských prelátů (panství Bretzenheim, nepřijat) | Dolnorýnsko-vestfálský kraj (panství Bretzenheim) | Pro veškeré potomky | 1863 | S predikátem Hochgeboren |
| 30px | 1790 (9. října) | hrabě Otto Karl Friedrich Schönburg-Waldenburg | Kolegium Wetterauských hrabat (tzv. Schönburská recesní panství) | Hornosaský kraj (tzv. Schönburská recesní panství) | Pro veškeré potomky | Ž | Kníže držel sice říšskostavovská, ale již nikoli říšsky bezprostřední panství. V roce 1740 byla schönburská panství pod Krušnými horami mediatizována Saskem. Na základě recesu (dohody) si však panství udržela velkou míru autonomie a ani jejich dosavadní říšské stavovství nebylo ztrátou bezprostřednosti ohroženo. Povýšení jedné větve Schönburgů na knížata bylo diplomatickým "políčkem" císaře Leopolda II. vůči Sasku a projev císařského nesouhlasu s dávnou mediatizací.
* S predikáty Hochgeboren a Lieber Oheim |
| 30px | 1790 (9. října) | hrabě Franz Xaver Orsini-Rosenberg | Kolegium Franckých hrabat (personalista) | ne | Primogenitura | Ž | Pro bezdětnost již starého knížete bylo zároveň s udělením titulu stanoveno následnictví v linii jeho bratrance Vincenta
* Se zákazem duchovní kariéry pro prvorozené syny pod trestem ztráty knížecího titulu
* S predikátem Hochgeboren |
| 30px | 1790 (11. října)
* 1806 (5. července) | 20px Hrabství Reuss-Lobenstein
* postupně dvě kreace knížecího titulu:
** hrabě Heinrich XXXV. Reuss-Lobenstein (1790)
** hrabě Heinrich LIV. Reuss-Lobenstein (1806) | Kolegium Wetterauských hrabat (Hrabství Reuss-Lobenstein) | Hornosaský kraj (Hrabství Reuss-Lobenstein) | Primogenitura (1790)
* Pro veškeré potomky (1806) | 1805 (kreace z r. 1790)
* 1824 (kreace z r. 1806) | Heinrich LIV. nastoupil po bezdětném strýci Heinrichovi XXXV. , který navíc předčasně abdikoval
* Heinrich LIV. byl posledním knížetem v linii Reuss-Lobenstein, po jeho smrti knížectví (člen Německého spolku) připadlo příbuzným knížatům z Reuss-Ebersdorfu)
* S predikátem Hochgeboren (1806) |
| 30px | 1791 (22.
Italská panující říšská knížata Světská knížata panující v italské části říše nepatřila (s výjimkou Savojska) nikdy mezi říšské stavy nenáležela a neúčastnila se říšských sněmů ani nepatřila k žádnému z říšských krajů. Panujících knížat bez stavovských práv sice bylo v říše více (viz kapitola Titulární říšská knížata), ale pouze v Itálii tato knížata početně převažovala. +more Pro jejich status tak nebylo rozhodující pořadí na říšském sněmu, ale stáří knížecího titulu, velikost jejich léna a urozenost rodu. Italská knížectví, která zanikla před počátkem 16. století jsou uvedena v seznamu nejstarších říšských knížat (viz výše).
Italská vévodství a knížectví Tak jako v německé části Svaté říše také v Itálii panovala knížata nad vévodstvími i knížectvími, případně také nad markrabstvími. Markrabství, jejíž panovníci získali od císaře knížecí titul již ve středověku či v 16. +more století, byla považována, tak jako v Německu, za plně rovnocenná knížectvím a nemusela tedy již být zvlášť okněžněna. Bývala ale později povýšena na vévodství.
| Znak knížectví či říšského léna a erb knížecího rodu | Datum povýšení země na knížectví či vévodství | Název knížectví či léna | Jméno knížecího rodu či rodů a jméno prvního knížete | Datum povýšení do knížecího stavu, jméno prvního knížete a typ udělení titulu | Zánik knížectví | Vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
|---|
| 30px | 1356 (viz poznámky) | Montferratské markrabství (od r. 1574 vévodství) | # 25px Palaiologové (1305-1566)
# 25px Gonzagové (1566-1708) | # 1356/Jan I. z Montferratu, pán Asti/Pro veškeré potomky
# Vilém I. , vévoda z Mantovy/Titul neudělen, ale zděděn | 1708 | # 1533
# 1708 | Není jisté, od kdy panovníci Montferratu patřili mezi říšská knížata. Jako potomci byzantských císařů měli knížecí status zaručený. Již roku 1191 byl markrabí Konrád z dynastie Aleramitů označen v císařské listině za knížete. Od roku 1356 patří markrabím knížecí hodnost již trvale. | | 30px | 1396 (22. října) | Milánské vévodství | 25px Viscontiové (1311-1447)
* 25px Sforzové (1450-1499; 1500; 1512-1515; 1521-1535)
* 25px Valois-Orléans/francouzská Koruna (1499-1500; 1500-1512; 1515-1521)
* 25px Španělští Habsburkové (1535-1700)
* 25px Rakouští Habsburkové (1714-1797/1801) | # 22. října 1396/Gian Galeazzo Visconti, pán v Miláně, Veroně, Cremogně, Bologni, Parmě etc. /Pro veškeré potomky
# Francesco I. Sforza/Titul zděděn, neudělen
# Ludvík XII. , král Francie/Titul vydobyt, neudělen
# Karel V. , římský král, král španělský etc. /Titul neudělen, spadlé říšské léno
# Karel VI. , římský císař, král španělský, apoštolský král uherský etc. /Titul zděděn a vydobyt, neudělen | | | | | 30px | 1433 (22. září) | Mantovské markrabství (od 8. dubna 1530 vévodství) | 25px Gonzagové (1328-1708)
* 25px Rakouští Habsburkové (1708-1797/1801) | 6. května 1432
* Giovanni Francesco Gonzaga di Mantova | 1745 | 1627/1708 | | | 30px | 1452 (18. května) | Vévodství Modena a Reggio | 25px Estenští | 18. května 1452 (vévoda)
* Borso d'Este
* Pro veškeré potomky | 1796 | 1803 | S predikátem Altezza serenissima od 5. května 1695 | | 30px | 1532 (březen) | Florentské vévodství (od r. 1569/1576 Toskánské velkovévodství) | # 25px Medicejští (1434-1737)
# 25px Lotrinští (1737-1765)
# 25px Habsburk-Lotrinští (1765-1797/1801) | # březen 1532/Alessandro de´ Medici (1. vévoda); 26. ledna 1576/František I. (2. /1. velkovévoda)
# císař František I. Štěpán/Titul neudělen, diplomaticky získán
# císař Josef II. /Titul zděděn, neudělen | 1860 | # 1737 (Med. )
# 1780
# Ž | Papež Pius V. povýšil dne 27. srpna 1569 Florentské vévodství a několik přilehlých území na první velkovévodství v historii, z říšského právního hlediska titul velkovévody přiznán císařem Maxmiliánem II. 26. ledna 1576
* S predikátem Altezza serenissima v mužské primogenituře vládců od 27. září 1628 a s predikáty Altezza reale v mužské primogenituře vládců a Altezza serenissima pro ostatní členy rodu od r. 1699 | | 30px | 1551 | Knížectví Borgoria di Val di Taro (součást tzv. Stato Landi) | 25px Landiové
* Doria-Landi | 1551
* Don Agostino Landi, markýz z Bardi, hrabě z Compiana a Val di Taro
* 1679
* Don Andrea (III. ) Doria-Landi | 1682 | 1633 (Landiové po meči)
* 1679 (Landiové po přeslici)
* Ž (Doria-Landiové) | Sňatkem Marie Polixeny, dcery Federica II. , posledního knížete z rodu Landiů přechází rodové domény na rod Doria, který přijal též jméno Landi
* Roku 1682 se celé Stato Landi stává součástí Parmského a Piacenzského vévodství | | 30px | 1568 (23. srpna) | Knížectví Massa a markrabství Carrara (od 5. května 1664 vévodství M. a knížectví C. ) | 25px Cybo-Malaspina
* Estenští | 23. srpna 1568 (kníže)
* Alberico I. Cybo-Malaspina, markýz z Massy a pán Carrary, Monety a Lavanzy (1. kníže)
* Primogenitura
* 5. května 1664 (vévoda)
* Alberico II. Cybo-Malaspina, kníže z Massy, markýz z Carrary, pán Monety a Lavanzy (1. vévoda)
* Pro veškeré potomky | 1796 | 1731 (Cybo-malaspina po meči)
* 1790 (Cybo-Malaspina po přeslici)
* 1803 (Estenští) | S predikátem Illustrissimus ad personam od 30. října 1621 a v primogenituře vládců od 7. února 1625 | | 30px | 1574 (25. července) | Knížectví Sabbioneta (od 18. května 1577 vévodství) | 25px Gonzagové
* 25px Carafové del Mara
* 25px Guzmán (viz pozn) | 25. července 1574
* Don Vespasiano Gonzaga-Colonna, markýz ze Sabbionetynavarrský a valencijský místokrál
* 13. února 1616
* Luigi Carafa de Mara, kníže ze Stigliano a vévoda z Mondragone (jen spoluvládce, skutečnou vládkyní manželka Isabella Carafa, rozená Gonzaga) | 1644 | 1591/1637 (Gonzagové)
* 1638/1644 (Carafa) | S tituly markýz z Hostigliano a hrabě z Retigno (1577) a s predikátem Ilustrissimus (1574), potvrzenými 13. února 1616 také Carafům
* Dcera Luigiho Carafy a Isabelly Gonzagy, Anna, provdaná za neapolského místokrále Ramira Núñeze de Guzmán, markýze del Toral a vévody de Medína de las Torres, byla sabbionetskou poslední vládkyní. Její muž nebyl uznán spoluvládcem a jejich synovi nebyl přiznán vévodský titul. Po Annině smrti r. 1644 připadlo vévodství Milánsku. | | V Itálii, tak jako v Německu, držela některá říšská knížata bezprostřední léno, které nemělo udělen status knížectví. Šlo zpravidla o markrabství vzniklá v raném novověku.
| Znak říšského léna a erb knížecího rodu | Název říšského bezprostředního léna | Jméno knížecího rodu či rodů | Datum povýšení do knížecího stavu, jméno prvního knížete a typ udělení titulu | Konec říšské bezprostřednosti | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
|---|
| 30px | Markrabství Finale | Del Carreto | mezi lety 1564 a 1566
* Alphonso, markýz ze Savony, Clavesany a Finale | 1702 | 1602 | V době povýšení na knížete bylo markrabství obsazeno Janovem a Francií, říšskou bezprostřednost tohoto říšského léna se podařilo obnovit až španělským vojskům roku 1571. +more Po častém vojenském obsazování země zemřel první kníže bezdětný ve španělském exilu.
* Titul vyhasl již s prvním knížetem
* V l. 1602-1702 byli markýzi z Finale španělští králové, poté přešla země, formálně jako říšské léno do rukou Janovské republiky. Ve svazku s ní země zůstala až do zániku říše
* Od 4. 5. 1565 s právem sjednotit erb finalských Carretů se znakem Saského vévodství | | 30px | Markýzství Vescovado | Gonzagové | 1. března 1593 (kníže a markýz z Vescovado)
* kníže Carlo Gonzaga, pán z Vescovado
* Pro veškeré potomky | 1797 | Ž | Již první kníže patřil k potomkům knížete Giovanniho Francesca (knížecí titul získal r. 1432, viz výše) a byl tedy od narození knížetem. Přesto obdržel ještě výslovný titul knížete z Vescovada (dnešní Vescovato), aniž by samo Vescovado bylo povýšeno na knížectví
* S predikáty Illustrissimus, Consanguine dilecti a Caritas Tua od 17. května 1743 (diplom 4. srpna 1746) | | 30px | Markýzství Crevacuore | 25px Ferrero di Fieschi | 13. srpna 1598
* Francesco Filiberto, markýz z Masserana a Crevacuore, hrabě z Lavagni
* Pro veškeré potomky | 1767 | 1833 | Titul udělen v podobě kníže z Masserana, markýz z Crevacuore
* 20. března 1767 bylo markrabství prodáno Savojsku | | 30px | Markýzství Fosdinovo, Granolo a Licciano Grandi | 25px Malaspina di Fosdinovo | 5. května 1693
* Carlo Malaspina, markýz z Fosdinovo
* Pro veškeré potomky | 1797 | Ž | |
V letech 1623-1747 také markrabství San Martino in Rio (viz výše).
Nepravá říšská knížata Císař Karel VII. +more Bavorský, který trůnu dosáhl jen díky finanční a vojenské pomoci Francie, a který vedl proti Marii Terezii válku o dědictví rakouské, přislíbil krátce po své frankfurtské korunovaci (24. ledna 1742) pruskému králi Bedřichu II. Velikému, že veškeré šlechtické tituly, které pruský král již udělil či v době Karlovy císařské vlády ještě udělí svým vlastním poddaným, budou automaticky uznány jako tituly říšské. To se týkalo i titulů knížecích. Od nástupu Františka I. na říšský trůn (13. září 1745) toto již nadále nebylo uznáváno a i říšská platnost titulů vydaných v Prusku před Františkovým nástupem je v následujících letech až do zániku říše sporná.
| Knížecí erb | Datum udělení | Jméno knížecího rodu a prvního knížete, | Říšské bezprostřední území | Typ udělení titulu | Říšské stavovství (dosavadní) | Krajské stavovství (dosavadní) | Vymření rodu či vyhasnutí knížecího titulu | poznámka |
|---|
| 30px | 1741 (6. listopadu) | Hatzfeldové
* hrabě Franz von Hatzfeld-Gleichen | Hrabství Gleichen | Primogenitura | Kolegium Franckých hrabat (Gleichen) | Hornosaský kraj (Gleichen) | 1794 | S povýšením slezského stavovského panství Trachenberg na knížectví
* 25. května 1748 získal kníže dodatečně také říšský knížecí titul |
.
Snahy a pokusy o říšskou knížecí hodnost V historii Svaté říše římské lze najít řadu příkladů, kdy neuspěla snaha o vytvoření nového virilního knížecího hlasu na říšském sněmu nebo kdy naopak vyznamenaný odmítl přijmout knížecí titul. Proces získání říšského stavovství byl náročnou a zdlouhavou procedurou, vyžadující konsensus nebo alespoň většinové rozhodnutí celého říšského sněmu. +more Partikulární zájmy proto často neuspěly proti tlaku ostatních stavů nebo císaře. Říšské knížecí tituly bývaly odmítány nejčastěji z důvodu finanční náročnosti, jakou představovala povinnost svůj nový titul náležitě reprezentovat. Mnozí proto raději setrvali ve svém dosavadním stavu. Rovněž pokud hrozilo, že rod vymře po meči, výrazně klesala ochota jeho členů přijmout vyšší společenský stav.
Říšská knížectví vytvořená roku 1803
Náhradní knížectví | Znak knížectví | Číslo hlasu | Název knížectví | Vznik knížectví | Dynastie a První kníže | Zánik knížectví | Poznámka |
|---|
| 30px | 82 | Vévodství Arenberg-Meppen | 1803 (25. +more března) | 20px Arenbergové
- vévoda Ludvík Engelbert z Arenbergu | 1811 | Náhrada za Arenberské vévodství v kraji Eifel ztracené mírem v Lunéville | | 30px | 86 a 110 | Salmské knížectví a kondominium | 1803 (25. března) | 25px Salm-Salmové
- kníže Konstantin Alexandr Salm-Salm, vévoda z Hoogstraeten
* 25px Salm-Kyrburgové
- kníže Fridrich Ota Salm-Kyrburg | 1811 | Knížectví nahradilo bývalé okněžněné hrabství Horní Salm odstoupené po míru v Lunéville Francii. Pojily se s ním dva virilní hlasy, z nichž druhý nově patřil Salm-Kyrburgům, takže každý z obou rodů měl nyní plný vlastní a nedělený virilní hlas.
* Vytvořeno z části sekularizovaného Münsterského biskupského (Horního) knížectví | | 30px | 87 | Panství Neu Ravensburg | 1803 (25. března) | 25px Ditrichštejnové
- kníže Jan Baptist Karel z Ditrichštejna | 1806 | Neu Ravensburg nahradil Panství Tarasp odstoupené v rámci náhrad r. 1802 Helvétské republice
* Stejně jako nad Taraspem byla i nad Neu Ravensburgem ustavena lenní svrchovanost Rakouska |
.
Nová knížectví | Znak knížectví | Číslo hlasu | Název knížectví | Vznik knížectví | Dynastie a První kníže | Krajské stavovství | Zánik knížectví | Poznámka |
|---|
| 30px | 3 | Vévodství Štýrské | 1180 (18. +more září) | 25px Habsburkové-Lotrinští
- císař František II. | ne | 1918 | | | 30px | 5 | Salcburské vévodství a kurfiřtství | 1803 (25. února) | 25px Habsbursko-Lotrinští
- kurfiřt Ferdinand III. Toskánský | Rakouský kraj (od 25. března 1803, předtím Bavorský kraj) | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného arcibiskupského knížectví
* Šlo o náhradu za Toskánské velkovévodství, odstoupené dohodami z Campo-Formio a Lunéville Francii. Toskánsko ale nikdy ve své historii nezasedalo na říšském sněmu.
* Salcbursko bylo zastoupené zároveň v kurii kurfiřtů i v kurii říšských knížat. | | 30px | 6 | Dolnobavorské vévodství | jako Bavorsko od vzniku říše, vznik hlasu 1803 (25. února) | 25px Wittelsbachové
- kurfiřt Maxmilián IV. Josef | | 1918 | | | 30px | 8 | Falcko-Sulzbašské knížectví | 1660 (12. března) | 25px Wittelsbachové
- kurfiřt Maxmilián IV. Josef | | 1918 | Císařské dobrozdání (Willenbrief) i souhlas kurfiřtů pro hlas a místo v říšské knížecí radě vydány opakovaně 12. března 1660 a 28. září 1663, pro odpor říšských stavů ale k přijetí tehdejší samostatné linie falcko-sulzbašských Wittelsbachů (oddělila se od linie Falc-Neuburg v osobě falckraběte Christiana Augusta r. 1656, r. 1742 zdědila Falc-Neuburg a kurfiřtský hlas, vyhasla r. 1799) nedošlo.
* S predikátem Durchlaucht ad personam pro falckraběte Christiana Augusta od 12. března 1660 a v primogenituře vládců pro celou linii Falc-Sulzbach od 5. února 1707. | | 30px | 13 | Míšeňské markrabství | 965 | 25px Wettinové
- kurfiřt Bedřich August III. | | 1918 | | | 30px | 14 | Vévodství Berg | 1380 (24. května) | 25px Wittelsbachové
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský
* Muratové
- Joachim Murat | | 1918 | | | 30px | 15 | Würzburské knížectví | 1803 (25. února) | 25px Wittelsbachové
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský | | 1806 | Vzniklo ze sekularizovaného Würzburského biskupského knížectví | | 30px | 16 | Korutanské vévodství | 976 | 25px Habsburkové-Lotrinští
- císař František II. | | 1918 | | | 30px | 17 | Knížectví Eichstätt | 1803 (25. února) | 25px Habsburkové-Lotrinští
- kurfiřt Ferdinand III. Toskánský
* 25px Wittelsbachové
- král Maxmilián I. Josef Bavorský | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Eichstättského biskupského knížectví | | 30px | 19 | Knížectví Bruchsal | 1803 (25. února) | 25px Bádenští
- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský | | 1918 | Vzniklo z části Špýrského biskupského knížectví ležící na pravém břehu Rýna | | 30px | 21 | Knížectví Ettenheim | 1803 (25. února) | 25px Bádenští
- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský | | 1918 | Vzniklo z části Štrasburského biskupského knížectví ležící na pravém břehu Rýna | | 30px | 23 | Kostnické knížectví | 1803 (25. února) | 25px Bádenští
- kurfiřt Karel Fridrich Bádenský | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Kostnického biskupského knížectví | | 30px | 25 | Augsburské knížectví | 1803 (25. února) | 25px Wittelsbachové
- kurfiřt Maxmilián Josef bavorský | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Augsburského knížecího biskupství | | 30px | 27 | Hildesheimské knížectví | 1803 (25. února) | 25px Hohenzollernové (pruská královská linie)
- král Bedřich Vilém III. Pruský | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Hildesheimského knížecího biskupství | | 30px | 29 | Paderbornské knížectví | 1803 (25. února) | 25px Hohenzollernové (pruská královská linie)
- král Bedřich Vilém III. Pruský | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Paderbornského biskupského knížectví | | 30px | 31 | Knížectví Freising | 1803 (25. února) | 25px Wittelsbachové
- kurfiřt Maxmilián IV. Josef Bavorský | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Freisinského biskupského knížectví | | 30px | 33 | Durynské lankrabství | 1131 | 25px Wettinové
- kurfiřt Fridrich August III. Saský | ne | 1918 | Územně se krylo se saským administrativním Durynským krajem (Thüringischer Kreis) | | 30px | 35 | Pasovské knížectví | 1803 (25. února) | 25px Wittelsbachové
- kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Pasovského biskupského knížectví | | 30px | 37 | Tridentské knížectví | 1803 (25. února) | 25px Habsburkové-Lotrinští
- císař františek II. | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Tridentského biskupského knížectví | | 30px | 39 | Brixenské knížectví | 1803 (25. února) | 25px Habsburkové-Lotrinští
- císař františek II. | | 1918 | Vzniklo ze sekularizovaného Brixenského biskupského knížectví | | 30px | 41 | Basilejský kníže (personalista) | 1803 (25. února) | 25px Habsburkové-Lotrinští
- císař františek II. | ne | 1806 | | | 30px | 43 | Vévodství Teck | 1187 (1.
Knížectví a knížecí léna bez virilního hlasu Říšská léna ovládaná knížecími rodinami jsou uvedena pouze v tom v případě, pokud v nich vládla samostatná rodová knížecí linie, která (v dané době) nevlastnila říšské knížectví. Knížecí dynastie totiž vládly v průběhu staletí v nepřeberném množství drobných i větších hrabství, panství, lén apod. +more, která přidružily ke svým knížectvím.
| Znak knížectví či léna | Název knížectví či léna | Datum povýšení na knížectví | Jméno dynastie/í (v závorce datum vymření) | První kníže/ata | Říšské stavovství | Krajské stavovství | Datum zániku knížectví | Poznámka |
|---|
| 30px | Knížectví Pfalzburg a Lixheim | 1629 (12. listopadu) | # 25px Guise (1631/43)
# 25px Guasco (1649)
# 25px Grimaldi | # Louis de Guise, hrabě du Boulay a de Bitche
# Don Carlos de Guasco
# markýz Francesco Grimaldi | ne | ne | 1702 | | | 30px | Sasko-jenské vévodství | 1672 | 25px Wettinové (Sasko-jenská linie) (1690) | vévoda Bernhard | ne | | 1690 | Jedno z tzv. Ernestinských vévodství. Vydělilo se ze Sasko-výmarského vévodství a po vymření jenské linie rodu se se Sasko-Výmarskem opět sjednotilo. | | 30px | Sasko-hildburghausenské vévodství | 1680/1702 | 25px Wettinové (Sasko-hildburghausenská linie) (1991) | vévoda Arnošt | vévodství ne, ovšem vévodové občas drželi hlas za Henneberg (viz výše) | | 1826/1918 | Jedno z tzv. Ernestinských vévodství. Vydělilo se ze Sasko-Gothajského vévodství, ale teprve v r. 1702 získalo plnou nezávislost a říšskou bezprostřednost. Roku 1826 získali vévodové výměnou Sasko-Altenbursko, kde vládli až do r. 1918. Sasko-Hildburghausensko se stalo součástí Sasko-Meinigenska a v reálné unii s ním přežilo jako vévodství do r. 1918. | | 30px | Knížectví Moers | 1707 (16. dubna) | 25px Hohenzollernové (pruská královská linie) (Ž) | král Fridrich I. Pruský | ne | Dolnorýnsko-vestfálský kraj | 1801 | Knížectví vzniklo povýšením z říšského hrabství, které Hohenzollernové zdědili po vymřelých Oranžských | | 30px | Oldenburské vévodství | 1774 (29. prosince) | 25px Oldenburkové (linie evangelických lübeckých biskupů Holstein-Gottorp) | Friedrich August, dědičný kníže-biskup lübecký | Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat | Dolnorýnsko-vestfálský kraj | 1918 | Vévodství vzniklo povýšením říšských hrabství 25px Oldenburg a 25px Delmenhorst
* V léno bylo vévodství císařem Josefem II. uděleno formálně až roku 1777. | | 30px
* 30px | Hrabství Barby a Mühlingen | nepovýšeno | # 25px Albertinští Wettinové (linie Sasko-Weißenfels) (1659-1680; 1739-1746)
# Albertinští Wettinové (linie Sasko-Weißenfels-Barby) (1680-1739)
# 25px Albertinští Wettinové (kurfiřtská linie) (1746-1815) | # vévoda August Sasko-Weißenfelský
# vévoda Jindřich Sasko-Weißenfelsko-Barbyjský
# kurfiřt Fridrich August II. , král polský | ne | Hornosaský kraj (1512-1806) | 1815 | Obě hrabství, dědictví po vymřelých místních hrabatech, předal kurfiřt Jan Jiří II. bratrovi Augustovi, který 22. dubna 1657 založil vlastní rodovou linii, trvající až do vymření v roce 1746.
* V majetku Sasko-Weißenfelských (pod svrchovaností saských kurfiřtů) leželo od r. 1657 titulární vévodství S. -W. sestávající z většiny saského Durynského kraje s rezidencí ve Weißenfelsu, (samostatný okres, resp. Amt), dále z okresů (Ämter) Freyburg, Sachsenburg, Sangerhausen, Eckartsberga Weißensee a Langensalza a některých dalších drobných držat (např. pozemků bývalého kláštera v Kölledě), od r. 1652 držel August též panství Querfurt (viz výše).
* V letech 1680-1739 vládla v hrabství samostatná vévodská vedlejší linie, znovu získal hrabství až v Querfurtu vládnoucí vévoda Jan Adolf II. po vymření této sekundogenitury, byl ale posledním s. -w. vévodou a po jeho smrti získali hrabství s celým dalším majetkem opět kurfiřté.
* S titulem "okněžněný hrabě z Hennebergu, hrabě z Barby" pro celý rod Sasko-Weißenfelských od 16. října 1693 | | 30px | Hrabství Holzappel a panství Schaumburg | nepovýšeno | 25px Anhaltští Askánci (linie Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym) (1812) | kníže Leberecht von Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoym | Kolegium Dolnorýnsko-vestfálských hrabat (1718-1806) | Dolnorýnsko-vestfálský kraj (1718-1806) | 1806 | |
.
Závislé vedlejší větve staroknížecích rodů
Neříšská knížectví ve Svaté říši římskéV hranicích Svaté říše římské se nacházela také knížectví, která nevznikla jako knížectví říšská a neměla práva říšských knížectví, přesto ovšem byla součástí říše. Okolnosti jejich vzniku se různily.
Odkazy
Reference
Literatura FICKER, Julius, Vom Reichsfürstenstande, Forschungen zur Geschichte der Reichsverfassung zunächst im XII. und XIII. +more Jahrhunderte. Band 1, Innsbruck 1861, 424 s. (německy) [url=https://de. wikisource. org/wiki/Vom_Reichsf%C3%BCrstenstande]online na wikizdrojích[/url] [url=https://books. google. cz/books. id=8RFGAAAAcAAJ&redir_esc=y]online na googlebooks[/url]
* GRITZNER, Maximilian, Fürsten des Heiligen Römischen Reiches, Bauer und Raspe, Nürmberg, 1887, 2 svazky, 559 a 903 s. , (německy), [url=http://gdz. sub. uni-goettingen. de/dms/load/toc/. PID=PPN822387263]svazek 1 (A-L) online[/url] [url=http://gdz. sub. uni-goettingen. de/dms/load/toc/. PID=PPN822821737]svazek 2 (M-Z) online[/url]
* GRITZNER, Maximilian, Die mediatisirten Fürstengeschlechter in Deutschland, Bauer und Raspe, Nürmberg, 1878, 589 s. (německy) [url=http://gdz. sub. uni-goettingen. de/dms/load/toc/. PID=PPN822243946]dostupné online[/url]
* KÖBLER, Gerhard, Historische Enzyklopädie der Länder der Deutschen, 8. Auflage, 2014, 1047 s. , (německy), [url=http://www. koeblergerhard. de/HELD-HP/held820140318schoenegger_zweispaltig. pdf]dostupné online[/url].
Související článkySeznam knížecích nobilitací v německých státech
* Seznam knížecích nobilitací Rakouského císařství
* Seznam titulárních říšských knížat
* Seznam knížat z vůle českých králů
Externí odkazy [url=http://www. heraldica. +moreorg/topics/royalty/reichsstande. htm]Přehled říšských stavů v l. 1521 a 1792 s čísly (anglicky)[/url]
* [url=https://web. archive. org/web/20141006074316/http://www. mindserpent. com/American_History/religion/pope/prince_elector/constitution_of_the_holy_roman_empire. htm]Článek o říšských ústavních poměrech, stavech a knížatech (anglicky)[/url]
* [url=http://periodika. digitale-sammlungen. de/bdlg/Blatt_bsb00000326,00152. html]Článek o povyšování do říšského knížecího stavu (německy)[/url]
* [url=http://www. worldstatesmen. org/German_States1. html]Seznam států Svaté říše římské v dnešním Německu spolu se seznamy panovníků (anglicky)[/url]
* [url=http://www. worldstatesmen. org/Austria. html]Seznam států Svaté říše římské v dnešním Rakousku spolu se seznamy panovníků (anglicky)[/url]
* [url=http://www. worldstatesmen. org/Italy_states. htm]Seznam států Svaté říše římské v dnešní Itálii spolu se seznamy panovníků (anglicky)[/url]
* [url=http://www. worldstatesmen. org/Netherlands. htm]Seznam států Svaté říše římské v dnešním Nizozemsku spolu se seznamy panovníků (anglicky)[/url]
* [url=http://www. worldstatesmen. org/France_prov. html]Seznam historických území Francie spolu se seznamy panovníků a včetně států bývalé Svaté říše římské (anglicky)[/url].
Kategorie:Svatá říše římská
Kategorie:Seznamy knížecích rodů
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Top
|
|
|
Cesko.wiki 
