Václav Girsa (lékař)

Václav Girsa (28. listopadu 1875 Šepetovka - 23. června 1954 Praha) byl český lékař, chirurg, československý legionář a diplomat dlouhodobě žijící a působící v Ruském impériu, později 1. československý velvyslanec v Polsku a Jugoslávii, významný člen tzv. Prvního a Druhého československého odboje. Po roce 1915 se mj. jako člen Svazu československých spolků na Rusi se zasadil o vznik československých legií v Rusku a stal jedním z nejdůležitějších zdejších spolupracovníků skupiny okolo Tomáše Garrigue Masaryka, která usilovala o vznik samostatného Československa.

Život

Mládí

Narodil se ve městě Šepetovka na střední Ukrajině do rodiny Volyňských Čechů. Jeho starší bratr Josef byl rovněž pozdějším československým diplomatem. +more Absolvoval reálné gymnázium v Kamenci Podolském a následně českou lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po promoci roku 1900 působil v Praze, roku 1903 byl jeho diplom nostrifikován pro lékařskou praxi v Rusku, Girsa se poté přesunul do Kyjeva, kde začal působit v Zemské carské nemocnici. Posléze zde dosáhl funkce primáře. Oženil se s Bertou Reinsbergovou, dcerou lékaře Josefa Reinsberga.

První československý odboj v Rusku

Girsa se jakožto český vlastenec rovněž zapojil do života a struktur české komunity v Kyjevě. Poté, co roku 1914 vyhlásilo Rusko válku Rakousku-Uhersku, v reakci na jeho napadení Srbska, došlo v Petrohradu 6. +more srpna ke vzniku Komitétu pro pomoc obětem války, jehož členem byl Giska zvolen, předsedou se pak stal Bohumil Čermák. Spolek zaměřený primárně na pomoc rakousko-uherské armády v ruském zajetí začal zároveň provádět přípravy na formování jednotek Čechů a Slováků bojujících za vznik vlastního národního státu. Následná koordinace s dalšími krajanskými centry zajistila vznik České družiny, dobrovolnického praporu českých a slovenských vojáků v ruské armádě. Girsa v kyjevské nemocnici zřídil speciální oddělení pro české a slovenské dobrovolníky v ruské armádě, roku 1916 jej rozšířil i pro potřebu českých a slovenských zajatců. Josef Dürich, vůdčí osobnost českých krajanů v Kyjevě, Čermákův hlavní politický oponent Roku 1915 byl organizován ve Svazu československých spolků na Rusi mající za cíl sjednotit české a slovenské krajany v Rusku v podpoře aktivit exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazujících se o vznik samostatného Československa, koordinoval krajanská centra v Petrohradě, Moskvě, Varšavě a Kyjevě. Spolek zároveň začal vydávat vlastní časopis Čechoslovák, jehož vydavatelem a redaktorem byl Bohumil Čermák, v listu působil mj. též novinář a pozdější diplomat Bohdan Pavlů a historik Jiří Klecanda. Časopis publikoval také texty a jazykové příručky určené Čechům a Slovákům v ruském zajetí. Girsa byl spolu s Čermákem, Klecandou a Pavlů stoupencem tzv. petrohradského ideového směru, který odmítal panslavistické myšlenky a nechtěl se s podporou při vzniku státu opírat o politicky nestabilní carské Rusko, které se s pokračující válkou navíc začínalo hospodářsky hroutit. V tomto ohledu se rozcházel s pojetím Josefa Düricha, poslance Říšské rady a ústřední postavy československé komunity v Kyjevě.

Český komitét zahraniční

Roku 1915 byl pak Masarykem, Benešem a Štefánikem pro koordinaci krajanských center ustanoven Český komitét zahraniční. +more_listopad'>14. listopadu 1915 pak komitét vydal veřejné prohlášení, v němž formuloval svou snahu o založení samostatného československého státu. Z Českého komitétu zahraničního se následně utvořila Československá národní rada, jejímž místopředsedou se roku 1916 stal Josef Dürich, po jednání s carem Mikulášem II. pak došlo ke zřízení československých legií.

Dürich se nicméně v dubnu 1916 stal předsedou Svazu československých spolků na Rusi a hlavní aktivity spolku se přesunuly do Kyjeva. Po komplikovaných okolnostech přerušení spolupráce Masarykovy skupiny s Dürichem se Girsa stal důležitou postavou československých osamostatňovacích snah v Rusku. +more Úzce spolupracoval s Masarykem, který se po únorové revoluci 1917 přesunul do Petrohradu a zůstal zde až do podzimu téhož roku. Roku 1917 byl Girsa zvolen předsedou Svazu československých spolků na Rusi předsedou Odbočky Národní rady československé v Rusku. V listopadu 1917 proběhl v Ruském impériu socialistický převrat a vládu nad zemí přebrala komunistická vláda v Moskvě. V březnu 1918 se do Moskvy Girsa spolu s členy ONRČ přesunul, aby po uzavření separátního míru v Brestu-Litevském jednal se sovětskou vládou o odchodu bojujících Čechů a Slováků z Ruska do Francie. Po selhání těchto jednání pak na základě osobního pověření od Masaryka odcestoval s jednotkami pod velením generála M. K. Diterichse do Vladivostoku, aby zde ve spolupráci s V. Houskou a Vladimírem Hurbanem připravil půdu pro evakuační plán jednotek do vlasti námořní cestou. Vojska československých legií pak byla pro návrat do vlasti podstoupit tzv. Sibiřskou anabázi a vrátit se do posléze vzniknuvšího Československa přes Vladivostok a následně mořskou cestou kolem Asie do Evropy. Girsa byl ve Vladivostoku klíčovou postavou pro organizaci a řízení ústupu. V listopadu 1919 byl po odvolání Bohdana Pavlů na Sibiř pověřen zastupováním československé vlády v Rusku.

Vyslanec Československa

Do Československa se Girsa vrátil s jedním z posledních legionářských transportů v listopadu 1920. Posléze se stal kariérním diplomatem při rezortu ministerstva zahraničních věcí ČSR. +more V letech 1921 až 1926 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše. V roce 1927 přijal místo vyslance ve Varšavě s rozšířenou akreditací pro Lotyšsko a Estonsko, kde se vymezoval proti autoritářskému režimu Jósefa Piłsudského. V letech 1935 až 1938 zastával post velvyslance v Bělehradu, kde udržoval kontakty s demokratickou opozicí. Následně odešel do penze.

Po okupaci Československa nacistickým Německem 15. března 1939 a posléze vypuknuvší druhé světové války se Václav Girsa zapojil do aktivit protinacistického odboje. +more Spoluzakládal ilegální Politické ústředí, byl gestapem zatčen, ale posléze pro nedostatek důkazů propuštěn.

Úmrtí

Václav Girsa zemřel 23. června 1954 v Praze ve věku 78 let. Pohřben byl v pravoslavném oddělení na Olšanských hřbitovech.

Jeho vnukem je Václav Girsa, pražský architekt a památkář.

Odkazy

Reference

Literatura

GALANDAUER J. a kol., Slovník prvního československého odboje 1914-18, 1993. * KUDELA J., B. Č. Předseda československé revoluční organisace v Rusku, 1930.

Externí odkazy

[url=https://kramerius. army. +morecz/search/r. jsp. collection=none&offset=0&forProfile=facet&fq=keywords:%22%C4%8Deskoslovensk%C3%BD%20zahrani%C4%8Dn%C3%AD%20odboj%201914-1918%20-%20Rusko%22&fq=keywords:%22%C4%8Cerm%C3%A1k%2C%20Bohumil%2C%201870-1921%22]Publikace o B. Čermákovi[/url] * [url=http://biography. hiu. cas. cz/Personal/index. php/GIRSA_V%C3%A1clav_28. 11. 1875-23. 6. 1954]Biografický slovník[/url].

Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Čeští chirurgové Kategorie:Československé legie v Rusku Kategorie:Československo-sovětské vztahy Kategorie:Diplomaté Československa Kategorie:Velvyslanci Československa v Polsku Kategorie:Velvyslanci Československa v Jugoslávii Kategorie:Volyňští Češi Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Úmrtí v roce 1954 Kategorie:Narození 28. +more listopadu Kategorie:Narození ve Chmelnycké oblasti Kategorie:Úmrtí 23. června Kategorie:Osobnosti prvního československého odboje Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži.